AGATHA CHRISTIE

Záhada

na zámku

Styles

KNIZNÍ KLUB

IKAR

OCR Yanitshka 04/2003

Korektura MozziM

Pøelozil Jaroslav Matìjka

Copyright © 1920 by Agatha Christie

Copyright of the Czech edition © Euromedia Group k.s., 2001

Translation © Jaroslav Matìjka, 2001

ISBN 80-242-0510-6

PRVNÍ KAPITOLA

Jedu do Stylesu

Nesmírný zájem, který na veøejnosti vyvolal pøípad, jenz byl ve své dobì znám pod jménem "Styleský", dnes jiz ponìkud opadl. Ovsem vzhledem k vseobecnému rozruchu, který jej doprovázel, jsem byl pozádán jednak mým pøítelem Poirotem a pak také rodinou samotnou, abych celý pøíbìh sepsal. Doufáme, ze tak koneènì umlèíme vsechny ty senzaèní povìsti, jez o nìm stále jestì kolují.

Nejprve struènì uvedu, za jakých okolností jsem byl s touto událostí spojen.

Jako váleèný invalida jsem byl propustìn z frontové linie do civilu; a po nìkolika mìsících, jez jsem strávil v ponìkud depresivnì pùsobícím Domì rekonvalescentù, jsem byl poslán na zdravotní dovolenou. Zrovna jsem si lámal hlavu nad tím, co bych mìl podniknout, nemìl jsem totiz zádné blízké pøíbuzné ani pøítele, kdyz jsem potkal Johna Cavendishe. V uplynulých letech jsem ho vídal jen zøídka. Vlastnì jsem ho ani poøádnì neznal. Byl starsí o dobrých patnáct let, pøitom by mu ale ètyøicet pìt let nikdo nehádal. Jako chlapec jsem èasto pobýval ve Stylesu, jeho rodisti v Essexu.

V druzné náladì jsme zavzpomínali na staré èasy, az nás hovor skonèil tím, ze mne pozval na styleské panství, abych tam strávil zdravotní dovolenou.

"Matka bude poctìna, bude-li se s vámi moci opìt setkat - po tolika letech," dodal.

"Vasí matce se daøí dobøe?" zeptal jsem se.

"Ach ano. Pøedpokládám, ze víte, ze se znovu provdala?"

Obávám se, ze jsem dostateènì nezakryl své pøekvapení. Jak jsem si ji pamatoval, paní Cavendishová, která se provdala za Johnova otce, vdovce se dvìma syny, byla pohledná zena støedních let. Nyní jí zcela jistì nemohlo být ani o den ménì nez sedmdesát let. Vybavil jsem si ji jako energickou, autokratickou osobnost, která touzila po tom, aby byla obdivována pro svoji veøejnì prospìsnou èinnost, pøímo se vyzívala v poøádání nejrùznìjsích dobroèinných bazarù a hraní si na Lady Stìdrou. Byla to velmi pøející zena a vlastnila pozoruhodný majetek.

Styleské panství, rozlehlé venkovské sídlo, zakoupil pan Cavendish na poèátku jejich manzelského souzití. O vsem rozhodoval pod silným vlivem manzelky, a kdyz umíral, celé panství jí dokonce odkázal, stejnì tak jako vìtsí èást svých pøíjmù; toto majetkové vypoøádání zjevnì nepøálo jeho dvìma synùm. Avsak nevlastní matka se k nim chovala vzdy velmi stìdøe; ostatnì v dobì, kdy se jejich otec podruhé zenil, byli tak malí, ze si o ní vzdy mysleli, ze je jejich vlastní matka.

Mladsí Lawrence byl jemný mladík. Promoval jako lékaø, ale brzy se medicínské kariéry vzdal, zil na zámku a pokousel se uspokojit své literární ambice; jeho texty vsak nikdy nezaznamenaly zøetelný úspìch.

John se nìjaký èas zivil jako právní zástupce, ale nakonec se také usadil, a uzíval si pøíjemný zivot venkovského pána.

Pøede dvìma lety se ozenil a pøivedl svoji paní na styleské panství, nemohl jsem se vsak ubránit oprávnìnému podezøení, ze by spíse pøivítal, kdyby mu jeho nevlastní matka zvýsila apanáz, coz by mu umoznilo poøídit si vlastní domov.

Jenze paní Cavendishová byla zvyklá prosazovat své pøedstavy a od ostatních oèekávala, ze se jí ve vsem podvolí. Samozøejmì vsechny se snazila ovládat, a byla to ona, kdo drzel ruku na mìsci.

John si povsiml mého pøekvapení nad matèiným novým sòatkem a ponìkud zalostnì se pousmál.

"Svéhlavá malá krobiánka!" pronesl prudce. "Nebudu pøed vámi, Hastingsi, tajit, ze nám zivot setsakramentsky ztrpèuje. Pokud jde o Evie - vzpomínáte si na Evie?"

"Ne."

"Ach, pøedpokládám, ze se objevila az po vás. Dnes to je matèina pravá ruka, její nejblizsí dùvìrnice, taková ta "vsechno znám vsechno vím"! Opravdu pasák - tahle stará Evie! Není právì mladá ani krásná, ale je doèista stejná jako taktika, kterou pouzili."

"Chcete øíci -"

"Ach, ten chlápek! Objevil se tady odnikud a tvrdil, ze je druhý nebo jaký bratranec Evie, aèkoli ona pak zrovna dvakrát nepøekypovala nadsením, kdyz mìla pøíbuzenský vztah potvrdit. Ten chlápek je hotový nýmand, kazdý to mùze vidìt. Nosí velký èerný plnovous a za kazdého poèasí si obouvá lakované kozené boty! Ale matka si ho okamzitì oblíbila a pøijala ho jako tajemníka - vsak víte, bez ní by tìzko ty stovky dobroèinných spolkù mohly pøezít."

Pøikývl jsem.

"Dobøe, tak válka zmìnila stovky na tisíce, jak jinak. A bezpochyby se ten chlápek pro ni v tomto ohledu stal velmi uziteèný. Ale krve by se nám v zilách nedoøezal, kdyz pøed tøemi mìsíci náhle oznámila, ze se s Alfrédem zasnoubila! Pøitom ten chlápek musí být pøinejmensím o dvacet let mladsí nez ona! To, jak si políèil na její majetek, bylo prostì nestoudné, ale co nadìláme - ona je svou vlastní paní a rozhodla se za nìho provdat."

"To ale musí být pro vás pro vsechny obtízná situace."

"Obtízná! Pøímo ohavná!"

Tak to se tedy pøihodilo, a já jsem o tøi dny pozdìji vystupoval z vlaku na nástupistì absurdnì malé zeleznièní stanièky Styles St. Mary, lezela uprostøed zelených polí a venkovských cest obklopených zivými ploty a pro její existenci by se jen tìzko hledal jediný rozumný dùvod. John Cavendish na mne uz èekal a hned mì smìroval k automobilu.

"Nìjakým zázrakem se mi podaøilo obstarat jednu dvì kapky benzinu," poznamenal. "Tedy hlavnì zásluhou matèiny proslulosti."

Vesnice Styles St. Mary se nalézala ve vzdálenosti necelých dvou mil od malé zeleznièní stanice a styleské panství lezelo míli na druhou stranu. Byl teplý den poèátku èervence. Kdyz jste se zadívali napøíè plochou krajinou Essexu, zelenou a pokojnou v odpoledním slunci, zdálo se vám témìø nemozné, ze nedaleko odtud zuøí váleèná vøava. Mìl jsem pocit, ze jsem se znenadání zatoulal do jiného svìta. Kdyz jsme vjízdìli vstupní branou dovnitø do zámku, John øekl:

"Obávám se, aby to tu pro vás nebylo az pøílis ospalé, Hastingsi."

"Mùj drahý pøíteli, pøesnì po tom právì touzím."

"Ach, chcete-li vést zahálèivý zivot, pak zde je pøíjemnì. Já mám dvakrát týdnì vojenský výcvik s dobrovolníky a jinak pracuji na statku, stejnì jako manzelka. Ta vstává pravidelnì kazdé ráno jiz v pìt hodin, aby podojila, a vìnuje se tomu az do obìda. Koneckoncù zivot tady by nebyl tak spatný - nebýt toho chlápka Alfréda Inglethorpa!" Náhle zprudka zabrzdil a spìsnì pohlédl na hodinky. "Napadlo mne jen, jestli nestihneme vyzvednout Cynthii. Ale zdá se, ze ne, právì odchází z nemocnice."

"Cynthii! Vasi zenu?"

"Ne, Cynthia je chránìnka mé matky, dcera jedné její dávné spoluzaèky, která si vzala za muze takového darebáka, právního zástupce. Ten ve své profesi pohoøel a dívka zùstala osiøelá a bez prostøedkù. Moje matka se rozhodla, ze ji zachrání, a Cynthia s námi zije uz témìø dva roky. Pracuje sedm mil odtud v Tadminsteru, v nemocnici Èerveného køíze."

Poslední slova pronásel, kdyz uz jsme pøijízdìli k hezkému starému sídlu. Od kvìtinového záhonu se narovnala dáma odìná v silné tvídové sukni.

"No tak, Evie, pøivázím naseho zranìného hrdinu! Pan Hastings, sleèna Howardová."

Sleèna Howardová mì pøivítala srdeèným, témìø bolestivým stiskem ruky. Zaujala mne modrýma oèima a sluncem opálenou tváøí. Byla to zdravì vyhlízející zena : okolo ètyøicítky, s hlubokým, témìø muzským hlasem i a velkým neforemným hranatým tìlem na silných nohách - obutá byla v pevných kozených botkách. Styl jejího hovoru byl, jak jsem brzy zjistil, telegraficky struèný.

"Plevel nás pohlcuje jako dùm ohnivé jazyky. Nestaèím jej trhat. Budou vás taky nutit. Nedejte se!"

"Jsem si jistý, ze to pro mì bude potìsení, kdyz budu moci být nápomocný," zareagoval jsem.

"Nemluvte tak. Za chvíli toho budete litovat."

"Jste cynická, Evie," øekl John s úsmìvem. "Kde se dnes podává èaj - uvnitø, nebo venku?"

"Venku. Pøílis hezký den, nez abychom se smazili v domì."

"Tak pojïte, uz jste se dnes na zahradì nadøela dost. Jistì znáte úsloví "Je hoden dìlník mzdy své". Pojïte, osvìzíme se."

"Dobøe," øekla sleèna Howardová a stáhla si zahradnické rukavice. "Myslím, ze vám dám za pravdu."

Kráèela pøed námi po cestì kolem zámku az tam, kde se podával ve stínu velkého fíkovníku èaj.

Z jednoho z proutìných køesel se zdvihla vysoká postava a poposla nìkolik krokù, aby nás uvítala.

"Moje zena, pan Hastings," øekl John.

Nikdy nezapomenu na první setkání s Mary Cavendishovou. Na siluetu její útlé postavy v ostrém protisvìtle;na ten jasný oheò, jenz plál v jejích pøekrásných zlutohnìdých oèích, nádherných oèích, tak jiných, nez jaké jsem kdy u zen spatøil; na pohled plný klidné síly, jenz nicménì vyjadøoval, jak divoká a nezkrotná ta krásná zena je - vsechny tyto dojmy se mi navzdy vryly do pamìti. Nikdy na tu chvíli nezapomenu.

Krátce mne pøivítala tichým, ale jasným hlasem, a já jsem se pohodlnì usadil v proutìném køesle, v té chvíli jsem si blahoøeèil, ze jsem Johnovo pozvání pøijal. Paní Cavendishová nabízela èaj a nìkolik poznámek, které pronesla, podpoøilo mùj první dojem o ní jako o naprosto fascinující zenì. Bystrý posluchaè vzdy podnìcuje, a tak jsem se rozpovídal, vzpomínal jsem v zertovném duchu na jednu lapálii z pobytu v Domì rekonvalescentù, pøehnanì jsem se pøitom chválil, prostì jsem bavil svoji hostitelku. John, i kdyz je samozøejmì pøíjemný muz, mne rázem nezajímal ani v nejmensím.

V tom okamziku jsem zaslechl z nedalekého otevøeného francouzského okna dobøe známý hlas:

"Alfréde, napíses po èaji princeznì, ano? Já sama pak napísi lady Tadminsterové. Anebo nejprve poèkáme na odpovìï od princezny? V pøípadì zamítnutí tak lady Tadminsterová otevøe dopis jeden den a paní Crosbieová az druhý. Pak je tady jestì vévodkynì - ohlednì té skolní dobroèinné akce."

Muz cosi nezøetelnì odpovìdìl, naèez hlas paní Inglethorpové opìt zesílil:

"Ale ano, samozøejmì. Po èaji nám to pùjde jistì lépe. Jsi tak moudrý, drahý Alfréde."

Prosklené dveøe se rozevøely jestì více a objevila se v nich bìlovlasá elegantní stará dáma s ponìkud panovaèným chováním. Vzápìtí vysla na trávník. Následoval ji muz, z jehoz pohybù èisela uctivost.

Paní Inglethorpová mne uvítala a pøekypovala pøitom city.

"Není-liz to roztomilé, pane Hastingsi, znovu se s vámi po vsech tìch letech setkat. Alfréde, miláèku, pan Hastings - mùj manzel."

Pohlédl jsem na "miláèka Alfréda" s urèitou zvìdavostí. Nelíbil se mi. Vypadal tak trochu jako z jiného svìta. Uz jsem se nedivil Johnovì poznámce o jeho vousu. Byl jeden z nejdelsích a nejèernìjsích, jaké jsem kdy vidìl. Na nose nosil zlatì obroubený skøipec a mìl takové neobvyklé rysy v oblièeji. To mne zarazilo, vùbec se sem nehodil. Jeho hlas znìl hluboce a falesnì. Prkennì mi podal ruku a øekl:

"Je mi velkým potìsením, pane Hastingsi." Pak se obrátil k manzelce: "Emily, nejdrazsí, zdá se mi, ze ta poduska ponìkud navlhla."

Mazlivì se na nìho usmála, kdyz podusku zdvihl a s pøehnanou láskyplnou péèí vymìnil za jinou. Jaký bláznivý projev slepé zamilovanosti od jinak inteligentní zeny!

Zdálo se, ze pøítomnost pana Inglethorpa zkazila ostatním náladu. Obzvlástì sleèna Howardová vùbec neskrývala své skuteèné pocity. Ovsem nezdálo se, ze by si paní Inglethorpová nìèeho vsimla. Její výøeènost, jak jsem si ji pamatoval z døívìjska, neztratila za uplynulé roky nic na síle, vsechny doslova zaplavila pøívalem slov, hovoøila pøedevsím o nejblizsím charitativním bazaru, který pøipravovala a který se mìl jiz brzy uskuteènit. Obèas se obrátila ke svému manzelovi a upøesòovala s ním nìkteré èasové údaje. Ten se choval stále stejnì ostrazitì. Od prvních chvil jsem ho nesnásel, a to si troufám tvrdit, ze se se svými bezprostøedními úsudky obvykle nemýlím.

Za okamzik paní Inglethorpová oslovila Evelyn Howardovou a vydala jí pokyny ohlednì dopisù. Její manzel mne pøitom oslovil svým snazivým hlasem:

"Sluzba v armádì je vase zamìstnání, pane Hastingsi?"

"Nikoli, pøed válkou jsem pracoval u Lloyda."

"A vrátíte se tam, az vsechno skonèí?"

"Mozná. Buï tam, anebo zaènu s nìèím novým."

Mary Cavendishová se naklonila kupøedu.

"Jaké byste si vybral zamìstnání, kdybyste se mohl rozhodnout jen tak, podle svých zálib?"

"No, pøijde na to."

"Zádný tajný koníèek?" zeptala se. "Øeknìte mi - pøitahuje vás nìco? Kazdý je - obvykle trochu absurdní."

"Asi se mi budete smát."

Nepatrnì se usmála.

"Mozná."

"Tak dobøe, mým tajným pøáním vzdy bylo stát se detektivem!"

"Skuteènì - ve Scotland Yardu? Nebo jako Sherlock Holmes?"

"Ach, samozøejmì ze jsem chtìl být Sherlockem Holmesem. Ale opravdu, myslím to zcela váznì, tahle pøedstava mne vzrusuje. Jednou jsem potkal v Belgii muze, velmi slavného detektiva, a ten mne zcela nadchl. Skvìlý muz. Øíkával, ze kazdé úspìsné detektivní pátrání je pouze zálezitostí zvolené metody. Mùj systém vychází z jeho - i kdyz jsem samozøejmì pokroèil ponìkud dále. Byl to dùvtipný malý muz, opravdový dandy, ovsem velmi chytrý."

"Kazdý dobrý detektivní pøíbìh je takový," poznamenala sleèna Howardová. "Jenze kolik nesmyslù uz bylo napsáno. Zloèinec odhalený v poslední kapitole. Kazdý trne v úzasu. Pøitom pøi skuteèném mordu - hned byste vìdìli, kdo je pachatel."

"Ale kolik zloèincù nebylo vùbec odhaleno," namítl jsem.

"Nemám teï na mysli policii, ale ostatní lidi, kteøí mají se zloèinem nìco spoleèného, kterých se dotkl. Rodinu. Èleny rodiny neoklamete. Ti by vìdìli, kdo je pachatel."

"Podle vás tedy," øekl jsem pobavenì, "kdybyste byla nablízku zloèinu, øeknìme vrazdì, byla byste schopná bez zaváhání ukázat prstem na vraha?"

"Samozøejmì. Mozná bych nebyla schopná prokázat vse po právní stránce. Ale jsem si jistá, ze bych znala viníka. Kdyby se objevil nablízku, cítila bych to v koneècích prstù."

"Mohla by to být i ,ona'," navrhl jsem.

"Mohla. Ale vrazda je násilný zloèin. Èastìji se uvádí ve spojitosti s muzi."

"Nikoli v pøípadì otravy." Jasný hlas paní Cavendishové mì vylekal. "Doktor Bauerstein vèera øekl, ze kvùli vseobecné ignoranci ménì známých jedù lékaøskou veøejností pravdìpodobnì nebyly vysetøeny mnohé pøípady otravy."

"Mary, proè jen vedete takovou údìsnou konverzaci!" vykøikla paní Inglethorpová. "Jako kdyby na mne sáhla smrt. Ach, támhle je Cynthia!" .

Mladá dívka v uniformì zdravotní sestry zlehka pøebìhla trávník.

"Cynthio, proè jsi se dnes tak opozdila? Toto je pan Hastings - sleèna Murdochová."

Cynthia Murdochová byla svìzí dívka, plná zivota a mladistvého elánu. Sòala si z hlavy èepec a já jsem mohl obdivovat velké, volnì rozpustìné vlny jejích kastanovì hnìdých vlasù a bìlost její køehké ruky, jez se natáhla pro èaj. Byla to tmavooká krasavice s dlouhými øasami.

Usadila se na zemi vedle Johna, a kdyz jsem jí podával talíø se sendvièi, usmála se na mne.

"Posaïte se na trávník, no tak. Je to mnohem pøíjemnìjsí."

Poslusnì jsem usedl.

"Vy pracujete v Tadminsteru, ze ano, sleèno Murdochová?"

Pøikývla.

"Dobøe mi tak."

"Jsou tam na vás oskliví?" pokusil jsem se zazertovat.

"To by si mohli zkusit!" vykøikla Cynthia tónem hlasu, který vyzadoval respekt.

"Mám sestøenici, která pracuje jako osetøovatelka," poznamenal jsem. "A ta se velmi obává ctihodných sester."

"Nedivím se jí. Ctihodné sestry jsou, vsak vy víte, pane Hastingsi. Ony jednoduse existují! Nemáte pøedstavu, jaké jsou! Ale já nejsem osetøovatelka, díkybohu, já pracuji v lékárnì."

"Kolik lidí jste uz otrávila?" zeptal jsem se s úsmìvem.

Cynthia se zasmála také.

"Ach, stovky!" øekla.

"Cynthio," pøerusila ji paní Inglethorpová, "myslís, ze bys pro mne mohla pøepsat pár poznámek?"

"Samozøejmì, teto Emily."

Okamzitì vyskoèila ze zemì a nìco v jejím chování mi pøipomnìlo, ze její postavení bylo závislé a ze paní Inglethorpová, laskavá jako obvykle, jí to neopomnìla pøipomenout.

Moje hostitelka se ke mnì obrátila.

"John vám ukáze vás pokoj. Veèeøe se podává v pùl osmé. Obèas poøádáme pozdní veèeøe. Lady Tadminsterová, manzelka naseho poslance - ona byla dcera zesnulého lorda Abbotsburyho - to dìlá také tak. A souhlasí se mnou, ze musíme jít pøíkladem v tom, jak setøit. Jsme jen obyèejná váleèná domácnost, u nás se nic nezkazí - dokonce kazdý kousíèek pouzitého papíru je schraòován a posílán pryè v pytlích."

Vyjádøil jsem nad tím své potìsení a John mne odvedl do zámku a pak nahoru po sirokém schodisti, jez se rozdvojovalo v pùli cesty do rozdílných køídel budovy. Mùj pokoj se nacházel v levém køídle a nabízel výhled do parku.

John mne opustil a uz o nìkolik minut pozdìji jsem ho vidìl z okna, pomalu kráèel pøes trávník zavìsený do Cynthie Murdochové. Pak jsem zaslechl, jak paní Inglethorpová volá netrpìlivì "Cynthio", a hned nato se dívka od nìho odpoutala a odbìhla dozadu do domu. V tentýz okamzik vystoupil ze stínu stromu muz a pomalu se ubíral stejným smìrem. Vyhlízel na ètyøicet, byl velmi snìdý, v hladce oholeném oblièeji mìl melancholický výraz.

Zdálo se, ze ho právì cosi citelnì zasáhlo. Kdyz míjel mé okno, pohlédl nahoru a já jsem ho okamzitì poznal, i kdyz se za posledních patnáct let, kdy jsme se vidìli naposledy, velmi zmìnil. Byl to Johnùv mladsí bratr Lawrence Cavendish. Pøemýslel jsem nad tím, co se asi pøihodilo, ze se tak tváøil.

Vzápìtí se mi vsak vytratil z mysli a já se vrátil k pøemítání nad svými zálezitostmi.

Veèer uplynul v pøíjemné atmosféøe; a té noci jsem. poprvé snilo nádherné, tajemné zenì, o Mary Cavendishové.

Pøístí ráno jsme se probudili do jasného a sluneèného dne a já jsem byl plný oèekávání následujících pøíjemných chvil.

Paní Cavendishovou jsem nespatøil az do èasu obìda, poté se sama nabídla, ze mne provede po okolí, strávili jsme spolu okouzlující odpoledne, toulali se po lesích a do zámku se vrátili az okolo páté.

Jakmile jsme vstoupili do velké haly, John nám obìma pokynul, abychom s ním zasli do kuøáckého salonu. Z výrazu jeho tváøe jsem okamzitì pochopil, ze se pøihodilo nìco dramatického. Následovali jsme ho dovnitø a on za námi zavøel dveøe.

"Ty, Mary, doslo k pìkné slamastyce. Evie se pohádala s Alfrédem Inglethorpem a je na odchodu."

"Evie?"

John sklesle pøikývl.

"Ano; víte, sla za matkou, a pak - ach, ale tady je Evie samotná."

Sleèna Howardová vstoupila do místnosti. Rty mìla pøísnì sevøené a nesla si malý kufr. Vypadala rozrusená a odhodlaná, ale taky trochu zahnaná do kouta. "V kazdém pøípadì," vybuchla, "jsem øekla jenom to, co si opravdu myslím!"

"Moje drahá Evelyn," vykøikla paní Cavendishová, "to nemùze být pravda!"

Sleèna Howardová neradostnì pøikývla.

"Pravda pravdoucí! Obávám se, ze jsem Emily øekla nìkteré vìci, na které hned tak nezapomene, natoz aby mi je rychle odpustila. Øekla jsem jí naplno, co jsem mìla na srdci. I kdyz po nìkterých lidech taková slova jen sklouznou. Øekla jsem jí: ,Jste stará zena, Emily, a není vìtsí blázen nez starý blázen. Ten muz je o dvacet let mladsí nez vy a nenamlouvejte si, proè si vás vzal. Pro peníze! Je to na vás, ale nedávejte mu z nich pøílis. Farmáø Raikes má velmi hezkou mladou zenu. Zeptejte se jen svého Alfréda, kolik èasu s ní tráví.' Byla velmi rozzlobená. Pøirozenì! Pokraèovala jsem: ,Hodlám vás varovat, a uz vás to tìsí nebo ne. Ten muz vás klidnì zamorduje ve vasí posteli a ani se pøitom nezachvìje. Je to hodnì spatný èlovìk. Mùzete mi na to øíci, co chcete, ale pamatujte si, já jsem vás varovala. On je opravdu zlý!'"

"Co ona na to?"

Sleèna Howardová vyspulila ústa s nesmírnì výmluvnou grimasou.

"Drahousek Alfréd - nejdrazsí Alfréd - zlomyslné pomluvy - zlomyslné lzi - zlomyslná zena - obvinit mého drahého manzela! A èím døíve zmizím ze zámku, tím lépe. Takze odcházím."

"To snad ne, teï hned?"

"Právì teï!"

Na okamzik jsme zkoprnìli a zírali na ni. Nakonec ale John Cavendish, kdyz zjistil, ze veskeré pøemlouvání je k nièemu, odesel, aby se podíval na jízdní øád vlakù. Jeho manzelka ho následovala a stále jen opakovala nìco v tom smyslu, ze by bylo dobré pøesvìdèit paní Inglethorpovou, aby si vse jestì rozmyslela.

Ve chvíli, kdy opustili místnost, se tváø sleèny Howardové promìnila. Dychtivì se ke mnì naklonila.

"Pane Hastingsi, vy jste èestný muz. Vám mohu dùvìøovat, ze?"

Byl jsem z tìch slov trochu vyvedený z míry. Polozila svoji ruku na mou a ztisila svùj hlas témìø do sepotu.

"Dohlédnìte na ni, pane Hastingsi. Moje ubohá Emily. Jsou to zraloci - vsichni. Ach, dobøe vím, o èem hovoøím. V tomhle domì není nikdo, kdo by nebyl na mizinì a netouzil po jejích penìzích. Vzdy jsem ji chránila, dokud na to moje síly staèily. Nyní jsem ale mimo a oni toho zneuzijí."

"Samozøejmì, sleèno Howardová," øekl jsem, "udìlám vsechno, co bude v mých silách, ale jsem si jistý, ze jste nyní velmi rozrusená a rozèilená."

Pøerusila mne se vztyèeným ukazováèkem.

"Mladý muzi, vìøte mi. Jsem na tomhle svìtì o trochu déle nezli vy. Vse, oè vás zádám, je, abyste mìl oèi otevøené. Brzy poznáte, o èem jsem hovoøila."

Otevøeným oknem pronikl dovnitø rachot motoru a sleèna Howardová povstala a vykroèila smìrem ke dveøím. Zvenku zaznìl Johnùv hlas. Jiz s rukou na klice se ke mnì obrátila a øekla:

"Pane Hastingsi, nade vsechno vás zapøísahám, nespuste oèi z toho ïábla - z jejího manzela!"

Nezbývalo více èasu. Sleènu Howardovou pohltila dojemná chvíle louèení, stále se ozýval nesouhlas s jejím rozhodnutím. Manzelé Inglethorpovi se neobjevili.

Ve chvíli, kdy automobil zmizel, se paní Cavendishová od nás náhle odpoutala a pøesla pøes cestu na trávník v ústrety vysokému vousatému muzi, oèividnì zde nebyl poprvé. Kdyz mu podávala ruku, zaèervenala se.

"Kdo je to?" zeptal jsem se ostøe, instinktivnì jsem tomu muzi nedùvìøoval.

"To je doktor Bauerstein," øekl John krátce.

"A kdo je doktor Bauerstein?"

"Pobývá ve vesnici, odpoèívá a nabírá nové síly po tìzkém nervovém zhroucení. Je to specialista z Londýna, velmi chytrý muz - podle mého jeden z nejvìtsích zijících znalcù jedù na svìtì."

"A velmi dobrý pøítel Mary," vyhrkla rychle Cynthia.

John Cavendish svrastil èelo a zmìnil téma hovoru. "Pojïme se projít, Hastingsi. Mám náladu pod psa. Evelyn Howardová mìla sice vzdy drsný jazyk, ale v celé Anglii nad ní nebylo vìrnìjsího pøítele."

Vydali jsme se smìrem k polím a pak jsme zahnuli dolù smìrem k vesnici, kráèeli jsme mezi stromy, které lemovaly celou jednu stranu pozemku. Kdyz jsme se potom vraceli jednou z bran, míjela nás s úsmìvem ve tváøi lehce pøedklonìná hezká mladá dívka snìdého cikánského typu. "To je ale krasavice," poznamenal jsem s obdivem.

Johnova tváø ztuhla.

"Paní Raikesová."

"Ta, o které sleèna Howardová -"

"Pøesnì ta," øekl John stroze.

Pomyslel jsem na bìlovlasou starou paní ve velkém zámeckém domì a pak na zivou zlomyslnou tváøièku, která se na nás pøed okamzikem usmála, a náhle mnou projelo nejasné neblahé tusení, které jako by se vznáselo nablízku. Mávl jsem nad tím rukou.

"Styleské panství je skuteènì nádherné staré místo," øekl jsem Johnovi.

Ponìkud sklesle pøikývl.

"Ano, je to pìkný majetek. Jednou mi bude patøit - ostatnì podle práva se tak mìlo stát jiz dávno, kdyby ovsem otec vyhotovil øádnou poslední vùli. Taky bych dnes nemusel být na dnì."

"Vy jste na mizinì?"

"Mùj drahý Hastingsi, nezálezí mi na tom, ze se to dozvíte, ano, jsem v koncích, bez penìz."

"Bratr vám nemùze pomoci?"

"Lawrence? Vydáváním svých mizerných versù v luxusních vazbách pøichází o kazdou penci, ke které se kdy dostal. Jsme doèista na mizinì. Moje matka se k nám, pravda, chovala vzdy úzasnì, to musím pøiznat. Az donedávna. Jenze kdyz se vdala -" Odmlèel se a zamraèil se.

Poprvé jsem pocítil, ze s odchodem Evelyn Howardové zmizelo i nìco nedefinovatelného z atmosféry styleského sídla. Uz jen její pøítomnost uklidòovala. Nyní vsak ovzdusí zhoustlo - vzduch se zdál být prosycený podezøeními. Az nepøíjemnì èasto se mi zjevovala zlovìstná tváø doktora Bauersteina. Nejasné tusení zcela zaplnilo moji mysl. Na okamzik jsem mìl pocit, ze pøichází ïábel.

DRUHÁ KAPITOLA

Sestnáctého a sedmnáctého èervence

Do Stylesu jsem pøijel pátého èervence. Nyní pøejdu k událostem z sestnáctého a sedmnáctého onoho mìsíce. Pro pøehlednost zrekapituluji ètenáøùm události tìchto dní pøesnì tak, jak jen to bude mozné. Pozdìji byly bìhem soudního procesu probírány za dlouhých a únavných køízových výslechù.

Nìkolik dnù po odjezdu Evelyn Howardové jsem od ní obdrzel dopis, v nìmz mi psala, ze pracuje jako zdravotní sestra ve velké nemocnici v Middlinghamu, prùmyslovém mìstì vzdáleném nìjakých patnáct mil, a naléhavì mne zádala, abych jí dal vìdìt, kdyby paní Inglethorpová projevila ochotu k usmíøení.

Jediné, co tehdy rusilo poklid mých dní, bylo pozoruhodné a pro mne nevysvìtlitelné chování paní Cavendishové, jez se tak èasto objevovala ve spoleènosti doktora Bauersteina. Co na tom muzi vidìla, tomu jsem stále nemohl pøijít na kloub, ale nepøestávala ho zvát na návstìvy a èasto s ním potom vycházela na dlouhé výpravy. Pøiznávám, ze jsem byl zcela neschopný rozpoznat, v èem tkvìla jeho pøitazlivost.

Sestnáctý èervenec pøipadl na pondìlí. Byl to den plný zmatkù. Pøedtím se vsak konal v sobotu proslulý dobroèinný bazar a pøedpokládalo se, ze se protáhne az do pozdní noci estrádním programem, v jehoz prùbìhu mìlo dojít k nìkolika charitativním vystoupením, paní Inglethorpová zamýslela recitovat Váleènou poemu. Uz od rána jsme byli vsichni velmi zamìstnaní zaøizováním a výzdobou sálu ve vesnici, kde se mìla celá akce konat. Obìdvali jsme pozdìji a odpoledne jsme odpoèívali na zahradì. Vsiml jsem si, ze John se choval ponìkud neobvykle. Zdál se velmi rozrusený a netrpìlivý.

Po èaji si sla paní Inglethorpová lehnout, aby si odpoèinula pøed svým veèerním vystoupením, a já jsem vyzval Mary Cavendishovou k tenisovému zápasu.

Okolo tøi ètvrti na sedm na nás paní Inglethorpová zavolala, abychom si pospísili, jelikoz veèeøe byla podávána ten den døíve. Mìli jsme co dìlat, abychom se neopozdili; a jídlo jestì stálo na stole, kdyz pøed vchod pøedjel automobil.

Estráda mìla velký ohlas a za recitaci sklidila paní Inglethorpová ohromný aplaus. Na jevisti se odehrálo i nìkolik hereckých scének, v nichz úèinkovala Cynthia. Ta se s námi pak uz nevrátila, nìkolik jejích pøátel, s nimiz vystupovala na jevisti, ji pozvalo na veèírek.

Následující ráno paní Inglethorpová posnídala v posteli, pøece jen se cítila ponìkud unavená; ale v pùl jedné se objevila èilá a pøinutila Lawrence a mne, abychom ji doprovodili na jeden slavnostní obìd.

"Takové pùvabné pozvání od paní Rollestonové. Sestry lady Tadminsterové, vsak ji znáte. Rollestonovi pøisli s Vilémem Dobyvatelem - je to jedna z nejstarsích rodin v zemi."

Mary se omluvila s tím, ze má domluvenou schùzku s doktorem Bauersteinem.

Obìd se odehrál v pøíjemné atmosféøe, a kdyz jsme odjízdìli, Lawrence navrhl, ze bychom se mohli vrátit do zámku cestou pøes Tadminster, coz bylo sotva míli stranou od nasí trasy, a tam bychom mohli navstívit Cynthii v lékárnì, v níz pracuje. Paní Inglethorpová pøipustila, ze to je výborný nápad, ale protoze musí napsat jestì nìkolik dopisù, vysadí nás tam samotné, a my se pak vrátíme s Cynthií bryèkou.

Az do chvíle, nez se objevila Cynthia - vypadala tak úzasnì a sladce ve svém dlouhém bílém overalu - a nezaruèila se za nás, jsme marnili èas s podezøívavým nemocnièním vrátným. Odvedla nás nahoru do své svatynì a pøedstavila jednomu svému kolegovi, hrùzu nahánìjícímu individuu, kterého Cynthia se zlomyslným úsklebkem pøedstavila jako "Zobana".

"Tolik lahví!" vykøikl jsem, kdyz jsem pøehlédl malou místnost. "Opravdu jste si jistá, co v kazdé z nich je?"

"Proboha, øeknìte nìco originálnìjsího," zasténala Cynthia. "Kazdý, kdo sem pøijde, papouskuje to samé. Skuteènì pøemýslíme o tom, ze udìlíme cenu prvnímu, kdo vejde a nevyhrkne: Tolik lahví! A jsem si jistá, ze dalsí vìta, kterou hodláte pronést, bude: Kolik lidí jste otrávili?"

S úsmìvem jsem doznal, ze se cítím provinile.

"Kdyby jen lidé vìdìli, jak fatálnì jednoduché je nìkoho omylem otrávit, nezertovali by o tom. Pojïme, dáme si sálek èaje. V této skøíni máme vsechny druhy. Opravdu, Lawrenci - tohle je travièská skøíò. Ale ne, je to jen obyèejná velká skøíò - tak je to správnì."

U èaje jsme se vesele bavili a pozdìji jsme pomohli Cynthii umýt hrnky. Právì jsme uklízeli poslední èajovou lzièku, kdyz se ozvalo zaklepání na dveøe. Cynthiin a "Zobanùv" oblièej se rázem promìnily, strnuly v pøísném chladném výrazu.

"Vstupte," øekla Cynthia ostrým profesionálním tónem.

Objevila se mladá a ponìkud vystrasená osetøovatelka s láhví, kterou podala "Zobanovi", ten s ní ale zamával smìrem k Cynthii s ponìkud záhadnì znìjící poznámkou:

"Já tady dnes opravdu nejsem."

Cynthia vzala láhev a váznì ji zkoumala pohledem.

"Mìla být odeslána uz ráno."

"Sestra se velmi omlouvá. Zapomnìla."

"Sestra by si obèas mìla pøeèíst smìrnice."

Z témìø nepostøehnutelného výrazu v oèích osetøovatelky jsem usoudil, ze toto sdìlení obávané "Sestøe" zøejmì jen tìzko zopakuje.

"Nebude to døíve nez zítra," skonèila Cynthia.

"Nemyslíte, ze by bylo mozné, aby to bylo hotové uz dnes veèer?"

"Dobrá," øekla Cynthia laskavì, "jsme sice velmi vytízeni, ale jestli vybude chvilka, bude to pøipravené."

Útlá dívka odesla a Cynthia pohotovì sòala z police sklenici s víkem, naplnila láhev a polozila ji na stùl vedle dveøí.

Zasmál jsem se.

"Pøísnost musí být?"

"Pøesnì tak. Pojïme na nás malý balkon. Z nìj uvidíte celou nemocnici." Následoval jsem Cynthii a jejího pøítele a oni mi ukazovali rùzná oddìlení. Lawrence zùstal za námi, ale to uz ho Cynthia s odvrácenou hlavou pøes rameno popohánìla, aby se k nám pøipojil. Pak se podívala na hodinky.

"Nemáme uz více práce, Zobane?"

"Ne."

"Dobøe. V tom pøípadì mùzeme zamknout a jít."

Náhle jsem vidìl Lawrence ve zcela jiném svìtle nez odpoledne. Ve srovnání s Johnem nebylo vùbec jednoduché se v nìm vyznat. Lisil se od nìho témìø ve vsem, byl nezvykle zdrzenlivý a rezervovaný.

Pøesto z nìj vyzaøoval urèitý sarm a já jsem z toho usuzoval, ze kdyby ho èlovìk skuteènì dobøe poznal, jistì by k nìmu získal hlubokou náklonnost. Líbilo se mi, ze jeho chování k Cynthii bylo ponìkud zdrzenlivé, také ona pùsobila v jeho spoleènosti ponìkud ostýchavým dojmem. Ale to odpoledne oba jen záøili a tlachali spolu skoro jako malé dìti.

Kdyz jsme projízdìli vesnicí, vzpomnìl jsem si, ze jsem si chtìl koupit nìjaké známky, a tak jsme zastavili u postovního úøadu.

Po nákupu jsem vycházel ze dveøí a témìø jsem vrazil do drobného muze, jenz právì vstupoval. Odstoupil jsem a omlouval se, kdyz mì ten èlovìk náhle a s hlasitým výkøikem sevøel v náruèí a vøele políbil.

"Mon ami, Hastings!" zvolal. "Je to vskutku mon ami Hastings!"

"Poirote!" vykøikl jsem.

Obrátil jsem se k bryèce.

"Tohle je velmi milé setkání, sleèno Cynthio. Mùj starý pøítel, monsieur Poirot, kterého jsem nevidìl mnoho

let."

"Ach, ale my známe monsieura Poirota," øekla Cynthia zvesela. "Já jsem ovsem netusila, ze je vás pøítel."

"Ano, vskutku," øekl Poirot váznì. "Také znám mademoiselle Cynthii. Víte, jsem zde díky dobroèinným aktivitám dobré paní Inglethorpové." Kdyz jsem na nìho tázavì pohlédl, pokraèoval: "Ano, mùj pøíteli, byla tak laskavá, ze do své pøíznì zahrnula i sedm mých krajanù, kteøí byli nuceni, zel bohu, uprchnout ze své rodné zemì. My, Belgièané, na ni budeme vzdy vzpomínat s vdìèností."

Poirot byl výjimeènì vyhlízející malý muz. Mìøil stìzí sto sedesát centimetrù, ale pohyboval se s velkou dùstojností. Tvar jeho hlavy opisoval pøesnì tvar vejce a vzdy ji mìl naklonìnou trochu na stranu. Jeho knír byl. velmi navoskovaný, vojenského zástøihu. Upravenost jeho satu byla témìø neuvìøitelná; vìøím tomu, ze smítko prachu by mu zpùsobilo více bolesti nez zranìní støelou. Pøesto tento bizarní malý muz hejskovského vzezøení, kterého jsem ke své lítosti nyní vidìl znatelnì ochablého, patøil svého èasu k nejoslavovanìjsím pøíslusníkùm belgické policie. Jeho detektivní nadání bylo mimoøádné a dosáhl velkolepých triumfù, kdyz pøisel na kloub nìkterým z nejvìtsích záhad tìch dní.

Upozornil mne na malý dùm, který obýval se svými belgickými pøáteli, a já jsem mu slíbil, ze ho velmi brzy navstívím. Pak pozdvihl svùj klobouk smìrem k Cynthii s rozmáchlým gestem na pozdrav a my jsme odjeli.

"Drahý malý muz," øekla Cynthia, "vùbec jsem netusila, ze se znáte."

"Aniz si to uvìdomujete, hostíte opravdu proslulou osobnost," odvìtil jsem.

A po zbytek cesty domù jsem jim vyprávìlo nejrùznìjsích pozoruhodných výkonech a úspìsích Hercula Poirota.

Vrátili jsme se ve velmi veselé náladì. Jakmile jsme vstoupili do haly, paní Inglethorpová vysla ze svého budoáru. Vyhlízela rumìná a rozmrzelá.

"Ach, to jste vy," øekla.

"Dìje se nìco, teto Emily?" zeptala se Cynthia.

"Samozøejmì ze ne," øekla paní Inglethorpová ostøe.

"Co by se mìlo dít?" Pak si vsimla Dorcas, komorné, která kráèela do jídelny, a zavolala na ni, aby jí pøinesla nìkolik postovních známek do jejího budoáru.

"Jistì, madam." Stará sluzka zaváhala, pak nesmìle dodala: "Nemyslíte, madam, ze by bylo lepsí, kdybyste byla v posteli? Vypadáte velmi unavená."

"Mozná máte pravdu, Dorcas - ano - ne - ne teï. Musím jestì pøed uzavøením posty napsat nìkolik dopisù. Zapálila jste oheò v mém pokoji, jak jsem vás zádala?"

"Ano, madam."

"Pak tedy pùjdu rovnou po veèeøi do postele."

Vracela se do svého budoáru a Cynthia za ní upøenì hledìla.

"Propána! To jsem zvìdavá, co se dìje," øekla k Lawrencovi.

Nezdálo se vsak, ze by ji slysel, beze slova se totiz otoèil a vysel z domu.

Navrhl jsem Cynthii zahrát si krátce pøed veèeøí tenis a ona souhlasila, bìzel jsem tedy nahoru pro svoji tenisovou raketu.

Paní Cavendishová scházela ze schodù. Mozná to byl pouze mùj dojem, ale také ona pùsobila zvlástnì a rozrusenì.

"Jak se vám líbila procházka s doktorem Bauersteinem?" zeptal jsem se a pokousel se pøitom pùsobit tím nejlhostejnìjsím dojmem.

"Nikam jsem nesla," odvìtila stroze. "Kde je paní Inglethorpová?"

"V budoáru."

Její ruka pevnì uchopila zábradlí schodistì, zdálo se, ze je rozrusená z nìjakého døívìjsího setkání, a vzápìtí kolem mne sesla po schodech rychle dolù, pøes halu do budoáru, a zavøela za sebou dveøe.

Kdyz jsem o nìkolik minut pozdìji pospíchal k tenisovému kurtu, nemohl jsem minout otevøená okna budoáru a neslyset kratièký útrzek vzruseného rozhovoru.

Mary Cavendishová øíkala hlasem, z nìhoz bylo cítit, jak se zoufale snazí o sebekontrolu:

"Takze vy mnì to neukázete?"

Naèez paní Inglethorpová odpovìdìla:

"Moje drahá Mary, to ale nemá s tou zálezitostí vùbec nic spoleèného."

"Pak mi to ukazte."

"Øíkám vám, to není tak, jak si pøedstavujete. S vámi i to nemá nic spoleèného, ani v nejmensím."

Naèez Mary Cavendishová vyhrkla se stupòující se hoøkostí: "Samozøejmì, mozná bych se tak dozvìdìla, ze ho kryjete."

Cynthia na mne uz èekala a dychtivì mne vítala: "To vám povídám! Byla to ta nejstrasnìjsí hádka! Mám to vsechno od Dorcas."

"Jaká hádka?"

"Mezi tetou Emily a jím. Já jen pevnì vìøím, ze koneènì pøisla na to, jaký opravdu je!"

"Dorcas u toho pøímo byla?"

"Samozøejmì ze ne. Ale byla v té chvíli poblíz dveøí. Prý to byla skuteèná rvaèka. Opravdu bych ráda vìdìla, co se tam ve skuteènosti pøihodilo."

Myslel jsem na snìdou tváø paní Raikesové a na varování Evelyn Howardové, ale moudøe jsem usoudil, ze bude lepsí drzet se vpovzdáli, Cynthia zatím probírala kdejakou jen trochu schùdnou hypotézu a rozjaøenì opakovala, ze teï uz ho teta Emily koneènì posle pryè a jiz nikdy se o nìm nezmíní.

Zatouzil jsem po setkání s Johnem, ale nikde jsem ho nevidìl. Bylo zøejmé, ze se to odpoledne pøihodilo nìco velmi vázného. Pokousel jsem se zapomenout na tìch nìkolik slov, která jsem náhodou vyslechl; ale nedaøilo se mi to ani pøi sebevìtsím úsilí. Co tak rozrusilo Mary Cavendishovou?

Kdyz jsem sesel dolù na veèeøi, pan Inglethorp se nacházel v pøijímacím salonu. Tváøil se neteènì jako vzdy a podivné vzezøení toho muze mne silnì zasáhlo nanovo.

Nakonec pøisla dolù i paní Inglethorpová. Vypadala stále znepokojená a bìhem jídla panovalo hluboké mlèení. Také Inglethorp byl neobvykle tichý. Jak se ale jiz stalo pravidlem, zahrnoval svoji zenu vsemoznými drobnými pozornostmi, upravoval jí pod zády polstáø, hrál prostì svùj part oddaného manzela. Ihned po veèeøi se paní Inglethorpová odebrala zpìt do svého budoáru.

"Mary, poslete mi nahoru kávu," zvolala. "Mám jen pìt minut, nez zavøe posta."

Cynthia a já jsme pøesli k otevøenému oknu salonu a posadili se k nìmu. Mary Cavendishová nám pøinesla kávu. Zdála se rozrusená.

"Tak, vy mladí, mám rozsvítit, nebo máte radìji sero?" zeptala se. "Cynthio, zanesla byste paní Inglethorpové její kávu? Naliji ji."

"Neobtìzujte se, Mary," øekl Inglethorp. "Zanesu ji Emily sám."

Nalil ji a potom opatrnì pøesel místnost.

Lawrence ho následoval a paní Cavendishová si pøisedla k nám.

Vsichni tøi jsme nìjakou chvíli sedìli potichu. Byla nádherná noc, horká a nehybná. Paní Cavendishová se jemnì ovívala palmovým listem.

"Je pøílis horko," vydechla potichu. "Pøijde bouøe."

Ach, proè jen krásné chvíle nikdy nevydrzí dlouho! Mùj ráj bezcitnì poslapal dùvìrnì známý a srdeènì nemilovaný hlas v hale.

"Doktor Bauerstein!" vykøikla Cynthia. "Jaký podaøený èas na návstìvu."

Letmo jsem pohlédl se zárlivostí na Mary Cavendishovou, ale zdála se naprosto klidná, køehká bledost jejích tváøí se nezmìnila.

Vzápìtí Alfréd Inglethorp uvedl doktora do salonu, ten vsak s provinilým úsmìvem protestoval, ze není dobøe ustrojený. Popravdì øeèeno zahrál divadelní výstup plný omluv, byl obalený blátem od hlavy az k patì.

"Copak jste vyvádìl, doktore?" zvolala paní Cavendishová.

"Musím se omluvit," trval na svém doktor. "Skuteènì jsem ani v nejmensím nezamýslel vejít, ale kdyz na tom pan Inglethorp trval."

"Dobøe, Bauersteine, zdá se ale, ze se vám nìco pøihodilo," øekl John, který právì vesel dovnitø z haly. "Nabídnìte si kávu a øeknìte, co se pøihodilo."

"Dìkuji, hned." Usmál se a s ponìkud truchlivým výrazem popisoval, jak na velmi nepøístupném místì objevil vzácný druh kapradiny, a kdyz se k nìmu pokousel dostat, ztratil rovnováhu a ostudnì sklouzl do nedalekého rybníka.

"Slunce mne sice brzy osusilo," dodal, "ale obávám se, ze mùj vzhled není právì dùstojný."

V té chvíli paní Inglethorpová zavolala na Cynthii a dívka za ní rychle vybìhla ven z haly.

"Jen mi pøines moji kabelku, drahá, mohu tì pozádat? Pùjdu si jiz lehnout."

Dveøe do haly byly siroké. Zvedl jsem se ze svého místa ve stejném okamziku jako Cynthia, John byl blízko mne. Byli jsme tedy tøi svìdkové, kteøí mohli pozdìji odpøisáhnout, ze paní Inglethorpová nesla svoji kávu sama, a nedotèenou. Veèer jsem mìl dokonale zkazený pøítomností doktora Bauersteina. Zdálo se mi, ze ten muz nikdy neodejde. Nakonec vsak pøece jen vstal a já jsem si zhluboka, ulehèenì vydechl.

"Zajdu s vámi dolù do vesnice," øekl pan Inglethorp.

"Musím navstívit správce naseho majetku." Otoèil se k Johnovi. "Nemusíte na mne èekat. Vezmu si klíè od domu."

TØETÍ KAPITOLA

Osudná noc

Abych pomohl zcela objasnit následující èást pøíbìhu, pøikládám plánek prvního patra zámku ve Stylesu. Dveømi oznaèenými písmenem B bylo mozné vstoupit do pokojù sluzebnictva. Ty vsak nemìly zádné propojení s pravým køídlem, kde byly situovány pokoje manzelù Inglethorpových.

Zdálo se mi, ze musela být hluboká noc, kdyz mne probudil Lawrence Cavendish. V ruce drzel hoøící svíci a z výrazu jeho rozrusené tváøe jsem okamzitì vyèetl, ze se pøihodilo nìco zlého.

"Co se dìje?" zeptal jsem se a pokousel se posadit

a soustøedit se.

"Obáváme se, ze matka velmi váznì onemocnìla. Zdá se, ze prodìlává nìjaký záchvat. Bohuzel se zamkla uvnitø pokoje."

"Hned jsem tam."

Vyskoèil jsem z postele a rychle na sebe natáhl z 22122y2416w upan, pak jsem následoval Lawrence chodbou a galerií do pravého køídla zámku.

Pøipojil se k nám John Cavendish a jeden nebo dva, sluzebníci postávali opodál a bázlivì pøihlízeli. Lawrence se obrátil ke svému bratrovi.

"Co myslís, ze bychom teï mìli udìlat?"

Napadlo mne, ze nikdy nebyla jeho nerozhodnost zøejmìjsí.

John lomcoval klikou dveøí od pokoje paní Inglethorpové, ale vsechno jeho úsilí bylo marné. Dveøe byly samozøejmì zevnitø zamèené nebo zajistìné. Vsichni v zámku byli v té chvíli jiz vzhùru. Z vnitøku pokoje se zøetelnì ozývaly podezøelé zvuky. Museli jsme okamzitì nìco podniknout.

"Pane, zkuste projít pokojem pana Inglethorpa,"" vykøikla Dorcas. "Ach, ubohá paní domu!"

Náhle jsem si uvìdomil, ze s námi nebyl Alfréd Inglethorp - vùbec o sobì nedal vìdìt. John otevøel dveøe jeho pokoje. Byla tam tma, která by se dala krájet, ale následoval nás Lawrence a slabé svìtlo svíce v jeho ruce prozradilo, ze v posteli nikdo nespal, v pokoji nebyl ani nejmensí náznak toho, ze by ho nìkdo obýval. Zamíøili jsme pøímo ke spojovacím dveøím. Ty byly ale také zevnitø zamèené nebo zajistìné. Co teï?

"Ach, drahý pane," vykøikla Dorcas a lomila rukama, "co udìláme?"

"Jak já to vidím, nezbývá nez se pokusit vyrazit dveøe. Avsak nebude to jednoduché. A jedna sluzebná zajde rychle dolù pro Bailyho a øekne mu, aby zajel ihned pro doktora Wilkinse. A teï tedy zkusíme vyrazit dveøe. Ale okamzik, napadlo mne, nevedou tam také dveøe z pokoje sleèny Cynthie?"

"Ano, pane, ale ty byly vzdy zajistìné. Nikdy nebyly otevøené."

"Dobøe, pøesto bychom se na nì mohli podívat."

Rychle se rozbìhl chodbou k Cynthiinu pokoji. Uvnitø uz byla Mary Cavendishová a tøásla spící dívkou - musela mít neuvìøitelnì tvrdé spaní - pokousela se ji vzbudit. Ve vteøinì byl zpìt.

"Nepùjde to. Jsou také zajistìné. Musíme nìkteré dveøe vypáèit. Domnívám se, ze v této místnosti by nemusely být tak odolné jako ty na chodbì."

Mìli jsme nervy napnuté k prasknutí a pøerývanì jsme oddychovali. Rám dveøí byl bytelný a dveøe odolávaly nasemu spoleènému úsilí po dlouhý èas, ale nakonec jsme ucítili, ze zaèaly pod tíhou nasich tìl povolovat, az se koneènì s rozléhajícím se praskotem rozletìly.

Vsichni jsme vpadli dovnitø, Lawrence stále drzel svíci. Paní Inglethorpová lezela na posteli, postavu zkroucenou silnými køeèemi, bìhem záchvatu také musela pøekotit stolek vedle sebe. Avsak kdyz jsme se ocitli uvnitø, její údy byly uvolnìné a zdálo se, ze je opìt pod vlivem práskù.

John pøesel dlouhým krokem místnost a zazehl plyn. Pak se obrátil k Annie, jedné z komorných, a poslal ji dolù do jídelny pro brandy. Pøesel k matce, zatímco já jsem odjisoval dveøe vedoucí do chodby.

Obrátil jsem se k Lawrencovi, abych mu navrhl, ze by bylo lepsí, kdybych odesel, protoze moje dalsí pøítomnost uz nebyla stejnì potøebná, ale slova mi zamrzla nevyøèená na rtech. Jestì nikdy jsem nevidìl na tváøi zádného muze takový vydìsený výraz. Byl bílý jako køída, svíce, kterou drzel tøesoucí se rukou, prskala vosk na koberec, a jeho oèi zkoprnìlé hrùzou zíraly upøenì pøes moji hlavu na cosi na protìjsí stranì. To nìco ho uhranulo natolik silnì, ze by se v nìm krve nedoøezal. Instinktivnì jsem tím smìrem také pohlédl, ale nespatøil jsem nic neobvyklého. Stále jestì slabì zhoucí popel na rostu a nìkolik úhlednì rozestavených dekorativních pøedmìtù na krbové øímse, nic neobvyklého.

Zdálo se, ze záchvat, který postihl paní Inglethorpovou, odeznìl. Byla schopná hovoøit s krátkými odmlkami.

"Lepsí nyní - velmi náhle - hloupost od mne - zavøít se sama uvnitø."

Na postel dopadl nìèí stín, a kdyz jsem vzhlédl, uvidìl jsem Mary Cavendishovou, stála blízko dveøí s pazí okolo Cynthie. Zdálo se, ze dívku podpírá, ta totiz vypadala, jako kdyby byla doèista omámená a vùbec o sobì nevìdìla. V tváøi byla silnì zarudlá a nepøetrzitì zívala.

"Ubohá Cynthia, doèista ji to vydìsilo," øekla paní Cavendishová tichým jasným hlasem. Jak jsem si vsiml, byla uz obleèená ve svém pracovním plásti. Takze muselo být mnohem více hodin, nez jsem si pùvodnì myslel. Vsiml jsem si také, ze mdlý prouzek denního svìtla pronikl závìsy na oknech a ze ruèièky hodin na krbové øímse míøily k páté hodinì.

Tlumený výkøik, který se ozval z postele, mne podìsil. Ubohé staré dámy se zmocnil nový pøíval bolesti. Køeèe, které s ní skubaly, byly strasné. Vsech se zmocnil zmatek. Nahrnuli jsme se kolem postele, ale nebyli jsme schopni jí pomoci èi alespoò zmírnit její bolesti. Závìreèná køeè projela celým jejím tìlem, od hlavy az k patì, a témìø ji na posteli zdvihla, její tìlo potom zùstalo zkroucené v podivné poloze. Marnì se Mary a John pokouseli vpravit jí do úst brandy. Èas letìl. Tìlo se znovu divoce prohnulo.

V té chvíli vstoupil do místnosti svým autoritativním zpùsobem doktor Bauerstein. Na okamzik ustrnul uprostøed pohybu a bez dechu hledìl na postavu na posteli, paní Inglethorpová náhle pøerývanì zachroptìla a její oèi se pøitom upnuly na doktora:

"Alfréd - Alfréd -" Pak upadla bezvládnì na polstáøe.

Doktor pøesel dlouhým krokem k posteli a pozdvihl její paze, energicky s nimi zacvièil, pøipomnìlo mi to umìlé dýchání. Vydal sluzebným nìkolik krátkých ostrých povelù. Pak nás vsechny panovaèným pohybem ruky poslal pryè z místnosti. Fascinováni jsme na nìho hledìli, aèkoli si myslím, ze jsme uz vsichni dávno vìdìli, ze je pøílis pozdì, ze uz ji nic nezachrání. Sám jsem mohl vypozorovat z výrazu jeho tváøe, ze ani on sám jí nedává pøílis velké nadìje.

Nakonec potøásl váznì hlavou a svùj úkol vzdal. V tu chvíli jsme zaslechli kroky zvenku a vzápìtí chvatnì vstoupil doktor Wilkins, osobní lékaø paní Inglethorpové. Byl to malý kulaouèký naparádìný muz.

Doktor Bauerstein mu nìkolika slovy vysvìtlil, ze kdyz odcházel ze zámku a právì míjel domek zahradníka, z brány za ním vyjízdìl automobil, a on se tedy vrátil do domu, jak nejrychleji mohl, zatímco auto pokraèovalo v cestì za doktorem Wilkinsonem. Pøitom bezmocnì mávl rukou k postavì lezící na posteli.

"Vel-mi smutné. Vel-mi smutné," vyrázel pøerývanì doktor Wilkinson.

"Ubohá drahá dáma. Vzdy se starala o pøílis mnoho zálezitostí - opravdu o pøílis mnoho - nedbala mých rad. Varoval jsem ji: "Berte - vse - s rozvahou." Ale ne - její zaujetí pro konání dobra bylo tak opravdové. Mìla povahu rebelanta. Pova-hu rebelanta."

Jak jsem si vsiml, doktor Bauerstein pohlízel na místního lékaøe s despektem. Bìhem monologu z nìho nespustil oèi. "Køeèe byly velmi silné, doktore Wilkinsi. Lituji, ze jste zde nebyl vèas, abyste to mohl dosvìdèit. Svým charakterem byly zcela - nervosvalové."

"Ach ano!" pøisvìdèil doktor Wilkins moudøe.

"Rád bych s vámi hovoøilo samotì," øekl doktor Bauerstein. Otoèil se k Johnovi. "Nemáte námitky?"

"Samozøejmì, ze ne."

Vsichni jsme vysli na chodbu a zanechali oba doktory o samotì. Zøetelnì jsem zaslechl, jak za námi v zámku dveøí zarachotil klíè.

Sestupovali jsme pomalu ze schodù. Byl jsem bolestnì rozrusený. Mám urèité nadání pro vytváøení dedukcí a chování doktora Bauersteina ve mnì probudilo divoké dohady. Mary Cavendishová polozila svoji ruku na moji.

"Copak se dìje? Proè se doktor Bauerstein chová tak - divnì?"

Pohlédl jsem na ni.

"Víte, o èem pøemýslím?"

"O èem?"

"Poslouchejte tedy!" Rozhlédl jsem se kolem sebe, ostatní byli z doslechu. Ztisil jsem hlas natolik, az jsem septal. "Domnívám se, ze byla otrávena! A jsem si jistý, ze doktor Bauerstein sdílí toto podezøení také."

"Coze?" Prudce couvala ke zdi a zornièky jejích oèí se divoce rozsíøily. Pak najednou vykøikla, az mne polekala: "Ne, ne - ne, to ne - ne, to ne!" Odtrhla se ode mne a jako smyslù zbavená utíkala ke schodisti. Následoval jsem ji, protoze jsem se obával, ze by mohla omdlít.

Nalezl jsem ji vsak, jak se smrtelnì bledá naklání pøes zábradlí. Netrpìlivì mi pokynula, abych odesel.

"Ne, nechte mne - jdìte pryè. Chtìla bych být sama. Nechte mne minutu èi dvì o samotì. Jdìte za ostatními."

Zdráhavì jsem uposlechl. John a Lawrence byli v jídelnì. Pøipojil jsem se k nim. Chvíli jsme mlèeli, ale pøedpokládám, ze jsem promluvil za nás za vsechny, kdyz jsem ticho prolomil: "Kde je pan Inglethorp?"

John potøásl hlavou.

"Na zámku není."

"Nase pohledy se setkaly. Kde vlastnì Alfréd Inglethorp byl? Jeho nepøítomnost byla nanejvýs podivná a nevysvìtlitelná. Vzpomnìl jsem si na poslední slova umírající paní Inglethorpové. Co se za nimi skrývalo? Kdyby mìla více èasu, co by nám jestì øekla?

Koneènì jsme zaslechli doktory, kteøí sestupovali ze schodù. Na doktoru Wilkinsovi bylo znát, ze se bez úspìchu snazí potlaèit své pocity vzrusení a vlastní dùlezitosti. Doktor Bauerstein se drzel v pozadí, výraz jeho vázné vousaté tváøe se nemìnil. Za oba hovoøil doktor Wilkins. Oslovil Johna:

"Pane Cavendishi, rád bych získal vase svolení k pitvì."

"Je to opravdu nezbytné?" zeptal se John váznì. Bolestná grimasa zkøivila jeho tváø.

"Je to nevyhnutelné," øekl doktor Bauerstein.

"Tím chcete øíci, ze -?"

"Tím chceme øíci, ze ani doktor Wilkins, ani já bychom bez pitvy nemohli vystavit úmrtní list."

John sklopil hlavu.

"V tom pøípadì nemám jinou moznost nez souhlasit."

"Dìkuji vám," øekl doktor Wilkins energicky. "Navrhujeme, aby se pitva uskuteènila zítra - anebo mozná radìji hned dnes veèer." A letmo se podíval, nakolik se rozednilo. "Za tìchto okolností se obávám, ze se nevyhneme soudnímu vysetøování pøíèiny smrti - tyto formality jsou proto nezbytné, ale já vás naléhavì zádám, abyste se tím nenechávali pøílis zneklidòovat."

Po krátké odmlce vytáhl doktor Bauerstein z kapsy dva klíèe a podal je Johnovi.

"Toto jsou klíèe od obou pokojù. Zamkl jsem je, podle mého názoru bude v této chvíli lepsí, kdyz zùstanou zamèené."

Potom oba doktoøi odjeli.

Hlavou se mi neodbytnì honila jedna myslenka a já jsem cítil, ze nadesel èas, abych se o ní zmínil. Pøesto ; jsem se toho ale trochu obával. Velmi dobøe jsem vìdìl, ze John má hrùzu i z té nejmensí publicity, byl to dobrácký, dobøe nalozený chlapík, který nade vse upøednostòoval klidný zivot. U nìho jsem mohl se svým plánem narazit. Na druhou stranu Lawrence byl ménì upjatý a mìl vìtsí pøedstavivost, cítil jsem, ze s ním bych mohl poèítat jako se spojencem. Nebylo nejmensích pochyb, právì teï nastal èas, abych pøevzal iniciativu.

"Johne," øekl jsem, "hodlám vás o nìco pozádat."

"Ano?"

"Pamatujete se, jak jsem se vám zmínilo svém pøíteli Poirotovi? O tom Belgièanovi, který je zde. Svého èasu to býval jeden z nejslavnìjsích detektivù."

"Ano."

"Chtìl bych se vás zeptat, zdali byste mi nedovolil zatelefonovat mu, mohl by se k nám pøipojit - mohl by tu zálezitost prosetøit."

"Coze - teï? Pøed pitvou ?"

"Ano, musíme jednat rychle, jestli - jestli - zde bylo sehráno nìco nepìkného."

"Nesmysl!" vykøikl rozzlobenì Lawrence. "Podle mého názoru je to celé jen obrovská blamáz doktora Bauersteina! Wilkinse by vùbec nic nenapadlo, kdyby mu Bauerstein nenapovìdìl, Ten je ostatnì jako vsichni specialisté doslova posedlý. Jedy jsou jeho hobby, to znamená, ze je samozøejmì vidí vsude."

Pøiznávám, ze mne Lawrencùv výstup pøekvapil. Jen zøídkakdy se projevoval tak vásnivì. John zaváhal.

"Tvé vysvìtlení nemohu pøijmout, Lawrenci," øekl nakonec, "a mám chu dát Hastingsovi volnou ruku, i kdyz by mozná stálo za to jestì chvilku poèkat. Nikdo z nás netouzí po nìjakém zbyteèném skandálu."

"Ne, ne," zakøièel jsem vásnivì, "nemusíte se nièeho obávat. Poirot je diskrétnost sama."

"Tak tedy dobøe, ujmìte se toho. Nechám to na vás. Pøesto, jestli se to stalo tak, jak my vsichni tusíme, zdá se mi, ze není pøílis co øesit. Avsak bùh mi odpus, jestli se mýlím!"

Pohlédl jsem na hodinky, Bylo sest hodin. Øekl jsem si, ze uz nesmím marnit ani nejmensí chvilku.

Ovsem pìt minut zdrzení jsem si nakonec dovolil. Strávil jsem je tím, ze jsem dùkladnì prohledal knihovnu, dokud jsem v ní neobjevil lékaøskou knihu, jez popisovala úèinky strychninu.

ÈTVRTÁ KAPITOLA

Poirot na stopì

Dùm, který Belgièané ve vesnici obývali, stál témìø u vrat do zámeckého parku. Èlovìk si vsak mohl usetøit èas, kdyz se za nimi vydal úzkou pìsinkou ve vysoké trávì, jez cestu podstatnì zkrátila. Samozøejmì ze jsem se touto cestièkou vydal. Uz jsem byl témìø u domku zahradníka, kdyz moji pozornost upoutala bìzící postava muze.

Blízila se ke mnì. Byl to pan Inglethorp. Kde byl? Jak asi zamýslel vysvìtlit svoji nepøítomnost?

Nedoèkavì mne oslovil.

"Paneboze! To je strasné! Moje ubohá manzelka! Právì jsem se to doslechl."

"Kde jste byl?" zeptal jsem se ho.

"Denby mne zdrzel dlouho do noci. Bylo kolem jedné hodiny, kdyz jsme skonèili. Pak jsem jestì ke vsemu zjistil: ze jsem zapomnìl klíè od domu. Nechtìl jsem v noci vsechny zburcovat, a tak mi Denby poskytl nocleh."

"Jak jste se tu novinu dozvìdìl?" zeptal jsem se.

"Od Wilkinse, který se zastavil u Denbyho, aby mu to øekl. Moje ubohá Emily! Ona byla taková obìtavá - taková uslechtilá. Pøecenila své síly."

Projela mnou vlna hnusu. Co to je za neuvìøitelného pokrytce!

"Uz musím jít," øekl jsem a byl jsem rád, ze se mì nezeptal, kam ze to vlastnì pospíchám. Bìhem nìkolika pøístích minut jsem klepal na dveøe leastwayské usedlosti.

Kdyz jsem se nedoèkal zádné odpovìdi, netrpìlivì jsem zaklepal ráznìji. Okno nade mnou se opatrnì otevøelo a vyhlédl sám Poirot.

Kdyz mne spatøil, vykøikl pøekvapením. Nìkolika slovy jsem mu vylíèil tragédii, ke které té noci doslo, a pak jsem ho pozádalo pomoc.

"Poèkejte, drahý pøíteli, pustím vás dovnitø a vy mi o tom povíte více, zatímco se budu oblékat."

Vzápìtí odemkl dveøe a já jsem ho následoval nahoru do jeho pokoje. Zde mi nabídl zidli a já jsem mu pøevyprávìl celý pøíbìh, nic jsem nezamlèel, zádné podrobnosti jsem nevynechal, i ty zdánlivì bezvýznamné, zatímco on sám se peèlivì a rozváznì oblékal.

Hovoøil jsem o tom, jak mì probudili uprostøed noci, o posledních slovech paní Inglethorpové, o nepøítomnosti manzela, o hádce z pøedeslého dne, o útrzku konverzace mezi Mary a její tchyní, který jsem zaslechl, o døívìjsí hádce mezi paní Inglethorpovou a Evelyn Howardovou, nebyl jsem k zastavení.

Cítil jsem vsak, ze se ne vzdy vyjadøuji natolik srozumitelnì, jak bych si jen pøál. Nìkolikrát jsem vse opakoval a obèas jsem se jestì vrátil k nìkterým detailùm, na které jsem zapomnìl. Poirot se vlídnì usmíval.

"Jste zmatený, ze? Jen klid, mon ami. Jste jen vyvedený z míry; rozrusený - to je obvyklé. Za chvilku, az budete klidnìjsí, si utøídíme fakta, úhlednì, kazdé ulozíme hezky na místo. Budeme zkouset - a odmítat. Ty dùlezité polozíme na jednu stranu; ty nedùlezité, pouf!" svrastil svoji cherubínskou tváø a pak komicky zabafal, "odfoukneme fuè!"

"To zní hezky," namítl jsem, "ale jak hodláte urèit, co je a co není dùlezité? S tím mám osobnì vzdy nejvìtsí problém."

Poirot energicky pokýval hlavou. Pøepeèlivì si pøitom nakrucoval knír.

"No tak. Voyons! Pøece jeden fakt zapadá do druhého, takze pokraèujme. Nehodí se jeden k druhému? A merveille! Dobrá! Postoupíme dále. A dalsí malý fakt -také ne! Ach, to je podivné! Tady nìco chybí - v øetìzci chybí spojení. Zkousíme. Pátráme. A ten malý podivný fakt, ten mozná bezcenný detail, který se neshoduje s dalsími, polozíme ho sem!" Okázale pokynul rukou. "To je podstatné! To je ohromné!"

"A - no -"

"Ach!" Poirot gestikuloval ukazováèkem tak divoce, az jsem pøed ním couvl. "Dejte si pozor! Tváøí v tváø detektivovi, který øíká: "To je nicotné - na tom nezálezí. To nebude souhlasit. Zapomenu na to." Neplete se, zálezí na vsem."

"Já vím. Vzdycky jste mi to opakoval. Proto jsem se poustìl ve svém vyprávìní i do tìch nejmensích detailù, bez ohledu na to, zdali mi pøipadaly relevantní èi nikoli."

"A já jsem vám za to velmi vdìèný. Máte dobrou pamì a fakta jste mi podal vìrnì. Co se týká uspoøádání, jak jste je øadil, k tomu se nevyjadøuji - a navíc je to zbyteèné. Beru ohled na to, ze jste rozrusený. Tomu také pøièítám skuteènost, ze jste vynechal jeden z nejdùlezitìjsích faktù."

"Který?" zeptal jsem se.

"Nezmínil jste se o tom, zdali paní Inglethorpové vèera veèer chutnalo."

Zíral jsem na nìho. Uz je to tak, pomyslel jsem si, válka ho poznamenala. Se zaujetím peèlivì kartáèoval kabát, který si chystal obléci, a zdál se plnì zahloubaný do celé záhady.

"Nevzpomínám si," øekl jsem. "A mimochodem ani nechápu -"

"Vy nechápete? Ale tento fakt pøece patøí k nejdùlezitìjsím."

"Já to ovsem nechápu," øekl jsem ponìkud rozmrzele. "Pokud si vzpomínám, pøílis toho nesnìdla. Byla samozøejmì rozladìná, coz jí oèividnì chuti k jídlu nepøidalo. Pøirozenì."

"Ano," øekl Poirot zamyslenì, "pøirozenì."

Otevøel zásuvku a vyòal z ní malou aktovku, pak se obrátil ke mnì.

"Nyní jsem pøipravený. Odebereme se do zámku a zjistíme na místì, co se pøihodilo. Promiòte, mon ami, oblékal jste se ve spìchu a vase kravata je posunuta k jedné stranì. Dovolte." Obratným pohybem ji upravil.

"Ca y est! A teï, mùzeme vyrazit?"

Pospíchali jsme vesnicí a zahnuli ke vstupní bránì. Poirot se na okamzik zastavil a lítostivì se zadíval na pøekrásný park, který stále jestì jiskøil ranní rosou.

"Taková nádhera, taková nádhera, a pøitom ta ubohá rodina, jak teï asi trpí."

Kdyz hovoøil, pozornì mne sledoval, az jsem se polekal, zdali jsem pod jeho dlouhým upøeným pohledem nezrudl.

Opravdu tonula rodina v zalu? Opravdu se rmoutili nad smrtí paní Inglethorpové? Uvìdomil jsem si, ze jsem si nevsiml zádných velkých citových projevù. Mrtvá zena ostatnì v nikom nevyvolávala city vásnivé lásky. Její smrt zpùsobila sok a smutek, ale jen tìzko ji teï nìkdo srdceryvnì oplakával.

Zdálo se, ze Poirot ète mé myslenky. Pokýval váznì hlavou.

"Ne, máte pravdu," øekl, "nemyslel jsem to tak, ze by se na zámku odehrál vrazedný komplot. Ona se pøece chovala ke Cavendishovým laskavì a stìdøe, i kdyz nebyla jejich vlastní matka. Ale krev nezapøete - to mìjte vzdy na pamìti - krev nezapøete."

"Poirote," øekl jsem, "rád bych, kdybyste mi prozradil, proè jste chtìl vìdìt, jak ten poslední veèer paní Inglethorpové chutnalo? Snazil jsem se tomu pøijít na kloub, ale stále nechápu, jak to mùze se vsím souviset."

Kráèeli jsme mlèky bok po boku, az koneènì øekl:

"Beze vseho vám odpovím - i kdyz, jak víte, nemám ve zvyku cokoli vysvìtlovat, dokud vysetøování trvá. V souèasnosti to vypadá, ze paní Inglethorpová byla otrávená strychninem, který jí nìkdo pøidal do kávy."

"Opravdu?"

"V kolik hodin byla káva podávána?"

"Okolo osmé hodiny."

"Pak ji tedy vypila mezi touto dobou a pùl devátou urèitì ne o mnoho pozdìji. Strychnin pùsobí jako jed velmi rychle. Jeho úèinky se projevují pravdìpodobnì do hodiny. Ovsem v pøípadì paní Inglethorpové tomu bylo jinak, symptomy otravy se objevily az v pìt hodin ráno: uplynulo tedy celých devìt hodin! Ale mozná pokud snìdla v pøibliznì stejnou dobu, jako pozila jed, nìjaké tìzké jídlo, úèinky jedu se mohly zpomalit, i kdyz tìzko v takové míøe. Pøesto je to moznost, která musí býti brána v úvahu. Jenze podle vás veèer témìø nejedla. A symptomy otravy se projevily az v èasných ranních hodinách pøístího dne! Tedy to je záhada, mùj pøíteli. Mozná nám napoví více pitva. Zatím ale na to nezapomeòme.

Kdyz jsme se pøiblízili k domu, John nám vysel ven v ústrety. Jeho tváø byla zemdlená a k smrti unavená.

"Hrozná tragédie, monsieure Poirote," øekl. "Hastings vám uz naznaèil, ze neprahneme po zádné publicitì?"

"Plnì tomu rozumím."

"Víte, dosud je tady jenom podezøení. Nemáme nic, co by nás opravòovalo k dalsím krokùm."

"Pøesnì. Jedná se pouze o pøedbìzné opatøení."

John se ke mnì obrátil, pøitom vyndal cigaretové pouzdro a zapálil si svým nezamìnitelným zpùsobem cigaretu.

"Víte o tom, ze se ten chlápek Inglethorp uz vrátil?"

"Ano. Potkal jsem ho."

John cvrnkl zápalku do nedalekého kvìtinového záhonu, toto jednání bylo nad Poirotovo chápání. Okamzitì ji sebral ze zemì a spálil.

"Je opravdu obtízné nyní øíci, jak bychom se k nìmu mìli chovat."

"To nebude trvat dlouho," pronesl Poirot tise.

John vyhlízel zmatenì, ne zcela pochopil skrytý význam tajemného sdìlení. Podával mi dva klíèe, které mu pøedal doktor Bauerstein. "Ukazte monsieurovi Poirotovi vsechno, co bude chtít vidìt."

"Pokoje jsou zamèené?" zeptal se Poirot.

"Doktor Bauerstein to povazoval za vhodné."

Poirot zamyslenì pøikývl.

"Pak si je velmi jistý. Dobøe, to vsechno zjednodusuje." Kráèeli jsme spoleènì do pokoje, v nìmz se tragédie odehrála. Pro názornost pøikládám plánek pokoje a jeho vybavení.

Poirot odemkl dveøe a vykonal krátkou prohlídku pokoje. Pobíhal od jednoho pøedmìtu k druhému s hbitostí luèní kobylky. Já jsem zùstal u dveøí, obával jsem se, abych neznièil stopy.

"Copak tam dìláte, mùj pøíteli?" køikl na mne. "Postáváte tam jako - jak to jen øíkáte? - ach ano, jako pysný páv."

Vysvìtlil jsem mu, ze se obávám, abych neznièil nìJaké stopy na podlaze.

"Stopy na podlaze? To je tedy nápad! Vzdy tím pokojem prosel prakticky celý regiment! Jaképak stopy byste asi tak chtìl nalézt? Ne, pojïte sem a pomozte mi v pátrání. Já si zatím odlozím svoji malou aktovku, teï ji nebudu potøebovat."

Polozil ji na kulatý stùl u okna, ale nebyl to nejsastnìjsí nápad; stùl se naklonil, aktovka se pøevrátila a spadla na podlahu.

"En voilà une table!" vykøikl Poirot. "Ach mùj pøíteli, a èlovìk zije v sebehonosnìjsím domì, stejnì se vzdy nìco pokazí."

Po krátké chvilce moralizování se znovu pustil do

pátrání.

Jeho pozornost na okamzik pøipoutala malá purpurová kazeta s klíèkem v zámku, která lezela na psacím stolku. Vytáhl klíèek ze zámku a pøistrèil ho ke mnì, abych ho prozkoumal. Nièím zvlástním mì neupoutal. Byl to obyèejný klíèek typu Yale s krátkým zatoèeným drátem v horní èásti.

Dále prozkoumal konstrukci dveøí, kterými jsme se vlámali dovnitø, aby se ujistil, ze závora byla skuteènì rozlomena. Pak pøesel ke dveøím naproti, vedly do Cynthiina pokoje. Jak uz jsem se zmínil, také tyto dveøe byly zajistìny. Avsak to ho nezarazilo, odjistil je a potom je nìkolikrát otevøel a zavøel; vykonával to s nesmírnou opatrností, aby nezpùsobil ani sebemensí hluk. Náhle jako kdyby v závoøe samotné nìco pøipoutalo jeho pozornost.

Pozornì si to prohlédl a pak rychle vytáhl ze svého pouzdra malé lékaøské klestì, nìjakou chvíli s nimi manipuloval, az vytáhl drobné smítko, které s velkou péèí zalepil do malinké obálky.

Na komodì stál podnos a na nìm lihová lampa a malá pánvièka s drzadlem. V té pánvièce zùstalo malé mnozství tmavé tekutiny, a blízko ní byl jestì prázdný hrnek a podsálek.

Udivilo mne, jak jsem mohl být tak nepozorný, vsechno jsem pøehlédl. Zde se nacházela klíèová stopa. Poirot zlehka ponoøil prst do tekutiny a bázlivì ochutnal. Tváø mu zkøivila grimasa.

"Kakao - s - alespoò si to myslím - s rumem."

Poposel ke zmìti trosek na podlaze, do míst, kam se pøevrhl stùl stojící u postele. Lampa ke ètení, nìjaké knihy, zápalky, svazek klíèù a na malé støepy rozbitý hrnek na kávu, to vse zde lezelo rozházené.

"Ach, tohle je tedy zvlástní," øekl Poirot.

"Musím se pøiznat, ze nevím, co zvlástního máte na mysli."

"Vy to nevidíte? Prohlédnìte si pozornì lampu - cylindr je rozlomený na dvou místech; lezí pøesnì, jak dopadl. Ale vsimnìte si hrnku na kávu, je roztøískaný na nejmensí kousíèky."

"Dobøe," øekl jsem rozmrzele. "Pøedpokládám, ze na nìj nìkdo stoupl."

"Pøesnì," øekl Poirot podivnì zabarveným hlasem. "Nìkdo na nìj stoupl."

Zvedl se a pomalu poposel ke krbové øímse, kde se zastavil, bezmyslenkovitì se dotýkal prsty dekorativních pøedmìtù a rovnal je - starý zvyk, který se u nìho projevoval vzdy, kdyz byl nìèím znepokojen.

"Mon ami," øekl a obrátil se ke mnì, "nìkdo si na ten hrnek stoupl a rozdupal ho na prásek, podle mého dùvod, proè to udìlal, byl buï ten, ze obsahoval strychnin, anebo - coz je pravdìpodobnìjsí - protoze zádný strychnin neobsahoval!"

Nezmohl jsem se na odpovìï. Byl jsem ze vseho popletený, ale vìdìl jsem, ze by nebylo moudré zádat ho nyní o vysvìtlení. Za krátký okamzik znovu pokraèoval v prohlídce místnosti. Z podlahy sebral svazek klíèù a tak dlouho jím otáèel v prstech, az z nìj koneènì jeden klíè k vybral, velmi jasný a svìtlý, a pokusil se ho zasunout do zámeèku purpurové kazety. Povedlo se a on jím kazetu odemkl, po chvilce váhání ji vsak znovu zaklapl a pak zase otevøel, naèez zastrèil svazek klíèù i s tím, který vyhovoval, do vlastní kapsy.

"Nemám zádné povolení prohlízet si tyto listiny. Nicménì mìlo by to být vykonáno - a to ihned!"

Potom velmi opatrnì prozkoumal zásuvky u umyvadla. Pøesel pokojem k oknu nalevo, a najednou se zdálo, ze jeho pozornost zaujala malá kulatá skvrna na tmavìhnìdém koberci, okem jen stìzí viditelná. Poklekl a velmi zevrubnì ji zkoumal - dokonce se nerozpakoval ke koberci pøièichnout.

Nakonec pøemístil nìkolik kapek kakaa do testovací trubièky a opatrnì ji zalepil. Poté rozevøel malý zápisník.

"Uvnitø pokoje jsme nalezli," diktoval a sám se zaujetím psal, "sest zajímavých stop. Mám je vyjmenovat, anebo tak uèiníte vy?"

"Ach, vy," odvìtil jsem chvatnì.

"Dobøe tedy. Bod èíslo jedna, hrnek na kávu, byl rozmlácený na prásek; bod èíslo dvì, kazeta s klíèem v zámku; bod èíslo tøi, skvrna na podlaze."

"Ta se na nìm mohla objevit uz pøed nìjakým èasem," - pøerusil jsem ho.

"Nikoli, je stále jestì zøetelnì vlhká a je z ní cítit káva. Bod èíslo ètyøi, kousek nìjaké tmavé zelené látky - je to jen nit èi dvì, ale je rozpoznatelná."

"Ach!" vykøikl jsem. "Tak tohle jste vkládal do obálky."

"Ano. Mozná je to zcela nedùlezitá stopa, mozná pochází z nìkterých satù paní Inglethorpové. Uvidíme. Bod èíslo pìt, tady!" S dramatickým gestem namíøil prst smìrem na podlahu k psacímu stolu, na velkou skvrnu vosku ze svíce. "Ta skvrna nemùze být starsího data, jinak by ji jistì dobrá sluzebná dávno odstranila pijákem a horkou zehlièkou. To byl kdysi jeden z mých nejpovedenìjsích kouskù - ale to nemá nic spoleèného s nasím dnesním pøípadem."

"Jistì se to stalo tuto noc. Vsichni jsme byli velmi rozrusení. Anebo vosk mozná ukápl ze svíce samotné paní Inglethorpové."

"Kolik svící jste mìli v pokoji, pouze jednu?"

"Ano. Nesl ji Lawrence Cavendish. A byl velmi rozechvìlý. Zdálo se mi, ze si tamhle nìèeho povsiml," kývl jsem smìrem ke krbové øímse, "úplnì ho to ochromilo."

"To je zajímavé," øekl Poirot rychle. "Ano, to je podnìtné," velmi pozornì si prohlízel celou stìnu, "ale pøesto to nebyla jeho svíce, která zpùsobila velkou bílou skvrnu; svíce monsieura Cavendishe, která stále jestì stojí na toaletním stolku, je rùzová. Na druhou stranu, paní Inglethorpová nemìla v pokoji zádný svícen, pouze lampu na ètení."

"Pak tedy," øekl jsem, "co z toho vyvozujete?"

Na tuto otázku zareagoval mùj pøítel dosti znevazujícím zpùsobem, kdyz mne vyzval, abych zkusil namáhat vlastní mozek.

"A bod èíslo sest?" zeptal jsem se. "Pøedpokládám, ze jím je vzorek kakaa."

"Ne," øekl Poirot zamyslenì. "Chtìl jsem ho zahrnout pod bod èíslo sest, ale neuèinil jsem tak. Ne, sestý bod si podrzím v této chvíli v tajnosti, jen pro sebe."

Rozhlédl se rychle po místnosti. "Soudím, ze uz tady nemáme více co pohledávat, ledaze by -" dlouze a upøenì se zahledìl na vyhaslý popel v krbu. "Oheò hoøí - a nièí. Ale co kdyz náhodou - mùze tam tøeba nìco být - podívejme se!"

Bystøe pøidøepl a zaèal se pøehrabovat popelem, který zùstal na møízi a na krytu pøed krbem, postupoval pøitom s nejvìtsí opatrností. Náhle nezøetelnì zvolal:

"Klestièky, Hastingsi!"

Kvapnì jsem mu je podal a on zruènì vytáhl malý kousek napùl ohoøelého papíru.

"Tak, mon ami!" zvolal. "Co si o tom myslíte?"

Zkoumal jsem útrzek. Toto je jeho pøesná reprodukce:

Byl jsem v koncích. Papír byl neobvykle silný, zcela jiný nez bìzný list z poznámkového bloku. Náhle mi to doslo.

"Poirote!" zakøièel jsem. "To je fragment poslední vùle!"

"Pøesnì tak."

Ostøe jsem na nìho pohlédl.

"Vás ten nález nepøekvapuje?"

"Ne," øekl váznì, "oèekával jsem ho."

Pøedal jsem mu útrzek papíru a potom jsem pozoroval, jak jej peèlivì ukládá do své aktovky, stejnì puntièkáøsky, jako se vìnoval vsemu. Byl jsem zabraný v myslenkách. Copak se to pøihodilo s poslední vùlí? Kdo ji znièil? Tatáz osoba, která po sobì zanechala skvrny ze svíce na podlaze? Samozøejmì. Ale jak se neznámému podaøilo vstoupit do pokoje? Vsechny dveøe byly zajistìné zevnitø.

"Nyní, mùj pøíteli," øekl Poirot energicky, "pùjdeme. Chtìl bych polozit nìkolik otázek panské sluzebné - Dorcas se jmenuje, ze ano?"

Prosli jsme pokojem Alfréda Inglethorpa a Poirot se v nìm na chvíli zdrzel. Pøesnìji jen tak dlouho, dokud ho krátce, ale pøesto dùkladnì neprozkoumal. Ven jsme vysli stejnými dveømi, které jsme pak zamkli, stejnì jako pøedtím ty od pokoje paní Inglethorpové.

Doprovodil jsem ho dolù do budoáru, který si pøál vidìt, a sám jsem se vydal pro Dorcas.

Avsak kdyz jsem se s ní vracel, budoár zel prázdnotou.

"Poirote," zvolal jsem, "kde jste?"

"Tady, mùj pøíteli."

Vystoupil zpoza francouzských prosklených dveøí a stanul bez hnutí, oèividnì nadsený nad rozmanitì tvarovanými kvìtinovými záhony.

"Skvìlé!" mumlal si pro sebe. "Skvìlé! Jaká symetrie! Pohleïte jen na ten pùlmìsíc; a diamanty - lad a upravenost rozradostòují dusi. Pøesné rozestupy rostlin, vse je naprosto dokonalé. To bylo vytvoøeno teprve nedávno, ze ano?"

"Ano, myslím si, ze záhony upravovali vèera odpoledne. Ale pojïme jiz dovnitø - Dorcas je zde."

"Eh bien, eh bien! Dejte mi jestì chvilku, a se potìsím pohledem na tu krásu."

"Ano, ale toto je pøece jen dùlezitìjsí."

"A jak víte, ze ty hezké begonie nejsou stejnì dùlezité?"

Pokrèil jsem rameny. Opravdu - pokud se rozhodl, ze se bude chovat takto, nemìlo zádnou cenu se s ním pøít.

"Vy se mnou nesouhlasíte? Ale tak se vìci mají. Dobrá, zajdìme dovnitø a pohovoøme s vìrnou Dorcas."

Dorcas stála v budoáru, ruce drzela sepnuté pøed tìlem a její sedivé vlasy v nepoddajných vlnách vyklouzávaly zpod bílé èapky. Pøedstavovala dokonalý model obrazu staré dobré sluzebné.

Zpoèátku Poirotovi nedùvìøovala, ale ten si ji brzy získal. Postavil pøed ni zidli.

"Prosím pìknì, posaïte se, mademoiselle."

"Dìkuji vám, pane."

" Vy jste strávila s vasí paní mnoho let, ze?"

"Deset let, pane."

"To je dlouhá doba a velmi vìrná sluzba. Mìla jste k ní vzdy velmi blízko, ze?"

"Chovala se vùèi mnì velmi dobøe, pane."

"Pak jistì nebudete nic namítat proti tomu, kdyz vám polozím nìkolik otázek. Je to se souhlasem pana Cavendishe."

"Jistì, pane."

"Nejprve zaènu událostmi vèerejsího odpoledne. Vase paní se pohádala?"

"Ano, pane. Ale já nevím, jestli mohu -" Dorcas váhala.

Poirot na ni zpytavì pohlédl.

"Moje milá Dorcas, je nezbytné, abyste o tom sporu øekla naprosto vsechno a nevynechala pøitom jedinou drobnost. Nemyslete si, ze prozradíte nìjaké tajemství vasí paní. Ta lezí mrtvá, a jestlize ji chceme pomstít, je opravdu nutné, abychom se dozvìdìli vsechno. Nic jí zivot nevrátí, ale vsichni vìøíme, ze jestli s ní nìkdo sehrál nìjakou nepìknou hru, tak ho pøivedeme k soudu."

"A tak dobøe, amen s tím," vyhrkla Dorcas prudce. "Aniz bych chtìla nìkoho jmenovat, v domì je jeden èlovìk, kterého nikdo z nás nemùze vystát! A ten osklivý den to bylo poprvé, kdy se mu zatemnila mysl."

Poirot vyèkal, az její rozhoøèení odezní, a po kratièkém pøerusení pokraèoval vìcným tónem.

"Takze teï k hádce, ano? Co jste zaslechla nejprve?"

"Dobøe, pane, tedy to bylo tak. Vèera jsem procházela kolem haly -"

"Kolik bylo pøesnì hodin?"

"To vám pøesnì neøeknu, pane, ale nebyla daleko chvíle, kdy se podával èaj. Mozná ètyøi hodiny - mozná o chvilku pozdìji. Tedy, pane, jak jsem øekla, stalo se, ze jsem procházela kolem, kdyz jsem zaslechla velmi hlasité a rozzlobené hlasy. Popravdì øeèeno, já jsem ani nezamýslela poslouchat, ale - pøiznávám, nakonec jsem se zastavila. Dveøe byly zavøené, avsak paní hovoøila velmi ostøe a zøetelnì, a tak jsem zcela jasnì slysela, kdyz øekla: ,Ty jsi mi lhal a podvedl jsi mì.' Co odvìtil pan Inglethorp, to nevím. On hovoøil tissím hlasem nez ona - ale ona mu odpovìdìla: ,Jak se opovazujes? Zivím tì a oblékám! Dluzís mi za vsechno! A takhle se mi odvdìèujes! Tím, ze zostuzujes nase jméno!' Zase jsem neslysela, co øekl, ale pokraèovala: ,Nic z toho, co øeknes, to nenapraví. Uz vím naprosto jasnì, co mám uèinit. Uz jsem se se vsím smíøila. Nesmís si myslet, ze mne snad odradí nìjaká obava z publicity, ze mne odradí mozné zveøejnìní informací o nasem manzelském skandálu.' Pak se mi zdálo, ze je slysím vycházet, a tak jsem rychle zmizela."

"Jste si jistá, ze hlas, který jste zaslechla, patøil panu Inglethorpovi?"

"Ach ano, pane, komu jinému?"

"Dobøe, a co se dìlo dál?"

"Pozdìji jsem zasla zpìt do haly; ale vsude uz byl klid. V pìt hodin zazvonila paní Inglethorpová na zvonek a øekla mi, abych jí pøinesla do budoáru pouze sálek èaje - nic k jídlu. Vypadala hroznì - byla bledá a rozmrzelá. ,Dorcas,' povídá, ,zazila jsem velký sok.' ,Lituji toho, madam,' já na to. ,Jistì se budete cítit lépe po sálku horkého èaje, madam.' Drzela nìco v rukách. Nevím, jestli to byl dopis nebo jen kus papíru, ale bylo na tom nìco napsáno, a ona to drzela a zírala na to, vypadala, jako kdyby tomu, co tam bylo napsáno, nemohla uvìøit. Pak si pro sebe povzdychla, snad zapomnìla, ze jsem u ní: ,Nìkolik málo slova vsechno je jinak.' A pak uz zase prohodila smìrem ke mnì: ,Nikdy nedùvìøuj muzùm, Dorcas, nestojí za to!' Pospíchala jsem, abych jí rychle podala sálek dobrého silného èaje, a ona mi podìkovala, kdyz ho vypila, øekla, ze uz se cítí lépe. ,Já nevím, co mám dìlat,' øekla. ,Manzelský skandál - to je hrozná vìc, Dorcas. Kdybych mohla, radìji bych vse ututlala.' V tu chvíli vsak vesla paní Cavendishová a ona uz nepokraèovala."

"Stále drzela ten dopis, èi co to bylo, v ruce?"

"Ano, pane."

"Co s tím pak asi udìlala?"

"Hm, já nevím, pane, pøedpokládám, ze to zamkla do své purpurové kabelky."

"Sem si obvykle ukládala dùlezité listiny?"

"Ano, pane. Kazdé ráno ji s sebou pøinesla dolù a kazdý veèer ji pak zase brala nahoru."

"Kdy od ní ztratila klíè?"

"Postrádala ho od vèerejska od obìda, pane, a øekla mi, abych se po nìm opatrnì poohlédla. Velmi ji to vyvedlo z míry."

"Ale mìla náhradní klíè?"

"Ach ano, pane."

Dorcas na nìho hledìla s velkou zvìdavostí, a abych øekl pravdu, já také. Co vsechno to vyptávání kolem ztraceného klíèe znamenalo? Poirot se usmíval.

"Nezapomeòte, Dorcas, ze mým povoláním je zkoumat a poznávat. Je toto klíè, který byl ztracen?" Vytáhl z kapsy klíè, jenz nalezl nahoøe v zámku kazety.

Dorcas div nevypadly oèi z dùlku.

"Pøesnì, pane, to je on, právì on. Ale kde byl? Jak já jsem se ho nahledala!"

"No, jedno mohu øíci, dnes nebyl na stejném místì jako vèera. Ale pøejdìme k nìèemu jinému, mìla vase paní ve svém satníku nìjaké tmavì zelené saty?"

Neèekaná otázka vyvedla Dorcas ponìkud z míry.

"Ne, pane."

"Jste si naprosto jistá?"

"Ach ano, pane."

"Mìl nìkdo jiný v domì zelené saty?"

Dorcas o tom uvazovala.

"Sleèna Cynthia má zelené veèerní saty."

"Svìtle, nebo tmavì zelené?"

"Svìtle zelené, pane; sifonové, tak se jim øíká."

"Ach, to není to, co hledám. A nikdo jiný nemá ve svém satníku zelené saty?"

"Ne, pane - alespoò co já vím."

Poirotova tváø neprozrazovala stopy zklamání ani jiné emoce. Pouze poznamenal:

"Dobrá, opusme tohle téma a pøejdìme dál. Máte nìjaký dùvod si myslet, ze si vase paní vèera, pøedtím nez ulehla, vzala prásek na spaní?"

"Ne, poslední noc ne, pane. Vím, ze ne."

"Proè jste si tak jistá?"

"Protoze krabièka byla prázdná. Poslední dobrala pøede dvìma dny a víc jich nemìla."

"Jste si tím naprosto jistá?"

"Naprosto, pane."

"Pak se nám to vyjasòuje! Mimochodem, vase paní po vás vèera nezádala podepsat nìjaký dokument?"

"Dokument? Ne, pane."

"Kdyz pan Hastings a pan Lawrence pøisli vèera veèer, nalezli vasi paní, jak má napilno s psaním dopisu. Pøedpokládám, ze vy asi netusíte, komu ty dopisy mohly být adresovány?"

"Obávám se, ze vám nepomohu, pane. Byla jsem veèer pryè. Mozná Annie, ta by vám mohla nìco øíci, aèkoli ona je takové nedbalé dìvèe. Vùbec veèer nesklidila kávové hrnky ze stolu. Takové vìci se stávají, kdyz tu nejsem, abych na vse dohlédla."

Poirot pozdvihl ruku.

"Dorcas, nechejte hrnky jestì chvíli na místì, snaznì vás prosím. Rád bych si je prohlédl."

"Jistì, pane."

"V kolik hodin jste vèera veèer odesla?"

"Okolo sesté hodiny, pane."

"Dìkuji vám, Dorcas, to je vse, na co jsem se vás chtìl zeptat." Povstal a pøesel pomalým krokem k oknu. "Obdivuji ty kvìtinové záhony. Mimochodem, kolik zahradníkù je zde zamìstnáno?"

"Nyní pouze tøi, pane. Pìt zahradníkù zde bylo pøed válkou, tehdy se o to peèovalo, jak se o panské sídlo má. Pøála bych vám to vidìt tehdy, pane. Nádherný pohled. Ale dodnes zùstal pouze starý Manning s mladíkem Williamem, a pak, také jedna zahradnice, chodí naparádìná podle poslední módy v jezdeckých kalhotách èi èemsi podobném. Ach, nastaly hrozné èasy!"

"Staré dobré èasy se zase vrátí, Dorcas. Alespoò v to doufáme. Mohla byste mi sem teï poslat Annie?"

"Jistì, pane. Dìkuji vám, pane."

"Jak víte, ze si paní Inglethorpová vzala prásek na spaní?" zeptal jsem se s nelíèenou zvìdavostí, kdyz Dorcas opustila pokoj. "A to o tom ztraceném klíèi a duplikátu?"

"Tak popoøadì, jednu otázku za druhou. Co se týká prásku na spaní, dozvìdìl jsem se o nìm odsud." Zèistajasna vytáhl malou lepenkovou krabièku, pøesnì takovou, jako pouzívají lékárníci na prásky.

"Kde jste ji nalezl?"

"Byla v zásuvce u umyvadla v loznici paní Inglethorpové. To byl bod èíslo sest v mém pøehledu."

"Ovsem pøedpokládám, ze kdyz poslední prásek brala pøede dvìma dny, ze to uz není tak dùlezité?"

"Pravdìpodobnì ne, ale vsimnete si na krabièce nìèer ho podivného?"

Zkoumal jsem ji zblízka.

"Ne, nic zvlástního nevidím."

"Pak se tedy podívejte na stítek."

Pozornì jsem èetl: Bude-li tøeba, berte jeden prásek pøed spaním, paní Inglethorpová. "Ne, nevidím na tom nic neobvyklého."

"A to, ze nikde není jméno lékárníka, vás nezarazilo?"

"Ach ano!" vykøikl jsem. "Samozøejmì, to je divné!"

"Potkal jste nìkdy lékárníka, který by vám zaslal krabièku, jako je tato, bez toho, ze by na ní nebylo jeho jméno?

"Ne, nevzpomínám si, s nièím podobným jsem se nesetkal."

Pocioval jsem stále silnìjsí vzrusení, ale Poirot mne zmrazil, kdyz poznamenal:

"Pøesto je vysvìtlení zcela prosté. Takze nespøádejte zbyteènì nitky, mùj pøíteli."

Nebyl mi vsak dopøán èas na odpovìï, hlasité vrznutí dveøí ohlásilo pøíchod Annie.

Byla to hezká, zdravì vyhlízející dívka, na níz bylo stále jestì znát silné rozrusení z tragédie, kterou prozila.

Poirot se na ni obrátil s profesní pøímoèarostí. "Poslal jsem pro vás, Annie, protoze se domnívám, ze byste mi mohla øíci o dopisech, které psala paní Inglethorpová vèera veèer. Kolik tìch dopisù bylo? A mùzete mi øíci nìjaká jména a adresy?"

Annie pøemítala.

"Lezely tam ètyøi dopisy, pane. Jeden pro sleènu Howardovou, jeden pro pana Wellse, právníka, a na dalsí dva si nevzpomínám, pane - ach ano, jeden byl pro pana Rosse, dodavatele z Tadminsteru. Na ten poslední si uz nevzpomínám."

"Pøemýslejte," pobízel ji Poirot.

Annie si marnì lámala hlavu.

"Lituji, pane, ale to uz je nenávratnì pryè. Nemyslím, ze jsem si ho vsimla nìjak blíze."

"Nevadí," øekl Poirot a nedal na sobì najevo sebemensí náznak zklamání. "Nyní bych vás chtìl pozádat o nìco jiného. V pokoji paní Inglethorpové jsem si vsiml pánvièky s drzadlem, uvnitø byly zbytky kakaa. Mìla ji u sebe kazdý veèer?"

"Ano, pane, kazdý veèer jsme pánvièku nosily do jejího pokoje a ona si ji pak v noci ohøívala - kdykoli dostala chu."

"Co v ní bylo? Obyèejné kakao?"

"Ano, pane, pøipravovaly jsme ho s mlékem, lzièkou cukru a dvìma èajovými lzièkami rumu."

"Kdo ji pøinásel do pokoje?"

"Já, pane."

"Pokazdé?"

"Ano, pane."

"V kolik hodin?"

"Kdyz jsem sla zatáhnout závìsy, takový byl zvyk, pane."

"Nesla jste ji pøímo z kuchynì?"

"Ne, pane, sám vidíte, ze zde není mnoho pokojù s plynovými kamny, kakao jsem pøipravila vzdy døíve, jestì pøedtím nez zeleninu na veèeøi. Pak jsem ho obvykle zanesla nahoru a polozila na stùl vedle kyvadlových dveøí, k ní do pokoje jsem ho brala pozdìji."

"Ty dveøe se nacházejí v levém køídle, ze?"

"Ano, pane."

"A stùl stojí na této stranì dveøí, nebo na vzdálenìjsí - na stranì sluzebnictva?"

"Na této stranì, pane."

"V kolik hodin jste kakao pøinesla vèera veèer?"

"Mohlo být ètvrt na osm, øekla bych, pane."

"A v kolik hodin jste ho potom odnesla do pokoje paní Inglethorpové?"

"Kdyz jsem sla zatáhnout závìsy, pane. Okolo osmé hodiny. Paní Inglethorpová si sla lehnout jestì pøedtím, nez jsem skonèila."

"To znamená, ze mezi ètvrt na osm a osmou hodinou stálo kakao na stolku v levém køídle?"

"Ano, pane." Annie se zaèervenala, a pak jestì víc a znièehonic vyhrkla:

"Ale jestli tam byla nìjaká sùl, pane, tak to není moje vina. Nikdy jsem nemìla, kdyz jsem kakao pøipravovala, sùl poblíz."

"Jak jste pøisla na to, ze by v kakau mohla být sùl?"zeptal se Poirot.

"Vsimla jsem si jí na podnosu."

"Vy jste vidìla zrnka soli na podnosu?"

"Ano. Vypadalo to jako hrubozrnná kuchyòská sùl. Nejprve jsem je pøehlédla, to kdyz jsem odnesla podnos ke dveøím, ale pozdìji, kdyz uz jsem ho nesla do pokoje paní, tak jsem si jich vsimla, a teï uz vím, ze jsem mìla podnos vzít dolù a pozádat kuchaøe, aby kakao pøipravil znovu. Jenze já jsem pospíchala, protoze Dorcas byla pryè, a taky jsem si øíkala, ze kakao bude urèitì v poøádku, ze ta sùl byla roztrousená jenom na podnosu. Tak jsem pøetøela podnos zástìrou a odnesla jsem ho do pokoje."

Mìl jsem velké potíze, abych ovládl narùstající vzrusení. Aniz si to Annie uvìdomila, poskytla nám velmi dùlezitý dùkaz. Ta by asi zírala, kdyby tusila, ze "hrubozrnná kuchyòská sùl" byl strychnin, jeden z nejnebezpeènìjsích jedù, které lidstvo zná. Zasl jsem nad Poirotovým klidem. Jeho sebeovládání bylo udivující. Netrpìlivì jsem èekal na jeho dalsí otázku, ale zklamal mne.

"Kdyz jste vesla do pokoje paní Inglethorpové, byl dveøe vedoucí do pokoje sleèny Cynthie zajistìné?"

"Ach ano! Ano, pane; vzdy tomu tak bylo. Nikdy nebyly otevøené."

"A dveøe do pokoje pana Inglethorpa? Vsimla jste si zdali byly také zajistìné?"

Annie váhala.

"To nemohu potvrdit s jistotou, pane; byly zavøené, ale nemohu øíci, zdali byly zajistìné èi nikoli."

"Kdyz jste koneènì opustila pokoj, zajistila za vám paní Inglethorpová dveøe?"

"Ne, pane, tehdy ne, ale pøedpokládám, ze tak uèinila pozdìji. Obvykle opravdu na noc zamykala. Myslím dveøe vedoucí na chodbu."

"Kdyz jste vèera poklízela pokoj, nevsimla jste si ni podlaze nìjakých skvrn od svíce?"

"Voskových skvrn? Ach ne, pane. Paní Inglethorpová nemìla svíce, pouze lampu na ètení."

"Takze kdyby byla na podlaze velká skvrna ukápnutého vosku ze svíce, urèitì byste si jí vsimla?"

"Ano, pane, a odstranila bych ji pijákem a horkou zehlièkou."

"Vzápìtí Poirot zopakoval otázku, kterou jiz jednou polozil Dorcas:

"Mìla nìkdy vase paní na sobì zelené saty?"

"Ne, pane."

"Ani dlouhý kabát, ani pelerínu, ani - jak to jen nazýváte? - sportovní plás?"

"Ne zelený, pane."

"Ani nikdo jiný v domì?"

Annie pøemítala.

"Ne, pane."

"Jste si tím jistá?"

"Zcela jistá."

"Bien! To je vse, co jsem chtìl vìdìt. Dìkuji vám velmi pìknì."

Annie opustila pokoj s nervózním hihòáním. Povolil jsem stavidla dlouho potlaèovanému vzrusení.

"Poirote," vykøikl jsem, "blahopøeji vám! To je velké odhalení."

"Jaké velké odhalení?"

"Pøece to, ze jed byl v kakau, nikoli v kávì. To vse vysvìtluje! Je nad slunce jasnìjsí, ze kdyz bylo kakao vypito uprostøed noci, úèinky jedu se projevily az dnes ráno."

"Takze vy myslíte, ze kakao - zapamatujte si dobøe, co øíkám, Hastingsi, ze kakao - obsahovalo strychnin?"

"Samozøejmì! Sùl na podnosu, co jiného by to asi tak mohlo být?"

"Mohla to být sùl," odvìtil Poirot nevzrusenì.

Pokrèil jsem rameny. Jestlize se rozhodl brát vìci takto, nemìlo smysl se s ním pøít. Ne poprvé mi problesklo hlavou, zdali uz ubohý Poirot nestárne. Pro sebe jsem si ale pomyslel, ze je stìstí, ze si ho stále jestì vybavuji spíse jako èlovìka, který mìl skvìlé detektivní schopnosti. Poirot mne v klidu pozoroval rozzáøeným pohledem.

"Asi ze mne nejste zrovna nadsený, mon ami."

"Mùj drahý Poirote," øekl jsem chladnì, "já tady nejsem od toho, abych vám øíkal, co máte dìlat. Vy máte právo na své mínìní, právì tak jako já na své."

"Obdivuhodný postoj," poznamenal Poirot a sviznì se zdvihl ze zidle. "Pro tuto chvíli jsem v tomto pokoji skonèil. Mimochodem, komu patøí ten mensí psací stolek v rohu?"

"Panu Inglethorpovi."

"Ach!" Zkousel odtáhnout døevìnou roletu, která zakrývala stùl. "Zamèená. Ale mozná by se mohl jeden z klíèù paní Inglethorpové hodit do zámku." Zkousel to nìkolikrát, zbìhle s nimi otáèel v zámku, az koneènì vykøikl uspokojením. "Voila! Tohle není pøesnì on, ale vystaèíme si s ním." Lehce vytáhl roletu a rychle pohlédl na úhlednì vyrovnané písemnosti. K mému údivu je vsak nezkoumal, pouze kdyz znovu zamykal psací stolek, uznale poznamenal: "Rozhodnì je tøeba pøiznat, ze pan Inglethorp je poøádkumilovný muz!"

"Poøádkumilovný muz" - toto pojmenování zaujímalo v Poirotovì zebøíèku tu nejvyssí pøíèku, bylo to nejvyssí ocenìní, které mohl nìkomu propùjèit.

Cítil jsem, ze mùj pøítel zjevnì nebyl v pohodì, kdyz potom zèistajasna nesouvisle zadrmolil:

"Na jeho psacím stolku nebyly zádné postovní známky, pøitom tam být mìly, ze, mon ami? Mìly tam být? Je to tak," jeho pohled tìkal po místnosti, "soudím, ze dalsí prodlévání v budoáru nám uz více nepomùze. Opravdu. Snad jen tohle."

Vytáhl z kapsy pomaèkanou obálku a pøistrèil ji smìrem ke mnì. Byla to ponìkud podivná listina. Obyèejná spinavá stará obálka s nìkolika nazdaøbùh nepoøádnì nadrápanými slovy. Nabízím ukázku té faksimile:

PÁTÁ KAPITOLA

Není to strychnin, ze?

"Kde jste to nasel?" zeptal jsem se Poirota s nelíèenou zvìdavostí.

"V kosi na odpadky. Poznáváte rukopis?"

"Ano, patøí paní Inglethorpové. Ale co to vsechno znamená?"

Poirot pokrèil rameny.

"Nevím - ale je to pùsobivé."

Hlavou mi probleskla divoká myslenka. Nebylo docela dobøe mozné, ze uz se to paní Inglethorpové v hlavì trochu pomotalo? Netrpìla nìjakými bláznivými démonickými pøedstavami? A pokud ano, nesáhla si na svùj zivot sama? Právì jsem se chystal seznámit Poirota se svými úvahami, kdyz mne doslova sokovala jeho slova.

"Pojïme," øekl, "teï si zevrubnì prohlédneme hrnky na kávu!"

"Mùj drahý Poirote! K èemu to, proboha, bude dobré, kdyz uz víme o kakau?"

"Ach, là là! Mizerné kakao!" øekl Poirot ustìpaènì.

Mìl dobrou náladu, usmíval se, zároveò vsak pøi posledních slovech okázale lomil rukama a pøedstíral zoufalství, hrál opravdu hrozné divadlo.

"A vùbec," øekl jsem se vzrùstající nevolí v hlase, "kdyz si paní Inglethorpová pøinesla kávu nahoru sama, pak naprosto nechápu, co èekáte, ze objevíte, ledaze byste to bral tak, ze s nejvìtsí pravdìpodobností nalezneme balíèek strychninu pøímo na kávovém podnosu."

Poirot náhle zváznìl.

"Jen pojïte, pojïte, mùj pøíteli," øekl a zavìsil se do mne. "Ne vous fâchez pas! Dovolte mi, abych se zajímal o hrnky s kávou, a já budu na oplátku respektovat vase kakao. Co øíkáte? Není to výhodný obchod?"

Byl tak neodolatelnì zábavný, ze jsem se neudrzel, abych se nezasmál; pak uz jsme spoleènì vykroèili smìrem k pøijímacímu pokoji, kde zùstaly hrnky s kávou a podnos bez povsimnutí, tak jak jsme je opustili. Poirot mne vyzval, abych mu pøipomnìl sled událostí i minulého veèera, poslouchal velmi pozornì a ovìøoval si pøitom rozmístìní jednotlivých hrnkù.

"Takze paní Cavendishová stála u podnosu a rozlévala. Je to tak. Pak pøesla místností k oknu, kde jste sedìl s mademoiselle Cynthií. Ano. Zde jsou tøi hrnky. A hrnek na krbové øímse, zpola vypitý, ten by mohl patøit panu Lawrenci Cavendishovi. A zbývající na podnosu?"

"Byl Johna Cavendishe. Vidìl jsem, kdyz ho tam postavil."

"Dobrá. Jeden, dva, tøi, ètyøi, pìt - ale kde je potom hrnek pana Inglethorpa?"

"On si nevzal kávu."

"Pak jsou tedy zkontrolované vsechny. Avsak okamzik, mùj pøíteli."

S neuvìøitelnou peèlivostí odebral ze dna kazdého hrnku jednu dvì kapky a oddìlenì je ukládal do testovacích trubièek. Pokazdé ochutnával. Výraz jeho oblièeje prodìlal zvlástní promìnu. Grimasu, která se mu objevila v oblièeji, mohu pouze popsat tak, ze pùsobila napùl zmatenì a napùl ulehèenì.

"Bien!" øekl nakonec. "Je to jasné! Mìl jsem urèitou pøedstavu - ale prostì jsem se mýlil. Ano, zcela jsem se mýlil. Pøesto je to zvlástní. Ale nevadí!"

A s typickým lehkým pokrèením ramen pustil z hlavy, co ho znepokojilo. Ostatnì mohl jsem mu øíci hned na poèátku, ze ho posedlost kávou vedla do slepé ulièky, drzel jsem vsak jazyk za zuby. Z úcty k nìmu. I kdyz uz je nyní starý, ve své dobì byl Poirot pøece jen velký muz.

"Snídanì je hotová," øekl John Cavendish, pøicházející z haly. "Budete snídat s námi, monsieure Poirote?"

Poirot se podvolil. Pozoroval jsem Johna. Témìø se ze vseho zotavil. Sok z minulé noci ho naèas sice silnì poznamenal, ale brzy se opìt projevila jeho vyrovnaná sebejistá povaha. Byl to muz malé pøedstavivosti, coz ostøe kontrastovalo s jeho bratrem, ten jí naopak oplýval mírou vrchovatou.

Jiz od èasných ranních hodin John tvrdì pracoval, rozesílal telegramy - jeden z prvních byl adresovaný Evelyn Howardové, psal oznámení pro noviny, byl plnì zaujatý smutnými povinnostmi, které s sebou smrt pøinásí.

"Smím se zeptat, jak se vyvíjí vysetøování?" øekl. "Pøikláníte se k závìru, ze moje matka zemøela pøirozenou smrtí, nebo - nebo bychom se mìli pøipravit na nejhorsí?"

"Já si myslím, pane Cavendishi," øekl Poirot zasmusile, "ze byste udìlali nejlépe, kdybyste se neutìsovali zádnými klamnými nadìjemi. Mùzete mi øíci, jak smýslejí ostatní èlenové rodiny?"

"Mùj bratr Lawrence je pøesvìdèený, ze tropíme zbyteènì mnoho povyku pro nic. Tvrdí, ze vse nasvìdèuje jednoduchému pøípadu srdeèní zástavy."

"To si myslí, tohle si opravdu myslí? Velmi zajímavé - velmi zajímavé," mumlal si pro sebe nezøetelnì Poirot. "A paní Cavendishová?"

Slabý mráèek nevole zastøel Johnovu tváø.

"Nemám ani nejmensí potuchu, co si o vsem myslí moje zena."

Po tìchto slovech na okamzik ustrnul. Posléze vsak pøerusil nepøíjemné ticho, kdyz s viditelným úsilím pronesl:

"Uz jsem se zmínilo tom, ze se pan Inglethorp vrátil?"

Poirot sklonil hlavu.

"Je to pro nás pro vsechny velmi nepøíjemná situace. Jistì, èlovìk by se k nìmu mìl chovat jako obvykle - ale udrzte se, kdyz mozná sedíte u jídla ve spoleènosti vraha!"

Poirot s pochopením pøikývl.

"Zcela vás chápu. Je to pro vás velmi tìzké, pane Cavendishi. Pøesto bych se vás ale rád zeptal na jedno. Jaký byl dùvod, ze se pan Inglethorp vèera veèer nevrátil domù? Domnívám se, ze si zapomnìl klíè. Uvazuji správnì?"

"Ano."

"Koneckoncù pøedpokládám, ze si urèitì myslíte, ze ten klíè byl zapomenut - ze si ho nevzal úmyslnì?"

"Nemám ponìtí. Ani mne nenapadlo se po nìm podívat. Vzdy klíè ukládáme v zásuvce v hale. Zajdu tam a podívám se, zdali tam je."

Poirot zdvihl ruce a koutkem úst mu kmitl nepatrný úsmìv.

"Ne, ne, pane Cavendishi, teï uz je pøílis pozdì. Jsem si jistý, ze ho tam najdete. Kdyby totiz pan Inglethorp klíè skuteènì vzal, mìl více nez dost èasu, aby ho vrátil zpìt."

"Takze vy se domníváte -"

"Já si nemyslím nic. Pouze øíkám, ze kdyby se dnes ráno nìkomu postìstilo nahlédnout do zásuvky, pøedtím nez se vrátil, a klíèe by si vsiml, znamenalo by to cenné svìdectví v jeho prospìch. To vse."

John vyhlízel zmatený.

"Buïte klidný," øekl Poirot klidnì. "Ujisuji vás, ze se tím nemusíte znepokojovat. Ale teï - byl byste tak laskav a nechal nás posnídat?"

Vsichni jsme se sesli v jídelnì. Bylo jen pøirozené, ze zde panovala velmi ponurá nálada. Myslím si, ze na nás na vsechny dolehla tíseò, která následuje vzdy po podobném soku, který jsme zazili. Pùvod a dobré vychování pøirozenì nikomu nedovolovaly nìjaké hlasité projevy, pøesto jsem mìl sklièující pocit, ze se vlastnì nikdo pøílis nepøemáhal. Nikdo nemìl zarudlé oèi od pláèe, nikdo neskrýval hluboký zármutek. Jen jsem se utvrdil ve svém úsudku, ze jediná osoba, kterou tragédie opravdu silnì zasáhla, byla Dorcas.

Prosel jsem kolem Alfréda Inglethorpa, který hrál neuvìøitelnì pokryteckým zpùsobem part truchlícího vdovce. Zajímalo mne, zdali tusil, ze ho podezøíváme. Jistì si toho faktu byl vìdom, stejnì jako my. Pocioval vsak vùbec nìjaké skryté záchvìvy strachu, nebo si byl jistý, ze mu jeho zloèin projde bez potrestání? Urèitì ho vsak i tísnivá nálada, která zde byla vsudypøítomná, varovala, ze je povazován za hlavního podezøelého.

Ale podezøíval ho kazdý? Co tøeba paní Cavendishová? Hledìl jsem na ni, sedìla v èele stolu, jemná, mírná, záhadná. V lehkých sedých satech s bílými volány na rukávech, které zakrývaly její útlé ruce, moc jí to sluselo. Avsak kdyz se jí zachtìlo, tváøila se tak nevyzpytatelnì, ze by to ani sfinga nedokázala lépe. Byla velmi tichá, témìø nehovoøila, pøesto jsem z nìkterých náznakù jejího chování usoudil, ze nejvìtsí úsilí její osobnosti smìøuje k tomu, aby nám vsem dominovala.

A malá Cynthia? Podezírala nìkoho? Zdála se mi velmi unavená a nemocná. Tìzkopádnost a zemdlenost jejích pohybù byla oèividná. Zeptal jsem se jí, jestli se necítí spatnì, a ona mi upøímnì odpovìdìla:

"Ano, pøísernì mne bolí hlava."

"Nechcete jestì sálek kávy, mademoiselle?" øekl Poirot starostlivì. "Prospìje vám. Je to nesrovnatelné mal de tête." Vyskoèil a vzal její hrnek.

"Bez cukru," øekla Cynthia, která si vsimla, ze sahal po klestièkách na cukr.

"Ani kostku? Taková obì, kvùli válce, ze?"

"Ne, nikdy kávu nesladím."

"Sacré!" zamumlal si Poirot pro sebe, kdyz se vracel s plným hrnkem.

To slovo jsem zaslechl pouze já, rychle jsem na malého muze pohlédl a spatøil jsem, jak se snazí zakrýt náhlé vzrusení, jeho oèi zezelenaly jako oèi koèky. Zaslechl èi spatøil nìco, co ho skuteènì silnì zaujalo - ale co to bylo? Obvykle si o sobì nemyslím, ze jsem natvrdlý, ale musím pøiznat, ze tentokrát nic, co by se vymykalo, nepøipoutalo moji pozornost.

Vzápìtí se otevøely dveøe a v nich se objevila Dorcas.

"Pøisel za vámi pan Wells, pane," øekla Johnovi. Pamatoval jsem si to jméno, byl to právník, kterému minulou noc paní Inglethorpová psala.

John okamzitì povstal.

"Uveïte ho do mé pracovny." Pak se obrátil na nás. "To je právník mé matky," vysvìtloval. A tissím hlasem dodal: "On je také koroner - rozumíte. Mozná byste chtìli jít se mnou ?"

Souhlasili jsme a následovali ho z místnosti. John sel o krok pøed námi a já jsem vyuzil pøílezitosti a zaseptal jsem Poirotovi:

"Takze soudní vysetøování bude?"

Poirot roztrzitì pøikývl. Zdálo se, ze se zcela ponoøil do svých úvah; dokonce natolik, ze probudil moji ohromnou zvìdavost.

"Copak je s vámi? Vùbec nevnímáte, co øíkám."

"Máte pravdu, mùj pøíteli. Dostal jsem strach."

"Z èeho?"

"Z toho, ze si mademoiselle Cynthia pøed chvílí neosladila svoji kávu."

"Coze. Vy zertujete!"

"Ale nikoli, nikdy jsem nehovoøil váznìji. Ach, je zde nìco, èemu nerozumím. Mùj instinkt mne nezklamal."

"O èem to hovoøíte?"

"O instinktu, který mne dovedl k rozhodnutí prozkoumat obsahy kávových hrnkù. Chu! Ale uz dost!"

Následovali jsme Johna do jeho pracovny a on za námi zavøel dveøe.

Pan Wells byl pøíjemný muz støedního vìku s pronikavým pohledem a typickou právnickou vyøídilkou. John pøedstavil a objasnil dùvod nasí pøítomnosti.

"Urèitì chápete, Wellsi," dodal, "ze vse, co se zde odehrává, je zatím pøísnì soukromé. Stále doufáme, ze se vse obrátí k lepsímu a nebude zapotøebí zádného vysetøování."

"Jistì, jistì," øekl pan Wells konejsivì. "Také bych si pøál, abychom se vyhnuli bolestnému veøejnému projednávání pøi soudním vysetøování, ale na druhé stranì je naprosto nezbytné, aby vse znalecky posoudil lékaø."

"Ano, s tím poèítám."

"Mám za to, ze by to mohl být doktor Bauerstein, velmi chytrý èlovìk. Jedna z nejvìtsích autorit v oboru toxikologie."

"Máte pravdu," øekl John ponìkud rezervovanì. A pak ponìkud rezignovanì dodal: "Pøedpokládám, ze se tam budeme muset objevit jako svìdci vsichni, ze?"

"Jistì, samozøejmì - a - hm - pan - hm -Inglethorp."

Právník se na kratièký okamzik odmlèel a pak pokraèoval svým kultivovaným zpùsobem: "Ta svìdectví budou pouze informativní, jedná se jen o formální zálezitost."

"Rozumím."

Nepatrný výraz ulehèení pøelétl Johnovu tváø. To mne zmátlo, nechápal jsem v tu chvíli, èeho by se mohl obávat.

"Jestlize proti tomu nic nenamítáte," pokraèoval pan Wells, "pøemýslel jsem o pátku. Do té doby bude dostatek èasu na vypracování lékaøského dobrozdání. Posmrtné ohledání by mohlo probìhnout dnes veèer, souhlasíte?"

"Ano."

"Takze vám èasové uspoøádání vyhovuje?"

"Dokonale."

"Není asi zapotøebí, mùj drahý Cavendishi, abych dodával, jak jsem z té hrozné tragédie rozrusený."

"Nemùzete nám pomoci rozlousknout jednu záhadu, monsieure?" skoèil mu do øeèi Poirot. Promluvil poprvé od okamziku, kdy jsme vstoupili do místnosti.

"Já?"

"Ano, slyseli jsme, ze vám paní Inglethorpová psala vèera veèer dopis. Mohl vám být doruèen dnes ráno."

"Dostal jsem ho, ale neobsahoval zádné závazné sdìlení. Pouze mne zádala, abych jí dnes ráno zavolal, chtìla poradit v jedné velmi dùlezité zálezitosti."

"Nebyl v dopisu zádný náznak toho, o èem s vámi chtìla jednat?"

"Bohuzel ne."

"To je skoda," øekl John.

"Velká skoda," souhlasil Poirot váznì.

Nastalo ticho. Poirot se na chvilku zamyslel. Pak se znovu obrátil k advokátovi.

"Pane Wellsi, na nìco bych se vás rád zeptal -ovsem nemusíte odpovídat, pokud to bude proti profesionální etice. V pøípadì smrti paní Inglethorpové, kdo mìl zdìdit její majetek?"

Advokát na chvíli zaváhal a pak odpovìdìl:

"Tahle informace bude velmi brzy veøejnì známa, takze jestli pan Cavendish nenamítá -"

"Ani v nejmensím," pøipojil se John.

"Dobrá, nevidím nejmensí dùvod, proè bych vám neodpovìdìl. Podle její poslední vùle ze srpna loòského roku se usmála stìstìna na jejího nevlastního syna pana Johna Cavendishe. Jsou tam samozøejmì i drobné odkazy sluzebnictvu a dalsím osobám."

"Prosím za prominutí za následující otázku, pane Wellsi - ale není toto vypoøádání ponìkud nespravedlivé vùèi dalsímu nevlastnímu synovi, panu Lawrenci Cavendishovi?"

"Ne, nemyslím. Asi víte, ze podle poslední vùle jejich otce John dìdí majetek, zatímco Lawrence mìl v pøípadì smrti své nevlastní matky obdrzet znaènou sumu penìz. Paní Inglethorpová zanechala majetek starsímu nevlastnímu synovi, protoze vìdìla, ze by zùstal na styleském panství. Coz je, dle mého úsudku, velmi spravedlivé a rovnomìrné rozdìlení."

Poirot zamyslenì pøikývl.

"Rozumím. Ale nemýlím-li se, tak podle vaseho britského práva je poslední vùle automaticky revokována, kdyz se paní Inglethorpová znovu provdá?"

Pan Wells sklonil hlavu.

"Co se týká jejího plnìní, monsieure Poirote, listina je nyní neúèinná a neplatná."

"Nein!" øekl Poirot. Chvíli pøemítal a pak se zeptal: "Obávala se toho paní Inglethorpová?"

"Nevím. Mozná."

"Ano, obávala se toho," øekl John neèekanì. "Právì vèera jsme hovoøili o tom, ze znìní poslední vùle bylo svatbou revokováno."

"Ach! Pak tedy jestì jednu otázku, pane Wellsi. Vy øíkáte "její poslední verze". Vytvoøila snad paní Inglethorpová døíve jestì nìjaké jiné poslední vùle?"

"V prùmìru sepsala pøinejmensím jednu poslední vùli za rok," øekl pan Wells nevzruseným hlasem. "Èasto mìnila rozhodnutí ohlednì vyznìní poslední vùle, jednou upøednostòovala toho, pak zase onoho èlena rodiny."

"Pøedpokládejme," navrhl Poirot, "aniz byste o tom vìdìl, ze sepsala poslední vùli ve prospìch nìkoho, kdo nebyl v zádném smyslu èlenem rodiny - øeknìme napøíklad sleèna Howardová - byl byste pøekvapený?"

"Ani v nejmensím."

"Ach!" Zdálo se, ze Poirot vyèerpal veskerou zásobu svých otázek.

Pøistoupil jsem k nìmu blíze, John a právník zatím hovoøili o prohlídce listin z pozùstalosti paní Inglethorpové.

"Vy si váznì myslíte, ze paní Inglethorpová sepsala poslední vùli ve prospìch sleèny Howardové?" zeptal jsem se tichým hlasem, nezapøel jsem urèitou dávku zvìdavosti.

Poirot se usmál.

"Ne."

"Tak proè jste se tak ptal?"

"Pst!"

John Cavendish se obrátil k Poirotovi.

"Doprovodíte nás, monsieure Poirote? Zamýslíme nahlédnout do písemností mé matky. Pan Inglethorp souhlasil, abych je spoleènì s panem Wellsem prohlédl."

"Mnohé to zjednodusuje," zadrmolil advokát. "Formálnì mìl samozøejmì právo -" Nedokonèil vìtu.

"Nejprve se porozhlédneme na psacím stole v budoáru," vysvìtloval John, "a potom zajdeme nahoru do její loznice. Nejdùlezitìjsí listiny uchovávala v purpurové kazetì, tu bychom mìli prohlédnout obzvlás peèlivì."

"Ano," pøisvìdèil advokát, "je zcela mozné, ze by tam mohla být nìjaká novìjsí verze poslední vùle, jiná nez ta, která je u mne ulozena."

"Novìjsí verze poslední vùle existuje." Byl to Poirot, kdo promluvil.

"Coze?" John a advokát na nìho zírali s pøekvapením.

"Nebo lépe øeèeno," pokraèoval mùj pøítel, aniz by se nechal jen na okamzik vyvést z klidu, "jedna tady byla."

"Co tím míníte - jedna tady byla? Kde je teï?"

"Byla spálena."

"Spálena?"

"Ano. Podívejte se sem." Vytáhl fragment po stranách sezehnutého papíru, který jsme nasli na kovovém rostu krbu v pokoji paní Inglethorpové, a podal ho advokátovi. Pøitom mu krátce vysvìtlil, kdy a kde jsme ho nasli.

"Ale mozná to je èást staré verze poslední vùle?"

"Nemyslím. Abych øekl pravdu, jsem si témìø jistý, ze tato poslední vùle nebyla sepsána døíve nez vèera odpoledne."

"Coze?"

"Nemozné!" vylétlo z obou muzù souèasnì.

Poirot se otoèil k Johnovi.

"Jestlize mi dovolíte, abych poslal pro vaseho zahradníka, dokázu vám to."

"Ach, jistì - ale já nevidím -"

Poirot pozdvihl ruku.

"Dìlejte, jak vás zádám. Poté mùzete klást tolik otázek, kolik se vám zlíbí, prosím."

"Tak dobøe." Zazvonil na zvonek.

Dorcas se okamzitì ozvala.

"Dorcas, mohla byste øíci Manningovi, aby k nám zasel, ze bych s ním potøeboval hovoøit?"

"Jistì, pane."

Dorcas odesla.

Èekali jsme obklopeni napjatým tichem. Poirot pùsobil naprosto vyrovnaným, klidným dojmem a lehce oprasoval zapomenutý kout knihovny.

Dupání okovaných bot na stìrku ohlasovalo pøíchod Manninga. John pohlédl tázavì na Poirota. Ten kývl.

"Vstupte, Manningu," øekl John, "chci s vámi hovoøit."

Manning vstoupil dovnitø pomalu a váhavì prosel francouzskými dveømi, zùstal u nich stát tak blízko, jak jen mohl. V rukách maèkal èapku a pøitom s ní bez pøestání nervóznì pohupoval. Jeho postava byla velmi shrbená, i kdyz pravdìpodobnì nebyl tak starý, jak vypadal, jeho pohled prozrazoval bystrost a pøirozenou inteligenci a neodpovídal jeho pomalému a ponìkud opatrnému projevu.

"Manningu," øekl John, "tento dzentlmen se vás na nìco zeptá, byl bych rád, kdybyste mu odpovìdìl."

"Jistìzeanopane," témìø nesrozumitelnì zadrmolil Manning.

Poirot energicky pokroèil kupøedu. Manning po nìm sklouzl pohledem, v nìmz bylo patrné lehké pohrdání.

"To vy jste vèera odpoledne vysazoval záhon begonií u jizní strany domu, Manningu?"

"Ano, pane, já a Willum."

"A jednu chvíli paní Inglethorpová vyhlédla z okna a zavolala na vás, ze ano?"

"Ano, pane, tak to bylo."

"Øeknìte mi svými slovy, co se pøesnì pøihodilo."

"Teda, pane, nic moc. Paní pouze øekla Willumovi, aby zajel na svym kole do vesnice a pøivez formuláø poslední vùle, nebo nìco takový ho - já ani pøesnì nevim, co to jako mìlo být - ona mu to napsala."

"A dál?"

"Takze von to udìlal, pane."

"A co se pøihodilo potom?"

"Sli sme zas na ty begonie, pane."

"Nezavolala vás paní Inglethorpová k sobì jestì jednou?"

"Ano, pane, voba, volala mì i Willuma."

"A pak?"

"Pøikázala nám, abysme za ní zasli a podepsali se na spodní stranu takovýho podlouhlýho listu papíru - právì pod místo, kde uz se podepsala sama."

"Vidìl jste nìco z toho, co bylo napsáno nad jejím podpisem?" zeptal se Poirot ostøe.

"Ne, pane, tu èást zakrýval piják."

"A vy jste se podepsali, kde vám øekla?"

"Ano, pane, nejdøív já a pak Willum."

"Co s tou listinou potom uèinila?"

"Tedy, pane, vona ji zastrèila do podlouhlý vobálky a polozila dovnitø do purpurový kazety, co lezela na psacím stole."

"Kolik bylo hodin, kdyz vás zavolala poprvé?"

"Vokolo ètvrtý, bysem øek, pane."

"Ne døíve? Nemohlo to být okolo pùl ètvrté?"

"Ne, to se mi nezdá, pane. Spís mohlo bejt trochu po ètvrtý - né døív."

"Dìkuji vám, Manningu, pomohl jste mi," øekl Poirot pøíjemným hlasem.

Zahradník pohlédl na svého pána, který kývl, naèez Manning pokynul prstem k èelu na pozdrav a se slabým zamumláním opatrnì vycouval ze dveøí.

Vsichni jsme na sebe pohlédli.

"Dobrý boze!" zaseptal John. "Jaká výjimeèná shoda náhod."

"Jak - shoda náhod?"

"Ze moje matka mozná v den své smrti sepsala poslední vùli!"

Pan Wells si odkaslal a suse poznamenal:

"Jste si tak jistý, ze to byla jen shoda náhod, Cavendishi?"

"Co tím míníte?"

"Vase matka, jak jste øekl, se s nìkým velmi tvrdì pohádala - vèera odpoledne -"

"Co tím míníte?" vykøikl John znovu. Jeho hlas se zachvìl a on velmi zbledl.

"Po této hádce vase matka náhle a ve spìchu sepsala novou poslední vùli. Ovsem co bylo jejím obsahem, to se uz nikdy nedozvíme. Nezmínila se ani o jednom z jejích bodù. Dnes ráno, bezpochyby, se mnou chtìla tuto poslední vùli konzultovat - ale uz nemìla pøílezitost. Poslední vùle tak zmizela a ona si vzala její tajemství s sebou do hrobu. Cavendishi, obávám se, ze to nebyla zádná shoda náhod. Monsieure Poirote, vy se mnou jistì souhlasíte, fakta jsou velmi pùsobivá."

"Pùsobivá nepùsobivá," pøerusil ho John, "jsme panu Poirotovi velmi vdìèní za jeho snahu. Ale podle nìho obsah té poslední vùle nikdy nepoznáme. Pøedpokládám, ze mi asi neodpovíte, monsieure, kdyz se vás zeptám, co vás k takovému tvrzení vedlo?"

Poirot se usmál a odpovìdìl:

"Jedna poèmáraná stará obálka a èerstvì vysázený záhon begonií."

Myslím si, ze John chtìl ve vyptávání pokraèovat, ale v tu chvíli se za oknem ozval hlasitý zvuk motoru automobilu. Vyhlédli jsme ven a vsechno jsme pustili z hlavy.

"Evie!" vykøikl John. "Promiòte, Wellsi." A pospíchal do haly. Poirot na mne tázavì pohlédl.

"Sleèna Howardová," vysvìtlil jsem.

"Ach, jsem rád, ze pøijela. Ta zena je obdaøená rozumem i citem, Hastingsi. Aèkoli dobrý Pán na ni trochu pozapomnìl s krásou!"

Následoval jsem Johnova pøíkladu a vysel za ním do haly, kde se právì sleèna Howardová pokousela vymotat z ohromné masy závoje, který jí zakrýval hlavu. Hned jak na mne pohlédla, zasáhl mne palèivý pocit provinìní. Tato zena mne kdysi velmi dùraznì varovala, a já jsem jejím slovùm, zel bohu, nevìnoval ani tu nejmensí pozornost!

Jak rychle a s jakou lehkostí jsem je vypudil z mysli. Teï kdyz dosla takovým tragickým zpùsobem naplnìní, jsem se cítil velmi zahanbený. Ona znala Alfréda Inglethorpa vùbec nejlépe. Zajímalo by mne proto, zdali by, kdyby zùstala na styleském panství, k tragédii také doslo, anebo by se mìl ten muz na pozoru pøed jejím bystrým zrakem?

Byl jsem uz klidnìjsí, kdyz mi potøásla rukou svým silným stiskem, který jsem si tak dobøe pamatoval. Pohled, s kterým jsem se setkal, byl smutný, ale nikoli vyèítavý; vsechno hoøce oplakala, usoudil jsem z jejích zarudlých oèí, ale její chování se vùbec nezmìnilo, bylo stejnì pøímoèaré a nevrlé.

"Vyrazila jsem okamzitì po telegramu. Právì svítalo. Pronajatým automobilem. Nejrychlejsí cestou sem."

"Uz jste dnes ráno nìco jedla, Evie?" zeptal se John.

"Ne."

"Myslel jsem si to. Pojïte, snídanì je dosud na stole, pøipraví vám èerstvý èaj." Obrátil se ke mnì. "Postarejte se o ni, Hastingsi, mùzete? Na mne èeká Wells. Ach, tady je monsieur Poirot. Víte, Evie, on nám pomáhá.

Sleèna Howardová si potøásla rukou s Poirotem, ale pøitom pøes jeho rameno pohlédla podezøívavì na Johna.

"Co tím míníte - pomáhá?"

"Pomáhá nám s vysetøováním."

"Tady není co vysetøovat. Uz ho uvìznili?"

"Koho mìli uvìznit?"

"Koho? Alfréda Inglethorpa pøece!"

"Moje drahá Evie, buïte opatrná. Lawrence se domnívá, ze moje matka zemøela na selhání srdce."

"Lawrence se snad zbláznil!" odsekla sleèna Howardová. "Samozøejmì ze ubohou Emily zavrazdil Alfréd Inglethorp - já jsem ostatnì vzdycky tvrdila, ze to udìlá."

"Moje drahá Evie, nekøiète tak. Mùzeme si myslet cokoli, mùzeme podezøívat kohokoli, ale je lépe své názory vyjadøovat v této chvíli co nejménì. Posmrtné ohledání nebude provedeno døíve nez v pátek."

"Az naprsí a uschne!" Pohrdavé zasupìní, které se vydralo z úst sleèny Howardové, bylo opravdu velkolepé. "Vy jste se vsichni pomátli. V té dobì uz bude dávno za hranicemi. Jestli má jen spetku rozumu, nezùstane tady trpnì èekat na to, az ho povìsí."

John Cavendish na ni bezradnì pohlédl.

"Já vím, co za tím je," napadla ho, "vy jste naslouchal tìm doktorùm. To já bych nikdy neudìlala. Co vìdí? Ve skuteènosti nic - nebo hodnì málo na to, aby byli nebezpeèní. Vím, co øíkám - mùj vlastní otec byl doktor. Malý Wilkins je nejvìtsí pomatenec, kterého jsem kdy potkala. Srdeèní záchvat! To je tak vsechno, na co se zmùze. I nejvìtsí ulpas okamzitì pozná, ze ji otrávil její manzel. Já jsem to ostatnì vzdycky øíkala, ze ji zavrazdí v její posteli, tu ubohou dusi. A teï to vykonal. A vse, na co se zmùzete, je to, ze jen hloupì blekotáte cosi o srdeèním záchvatu a posmrtném ohledání v pátek. Mìl byste se za sebe stydìt, Johne Cavendishi."

"Co vlastnì po mnì chcete?" zeptal se John, který se neubránil mírnému úsmìvu. "Zapomeòte na své rozhoøèení, Evie, já ho nemohu jen tak popadnout za límec a odvléct do vesnice na místní policejní stanici."

"Dobøe, ale vy s tím musíte nìco udìlat. Zjistìte, jak to provedl. Je to lstivý parchant."

Bylo zøejmé, ze dát dohromady sleènu Howardovou a Alfréda Inglethorpa pod jednu støechu a pøitom mezi nimi udrzet klid, to je úkol hodný Herkula, ani v nejmensím jsem Johnovi nezávidìl. Podle výrazu jeho tváøe jsme usoudil, ze i on si je vìdom delikátnosti celé situace. Na okamzik se zachránil rychlým odchodem z místnosti. Dorcas pøinesla èerstvý èaj. Kdyz pak odesla, Poirot pøesel od okna, u nìhoz celou dobu stál, a usedl tváøí v tváø sleènì Howardové.

"Mademoiselle," øekl váznì, "chtìl bych vás o nìco pozádat."

"Jen do toho," vyzvala ho dáma a pohlédla mu do oèí s jakousi nelibostí.

"Byl bych rád, kdybych mohl poèítat s vasí pomocí."

"S radostí vám pomohu Alfréda povìsit," odpovìdìla drsnì. "I kdyz sibenice je pro nìho pøílis dobrá. Musí být natahován na skøipci a potom rozètvrcen, tak jako ve starých dobrých èasech."

"Já si myslím, ze v tomto jsme zajedno," øekl Poirot, "také chci, aby zloèinec visel."

"Alfréd Inglethorp?"

"On anebo nìkdo jiný."

"Jaký jiný? Dokud se tady neobjevil on, ubohé Emily nic nehrozilo. Netvrdím, ze ti ostatní kolem byli beránci - to tedy nebyli. Ale touzili pouze po jejím bohatství. Zila v bezpeèí. Az pøisel Alfréd Inglethorp - a bìhem dvou mìsícù - èáry máry fuk!"

"Vìøte mi, sleèno Howardová," øekl velmi naléhavì Poirot, "Jestli je pan Inglethorp vinen, neunikne mi. Na mou èest, povìsím ho tak vysoko, jak jen to pùjde!"

"To uz zní lépe," øekla sleèna Howardová s vìtsím zaujetím.

"Ale musím vás pozádat, dùvìøujte mi. Vase pomoc mùze být velmi cenná. A øeknu vám proè. Jak vidím, z celého toho domu smutku jste vy jediná její smrt oplakala."

Sleèna Howardová zamrkala a do jejího hlasu se opìt vloudil rozmrzelý tón.

"Jestli tím chcete øíci, ze jsem ji mìla ráda - ano, mìla jsem ji ráda. Vsak víte, Emily byla svým zpùsobem stará sobecká zena. Na jedné stranì se chovala k lidem velmi stìdøe, ale na stranì druhé vzdy pøemýslela, co by z toho mohla sama získat. Nikdy nenechala nikoho, aby zapomenul, co pro nìho udìlala - za tuhle vlastnost ji mìl rád málokdo. Nemyslete si vsak, ze si to nìkdy neuvìdomovala, anebo ze to necítila. Ale stejnì jí nebylo pomoci, Já jsem byla v jiném postavení. A chovala jsem se podle toho hned od poèátku. "Roènì vás stojím tolik a tolik liber. Dobøe, a není tøeba se bavit dál. Ani penny navíc - zádný pár rukavic, ani lístek do divadla." Ona mé chování dost dobøe nechápala - obèas ji velmi urázelo. Øíkala, ze jsem bláznivì pysná. Pøitom to tak nebylo - ale já jsem jí to nedovedla vysvìtlit. Buï jak buï, uchovala jsem si svoji sebeúctu. Takze bez ohledu na celý ten chumel lidí kolem ní jen já jsem si mohla dovolit luxus mít ji ráda. Dohlízela jsem na ni. Strázila jsem ji pøed ostatními. A pak se objevil jeden slizký nièema a pchá! Vsechny roky mé oddané lásky vysly naprázdno."

Poirot chápavì pøikyvoval.

"Já vám rozumím, mademoiselle, vím, jak se cítíte. Je to naprosto pøirozené. Vy si o nás myslíte, ze jsme lhostejní - ze jsme vyprahlí, bez citù - ale vìøte mi, není tomu tak."

V tu chvíli strèil John hlavu do dveøí a vyzval mne a Poirota, abychom s ním zasli do pokoje paní Inglethorpové, protoze spoleènì s panem Wellsem jiz dokonèili prohlídku psacího stolu v budoáru.

Kdyz jsme stoupali po schodech nahoru, John se ohlédl do jídelny a tise promluvil hlasem, v nìmz zaznìl dùvìrný tón:

"Poslyste, co se asi pøihodí, az se ti dva potkají?"

Zavrtìl jsem bezradnì hlavou.

"Øekl jsem Mary, aby je drzela od sebe, jak jen to pùjde."

"Myslíte, ze uspìje?"

"Ví bùh. Ovsem je tady jedna moznost, ze samotný Inglethorp nebude touzit po setkání s ní."

"Vy máte stále jestì klíèe, ze, Poirote?" zeptal jsem se, kdyz jsme dorazili ke dveøím zamèeného pokoje. John si vzal klíèe od Poirota a odemkl. Vsichni jsme vstoupili dovnitø. Advokát zamíøil rovnou k psacímu stolu a John ho následoval.

"Moje matka pøechovávala nejdùlezitìjsí listiny v této kazetì, jsem si tím jistý," øekl.

Poirot vytáhl malý svazek klíèù.

"Dovolte. Odemkl jsem ji a pak zase zamkl uz dnes ráno."

"Ale teï není zamèená."

"Nemozné!"

"Podívejte." A John vytáhl roletu od stolu, zatímco hovoøil.

"Mille tonnerres!" vykøikl ohromený Poirot. "Ale já - já jsem ten, kdo má oba klíèe v kapse!" Vrhl se s velkou energií na rozlustìní záhady. Náhle strnul. "En voilè une affaire! Ten zámek byl otevøen násilím!"

"Coze?"

Poirot se opìt zahloubal do svých myslenek.

"Ale kdo ho otevøel násilím? Proè by to dìlali? Kdy? Dveøe byly zamèené!" Vyrázel ze sebe slova velmi nesouvisle.

Vzápìtí si Poirot na vsechny otázky nahlas odpovídal - témìø bezdìènì.

"Kdo? To je otázka. Proè? Ach, kdybych to tak vìdìl. Kdy? Nìkdy poté, kdyz jsem pokoj pøed hodinou opustil. Pøestoze byly dveøe zamèené, nic to neznamená, je to jen prachobyèejný zámek. Pravdìpodobnì se do nìj hodil nìjaký jiný klíè od dveøí vedoucích na chodbu."

Zírali jsme jeden na druhého. Poirot pøesel ke krbové øímse. Navenek pùsobil klidným dojmem, ale já jsem si, dobøe vsiml jeho rukou, silnì se chvìly, kdyz bezmyslenkovitì upravoval vázy na krbové øímse.

"Øeknu vám, jak se asi vse odehrálo," øekl nakonec. "V tom pøípadì zde nìco bylo - nìjaké dùkazy, které samy o sobì zøejmì nebyly nejpøesvìdèivìjsí, ale poøád jestì nabízely dostateèné vodítko, ukazovaly na vraha. Pro nìho pøedstavovaly smrtelné nebezpeèí, musel je znièit døíve, nez by na nì nìkdo pøisel a odhalil jejich význam. Proto tak riskoval, kdyz sem vesel, opravdu velmi riskoval. Nalezl skøíòku zamèenou, musel ji tedy vypáèit, tím se ale prozradil. Coz ovsem znamená jedno, kdyz podstoupil takové obrovské riziko, musel zde hledat nìco, co pro nìho mìlo opravdu obrovský význam."

"Ale co to bylo?"

"Ach!" vykøikl Poirot s gestem zlosti. "To já ale opravdu nevím! Nìjaká listina, bezpochyby, mozná útrzek té, kterou u ní Dorcas spatøila vèera odpoledne. A já," náhle zlostnì a nekontrolovatelnì vybuchl, "jsem jen ubohý hlupák, to jsem já! Nic jsem nepøedvídal! Choval jsem se jako imbecil! Nikdy jsem tu kazetu zde nemìl nechávat. Mìl jsem ji odnést s sebou. Ach, já trojnásobný hlupák! A nyní je v prachu. Je to znièené - ale je to opravdu znièené? Nezbývá jestì jiskøièka nadìje - musíme to tady obrátit naruby -"

Vyøítil se z pokoje jako blázen a já, hned jak jsem se vzpamatoval z leknutí, jsem ho následoval. Ovsem nez jsem za ním vybìhl ke schodùm, dávno jsem ho ztratil z oèí.

Mary Cavendishová stála v místì, kde se schody rozdvojovaly, a jen zírala vytøestìným pohledem do haly, kde zmizel.

"Copak se vasemu výjimeènému malému pøíteli pøihodilo, pane Hastingsi? Pøehnal se kolem mì jako zdivoèelý býk."

"Je ponìkud rozladìný," poznamenal jsem chabì. V skutku jsem netusil, nakolik by si Poirot v té chvíli pøál, abych mu byl nablízku. Kdyz jsem spatøil výmluvný úsmìv na tváøi paní Cavendishové, pokusil jsem se zmìnit téma hovoru a zeptal jsem se: "Jestì se nesetkali, ze?"

"Kdo?"

"Pan Inglethorp a sleèna Howardová."

Pøekvapenì na mne pohlédla.

"Myslíte si, ze to bude opravdu taková katastrofa, az se potkají?"

"Hm, a vy si to nemyslíte?" øekl jsem ponìkud zaskoèený.

"Ne." Usmívala se svým klidným zpùsobem. "Ráda bych zazila opravdové vzplanutí vásní. Alespoò by se proèistil vzduch. V této chvíli se mi ostatnì zdá, ze vsichni pøílis mnoho pøemýslíme a málo spolu hovoøíme."

"John tak ale nesmýslí," poznamenal jsem. "Pøiklání k tomu, abychom je udrzeli od sebe."

"Ach, John!"

Nìco v tónu jejího hlasu mne popudilo a vyhrkl jsem: "Starý John je strasnì dobrý èlovìk."

Minutu èi dvì si mne pozornì prohlízela a pak øekla k mému velkému pøekvapení:

"Jste ke svému pøíteli tak loajální. To se mi na vás líbí."

"Copak vy nejste má pøítelkynì?"

"Já jsem velmi spatná pøítelkynì."

"Proè to øíkáte ?"

"Protoze je to pravda. Na své pøátele vydrzím být roztomilá tak jeden den, ten dalsí o nich jiz nevím."

Nevím, co to do mne vjelo, ale náhle jsem se cítil velmi podrázdìný, a tak jsem ponìkud bláznivì a ne zrovna v duchu dobrého vychování øekl:

"Pøesto se mi ale zdá, ze k doktoru Bauersteinovi dokázete být roztomilá stále!"

Okamzitì jsem svých slov litoval. Její oblièej strnul.

Mìl jsem dojem, jako kdyby kolem ní náhle spadla zelezná opona a zahalila její skuteènou podobu; Beze slova se otoèila a sviznì vybìhla nahoru po schodech, zatímco já jsem stál dole jako idiot a civìl za ní.

Náhle mne vyburcoval straslivý rámus, ozýval se zezdola. Slysel jsem Poirota, køièel a cosi vysvìtloval. Dopálil jsem se pøi pomyslení, ze moje dosavadní diplomatické úsilí bylo k nièemu. Malý muz se se vsemi dìlil o své tajemství, coz se mi tedy nezdálo nejchytøejsí. Nemohl jsem si v té chvíli pomoci, abych znovu nezalitoval, ze mùj pøítel byl tak náchylný ztrácet hlavu v momentech vzrusení. Sesel jsem rychle dolù po schodech.

Pøi pohledu na mne se Poirot témìø okamzitì uklidnil, odtáhl jsem ho stranou.

"Mùj drahý pøíteli," øekl jsem, "myslíte, ze je to moudré? Zajisté nechcete, aby se celý dùm dozvìdìlo této pøíhodì? Vy vlastnì tomu zloèinci nahráváte."

"Opravdu si to myslíte, Hastingsi?"

"Jsem si tím jistý."

"Dobøe, dobøe, mùj pøíteli, budu se øídit podle vás."

"Dobøe. Aèkoli, teï uz je bohuzel pøílis pozdì."

"Pravda."

Vyhlízel tak sklíèenì a jako kdyby nevìdìl kudy kam, az jsem ho zaèal litovat, aèkoli jsem byl stále pøesvìdèený, ze moje pokárání bylo namístì.

"Dobøe," øekl nakonec, "pojïme, mon ami."

"Uz jste skonèil?"

"V této chvíli, ano, Vrátíte se se mnou do vesnice?"

"S radostí."

Zdvihl svùj malý kuføík a vysli jsme ven ze salonu otevøenými francouzskými dveømi. V tu chvíli nás opaèným smìrem míjela Cynthia Murdochová a Poirot poodstoupil stranou, aby mohla projít.

"Promiòte, mademoiselle, mohl bych vás krátce zdrzet?"

"Ano?" otoèila se tázavì.

"Pøipravovala jste nìkdy léky pro paní Inglethorpovou?"

Na tváøi se jí objevil lehký rumìnec, kdyz ponìkud upjatì odpovìdìla:

"Ne."

"Pouze prásky?"

Rumìnec se zvìtsil, kdyz Cynthia odvìtila:

"Ach ano, jednou jsem jí pøipravila nìjaké prásky na spaní."

"Tyhle?"

Poirot jí ukázal prázdnou krabièku.

Pøikývla.

"Mùzete mi øíci, jak se jmenovaly? Sulphonal? Veronal?"

"Ne, byly to bromidové prásky."

"Ach! Dìkuji vám, mademoiselle; a pøeji hezké ráno."

Kdyz jsme odcházeli rychle pryè ze zámku, neodolal jsem a nìkolikrát jsem na Poirota pohlédl. Èastokrát jsem si pøedtím povsiml, ze kdyz ho nìco vzrusilo, barva jeho oèí se promìnila v zelenou, jako u koèky. Nyní jeho oèi svítily jako zelené smaragdy.

"Mùj pøíteli," pøerusil nakonec mlèení, "napadla mne taková zdánlivì nicotná myslenka, je velmi podivná a pravdìpodobnì zcela nepøípadná. Ale pøesto - zapadá do vseho."

Pokrèil jsem rameny. Pomyslel jsem si, ze se Poirot az pøílis èasto nechává unést nereálnými pøedstavami. Pøitom v nasem pøípadì byla pravda tak prostá a zøejmá.

"Takze máme vysvìtlení pro nepodepsanou nálepku na krabièce," poznamenal jsem. "Velmi jednoduché, jak jste øekl. Jen mne zarází, ze jsem na to nepøisel jiz døíve sám."

Poirot nevypadal, ze by mne poslouchal.

"Odhalili jestì jednu skuteènost, là-bas," poznamenal a zabodával svùj palec do vzduchu smìrem ke styleskému panství. "Pan Wells se mi o tom zmínil, kdyz jsme sestupovali ze schodù."

"Na co pøisli?"

"Kdyz zamykali stùl v budoáru, nasli poslední vùli paní Inglethorpové, která nesla datum z doby pøed její svatbou, a stìstìna se v ní usmála na Alfréda Inglethorpa. Musela být sepsána jestì v dobì, kdy byli zasnoubení. Wellse to doèista pøekvapilo - a stejnì tak Johna Cavendishe. Byla sepsána na jednom z tìch pøedtistìných formuláøù a stvrdili ji dva sluzebníci - Dorcas mezi nimi nebyla."

"Znal tuhle skuteènost pan Inglethorp?"

"On tvrdí, ze o nièem nevìdìl."

"Vsechny ty okolnosti kolem posledních vùlí paní Inglethorpové jsou tak zmatené. Øeknìte mi, jak jste mohl zjistit na základì nìkolika klikyhákù naèmáraných na obálce, ze tahle poslední vùle byla sepsána teprve vèera odpoledne?"

Poirot se usmíval.

"Mon ami, nestalo se vám nìkdy, kdyz jste psal dopis, ze jste si najednou nemohl vzpomenout, jak se pøesnì vyjádøit?"

"Ano, èasto. Pøedpokládám, ze to se stává kazdému."

"Samozøejmì. A nezkusil jste si v takovém pøípadì napsat ono slovo jednou èi dvakrát na okraj pijáku nebo nìjaký útrzek papíru, abyste zkontroloval, zdali je to tak správnì? Vidíte, a pøesnì to udìlala paní Inglethorpová. Uz jste si vsiml, ze nejprve napsala slovo, ,vlastnit' a pozdìji pokraèovala dále ve zkousce vìtou: ,Já jsem majitelka.' A teï co mi to napovìdìlo? Dozvìdìl jsem se, ze paní Inglethorpová napsala slovo ,vlastnit' to odpoledne, a protoze jsem mìl stále na mysli zbytek ohoøelého papíru, který byl nalezen na krbovém rostu, napadlo mne nakonec, ze mohlo být z poslední vùle - takový dokument témìø jistì podobné slovo obsahuje. Tuto úvahu potvrdily dalsí události. Ve vseobecném zmatku totiz to ráno nebyl budoár zametený a blízko psacího stolu zbylo nìkolik hrudek hnìdé zeminy. V tyto dny bylo poèasí nádherné a zádné obyèejné boty by nezanechaly takové tìzké nánosy.

Pomalu jsem pøesel k oknu, a kdyz jsem se podíval ven, vsiml jsem si, ze záhon begonií byl èerstvì vysázený. Prs v záhonu byla naprosto stejná jako ta na podlaze budoáru a od vás jsem se také dozvìdìl, ze kvìtiny byly vysazené vèera odpoledne. Nyní jsem si byl zcela jistý, ze jeden nebo mozná oba zahradníci - protoze na záhonu jsem spatøil dvojí stopy - vstoupili do budoáru, protoze kdyby jim paní Inglethorpová chtìla pouze nìco øíci, stála by se vsí pravdìpodobností v oknì, a oni by dovnitø vùbec nezasli. To mì utvrdilo v tom, ze pøipravila novou poslední vùli a oba zahradníky zavolala, aby vse dosvìdèili svými podpisy. Následující události potvrdily, ze jsem se se svou domnìnkou nemýlil."

"To od vás bylo velmi dùmyslné," nedalo mi to, abych nepøisvìdèil. "Musím pøiznat, ze závìry, které jsem vyvozoval z tìch nìkolika èáranic, byly zcela mylné."

Usmál se.

"Pøílis jste se nechal unést pøedstavivostí. Pravda je, ze pøedstavivost je dobrý sluha, ale spatný pán. Nejjednodussí vysvìtlení je vzdy nejpravdìpodobnìjsí."

"Dalsí bod - jak jste vìdìl, ze se klíè od kazety ztratil?"

"Já to nevìdìl. To byla pouze domnìnka, která se ukázala být skuteèností. Vy jste si vsiml, ze na drzadle toho klíèe byl kus zkrouceného drátu. To mi nakonec napovìdìlo, ze to bylo mozná otevøeno trhnutím tenkým krouzkem na klíèi. Takze, jestlize byl ztracený a znovu nalezený, paní Inglethorpová ho nakonec mohla pøemístit do svého svazku; ale na tom svazku jsem nasel klíè, který byl oèividnì duplikátní, zcela nový a záøící, to mne dovedlo k úvaze, ze kdosi dalsí otevøel zámek pouzdra originálním klíèem."

"Ano," pøisvìdèil jsem, "nade vsi pochybnost to byl Alfréd Inglethorp."

Poirot se na mne se zájmem podíval.

"Jste si opravdu tak jistý jeho vinou?"

"Jistì, pøirozenì. A kazdá nová okolnost mne v tom pouze utvrzuje."

"Naopak," odvìtil Poirot klidnì, "je tady nìkolik bodù, které hrají v jeho prospìch."

"Ale prosím vás!"

"Ano."

"Já vidím pouze jeden."

"A to?"

"Ze nestrávil minulou noc v domì."

"Mizerná trefa! - jak øíkáte vy Anglièané! Zvolil jste ten jediný, který dle mého hovoøí právì proti nìmu."

"Jak to?"

"Protoze kdyby pan Inglethorp vìdìl, ze jeho manzelka bude tu noc otrávena, jistì by vse zaøídil tak, aby byl z domu pryè. Jeho omluva byla samozøejmì zinscenovaná. To nám nabízí dvì vysvìtlení: buï vìdìl, co se pøihodí, nebo mìl svùj vlastní dùvod pro svoji nepøítomnost."

"A tím dùvodem bylo?" zeptal jsem se skepticky.

Poirot pokrèil rameny.

"Jak bych to mohl vìdìt? Bezpochyby nìco neèestného. Øekl bych, ze pan Inglethorp je trochu mizera - ale to z nìho automaticky nedìlá vraha."

Nepøesvìdèenì jsem zavrtìl hlavou.

"Nesouhlasíte, hm?" øekl Poirot. "Dobrá, zapomeòme na to. Èas ukáze, kdo z nás mìl pravdu. Pøejdìme nyní k dalsím aspektùm pøípadu. Co vyvozujete ze skuteènosti, ze vsechny dveøe loznice byly zajistìné zevnitø?"

"Tedy -" uvazoval jsem. "Èlovìk na to musí logicky."

"Pravda."

"Vysvìtlil bych to takto, dveøe byly zajistìné - na vlastní oèi jsme se o tom pøesvìdèili - avsak nález vosku ze svíce na podlaze a znièení poslední vùle dosvìdèují, ze bìhem noci do místnosti nìkdo vstoupil. Souhlasíte se mnou jestì?"

"Stoprocentnì. Podal jste to s obdivuhodnou jasností, jen pokraèujte."

"Dobøe," øekl jsem povzbuzený, "protoze ta osoba, která vstoupila, nevlezla do pokoje ani oknem, ani se tam nedostala nìjakým zázrakem, svìdèí to o tom, ze dveøe musela otevøít zevnitø samotná paní Inglethorpová. To ve mnì posiluje pøesvìdèení, ze osoba, na kterou se ptáme, byl její manzel. Jemu by pøirozenì dveøe otevøela."

Poirot zavrtìl nesouhlasnì hlavou.

"Proè by to dìlala? Zajistila dveøe, které vedou do jeho pokoje - ten nejobvyklejsí pøístup k ní - velmi ostøe se s ním v to pozdní odpoledne pohádala. Ne, ona byla poslední osoba v domì, která by to udìlala."

"Ale souhlasíte se mnou, ze dveøe musela otevøít pøímo paní Inglethorpová?"

"Je tady jiná moznost. Kdyz si sla lehnout, zapomnìla zajistit dveøe do chodby, a pozdìji nad ránem vstala, aby to napravila."

"Poirote, tohle si opravdu myslíte?"

"Ne, já jen øíkám, jak to také mohlo být. Nyní pøejdìme k dalsímu bodu, co si myslíte o úryvku rozhovoru, který jste zaslechl mezi paní Cavendishovou a její tchyní?"

"Na to jsem docela zapomnìl," øekl jsem zamyslenì.

"Je to tak nevysvìtlitelné. Zdá se mi neuvìøitelné, ze by se zena jako paní Cavendishová, hrdá a mlèenlivá za kazdé situace, mohla tak hrubým zpùsobem plést do nìèeho, co oèividnì nebylo její vìcí."

"Pøesnì. Opravdu to bylo pøekvapující od zeny její úrovnì."

"Je to samozøejmì podivné," souhlasil jsem. "Nakonec to ale není zase natolik dùlezité, abychom se tím vùbec zabývali."

Poirot jen zasténal.

"Co jsem vám pokazdé opakoval do omrzení? Vsechno musí být bráno v potaz. Jestlize se fakt nehodí k teorii - zapomeòte na teorii."

"Dobøe, uvidíme," øekl jsem dopálenì.

"Ano, uvidíme."

Dosli jsme k leastwayské usedlosti a Poirot mne zavedl nahoru do svého pokoje. Nabídl mi jednu z tìch malièkých ruských cigaret, které pøílezitostnì kouøil. Velmi mne pobavilo, kdyz jsem si vsiml, ze si co nejpeèlivìji ukládá stranou do malého porcelánového dzbánku pouzité zápalky. Moje chvilková rozmrzelost se rázem vytratila.

Poirot postavil dvì zidle k otevøenému oknu, jez nabízelo pohled na vesnickou ulici. Èerstvý vzduch nás vlaze a pøíjemnì ovíval. Vypadalo to na parný den. Náhle moji pozornost upoutal vyzáblý mladý muz, který uhánìl ulicí. Výraz jeho tváøe byl tak výjimeèný - mísila se v nìm hrùza s pobouøením.

"Poirote, podívejte!" øekl jsem.

.Vyklonil se ven. "Tiens!" øekl. "To je pan Mace, z lékárny. Jde za námi."

Mladý muz dobìhl az na záprazí leastwayské usedlosti.

"Chvilièku," zakøièel Poirot z okna. "Uz jdu."

Pokynul mi, abych ho následoval, sebìhl hbitì schody a otevøel dveøe. Pan Mace ihned spustil.

"Ach pane Poirote, omlouvám se za vyrusení, ale právì jsem se dozvìdìl, ze jste se vrátili ze zámku."

"Ano, je to tak."

Mladý muz si jazykem navlhèil suché rty. Jeho tváø se svrastila od pøemýslení.

"Je toho plná vesnice, o staré paní Inglethorpové, ze zemøela, tak najednou. Øíká se," ztisil obezøetnì hlas, "ze byla otrávena."

Poirotova tváø zùstala zcela lhostejná.

"To nám mohou øíci pouze doktoøi, pane Macei."

"Ano, jistì - samozøejmì -" Mladý muz váhal, ale jeho vzrusení ho pøemohlo. Pevnì sevøel Poirota kolem pazí a ztisil hlas az témìø k neslysnému septání: "Øeknìte mi jenom jedno, pane Poirote, nebyl to - nebyl to strychnin, ze?"

Jen s obtízemi jsem rozpoznal, co Poirot odpovìdìl. Zøejmì nìco vyhýbavého. Mladý muz odesel, a kdyz zavøel dveøe, mùj pohled se setkal s Poirotovým.

"Ano," øekl a podrázdìnì pøikyvoval. "Bude mít dùkaz a poskytne ho pøi soudním vysetøování smrti."

Vraceli jsme se pomalu nahoru. Uzuz jsem otevíral ústa, kdyz mne Poirot zarazil gestem své ruky.

"Teï ne, teï ne, mon ami. Potøebuji pøemýslet. Nemohu se nìjak soustøedit - a to není dobré."

Usedl a dlouhých deset minut strávil v naprostém tichu a v hlubokém zamyslení, které pøerusilo pouze nìkolik výmluvných pohybù jeho oboèí, a po celý ten èas jeho oèi zelenaly. Nakonec se z jeho úst vydral hluboký povzdech.

"Tak je to správnì. Zlá chvilka pominula. Teï je vse zaøízeno a zaøazeno. Èlovìk se nesmí nikdy podvolit zmatku. Pøípad jestì zdaleka není u konce - to ne. Právì teï je to nejvíce zasmodrchané. A to mne mate. Mne, Hercula Poirota! Jsou tady dvì dùlezité okolnosti."

"Které?"

"Za prvé vèerejsí poèasí. To je velmi dùlezité."

"Ale byl nádherný den!" pøerusil jsem ho. "Poirote, vy mne taháte za nos!"

"Ani v nejmensím. Teplomìr ukazoval pøes tøicet stupòù ve stínu. Na to nezapomeòte, mùj pøíteli. Tady je klíè k celému rébusu!"

"A druhý bod?" zeptal jsem se.

"Dùlezitý fakt, ze monsieur Inglethorp se obléká do velmi výstøedních satù, má èerný plnovous a nosí brýle."

"Poirote, nemohu nevìøit, ze si ze mne netropíte blázny."

"Jsem zcela vázný, mùj pøíteli."

"Ale tohle zní dìtinsky!"

"Ne, to je velmi významné."

"Ale pøedpokládejme, ze koronerova porota nepøijme rozhodnutí o úkladné vrazdì proti Alfrédu Inglethorpovi. Co se potom pøihodí s vasimi teoriemi?"

"Ty nemohou být zpochybnìny tím, ze se dvanáct hloupých muzù zmýlí! Ale to se rozhodnì nepøihodí. Z jednoho dùvodu, porota tohoto okresu nebude dychtit po tom, aby byla za pøípad zodpovìdná samotná, navíc pan Inglethorp se nalézá prakticky v postavení místního venkovského slechtice. Ostatnì," dodal nevzrusenì, "já bych to ani nedovolil!"

"Vy byste to nedovolil?"

"Ne."

Pohlízel jsem na drobného muze se silnì smísenými pocity, na jedné stranì jsem byl rozmrzelý, ale na stranì druhé jsem se bavil. Ta jeho sebejistota. Jako kdyby èetl mé myslenky, jemnì pøikývl.

"Ach ano, mon ami, udìlal bych to pøesnì tak." Pozdvihl ruce a polozil je na moje ramena. Jeho fyziognomie se celkovì promìnila. Do oèí mu vhrkly slzy. "Pøi tom vsem, sám vidíte, stále myslím na ubohou paní Inglethorpovou, která je teï mrtvá. Nebyla nijak zvlás milována - to ne. Ale pro nás Belgièany udìlala hodnì - jsem její dluzník."

Snazil jsem se ho pøerusit, ale Poirot nezadrzitelnì pokraèoval.

"Jen mne nechte, Hastingsi, abych vám to øekl. Nikdy by mi neodpustila, kdybych nyní nechal Alfréda Inglethorpa, jejího manzela, uvìznit - právì teï, kdy staèí jedno jediné mé slovo, abych ho zachránil!"

SESTÁ KAPITOLA

Soudní vysetøování

V krátkém èase, který zbýval do zahájení soudního vysetøování, Poirot neustával ve svém pátrání. Dvakrát se sesel o samotì s panem Wellsem. Také se vydával na dlouhé procházky do pøírody. Nezastírám, ze jsem mu trochu zazlíval, ze mne pøehlízel, zvlástì kdyz jsem v té dobì nebyl ani v nejmensím schopný uhádnout, co zamýslí.

Vypadalo to, ze by mohl vysetøovat na Raikesovì farmì; zavolal jsem tedy na leastwayskou usedlost, a kdyz jsem zjistil, ze tam není, vydal jsem se pøes pole v nadìji, ze se s ním setkám. Ale nebyla tu po nìm ani stopa a mnì se pøíèilo dojít az na farmu. Kdyz jsem se vracel, potkal jsem vrásèitého sedláka, skodolibì na mne posilhával.

"Vy ste ze zámku, ze jo?" zeptal se.

"Ano. Hledám pøítele, myslím, ze se vydal touto cestou."

"Malej chlápek? Co mává poøád rukama, dyz mluví? Jeden z tìch Belgièanù z vesnice?"

"Ano," pøisvìdèil jsem dychtivì. "Vidìl jste ho tady?"

"Jo, jasnì. A víckrát. Je to vás parák, ze jo? Ach jo, vy dzentlmeni ze zámku - vás tady ale je!" A potmìsile na mne zíral dál, teï uz s úsmìvem.

"Øíkáte, ze sem pánové ze zámku chodí èasto?" Tváøil jsem se co nejlhostejnìji.

Vìdoucnì na mne zamrkal.

"Jeden sem chodí, pane. Nebudu menovat, chápejte Velmi stìdrej dzentlmen, jako vy! Ach díky, pane."

Kráèel jsem rychle pryè. Evelyn Howardová mìla pravdu a já se jen utvrdil ve svém názoru, kdyz jsem pøemýslelo stìdrosti Alfréda Inglethorpa, který zde rozhazoval peníze své zeny. Byla snad ta hezounká snìdá tváøièka dùvodem ke zloèinu, nebo ho hnaly peníze? Pravdìpodobnì obojí.

Tehdy se mi také zdálo, ze Poirot trpí zvlástní posedlostí. Jednou nebo dvakrát se ke mnì obrátil a utrousil, ze si myslí, ze se Dorcas spletla, kdyz uvádìla èas hádky. Nìkolikrát jí také naznaèil, ze èas, kdy zaslechla hlasy, byl spíse v pùl páté, a ne ve ètyøi hodiny. Ale Dorcas trvala neochvìjnì na svém. Podle ní ubìhla celá hodina, mozná dokonce jestì více èasu, od chvíle, kdy zaslechla hlasy, a pátou hodinou odpolední, kdy nesla èaj paní.

Soudní vysetøování se konalo v pátek ve vesnici. Poirot a já jsme zasedli spoleènì vedle sebe, nikdo nás nezádal, abychom poskytli svìdectví.

Byla provedena pøedbìzná konání. Èlenové poroty mìli moznost spatøit mrtvolu a John Cavendish potvrdil její totoznost.

Poté, kdy mu byla polozena dalsí otázka, popsal sled událostí od chvíle, kdy se probudil v èasných ranních hodinách, a také hovoøilo okolnostech, za kterých jeho matka zemøela.

Dalsím bodem byla svìdectví lékaøù. V síni se nikdo neodvazoval ani pohnout, pohledy vsech byly upøeny na jediného muze, slavného londýnského specialistu, vìhlasnou autoritu v oboru toxikologie.

Nìkolika výstiznými slovy shrnul výsledky pitvy. Na základì jeho lékaøské zprávy plné odborných termínù a technických detailù bylo zøejmé, ze paní Inglethorpová zemøela v dùsledku otravy strychninem. Z odebraného vzorku usoudil, ze pozøela ne ménì nez tøi ètvrtiny zrnka strychninu, ale pravdìpodobnì celé jedno zrnko, mozná i trochu více.

"Nebylo mozné, ze polkla jed náhodou?" zeptal se koroner,.

"Povazoval bych to za velmi nepravdìpodobné. Strychnin se neuzívá k domácím úèelùm jako nìkteré jiné jedy a pro jeho prodej existují pøísná pravidla."

"Vedlo nìco z vaseho zkoumání k tomu, ze byste usoudil, jakým zpùsobem byl jed podán?"

"Ne."

"Vy jste pøijel na styleské panství jestì pøed doktorem Wilkinsem, ze ano?"

Je tomu tak. Automobil mne dohnal pøímo u domku u brány a já jsem pak pospíchal zpìt, jak jen jsem mohl nejrychleji."

"Popísete nám pøesnì, co jste zazil?"

"Vstoupil jsem do pokoje paní Inglethorpové. Její tìlo lezelo zkroucené v typické nervosvalové køeèi. Obrátila se ke mnì a ztìzka vydechla: ,Alfréd- Alfréd-'"

"Mohl po veèeøi vpravit strychnin do hrnku s kávou paní lnglethorpové její manzel?"

"Mozné to je, ale strychnin pùsobí velmi rychle. Symptomy se objevují bìhem jedné az dvou hodin od chvíle, kdy byl pozøen. Úèinky mohou být za urèitých podmínek zpomaleny, ale v tomto pøípadì jsem na zádnou takovou okolnost, která by celý proces otravy zabrzdila, nenarazil. Pøedpokládám, ze paní Inglethorpová vypila kávu po veèeøi, kolem osmé hodiny, ovsem symptomy otravy se projevily az v èasných ranních hodinách, coz svìdèí o jediném, jed byl pozøen mnohem pozdìji v noci."

"Oblíbeným zvykem paní Inglethorpové bylo vypít uprostøed noci hrnek kakaa. Mohl být strychnin vpraven do jejího tìla tímto zpùsobem?"

"Nikoli, sám jsem odebral vzorek kakaa, který zùstal v pánvièce, a analyzoval jsme jej. Strychnin jsem nenalezl."

Zaslechl jsem, jak se Poirot vedle mne pousmál.

"Jak jste to vìdìl?" zaseptal jsem.

"Poslouchejte."

"Øekl bych," doktor pokraèoval, "ze bych byl znaènì pøekvapený jiným výsledkem."

"Proè?"

"Jednoduse proto, ze strychnin se projevuje neobvykle hoøkou chutí. Mùze být odhalen v roztoku smíchaném v pomìru 1 ku 70 000, strychnin tedy spolehlivì zamaskuje pouze velmi silná a ochucená substance. Pro tyto úèely by bylo kakao zcela nedostateèné."

Jeden z porotcù chtìl vìdìt, zdali totéz platí i pro kávu.

"Ne. Káva má hoøkou chu, ta by pravdìpodobnì chu strychninu zakryla."

"Pak tedy povazujete za pravdìpodobnìjsí, ze byl jed ukrytý v kávì, ale z nìjaké neznámé pøíèiny se jeho úèinek projevil pozdìji?"

"Ano, ale hrnek byl roztluèený na padr, tudíz jsem nemìl zádnou moznost analyzovat jeho obsah."

Tìmito slovy doktor Bauerstein zakonèil své svìdectví. Doktor Wilkins je potom potvrdil ve vsech bodech.

Pøitom zcela vylouèil moznost sebevrazdy. Zesnulá, jak øekl, mìla slabé srdce, ale jinak se nacházela ve výborné kondici, mìla velmi sastnou a vyrovnanou povahu. Byla jedním z posledních lidí, kteøí by si sáhli na vlastní zivot.

Dále byl pøedvolán Lawrence Cavendish. Jeho svìdectví bylo vcelku nedùlezité, pouze zopakoval to, co jiz sdìlil jeho bratr. V okamziku, kdy byl na odchodu, se náhle obrátil a ponìkud váhavì pronesl:

"Rád bych nìco dodal, jestli dovolíte."

Pohlédl pøitom omluvnì na koronera, ten vsak rychle odvìtil:

"Samozøejmì, pane Cavendishi, vzdy jsme zde vsichni proto, abychom se v tomto pøípadì dobrali pravdy, a uvítáme tudíz jakékoli svìdectví, které by mohlo vést t vyøesení celého pøípadu."

"Stejnì smýslím i já," vysvìtloval Lawrence. "Samozøejmì se mohu zcela mýlit, ale stále se mi zdá, ze smrt mé matky mohla být zpùsobena i jinak."

"Jak, pane Cavendishi?"

"Moje matka v posledních dnech a vlastnì i nìjaký èas pøedtím uzívala posilující lék, který obsahoval strychnin."

"Ach!" øekl koroner.

Porota se zájmem vzhlédla.

"Z toho usuzuji," pokraèoval Lawrence, "ze musí existovat pøípady, kdy kumulativní efekt drog pozøených v urèitou dobu vyústí az ve smrt. Není také mozné, ze si náhodou vzala tìch lékù víc?"

"Tak toto je poprvé, kdy jsme se dozvìdìli, ze zesnulá uzívala v posledních dnech svého zivota lék se strychninem. Jsme vám opravdu velmi zavázáni, pane Cavendishi."

Opìt byl pøedvolán doktor Wilkins a ten dedukci pana Cavendishe dokonale zesmìsnil.

"To, s èím pøisel pan Cavendish, je zcela nemozné. Potvrdí vám to kazdý doktor. Ano, strychnin je v urèitém smyslu slova kumulativní jed, ale v zádném pøípadì nemùze takto zpùsobit náhlou smrt. Pøi potízích by se delsí èas objevovaly chronické pøíznaky, ty by mne ihned upozornily. Celé je to absurdní."

"A druhá úvaha? Paní Inglethorpová mozná neúmyslnì pozila nadmìrné mnozství lékù?"

"Tøi nebo dokonce i ètyøi dávky lékù, které by pozøela naráz, by nezpùsobily její smrt. Cootova lékárna v Tadminsteru pro paní Inglethorpovou vzdy pøipravovala s pøedstihem výjimeènì velké mnozství lékù. Musela by naráz pozøít obsah témìø celé láhve, aby se objasnilo mnozství strychninu nalezené v jejím tìle pøi pitvì."

"Pak tedy povazujete za zbyteèné, abychom mezi pøíèiny, které mohly zpùsobit její smrt, zahrnuli i její posilující lék?"

"Samozøejmì. Ta domnìnka je smìsná."

Stejný porotce, který uz jednou vstoupil do projednávání pøípadu, opìt pøerusil výpovìï lékaøe a otázal se, zdali se nemohlo stát, ze by pøi pøípravì léku chyboval lékárník.

"Vylouèit samozøejmì nelze nic," odvìtil doktor. Ovsem Dorcas, která byla pøedvolána jako dalsí svìdek, tuto moznost okamzitì zavrhla. Lék, který uzívala paní Inglethorpová, byl starsího data. Paní Inglethorpová si vzala poslední dávku v den své smrti.

Otázka léku tedy byla definitivnì zodpovìzena a koroner pokraèoval ve svém výslechu. Kdyz se od Dorcas dozvìdìl, jak ji ze spánku vyburcovalo silné zvonìní její paní a jak pak sama probudila osazenstvo zámku, pøesel k hádce z pøedeslého odpoledne.

Svìdectví Dorcas se v podstatì nelisilo od toho, které jsme jiz s Poirotem vyslechli, a tak je zde nebudu opakovat.

Dalsí svìdek byla Mary Cavendishová. Stála velmi vzpøímená a hovoøila tise, zøetelnì a zcela klidnì. Na koronerovu otázku odpovìdìla, jak ji budík vzbudil jako obvykle v pùl páté, a kdyz se oblékala, vylekal ji zvuk, který jí pøipomínal nìjaký tìzký padající pøedmìt.

"Mohl to být stùl vedle postele?" poznamenal koroner.

"Otevøela jsem dveøe od svého pokoje," pokraèovala Mary, "a chvíli jsem poslouchala. Bìhem krátké chvilky zazvonil silnì zvonek, Dorcas bìzela dolù, aby vzbudila mého manzela, a pak jsme vsichni spoleènì spìchali k pokoji mé tchynì, ale bylo zamèeno -"

Koroner ji pøerusil.

"Opravdu si nemyslím, ze k tomuto bodu je jestì co dodávat. Víme vsechno. Ale byl bych vám zavázaný, kdybyste nám øekla vse, co víte o hádce, k níz doslo den pøedtím."

"Já?"

V jejím hlase se objevil slabý náznak vzpurnosti. Zdvihla ruce a upravovala si krajku na satech u krku, pohybovala pøitom neznatelnì hlavou, jak byla zvyklá. Zèistajasna mne napadlo: Vzdy ona se snazí získat èas!

"Takze," pokraèoval koroner rozváznì, "sedìla jste na lavièce venku pod dlouhým oknem budoáru. Ano?"

Toto sdìlení pro mne pøedstavovalo naprostou novinnku, a kdyz jsem letmo pohlédl na Poirota, nabyl jsem dojmu, ze je to novina i pro nìho.

Nez odpovìdìla, nastala kratièká odmlka, chvilkové zaváhání:

"Ano, je to tak."

"A okno budoáru bylo otevøené, ano?"

Zlehka zbledla, nez pøisvìdèila:

"Ano."

"Pak vasí pozornosti nemohly uniknout hlasy zevnitø, zvlástì kdyz znìly v okamziku hádky velmi hlasitì. A pak jste je musela slyset jestì více, kdyz jste byla ve vstupní hale."

"Mozná."

"Zopakujete nám nìco z toho, co jste z hádky zaslechla?"

"Skuteènì si nepamatuji, ze bych nìco slysela."

"Znamená to, ze jste ty hlasy neslysela?"

"Ach ano, hlasy jsem zaslechla, ale nerozumìla jsem, co øíkají." Lehký rumìnec jí zbarvil tváø. "Nemám ve zvyku poslouchat cizí hovory."

Koroner se nenechal odbýt.

"Opravdu si nepamatujete vùbec nic? Nic, paní Cavendishová? Ani jedno zbloudilé slovíèko èi vìtu, která by vám naznaèila, ze to byla soukromá konverzace?"

Odmlèela se a zdálo se, ze o vsem znovu uvazuje, stále jestì klidná jako vzdy.

"Ano; pamatuji si, ze paní Inglethorpová pronesla cosi - tedy pøesnì si to nevybavuji - o mozném skandálu mezi manzelem a manzelkou."

"Ach!" Koroner se zaklonil spokojenì zpìt. "To koresponduje s tím, co zaslechla Dorcas. Ale promiòte mi, paní Cavendishová, aèkoli jste si uvìdomila, ze nasloucháte soukromé konverzaci, vy jste neodesla? Zùstala jste tam, kde jste byla?"

Kdyz pozdvihla zrak, zachytil jsem kratièký záblesk jejích zlutohnìdých oèí. Okamzitì jsem pochopil, ze by malého advokáta s chutí rozcupovala na kusy i s jeho stiplavými poznámkami, pøesto vsak klidnì odpovìdìla:

"Ne. Místo, kde jsem byla, mi velmi vyhovovalo. Vìnovala jsem totiz pozornost jedné knize."

"A to je vse, co nám mùzete øíci ?"

"To je vse."

Výslech byl u konce, avsak já jsem nepochybovalo tom, i ze koroner nebyl s jeho výsledkem zcela spokojený. Myslím, ze podezøíval Mary Cavendishovou, ze neøekla vse.

Dalsí pøedvolanou svìdkyní byla Amy Hillová, prodavaèka. Vypovìdìla, ze odpoledne sedmnáctého prodala formuláø poslední vùle Williamu Earlovi, druhému zahradníkovi ze styleského panství.

Poté ji vystøídali William Earl a Manning a potvrdili, ze listinu podepisovali. Manning udával èas okolo pùl páté, William byl jiného názoru, tvrdil, ze to probìhlo o chvilku døíve.

Jako dalsí pøisla na øadu Cynthia Murdochová. Témìø vsak nemìla co øíci. O tragédii nevìdìla az do chvíle, dokud ji neprobudila paní Cavendishová.

"Vy jste nezaslechla rachot padajícího stolu?"

"Ne. Hned jsem usnula."

Koroner se usmál.

"Sleèno Murdochová, vy musíte spát tvrdì jako dudek," poznamenal. "Dìkuji vám, to vse."

"Sleèna Howardová."

Sleèna Howardová ukázala dopis, který jí napsala paní Inglethorpová veèer sedmnáctého. Já a Poirot jsme ho jiz samozøejmì vidìli. Jeho obsah nás nepøiblízil k objasnìní celé tragédie ani o krùèek. Zde vám ho nabízím:

Styleské panství

Essex

17. èervence

Moje drahá Evelyn,

Mohly bychom zakopat váleènou sekyru? Nesla jsem velmi tìzce to, co jsi øekla o mém drahém manzelovi, ale jsem uz stará zena.

Líbá Tì

Emily Inglethorpová

Dopis byl pøedlozen porotì, která ho velmi peèlivì prozkoumala.

"Obávám se, ze nám mnoho nepomùze," øekl koroner s povzdychnutím. "Není v nìm jediná zmínka o událostech z odpoledne."

"Je to jasné," øekla sleèna Howardová krátce. "Obsah ukazuje zøetelnì, ze moje ubohá stará pøítelkynì právì zjistila, ze ze sebe udìlala hlupáka!"

"Nic takového dopis nenaznaèuje," namítl koroner.

"Ne, protoze Emily nikdy nesnesla, aby byla pokládána za spatnou. Ale já ji znám. Ona chtìla, abych se vrátila. Ale nikdy by nahlas nepøipustila, ze jsem mìla pravdu. Sla na to vzdy oklikou. Ostatnì vìtsina lidí je taková. Nevìøí sami sobì."

Pan Wells se zlehka usmál. Jak jsem si vsiml, podobnì se zachovalo i nìkolik èlenù poroty. Sleèna Howardová byla opravdu pozoruhodná.

"Buï jak buï, vsechny ty pitominy pøedstavují jednu velkou ztrátu èasu," pokraèovala dáma a pøi tìch slovech pohlédla pøezíravì na èleny poroty. "Tlachejte -jen tlachejte! Pøitom kazdý celou dobu velmi dobøe ví - "

Koroner ji v pøedtuse mozných potízí pøerusil:

"Dìkuji vám, sleèno Howardová, to vse."

Mìl jsem dojem, ze si ulehèenì vydechl, kdyz odstoupila.

Pak se zrodila senzace dne. Koroner pøedvolal Alberta Macea, prodavaèe z lékárny.

Objevil se nás starý známý, vystrasený mladý muz bledé tváøe. Na koronerùv dotaz odpovìdìl, ze je kvalifikovaný lékárník, a do lékárny nastoupil teprve nedávno, protoze jeho pøedchùdce byl povolán do armády.

Kdyz si koroner vse ovìøil, zaèal s výslechem.

"Pane Macei, prodal jste nedávno nìkomu strychnin, i kdyz k nákupu nemìl oprávnìní?"

"Ano, pane."

"Kdy to bylo?"

"Minulé pondìlí veèer."

"V pondìlí? Ne v úterý?"

"Ne, pane, v pondìlí sestnáctého."

"Øeknete nám, komu jste strychnin prodal?"

V místnosti byste zaslechli upadnout spendlík.

"Ano, pane, øeknu. Byl to pan Inglethorp."

Vsechny pohledy se souèasnì otoèily na místo, kde sedìl Alfréd Inglethorp, lhostejný a nehybný. Kdyz mladý muz pronesl usvìdèující slova, zlehka sebou skubl. Na okamzik jsem si pomyslel, ze snad vstane ze zidle, ale zùstal sedìt, ovsem na jeho tváøi se objevil pozoruhodnì dobøe zahraný výraz údivu.

"Jste si naprosto jistý tím, co jste právì øekl?" zeptal se koroner pøísnì.

"Zcela jistý, pane."

"To máte ve zvyku prodávat strychnin bez provìøení, jen tak komukoli pøes pult?"

Ubohý mladý muz oèividnì trpìl pod koronerovým bedlivým podmraèeným pohledem.

"Ach ne, pane - samozøejmì ze ne. Ale kdyz jsem vidìl pana Inglethorpa ze zámku, pomyslel jsem si, ze tím nic nezkazím. On mi vysvìtlil, ze potøebuje strychnin jako jed na psa."

Z hloubi duse jsem s mladým muzem soucítil. Bylo normální, ze vyhovìl prosbì. ze "zámku" - vzdy mu to mohlo nìkdy pozdìji pomoci vstoupit mezi místní elitu.

"Není náhodou zvykem pozádat kazdého, kdo nakupuje jed, aby se zapsal do prodejní knihy?"

"Ano, pane, a pan Inglethorp tak uèinil."

"Máte knihu s sebou ?"

"Ano, pane."

Kniha byla pøedlozena; poté koroner nìkolika slovy pokáral ubohého pana Macea a dovolil mu odejít.

Pak byl uprostøed naprostého ticha pøedvolán Alfréd lnglethorp. Uvìdomoval si vùbec, jak blízko se nad jeho hlavou vznásela oprátka?

Koroner neotálel.

"Zakoupil jste minulé pondìlí veèer strychnin za úèelem utracení psa?"

lnglethorp odpovídal s naprostým klidem:

"Ne, já to nebyl. Na styleském panství není zádný pes, kromì jednoho ovèáckého psa, zije venku u ohrady a nachází se v perfektním zdravotním stavu."

"Takze naprosto popíráte, ze byste minulé pondìlí zakoupil strychnin od Alberta Macea?"

"Ano."

"Popíráte také toto?"

Koroner mu podal prodejní knihu, v níz byl jeho podpis.

"Samozøejmì ze ano. Rukopis se zcela lisí od mého. Ukázu vám to."

Vytáhl z kapsy starou obálku a napsal na ni své jméno, pak ji podal èlenùm poroty. Podpis se samozøejmì lisil.

"Jak byste tedy mohl vysvìtlit slova pana Macea?"

Alfréd Inglethorp odpovìdìl chladnokrevnì:

"Pan Mace se musel zmýlit."

Koroner na chvilku zaváhal a pak pravil:

"Pane Inglethorpe, je to pouze formalita, ale mohl byste nám øíci, kde jste byl v pondìlí sestnáctého èervence?"

"Kupodivu - nemohu si vzpomenout."

"To je absurdní, pane Inglethorpe," øekl koroner ostøe.

"Zamyslete se znovu."

Inglethorp zavrtìl hlavou.

"Nemohu vám odpovìdìt. Jen vím, ze jsem se procházel."

"A kudy?"

"Opravdu si nemohu vzpomenout."

Koronerova tváø zváznìla.

"Byl jste ve spoleènosti nìkoho?"

"Ne."

"Potkal jste bìhem procházky nìkoho?"

"Ne."

"To je ale velká skoda," øekl koroner kousavì. "Mám to chápat tak, ze odmítáte odpovìdìt na otázku, kde jste byl v dobì, v níz jste podle pana Macea pobýval v obchodu, kde jste nakupoval strychnin?"

"Jestlize to chcete brát takto, pak ano."

"Opatrnì, pane Inglethorpe."

Poirot se nervóznì zavrtìl.

"Sacré!" mumlal. "Hlupák, on se snad chce nechat zavøít?"

Inglethorp vskutku nepùsobil pøesvìdèivì. Jeho tvrdosíjné zapírání by nepøesvìdèilo ani dítì. Koroner bystøe pøesel k dalsímu bodu a Poirot si zhluboka s ulehèením oddychl.

"Hovoøil jste v úterý odpoledne se svou manzelkou?"

"Odpuste," pøerusil ho Alfréd Inglethorp, "byl jste nepøesnì informován. Se svou drahou manzelkou jsem se nepohádal. Celý pøíbìh se nezakládá na pravdì. Po celé odpoledne jsem nebyl na zámku."

"Existuje nìkdo, kdo by vám to mohl dosvìdèit?"

"Máte moje slovo," øekl Inglethorp povýsenì.

Koroner nemìl potíze s odpovìdí.

"Jsou zde dva svìdci, kteøí odpøísáhnou, ze zaslechli hádku s paní Inglethorpovou."

"Ti svìdci se mýlí."

Byl jsem zmatený. Ten muz hovoøil s takovou klidnou sebejistotou, ze jsem byl zcela konsternovaný. Pohlédl jsem na Poirota. V jeho tváøi jsem zachytil výraz radostného triumfu, ovsem nechápal jsem proè. Byl vùbec pøesvìdèený o vinì Alfréda Inglethorpa?

"Pane Inglethorpe," øekl koroner, "slysel jste slova své umírající manzelky, byla zde nìkolikrát zopakována. Mohl byste je nìjak vysvìtlit?"

"Samozøejmì mohu."

"Mùzete?"

"Je to velmi jednoduché. Pokoj byl jen spoøe osvìtlený. Doktor Bauerstein je mé výsky a váhy a jako já nosí plnovous. V tom slabém svìtle a ve stavu, v jakém se moje ubohá trpící manzelka nacházela, se prostì spletla a zamìnila ho za mne."

"Ach!" zamumlal si Poirot pro sebe. "To je ale úvaha!"

"Myslíte si, ze mluví pravdu?"" zaseptal jsem.

"Neøíkám, ze ne. Ale je to vpravdì dùmyslná konstrukce."

"Poslední slova manzelky jste zde èetli jako mé obvinìní," pokraèoval Inglethorp "ona ale byla ve skuteènosti zamýslena jinak, jako výzva pro mne."

Koroner chvilku pøemítal a pak øekl:

"Pane Inglethorpe, vy sám jste veèer nalil kávu a odnesl ji manzelce?"

"Ano, nalil. Ale neodnesl. Mìl jsem to v úmyslu, ale byl jsem upozornìn, ze jeden mùj pøítel na mne èeká u vstupních dveøí, a tak jsem odlozil kávu na stùl v hale. Kdyz jsem se halou vracel o nìkolik minut pozdìji, káva uz zmizela."

Toto prohlásení mohlo, ale také nemuselo být pravdivé, ovsem nezdálo se mi, ze by jakkoli vylepsilo situaci, v níz se právì Inglethorp nacházel. V kazdém pøípadì mì více nez dost èasu na to, aby tam jed vlozil.

V tu chvíli do mne Poirot zlehka strèil, aby mne upozornil na dva muze sedící u dveøí. Jeden byl malý, tmavý, ostøe øezaných rysu ve slídilské tváøi, druhý pak vysoký a plavý.

Tázavì jsem na Poirota pohlédl. Naklonil se k mém uchu.

"Víte, kdo je ten malý muz?"

Zavrtìl jsem hlavou.

"To je inspektor James Japp ze Scotland Yardu - Jimmy Japp. A ten druhý je také ze Scotland Yardu. Vìci se daly rychle do pohybu, mùj pøíteli."

Hledìl jsem upøenì na oba muze. Podle jejich upraveného zevnìjsku by urèitì nikdo nehádal, ze jsou detektivové.

Stále jestì jsem je pozoroval, kdyz mne vylekal a opìt uvedl do pøítomnosti výrok poroty:

"Úkladná vrazda spáchaná neznámou osobou."

SEDMÁ KAPITOLA

Poirot platí své dluhy

Kdyz jsme vycházeli z budovy, Poirot mne jemnì uchopil za pazi a zatáhl stranou. Pochopil jsem jeho úmysl.

Èekal na muze ze Scotland Yardu.

Po krátké chvilce vysli a Poirot k nim okamzitì pøistoupil. Oslovil mensího z nich.

"Obávám se, ze uz si mne asi nebudete pamatovat, inspektore Jappe."

"Ale zdalipak to není pan Poirot?!" vykøikl inspektor. Otoèil se k druhému muzi. "Urèitì uz jsem vám nìkdy vyprávìlo panu Poirotovi, ze ano? Bylo to v roce 1904, tehdy jsme pracovali spoleènì - na pøípadu padìlatele Abercrombieho - pamatujete, vzal nohy na ramena a tradá do Bruselu. Ach, to byly slavné dny, monsieur. Vzpomínáte si pak jestì na "barona" Altara? Pìkný nièema. I kdyz ho pronásledovala polovina vsech policajtù z celé Evropy, stále unikal. Naèapali jsme ho az v Antverpách - a právì zásluhou zde pøítomného pana Poirota."

Zatímco se oddával pøíjemným vzpomínkám, pøistoupil jsem blíze a byl jsem pøedstaven inspektoru Jappovi, který zase na oplátku pøedstavil nás dva svému spoleèníkovi, superintendantu Summerhayeovi.

"Asi je zbyteèné se vás ptát - copak tady pohledáváte, pánové," poznamenal Poirot.

Japp významnì pøivøel jedno oko.

"Vskutku, je to zbyteèné. Pøípad je zcela jasný, øekl bych."

Ovsem Poirot zváznìl:

"Pak se nase názory lisí."

"Ale prosím vás!" Summerhaye poprvé promluvil. "Samozøejmì ze pøípad je nad slunce jasný. Ten muz byl pøichycen pøi èinu. Jak se mohl chovat tak bláznivì, to je nad moje chápání!"

Ale Japp hledìl pozornì na Poirota.

"Krote své nadsení, Summerhayei," poznamenal sprýmovnì. "Já a monsieur jsme uz na sebe párkrát narazili - a nikdy se nestalo, ze bych na nìco pøisel døív nez on. Rozhodnì se nezmýlím, kdyz øeknu, ze má v rukávu jistì schované nìjaké to trumfové eso. Není to tak, monsieur?"

Poirot se usmál.

"Urèité závìry jsem jiz uèinil - pøipoustím."

Avsak Summerhaye se tváøil skepticky, nevypadal, ze by ho ta slova pøesvìdèila, Japp stále nespoustìl oèi z Poirota.

"Pøípady, jako je tento," øekl, "mùzeme zpoèátku sledovat pouze takøíkajíc zpovzdáli. Yard je v nevýhodì, èekáme, az jestli se pøi soudním projednávání rozhodne, ze se skuteènì stala vrazda. Pøitom je tak dùlezité být na místì èinu vèas, coz se postìstilo panu Poirotovi. Tolik na vysvìtlenou, proè jsme tady az teï, a to jestì mùzeme podìkovat za tip místnímu doktorovi, který nám jej pøedal pøes koronera. Ovsem vy jste ve výhodì, byl jste na místì èinu krátce po vrazdì a urèitì uz jste narazil na nìjaké drobné stopy. I kdyz podle svìdectví, která zaznìla v prùbìhu soudního vysetøování, je nad slunce jasnìjsí, ze paní Inglethorpovou zavrazdil její manzel, a kdyby snad nìkdo jiný kromì vás tvrdil opak, vysmál bych se mu do oblièeje. Naopak musím pøiznat, ze mne zarazilo, ze ho porota neobvinila z úkladné vrazdy rovnou. Myslím, ze by to nakonec i udìlali, nebýt koronera - zdálo se mi, ze je drzel zpátky."

"Mozná, avsak pøedpokládám, ze vy uz máte stejnì zatykaè vystavený na jeho jméno u sebe," naznaèil Poirot.

Výraz Jappovy tváøe se bleskurychle promìnil, zivý výraz vystøídala strnulá neproniknutelná maska úøedníka.

"Mozná ano a mozná ne," poznamenal suse.

Poirot na nìho zamyslenì pohlédl.

"Velmi bych si pøál, messieurs, aby nebyl uvìznìný."

"Také se mi zdá," poznamenal Summerhaye sarkasticky.

Japp pohlédl na Poirota s az komicky zmateným výrazem.

"Nemohl byste nám naznaèit o trochu více, pane Poirote? Chytrému napovìz, hloupého trkni - jak øíkáte. Nakonec je to tak, vy jste byl na místì èinu bezprostøednì po vrazdì - a Yard nerad chybuje, vsak víte."

Poirot lehce pøikývl.

"Na to pøesnì myslím. Sledujte tedy teï pozornì, prosím, co vám øeknu. Pouzijte zatykaè: uvìznìte pana Inglethorpa. Ale nepøinese vám to zádnou slávu - pøípad vedený proti nìmu bude okamzitì zapomenutý! Comme ca!" A významnì pøi posledních slovech luskl prsty.

Jappùv oblièej zváznìl, avsak Summerhayeùv dále vyjadøoval silnou nedùvìru.

Co se týká mne, já jsem doslova onìmìl úzasem. Mohl jsem se pouze domýslet, ze se Poirot zbláznil. Japp vyndal kapesník a jemnì si utíral èelo nad oboèím.

"To bych se neodvázil, pane Poirote. Já sám osobnì bych snad na vasi zádost i pøistoupil, ale jsou zde jiní, kteøí se mne budou ptát, co jsem tím k èertu mínil. Nemohl byste mi napovìdìt trochu více?"

Poirot na chvilku rozvazoval.

"Dobrá," øekl nakonec. "Pøipoustím, ze si to nepøeji. Svazuje mi to ruce. Radìji bych v dané chvíli pracoval v pozadí, ale to, co jste pøed chvílí øekl, znìlo -pouhé slovo belgického policisty, jehoz nejlepsí dny uz uplynuly, nestaèí! Jenze Alfréd Inglethorp nesmí být uvìznìný. Na to jsem pøísahal, jak ví i mùj pøítel Hastings. Pøedpokládám, ze døíve nebo pozdìji vyrazíte, mùj dobrý Jappe, na styleské panství."

"Hm, asi tak za pùl hodiny. Nejprve zamýslíme pohovoøit s koronerem a doktorem."

"Dobrá. Zastavte se pro mne, az pojedete kolem -je to poslední dùm ve vesnici. Pùjdu s vámi. Ve Stylesu vám pan Inglethorp, anebo kdyz odmítne - coz je docela pravdìpodobné -, tak já, poskytnu pádné dùkazy, které prokázou, ze vysetøování vedené proti jeho osobì by mìlo být zastaveno. To je výhodný obchod, ne?"

"To je dobrá nabídka," pøisvìdèil Japp srdeènì.

"A jsem vám uz teï jménem Yardu velmi zavázaný, aèkoli na druhé stranì opravdu v souèasné chvíli nevidím ani sebemensí trhlinu v pøedlozených svìdectvích, ale vy jste byl vzdycky zázrak! Na shledanou, monsieur."

Oba detektivové odkráèeli dlouhým krokem pryè a Summerhaye se pøi chùzi stále jen nevìøícnì køenil.

"Tak, pøíteli," zvýsil Poirot hlas jestì pøedtím, nez jsem ze sebe vypravil slovo, "co si o vsem myslíte? Mondieu! U soudu jsem zazil nìkolik opravdu horkých chvilek. Neoèekával jsem, ze by ten muz mohl být tak zabednìný, vzdy odmítl cokoli øíci. Rozhodnì se choval jak naprostý zabednìnec."

"Hm! Nabízejí se i jiná vysvìtlení nez zabednìnost," poznamenal jsem. "Jestlize se vsechna obvinìní, která proti nìmu byla vznesena, zakládala na pravdì, jakpak se asi mohl bránit jinak nez mlèením?"

"Tisícem jiných dùmyslných zpùsobù," vykøikl Poirot. "Podívejte; øeknìme, ze bych to byl já, kdo by se ocitl v podezøení z vrazdy, okamzitì bych si vymyslel sedm pøijatelných verzí! Daleko pøesvìdèivìjsích nez tvrdosíjné zapírání pana Inglethorpa!"

Neubránil jsem se, abych se neusmál.

"Mùj drahý Poirote, jsem si jistý, ze vy jste schopný si jich okamzitì vymyslet i sedmdesát! Ale váznì, bez ohledu na to, co jsem slysel, ze jste øekl detektivùm, vy stále vìøíte v nevinu Alfréda Inglethorpa?"

"Teï stejnì jako pøedtím. Nic se nezmìnilo."

"Ale svìdectví byla prùkazná."

"Ano, az pøílis prùkazná."

Vesli jsme do vrat leastwayské usedlosti a vystoupali nahoru po nyní uz tak dùvìrnì známých schodech.

"Ano, ano, pøílis prùkazná," pokraèoval Poirot sám k sobì. "Skuteèné dùkazy bývají obvykle zpoèátku nejasné a neuspokojivé. Musí být bedlivì zkoumané - zevrubnì prosetøované. Ale tady je vse naservírované jako na podnose. Ne, mùj pøíteli, dùkazy svìdèící o jeho vinì byly velmi chytøe pøipravené - tak chytøe, ze je to samotné znemozní."

"Jak je chcete vyvrátit?"

"Dokud byly dùkazy proti nìmu nejasné a tìzko uchopitelné, bylo velmi obtízné je vyvracet. Ale zloèinec ve své úzkosti spletl sí az pøílis hustì, a teï staèí jeden øez, který Inglethorpa osvobodí."

Mlèel jsem. Po krátké chvilce Poirot pokraèoval:

"Nechme hovoøit fakta. øeknìme, ze on je muz, který zamýslí otrávit svoji manzelku. Jak se o nìm traduje, vzdy tìzil ze svých schopností. Zøejmì tedy má nìjaké schopnosti. Není blázen. A jak vsechno provede? Smìle vejde do vesnické lékárny, koupí pod svým vlastním jménem strychnin a do svìta vytrubuje pøíbìh o psovi, historku, která zní od samého poèátku absurdnì. Nepouzije jed v noci. Ne, se spácháním zloèinu èeká az po divoké hádce s manzelkou, o které vìdí rázem vsichni na zámku a která na nìho okamzitì vrhne podezøení. Nepøipraví si zádnou obranu - ani stín alibi, a pøitom samozøejmì musí tusit, ze prodavaè z lékárny urèitì promluví. Tss! Nenute mne uvìøit, ze nìjaký muz mùze být takový idiot! Pouze sílenec, který by si pøál spáchat sebevrazdu obìsením, by jednal podobným zpùsobem!"

"Pøesto - já nerozumím -" zaèal jsem.

"Ani já tomu nerozumím. Já vám øíkám, mon ami, i mì to mate. Mì - Hercula Poirota!"

"Ale jestlize vìøíte v jeho nevinu, jak vysvìtlíte nákup strychninu?"

"Velmi jednoduse. To nebyl on, kdo nakupoval."

"Ale Mace ho poznal!"

"Promiòte, on vidìl muze s èerným plnovousem, jako má pan Inglethorp, a s brýlemi, jako má pan Inglethorp, a obleèeného v satech, jako má pan Inglethorp. On nemohl poznat muze, kterého pøedtím pravdìpodobnì vidìl pouze zdálky, a navíc, jestli si vzpomínáte, v té dobì byl ve vesnici pouhých ètrnáct dní, paní Inglethorpová nakupovala pøedevsím u Coota v Tadminsteru."

"Pak tedy, vy si myslíte -"

"Mon ami, pamatujete si dva body, kterým jsem pøikládal dùlezitost? Nechme nyní na chvíli stranou první, a který ze byl druhý?"

"Nepøehlédnutelná skuteènost, ze se Alfréd Inglethorp obléká do výstøedních satù, má èerný plnovous a brýle," recitoval jsem.

"Pøesnì. A teï pøedpokládejme, ze by se nìkdo chtìl vydávat za Johna nebo Lawrence Cavendishe. Bylo by to snadné?"

"Ne," øekl jsem zamyslenì. "Aèkoli herec -"

Poirot mne bezohlednì pøerusil.

"To snad nemyslíte váznì, ze by to mohlo být snadné? Nìco vám povím, mùj pøíteli: Bylo by to naopak velmi obtízné, protoze oba jsou hladce oholení. Vytvoøit podobu jednoho z nich, aby obstála za plného denního svìtla, by vyzadovalo herce génia a samozøejmì ten herec by se jim musel v oblièeji alespoò vzdálenì podobat. Ovsem v pøípadì Alfréda Inglethorpa bylo vse jinak. Jeho obleèení, jeho plnovous, jeho brýle, které skrývají oèi - vsechny ty výrazné detaily urèují jeho vzhled. A teï, jaký je základní instinkt kazdého zloèince? Odvést od sebe pozornost, ze ano? A jak se mu to podaøí nejlépe? Kdyz svalí vinu na nìkoho jiného. V nasem pøípadì byl vhodný muz po ruce. Kazdý uz dopøedu uvìøil ve vinu pana Inglethorpa. Závìr byl uèinìný pøedem, jako podezøelý se pøímo nabízel; ovsem aby se podezøení promìnilo v jistotu, bylo zapotøebí pádného dùkazu - tøeba takového, jako byl nedávný nákup jedu, a to zase nebylo tak obtízné, staèil muz podobný panu Inglethorpovi. Vzpomínáte, mladý Mace vlastnì s panem Inglethorpem nikdy pøedtím nehovoøil. Jak by tedy mohl jen na nepatrný okamzik zapochybovat, ze muz s jeho saty, s jeho plnovousem a s jeho brýlemi nebyl Alfréd Inglethorp?"

"Snad by to tak mohlo být," pøisvìdèil jsem fascinovaný Poirotovou výmluvností. "Ale jestli se to opravdu odehrálo takto, proè Alfréd Inglethorp neøekl, kde byl v pondìlí v sest hodin veèer?"

"Ach ano, proè," øekl Poirot tissím hlasem. "Kdyby byl uvìznìný, pravdìpodobnì by promluvil, ale já bych nechtìl, aby se to dostalo az tak daleko. Musím zaøídit, aby pochopil, v jak vázném postavení se nachází. Za jeho mlèením se oèividnì skrývá nìco diskreditujícího. I kdyz svoji manzelku nezavrazdil, pøesto se choval nièemnì, a nìco skrývá."

"Co to mùze být?" pøemítal jsem nahlas a zaèal jsem sdílet Poirotù v názor, i kdyz jsem stále jestì nebyl schopný zcela zavrhnout prvotní jasné øesení pøípadu.

"Nezkusíte hádat?" zeptal se Poirot a usmíval se.

"Ne, a vy?"

"Ach ano, pøed nìjakým èasem mne napadla taková myslenka - a ukázalo se, ze byla správná."

"O tom jste se ale nikdy nezmínil," øekl jsem vyèítavì.

Poirot roztáhl ruce v omluvném gestu.

"Promiòte mi, mon ami, nebyl jste mi zrovna sympathique." Obrátil se ke mnì s naléhavým hlasem. "Øeknìte - myslíte si nyní, ze by nemusel být uvìznìný?"

"Mozná," øekl jsem pochybovaènì, osud Alfréda Inglethorpa mi byl ve skuteènosti lhostejný a jen mne napadlo, ze kdyz dostane poøádnì za vyuèenou, ze mu to jen prospìje.

Poirot, který mne soustøedìnì pozoroval, si povzdychl.

"Ale mùj pøíteli," øekl a zmìnil téma hovoru, "nechme stranou pana Inglethorpa a povìzte mi, jak vás zaujala svìdectví, která zaznìla pøi soudním vysetøování?"

"Ach, vsechno probìhlo podle oèekávání."

"Nepovsiml jste si tedy nièeho zvlástního?"

Moje myslenky zaletìly k Mary Cavendishové, uhýbal jsem s odpovìdí:

"V jakém smyslu?"

"Dobøe, co napøíklad soudíte o svìdectví pana Lawrence Cavendishe?"

Ulevilo se mi.

"Ach, Lawrence! Ne, nesmýslím jako on. Je vzdycky tak nervózní."

"Jeho poznámka, ze se matka mohla neúmyslnì otrávit lékem, který brala, vám nepøipadala podivná -nein?"

"Ne, nepøipadala. Doktor jeho tvrzení pøece vzápìtí zesmìsnil. Ale té poznámce se nedivím, úvaha zaznìla z úst laika."

"Ale monsieur Lawrence není laik. Sám jste mi øekl, ze zaèal se studiem lékaøství a dokonce slozil nìjaké zkousky."

"Ano, máte pravdu. Na to jsem kupodivu vùbec nepomyslel." Byl jsem ponìkud vyvedený z míry. "To je podivné."

Poirot pøikývl.

"Od poèátku se choval nezvykle. Ze vsech lidí na zámku pouze on jediný byl s nejvìtsí pravdìpodobností schopen rozpoznat pøíznaky otravy strychninem, a pøesto jako jediný hrál tvrdosíjnì roli, kdy prosazoval teorii, ze smrt nastala pøirozenou cestou. Kdyby se tak choval monsieur John, chápal bych. Nemá odborné znalosti a nakonec není od pøírody zrovna obdarovaný nìjakou velkou pøedstavivostí. Ale monsieur Lawrence - to je jiná! Prosazoval názor, o kterém dopøedu musel vìdìt, ze bude povazovaný za smìsný. To je na povázenou, mon ami!"

"Pùsobí to velmi zmatenì," pøisvìdèil jsem.

"Pak je tady paní Cavendishová," pokraèoval Poirot. "Dalsí osoba, která neøíká vse, co ví! Co si o ní myslíte?"

"Tìzko øíct. Ale nezdá se mi, ze by Alfréda Inglethorpa kryla. Pøesto to tak chvílemi vypadalo."

Poirot hloubavì pøikývl.

"Ano, je to podezøelé. Jedna vìc je jistá, ze "soukromé konverzace" zaslechla mnohem více, nez byla ochotná pøipustit."

"A je poslední osoba, kterou by si nìkdo dovolil naøknout, ze se snízila k takovému chování!"

"Pøesnì. Jedna èást jejího svìdectví mne zaujala. Potvrdila, ze jsem se mýlil. Ze Dorcas hovoøila pravdu. Hádka se skuteènì odehrála odpoledne døíve, okolo ètvrté hodiny, jak tvrdila."

Hledìl jsem na nìho se zvìdavostí. Poøád jsem nechápal, proè na tomto bodu tak lpí.

"A teï doktor Bauerstein, co on pohledával na zámku v tu dobu, èilý a obleèený? Udivuje mne, ze to jestì nikoho nenapadlo."

"Soudím, ze trpí nespavostí," øekl jsem nejistì.

"Coz je velmi dobré, nebo naopak velmi spatné vysvìtlení," poznamenal Poirot. "Maskuje vse a nevysvìtluje nic. Budu naseho chytrého doktora Bauersteina sledovat."

"Nalezl jste jestì nìjaké dalsí nesrovnalosti ve svìdectvích?" vyzvídal jsem jízlivì.

"Mon ami," odpovìdìl Poirot klidnì, "kdyz zjistíte, ze vám lidé neøíkají pravdu - pak zpozorníte! Podle mého názoru, a to si dovolím tvrdit se vsí jistotou, ne více nez dva lidé pøi dnesním soudním vysetøování vypovídali pravdivì - bez nìjakých postranních úmyslù a úskokù."

"Ach, ale jdìte, Poirote! Nebudu pøipomínat Lawrence nebo paní Cavendishovou. Pak John - a sleèna Howardová, pøece mluvili pravdu?"

"Oba, mùj pøíteli? Uznávám, ze jeden, ale oba -!"

Jeho slova mne nepøíjemnì zaskoèila. Sleèna Howardová své svìdectví, které nepøineslo zádné nové skuteènosti, pøednesla naprosto srozumitelným zpùsobem, ani na okamzik mì nenapadlo o èemkoli pochybovat. Na druhou stranu jsem ale vzdy choval velký obdiv k Poirotovu dùvtipu - tedy kromì chvil, kdy se choval, jak ostatnì sám pøiznával, tak "bláznivì palièatì".

"Opravdu si to myslíte?" zeptal jsem se. "Sleèna Howardová se mi zdála vzdy pravdomluvná - èastokrát tím zpùsobila nepøíjemnosti."

Poirot na mne tázavì pohlédl, nechápal jsem ho. Jako kdyby zkoumal, co si myslím o tom, co právì øekl.

"A co sleèna Murdochová," pokraèoval jsem, "pøece v jejím svìdectví také nezaznìlo nic nepravdivého."

"Ne. Ale bylo podivné, ze nic nezaslechla, ani jednou, i kdyz spala u dveøí; pøitom paní Cavendishová v protilehlém køídle zámku zøetelnì slysela, kdyz stùl spadl na zem."

"Dobøe, to je ale tím, ze je mladá. Spí tvrdì."

"Ach ano, zdá se! Musí to být vyhlásená spáèka!"

Nelíbil se mi zrovna dvakrát tón jeho hlasu, ale v tu chvíli zaznìlo energické zabouchání na venkovní dveøe, a kdyz jsem vyhlédl z okna, spatøil jsem oba detektivy, èekali pøed domem.

Poirot uchopil klobouk, divoce zakroutil knírem a jemnì si kartáèem setøel neviditelné smítko z rukávu, pøitom mne zároveò postrkoval smìrem ke schodùm; dole jsme se pak pøipojili k obìma detektivùm a vydali se s nimi ke styleskému panství.

Myslím, ze pøíchod muzù ze Scotland Yardu znamenal skuteèný sok - zvlástì pak pro Johna, aèkoli si jistì po výroku poroty uvìdomil, ze bude jen otázkou èasu, kdy se objeví. Pøesto pøítomnost detektivù na zámku vsechny zasáhla více nez cokoli jiného.

Cestou Poirot potichu rozmlouval s Jappem, a poté policista pozádal obyvatele zámku, s výjimkou sluzebnictva, aby se spoleènì shromázdili v salonu. Uvìdomil jsem si význam následujících chvil. Nyní bylo na Poirotovi, aby døívìjsí vychloubaèné výroky prokázal.

Osobnì jsem nevìøil, ze se mu to podaøí. Poirot jistì mùze mít silné dùvody, které podporují jeho víru v Inglethorpovu nevinu, ale muz jako Summerhaye bude zádat nevyvratitelné dùkazy, a já pochyboval, ze Poirot uspìje.

Za chvíli jsme se vsichni shromázdili v salonu a Japp zavøel dveøe. Poirot kazdému zdvoøile nabídl zidli. Muzi ze Scotland Yardu se ocitli ve støedu pozornosti. Myslím si, ze jsme si vùbec poprvé uvìdomili, ze to vsechno není jen zlý sen, ale hmatatelná skuteènost. Dosud jsme o podobných pøípadech jen èetli - nyní jsme se sami stali hlavními postavami dramatu. Uz zítra budou deníky po celé Anglii køièet palcovými titulky:

"ZÁHADNÁ TRAGÉDIE V ESSEXU"

"BOHATÁ LADY OTRÁVENA"

Budou tam fotografie styleského panství, snímky "rodiny odcházející ze soudního vysetøování" - místní fotograf jistì nezahálel! Vsechny ty vìci, o nichz èlovìk èetl stokrát - vìci, které se pøihodily jiným, nikdy jemu samotnému. A náhle byl zloèin spáchán právì zde, v tomto zámku. Pøed námi se pohybovali "detektivové na stopì zloèinu". Tohle vsechno mi prolétlo krátce myslí pøedtím, nez Poirot promluvil.

Myslím, ze kazdého v místnosti ponìkud zaskoèilo, ze iniciativu pøevzal právì on, a nikoli jeden z detektivù.

"Mesdames a messieurs," øekl Poirot a pøitom se uklánìl, jako kdyby byl nìjaká význaèná osobnost, která zrovna poøádá pøednásku, "pozádal jsem, abyste se vsichni z urèitého dùvodu shromázdili. A tím dùvodem je pan Inglethorp."

Inglethorp sedìl osamocený - jako kdyby si od nìho podvìdomì kazdý odsunul zidli stranou - lehce sebou trhl, kdyz Poirot vyslovil jeho jméno.

"Pane Inglethorpe," promluvil Poirot a obrátil se pøitom pøímo na nìho. "Na tomto zámku spoèívá velmi temný stín - stín vrazdy."

Inglethorp smutnì pøikývl.

"Moje ubohá manzelka," pronesl nezøetelnì. "Ubohá Emily! Hrùza."

"Nezdá se mi, monsieure," øekl Poirot kousavì; "ze si zcela uvìdomujete, jaká hrùza teprve mùze nastat - hrùza pro vás." A protoze Inglethorp ani po tìchto slovech nepùsobil dojmem, ze si vse plnì uvìdomuje, Poirot dodal: "Pane Inglethorpe, èelíte velmi vázné hrozbì."

Detektivové se lehce pohnuli. Uz uz jsem slysel známou formulku pronesenou Summerhayem: "Cokoli øeknete, mùze být uzito proti vám". Poirot pokraèoval:

"Chápete, o èem hovoøím, monsieure?"

"Ne. O èem?"

"Hovoøím o tom," øekl Poirot rozváznì, "ze jste podezøelý, ze jste otrávil svou manzelku."

Po krátkém proslovu nikdo napìtím ani nedýchal.

"Dobrý boze!" vykøikl Inglethorp a prudce vyskoèil.

"Jaká monstrózní hloupost! Já - a otrávit moji nejdrazsí Emily!"

"Nedomnívám se," Poirot na nìho hledìl pøimhouøenýma oèima, "ze jste si plnì uvìdomil nepøíznivé vyznìní vaseho svìdectví pøed porotou. Pane Inglethorpe, kdyz teï víte, jak se události proti vám nepøíznivì vyvíjejí, stále odmítáte øíci, kde jste byl v pondìlí v sest hodin odpoledne?"

Alfréd Inglethorp se s hlasitým zasténáním zhroutil na zidli a ukryl oblièej v dlaních. Poirot k nìmu pøistoupil blíze, az stál tìsnì nad ním.

"Mluvte!" vykøikl hrozivì.

Jen s velikým úsilím Inglethorp pozdvihl hlavu z dlaní a odmítavì s ní zavrtìl ze strany na stranu, pomalu a rozváznì.

"Vy nám to neøeknete?"

"Ne. Prostì nevìøím, ze by se nìkdo mohl zachovat tak absurdnì a obvinit mì z toho, co jste pøed chvílí øekl."

Poirot zamyslenì pøikývl. ,,Soit!" øekl. "Pak tedy promluvím za vás."

Alfréd Inglethorp znovu vyskoèil.

"Vy? O èem chcete mluvit? Nevíte -" náhle se zlomil.

Poirot se obrátil k nám. "Mesdames a messieurs! Beru si slovo! Poslouchejte! Já, Hercule Poirot, potvrzuji, ze muz, který minulé pondìlí v sest hodin vstoupil do lékárny a nakoupil strychnin, nebyl Alfréd Inglethorp, v sest hodin onoho dne totiz doprovázel paní Raikesovou ze sousední farmy k ní domù. Mohu pøedvolat nejménì pìt svìdkù, kteøí odpøísáhnou, ze je spatøili pohromadì, a uz v sest hodin nebo krátce potom, protoze, jak víte, farma Abbey, domov paní Raikesové, je vzdálena nejménì dvì a pùl míle od vesnice. Takze co se týká alibi Alfréda Inglethorpa, není o nìm zádná pochybnost!"

OSMÁ KAPITOLA

Nová podezøení

Nastala chvíle zkoprnìlého ticha. Japp, kterého obrat pøekvapil nejménì, promluvil jako první.

"Moje øeè," køièel, "vy jste pasák! A nepletete se, ze ne, pane Poirote! Pøedpokládám, ze vasi svìdci jsou dùvìryhodní."

"Voilà! Pøipravil jsem seznam - jména a adresy. Musíte je vyslechnout, samozøejmì. Ale shledáte vse v poøádku."

"Jsem si tím jistý." Japp ztisil hlas. "Jsem vám velmi zavázán. To by byl pìkný prùsvih, kdybychom ho zatkli."

Obrátil se k Inglethorpovi. "Ale promiòte otázku, pane, proè jste se o vsem nezmínil pøed porotou?"

"Na to vám odpovím," pøerusil ho Poirot. "Kolovaly jisté povìsti -"

"Zlovolné a naprosto nepravdivé," pøerusil ho Alfréd Inglethorp pobouøenì.

"A pan Inglethorp rozhodnì nemìl zájem, aby se právì teï rozvíøil nìjaký skandál. Øíkám to správnì?"

"Zcela správnì." Inglethorp pøikývl. "Vzdy jsme ubohou Emily jestì ani nepohøbili, mùzete se mi tedy divit, ze jsem netouzil, aby se vyrojilo jestì více podobných lzivých povìstí?"

"Mezi námi, pane," poznamenal Japp, "radìji bych vsechny povìsti vyvrátil, nez èelil obvinìní z vrazdy. A odvazuji se domýslet, ze vase ubohá paní by smýslela stejnì. Kdyby zde totiz nebyl pan Poirot, uz byste sedìl ve vìzení, jako ze se Japp jmenuji."

"Bezpochyby jsem se zachoval bláznivì," zadrmolil Inglethorp. "Ale netusíte, inspektore, jakému pronásledování a pomlouvání jsem byl vystavený." Pøi posledních slovech støelil zlým pohledem po Evelynì Howardové.

"A teï, pane," øekl Japp a obrátil se bystøe k Johnovi, "bych si rád prohlédl loznici paní domu, prosím, a potom si hodlám krátce pohovoøit se sluzebnictvem. Ovsem neobtìzujte se. Tady pan Poirot mnì ukáze cestu."

Kdyz vsichni opustili místnost, Poirot se ke mnì otoèil a naznaèil mi, abych ho následoval nahoru. Tam mne uchopil za pazi a táhl za sebou.

"Rychle, zajdìte do vedlejsího køídla. Postavte se tam ke dveøím, ze strany, která je potazená suknem. A neodcházejte, dokud pro vás nepøijdu." Pak se rychle obrátil a pøipojil k detektivùm.

Øídil jsem se jeho instrukcemi, zaujal jsem postavení u dveøí, samozøejmì ze jsem byl zvìdavý, co za vsím vìzí. Proè jsem mìl vartovat zrovna tady? Hledìl jsem zamyslenì na chodbu pøed sebou. Náhle mne cosi napadlo. S výjimkou pokoje Cynthie Murdochové se vsechny ostatní nalézaly v levém køídle zámku. Mìla snad tato skuteènost nìco spoleèného s tím, ze zde stojím? Je snad mým úkolem sledovat, kdo vejde, nebo odejde? Poctivì jsem setrvával na místì. Minuty se vlekly. Nikdo nepøicházel. Nic se nedìlo.

Muselo uplynout dobrých dvacet minut, nez se Poirot znovu objevil. "Ani na chvíli jste odsud neodesel?"

"Ne, trèel jsem zde jako skála. Nic se nepøihodilo."

"Ach!" Znamenalo to, ze je potìsený, nebo zklamaný? "Opravdu jste nic nezpozoroval?"

"Ne."

"Ale nìco jste pravdìpodobnì zaslechl? Silný náraz - snad, mon ami ?"

"Ne."

"Je to mozné? Ach, zlobím se na sebe jestì teï! Víte, obvykle se mi nestává, ze bych se choval neobratnì. Ale nìjak jsem neopatrnì pohnul levou rukou," velmi dobøe znám ty Poirotovy pohyby, "a zavadil jsem tak silnì o stùl vedle postele, az spadl na podlahu!"

Pøipomínal mi dítì, jak byl rozmrzelý a schlíplý, rychle jsem se ho proto snazil utìsit.

"Nevadí, starý brachu. Co na tom zálezí? Zøejmì vás doèista vyvedl z míry vás pøedcházející triumf. Mohu vám øíci, ze jste nás pøekvapil vsechny. Ale vztah mezi lnglethorpem a Raikesovou musel být mnohem silnìjsí, nez kohokoli z nás kdy napadlo, kdyz o nìm do poslední chvíle mlèel. Jak zamýslíte postupovat teï? Kde jsou vlastnì chlapíci ze Scotland Yardu?"

"Zasli dolù za sluzebnictvem. Ukázal jsem jim vsechny nase dùkazy. Zklamal mne ale Japp. Nemá zádný plán!"

"Paneèku!" øekl jsem, kdyz jsem vyhlédl z okna.

"Máme tady doktora Bauersteina. Doufám, ze pokud jde o tohoto muze, ze se nemýlíte, Poirote. Nemám ho rád."

"Je chytrý," poznamenal Poirot hloubavì.

"Ach, chytrý jako ïábel! Ale musím vám øíci, znamenitì jsem se bavil, kdyz jsem ho v úterý pozoroval, jak se smazí ve vlastní sávì. Takovou psinu jste jestì nezazil!" Popsal jsem doktorovo dobrodruzství. "Vyhlízel jako strasák do zelí! Obalený blátem od hlavy az k patì."

"Potom jste ho jestì vidìl?"

"Samozøejmì, nejprve nechtìl vejít - bylo krátce po veèeøi - ale pan Inglethorp trval na svém."

"Coze?" Poirot mi znenadání stiskl velkou silou rameno.

"Doktor Bauerstein tady v úterý veèer byl? Na zámku? A vy jste se o této skuteènosti dosud nezmínil ani jediným slovem? Proè jste o tom jen mlèel? Proè? Proè?"

Choval se jako pomatený.

"Mùj drahý Poirote," chabì jsem zaprotestoval, "ani ve snu by mne nenapadlo, ze zrovna o toto byste mìl zájem. Netusil jsem, ze byste to mohl povazovat za dùlezité."

"Za dùlezité? Za nejdùlezitìjsí! Doktor Bauerstein byl na zámku v úterý veèer - veèer v èase vrazdy. Hastingsi, vy stále nechápete? To mìní vsechno - vsechno!"

Nikdy jsem ho jestì nevidìl tak rozmrzelého. Uvolnil mé rameno z pevného sevøení a potom mechanickým pohybem upravil nìkolik svícnù, pøitom si stále pro sebe drmolil: "Ano, to mìní vsechno - vsechno."

Náhle se zdálo, ze dospìl k rozhodnutí.

"Allons!" øekl. Musíme ihned jednat. Kde je pan Cavendish ?"

John byl v kuøárnì. Poirot sel pøímo za ním.

"Pane Cavendishi, mám teï nìjaké dùlezité jednání v Tadminsteru. Novou stopu. Mohu si pùjèit vás automobil?"

"Ale jistì. Myslíte hned?"

"Kdybyste byl tak laskav."

John zazvonil na zvonek a objednal automobil. Bìhem dalsích deseti minut jsme jiz ujízdìli parkem a pak pohlavní silnici do Tadminsteru.

"Teï uz mi snad, Poirote," poznamenal jsem sklesle, "prozradíte, co se dìje?"

"Tedy, mon ami, jistì jste si uvìdomil, ze nyní, kdyz je pan Inglethorp ze hry, se mìní celá situace. Stojíme tváøí v tváø nové záhadì. Uz známe jednu osobu, která jed nenakupovala. Odhalili jsme zfalsované dùkazy. A teï co se týká skuteèných. Zjistil jsem, ze kazdý obyvatel zámku, s výjimkou paní Cavendishové, která s vámi hrála tenis, se v pondìlí veèer mohl vydávat za pana Inglethorpa. Stejnì tak máme jeho prohlásení, ze zanechal kávu dole v hale. Té zmínky si pøi slysení pøed porotou nikdo pøílis nepovsiml - ale nyní nabývá velmi na významu. Musíme zjistit, kdo nakonec kávu paní Inglethorpové zanesl nebo kdo vesel do haly, kdyz tam stála. Podle vás mùzeme pouze o dvou osobách s jistotou prohlásit, ze se nepohybovali v hale v blízkosti podnosu s kávou - o paní Cavendishové a mademoiselle Cynthii."

"Ano, je to tak." Cítil jsem, jak mi spadl kámen ze srdce. Na Mary Cavendishové nesmìlo ulpìt podezøení.

"Pøi prokazování neviny Alfréda Inglethorpa," pokraèoval Poirot, "jsem ale bohuzel musel odkrýt karty døíve, nez jsem zamýslel. Pøipravil jsem se tak o èas, kdy jsem mohl zloèince nepozorovanì sledovat, zøejmì by nebyl tak ve støehu. Nyní se vsak bude chovat dvojnásobnì opatrnì. Ano - mimoøádnì opatrnì." Znièehonic se ke mnì prudce pøitoèil. "Øeknìte mi, Hastingsi, vy sám - nepodezíráte nìkoho?"

Váhal jsem. Abych øekl pravdu, jednou nebo dvakrát mi probleskla hlavou docela bláznivá a nesmyslná myslenka. Sice jsem ji odmítal, zdála se mi absurdní, nicménì zcela zapudit se mi ji nepodaøilo.

"Asi byste to nenazýval podezøení," hlesl jsem. "Nakonec. je to tak bláznivé."

"Ale no tak," naléhal Poirot a dodával mi odvahy. "Nebojte se. Nechte promluvit instinkt. Vzdy byste mìl dát na instinkt."

"Tak dobøe," vylétlo najednou ze mne, "je to absurdní - ale já podezøívám sleènu Howardovou, ze nám neøekla vsechno, co vìdìla!"

"Sleènu Howardovou?"

"Ano - budete se mi smát -"

"Ani v nejmensím. Proè bych mìl?"

"Nemohu si pomoci," pokraèoval jsem zajíkavì, "ale podle mého názoru jsme ji odsunuli z okruhu mozných pachatelù, protoze byla v dobì spáchání zloèinu daleko od místa èinu. Ale koneckoncù, bylo to jen patnáct mil. Automobil by tu vzdálenost urazil za pùl hodiny. Mùzeme tedy s jistotou tvrdit, ze se nenacházela na styleském panství tu noc, kdy byla spáchána vrazda?"

"Ano, mùj pøíteli," øekl Poirot neèekanì, "mùzeme. Mezi mé první kroky patøilo to, ze jsem zatelefonoval do nemocnice, kde pracuje."

"A?"

"A dozvìdìl jsem se, ze sleèna Howardová mìla v úterý odpoledne sluzbu - a protoze se neèekanì objevila kolona vozidel s ranìnými - laskavì se nabídla, ze zùstane i v èase noèní sluzby, a její nabídka byla s díky pøijata. Coz ji zbavuje podezøení."

"Ach!" vydechl jsem rozpaèitì a pokraèoval jsem. "Za vsechno mohou ty její výjimeènì prudké výpady proti Inglethorpovi, ty mne pøinutily, abych ji podezøíval. Nemohu si pomoci, opravdu ten pocit je neodbytný, ona proti nìmu mohla nìco zosnovat. A také jsem se domýslel, ze mohla vìdìt o znièení poslední vùle. Mozná spálila novou verzi, poté co ji omylem zamìnila za døívìjsí, jez byla sepsána v jeho prospìch. Je vùèi nìmu opravdu silnì zaujatá."

"Myslíte si, ze její prudké výpady jsou pøirozené?"

"A-ano. Chová se divoce. Obèas mne uz také napadlo, zdali je v poøádku, mám na mysli její dusevní zdraví."

Poirot zavrtìl energicky hlavou.

"Ne, to ne, jste na spatné stopì. U sleèny Howardové se neprojevuje zádná slaboduchost nebo ztráta pamìti. Ona má tuhý koøínek. O její dusevní zdraví bych si nedìlal nejmensí starosti."

"Pøesto se ale nemohu zbavit dojmu, ze její zás vùèi Inglethorpovi hranièí az s hotovou mánií. Moje pùvodní domnìnka byla, bezpochyby vsak velmi smìsná, ze zamýslela otrávit jeho, ale jed pozøela nedopatøením paní Inglethorpová. Ovsem vùbec mne nenapadá, jak by to mohla provést. Celé je to absurdní a zároveò smìsné od zaèátku az do konce."

"Pøesto se v jednom nemýlíte. Je moudré podezøívat kazdého, a to az do chvíle, dokud logicky a k vlastní spokojenosti neprokázete, ze je nevinný. A teï - jaké skuteènosti svìdèí ve prospìch sleèny Howardové, ze úmyslnì neotrávila paní Inglethorpovou?"

"Coze, vzdy jí byla zcela oddaná!" vykøikl jsem.

"Pchá! Pchá!" vyhrkl Poirot podrázdìnì. "Argumentujete jako malé dítì. Kdyby byla sleèna Howardová schopná otrávit starou paní, pak by také byla zcela nepochybnì schopná pøedstírat nejoddanìjsí vztah. Ne, musíme na to jinak. Máte zcela pravdu, kdyz se domníváte, ze její nenávistné výpady proti Alfrédu Inglethorpovi jsou pøílis silné na to, aby byly opravdu pøirozené; ale zcela mylný je vás závìr, který jste z jejího chování vyvodil. Uèinil jsem závìr vlastní, o kterém si myslím, ze je správný, ale teï o nìm jestì nehodlám hovoøit." Na chvilku se odmlèel a pak pokraèoval. "A o tom ale pøemýslím sebevíc, sleèna Howardová mi jako vrazedkynì nevychází. Z jednoduchého dùvodu."

"Z jakého?"

"Nevidím jedinou skuteènost, která by mì pøesvìdèila, ze sleèna Howardová mohla mít ze smrti paní Inglethorpové jakýkoli prospìch. Není vrazdy bez motivu."

Zamyslel jsem se.

"Nemohla paní Inglethorpová sepsat závì v její prospìch?"

Poirot zavrtìl hlavou.

"Ale vy sám jste tuto moznost naznaèoval panu Wellsovi?"

Poirot se usmál.

"Mìl jsem k tomu dùvod. Nechtìl jsem zmínit jméno osoby, o které jsem právì pøemýslel. No, a protoze na sleènu Howardovou jsem v té chvíli také myslel, vyslovil jsem její jméno."

"Ale paní Inglethorpová to tak mohla sepsat. Protoze poslední vùle, na které pracovala odpoledne v den své smrti, mohla -"

Poirot vsak zavrtìl hlavou tak energicky, ze jsem okamzitì zmlkl.

"Ne, mùj pøíteli. Vím jen velmi málo o znìní poslední vùle. Ale toto vám mohu øíci s jistotou - nebyla sepsána ve prospìch sleèny Howardové."

Pøijal jsem jeho ujistìní, aèkoli jsem opravdu nechápal, jak si mùze být tak jistý.

"Dobøe tedy," povzdychl jsem, "zprostìme sleènu Howardovou obvinìní ze zloèinu. Èásteènì jste to ostatnì zavinil sám, ze mne vùbec napadlo ji podezírat. Zpùsobila to totiz vase slova o jejím svìdectví pøed porotou."

Poirot vyhlízel zmatený.

"Co jsem øeklo jejím svìdectví pøed porotou?"

"Nepamatujete si? Kdyz jsem se zmiòovalo ní a o Johnu Cavendishovi, ze jsou mimo podezøení?"

"Ach - hm - ano." Zdál se ponìkud zmatený, ale rychle to ze sebe setøásl. "Mimochodem, Hastingsi, rád bych, kdybyste pro mne nìco udìlal."

"Samozøejmì. Co by to mìlo být?"

"Az budete pøístì o samotì s Lawrencem Cavendishem, chci, abyste mu øekl následující slova. ,Mám pro vás sdìlení od Poirota. Zní: Najdìte chybìjící hrnek na kávu a mùzete být klidný!' Nic více. Nic ménì."

"Najdìte chybìjící hrnek na kávu a mùzete být klidný! Øíkám to správnì?" zeptal jsem se hodnì znejistìle.

"Pøesnì tak."

"Ale co to vsechno znamená?"

"Ach, to uz nechám na vás, abyste to zjistil. Máte pøístup k faktùm. Jen mu to øeknìte a pozorujte jeho reakci."

"Dobøe - ale vsechno je tak záhadné."

Vjeli jsme do Tadminsteru a Poirot zajel automobilem pøed chemickou laboratoø. Zastavil, mrstnì vystoupil z automobilu a zasel dovnitø. Za malou chvíli byl nazpìt.

"Tak," øekl. "Tohle jsem potøeboval."

"Copak jste tam dìlal?" zeptal jsem se s nelíèenou zvìdavostí.

"Zanechal jsem tam vzorek k analýze."

"Ano? A èeho?"

"Vzorek kakaa, který jsem odebral z pánvièky v loznici."

"Ale ten uz pøece zkoumali!" vykøikl jsem zkoprnìle. "Doktor Bauerstein ho testoval a vy sám jste se usmíval pøi pomyslení, ze by v nìm mohl být strychnin."

"Já vím, ze to doktor Bauerstein testoval," odvìtil Poirot klidnì.

"Tak proè -?"

"Prostì jsem dostal nápad otestovat ho znovu, to je vse."

Zádné dalsí slovo jsem uz z nìho nevydoloval. Poirotovo poèínání s kakaem mne mátlo. Vùbec jsem ho nechápal. Avsak moje dùvìra v nìho, která, pravda, , jednu chvíli ochabla, byla opìt nezmìrná od chvíle, kdy prokázal triumfálním zpùsobem nevinu Alfréda Inglethorpa.

Pohøeb paní Inglethorpové se konal pøístí den a v pondìlí, kdyz jsem pøicházel na snídani, která byla podávána pozdìji, mne John odvedl stranou a informoval mne, ze pan Inglethorp ráno odjel a ubytoval se nedaleko ve vesnici. Odtud zamýslel øídit své dalsí kroky.

"Skuteènì mi pøi pomyslení, ze odjízdí, spadl kámen ze srdce, Hastingsi," pokraèoval mùj pravdomluvný pøítel. "Spatnì se nám dýchalo uz døíve, kdyz jsme si mysleli, ze vrazdil, ale a visím, jestli to nebylo jestì horsí v tìchto dnech, kdy jsme se cítili vsichni provinile, protoze jsme se k nìmu chovali tak hrubì. Faktem zùstává, ze jsme se chovali pøímo odpornì. Samozøejmì, vsechno ukazovalo na nìho. Nikdo nás za to tedy nemùze vinit. Pøesto vsak, co se stalo, stalo se, chovali jsme se spatnì, nyní zùstává jen hoøká pachu, mìli bychom to nìjak odèinit; ovsem je to obtízné, nikdo z nás nemá toho chlápka rád ani o trochu více, nez ho mìl rád pøedtím. Celá vìc je zpropadenì nepøíjemná! A dìkuji bohu, ze v sobì nasel tolik taktu a odjel sám od sebe. Je to dobrá zpráva, ze mu styleské panství nepøipadlo. Nemohl bych snést pomyslení, ze by se tady ten chlápek roztahoval. Jen se tøásl na její peníze."

"Vy si tedy se vsím poradíte?" zeptal jsem se.

"Ach ano. Jsou samozøejmì nìjaké povinnosti, které, souvisejí s její smrti, ale polovina penìz po mém otci zùstane zde, a Lawrence s námi v této chvíli také zùstane, takze je k dispozici i jeho podíl. Budeme sice zpoèátku asi trochu nejistí, protoze, jak uz jsem vám jednou øekl, moc se ve finanèních otázkách nevyznám."

Po Inglethorpovì odjezdu zavládla na zámku uvolnìná nálada, bìhem snídanì jsme se bájeènì bavili, poprvé od tragédie. Cynthia byla jako vzdy veselá a vypadala i nádhernì a my ostatní, s výjimkou Lawrence, který se zdál ponìkud nervózní, jsme se oddávali sastné chvíli v oèekávání nové a nadìjné budoucnosti.

Novinové stránky samozøejmì pøetékaly zprávami o tragédii. Do oèí bijící titulky, podrobné zivotopisné údaje o kazdém obyvateli zámku, jemné narázky, obvyklé dùvìrné náznaky, ze policie je na stopì. Nikdo nás nesetøil. Pøislo to ve spatnou chvíli. Na frontì se neodehrávaly zádné bitvy a noviny horlivì a s chutí rozmazávaly zloèin ze zivota smetánky - "Záhada na zámku Styles" se stala zhavým tématem dne.

Pro Cavendishovy to bylo pøirozenì velmi mrzuté. Zámek byl nepøetrzitì obklíèený reportéry, kteøí se dùraznì domáhali pøijetí, neustále køizovali vesnicí a okolím, èíhali vsude s fotoaparáty, aby ulovili snímek nìkterého pøekvapeného obyvatele zámku. Vsichni jsme se ocitli ve støedu dìní. Muzi ze Scotland Yardu pøicházeli a odcházeli, zkoumali, ptali se, bystrozrací a mlèící. Zdali se blízí rozuzlení, to jsme netusili. Byli na stopì pachatele, anebo tápali v temnotách? Po snídani za mnou pøisla Dorcas s ponìkud záhadným výrazem ve tváøi a otázala se, zda mi mùze nìco øíci.

"Samozøejmì. Copak se dìje, Dorcas?"

"Tedy jedná se pouze o toto, pane. Pravdìpodobnì se dnes uvidíte s belgickým dzentlmenem?" Pøikývl jsem.

"Dobøe, pane, asi si pamatujete, jak mi polozil takovou zvlástní otázku, jestli paní nebo nìkdo jiný nenosil zelené saty?"

"Ano, ano. Objevila jste nìco?" Mùj zájem vzrùstal.

"Ne, nic takového, pane. Ale po rozhovoru jsem si vzpomnìla na "pøevlékací krabice", tak je nazývali mladí pánové - pro Dorcas John a Lawrence nestárli. "Najdete je nahoøe v èelním podkroví. Je tam velká truhla naditá starými saty a módními obleky a mnohým jiným. A tak mi najednou pøislo na mysl, ze by se mezi nimi mohly povalovat i zelené saty. Takze kdybyste to mohl vyøídit belgickému dzentlmenovi -"

"Vyøídím, Dorcas," sliboval jsem.

"Dìkuji velmi pìknì, pane. On je velmi dobrý èlovìk, pane. Zcela jiná tøída ve srovnání s dvìma detektivy z Londýna, ti jen do vseho sourají a pokládají neomalené otázky. Normálnì cizincùm na ruku nejdu, ale podle toho, co písí noviny, jsem pochopila, ze ten skvìlý Belgièan nepatøí jen tak k nìjakým obyèejným cizincùm, a kromì toho je to i jeden z nejzdvoøilejsích dzentlmenù."

Drahá, dobrá Dorcas! Jak tu tak postávala, s upøímným pohledem upøeným na mne, pomyslel jsem si, jaká skoda, ze opravdu vìrných sluzebných staré skoly dnes uz mnoho nezbývá. Napadlo mne okamzitì zajít do vesnice za Poirotem, ale vsiml jsem si, ze právì pøicházel k zámku; hned venku jsem na nìho vychrlil novinku, kterou jsem se dozvìdìl od Dorcas.

"Ach, bájeèná Dorcas! Podíváme se na truhlu, aèkoli - ale nevadí - prohlédneme vsechno najednou."

Vstoupili jsme do zámku jednìmi z prosklených dveøí. V hale jsme na nikoho nenarazili, a tak jsme stoupali pøímo do podkroví.

Samozøejmì ze tam truhla stála, starý dobrý kus, pobitý po celém obvodu mosaznými høeby a nacpaný k prasknutí vsemoznými svrsky.

Poirot je s pramalými ohledy vyházel na podlahu. Vsimli jsme si jednoho èi dvou kusù látky s rozliènými zelenými tóny; ale Poirot nad nimi jen zavrtìl hlavou. Pøipadal mi pøi pøehrabování celkem apatický, zdálo se, jako kdyby od toho nic pøevratného neoèekával. Náhle vsak vykøikl.

"Copak to je?"

"Podívejte!"

Truhla zela témìø prázdnotou, ale na samém jejím dnì lezel nádherný èerný plnovous.

"Ohó!" øekl Poirot. "Ohó!" Obracel plnovous v rukách, podrobnì ho pøitom zkoumal. "Nový," poznamenal. "Ano, je zcela nový."

Po chvilce váhání ho vrátil do truhly, navrsil na nìj ostatní obleèení, stejnì jako tam lezelo pøedtím, a rychle vyrazil dolù. Sel pøímo do kuchynì, kde jsme nalezli Dorcas zamìstnanou lestìním støíbra.

Poirot jí s galskou zdvoøilostí popøál dobré ráno a pokraèoval:

"Prohlédli jsme truhlu, Dorcas. Jsem vám velmi zavázaný, ze jste se o ní zmínila. Ukrývá velkou sbírku satù. Smím se zeptat, pouzívali je èasto?"

"Tedy v poslední dobì ne, pane, aèkoli èas od èasu jsme se bavili pøedstaveními, která mladí pánové nazývali "noèní módní pøehlídky". A nìkterá se opravdu vyvedla, pane. Jedineèný byl pøedevsím pan Lawrence. Nejlegraènìjsí! Nikdy nezapomenu na noc, kdy k nám dolù pøisel pøevleèený za perského sáha, myslím si, ze se tehdy sám tak pojmenoval - opravdový král Východu. V ruce drzel velký nùz na papír a zèistajasna zaburácel: "Pozor, Dorcas, nezahrávejte si se mnou. Tohle je speciálnì nabrousená køivá turecká savle a vy, jestli se mi znelíbíte, budete o hlavu kratsí!" Sleèna Cynthia zase hrála roli apaèe, nebo tak nìjak tu postavu nazývali, - francouzského hrdloøeza, a hrála ji tak pøesvìdèivì, ze jsem jí zcela podlehla. Nikdy byste neuvìøil, v jak drsného surovce se hezká mladá dáma dokázala promìnit. Nikdo by ji nepoznal."

"Veèery musely být zøejmì velmi zábavné," øekl Poirot bodøe. "Pøedpokládám, ze pan Lawrence, kdyz hrál postavu perského sáha, se maskoval hezkým èerným plnovousem z truhly v podkroví."

"Plnovous nosil, pane," odvìtila Dorcas a usmívala se. "Musím to vìdìt, protoze si na nìj ode mì vypùjèil dvì pøadena èerné vlny! A jsem si zcela jistá, ze na dálku vypadal jako pravý. To ale vùbec nevím, ze plnovous lezel nahoøe v truhle. Musel tam být odlozený pozdìji, alespoò si to myslím. Co já jestì vím, byl tam také èervený pøíèesek, ale jinak nic, co by mìlo nìco spoleèného s vlasy. Èasto si také zaèeròovali oblièeje ohoøelými korkovými zátkami - pak mìli velké potíze dostat tu patlaninu z oblièeje pryè. Sleèna Cynthia jednou hrála èernosku a pìknì se natrápila, nez èernotu z oblièeje smyla."

"Takze Dorcas o èerném plnovousu neví nic," prohodil Poirot zamyslenì, kdyz jsme se vraceli opìt do haly.

"Myslíte si, ze to je on?" zaseptal jsem dychtivì. Poirot pøikývl.

"Ano. Vsiml jste si, ze byl pøistøizený?"

"Ne."

"Ano. Byl pøistøizený pøesnì podle tvaru oblièeje pana Inglethorpa, dokonce jsem nalezl nìjaká odstøizená vlákna. Hastingsi, ta zálezitost je opravdu velmi temná."

"Zajímalo by mne, kdo plnovous odlozil do truhly."

"Nìkdo s notnou dávkou inteligence," poznamenal Poirot suse. "Uvìdomujete si, ze za úkryt vybral jediné místo na zámku, kde by si ho nikdo nevsiml? Ano, je chytrý. Ale my musíme být jestì chytøejsí. Musíme být tak chytøí, aby ho ani ve snu nenapadlo, ze jsme tak chytøí."

Podvolil jsem se.

"A v tomto, mon ami, budete mùj velký pomocník."

Kompliment mne potìsil. Bývaly totiz doby, kdy uz jsem ani nedoufal, ze Poirot bude opìt zpùsobilý správnì ocenit moje schopnosti.

"Ano," pokraèoval a pøitom na mne zamyslenì hledìl, "v tomto smìru budete neocenitelný."

Slova znìla velmi dobøe, nikoli vsak dalsí Poirotova vìta.

"Musím mít na zámku nìjakého spojence," poznamenal zadumanì.

"Máte pøece mne," namítl jsem.

"Pravda, ale vy nestaèíte."

Zlomilo mì to a své pocity jsem neskrýval. Poirot si vsak pospísil, aby vse vysvìtlil.

"Neberte mne doslova. O vás je pøece dobøe známo, ze mi pomáháte. Potøebuji nìkoho, kdo se mnou není v zádném smyslu propojený."

"Ach tak, rozumím. Co tøeba John?"

"Ne, to se mi nezdá."

"Ten vázený muz mozná není dostateènì nápaditý," pøisvìdèil jsem zamyslenì.

"A tady pøichází sleèna Howardová," øekl Poirot náhle. "Ona je ta pravá. Ovsem poté co jsem zbavil obvinìní pana Inglethorpa, mám u ní èerný puntík. Pøesto - zkusme to."

S nepatrným pøikývnutím, jez bylo stìzí mozné popsat jako uctivé, souhlasila sleèna Howardová s Poirotovou zádostí o kratièký rozhovor.

Vesli jsme do malého salonu a Poirot zavøel dveøe.

"Dobøe, monsieure Poirote," øekla sleèna Howardová netrpìlivì, "co vám lezí na srdci? Ven s tím. Mám napilno."

"Vzpomínáte si, mademoiselle, jednou jsem vás pozádal, zdali byste mi nepomohla?"

"Ano, vzpomínám si." Pøikývla. "A øekla jsem vám, ze vám opravdu s radostí pomohu - povìsit Alfréda Inglethorpa."

"Ach!" Poirot ji s váznou tváøí studoval. "Sleèno Howardová, polozím vám jednu otázku. Naléhavì vás zádám, abyste mi na ni odpovìdìla pravdivì."

"Nikdy nelzu," odvìtila sleèna Howardová.

"Jedná se o toto. Stále vìøíte, ze paní Inglethorpová byla otrávena svým manzelem?"

"Co tím míníte?" zeptala se ostøe. "Ani v nejmensím si nenamlouvejte, ze by mne vase hezky znìjící vysvìtlení v nejmensím ovlivnilo. Pøipoustím, ze to nebyl on, kdo nakupoval v lékárnì strychnin. Ovsem co z toho vyplývá?"

"Ze to nebyl on," øekl Poirot mírnì.

"A co na tom zálezí? Jestlize jsem pøesvìdèená, ze ji zavrazdil, pak mi houby zálezí na tom, jestli vím, jak to udìlal."

"Pøesnì. Jestlize jste ovsem opravdu pøesvìdèená, ze to udìlal," øekl si spíse pro sebe potichu Poirot. "Polozím vám otázku jinak. Opravdu jste nìkdy v hloubi duse uvìøila, ze paní Inglethorpovou otrávil její manzel?"

"Dobrý boze!" vykøikla sleèna Howardová. "Neopakovala jsem vám snad do omrzení, ze ten muz je nièema? Neøíkala jsem vám, ze ji zabije pøímo v její posteli? Není snad pravda, ze jsem ho vzdy nenávidìla az za hrob?"

"Pøesnì tak," øekl Poirot. "To naprosto vyvrací jednu moji posetilou myslenku."

"Jakou myslenku?"

"Sleèno Howardová, vzpomínáte si na obsah rozhovoru, který se odehrál toho dne, kdy za mnou pøijel mùj pøítel? On mi ho reprodukoval a mezi jiným i jednu vasi vìtu, která mne velmi zaujala. Pamatujete se na svá slova, ze kdyby nìkdo ublízil osobì, kterou jste milovala, kdyby ji zavrazdil, ze byste intuitivnì s naprostou jistotou vìdìla, kdo byl pachatel, dokonce i kdybyste nebyla schopná to prokázat?"

"Ano, pamatuji si pøesnì, co jsem øekla. A jsem o tom stále pøesvìdèená. Pøedpokládám, ze vy si myslíte, ze je to nesmysl."

"Vùbec ne."

"A pøesto i nadále nehodláte vìnovat pozornost mému instinktu, který mi napovídá, ze vrahem je Alfréd Inglethorp?"

"Ne," odsekl Poirot stroze. "Protoze vás instinkt vám nenapovídá, ze to byl pan Inglethorp."

"Coze?"

"Ne. Vy tomu jen chcete uvìøit, chcete uvìøit, ze byl zapletený do zloèinu. Chcete uvìøit, ze by ho byl schopný. Ale vás instinkt vám napovídá, ze se na tom nepodílel. A napovídá vám mnohem více - mám pokraèovat?"

Fascinovanì na nìho hledìla upøeným pohledem a pøitom ho lehce vybídla pohybem ruky. "Mám vám vysvìtlit, proè se chováte tak nepøátelsky k panu Inglethorpovi? Je to proto, ze se pokousíte uvìøit tomu, o èem si myslíte, ze by mohla být pravda. Je to proto, protoze se pokousíte pøehlusit a potlaèit vás instinkt, který vám øíká jiné jméno -"

"Ne, ne, ne!" vykøikla sleèna Howardová divoce a mávala pøitom zdvizenýma rukama. "Neøíkejte to! Ach, neøíkejte to! To není pravda! To není pravda. Já nevím, kdo vám vnukl takovou bláznivou - takovou straslivou - domnìnku!"

"Ale nemýlím se, ze ano?" zeptal se Poirot.

"Ano, ano; musíte být kouzelník, ze jste na to pøisel. Ale stejnì to tak být nemùze - je to tak pøísernì absurdní, monstrózní. Viníkem musí být Alfréd Inglethorp."

Poirot zavrtìl váznì hlavou.

"Nevyzvídejte dál," pokraèovala sleèna Howardová, "neodpovím vám. Já si to dokonce nepøipoustím ani sama sobì. Musím být blázen, ze jsem na to jen pomyslela."

Poirot pøikývl, jako kdyby byl spokojený.

"Nebudu se vás uz ptát na nic. I tak jsem se dozvìdìl dost. I já - i já mám instinkt. Spìjeme spoleènì k rozlustìní."

"Nezádejte mne, abych vám pomohla, protoze já to neudìlám. Nehnu ani prstem, abych - abych -" Zadrhla se.

"Vy mi pomùzete i navzdory svému rozhodnutí. Nebudu po vás zádat nic - a stejnì se stanete mým spojencem. S tím nic nenadìláte. Stejnì udìláte, co budu chtít."

"A co po mnì chcete?"

"Abyste se kolem sebe rozhlízela!"

Evelyn Howardová sklonila hlavu.

"Ano, s tím si nemohu pomoci. Vzdy si vsímám ostatních - a vzdy doufám, ze se má tusení nenaplní."

"Jestlize se mýlíme, pak je to jen dobøe," øekl Poirot.

"Nikdo se nebude radovat více nezli já. Ale jestlize máme pravdu? Jestlize máme pravdu, sleèno Howardová, na èí stranì stojíte?"

"Já nevím, já nevím -"

"Ale prosím vás."

"Mohlo by to být ututláno."

"Nic se nesmí utajit."

"Ale Emily sama -" Odmlèela se.

"Sleèno Howardová," øekl Poirot klidnì, "podobné chování je nehodné vasí osoby."

Náhle odtrhla ruce od oblièeje.

"Ano," øekla klidnì, "ten, kdo s vámi pøed chvílí hovoøil, nebyla Evelyn Howardová!" Pohodila hrdì hlavou.

"Teï pøed vámi stojí Evelyn Howardová! A stojí na stranì spravedlnosti! Padni komu padni." S tìmito slovy odkráèela pevným krokem z místnosti.

"Támhle," øekl Poirot a hledìl za ní, "kráèí nás cenný spojenec. Ta zena, Hastingsi, má mozek i srdce na pravém místì."

Neodpovìdìl jsem.

"Instinkt je bájeèná vìc," pøemítal Poirot. Nemùzete ho ani vysvìtlit, ani ignorovat."

"Zdá se, ze vy a sleèna Howardová dobøe víte, o èem hovoøíte," poznamenal jsem chladnì. "Mozná si to neuvìdomujete, ale já stále tápu v temnotách."

"Skuteènì? Je tomu tak, mon ami?"

"Ano. Pouèíte mne, ze?"

Poirot si mì chvilku pozornì prohlízel. Pak vsak, k mému velkému pøekvapení, zavrtìl rozhodnì hlavou.

"Ne, mùj pøíteli."

"Ach, podívejme, a proè ne?"

"Na takové tajemství dva staèí."

"Dobøe, ale já si myslím, ze není zrovna spravedlivé, ze si fakta hodláte ponechat pro sebe."

"Nic pøed vámi netajím. Vsechno, co vím, víte i vy. Mùzete si vytvoøit vlastní závìry. Teï uz je to jen otázka pøemýslení."

"Pøesto by mne vase odpovìï zajímala."

Poirot na mne velmi soustøedìnì pohlédl a znovu zavrtìl hlavou.

"Opravdu," øekl smutnì, "vy postrádáte instinkt."

"Pøed chvílí jste ale zádal inteligenci," zdùraznil jsem.

"Obojí èasto kráèí spoleènì," øekl Poirot záhadnì.

Poznámka se mi zdála natolik nepøípadná, ze jsem si dokonce nedìlal zádné násilí, abych na ni zareagoval. A v této chvíli jsem se pevnì rozhodl, ze pokud uèiním nìjaké zajímavé a dùlezité objevy - a bezpochyby se tak stane - ponechám si je jen a jen pro sebe a Poirota pøekvapím az koneèným výsledkem.

Jsou chvíle, kdy by se mìl kazdý starat pøedevsím sám o sebe.

DEVÁTÁ KAPITOLA

Doktor Bauerstein

Dosud se nenaskytla vhodná pøílezitost vyøídit Lawrencovi Poirotovo sdìlení. Az teï, kdyz jsem se jen tak brouzdal trávou a v usích mi pøitom stále jestì znìl panovaèný tón hlasu mého pøítele, jsem Lawrence koneènì zahlédl. Na kriketovém høisti bezhlavì odpaloval nìkolik starých ohraných míèù jestì letitìjsí døevìnou kriketovou pálkou.

Napadlo mne, ze tohle je pravá chvíle k pøedání Poirotova sdìlení. Pravda byla, ze jsem stále jestì nechápal obsah sdìlení, ale troufal jsem si tvrdit, ze po Lawrencovì odpovìdi a nedlouhém obratnì vedeném výslechu si jistì poznám, co má Poirot za lubem. Podle toho jsem jednal.

"Hledal jsem vás," poznamenal jsem ne zcela po pravdì.

"Skuteènì?"

"Ano. Mám pro vás sdìlení - od Poirota."

"Opravdu?"

"Pozádal mne, abych poèkal, az s vámi budu o samotì," øekl jsem a mùj hlas významnì klesl, pøitom jsem ho po oèku sledoval. Na vytvoøení správné atmosféry jsem opravdu dobrý.

"A?"

Ve snìdé melancholické tváøi se nepohnul ani nejmensí sval. Pochopil alespoò nìco z toho, co jsem mu øíkal?

"Sdìlení zní takto." Ubral jsem jestì více na síle hlasu. ,Najdìte chybìjící hrnek na kávu a nemusíte mít obavy.'"

"Co má proboha tohle vsechno znamenat?" Lawrence na mne uzasle zíral.

"Netusíte?"

"Ani v nejmensím. A vy?"

Byl jsem pøinucený také zavrtìt hlavou.

"Jaký chybìjící hrnek na kávu?"

"Já nevím."

"Radìji by se mìl obrátit na Dorcas nebo na nìkterou jinou sluzebnou, kdyz chce vìdìt více o hrncích na kávu. To je jejich starost, ne moje. Já o hrncích na kávu nevím nic, kromì toho, ze jsme mìli jedny, z nichz jsme vsak nikdy nepili, byly nádherné, snové! Starý Worcester. Vy ale asi nejste znalec, ze ne, Hastingsi?"

Zavrtìl jsem hlavou.

"O mnoho pøicházíte. Takový dokonalý kus starého porcelánu - uz jen ho potìzkat pøedstavuje zázitek, nìkdy staèí ho jenom prohlízet."

"Chápu, ale co mám vyøídit Poirotovi?"

"Øeknìte mu, ze vùbec nevím, o èem hovoøí. Jeho slova jsou pro mne doslova spanìlskou vesnicí."

"Dobøe."

Usel jsem jen nìkolik krokù zpìt k zámku, kdyz na mne náhle zavolal.

"Jak znìl závìr té vìty? Zopakujte mi to jestì jednou, mùzete?"

"Najdìte chybìjící hrnek na kávu a mùzete být klidný. Opravdu nevíte, co to vsechno znamená?" zeptal jsem se dychtivì.

Zavrtìl hlavou.

"Ne," øekl zamyslenì. "Nevím. Já - já sám bych si pøál vìdìt, co za tím vìzí, sám bych to chtìl vìdìt."

Zvuk gongu se rozeznìl zámkem a my jsme se vraceli spoleènì. Poirot, kterého pøedtím John pozádal, aby zùstal na obìd, jiz sedìl u stolu.

Podle nepsané dohody byla jakákoli zmínka o tragédii zapovìzená. Hovoøili jsme o válce a probírali dalsí novinky. Ale poté, co byly servírovány sýry a susenky a Dorcas opustila místnost, se Poirot náhle naklonil k paní Cavendishové.

"Promiòte, madam, nechtìl bych zrovna teï vyvolávat nepøíjemné vzpomínky, ale mám takový malý nápad," "malé nápady" Poirota uz dávno proslavily, "a chtìl bych vám proto polozit jednu nebo dvì otázky."

"Mnì? Ale samozøejmì."

"Jste laskavá, madame. Otázka zní: dveøe spojující pokoj paní Inglethorpové s pokojem mademoiselle Cynthie byly zajistìné, ze?"

"Samozøejmì ze byly zajistìné," odpovìdìla Mary Cavendishová, kterou otázka ponìkud pøekvapila. "Zmínila jsem se o tom jiz pøed koronerovou porotou."

"Øíkáte, ze byly zajistìné?"

"Ano." Vypadala zmatená.

"Znamená to," vysvìtloval Poirot, "ze jste si zcela jistá, ze byly zajistìné, nikoli pouze zamèené?"

"Ach, nyní uz chápu, kam míøíte. Tak na to nemohu odpovìdìt s jistotou. Kdyz jsem øekla, ze byly zajistìné, mínila jsem tím, ze byly pevnì zavøené a já jsem je nemohla otevøít, ale jsem pøesvìdèená, ze vsechny dveøe byly nalezené ve stavu, kdy byly zajistìné zevnitø."

"Pøesto, podle vás, dveøe mohly být zrovna tak jen zamèené?"

"Ach ano."

"Vy sama, madame, kdyz jste tedy vstoupila do pokoje paní Inglethorpové, jste si nepovsimla, zdali byly èi nebyly dveøe zajistìné?"

"Já - já jsem pøesvìdèená, ze byly zajistìné."

"Ale na vlastní oèi jste to nevidìla?"

"Ne. Já - ne, nevsimla jsem si toho."

"Ale já ano," vstoupil náhle Lawrence do hovoru. "Já jsem si vsiml, ze byly zajistìné."

"Ach, pak se záhada objasòuje." A Poirot náhle vyhlízel jako schlíplý pes.

Nemohl jsem si pomoci, abych se v duchu nezaradoval, projednou mu jeho "malý nápad" nevysel. Po obìdì mne Poirot naléhavì poprosil, abych ho doprovodil domù. Ponìkud upjatì jsem pøikývl.

"Jste rozmrzelý, ze ano?" zeptal se neklidnì, kdyz jsme procházeli parkem.

"Ani v nejmensím," øekl jsem chladnì.

"To je dobøe. Spadl mi velký kámen ze srdce."

Tedy takhle jsem to nezamýslel. Doufal jsem, ze si povsimne mé upjatosti. Pøesto ale vroucnost jeho hlas zahnala moje chvilkové roztrpèení. Roztál jsem.

"Vyøídil jsem Lawrencovi vase sdìlení," øekl jsem.

"A co on na to? Asi z toho byl doèista popletený?"

"Ano. Jsem si zcela jistý, ze vùbec nepochopil, co jste tìmi slovy mínil."

Oèekával jsem, ze Poirot bude skleslý; ale k mém pøekvapení odpovìdìl, ze podobnou reakci èekal a ze je rád. Moje hrdost mi nedovolila dále vyzvídat. Poirot obrátil svoji pozornost jiným smìrem.

"Mademoiselle Cynthia dnes nebyla na obìdì. Jak se jí daøí?"

"Je opìt v nemocnici. Dnes pracuje."

"Ach, jak je pilná tahle malá sleèna. A také hezká Hezká jak obrázky, které jsem vidìl v Itálii. Rád bych si tu její lékárnu prohlédl. Co myslíte, nevadilo by jí to?"

"Jsem si jistý, ze byste ji potìsil. To místo není zrovna dvakrát velké, ale je zajímavé."

"Jezdí tam kazdý den?"

"Vsechny støedy má volné, také o sobotách se vrací na obìd. Jinak je tam stále."

"To si zapamatuji. Zeny dnes pøinásejí velké obìti a mademoiselle Cynthia je chytrá - ach ano, ta malièká má mozek."

"To ano. A jsem pøesvìdèený, ze podstupuje opravdu tvrdou zivotní zkousku."

"Bezpochyby. Koneckoncù vykonává velmi zodpovìdnou práci. Pøedpokládám, ze tam skladují i velmi silné jedy."

"Ano, ukazovala nám je. Drzí je pod zámkem v malé skøíni s policemi. Jsem pøesvìdèený, ze se vsichni chovají velmi opatrnì. Ostatnì vzdy kdyz opoustìjí místnost, berou si klíè od té skøínì s sebou."

"Jistì. A ta skøíò stojí blízko okna?"

"Ne, nachází se právì na opaèné stranì místnosti. Proè?"

Poirot pokrèil rameny.

"Pouhá zvìdavost. Nic za tím nehledejte. Zajdete ke mnì?"

Právì jsme dorazili k usedlosti.

"Ne. Myslím, ze se vrátím. Cestou zpìt se projdu pøes les."

Hvozdy kolem Stylesu byly opravdu pøekrásné. Línì jsem se toulal po chladných lesních mýtinách a po pøedcházející procházce otevøenou krajinou parkù jsem se nemohl zázitku nabazit. Stìzí sem pronikl vánek, naprosté ticho pøerusovalo jen jemné, témìø neslysné cvrlikání ptákù. Kráèel jsem úzkou pìsinou a nakonec jsem se zastavil a klesl na zem u paty obrovského starého buku. V mojí mysli se rozhostil klid a mír. Dokonce jsem v té chvíli Poirotovi odpustil jeho absurdní tajnùstkáøské chování.

Opravdu, v tu chvíli jsem miloval celý svìt. Pak jsem zívl. Pøemýslel jsem o zloèinu a náhle mi celá tragédie pøipadala jako nìco velmi vzdáleného a neskuteèného. Znovu jsem zívl.

Je témìø jisté, pomyslel jsem si, ze se vlastnì nikdy nic nepøihodilo. Samozøejmì, vsechno byl urèitì jen zlý sen. Pravda v celé vìci byla taková, ze Lawrence zavrazdil Alfréda Inglethorpa kriketovou pálkou. Ale od Johna bylo absurdní, ze kolem natropil takový povyk, a co teprve jeho køik: Øíkám ti, já to mít nebudu!

Leknutím jsem se probudil.

Rázem jsem si uvìdomil, ze se nacházím ve velmi nepøíjemné situaci. Necelé ètyøi metry ode mne stáli tváøí v tváø John a Mary Cavendishovi a vásnivì se pøeli. Zcela jistì si mì nevsimli; jestì pøedtím nez jsem se zmohl na to, abych zmizel nebo promluvil, John znovu zopakoval slova, která mne vytrhla ze snu.

"Øíkám ti, Mary, já to mít nebudu."

Maryin hlas studiI:

"Opravòuje tì snad nìco k tomu, abys hodnotil moje chování?"

"Na tom si tedy zgustne celá vesnice! Teprve v sobotu byla moje matka zpopelnìna a ty uz si uzívás s tím chlápkem."

"Ach," pokrèila rameny, "jestli ti vadí jen nìjaké vesnické zvásty!"

"Tak snadno se nevykroutís. Mám uz dost toho otrapy, co se vìènì potlouká pod nasimi okny. Navíc je to polský zid."

"Trocha zidovské krve nezaskodí. Okoøení alespoò," pohlédla na nìho, "neteènou pøihlouplost obyèejného Anglièana."

V jejích oèích plál oheò, její hlas mrazil. Nedivil jsem se Johnovi, ze se mu do oblièeje nahrnula zprudka krev.

"Mary!"

"Ano?" Tón jejího hlasu se nezmìnil.

Pøestal prosebnì naléhat.

"Mám tomu rozumìt tak, ze se budes s Bauersteinem scházet i nadále, a to pøesto, ze si to nepøeji?"

"Pokud se rozhodnu."

"Ty mi odporujes?"

"Ne, já ti jen zakazuji hodnotit mé chování. A co ty, nemás snad nìjakou pøítelkyni, o které bych mìla vìdìt?"

John ustoupilo krok. Barva mu pomalu mizela z tváøí.

"Co tím mínís?" øekl nejistì.

"Vsak vís!" øekla Mary klidnì. "Sám dobøe vís a neøíkej, ze ne, protoze zrovna ty nemás zádné právo diktovat mnì, koho si mohu èi nemohu vybírat za pøátele."

John na ni prosebnì pohlédl, v oblièeji se mu objevil zdrcený výraz.

"Zádné právo? Já ze nemám zádné právo, Mary?" opakoval nejistì. Natáhl k ní ruce. "Mary -"

Na chvilku jsem byl pøesvìdèený, ze zakolísá. V oblièeji se jí rozhostil mírný výraz, ale náhle vzplála novým výbuchem.

"Zádné!"

Otoèila se, ale John k ní pøiskoèil a chytil ji za pazi.

"Mary," jeho hlas teï znìl velmi klidnì, "milujes toho chlápka Bauersteina?"

Zaváhala a náhle jako kdyby se jí celý oblièej rozzáøil tím vìènì mladým spalujícím zárem, výrazem starým jako lidstvo samo. Tak se mozná usmívaly i nìkteré egyptské sfingy.

Klidnì se vymanila z jeho sevøení a pøes rameno ho oslovila.

"Mozná," øekla, a pak rychle opustila malou mýtinu, John v tu chvíli zkamenìl na místì.

Pokroèil jsem kupøedu, naslapoval jsem ztìzka na suché praskající vìtve, úmyslnì jsem se choval nemotornì. John se ke mnì otoèil. Nastìstí ho zøejmì nenapadlo, ze bych mohl být na scénì dramatu uz døíve.

"Ale, Hastings. Doprovodil jste toho malého chlapíka bezpeènì domù? Jak bizarní je ten drobný muz! Je ale n velmi bystrý, ze ano?"

"Ve své dobì byl povazován za jednoho z nejlepsích detektivù."

"Ach, pak v nìm jistì nìco musí být. Ale pomyslím-li, v jakém zkazeném svìtì zijeme!"

"Opravdu?" zeptal jsem se.

"Dobrý boze, jistìze ano! Jaké hrozné divadlo se tady chystá. Muzi Scotland Yardu smejdí uvnitø pokojù, kolem zámku, vyskakují ze vsech stran jako èertíci z krabièek! Nikdy nevíte, kde na nì pøístì narazíte. Ze vsech novin v zemi na nás køièí obrovské titulky -zatracení vsiví novináøi, to vám øíkám! Víte, ze dnes ráno na nás civìl celý jejich dav od hlavní brány? Bylo to jako voskové muzeum hrùzy Madame Tussaud. Pyramidální hloupost, ze ano?"

"Odvahu, Johne!" øekl jsem konejsivì. "To nemùze trvat vìènì."

"Myslíte, opravdu? Celý ten humbuk mùze trvat dost dlouho na to, abychom uz nikdy nebyli schopní opìt hrdì zdvihnout hlavy."

"Ne, ne, stáváte se morbidním."

"Z èlovìka se snadno stane patologický pøípad, kdyz je dennodennì pronásledovaný ohavnými novináøi, kteøí na nìho civí ze vsech stran s otevøenou hubou jako smeèka idiotù vsude, kam se pohne! Ale je tady cosi horsího nez tyátr kolem."

"A to?"

John ztisil hlas:

"Pomyslel jste nìkdy, Hastingsi - a to je pro mne doslova noèní mùra - kdo to udìlal? Nìkdy se nemohu ubránit dojmu, ze to byla nìjaká nehoda. Protoze - protoze - kdo to mohl udìlat? Inglethorp je nyní mimo hru, a není nikdo dalsí; nikdo, tvrdím, kromì - jednoho z nás."

Ano vskutku, to byl dostateèný dùvod pro to, aby se komukoli z nás zdály zlé sny! Ale byl to jeden z nás? Ano, jistìze se to tak muselo stát, ledaze -

Cosi mne napadlo. Rychle jsem uvazoval. A náhle mne osvítilo. Ty Poirotovy záhadné narázky - vsechno náhle zapadalo. Choval jsem se jako blázen, kdyz jsem to pøehlízel, a pøitom jaká úleva pro nás pro vsechny.

"Ne, Johne," øekl jsem, "nikdo z nás nevrazdil. Jak by také mohl ?"

"Já vím, ale kdo tedy?"

"Opravdu neuhádnete?"

"Ne."

Pozornì jsem se rozhlédl kolem sebe a ztisil jsem hlas.

"Doktor Bauerstein!" zaseptal jsem.

"Nemozné."

"Ani v nejmensím."

"Ale jaký by, proboha, zrovna on mìl mít zájem na smrti mé matky?"

"To nevím," pøipustil jsem, "ale øeknu vám jedno: Poirot smýslí stejnì."

"Poirot? Ten? Jak to víte?"

Øekl jsem mu o Poirotovì prudké zmìnì chování, kdyz se dozvìdìl, ze doktor Bauerstein navstívil stylesté panství osudovou noc, a dodal jsem:

"Dvakrát opakoval: "To mìní vse." A já jsem o tom pøemýslel. Vzpomínáte, jak Inglethorp øekl, ze odlozil podnos s kávou v hale? Dobøe, tak to se stalo právì tehdy, kdyz pøijel doktor Bauerstein. Nemyslíte, ze by pro doktora Bauersteina bylo docela snadné v okamziku, kdy Inglethorp procházel halou, nìco do kávy pøidat?"

"Hm," øekl John, "to by ale bylo velmi riskantní."

"Ano, ale mozné by to bylo."

"A dále, jak mohl vìdìt, ze to byla její káva? Ne, starý kamaráde, nemyslím, ze by tohle mohlo sedìt."

Ale já jsem si vzpomnìl jestì na nìco.

"Máte zcela pravdu. Tak se to nestalo. Poslouchejte."

A pak jsem mu øeklo vzorku kakaa, který Poirot odebral k analýze.

John mne pøerusil, hned jak jsem zaèal.

"Ale poèkejte, Bauerstein sám kakao analyzoval jiz døíve."

"Ano, jistì, a to je právì ono. Az do této chvíle mi to nedocházelo. Stále jestì mi nerozumíte? Bauerstein kakao analyzoval - a v tom to vìzí! Jestlize je Bauerstein vrah, nemohlo pro nìho být nic snadnìjsího nez zamìnit odebraný vzorek za jiný a poslat ho k testování. A samozøejmì v takovém pøípadì nemìl nikdo sanci nalézt strychnin! Ani ve snu by také nikoho nenapadlo podezøívat Bauersteina, nebo pøemýslet o dalsím vzorku - kromì Poirota," dodal jsem s opozdìným uznáním.

"Ano, ale co hoøká chu strychninu, kterou kakao nepotlaèí?"

"Tedy, o tom hovoøil pouze on. Jistì jsou i jiné moznosti. Ovsem je pravda, ze on je dnes jedním z nejslavnìjsích svìtových toxikologù -"

"Jeden z nejslavnìjsích svìtových? Zopakujte to."

"Ví o jedech více nez kterýkoli jiný smrtelník," vysvìtloval jsem. "Tedy, napadlo mne, ze mozná pøisel na zpùsob, jak potlaèit hoøkou chu strychninu. Koneckoncù to nemusel být ani strychnin, ale nìjaká neznámá látka, o které dosud nikdo neslysel a která se projevuje obdobnými symptomy."

"Hm, mozná ano, mohlo by to tak být," øekl John. "Ale, øeknìte mi, jak by tu látku dostal do kakaa? Kakao nezùstalo dole, ze ne?"

"Ne, nezùstalo," pøipustil jsem zdráhavì.

A pak zèistajasna jako úder palicí mne zasáhlo silné podezøení. Doufal jsem, v duchu jsem se modlil, aby John nedospìl ke stejnému závìru. Okosem jsem na nìho pohlédl. Tváøil se zmatenì a já jsem si zhluboka s ulehèením oddychl, protoze mne napadla hrozná myslenka, ze doktor Bauerstein musel mít komplice.

Ale tak to urèitì nebylo! Krásná zena jako Mary Cavendishová nemohla být vrazedkyní. Jenze kolik krásných zen proslulo jako travièky.

A náhle jsem si vzpomnìl na první rozhovor u èaje v den mého pøíjezdu a na zablesknutí v jejích oèích, kdyz pronesla vìtu, ze jed je zbraní zeny. Jak pøesvìdèivá byla osudný úterní veèer! Odhalila snad paní Inglethorpová nìco mezi ní a Bauersteinem a pohrozila jí, ze se o tom zmíní jejímu manzelovi? Byl snad toto motiv zloèinu?

Pak jsem si vzpomnìl na podivný rozhovor mezi Poirotem a Evelyn Howardovou. Mìli snad na mysli právì toto? Bylo tohle to, èemu Evelyn nechtìla uvìøit?

Ano, vse do sebe zapadalo.

Nebylo tedy divu, ze sleèna Howardová navrhovala "vse ututlat". Teï jsem koneènì pochopil, co znamenala její nedokonèená vìta "Emily samotná -". A z hloubi duse jsem s ní souhlasil. Kdyby mohla, nechtìla by paní Inglethorpová radìji zùstat nepomstìná, nez aby hrozná hanba padla na jméno Cavendish?

"Je tady jestì nìco," øekl John náhle a neoèekávaný zvuk jeho hlasu zpùsobil, ze jsem sebou trhl. "Nìco, co ve mnì vyvolává pochybnosti o pravdivosti toho, co jste øekl."

"Co to je?" zeptal jsem se, vdìèný, ze uz se dál nezabývá tím, jak se jed dostal do kakaa.

"Proè Bauerstein zádal pitvu. Pøece v jeho zájmu nebylo, aby byla vykonána. Ten malý Wilkins by se zcela jistì spokojil s pouhým konstatováním, ze slo o srdeèní pøíhodu."

"Ano," øekl jsem pochybovaènì. "Ale to my nevíme. Mozná si myslel, ze to je z hlediska dlouhodobého vysetøování bezpeènìjsí. Nìkdo mohl zaèít hovoøit pozdìji. Pak by policisté naøídili exhumaci. Celá vìc by vyplula na povrch pozdìji a on by se ocitl v nezávidìníhodném postavení, nikdo by neuvìøil, ze proslulý odborník jako on se mohl zmýlit takovým fatálním zpùsobem, ze by za pøíèinu úmrtí urèil srdeèní selhání."

"Ano, to je mozné," pøipustil John. "Pøesto," dodal, "bych velebil Boha, kdybych jen tusil, jaký mohl mít motiv."

Otøásl jsem se.

"Podívejte se," øekl jsem, "mohu se zcela mýlit. A nezapomeòte, vsechno, o èem jsme hovoøili, je jen mezi námi."

"Ach samozøejmì - to není tøeba zdùrazòovat."

Nás hovor se odehrával bìhem chùze a právì jsme míjeli malou branku v zahradì. Nedaleko od nás se ozvaly hlasy. Èaj byl podáván pod fíkovníkem, jako v den mého pøíjezdu.

Cynthia se vrátila z nemocnice a já jsem postavil svoji zidli vedle její a øekl jsem jí o Poirotovì pøání navstívit lékárnu.

"Samozøejmì! Budu velmi ráda, kdyz mne navstíví. Nejlepsí by bylo, kdyby pøisel na èaj. Vsechno obstarám. Je to takový roztomilý malý muz! On je opravdu zábavný. Nedávno mne pøinutil, abych sòala broz ze své stuhy a pak ji pøipíchla zpìt, protoze, jak øekl, nebyla pøipnutá rovnì."

Zasmál jsem se.

"To je jeho mánie."

"Ano, také mne to napadlo."

Mlèeli jsme snad minutu nebo dvì a pak Cynthia, která hledìla smìrem k Mary Cavendishové a pøitom jí naslouchala, øekla:

"Pane Hastingsi."

"Ano?"

"Ráda bych si s vámi po èaji promluvila."

Její pohled upøený na Mary mne pøinutil, abych se na chvíli zamyslel. Zdálo se mi, ze mezi nimi nepanoval zvlás vøelý vztah. Poprvé mne napadlo, jaká bude budoucnost této dívky. Paní Inglethorpová ji nijak nezaopatøila, ale já jsem se domýslel, ze John a Mary pravdìpodobnì budou trvat na tom, aby s nimi zùstala -pøinejmensím alespoò do konce války. John, jak jsem vìdìl, ji mìl velmi rád a urèitì by ho mrzelo, kdyby odesla.

John se vrátil ze zámku a pøipojil se k nám. V jeho obvykle dobromyslné tváøi se odrázela zloba.

"Ti detektivové jsou opravdu hrozní! Prolezli kazdý pokoj - vsechno pøevrátili vzhùru nohama. To se mi pranic nelíbí! Pøedpokládám, ze vyuzili chvíle, kdy jsme byli vsichni pryè. Promluvím s tím chlápkem Jappem, az ho pøístì uvidím!"

"Je posedlý," zavrèela sleèna Howardová.

Lawrence se vyjádøil v tom smyslu, ze musí vykázat nìjakou èinnost. Mary Cavendishová mlèela.

Po èaji jsem vybídl Cynthii k procházce a spoleènì jsme se vydali k nedalekému lesu.

"Tedy?" vyzval jsem ji jen chvíli poté, kdy nás listnatá zástìna skryla pøed zvídavými pohledy.

Cynthia se s povzdechem usadila na zem a odhodila stranou klobouk. Sluneèní svit, který pronikal vìtvemi, promìnil barvu jejích kastanovì hnìdých vlasù na chvìjící se zlatou.

"Pane Hastingsi - vzdy jste tak laskavý a tolik toho víte."

Slova mne opravdu potìsila, zvlástì od pùvabné dívky, jakou byla Cynthia! Mnohem pùvabnìjsí nez Mary, která nikdy nic podobného neøekla.

"Jen do toho," laskavì jsem ji pobídl, kdyz zaváhala.

"Chtìla bych vás pozádat o radu. Jak se mám zachovat?"

"Zachovat?"

"Ano. Víte, teta Emily mi vzdy øíkala, ze budu zabezpeèená. Pøedpokládám ale, ze zapomnìla nebo prostì nepomyslela na to, ze by nìkdy mohla zemøít - a já v této chvíli nejsem nikterak zaopatøená! A nevím, co mám dìlat. Myslíte, ze bych odsud mìla ihned odejít?"

"Boze na nebesích, to ne! Nikdo to po vás ani nezádá, tím jsem si jistý ."

Cynthia na chvíli zaváhala, drobnýma rukama pøitom skubala malé trsy trávy. Pak øekla: "Paní Cavendishová to chce. Ona mne nenávidí."

"Ona vás nenávidí?" pøekvapením jsem vykøikl.

Cynthia pøikývla.

"Ano. Nevím proè, ale nesnásí mne, a on také."

"Tak to ne, vím, ze se mýlíte," øekl jsem vøele. "Je to právì naopak, John vás má velmi rád."

"Ach ano - John. Ale já jsem myslela Lawrence. Samozøejmì ze nedbám na to, zda mne Lawrence nenávidí. Pøesto je ale hrozné pomyslení, kdyz víte, ze vás nemá nikdo rád, viïte?"

"Ale oni vás mají rádi, drahá Cynthio," øekl jsem dychtivì. "Jsem si jistý, ze se mýlíte. A je zde také John a sleèna Howardová."

Cynthia ponìkud sklesle pøikývla. "Ano, John mne má rád, alespoò si to myslím, a samozøejmì Evie, ta by pøes vsechny své drsné zpùsoby neublízila mouse. Ale Lawrence se mne nikdy nezeptal, zdali mi mùze nìjak pomoci, a Mary se jen stìzí pøinutí, aby se ke mnì chovala zdvoøile. Ona chce, aby se Evie zdrzela, naléhavì ji o to prosí, ale o mne nestojí a -a -já nevím, co dìlat."

Náhle ubohé dítì vybuchlo v pláè.

Nevím, co to zpùsobilo. Snad její krása, jak sedìla v sluneèním svitu, který se odrázel v jejích vlasech; pocit úlevy, ze hovoøím s nìkým tak panensky nevinným, s nìkým, kdo nemá nic spoleèného s tragédií; mozná upøímná lítost nad jejím mládím a opustìností. Buï jak buï, naklonil jsem se kupøedu, její malé ruce jsem vzal do svých a nemotornì jsem ze sebe vypravil:

"Vezmìte si mne, Cynthio."

Bezdìky jsem ji zøejmì vyléèil z jejího bolu. Narovnala se, zamítavì zavrtìla hlavou a se zøejmým náznakem drsnosti v hlase øekla:

"Nechovejte se jako hlupák!"

Její slova mne ranila.

"Nejsem hlupák. Upøímnì vás zádám, abyste se stala mojí zenou."

K mému velkému pøekvapení Cynthia náhle propukla v smích a nazvala mne "legraèním drahouskem".

"Je to od vás sladké," øekla, "ale sám víte, ze to nechcete!"

"Ale chci. Mám -"

"Nezálezí na tom, co máte. Ve skuteènosti to nechcete -a já také ne."

"Dobøe, samozøejmì, vsechno se urovná," øekl jsem strnule. "Ale na mém návrhu nevidím nic legraèního. Nic humorného."

"To jistì ne, opravdu," øekla Cynthia. "Pøístì na nìj pøistoupí jistì nìkterá jiná zena. Na shledanou, velmi jste mne potìsil."

A se závìreèným, teï uz nekontrolovaným výbuchem smíchu zmizela mezi stromy.

Pøemýslel jsem o nasem rozhovoru a ranilo mne, jak spatnì skonèil.

Náhle mne napadlo, ze by nebylo spatné zajít do vesnice a vyhledat tam Bauersteina. Nìkdo si uz musí na toho chlápka posvítit. A také by bylo moudré uklidnit ho, aby ho nenapadlo, ze je v podezøení. Vzpomnìl jsem si, jak Poirot spoléhal na moji diplomacii. Zasel jsem tedy k malému domu, kde pronajímali pokoje, vìdìl jsem, ze si zde jeden pronajal, a zaklepal jsem na dveøe.

Ve dveøích se objevila stará zena.

"Dobré odpoledne," øekl jsem pøíjemnì. "Mohu hovoøit s doktorem Bauersteinem?"

Zírala na mne.

"Neslysela jste?"

"Neslysela co?"

"O nìm."

"Co o nìm?"

"Je tady?"

"Je sebraný."

"Jak sebraný?"

"No, sebrala ho policie."

"Policie!" jen ztìzka jsem lapal po dechu. "Chcete øíct, ze ho zatkli?"

"Ano, to je ono, a-"

Na víc uz jsem neèekal a øítil jsem se zpìt do vesnice za Poirotem.

DESÁTÁ KAPITOLA

Zatèení

K mé nesmírné rozmrzelosti jsem vsak Poirota nezastihl a starý Belgièan, který se objevil po mém zaklepání, mi pouze sdìlil, ze je pøesvìdèený o tom, ze odjel do Londýna.

Byl jsem ohromený. Proboha, co mùze Poirot právì teï pohledávat v Londýnì? Rozhodl se k odjezdu náhle, nebo pojal tento úmysl jiz pøed nìkolik hodinami, kdyz ode mne odcházel?

Vydal jsem se zpìt na zámek a nemohl jsem se zbavit urèitého rozladìní. Bez Poirota jsem byl rázem nejistý, nevìdìl jsem, co poèít. Pøedvídal snad to zatèení? A nemìl v nìm nakonec sám prsty? To byly otázky, které jsem nedokázal rozlousknout. Ale co mám zatím dìlat? Mùzu o tom zatèení hovoøit na zámku, nebo ne? Aèkoli jsem se snazil si to nepøipoustìt, pomyslení na Mary Cavendishovou mne tízilo. Nebude pro ni novina znamenat hrozný sok? Snazil jsem se na ni nemyslet jako na podezøelou. Ona do toho nemohla být zapletená - pøece by se ke mnì v takovém pøípadì jiz dávno donesly nìjaké narázky.

Samozøejmì ze jsem pøed ní nemohl stále tajit fakt, ze byl doktor Bauerstein zatèený. Nazítøí se to ostatnì objeví v kazdém deníku. Pøesto jsem se zdráhal vy troubit to do svìta. Kdyby tady tak byl Poirot, toho bych mohl pozádat o radu. Co ho to jen napadlo, vydat se na záhadnou cestu do Londýna?

Pøesto mùj obdiv k jeho schopnostem nesmírnì stoupl. Døíve by mne ani ve snu nenapadlo doktora podezírat, dokud mi myslenku nevnukl Poirot. Ano, bezesporu, ten nevysoký muz je mazaný.

Po chvilce pøemítání jsem se rozhodl, ze se svìøím Johnovi, a rozhodnutí, zda bychom to mìli ostatním oznámit, ponechám na nìm.

Kdyz jsem mu novinu sdìlil, zareagoval ohromným hvízdnutím.

"Paneèku! Tak jste mìl pravdu. A já tomu nevìøil."

"Víte, ono to vlastnì pøekvapuje jen do chvíle, nez si na tu skuteènost zvyknete, a pak uz vidíte, jak do sebe vsechno zapadá. Ale jak se zprávou nalozíme? Je jisté, ze zítra o tom bude vìdìt kazdý."

John pøisvìdèil.

"Nevadí," øekl nakonec, "v této chvíli si to necháme pro sebe. Není nutné o tom hovoøit. Jak sám øíkáte, velmi brzy o tom bude ostatnì vìdìt kazdý."

Druhý den jsem nemohl dospat a hned po ránu jsem dychtivì rozevøel noviny, avsak ke svému velkému pøekvapení jsem v nich nenalezl jedinou zmínku o zatèení!

Narazil jsem pouze na jeden sloupek o "Styleském pøípadu", jinak ani slovo. Bylo to ponìkud záhadné, ale pøedpokládal jsem, ze Japp si z nìjakého dùvodu nepøál, aby o tom noviny psaly. Nijak mne to neznepokojilo, protoze to naznaèovalo, ze dojde k dalsím zatèením.

Po snídani jsem se rozhodl zajít do vesnice, chtìl jsem se ujistit, zdali se jiz Poirot nevrátil; ale jestì pøedtím, nez jsem vyrazil, se za jedním z oken objevila dùvìrnì známá tváø a stejnì dùvìrnì známý hlas pozdravil:

"Bon jour, mon ami."

"Poirot!" vykøikl jsem s ulehèením a popadl ho za ruce, abych ho odtáhl dovnitø do místnosti. "Nikdy jsem nevidìl nikoho radìji nez právì teï vás. Musím vám øíci nìco, co jsem zatím neprozradil nikomu kromì Johna. Co myslíte, udìlal jsem dobøe?"

"Mùj pøíteli," odvìtil Poirot, "já ale nevím, o èem

hovoøíte."

"Ovsemze o zatèení doktora Bauersteina," odpovìdìl jsem netrpìlivì.

"Doktor Bauerstein je zatèený?"

"Vy jste to nevìdìl?"

"Ne." Po chvilce mlèení vsak dodal: "Pøesto mne to nepøekvapuje. Koneckoncù nacházíme se jen ètyøi mile od pobøezí."

"Pobøezí?" otázal jsem se zmatenì. "Co má tahle skuteènost se vsím spoleèného?"

Poirot pokrèil rameny.

"Jistì, to je normální!"

"Ne pro mne. Bezpochyby jsem velmi nechápavý, opravdu nevidím prazádnou souvislost mezi tím, ze nedaleko odsud je pobøezí, a zavrazdìním paní Inglethorpové."

"Zádná samozøejmì není," odvìtil Poirot s úsmìvem. "Ale my jsme hovoøili o zatèení doktora Bauersteina."

"Jistì, právì ho zatkli za to, ze zavrazdil paní Inglethorpovou -"

"Coze?" vykøikl Poirot v nelíèeném údivu. "Doktor Bauerstein byl zatèený pro vrazdu paní Inglethorpové?"

"Ano."

"To ale není mozné! To by byla povedená fraska! Kdo vám to øekl, mùj pøíteli?"

"Tedy abych pravdu øekl, nikdo," pøipustil jsem. "Ale byl zatèený."

"Ach ano, pravdìpodobnì byl zatèený. Ale pro spionáz, mon ami."

"Pro spionáz?" zalapal jsem po dechu.

"Pøesnì tak."

"Ne za to, ze otrávil paní Inglethorpovou?"

"Ne, ledaze by nás pøítel Japp pøisel o rozum," odvìtil Poirot klidnì.

"Ale - ale já jsem byl pøesvìdèený, ze vy jste si to

myslel také?"

Poirot mi vìnoval jediný pohled, pohled plný udivené lítosti, který jen potvrzoval, ze podle nìho byla podobná úvaha naprosto absurdní.

"Tvrdíte tedy," øekl jsem a pomalu si zvykal na novou situaci, "ze doktor Bauerstein je spion?"

Poirot pøikývl.

"Copak jste ho nikdy nepodezíral?"

"Ani ve snu by mne to nenapadlo."

"Vy jste se nikdy nepozastavil nad tím, ze se slavný londýnský doktor zahrabal v takovém zapadákovì a ze mezi jeho zvyky patøilo toulat se celé hodiny po nocích?"

"Ne," pøipustil jsem, "na to jsem nikdy nepomyslel."

"On je samozøejmì rodilý Nìmec," øekl Poirot zamyslenì, "jenze v této zemi pracuje jiz tak dlouho, ze nikoho ani nenapadlo, aby ho podezíral, ze není Anglièan. Byl naturalizovaný zhruba pøed patnácti lety. Navíc je to opravdu velmi chytrý muz - samozøejmì ze je zid."

"Nièema je to!" vykøikl jsem rozhoøèenì.

"Vùbec ne. Naopak, on je vlastenec. Pomyslete jen, co vsechno riskoval. Obdivuji lidi tohoto druhu."

Nesdílel jsem Poirotùv filozofický nadhled.

"A s tímto muzem trávila paní Cavendishová celé hodiny!" vykøikl jsem rozzlobenì.

"Ano. Mám dojem, ze se mu velmi hodila do jeho plánù," poznamenal Poirot. "Dokud byli ostatní zamìstnáni klepy o nich, nikoho ani nenapadlo, aby pøipisoval doktorovi nìjaké jiné zámìry."

"To znamená, ze se podle vás o ni tolik nezajímal?" zeptal jsem se dychtivì - mozná trochu dychtivìji, nez by se sluselo.

"To samozøejmì tvrdit nemohu, ale - mohu vám øíci svùj osobní názor, Hastingsi?"

"Ano."

"Dobøe tedy, pak si myslím toto: paní Cavendishová o doktora Bauersteina nikdy neprojevila zájem, a to ani v nejmensím!"

"Skuteènì! Tohle si myslíte?" Nemohl jsem zastøít radost.

"Jsem si tím zcela jistý. A øeknu vám proè."

"Ano?"

"Protoze ona se zajímala o nìkoho jiného, mon ami."

"Ach!" Co tìmi slovy jen mínil? I kdyz jsem se tomu bránil, zaplavila mne vlna pøíjemné horkosti. Nejsem marnivý muz, o kterého by se zeny pøetahovaly, ale vzpomínám si na urèité náznaky, tedy ne pøílis okaté, které vsak urèitì svìdèily o zájmu-

Moje pøíjemné rozvazování vyrusil náhlý pøíchod sleèny Howardové. Chvatnì se rozhlédla kolem sebe, aby se ujistila, ze v pokoji není kromì nás zádná dalsí osoba, a rychle vytáhla starý arch hnìdého papíru. Podala ho Poirotovi a pøitom témìø nesrozumitelnì zamumlala, tak jak mìla ve zvyku, tajemná slova:

"Navrchu satníku." Pak kvapnì opustila pokoj.

Poirot pøelozený arch papíru dychtivì rozlozil a vykøikl uspokojením. Pak ho polozil na stùl.

"Pojïte sem, Hastingsi. A teï mi povìzte, co znamenají zaèáteèní písmena - J. nebo L.?"

Byl to støednì velký list papíru, ponìkud zaprásený, zøejmì nìkde lezel delsí èas. Ale to, co pøitáhlo Poirotovu pozornost, byla jmenovka. Na vrsku mìla vytistìnu znaèku firmy Parkson's, velmi známého výrobce divadelních kostýmù, a byla adresována - (sporná iniciála) Cavendish, Styleské sídlo, Styles St. Mary, Essex.

"Mùze to být T. Nebo to mùze být L.," øekl jsem po jedné èi dvou minutách bedlivého studia písmene. "Urèitì to vsak není J."

"Dobøe," odvìtil Poirot a opìt list papíru slozil. "Myslím si to samé. Je to L., na to se mùzete spolehnout!"

"Odkud se to tady vzalo?" zeptal jsem se zvìdavì. "A je to dùlezité?"

"Tak napùl. Potvrzuje to mé dohady. Odvodil jsem si, ze to nìkde muselo být, a pozádal jsem sleènu Howardovou, aby po tom pátrala, jak vidíte, byla úspìsná."

"Co mínila tím "navrchu satníku"?"

"No, tím zøejmì mínila," odvìtil Poirot pohotovì, "ze jmenovku nalezla nahoøe v satníku."

"Zvlástní místo pro ulození takového kousku hnìdého papíru," pøemítal jsem.

"Ani v nejmensím. Vrchní èást satníku je výborné místo pro uschování takové listiny a kartonové krabice. Sám jsem to tak kdysi dìlal. Kdyz jsou úhlednì uspoøádané, nijak nepøitahují pozornost."

"Poirote," zeptal jsem se naléhavì, "zabýval jste se vùbec tím zloèinem?"

"Ano - a mohu øíci, ze si myslím, ze vím, jak byl spáchán."

"Opravdu?"

"Bohuzel nemám zádný dùkaz, který by potvrdil mé domnìnky, leda -" S náhlou energií mne uchopil za pazi a smìroval mne dolù do haly, pøitom vzrusenì francouzsky volal: "Mademoiselle Dorcas, mademoiselle Dorcas, un moment, s'il vous plaît!"

Dorcas køik vyrusil a chvatnì pøispìchala ze spíze.

"Moje drahá Dorcas, nìco mne napadlo - taková drobná úvaha - ovsem kdyby se potvrdila, naskytla by se nám skvìlá pøílezitost! Øeknìte mi, v pondìlí, nikoli v úterý, Dorcas, ale v pondìlí, den pøed tragédií, nestalo se nìco se zvonkem paní Inglethorpové?"

Dorcas vyhlízela velmi pøekvapenì.

"Ano, pane, teï kdyz jste se o tom zmínil, tak si vzpomínám; ale nechápu, jak jste na to mohl pøijít. Myska, nebo nìjaké jiné zvíøe, musela pøehryzat drát. Opraváø pøisel a opravil to az v úterý ráno."

S neskrývaným vzruseným výkøikem se Poirot vydal zpìt do malého salonu.

"Ach, tìlo je slabé a jaká útìcha, kdyz zjistíte, ze jste na správné cestì. Mùj pøíteli, jsem jako pokropený zivou vodou. Já bìzím! Já skáèu!"

A opravdu bìhal a poskakoval, skotaèil jako malé dítì po trávníku za velkým oknem.

"Copak se vasemu malému pozoruhodnému pøíteli pøihodilo?" zaslechl jsem za sebou, a kdyz jsem se otoèil, spatøil jsem po svém boku Mary Cavendishovou. Smála se, a tak jsem se také pousmál. "Copak se dìje?"

"Tedy já ani nevím. Polozil Dorcas nìjaké otázky, které se týkaly zvonku, a její odpovìdi ho tak rozradostnily, ze teï blázní, jak ho vidíte!"

Mary se zasmála.

"Jak komické! Ale zdá se, ze uz odchází. Vrátí se jestì dnes?"

"Já nevím. Uz jsem vzdal veskeré pokusy dozvìdìt se více o jeho pøístích krocích."

"Není blázen, pane Hastingsi?"

"Mám-li odpovìdìt upøímnì, já nevím. Nìkdy jsem si i zcela jistý, ze bláznem bezpochyby je; a pak, kdyz se chová zrovna nejsílenìji, zjisuji, ze za jeho ztøestìnými projevy se skrývá zámìr."

"Rozumím."

I pøesto, ze se usmívala, Mary dnes po ránu vyhlízela velmi zamyslenì. Zdála se vázná, smutná. Napadlo mne, ze nastala pravá chvíle promluvit s ní o Cynthii. Zaèal jsem opatrnì, ale nedostal jsem se daleko, autoritativnì mne pøerusila.

"Vy jste jistì výborný advokát, pane Hastingsi, o tom nepochybuji, ale v tomto pøípadì plýtváte talentem zbyteènì. Cynthia se nemusí obávat, ze by se z mé strany setkala s nìjakým nevlídným zacházením."

Zalostnì jsem se zajíkal, kdyz jsem se pokousel øíci, ze doufám, ze si nemyslí nic spatného. Ale znovu mne pøerusila a její slova znìla tak neèekanì, ze zcela odsunula Cynthii a její trable do pozadí.

"Pane Hastingsi," øekla, "myslíte si, ze já a mùj muz prozíváme sastné manzelství?"

Doèista mne vyvedla z míry, a tak jsem jen zamumlal cosi v tom smyslu, ze není mojí vìcí, abych si o jejím manzelství cokoli myslel.

"Dobøe," øekla klidnì, "ale a uz to je èi není vase vìc, já vám øíkám, ze sastní nejsme."

Neøekl jsem nic, protoze jsem vycítil, ze jestì neskonèila.

Zaèala pomalu pøecházet místností sem a. tam s nepatrnì zaklonìnou hlavou, její stíhlá pruzná postava se pøi chùzi mírnì pohupovala. Náhle se zarazila a pohlédla na mne.

"Vy o mnì vùbec nic nevíte, ze ano?" zeptala se. "Odkud pocházím, jak jsem zila pøedtím, nez jsem se vdala za Johna - nic, ze je to tak? Dobøe, tak já vám nìco o sobì povím. Uèiním z vás zpovìdníka. Myslím si, ze jste dobrý èlovìk, ano, jsem si dokonce jistá."

Abych pravdu øekl, nebyl jsem na, sebe tolik pysný, jak bych asi v té chvíli být mìl. Stále jestì jsem mìl totiz pøed oèima Cynthii, která zaèala se svým dùvìrným vyznáním témìø stejným zpùsobem. Mimo to zpovìdník by mìl být starsí èlovìk, tuhle roli by nemìl hrát mladý muz.

"Mùj otec byl Anglièan," øekla paní Cavendishová, "ale moje matka byla Ruska."

"Ach," øekl jsem, "teï uz rozumím -"

"Èemu rozumíte?"

"Ta cizokrajná podoba - ta rozdílnost - která vás vzdy provázela."

"Domnívám se, ze moje matka byla velmi krásná. Ve skuteènosti si ji vsak vùbec nepamatuji. Zemøela, kdyz jsem byla jestì docela malá. Domnívám se, ze se tehdy odehrála nìjaká tragédie - vzala si omylem nadmìrnou dávku spacích práskù. A uz se ale stalo cokoli, pravdou zùstává, ze mému otci zlomila její smrt srdce. Krátce poté vstoupil do diplomatických sluzeb. Kamkoli jel, vsude jsem ho doprovázela. Kdyz mi bylo tøiadvacet let, poznala jsem uz témìø celý svìt. Byl to nádherný zivot - a já jsem to milovala."

Usmívala se a hlavu mìla zaklonìnou. Zdálo se, ze zije jen vzpomínkami na døívìjsí radostné dny.

"Pak mùj otec zemøel. Opustil mne v nejnevhodnìjsí chvíli. Mnì nezbylo nic jiného nez se pøestìhovat do Yorkshiru k jedné staré tetì." Celá se roztøásla. "Urèitì mì pochopíte, kdyz vám øeknu, ze to znamenalo smrt pro dívku, jako jsem byla já. Omezenost, umrtvující monotónnost, to mne pøivedlo témìø do blázince." Na chvilku se odmlèela a pak dodala jiným tónem: "A pak jsem potkala Johna Cavendishe."

"Ano?"

"Jistì si dovedete pøedstavit, ze z pohledu mé tety pro mne pøedstavoval velmi dobrou partii. Ale poctivì pøiznávám, ze to pøi mém rozhodování nehrálo zádnou roli. Ne, on pro mne totiz pøedstavoval nìco jiného, pøedstavoval pro mne únik z nesnesitelného monotónního zivota."

Nic jsem na to neøíkal a ona po krátké chvilce pokraèovala:

"Nemyslete si nic zlého. Zachovala jsem se k nìmu èestnì. Øekla jsem mu, a to byla pravda, ze ho mám velmi ráda a ze doufám, ze ho budu mít jestì radìji, ale v zádném pøípadì jsem se v té chvíli necítila na to, abych mu øekla, ze ho miluji. On prohlásil, ze ho to uspokojuje, a tak - jsme se vzali."

Na dlouhou chvíli se odmlèela, pøitom usilovnì vrastila èelo. Zdálo se, ze se opravdu naléhavì ohlízí za uplynulými dny. "Myslím si - a o tom jsem pøesvìdèená - ze si mne zpoèátku hledìl. Ale domnívám se, ze se k sobì prostì nehodíme. Témìø okamzitì jsme si totiz pøestali rozumìt. On - a tohle pro mne není pøíjemné si pøiznat, ale je to pravda - o mne brzy ztratil zájem." Musel jsem zamumlat cosi nesouhlasného, protoze rychle pokraèovala: "Ach ano, bylo to tak! To se nepøihodilo az teï - teï jsme jen dosli na rozcestí."

"Co tím míníte?"

Odpovìdìla klidnì:

"Míním tím, ze uz nehodlám déle zùstat na styleském panství."

"Vy a John uz nebudete zít spoleènì?"

"John zde mozná zùstane, ale já ne."

"Hodláte ho opustit?"

"Ano."

"Ale proè?"

Opìt se na dlouhou chvíli odmlèela a nakonec øekla: "Mozná - protoze chci být - zase volná!"

Po tìchto slovech jsem si náhle pøedstavil nekoneèný prostor plný neproniknutelných hustých lesù, odlehlých pustin - a pomyslel jsem si, co mùze svoboda znamenat pro takovou nespoutanou zenu, jakou byla Mary Cavendishová. Zdálo se mi, ze ji na okamzik vidím pøesnì takovou, jakou byla, pysnou a divokou, nezkrotnou, jako nìjaký dravý plachý pták plachtící nad kopci. Z jejích rtù se vydral slabý výkøik:

"Vy si ani neumíte pøedstavit, ne, neumíte, jakým vìzením se pro mne tohle nenávidìné místo stalo!"

"Rozumím," øekl jsem, "ale - ale nepodnikejte nic ukvapeného."

"Ach, ukvapeného!" Jako kdyby se její hlas vysmíval mé obezøelosti.

Pak jsem vyhrkl vìtu, po jejímz vyøèení bych se nejradìji kousl do jazyka:

"Uz víte, ze byl doktor Bauerstein zatèený?"

Nepøístupný chladný výraz zakryl jako maska její oblièej a skryl vsechna její hnutí mysli.

"John byl tak laskavý, ze mi to sdìlil dnes ráno."

"Dobøe, a co si o tom myslíte?" zeptal jsem se slabì.

"O èem?"

"O tom zatèení?"

"Co bych si mìla myslet? Oèividnì to je nìmecký vyzvìdaè; alespoò tak to øekl zahradník Johnovi."

Její tváø a hlas byly absolutnì chladné a postrádaly jakýkoli výraz. Zajímalo ji to, nebo ne? Poodstoupila krok dva stranou a dotkla se jedné z kvìtinových váz. "Doèista uschly. Musím je znovu vysadit. Nebude vám vadit, kdyz vás nyní opustím -dìkuji, pane Hastingsi." Odesla s chladnou nepatrnou úklonou a nechala mne stát u okna.

Ne, ji urèitì osud Bauersteina nijak zvlás nezajímal. Zádná zena by v takové chvíli nejednala s takovým ledovým klidem.

Následujícího rána se Poirot neobjevil a také po policistech ze Scotland Yardu se slehla zem.

Ale v poledne se objevil nový dùkaz - nebo pøesnìji nìco, co potvrdilo neexistenci dùkazu. Døíve jsme se totiz marnì pokouseli vypátrat ètvrtý dopis, který paní Inglethorpová napsala veèer pøed svojí smrtí. Nase úsilí nikam nevedlo, a tak jsme toho zanechali, doufali jsme, ze snad jednou na ten dopis nìkde narazíme. A k tomu právì teï doslo. Spoleènost francouzských hudebních vydavatelù potvrdila jeho pøíjem a také pøíjem seku od paní Inglethorpové, který v nìm byl, a zároveò vyslovila politování nad tím, ze není schopná nalézt urèité desky ruské folkové hudby. Poslední nadìje, ze by korespondence paní lnglethorpové z osudného veèera mohla pomoci poodkrýt rousku tajemství, zhasla.

Krátce pøedtím, nez byl podáván odpolední èaj, jsem zasel za Poirotem do vesnice, abych se s ním podìlil o nové zklamání, ale k mé rozmrzelosti jsem zjistil, ze je zase pryè.

"Znovu odjel do Londýna?"

"Ach ne, monsieure, odcestoval vlakem do Tadminsteru. Jen øekl: Jedu navstívit lékárnu mladé dámy."

"Hlupák jeden!" vyhrkl jsem. "Øíkal jsem mu pøece, ze støeda je jediný den, kdy tam nebývá! Dobøe, øeknìte mu, a se za mnou zastaví zítra ráno, ano?"

"Jistì, monsieure."

Ale ani pøístí den se Poirot neobjevil. Zaèínal jsem se zlobit. Skuteènì se choval pøezíravì.

Po obìdì se na mì obrátil Lawrence a pozádal mne, abych zasel za Poirotem do vesnice.

"Ne, nemyslím si, ze to udìlám. Pøece kdyz nás bude chtít vidìt, mùze za námi kdykoli pøijít sám, nic mu nebrání."

"Ach!" Lawrence vypadal rozpaèitì. Jeho nezvykle nervózní a vzrusené chování probudilo moji zvìdavost.

"Co se pøihodilo?" zeptal jsem se. "Zajdu tam, jestli jde o nìco zvlástního."

"Není to tak výjimeèné, ale - dobøe, kdybyste tam zasel, mohl byste mu øíci-" ztisil hlas az k nezøetelnému sepotu -"ze se domnívám, ze jsem nasel chybìjící hrnek na kávu!"

Témìø jsem uz zapomnìl na záhadné Poirotovo sdìlení, ale nyní se moje zvìdavost probudila nanovo. Lawrence vsak uz nemìl, co by dodal, a tak jsem se rozhodl, ze zapomenu na své rozladìní a zkusím jestì jednou vyhledat Poirota v leastwayské usedlosti. Tentokrát mne pøivítali s úsmìvem. Monsieur Poirot se uz vrátil. Mohl bych za ním? A tak jsem vstoupil. Poirot sedìl u stolu, hlavu skrýval v dlaních. Pozdvihl ji az poté, kdyz jsem vstoupil do místnosti.

"Copak se dìje?" zeptal jsem se starostlivì. "Doufám, ze jste neonemocnìl?"

"Ne, ne, nejsem nemocný. Ale právì rozmýslím nad jednou dùlezitou zálezitostí."

"Zdali dopadnout èi nedopadnout zloèince?" zeptal jsem se ironicky.

K mému velkému pøekvapení Poirot zcela váznì pøikývl.

"Promluvit èi nepromluvit - jak øíká vás velký Shakespeare, tak zní otázka."

Ani jsem se nesnazil, abych citát opravil.

"To nemyslíte váznì, Poirote."

"Váznìji nez kdy jindy. Jde mi o velmi váznou vìc."

"A tou je?"

"Stìstí zeny, mon ami," øekl váznì.

Vùbec jsem nevìdìl, jak zareagovat.

"Ta chvíle nadesla," øekl Poirot zamyslenì, "a já nevím, co dìlat. Podívejte se, hraji o pøílis mnoho. A nikomu jinému nez mnì, Herculu Poirotovi, se to nemùze podaøit!" A poklepal pysnì na svá prsa.

Po chvilce zdvoøilého ticha, nechtìl jsem pokazit vyznìní Poirotových slov, jsem vyøídil Lawrencovo sdìlení.

"Aha!" vykøikl. "Tak on nalezl chybìjící hrnek na kávu. To je dobøe. Je chytøejsí, nez se zdál, nás Lawrence s podlouhlým oblièejem!"

O Lawrencovì inteligenci jsem nemìl valné mínìní, ale zdrzel jsem se svých soudù, nehodlal jsem Poirotovi odporovat, jen jsem mu jemnì vyèetl, ze zapomnìl na moje instrukce ohlednì toho, které dny mìla Cynthia volno.

"To je pravda. Mám hlavu dìravou jako cedník. Avsak jiná mladá dáma se zachovala velmi hezky. Slitovala se nade mnou a vsechno mi co nejzdvoøileji ukázala."

"Ach, tak to je dobøe, pak ale musíte zajít za Cynthií na èaj nìkdy jindy."

Øekl jsem mu o dopisu.

"To je mrzuté," øekl. "Vzdycky jsem doufal, ze by nám ten dopis mohl pomoci. Ale co, nevyslo to. Pøípad musí být rozlustìn jinak." Poklepal si významnì na èelo. "Malé sedé buòky. Teï je to "na nich" - jak jste jednou øekl."

Pak se náhle zeptal: "Jste expert na otisky prstù, mùj pøíteli?"

"Ne," øekl jsem ponìkud pøekvapený, "vím jen, ze neexistují dva shodné otisky, ale dál mé bádání nedospìlo."

"Správnì."

Odemkl malou zásuvku a vyòal z ní fotografie, které rozlozil na stole.

"Oèísloval jsem je -1, 2, 3. Zkusíte je popsat?"

Studoval jsem ty dùkazy Pozornì.

"Jak vidím, vsechny byly výraznì zvìtsené. Øekl bych, ze pod èíslem jedna je otisk muze; palec a ukazováèek. Èíslo dvì patøí dámì; otisky jsou mnohem mensí a v kazdém pøípadì zcela odlisné. Èíslo tøi," na chvilku jsem se odmlèel, "zdá se mi to jako jedna velká zmì otiskù, ale tady, to je zøejmé, jsou otisky z fotografie èíslo jedna."

"Pøekrývají ostatní?"

"Ano."

"Poznáváte je se vsí jistotou?"

"Ano."

"Ach ano; jsou identické."

Poirot pøikývl a jemným pohybem mi fotografie opìt sebral.

"Pøedpokládám," øekl jsem, "ze jako obvykle nehodláte nic vysvìtlovat?"

"Naopak, øeknu vám, jak to je. Otisky pod èíslem jedna patøily monsieurovi Lawrencovi. Èíslo dvì byly otisky mademoiselle Cynthie. Ty nejsou dùlezité. Vzal jsem je pouze pro srovnání. Zato fotografie èíslo tøi je komplikovanìjsí."

"Ano?"

"Jak vidíte, byla mnohonásobnì zvìtsovaná. Mùzete si povsimnout rozmazaných smouh, které se táhnou napøíè obrázkem. Nebudu vám detailnì popisovat, jaké speciální pøístroje a postupy jsem pouzil. Ten postup policie je veøejnì dobøe známý, jen dodám, ze kdyz pouzijete tyto prostøedky, získáte fotografii otisku z jakéhokoli pøedmìtu ve velmi krátkém èase. Takze, mùj pøíteli, otisky jste vidìl - a teï uz jen zbývá, abych vám øekl, na jakém pøedmìtu jsem je nalezl."

"Jen do toho - opravdu mne napínáte."

"Eh bien! Fotografie èíslo tøi pøedstavuje mnohonásobnì zvìtsený povrch malé lahvièky, která stála na vrsku skøínì s jedy v lékárnì v nemocnici Èerveného køíze v Tadminsteru."

"Dobrý boze!" vykøikl jsem. "Ale jak se na ni dostaly otisky Lawrence Cavendishe? Vzdy v den, kdy jsme tam byli spoleènì, se ani jednou nepøiblízil do blízkosti té skøínì."

"Ale ano, pøiblízil!"

"Nemozné! Celou dobu jsme byli spolu."

Poirot potøásl hlavou.

"Ne, mùj pøíteli, naskytla se chvíle, kdy jste nebyli vsichni pohromadì. To bylo tehdy, kdyz jste volali monsieura Lawrence, aby za vámi pøisel na balkon a pøipojil se k vám."

"Na to jsem zapomnìl," pøipustil jsem. "Ale ta chvilka byla pranepatrná."

"Dost dlouhá."

"K èemu dost dlouhá?"

Poirotùv úsmìv se stal opìt ponìkud záhadným. "Dost dlouhá na to, aby dzentlmen, který kdysi studoval medicínu, uspokojil svùj zájem a zvìdavost."

Nase pohledy se setkaly. Poirotù v nesignalizoval nic urèitého. Vstal a zabroukal krátkou melodii. Hledìl jsem na nìho s podezøením.

"Poirote," øekl jsem, "co bylo v té malé lahvièce?"

Poirot vyhlízel z okna.

"Hydrochlorid strychninu," øekl pøes rameno a pokraèoval v broukání.

"Dobrý boze!" øekl jsem zcela potichu. Nebyl jsem pøekvapený. Tu odpovìï jsem oèekával.

"V nemocnici pouzívají èistý hydrochlorid strychninu jen zøídka - pouze obèas pøi pøípravì práskù. Jedná se o známý roztok, Liq. Strychnin Hydroclor., který je uzívaný pøi pøípravì vìtsiny lékù. Proto zùstaly otisky na lahvièce neporusené az doteï."

"Jak se vám podaøilo poøídit tu fotografii?"

"Upustil jsem z balkonu klobouk," vysvìtloval Poirot jednoduse. "A protoze dole v tu chvíli nikdo nebyl, tak kolegynì mademoiselle Cynthie zasla dolù a pøinesla mi ho."

"Pak jste tam tedy uz zasel s tímto zámìrem?"

"Ne, vùbec ne. Jen jsem si na základì vaseho vyprávìní uvìdomil, ze se monsieurovi Lawrencovi naskytla moznost pøístupu ke skøíni s jedy. A takové hypotézy musí být buï potvrzené, nebo vyvrácené."

"Poirote," øekl jsem, "vás bezstarostný tón mne neoklame. Toto je velmi dùlezité odhalení."

"Já nevím," øekl Poirot. "Ale jedna vìc mne zaujala. Bezpochyby zaujala i vás."

"Co máte na mysli?"

"V pøípadu se vyskytuje strychnin neobvykle èasto. Toto uz je potøetí, kdy se s ním setkáváme. Strychnin obsahoval posilující lék paní Inglethorpové. Strychnin prodával Mace v Styles St. Mary. A teï máme dalsí zmínku o strychninu, manipuloval s ním jeden z obyvatel zámku. Je to zmatené; a jak víte, nejasnosti nemám rád."

Jestì pøedtím, nez jsem staèil odpovìdìt, otevøel dveøe jeden z Belgièanù a nakoukl dovnitø.

"Dole je nìjaká dáma a ptá se po panu Hastingsovi."

"Dáma?"

Vyskoèil jsem. Poirot mne následoval po schodech dolù. Ve dveøích stála Mary Cavendishová.

"Byla jsem navstívit jednu starou paní ve vesnici," vysvìtlovala, "a kdyz mi Lawrence øekl, ze jste s monsieurem Poirotem, napadlo mne, ze bych vás vyzvedla."

"Jaká smùla, madame," øekl Poirot, "myslel jsem si, ze jste mne pøisla poctít svou návstìvou!"

"Nìkterý den jistì zajdu, pokud mne pozvete," slibovala s úsmìvem.

"Tak dobøe. Kdybyste totiz potøebovala zpovìdníka, madame," - zaèal zlehka - "pamatujte, taka Poirot je vzdy k sluzbám."

Krátkou chvíli ho upøenì pozorovala, pokousela se odhalit nìjaký hlubsí význam jeho slov. Pak se prudce obrátila k odchodu.

"Pojïme uz, vy se k nám nepøidáte, monsieure Poirote?"

"S velkou radostí, madame."

Cestou do Stylesu hovoøila Mary rychle a køeèovitì. Dotklo se mne, ze byla z Poirotova pohledu celá nesvá.

Poèasí se zmìnilo a ostrý vítr byl témìø podzimní. Mary se lehce roztøásla zimou a rychle si pozapínala knoflíky na svém èerném sportovním kabátku. Vítr profukoval skrz stromy s truchlivým skuèením, jako kdyby poblíz nás ztìzka oddychoval nìjaký obr.

Prosli jsme velkými vraty styleského sídla a najednou jsme poznali, ze se pøihodilo nìco zlého.

V ústrety nám vybìhla Dorcas. Plakala a lomila rukama. Vsiml jsem si pøítomnosti ostatních èlenù sluzebnictva, kteøí se opodál shlukli v houfu, vnímal jsem jejich pohledy.

"Oh, m'am! Oh, m'am! Já nevím, jak bych vám to jen øekla -"

"Co se dìje, Dorcas?" zeptal jsem se netrpìlivì. "No tak mluvte."

"Zlomyslní detektivové. Zatkli - zatkli pana Cavendishe!"

"Zatkli Lawrence?" Zalapal jsem po dechu.

Odpovìdí mi byl udivený pohled Dorcas.

"Ne, pane. Ne pana Lawrence - pana Johna."

Za mnou se s divokým výkøikem skácela Mary Cavendishová. Kdyz jsem se k ní obracel, abych ji zachytil, postøehl jsem v oèích Poirota záblesk tichého uspokojení.

JEDENÁCTÁ KAPITOLA

Pøípad pro prokurátora

Projednávání obvinìní Johna Cavendishe z vrazdy jeho nevlastní matky bylo zahájeno o dva mìsíce pozdìji. O týdnech, které do jeho zahájení uplynuly, øeknu málo, ale mùj obdiv a sympatie patøily bezvýhradnì Mary Cavendishové. Stála pevnì za svým manzelem, pohrdala i sebemensími náznaky jeho viny a bojovala za nìho ze vsech sil.

Vyjádøil jsem Poirotovi svùj obdiv k ní a ten jen zamyslenì pøikývl. "Ano, beze sporu patøí k zenám, které se umìjí postavit nepøízni osudu. V takové chvíli ukazují, co je v nich nejlepsí. Zapomnìla na svoji hrdost a zárlivost -"

"Zárlivost?" otázal jsem se.

"Jistì. Copak jste si nevsiml, jak se chovala nezvykle zárlivì? Tedy abych to dopovìdìl, v této chvíli zapomnìla na svoji hrdost a zárlivost. Nepøipoustí si nic spatného o svém manzelovi a straslivé hrozbì, která se nad ním vznásí."

Hovoøil velmi procítìnì a já jsem ho zamyslenì pozoroval, dobøe jsem si totiz pamatoval odpoledne, kdy rozvazoval, zda promluví èi nikoli. Pøi jeho jemnocitu jsem byl nakonec rád, ze rozhodnutí bylo tehdy sòato z jeho beder.

"Jestì teï," øekl jsem, "nemohu uvìøit. Do poslední chvíle jsem myslel, ze vrazdil Lawrence!"

Poirot se zazubil.

"Já vím, ze jste si to myslel."

"Ale John! Mùj starý pøítel John!"

"Kazdý vrah je pravdìpodobnì nìèí starý pøítel," pronesl Poirot filozoficky. "Nemùzete smìsovat sentiment s rozumem."

"Jednu poznámku si ale neodpustím, mohl jste mi nìco naznaèit."

"Mozná mohl, mon ami, ale neudìlal jsem to právì proto, ze byl vás starý pøítel."

Cítil jsem se ponìkud nesvùj, kdyz jsem si vzpomnìl, jak rychle jsem Johnovi prozradil, co jsem si myslel, ze smýslí Poirot o Bauersteinovi. Mimochodem, ten uz byl mezitím zprostìný obvinìní, které proti nìmu bylo vzneseno. Nicménì i kdyz byl natolik chytrý, ze s obvinìním ze spionáze neuspìli, pøesto mu pìknì pøistøihli køídla.

Zeptal jsem se Poirota, zdali si myslí, ze by John mohl být odsouzen. K mému velkému pøekvapení odvìtil, ze nikoli, naopak, ze bude s nejvìtsí pravdìpodobností viny zprostìn.

"Ale Poirote -" protestoval jsem.

"Ach, mùj pøíteli, neøekl jsem vám vse, neøekl jsem vám, ze postrádám dùkazy. Jedna vìc je vìdìt, ze je nìkdo vinen, ale druhá pak vinu mu prokázat. A v tomto pøípadì je strasnì málo dùkazù. Na tom to vázne. Já, Hercule Poirot, znám pravdu, ale stále postrádám poslední èlánek celého øetìzu. A pokud chybìjící èlánek nenajdu -" Pokýval váznì hlavou.

"Kdy vás poprvé napadlo podezírat Johna Cavendishe?" zeptal jsem se po chvilce.

"Copak vy jste ho nikdy nepodezíral?"

"Ne, opravdu."

"Ani poté, kdyz jste zaslechl úryvek z rozhovoru mezi paní Cavendishovou a její tchyní, ani poté, kdyz se chovala tak neochotnì pøi soudním vysetøování pøíèiny smrti?"

"Ne."

"Vy jste si nedal dvì a dvì dohromady, vás nenapadlo, ze jestlize to nebyl Alfréd Inglethorp, kdo se pohádal s manzelkou - a vy si urèitì pamatujete, ze to dùraznì odmítal v prùbìhu soudního vysetøování - tak ze to musel být buï Lawrence, anebo John? A teï pøemýslejte dál, kdyby to byl Lawrence, chování Mary Cavendishové by se tìzko vysvìtlovalo. Ale jestlize to byl John, vsechno je nad slunce jasnìjsí."

"Takze," najednou mi svitlo a já jsem vykøikl, "to odpoledne se pøel John s matkou?"

"Pøesnì tak."

"A vy jste to po celou dobu vìdìl?"

"Samozøejmì ze ano. Chování paní Cavendishové bylo mozné vysvìtlit pouze tímto zpùsobem."

"A pøesto tvrdíte, ze mùze být propustìný?"

Poirot pokrèil rameny.

"Samozøejmì. Pøi úvodním projednávání nám bude pøedstavena verze zaloby, ale jeho advokáti mu se vsí pravdìpodobností poradí, aby si dal se svojí obhajobou naèas. Ta zazní az pøi soudním projednávání. A - ach, mimochodem, chtìl bych vás o nìco pozádat, pøíteli. Nesmím v pøípadu figurovat."

"Coze?"

"Jistì. Oficiálnì s ním nemám nic spoleèného. Dokud nenaleznu poslední èlánek øetìzu, pøeji si zùstat za scénou. Paní Cavendishová si musí myslet, ze pracuji pro jejího muze, ne proti nìmu."

"To ale asi není nejlepsí pøístup," protestoval jsem.

"Naopak. Máme co do èinìní s velmi chytrým a bezohledným muzem a musíme vyuzít vsech prostøedkù, které se nabízejí v nás prospìch - jinak nám proklouzne mezi prsty. Proto volím opatrný pøístup, proto chci zùstat v pozadí. Japp jiz na vsechno pøisel a získá uznání. Pokud bych ale nakonec byl pøedvolán, abych svìdèil," usmál se zesiroka, "pravdìpodobnì bych vystupoval jako svìdek obhajoby."

Nevìøil jsem vlastním usím.

"Je to zcela en règle," pokraèoval Poirot. "Zivot je zvlástní, ale opravdu mám dùkaz, který vyvrátí z koøenù jedno z zalobcových tvrzení."

"Které?"

"To, jez souvisí se znièením poslední vùle. John Cavendish totiz poslední vùli neznièil."

Poirot se projevil jako vìstec. Nebudu zabøedávat do podrobností soudního konání, které zahrnovalo mnoho únavných úkonù. Pouze se struènì zmíním o tom, ze John Cavendish opravdu odsunul svoji obhajobu na pozdìjsí dobu a byla na nìho uvalena vazba az do zahájení øádného soudního procesu.

Záøí nás zastihlo vsechny v Londýnì. Mary si najala dùm v Kensingtonu a Poirot byl pøijat do rodinné spoleènosti.

Já jsem si nasel zamìstnání na ministerstvu války, coz mi umozòovalo vsechny pravidelnì navstìvovat.

S kazdým dalsím uplynulým týdnem Poirot upadal do stále horsího a horsího dusevního rozpolození. Poøád se mu nedaøilo nalézt onen "poslední èlánek", o kterém hovoøil. Já osobnì jsem doufal, ze to tak zùstane, protoze jaké stìstí by to pøineslo Mary, kdyby John zùstal ve vìzení?

Patnáctého záøí se John Cavendish, který byl obvinìný z "úmyslné vrazdy Emily Agnes Inglethorpové", objevil v Old Bailey, na místì vyhrazeném pro obzalované, a prohlásil, ze je "nevinen". Jako jeho obhájce vystupoval sir Ernest Heavywether, slavný právník. Projednávání pøípadu zahájil pan Philips. Tento zloèin, øekl, patøí k tìm nejpromyslenìjsím a nejchladnokrevnìji vykonaným. Nedoslo k nièemu jinému nez k úmyslnému otrávení laskavé a dùvìøivé zeny jejím nevlastním synem, muzem, kterému byla více nez jen matkou. Podporovala ho jiz od útlého dìtství. Pozdìji zil se svojí zenou na styleském panství obklopený veskerým luxusem a zahrnovaný péèí a pozorností. Stala se jejich laskavou a stìdrou dobrodinkou.

Poté navrhl pøedvolat svìdky, kteøí mìli prokázat, ze muz na lavici obzalovaných, rozmaøilec a marnotratník, byl finanènì zruinovaný a zároveò udrzoval pomìr s jistou paní Raikesovou, zenou farmáøe ze sousedství. Kdyz se o tom vsem dozvìdìla jeho nevlastní matka, podrobila ho odpoledne pøed svou smrtí ostrému výslechu, naèez následovala hádka, jejíz èást byla vyslechnuta. Den pøedtím obzalovaný zakoupil v pøevleku strychnin v místní vesnické lékárnì, zamýslel totiz svalit podezøení ze spáchání zloèinu na jiného muze - na manzela paní Inglethorpové, na kterého zárlil. Stìstí pro pana Inglethorpa, ze se mohl prokázat stoprocentnì spolehlivým alibi.

Odpoledne 17. èervence, pokraèoval státní zástupce, okamzitì po hádce se svým nevlastním synem, paní Inglethorpová sepsala novou závì. Následující ráno pak byla tato poslední vùle nalezena znièená v její loznici na krbovém rostu, ale dùkazy, které se objevily, prokázaly, ze znìla ve prospìch jejího manzela. Zesnulá sepsala poslední vùli v jeho prospìch jiz pøed manzelstvím, ale - pan Philips pozdvihl významnì ukazováèek - obzalovaný se toho neobával. Co pøimìlo zemøelou, aby sepsala novou závì, i kdyz stará nebyla zrusená, nedokázal vysvìtlit.

Byla to stará dáma a je docela mozné, ze na døívìjsí uz zapomnìla; anebo - a to se mu zdálo pravdìpodobnìjsí - se mohla domnívat, ze její platnost byla novým sòatkem zrusená, ostatnì na toto téma probìhla konverzace.

Dámy obvykle nebývají dvakrát zbìhlé v právních zálezitostech. Pøibliznì pøed rokem pak sepsala poslední vùli, která znìla ve prospìch obzalovaného. Mohl by také nabídnout dùkazy svìdèící o tom, ze to byl právì obzalovaný, kdo nakonec podal nevlastní matce osudnou noc kávu. Pozdìji veèer hledal záminku, pod kterou by se mohl dostat do jejího pokoje, a kdyz se mu to povedlo, vyuzil pøílezitosti, o tom není pochyb, a znièil poslední vùli, o které vìdìl, ze by zabránila platnosti závìti sepsané v jeho prospìch.

Obzalovaný byl uvìznìn poté, kdyz v jeho pokoji detektiv inspektor Japp - vynikající policista -nalezl lahvièku se strychninem, která byla prodána ve vesnické lékárnì domnìlému panu Inglethorpovi den pøed vrazdou.

Vsechny tyto pøesvìdèivé a zdrcující dùkazy by mìla porota zvázit, az se bude rozhodovat, zdali je obzalovaný vinen èi nikoli.

A poté, kdyz jestì jemnì naznaèil, ze pokud se porota takto nerozhodne, je zcela nekompetentní, pan Philips usedl a otøel si èelo.

K prvním svìdkùm obzaloby patøili pøedevsím ti, kteøí jiz vypovídali pøed koronerovou porotou, lékaøské dùkazy byly opìt brány mezi prvními.

Sir Ernest Heavywether, který se proslavil po celé Anglii svými nevybíravými zpùsoby, jimiz zastrasoval svìdky, polozil pouze dvì otázky.

"Rozumím tomu správnì, doktore Bauersteine, ze

strychnin pùsobí rychle?"

"Ano."

"A ze v tomto pøípadì nejste schopný vysvìtlit zdrzení jeho úèinkù?"

"Ano."

"Dìkuji vám."

Pan Mace identifikoval lahvièku, kterou mu podával zalobce, jako tu, kterou prodal "panu Inglethorpovi". Po naléhání pøipustil, ze znal pana Inglethorpa pouze vzdálenì. Nikdy s ním nehovoøil. Svìdek nebyl podroben køízovému výslechu.

Pak byl pøedvolán Alfréd Inglethorp a ten odmítl tvrzení, ze by zakoupil jed. Také popøel, ze by se s manzelkou pohádal. Rozlièní svìdci potom potvrzovali pravdivost prohlásení.

Potom svìdèili o poslední vùli zahradníci a po nich byla pøedvolána Dorcas.

Dorcas zachovala vìrnost "mladému pánovi", rezolutnì odmítla, ze to mohl být Johnùv hlas, který zaslechla, a ráznì prohlásila, ze v budoáru byl s její paní pan Inglethorp. Tváøí muze sedícího na lavici obzalovaných prokmitl posmutnìlý úsmìv. Vìdìl velmi dobøe, jak zbyteèný byl její hrdinský vzdor, obhajoba nemìla úmysl tento bod popírat. Paní Cavendishová samozøejmì nemohla být pøedvolána, aby svìdèila proti svému manzelovi.

Po nìkolika otázkách, které se týkaly dalsích okolností pøípadu, se pan Philips zeptal:

"Nevzpomínáte si, ze by pan Lawrence Cavendish, dostal v èervnu balíèek od Parksonù?"

Dorcas zavrtìla hlavou.

"Nepamatuji se, pane. Mohlo k tomu dojít, ale pan Lawrence byl èást mìsíce èervna mimo zámek."

"Pokud by byl v dobì, kdy mu byl doruèen balíèek, mimo zámek, co by se s tou zásilkou mohlo stát?"

"Buï mohla být ulozena v jeho pokoji, anebo zaslána za ním."

"Vámi?"

"Ne, pane, já bych balíèek zanechala na stole v hale. Obstarala by to sleèna Howardová, ta mìla podobné vìci na starosti."

Byla pøedvolána Evelyn Howardová, a poté co byla vyslechnuta v souvislosti s jinými body, byla otázána na balíèek.

"Nepamatuji se. Pøicházelo mnoho balíèkù. Nemohu nosit v hlavì zrovna jeden jediný."

"Takze vy nevíte, jestli byl odeslán za panem Lawrencem Cavendishem do Walesu, anebo zdali byl ulozen k nìmu do pokoje?"

"Nemyslím si, ze by mu byl odeslán. Kdyby tomu tak bylo, zøejmì bych si to pamatovala."

"Je mozné pøedpokládat, ze byste si vsimla, kdyby se balíèek pro pana Cavendishe objevil a pozdìji zmizel?"

"Ne, asi ne. Myslela bych si, ze ho nìkdo uschoval."

"Øíkám to správnì, sleèno Howardová, ze jste to byla vy, kdo nalezl tento hnìdý papír?" Pozdvihl do výse tentýz zaprásený list, který jsem uz s Poirotem zkoumal v salonu styleského zámku.

"Ano, je to tak."

"Jak jste pøisla na to, kde ho hledat?"

"Belgický detektiv, který se kolem pøípadu pohyboval, mne pozádal, abych se po nìm podívala."

"Kde jste ho nakonec objevila?"

"Na skøíni - na satní skøíni."

"Na satní skøíni obzalovaného?"

"Domnívám se."

"Vy jste ho nenasla sama?"

"Nasla."

"Pak ale musíte vìdìt, kde byl."

"Ano, lezel na satní skøíni obzalovaného."

"To uz je lepsí."

Prodavaè z Parksonovy prodejny divadelních kostýmù vypovìdìl, ze 29. èervna zaslali na základì objednávky panu L. Cavendishovi èerný plnovous. Byl objednaný písemnì v dopise a postovní pøíkaz byl pøilozený. Ne, dopis neuschovali. Vsechny obchody byly zaneseny v úèetních knihách. Zaslali vous, jak bylo pozadováno, "L. Cavendishovi, Esq., Styleské sídlo".

Pan Ernest Heavywether se ztìzka postavil na nohy.

"Odkud dopis pocházel?"

"Ze styleského sídla."

"Ze stejné adresy, na kterou jste zaslali balíèek?"

"Ano."

Heavywether se na nìho vrhl jako selma na koøist:

"Jak to víte?"

"Já - já vám nerozumím."

"Jak víte, ze dopis byl zaslaný ze styleského sídla? Vsiml jste si snad postovního razítka?"

"Ne - ale -"

"Ach tak, vy jste si nevsiml postovního razítka! A pøesto s takovou pøesvìdèivostí tvrdíte, ze pocházel ze Stylesu. Takze tam ale také muselo být, ze ano, nìjaké postovní razítko?"

"A - ano."

"Ve skuteènosti ovsem mùze být takový dopis, který byl napsaný na oznámkovaném dopisním papíru, odeslaný odkudkoli. Napøíklad z Walesu?"

Svìdek pøipustil, ze takový pøípad by mohl nastat, a sir Ernest dal najevo svoji spokojenost.

Elizabeth Wellsová, druhá komorná ze styleského sídla, prohlásila, ze kdyz se odebrala spát, uvìdomila si, ze zajistila vstupní dveøe, namísto toho, aby je zanechala pouze zavøené na závoru, ale nezamèené, jak zádal pan Inglethorp. Sesla tedy znovu dolù, aby napravila svoji chybu. V tu chvíli zaslechla slabý hluk v západním køídle, vyhlédla do chodby a spatøila pana Johna Cavendishe, jak právì klepal na dveøe paní Inglethorpové.

Sir Ernest Heavywether ji vzápìtí podrobil krátkému nelítostnému výslechu, bìhem nìhoz na ni nebral nejmensí ohled. Brzy si zaèala beznadìjnì protiøeèit a sir Ernest znovu usedl se spokojeným úsmìvem na tváøi.

Po svìdectví Annie, která vypovìdìla o nakapaném vosku ze svíce na podlaze a také o tom, ze vidìla obzalovaného nést kávu do budoáru, bylo pøelíèení odroèeno na pøístí den.

Kdyz jsme se vraceli domù, Mary Cavendishová si rozhoøèenì stìzovala na zalobce.

"Odporný chlap! Jakou sí upletl kolem mého ubohého Johna! A jak si pohrával s kazdým i nejnicotnìjsím faktem, dokud se mu nepodaøilo, aby zapadal pøesnì do jeho skládaèky!"

"Jen klid," utìsoval jsem ji, "zítra bude vsechno jinak."

"Jistì," øekla zamyslenì; pak jí náhle klesl hlas. "Pane Hastingsi, vy si nemyslíte - ne, samozøejmì Lawrence nemohl být vrah - to ne, tak se to nemohlo stát!"

Ale já sám jsem tonul v rozpacích, a kdyz jsem osamìl s Poirotem, hned jsem se na nìho obrátil, co si myslí o obhajobì sira Ernesta.

"Ach!" øekl Poirot, a v jeho hlase byl znát obdiv. "To je chytrý pán, tenhle sir Ernest."

"Myslíte si, ze vìøí v Lawrencovu vinu?"

,,Já si nemyslím, ze on v nìco vìøí nebo se o nìco stará! O co on se snazí, je vnést do zálezitosti poøádný zmatek, zmatek do myslí èlenù poroty, aby si nebyli jistí, který z bratrù to udìlal. Pokousí se jim naznaèit, ze existuje právì tolik dùkazù proti Lawrencovi jako proti Johnovi - a mám pocit, ze se mu to docela daøí."

Po opìtovném zahájení soudního procesu byl detektiv inspektor Japp první svìdek, který byl pøedvolaný.

Svìdectví pøednesl jasnì a krátce. Kdyz objasnil, co zloèinu pøedcházelo, pokraèoval:

"Na základì informací, které jsme obdrzeli, jsme spoleènì se superintendantem Summerhayem prohlédli pokoj obzalovaného. Vyuzili jsme k tomu jeho doèasné nepøítomnosti v domì. V zásuvce prádelníku jsme pod spodním prádlem nalezli: zaprvé zlatì lemovaný skøipec, podobný jako nosil pan Inglethorp," ukázal ho vsem, "a zadruhé tuto lahvièku."

Lahvièku jiz poznal prodavaè z lékárny, byla to malá lahvièka z modrého skla, která obsahovala nìkolik zrnek bílého krystalického prásku a byla oznaèená nálepkou "Strychnin Hydro-Chlorid. JED".

Novým dùkazem, který objevili detektivové v období následujícím po prvním soudním projednávání, byl podlouhlý, témìø nový piják. Nalezli ho v sekové knízce paní Inglethorpové, a kdyz ho pøilozili k zrcadlu, jasnì z nìj vystoupila slova: ".pokud umøu, vsechen mùj majetek odkazuji milovanému manzelovi Alfrédu Ing." To zcela a mimo jakoukoli pochybnost potvrdilo, ze znièená poslední vùle byla sepsána ve prospìch manzela zemøelé. Japp pak ukázal ohoøelý fragment papíru, který vytáhl Poirot z rostu, a ten spoleènì s plnovousem nalezeným v podkroví zavrsil výèet jeho dùkazù. Køízový výslech sira Emesta se mìl ale teprve uskuteènit.

"Kterého dne jste vykonali prohlídku pokoje obzalovaného?"

"V úterý, dvacátého ètvrtého èervence."

"Pøesnì týden po tragédii?"

"Ano."

"Oba pøedmìty jste nalezli, jak øíkáte, v zásuvce prádelníku. Byl prádelník odemèený?"

"Ano."

"Nenapadlo vás, ze je ponìkud neobvyklé, aby muz zapletený do zloèinu pøechovával dùkazy zloèinu v nezamèeném prádelníku, aby je mohl kdokoli nalézt?"

"Mohl je uschovat ve spìchu."

"Ale vy jste právì øekl, ze od zloèinu ubìhl celý týden. To snad byla více nez dostaèující doba na to, aby je pøemístil a znièil."

"Snad."

"Tady není namístì zádné snad. Mìl, nebo nemìl dostatek èasu, aby je pøemístil a znièil?"

"Mìl."

"Hromada spodního prádla, pod kterou byly vìci ukryty, byla tìzká, nebo lehká?"

"Tìzká."

"Jinými slovy, lezely pod zimním spodním prádlem. Takze je zøejmé, ze obzalovaný by pravdìpodobnì v nejblizsí dobì nemìl dùvod prádelník otevøít?"

"Asi ne."

"Laskavì odpovìzte na moji otázku. Jaká byla pravdìpodobnost, ze obzalovaný v èase nejparnìjsího léta otevøe prádelník se zimním spodním prádlem?"

"Zádná."

"V tom pøípadì nebylo mozné, ze pøedmìty nastrèila nìjaká tøetí osoba a obzalovaný o tom vùbec nevìdìl?"

"Nepovazoval bych to za pravdìpodobné."

DVANÁCTÁ KAPITOLA

Poslední èlánek

Poirotovo neèekané zmizení v nás vyvolalo velkou zvìdavost. Probudili jsme se do nedìlního rána a on stále jestì nebyl zpìt. Az okolo tøetí hodiny odpoledne proalo vzduch prudké, táhlé troubení, pøistoupili jsme k oknu právì vèas, abychom spatøili Poirota vystupujícího z automobilu. Doprovázeli ho Japp a Summerhaye. Drobný muzík se celý promìnil. Vyzaøovala z nìho az nepochopitelná samolibost. S pøehnanou úctou se uklonil pøed Mary Cavendishovou.

"Madame, chtìl bych vás pozádat o svolení uspoøádat malou réunion v salonu, je to mozné? Je vsak naprosto nezbytné, aby se jí zúèastnili vsichni."

Mary se posmutnìle usmála.

"Vy víte, monsieure Poirote, ze máte carte blanche v kazdém pøípadì."

"Jste velmi laskavá."

Stále jestì záøící Poirot nás vsechny uvedl do pøijímacího salonu, pøitom èile rozestavoval zidle.

"Sleèna Howardová - sem. Mademoiselle Cynthia. Monsieur Lawrence. Vìrná Dorcas. A Annie. Bien! Zahájení jestì chvilku pozdrzíme, dokud se nedostaví pan Inglethorp. Uz jsem ho upozornil."

Sleèna Howardová okamzitì povstala ze svého místa. "Jak sem vejde ten muz, já odcházím!"

"Ne, ne!" Poirot k ní poposel a tichým hlasem na ni promluvil.

Nakonec si sleèna Howardová dala øíct a znovu usedla na zidli. O chvilku pozdìji do místnosti vstoupil Alfréd Inglethorp.

Kdyz se celá spoleènost koneènì usadila na svá místa, Poirot povstal ze zidle a s teatrálními gesty pouového øeèníka se zdvoøile vsem uklonil.

"Mesdames, messieurs, jak vsichni dobøe víte, pan John Cavendish mne pozádal, abych se podílel na vysetøování tohoto pøípadu. Mezi mé první èiny patøilo, ze, jsem neprodlenì vykonal prohlídku loznice zemøelé, která byla do té chvíle na doporuèení lékaøù uzamèená a nalézala se tedy pøesnì v takovém stavu, jako kdyz se v ní odehrála tragédie. Nalezl jsem v ní toto: zaprvé útrzek zelené látky; zadruhé jestì vlhkou skvrnu na koberci blízko okna; zatøetí prázdnou krabici bromidového prásku.

Nejprve k útrzku zelené látky, nalezl jsem ho zachycený na petlici spojovacích dveøí mezi loznicí a vedlejsím pokojem, který obývá mademoiselle Cynthia. Útrzek jsem pøedal policii, ta mu vsak nepøikládala velkou dùlezitost. Ani nerozpoznali, z èeho pocházel - byl to malý kousek z rukávu zeleného pracovního plástì."

Nastalo malé vzrusení.

"Na styleském panství byl pouze jeden èlovìk, který pracoval na pozemku - paní Cavendishová. Proto osoba, která vstoupila k zemøelé dveømi spojujícími její pokoj s pokojem mademoiselle Cynthie, musela být paní

Cavendishová."

"Ale dveøe byly zevnitø zajistìné!" neudrzel jsem se.

"Kdyz jsem prohlízel pokoj, zajistìné byly, ano. Ale v tomto bodì se dosud opíráme pouze o její svìdectví, protoze ona zkousela dveøe otevøít a ona sdìlila, ze jsou zajistìné. Kdyby nás chtìla zmást, mìla dostatek èasu, aby dveøe zajistila petlicí. Ostatnì brzy jsem vyuzil pøílezitosti, abych si tuto svoji domnìnku ovìøil. Takze jestì jednou, útrzek odpovídá pøesnì látce chybìjící na rukávu paní Cavendishové. Dále, pøed koronerovou porotou paní Cavendishová prohlásila, ze slysela ze svého pokoje rachot padajícího stolku. Také toto tvrzení jsem si ovìøil, postavil jsem svého pøítele monsieura Hastingse do levého køídla budovy, pøímo pøed dveøe pokoje paní Cavendishové. Pak jsem v doprovodu policie zasel do pokoje zemøelé a tam jsem úmyslnì povalil zmínìný stolek na zem, ukázalo se vsak, jak jsem to ostatnì oèekával, ze monsieur Hastings vùbec nic neslysel. To potvrdilo moji domnìnku, ze paní Cavendishová nemluvila pravdu, kdyz prohlásila, ze se oblékala ve svém pokoji v dobì tragédie. Ve skuteènosti, a o tom jsem pøesvìdèený, od nìj byla hodnì daleko. Paní Cavendishová se totiz nacházela tìsnì pøedtím, nez zemøelou postihl poslední záchvat, v jejím pokoji."

Rychle jsem pohlédl na Mary. Byla velmi bledá, ale pokousela se o úsmìv.

"Teï pøistoupím k tomu, co mì k tomuto závìru dovedlo. Paní Cavendishová je v pokoji své tchynì. Øeknìme, ze nìco hledá, a zatím bez úspìsnì. Náhle se paní Inglethorpová probouzí, je stizená záchvatem. Zdvihá ruce, pøevrací noèní stolek a pak zoufale maèká tlaèítko na zvonku. Paní Cavendishová je polekaná, poustí svíci, která zanechává stopy na koberci. Zdvihá ji a rychle couvá smìrem k pokoji mademoiselle Cynthie, zavírá za sebou dveøe. Pospíchá chodbou pryè, aby ji nepøistihl nìkdo ze sluzebnictva. Ale je pøílis pozdì! Jiz jsou slyset kroky na galerii, která spojuje obì køídla. Co teï? Rychle se vrací zpìt do pokoje mladé dívky a tøese s ní, aby ji probudila. Mezitím uz hlukem zburcované osazenstvo zámku pospíchá chodbou. Vsichni vìnují veskerou pozornost dveøím pokoje paní Inglethorpové. Nikdo si proto nevsiml, ze paní Cavendishová nepøisla s nimi, ale - a to je významné - nenacházím ani zádného jiného svìdka, který by potvrdil, ze ji vidìl pøicházet z jiného køídla." Pohlédl na Mary Cavendishovou. "Mám pravdu, madame?"

Sklonila hlavu.

"Je to tak, monsieure. Vy ale také víte, ze kdybych si byla jen trochu jistá, ze zveøejnìním této skuteènosti bych pomohla manzelovi, vùbec bych neotálela. Ale nezdálo se mi, ze by to mìlo co do èinìní s otázkou jeho viny èi neviny."

"Pokud to tak bylo, madame. Ale mnì to umoznilo oprostit se od mnoha zavádìjících pøedstava podívat se na ostatní fakta a pochopit jejich význam."

"Poslední vùle!" zakøièel Lawrence. "Pak jsi to tedy byla ty, Mary, kdo znièil poslední vùli?"

Odmítavì zavrtìla hlavou a stejnì tak uèinil i Poirot.

"Nikoli," øekl klidnì. "Pouze jediná osoba mohla poslední vùli znièit - a tou byla samotná paní Inglethorpová!"

"Nemozné!" zvolal jsem. "Vzdy ji sama ten den odpoledne sepsala."

"Nicménì, mon ami, byla to paní Inglethorpová. Protoze zádným jiným zpùsobem nevysvìtlíte skuteènost, ze paní Inglethorpová naøídila rozdìlat oheò v krbu v jednom z nejteplejsích dnù v roce."

Zalapal jsem po dechu. My hlupáci, oheò v krbu v parném létì, jak to, ze nikoho z nás nenapadlo, ze to k sobì zrovna dvakrát neladí. Poirot pokraèoval.

"Teplota ten den, messieurs, vystoupala pøes tøicet stupòù ve stínu. Pøesto paní Inglethorpová naøídila rozdìlat oheò! Proè? Protoze si pøála nìco znièit a nepøisla na jiný zpùsob, jak to udìlat. Urèitì si vzpomenete, ze vzhledem k váleèné dobì a úsporným opatøením se na styleském panství nikdy zádný starý papír nevyhazoval. Nebyla tedy jiná cesta, jak se objemného dokumentu, jakým poslední vùle je, zbavit. Ve chvíli, kdy jsem se dozvìdìl, ze v krbu pokoje paní Inglethorpové hoøel oheò, jsem dospìl k závìru, ze byl rozdìlaný proto, aby jeho plameny pohltily nìjaké dùlezité listiny - mozná poslední vùli. Tudíz objev ohoøelého útrzku na krbovém rostu pro mne nepøedstavoval zádné pøekvapení. Tehdy jsem samozøejmì nevìdìl, ze poslední vùle byla sepsaná teprve to odpoledne, a musím pøipustit, ze kdyz jsem se to dozvìdìl, bolestnì jsem chyboval. Dospìl jsem totiz k závìru, ze rozhodnutí paní Inglethorpové znièit tuhle verzi poslední vùle bezprostøednì souviselo s hádkou, kterou mìla odpoledne, a proto se hádka odehrála az poté, kdy ji sepsala, a nikoli pøedtím.

Zde jsem se, jak víme, zmýlil, a byl jsem proto nucený tuto ideu opustit. Podíval jsem se tedy na to jinak. Ve ètyøi hodiny Dorcas zaslechla paní, jak rozzlobenì øíká:

"A tì ani nenapadne si myslet, ze mne odradí obava z mozné publicity nebo manzelského skandálu. Usuzoval jsem z toho, a to správnì, ze slova patøila nikoli jejímu manzelovi, ale panu Johnu Cavendishovi. V pìt hodin, o hodinu pozdìji, vyslovila témìø shodná slova, ale její chování bylo jiné. Pøiznává Dorcas: "Nevím, jak dál, manzelský skandál je straslivá vìc." Ve ètyøi hodiny je rozzlobená, ale dokonale se ovládá. V pìt hodin vsak uz silnì strádá a hovoøí o tom, ze prozila "velký sok". Kdyz jsem na celou zálezitost pohlédl z psychologického hlediska, zvazoval jsem následující úvahu, o které jsem byl pøesvìdèený, ze je správná. Ten druhý "skandál", o kterém hovoøila, nemìl s prvním nic spoleèného - ten jí dìlal starosti! Pojïme si to zopakovat. Ve ètyøi hodiny odpoledne se paní Inglethorpová nepohodla se svým synem a pohrozila mu, ze vse sdìlí jeho manzelce - ovsem ta, náhodou, vìtsí èást jejich rozhovoru vyslechla. V pùl páté paní Inglethorpová na základì rozhovoru o platnosti poslední vùle sepisuje poslední vùli ve prospìch svého manzela, coz stvrzují dva zahradníci. V pìt hodin Dorcas nalézá svoji paní ve stavu znaèného pobouøení s lísteèkem papíru - "dopisem", alespoò si to Dorcas myslí - a paní Inglethorpová jí naøizuje, aby rozdìlala v jejím pokoji oheò. Zøejmì se tak mezi pùl pátou a pátou hodinou pøihodilo nìco, co zcela zmìnilo její názor, náhle je pevnì odhodlána poslední vùli, kterou jen krátce pøedtím sepsala, znièit. Copak se asi stalo?

Pokud víme, byla v prùbìhu té pùlhodiny sama. Nikdo za ní do budoáru nevstoupil, ani jej neopustil. Co tedy zpùsobilo náhlou zmìnu v jejím chování?

Mohu se pouze dohadovat, ale jsem pøesvìdèený, ze moje úvaha je správná. Paní Inglethorpová postrádala postovní známky, u sebe na stole zádné nemìla. Víme to, protoze pozdìji pozádala Dorcas, aby jí nìjaké pøinesla. V opaèném rohu pokoje stál pracovní stùl jejího manzela - byl zamèený. Napadlo ji, ze by se mohla po nìjakých známkách poohlédnout právì zde, a podle mé teorie vyzkousela vlastní klíèe, aby pracovní stùl otevøela.

Ze se jeden z nich hodil, uz vím. Stùl odemkla a pøi hledání postovních známek narazila na nìco jiného -na nevelký list papíru, který u ní pozdìji Dorcas spatøila a jehoz obsah nebyl nade vsi pochybnost urèený jejím oèím. Na druhé stranì ale paní Cavendishová byla pøesvìdèená, ze ten kousek papíru, který její tchynì tak tvrdosíjnì utajovala, pøedstavoval psaný dùkaz nevìry jejího vlastního manzela. Zádala ho po paní Inglethorpové, ta ji vsak ujisovala, a zcela pravdivì, ze s takovou zálezitostí nemá nic spoleèného. Paní Cavendishová jí nevìøila. Myslela si, ze paní Inglethorpová kryje svého nevlastního syna. Paní Cavendishová je velmi rázná zena a za zdánlivou maskou zdrzenlivosti bláznivì zárlila na svého manzela. Rozhodla se, ze se listiny zmocní za kazdou cenu, a s tímto pevným odhodláním vyrazila, kdyz jí pomohla náhoda. Postìstilo se jí nalézt klíè od kazety paní Inglethorpové, jenz se ráno ztratil. Vìdìla, ze její tchynì v ní stále pøechovává vsechny dùlezité listiny.

Paní Cavendishová si proto vypracovala plán, na který mohla pøijít pouze zena ovládaná zoufalou zárlivostí. Nìkdy veèer odjistila dveøe vedoucí do pokoje mademoiselle Cynthie. Mozná pøitom namazala panty olejem, protoze jsem zjistil, vyzkousel jsem to, ze dveøe lze otevøít naprosto bezhluènì. Kvùli bezpeènosti si celou akci naèasovala do èasných ranních hodin, protoze sluzebnictvo bylo uvyklé, ze v tento brzký èas vstávala a chodila po pokoji. Natáhla na sebe svùj pracovní zahradnický oblek a potom potichu prosla pokojem mademoiselle Cynthie k paní Inglethorpové."

Na chvilku se odmlèel a Cynthia ho pøerusila.

"Ale já jsem se mohla kdykoli probudit, kdyby nìkdo procházel mým pokojem."

"Nemohla, byla jste omámená, mademoiselle."

"Omámená?"

"Mais, oui!"

"Vzpomínáte," obrátil se k nám vsem, "ze i pøes vsechnu vøavu a hlomoz za dveømi mademoiselle Cynthia spala. Nabízejí se dvì vysvìtlení. Buï spánek pøedstírala, v coz já osobnì nevìøím, nebo bylo její bezvìdomí vyvoláno umìlými prostøedky.

Právì na druhou moznost jsem myslel, kdyz jsem velmi opatrnì prozkoumával vsechny hrnky na kávu, pøitom jsem vìdìl, ze to byla právì paní Cavendishová, která pøinesla mademoiselle Cynthii její kávu pøedcházející noc. Z kazdého hrnku jsem odebral vzorky a analyzoval je - bezvýslednì. Hrnky jsem znovu peèlivì pøepoèítal. Sest osob pilo kávu a sest hrnkù bylo v poøádku nalezeno. Musel jsem doznat, ze jsem se zmýlil. Pak mi ale zatrnulo, uvìdomil jsem si, jak váznì jsem pochybil. Káva byla podávána sedmi osobám, nikoli sesti, ten veèer byl totiz v domì pøítomen i doktor Bauerstein.

To ale vse zmìnilo, protoze nyní jeden hrnek chybìl. Nikdo ze sluzebnictva si nièeho nevsiml, ani Annie, pokojská, která kávu servírovala a podávala ji v sedmi hrncích, nevìdìla, ze ji pan Inglethorp nikdy nevypil, ani Dorcas, která poklízela následující ráno a nalezla jich sest jako obvykle - nebo pøesnìji pìt, protoze sestý byl nalezený rozbitý v pokoji paní Inglethorpové.

Byl jsem pøesvìdèený, ze chybìjící hrnek patøil mademoiselle Cynthii. A byl tady jestì jeden dùvod, abych si to myslel, vsechny nalezené hrnky obsahovaly zbytky cukru, mademoiselle Cynthia ovsem kávu nikdy nesladila. Moji pozornost pak pøipoutala Annie, kdyz se zmínila o "soli" na podnosu, na nìmz nosila kazdý veèer do pokoje paní Inglethorpové kakao. Na základì tohoto sdìlení jsem si opatøil vzorek kakaa a poslal ho do laboratoøe, aby bylo analyzováno."

"Ale to jiz provedl doktor Bauerstein," øekl Lawrence rychle.

"To není pøesné. On jen pozádal laboranta, aby mu podal zprávu, zdali kakao obsahovalo strychnin. Laborant nezkoumal kakao z hlediska uspávacích prostøedkù."

"Uspávacích prostøedkù?"

"Ano. Zde je zpráva laboranta. Paní Cavendishová podala bezpeèné, ale úèinné uspávací prostøedky obìma, jak paní Inglethorpové, tak i mademoiselle Cynthii. A je mozné, ze z toho pak mìla mauvais quart ïheure! Pøedstavte si, co asi prozívá, kdyz její tchynì náhle váznì ochoøí a zemøe a vzápìtí slysí slovo "Jed". Byla pøesvìdèená, ze lék na spaní, který jí podala, byl naprosto neskodný, ale není pochyb, ze si prozila hrozný okamzik, kdyz trnula hrùzou, ze odpovídá za smrt paní Inglethorpové. Zachvátila ji panika, celá rozrusená spìchá dolù a rychle skrývá hrnek od kávy a podsálek, z nìhoz pila mademoiselle Cynthia, do velké mosazné vázy, kde je pozdìji nalézá monsieur Lawrence. Zbytku kakaa se ale neodvazuje dotknout. Je pøílis na oèích. Pozdìji, kdyz se hovoøí o strychninu, zjisuje, ze na celé tragédii nenese ani nejmensí vinu.

Nyní jsme schopni objasnit, proè se úèinky jedu objevily az po takové dobì. Pokud jsou totiz se strychninem podávány i nìjaké uspávací prostøedky, úèinek jedu se zpomalí az o nìkolik hodin."

Poirot se odmlèel. Mary k nìmu vzhlédla, do Oblièeje se jí pomalu vracela barva.

"Vse, co jste øekl, bylo zcela pravdivé, monsieure Poirote. Prozila jsem si nejhroznìjsí hodinu svého zivota. Nikdy na ty chvíle nezapomenu. Ale vy jste skvìlý. Nyní rozumím -"

"Vidíte, co jsem tehdy myslel, kdyz jsem øekl, ze byste se mìla s dùvìrou svìøit papa Poirotovi, ehm? Ale vy jste mi nedùvìøovala."

"Nyní vse chápu," øekl Lawrence. "Kakao s uspávacím prostøedkem dostateènì vysvìtluje zdrzení úèinkù jedu."

"Pøesnì. Ovsem byla káva otrávena, nebo ne? Zde se nám to trochu zasmodrchává, protoze paní Inglethorpová ji nikdy nevypila."

"Coze?" Výkøik pøekvapení byl vseobecný.

"Samozøejmì. Vzpomínáte si jestì na moje rozjímání nad skvrnou na koberci v pokoji paní Inglethorpové? Kolem ní byly nìjaké nejasnosti. Byla jestì vlhká, linula se z ní silná vùnì kávy a ve vlasech koberce kolem jsem nalezl drobné úlomky porcelánu. Co se pøihodilo, mi bylo celkem jasné, protoze ani ne dvì minuty pøedtím, nez jsem s vámi hovoøil, jsem polozil své malé pouzdro na stolek poblíz okna a stolek se naklonil, vse, co bylo na nìm, spadlo na podlahu pøesnì na stejné místo. Podobnì se vedlo i paní Inglethorpové, zrádnì se chovající stolek jí vyvedl obdobný kousek, kdyz na nìj pøedeslý veèer postavila kávu.

Co se pøihodilo dále, o tom se pouze dohaduji, ale myslím si, ze paní Inglethorpová zdvihla rozbitý hrnek a dala ho na stùl vedle postele. Zatouzila po nìjakém vzpruzení, a tak si ohøála své kakao a vypila ho. Nyní stojíme tváøí v tváø novému problému. Víme, ze kakao neobsahovalo zádný strychnin. Káva nebyla vypita. Takze strychnin musel být dodán veèer mezi sedmou a devátou hodinou. A jaké tøetí médium se nabízelo - natolik vhodné, aby zamaskovalo chu strychninu a bylo tak výjimeèné, ze by na nìj nikdo ani nepomyslel?" Poirot se rozhlédl po místnosti a pak sám sobì pùsobivì odpovìdìl. "Její lék!"

"Chcete øíci, ze vrah nasypal strychnin do jejího tonika?" vykøikl jsem.

"Nebylo tøeba ho tam sypat. Uz tam byl - uz byl v roztoku obsazený. Strychnin, který zabil paní Inglethorpovou, byl tentýz, který jí pøedepsal doktor Wilkinson. Abych vám vse objasnil, pøeètu vám výòatek z knihy pojednávající o pøípravì lékù, kterou jsem nalezl v nemocnici Èerveného køíze v Tadminsteru.

Následující pøedpis se stal slavným v uèebnicích:

Strychninae Sulp gr.1

Potass Bromide 3vi

Aqua ad 3viii

Fiat Mistura

Z tohoto roztoku se bìhem nìkolika hodin usazuje vìtsí èást strychninové soli jako nerozpustné bromidy v prùhledných krystalech. Jedna dáma v Anglii pøisla o zivot po pozøení podobného roztoku: strychnin se nahromadil na dnì a zena, kdyz si brala poslední dávku, ho témìø vsechen polkla!

Samozøejmì ze v léku pøedepsaném doktorem Wilkinsonem zádný bromid nebyl. Ale vy si jistì vzpomenete na okamzik, kdyz jsem hovoøilo prázdné krabièce bromidových práskù. Staèilo vpravit jeden nebo dva takové prásky do plné láhve s lékem pro paní Inglethorpovou a v láhvi se mohl vysrázet strychnin stejným zpùsobem, jak to bylo popsáno v knize. A strychnin mohl být uzit v poslední dávce. Pozdìji se dozvíte, ze osoba, která obvykle lék paní Inglethorpové nalévala, postupovala vzdy nanejvýs opatrnì a s láhví témìø nepohybovala, aby usazeninu na dnì nenarusila.

Dùkazy, které se v tomto pøípadu objevily, svìdèily o tom, ze tragédie byla naplánovaná na pondìlní veèer. Ten den nìkdo pøeøízl drát od zvonku paní Inglethorpové. V pondìlí veèer také mademoiseJle Cynthia strávila noc s pøítelem, takze bylo vse pøipraveno, aby paní Inglethorpová zùstala sama v pravém køídle, dokonale odøíznutá od jakékoli pomoci. Se vsí pravdìpodobností by zemøela jestì døíve, nez by mohla být pøivolána lékaøská pomoc. Jenze paní Inglethorpová si pøi vsem spìchu, aby dorazila vèas na vesnickou zábavu, lék zapomnìla vzít, a pøístí den obìdvala mimo domov, takze poslední - a smrtelnou - dávku si vzala vlastnì o dvacet ètyøi hodiny pozdìji, nez vrah pøedpokládal; a tomuto zdrzení vdìèím za to, ze mám nyní ve svých rukách koneèný dùkaz - poslední èlánek øetìzu."

Nikdo se neodvazoval vzrusením nadechnout, kdyz pozdvihl do výse tøi úzké pruhy papíru.

"Dopis napsaný vrahovým vlastním rukopisem, mes amis! Kdyby byl jen o trochu jasnìjsí, je docela mozné, ze by byla paní Inglethorpová vèas varována a stihla by uprchnout. Jenze jak to vypadá, ona si pouze uvìdomila nebezpeèí, ale nikoli, co pøesnì jí hrozí." V mrtvolném tichu pak Poirot sestavil kousky papíru dohromady, odkaslal si a zaèal èíst:

NEJDRAZSÍ EVELYN,

asi ses uz zneklidnìná, ze nemás stále zádné zprávy. Vse je v poøádku - pouze se to uskuteèní dnes v noci místo vèera v noci. Ty rozumís. Koneènì nastane ta velká chvíle, ta stará zena zemøe, zmizí z naseho zivota. A nikdo mne nebude moci ze zloèinu obvinit. Tvoje vnuknutí s bromidem bylo geniální! Ale musíme se chovat velmi opatrnì. Staèí jeden spatný krok -

"Zde, moji pøátelé, dopis konèí. Jeho pisatel byl nepochybnì vyrusen; ale myslím si, ze nemùze být zádná pochybnost ohlednì jeho identity. My vsichni známe jeho rukopis a -"

Ticho prolomilo hlasité zakvílení. "Ty ïáble! Jak ses k tomu dostal?"

Na zem se s rachotem svalila zidle. Poirot hbitì uskoèil stranou. Staèil jeden jeho dalsí rychlý pohyb a útoèník se sesul na podlahu. "Mesdames, messieurs," øekl Poirot s sirokým gestem, "dovolte mi, abych vám pøedstavil vraha, pana Alfréda Inglethorpa!"

TØINÁCTÁ KAPITOLA

Poirot vysvìtluje

"Poirote, vy starý zlosyne," øekl jsem, "nejradìji bych vás uskrtil! Co míníte tím podvodem, který jste na mne uchystal?"

Sedìli jsme v knihovnì. Pryè bylo nìkolik posledních hektických dnù, které jsme prozili. V pokoji pod námi trávili opìt spoleèné chvíle John a Mary, zatímco Alfréd Inglethorp a sleèna Howardová byli ve vazbì. Koneènì jsem mìl Poirota jen pro sebe a mohl jsem ukojit svoji stále jestì planoucí zvìdavost.

Poirot si dával s odpovìdí naèas, ale nakonec øekl:

"Já jsem vás nepodvedl, mon ami. Jen jsem pøipustil, abyste se oklamal sám."

"Ano, ale proè?"

"Dobøe, není snadné to objasnit. Vy dobøe víte, mùj pøíteli, ze máte povahu natolik bezelstnou a tváø èitelnou, ze - enfin, i kdybyste nìco chtìl zatajit, bylo by to zhola nemozné! Kdybych se s vámi podìlilo své úmysly, chvilku poté, co by vás potkal pan Alfréd Inglethorp, ten prohnaný gentleman, okamzitì by - øeèeno vasí expresivní mluvou - "zavìtøil lumpárnu"! A pak, bon jour nase sance na jeho dopadení!"

"Myslím si, ze se umím chovat diplomatiètìji, nez nakolik mne oceòujete."

"Mùj pøíteli," úpìnlivì se domáhal Poirot, "zapøísahám vás, nezlobte se! Vase pomoc patøila k nejcennìjsím. To jen díky té vasí neobyèejnì krásné povaze jsem se choval zdrzenlivìji."

"Dobrá," pøitakal jsem ponìkud uchlácholený, "ale pøesto si myslím, ze jste mi mohl nìco naznaèit."

"Ale to jsem uèinil. Nìkolikrát. Ale vy jste nereagoval. Vzpomínejte, øekl jsem vám nìkdy, ze vìøím ve vinu Johna Cavendishe? A naopak - netvrdil jsem, ze bude témìø jistì zprostìn obvinìní?"

"Ano, ale -"

"A nehovoøil jsem okamzitì poté, jak obtízné bude pøivést vraha pøed spravedlnost? Nebylo vám jasné, ze jsem hovoøilo dvou zcela rozdílných osobách?"

"Ne," øekl jsem, "to mi jasné nebylo!"

"Jestì jednou," pokraèoval Poirot, "neopakoval jsem zpoèátku nìkolikrát, ze v té chvíli neusiluji o uvìznìní pan Inglethorpa? To vám mohlo cosi naznaèit."

"Chcete øíci, ze jste ho podezíral tak dlouho?"

"Ano. Na poèátku se objevila úvaha, kdo pøedevsím mohl tìzit ze smrti paní Inglethorpové, a byl to její manzel, kdo by ze smrti mìl nejvìtsí prospìch. O tom nebylo sporu. Kdyz jsem s vámi sel do zámku první den, nemìl jsem vùbec zádnou pøedstavu, jak byl zloèin spáchán, ale z toho, co jsem se dozvìdìlo panu Inglethorpovi, jsem nabyl dojmu, ze bude velmi obtízné mu cokoli prokázat. Hned jak jsem vstoupil do zámku, uvìdomil jsem si, ze to byla paní Inglethorpová, kdo spálil poslední vùli, a mimochodem v tomto bodì si na mne, mùj pøíteli, nemùzete stìzovat, protoze jsem se pokousel, seè jsem mohl, abyste sám pochopil, z jakého dùvodu byl rozdìlán oheò v krbu loznice uprostøed parného léta."

"Dobrá, dobrá," vyhrkl jsem netrpìlivì. "A dál?"

"Mùj pøíteli, moje pøesvìdèení, ze vrahem byl pan Inglethorp, se mnohokráte otøáslo. Objevilo se totiz takové mnozství dùkazù namíøených proti nìmu, az jsem se zaèal pøiklánìt k závìru, ze zloèin nespáchal."

"Kdy jste zmìnil názor?"

"Kdyz jsem zjistil, ze pøesnì tolik úsilí, kolik jsem vynalozil na to, abych ho oèistil, on vynalozil na to, aby byl uvìznìný. A v okamziku, kdy jsem zjistil, ze Inglethorp nemìl vùbec nic spoleèného s paní Raikesovou, ale ve skuteènosti to byl John Cavendish, kdo se o ni zajímal, jsem si uz byl naprosto jistý."

"Jak to?"

"Vysvìtlení je jednoduché. Kdyby se zapletl s paní Raikesovou Inglethorp, bylo by jeho mlèení zcela pochopitelné. Ale v okamziku, kdy jsem se dozvìdìl, ze bylo po celé vesnici známo, ze farmáøova hezká zena pøitahovala Johna, jeho mlèení se náhle dostalo do jiného svìtla. Bylo nesmyslné, aby pøedstíral, ze mu hrozí skandál, kdyz mu zádný skandál nehrozil. Ten jeho postoj mi poskytl opravdu silný impulz k zamyslení a já jsem pomalu dospìl k závìru, ze Alfréd Inglethorp usilovalo to, aby byl uvìznìný. Eh bien! V tu chvíli jsem dospìl k odhodlání právì opaènému, ze k tomu nesmí dojít."

"Poèkejte chvilku. Nechápu, proè by si pøál dostat se do vìzení?"

"Protoze, mon ami, ve vasí zemi platí zákon, ze muz, který uz byl jednou osvobozený, nemùze být nikdy znovu odsouzený pro stejný zloèin. Aha! To bylo chytré - ten jeho nápad! Nespornì je to metodický èlovìk. Podívejte se, on vìdìl, ze vzhledem k situaci, v jaké se nalézal, bude podezíraný, a tak si vymyslil neobyèejnì chytrý plán: pøipraví svìdectví sám proti sobì. Pøál si být podezíraný. Pøál si být také uvìznìný. Potom by totiz pøedvedl bezvadné alibi - a èáry máry fuk, byl by v bezpeèí na svobodì!"

"Ale já stále nechápu, jak se mu podaøilo propojit jeho alibi s faktem, ze byl v lékárnì?"

Poirot na mne chvilku pøekvapenì zíral.

"Je to mozné? Mùj ubohý pøíteli! Vám dosud nedoslo, ze do lékárny zasla sleèna Howardová?"

"Sleèna Howardová?"

"Ale jistì. Kdo jiný? Pro ni to bylo nejsnazsí. Má postavu shodnou s jeho, její hlas zní hluboce a muznì, a navíc nezapomínejte, je Inglethorpova sestøenice a mezi nimi panuje zøetelná podoba, zvlástì v chùzi a drzení tìla. Byla to pro ni nejsnazsí vìc na svìtì. Tvoøili velmi chytrý pár!"

"Pøesto jsem ale stále trochu zmatený, jak se vlastnì zbìhlo vsechno kolem bromidu," poznamenal jsem.

"Bon! Zrekonstruuji to tedy pro vás tak podrobnì, jak jen bude mozné. Domnívám se, ze sleèna Howardová byla vùdèí duch celého jejich plánu. Vzpomínáte, jak se jednou zmínila, ze její otec byl doktor? Mozná mu pomáhala s pøípravou lékù, mozná získala patøièné vìdomosti v nìkteré z mnoha knih lezících okolo, kdyz se mademoiselle Cynthia pøipravovala na svoji zkousku. Buï jak buï byla dobøe obeznámená se skuteèností, ze po pøidání bromidu do smìsi, která obsahuje strychnin, se strychnin vysrází. Pravdìpodobnì se jí ten nápad zjevil znenadání. Paní Inglethorpová mìla krabièku s bromidovými prásky, které pøílezitostnì uzívala v noci. Co mohlo být snadnìjsí nez rychle rozpustit jeden nebo více práskù ve velké láhvi s lékem pro paní Inglethorpovou, poté co byla doruèena z Cootsovy lékárny. Riziko bylo prakticky nulové. Tragédie se neodehraje døíve nez za nìjakých ètrnáct dní. Jestlize nìkdo uvidìl nìkoho z nich dotýkat se léku, èasem na to dozajista zapomene. Sleèna Howardová pak zosnuje hádku a opustí dùm. Èas, který mezitím uplyne, a její nepøítomnost vyvrátí vsechna podezøení. Ano, bylo to chytré! Kdyby to tak nechali, je mozné, ze by ze zloèinu nebyli nikdy usvìdèeni. Ale jim to nestaèilo. Pokouseli se vsechny pøechytraèit - a nakonec si pøivodili zhoubu."

Poirot zabafal ze své malièké cigarety a jeho oèi se zabodly do stropu.

"Pøipravili plán, který mìl svalit veskeré podezøení na Johna Cavendishe - zamýsleli zakoupit strychnin ve vesnické lékárnì a nákup stvrdit podpisem napsaným jeho rukopisem.

V pondìlí si paní Inglethorpová vezme poslední dávku léku. V pondìlí v sest hodin proto Alfréd Inglethorp zaøídil, aby byl na oèích nìkolika lidem na místì hodnì vzdáleném od vesnice. Sleèna Howardová uz pøedtím vypustila do svìta smyslenou historku o nìm a o paní Raikesové, aby se vysvìtlilo jeho pozdìjsí zaryté mlèení. V sest hodin sleèna Howardová, pøevleèená za Alfréda Inglethorpa, vstupuje do lékárny se svým pøíbìhem o psovi, získává strychnin a rukopisem Johna, který pøedtím peèlivì nastudovala, píse na stvrzenku jméno Alfréd Inglethorp.

Ale protoze by se celá konstrukce zbortila, kdyby mìl alibi také John, píse mu anonymní dopis - pøitom napodobuje jeho rukopis - jehoz obsah ho odvádí na odlehlé ze místo, kde je témìø jisté, ze ho nikdo nespatøí. Dosud probíhá vsechno dobøe. Sleèna Howardová jede zpìt do Middlinghamu. Alfréd Inglethorp se vrací do Stylesu. Neexistuje nic, co by ho mohlo jakýmkoli zpùsobem kompromitovat, kromì jediného, sleèna Howardová má u sebe strychnin, který mìl obrátit podezøení na Johna Cavendishe.

Az nyní se objevuje zádrhel. Paní Inglethorpová si v noci nebere svùj lék. Rozbitý zvonek, nepøítomnost Cynthie - kterou zaøídil Inglethorp prostøednictvím své manzelky - to vsechno zùstává nevyuzito. A pak - pak spáchá chybièku.

Paní Inglethorpová je pryè a on usedá za stùl, aby napsal své spoleènici, která by mohla, jak se obává, zpanikaøit, protoze se jim dosud nevydaøil jejich plán. Je pravdìpodobné, ze se paní Inglethorpová vrátila døíve, nez oèekával. Pøistizený pøi èinu a ponìkud vyvedený z míry kvapnì zavírá a zamyká svùj pracovní stùl. Bojí se, ze kdyby zùstal v pokoji, mohla by nastat chvíle, kdy by byl nucen stùl znovu otevøít, a paní Inglethorpová by si mohla dopisu vsimnout, protoze by ho nestihl odnést pryè. Takze pokoj opoustí a prochází se v klidu po lese. Ani v nejdivoèejsím snu by totiz nepomyslel na to, ze paní Inglethorpová otevøe jeho pracovní stùl a usvìdèující dokument si pøeète.

Ovsem jak víme, právì tohle se pøihodilo. Paní Inglethorpová ète dopis a chvìje se vzteky nad vìrolomností svého manzela a Evelyn Howardové, zmínka o bromidu ji vsak bohuzel dostateènì nevaruje. Ona ví, ze jí hrozí nebezpeèí - ale pøílis na to nedbá. Rozhoduje se, ze svému manzelovi o nálezu nic neøekne, a naopak píse svému právnímu zástupci a zádá ho, aby za ní nazítøí pøisel. Také se rozhoduje okamzitì znièit poslední vùli, kterou právì dokonèila. Drzí osudový dopis."

"Takze nález dopisu pøinutil jejího manzela, aby jí pak násilím vypáèil zámek kazety?"

"Ano, a vzhledem k ohromnému riziku, které podstoupil, si mùzeme pøedstavit, jak silnì si uvìdomoval jeho dùlezitost. Kromì dopisu totiz neexistovalo nic, co by ho se zloèinem mohlo spojovat."

"Pak ale stále nechápu, proè ho neznièil hned tehdy, kdyz ho mìl v drzení?"

"Protoze se neodvázil vzít na sebe nejvìtsí mozné riziko ze vsech rizik - totiz mít ho u sebe."

"Nerozumím."

"Podívejte se na celou zálezitost jeho oèima. Zjistil jsem, ze mìl pouhých pìt minut, bìhem nichz ho mohl sebrat - pìt krátkých minut bezprostøednì pøed nasím pøíchodem na místo, protoze Annie pøedtím poklízela schodistì a spatøila by kazdého, kdo by ji míjel cestou do pravého køídla zámku. Pøedstavte si sebe na scénì! Vstupuje tedy do pokoje, odemyká dveøe jedním z dalsích klíèù od dveøí - vsechny si byly podobné. Pospíchá ke kazetì - je zamèená a klíèe nejsou nikde vidìt. Pro nìho to znamená pøísernou pohromu, je jasné, ze jeho pøítomnost v pokoji nezùstane utajena. Ale zcela jasnì ví, ze musí riskovat vsechno, aby znovu nabyl usvìdèující dùkaz. Rychle otevírá zámek kapesním nozem a pøehrabuje se listinami, dokud neobjeví tu pravou.

Ale teï stojí pøed novým rozhodnutím: bojí se pøechovávat dopis u sebe. Nìkdo by ho mohl vidìt, jak opoustí pokoj - mohli by ho prohledávat. Kdyby u nìho dopis nalezli, znamenalo by to samozøejmì jeho konec. Pravdìpodobnì v té chvíli také zaslechl zvuky zezdola, pan Wells a John zrovna opoustìli budoár. Musí jednat rychle. Kam by zpropadený kousek papíru mohl ukrýt? Do kosù na pouzitý papír ne, nevyprazdòují se hned a v kazdém pøípadì budou jistì prohlédnuty. Není kam, a on se bojí mít ho u sebe. Rozhlízí se po pokoji a náhle zahlédne - co myslíte, mon ami?"

Zavrtìl jsem nechápavì hlavou.

"V mziku trhá dopis na dlouhé tenké prouzky, svinuje je do smotkù a spìsnì je ukládá do vázy na krbové øímse."

Vykøikl jsem.

"Nikoho nenapadne, aby do ní nahlédl," pokraèoval Poirot. "A on se pozdìji, az ho nikdo nebude sledovat, vrátí a znièí ten osamocený dùkaz svìdèící o jeho vinì."

"To znamená, ze jsme kolem usvìdèujícího dùkazu celou dobu chodili?" vykøikl jsem.

Poirot pøikývl.

"Je to tak, mùj pøíteli. Na tomto místì jsem objevil "poslední èlánek" a za velkou radost, kterou jsem z jeho objevení mìl, vdìèím vám."

"Mnì?"

"Ano. Vzpomínáte si, jak jste poznamenal, ze se mi tøásly ruce, kdyz jsem srovnával dekorativní pøedmìty na krbové øímse?"

"Ano, ale nevidím -"

"Vy ne, ale já ano. Mùj pøíteli, uvìdomil jsem si, ze tehdy èasnì ráno, kdyz jsme tam byli spoleènì, jsem vsechny pøedmìty na krbové øímse rovnal. A jestlize jsem to jednou udìlal, jak to, ze byly opìt neuspoøádané?"

"Drahý Poirote," zamumlal jsem, "tak toto je vysvìtlení vaseho pozoruhodného chování. Øítil jste se na styleské panství a byl jste úspìsný?"

"Ano, ale byl to závod s èasem."

"Stejnì poøád nechápu, proè se Inglethorp zachoval jako nejvìtsí blázen a neznièil to, mìl nesèíslnì pøílezitostí."

"Ach, nemìl jedinou. Postaral jsem se o to."

"Vy?"

"Ano. Vzpomínáte, jak jste mi vyèinil, ze moc mluvím, ze jsem vsem ze zámku o tom tajemství øekl?"

"Ano."

"Tak v tom jsem, mùj pøíteli, spatøoval jedinou sanci. Nebyl jsem si totiz jistý, zdali Inglethorp je èi není zloèinec, ale kdyby byl, tak jsem usuzoval, ze by dopis nepøechovával u sebe, ale nìkde by ho skryl, a kdyby se mi podaøilo zajistit si spolupráci s obyvateli zámku, mohl jsem mu úèinnì zabránit, aby ho znièil. On byl jiz podezøelý, a tím, ze jsem celou vìc zveøejnil, jsem si zajistil sluzby témìø deseti amatérských detektivù, kteøí ho mìli stále na musce, takze on, protoze se obával jejich vsímavosti, se nemohl odvázit usilovat o znièení listiny. Byl proto nucený opustit zámek a nechat to ve váze."

"Ale sleèna Howardová mìla jistì mnoho pøílezitostí."

"Bezesporu ano, jenze sleèna Howardová o existenci dopisu nevìdìla. Jednala podle pøedem peèlivì pøipraveného plánu a s Alfrédem Inglethorpem nikdy nehovoøila. Byli povazováni za nepøátele na zivot a na smrt, a dokud nebyl John Cavendish obzalovaný, ani jeden z nich se neodvázil riskovat setkání. Samozøejmì ze jsem pana Inglethorpa sledoval a doufal jsem, ze døíve nebo pozdìji mne k úkrytu dovede. Ale on byl pøílis chytrý, nez aby mi poskytl sebemensí sanci. Dopis byl v bezpeèí tam, kde se nalézal; jestlize nikoho nenapadlo zpoèátku, kde by mohl být ukrytý, nebylo pravdìpodobné, ze by na to pøisel nìkdo pozdìji. Bez vasí sastné poznámky bychom ho mozná ani my nedostali nikdy k soudu."

"Teï uz rozumím; ale kdy jste zaèal podezøívat sleènu Howardovou?"

"Kdyz jsem zjistil, ze lhala pøed koronerovou porotou o dopisu, který dostala od paní Inglethorpové."

"V èem zalhala?"

"Vidìl jste ten dopis? Vybavujete si pøibliznì, jak vypadal?"

"Ano - více ménì."

"Vzpomeòte si tedy na to, ze paní Inglethorpová psala velmi výrazným písmem, mezi slovy ponechávala velký prostor. Ale kdyz se zadíváte na datum v záhlaví dopisu, vsimnete si, ze ,17. èervenec' je z tohoto pohledu napsaný zcela rozdílnì. Rozumíte, co tím míním?"

"Ne," pøiznal jsem se zahanbenì, "nerozumím."

"Vám nedoslo, ze dopis nebyl napsaný sedmnáctého, ale sedmého - den po odjezdu sleèny Howardové? ze èíslo ,1' bylo dopsáno pøed èíslo ,7', aby se to celé zmìnilo na èíslo ,17'?"

"Ale proè?"

"Pøesnì takovou otázku jsem kladl i sám sobì. Proè sleèna Howardová utajila dopis napsaný sedmnáctého a vytvoøila místo nìj padìlek? Protoze si nepøála ukázat dopis ze sedmnáctého. Ale proè? A náhle se mi rozbøesklo. Urèitì si vzpomenete, kdyz jsem øíkal, ze je moudré dát si pozor na lidi, kteøí nemluví pravdu."

"A pøesto jste mi po tom vsem," ozval jsem se velmi rozhoøèenì, "nabídl dva dùvody, proè sleèna Howardová ten zloèin nemohla spáchat!"

"A byly to velmi dobré dùvody," odvìtil Poirot. "Po dlouhý èas pro mne pøedstavovaly výraznou pøekázku, dokud jsem si nevzpomnìl na velmi podstatný fakt: ze byla sestøenicí Alfréda Inglethorpa. Ona sama zloèin spáchat nemohla, ale to jestì neznamenalo, ze nemohla být spolupachatelkou. A pak ta její pøehnanì silná nenávist! Za tìmi projevy se skrývaly zcela opaèné city. Mezi nimi nepochybnì bylo silné vásnivé pouto dávno pøedtím, nez se objevil ve Stylesu. Zinscenovali tedy neslavné spiknutí - mìl se ozenit s bohatou, ale trochu bláznivou starou dámou, pøimìt ji sepsat poslední vùli, v níz mu odkáze své peníze, a nakonec ji rafinovanì zavrazdit. Kdyby vse vyslo podle plánu, pravdìpodobnì by opustili Anglii a zili spoleènì z penìz ubohé obìti.

Tvoøili velmi bystrý a bezohledný pár. Zatímco vsechna podezøení ukazovala na nìho, ona mohla potichu pøipravovat zcela rozdílný dénouement. Pøijízdí z Middlinghamu a v úschovì má vsechny kompromitující vìci. Nikdo ji nepodezírá. Její pøíjezd do zámku nevyvolal zádnou pozornost. Ukrývá strychnin a sklenice v Johnovì pokoji. Schovává plnovous do podkroví. Zaøizuje to tak, aby døíve nebo pozdìji bylo vse s nálezitým povykem odhaleno."

"Ovsem dost dobøe nechápu, proè se pokouseli svalit vinu zrovna na Johna," poznamenal jsem. "Pøece by pro nì bylo mnohem snazsí hodit zloèin na Lawrence."

"Ano, ale to byla èirá náhoda. Vsechny dùkazy proti nìmu se zjevily zèistajasna. To muselo být ve skuteènosti velmi mrzuté pro pár takových pleticháøù, kteøí vsechny své kroky dopodrobna promýsleli."

"Pravda, jeho chování bylo nesastné," poznamenal jsem zamyslenì.

"Samozøejmì, ale víte, èím bylo zpùsobené?"

"Ne."

"Vy jste nepoznal, ze uvìøil ve vinu mademoiselle Cynthie, ze ji podezíral ze spáchání toho zloèinu?"

"Ne," vykøikl jsem. "To je nemozné!"

"Ani ne. Já sám jsem se zaobíral témìø totoznými úvahami. Myslil jsem na to, kdyz jsem pokládal panu Wellsovi první otázku ohlednì závìti. Pak zálezitost s bromidovými prásky, které pøipravila, a její vìrné napodobování druhých, jak nám je popsala Dorcas. Bylo proti ní opravdu více dùkazù nez proti komukoli jinému."

"Vy zertujete, Poirote!"

"Ne. Mohu vám øíci, co natolik vyvedlo z míry monsieura Lawrence, az zbìlel jako køída, kdyz vstoupil jako první do pokoje matky osudovou noc? Za vsím bylo to, ze pøes vase rameno zahlédl, zatímco jeho matka lezela otrávená, ze dveøe do pokoje mademoiselle Cynthie nebyly zajistìné."

"Ale on prohlásil, ze je vidìl zajistìné!" vykøikl jsem.

"Pøesnì," odtusil Poirot kousavì. "A to bylo právì to, co potvrdilo moje podezøení, ze tomu bylo jinak. On mademoiselle Cynthii kryl."

"Ale proè by ji kryl?"

"Protoze ji miluje."

Zasmál jsem se.

"Tak v tom se, Poirote, zcela mýlíte! Náhodou jsem se dozvìdìl nìco, co je hodnì vzdálené vasemu tvrzení, ze ji miluje, on ji totiz prokazatelnì nemá vùbec rád."

"Kdo vám to øekl, mon ami ?"

"Cynthia sama."

"La pauvre petite! A jak se pøitom chovala?"

"Ona øekla, ze ji vùbec nezajímá."

"Pak ji samozøejmì vùbec nezajímá," poznamenal Poirot. "Oni jsou jako ty - les femmes!"

"To, co øíkáte o Lawrencovi, je pro mne neuvìøitelnì pøekvapivé," hlesl jsem.

"Ale proè? Bylo to naprosto oèividné. Neprotáhl snad monsieur Lawrence kyselý oblièej, pokazdé kdyz se mademoiselle Cynthia bavila s jeho bratrem a pøitom se na nìho usmívala? On si totiz ve své podlouhlé hlavì umanul, ze se mademoiselle Cynthia do monsieura Johna zamilovala. Kdyz vstoupil do pokoje matky a uvidìl ji otrávenou, hned dospìl k závìru, ze mademoiselle Cynthia s tím má nìco spoleèného. Byl zoufalstvím bez sebe. A kdyz si pak vzpomnìl, ze doprovázela pøedcházející noc jeho matku nahoru, zaèal jednat, nejprve botou roztloukl hrnek na kávu, az z nìj zbyl jen prásek, usoudil, ze uz nikdo nebude mít sanci prozkoumat jeho obsah. Od té chvíle pak usilovnì a zcela zbyteènì podporoval teorii "úmrtí pøirozenou cestou"."

"A co "chybìjící hrnek na kávu"?"

"Byl jsem si témìø jistý, ze ho ukryla paní Cavendishová, ale potøeboval jsem jistotu. Monsieur Lawrence vùbec nevìdìl, o èem jsem hovoøil; ale kdyz nad tím sdìlením uvazoval, dospìl k závìru, ze kdyby dalsí hrnek na kávu nalezl, dáma jeho srdce by byla oèistìna od podezøení. A mìl naprostou pravdu."

"Jestì jedna vìc. Co mínila paní Inglethorpová posledními slovy, která pronesla na smrtelném lozi?"

"Samozøejmì obviòovala svého manzela."

"Drahý Poirote," øekl jsem s povzdechem, "mám pocit, ze jste mi vysvìtlil vsechno. Jsem rád, ze to skonèilo tak sastnì. Dokonce i John se usmíøil se svojí zenou."

"Díky mnì."

"Co tím míníte - díky vám?"

"Mùj drahý pøíteli, uvìdomujete si, ze to byl pouze a jedinì soudní proces, který je opìt svedl dohromady? Ze John Cavendish nepøestal milovat svoji zenu, o tom jsem byl pøesvìdèený. Stejné jsem si myslel i o ní. Ale oni byli døíve unáseni hodnì daleko od sebe. To vsak vzniklo z nedorozumìní. Ona si ho nevzala z lásky. On o tom vìdìl. Je svým zpùsobem citlivý muz, nikdy by se jí nepodbízel, kdyby ho nechtìla. A v okamziku, kdy ustoupil, se probudila její láska. Ale oba jsou neobyèejnì hrdí a tahle vlastnost je drzela neúprosnì od sebe. Zaplétal se s paní Raikesovou a ona zámìrnì pìstovala pøátelství s doktorem Bauersteinem. Vzpomínáte na den, kdy byl John Cavendish uvìznìný. Tehdy jste mne nalezl, kdyz jsem pøemítal nad jedním rozhodnutím."

"Ano, a zcela jsem vasemu rozrusení rozumìl."

"Promiòte, mon ami, ale vy jste nièemu ani za mák nerozumìl. Pokousel jsem se tehdy pøijít na kloub tomu, zdali mám oèistit Johna Cavendishe hned nebo az pozdìji. Mohl jsem ho zprostit obvinìní - avsak znamenalo by to mozná neúspìch pøi honbì za skuteènými zloèinci. Tápali, do poslední chvíle netusili, co vím - a to také vysvìtluje mùj úspìch."

"Chcete øíci, ze jste mohl zabránit, aby John Cavendish stanul pøed soudem?"

"Ano, mùj pøíteli. Ale já se nakonec rozhodl ve prospìch "stìstí zeny". Nic nez velké nebezpeèenství, kterým prosli, totiz nemohlo svést dvì hrdé duse opìt dohromady."

Pohlédl jsem na Poirota v tichém ohromení. Jaká kolosální opovázlivost od toho drobného muze! Kdo jiný na této planetì kromì Poirota by si ostatnì mohl vymyslet soudní síò, kde se projednává vrazda, jako pravé místo pro vzkøísení manzelského stìstí!

"Sleduji vase myslenkové pochody, mon ami," øekl Poirot a usmíval se pøitom. "Nikdo jiný nez Hercule Poirot by se nepokusilo takovou vìc! A mýlíte se, kdyz to odsuzujete. Stìstí muze a zeny je nejúzasnìjsí vìc na celém svìtì."

Jeho slova mne vrátila k nedávné scénì. Vzpomnìl jsem si na Mary, lezela bledá a vyèerpaná na sofa a naslouchala a naslouchala. Zezdola se ozval zvuk zvonku. Rychle se zdvihla. Poirot otevøel dveøe a pøi pohledu do jejích zoufalých oèí jemnì pøikývl. "Ano, madame," øekl. "Pøivedl jsem vám ho zpìt." Poodstoupil stranou, a kdyz jsem vycházel, zachytil jsem Maryin záøící pohled v okamziku, kdyz ji John Cavendish chytil za pazi.

"Mozná máte pravdu, Poirote," øekl jsem jemnì. "Ano, je to ta nejvìtsí vìc na svìtì."

Náhle nìkdo zaukal na dveøe a dovnitø nahlédla Cynthia.

"Já -já -jenom -"

"Jen vstupte," øekl jsem a souèasnì jsem vstal.

Vesla, ale neposadila se.

"Já -jen jsem vám chtìla nìco øíci -"

"Ano?"

Cynthia si nìjakou chvíli pohrávala v rukách s malým støapcem a pak ze sebe znenadání vyrazila: "Drazí!" a políbila nejprve mne a potom Poirota a utíkala o pøekot pryè z místnosti.

"Co má proboha znamenat tohle?" zamumlal jsem

rozpaèitì.

Bylo opravdu hezké být políben Cynthií, ale radìji bych, kdyby mì políbila na ménì veøejném místì.

"To znamená jediné, zjistila, ze ji má monsieur Lawrence rád více, nez si kdy jen pomyslela," odvìtil Poirot filozoficky.

"Ale -"

"A, tady je."

V tu chvíli vstoupil do pokoje Lawrence.

"Monsieure Lawrenci!" zvolal Poirot. "Mùzeme vám blahopøát, ze?"

Lawrence se zaèervenal a pak se rozpaèitì usmál. Na zamilovaného muze je opravdu politováníhodný pohled. Vzápìtí nahlédla do místnosti pùvabná Cynthia. Vzdychl jsem.

"Copak je, mon ami?"

"Nic," øekl jsem smutnì. "Obì jsou nádherné zeny!"

"A ani jedna z nich není vase?" konèil Poirot. "Ale nevadí. Nezoufejte, mùj pøíteli. Mozná spolu zase budeme nìkde pátrat, kdo ví? A pak -"

Obsah:

Jedu do Stylesu

Sestnáctého a sedmnáctého èervence

Osudná noc

Poirot na stopì

Není to strychnin, ze?

Soudní vysetøování

Poirot platí své dluhy

Nová podezøení

Doktor Bauerstein

Zatèení

Pøípad pro prokurátora

Poslední èlánek

Poirot vysvìtluje

AGATHA

CHRISTIE

Záhada

na zámku

Styles

z anglického originálu The Mysterious Affair at Styles,

vydaného nakladatelstvím Fontana,

HarperCollins Publishers v Londýnì roku 1989,

pøelozil Jaroslav Matìjka.

Redigovala Monika Kaslová.

Vydala Euromedia Group k. s.,

v Praze roku 2001

jako svou 352. publikaci.

Odpovìdná redaktorka Eva Lapáèková.

Poèet stran 224.

Sazbu zhotovila Knizní sazba Hogen, s. r. o., Horní Jiøetín.

Tisk Tlaèiarne BB, spol. s r. o., Banská Bystrica.

Vydání první.