Antická literatura

Antická literatura

Otázky:

Co je to epos? Jaké má znaky? Ukazte na příkladu.

Kteří autoři ant. písemnictví zpracovávali látku tragického příběhu? Jak se jejich zpracování lisí?

Jaké jsou typické motivy anakreontské poezie? Uveďte jiné zánry antické poezie.

Vzpomeňte díla s motivem proměny.

- Antika je novodobé označení (antiquitas = starobylý) pro starověkou kulturu (nebo období kultury) Řecka a Říma v období 14. stol. pnl. az 5. stol. nl.

- Epos = rozměrná epická versovaná skladba volné kompozice s pomalým tokem děje a zálibou v epizodách, jazykem jsou ustálená epiteta a figury s vyprávěčským odstupem a  s objektivitou vyjadřuje téma války nebo hrdinských činů; první eposy vznikaly uz v pradávných dobách lidské civilizace a vycházely z mytologie starověkých národů = eposy hrdinské, heroitské či bohatýrské

Řecko

1) archaické období ( 9. - 6. stol. pnl. )

- vznik prvních městských států, ústní lidová slovesnost - epiku rozsiřovali potulní pěvci (aoidi) a recitátoři (rapsodi), písemné záznamy vznikají az později

Homér  

- asi 8. stol. pnl., legendární básník, pravděpodobný autor eposů Ilias a Odyssea

- znaky homérského eposu: rozsáhlá versovaná epická skladba o významných událostech; bohatá dějovost (příběhy, mnoho postav, určité místo, více dějových linií), popisné pasáze i lyrické vlozky, obsahuje tzv. prvky epické síře (epiteta, přirovnání, detailní popisy); hlavní postavy - výjimeční hrdinové, nositelé příběhů, ale podléhají bohům; zdrojem ústní lidová slovesnost, mýty; forma: versovaná skladba - časoměrný hexametr (překlad do čestiny jako sestistopý daktyl, daktylotrochej)

- Ilias

hrdinský epos (tento i válečný) líčící 51 dní posledního desátého roku trojské války

tazení vedl spartský král Menealos a mykénský král Agamemnon jako odvetu za únos Meneláovy manzelky Heleny, tu unesl trojský princ Paris, bojů se nechce účastnit řek Achilles, protoze mu Menaelos zabavil krásnou otrokyni, bojuje, az kdyz Hektor zabije jeho přítele Patrokla, Achilles Hektora zabije

dějově to předchází Odysseu; postavy jsou idealizovány, ale podléhají vůli bohů

bohatá dějovost, popisné i lyrické pasáze, epiteta (přívlastky "Zeus Bleskovládce"), přirovnání, opakující se pasáze . takze rozsáhlé

- Odyssea 

hrdinský epos o desetiletém bloudění ithackého krále Odysea a jeho návratu z Troje na Ithaku, je to první evropské dobrodruzné dílo

Poseidonova bouře, Kyklópové (Polyféma oslepí), Kirké (muzi ve vepře), Sirény .

Hesiodos

- skutečná historická postava, básník, tvůrce didaktického eposu

- Zrození bohů (Theogonia)- nejstarsí dochovaná báseň zabývající se vznikem světa.

- Práce a dni - didaktická báseň - návod k zemědělským pracím dle ročních období, a dalsí rady do zivota

Ezop - otrok, legendární autor, je pokládán za tvůrce klasických bajek s didaktickým záměrem, byl prý zabit

Sapfó

- 7.-6. stol. pnl., řecká básnířka z ostrova Lesbos - sólová poezie, zalozila tam skolu na výchovu aristokratických dívek, kde je učila zpěvu, hudbě, tanci, poezii.

- Písně - jde hlavně o milostnou poezii (citová vzplanutí k dívkám)

Anakreón - sólová poezie ... zakladatel anakreontské poezie = motivy milostné a pijácké (víno,zeny, zpěv)

Pindaros - zakladatel sborové lyriky; slo předevsím o ódy na olympijské vítěze apod.

2) attické období (5.-4. stol. pnl.)

- rozkvět Athén, přesunuje se tam kulturní zivot; autoři napsali větsinou přes 50 her, dochovalo se větsinou málo

- zrod řeckého divadla (řecké drama): tragédie a komedie se vyvinuly z oslav zasvěcených bohu vína a veselí Dionýsovi, které bývaly zakončeny zpěvem a tancem sboru; hrálo se v amfiteátru (kruhové, stupňovité, skvělá akustika); hráli jen muzi v převlecích a maskách, jeden oddělen a vedl se sborem dialog; prolog (hl. myslenka), epilog (zhodnocení), poučení (na konci)

- tragédie čerpá z mytologie (téma), hrdinové odvázní a stateční nebo krutí a samolibí; konflikt se silnějsími (osud, bohové, společenské zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí); versované, jednota času, děje a místa, existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění); děj se nečlení na dějství, spojení mluveného slova, zpěvu, tance

Tragédie:

Aischylos

- 6. stol. pnl., povazován za zakladatele řecké tragédie, působil v Athénách, zavedl postavu druhého herce

- hry zachycují konflikt člověka a osudu
- Persané
- Spoutaný Prométheus

- Oresteia

tragédie, trilogie s dějem rozčleněným do schématu vina-trest-smír

král Agamemnon je po návratu z trojské války zavrazděn svojí manzelkou Klytaimnestrou. Ta tak mstí smrt jejich dcery Ifigenie, kterou Agamemnon obětoval, aby jeho tazení proti Tróji bylo úspěsné. Orestes, jejich syn, s pomocí své sestry Elektry pomstí spáchaný zločin a zabije svou matku i jejího milence. To si zádá trest. Je suzován výčitkami svědomí, pronásledován Erinyjemi (bohyněmi msty). Nenalézá klid, teprve po mnoha strádáních rozhodne lidové shromázdění o jeho nevině. Jeho duse nachází očistu a klid.

Sofoklés

- 5. stol. pnl., dramatik, uvedl na scénu 3. herce, psal jednodílné tragédie, plně respektoval tehdejsí platná pravidla pro dramata - jednota děje, času a místa; je povazován za absolutní vzor tvůrce tragédií

- Élektra

tragédie oslavující hrdinný postoj Orestovy sestry Eléktry, která čelila vrahům svého otce Agamemnona a pomohla pomstít jeho smrt

- Král Oidipus

tragédie; věstba: Oidipus zavrazdí svého otce a dopustí se incestu se svou matkou; proto je jako mimino odnesen do hor, adoptuje ho korintský král, ale Oidipus se dozví o věstbě, tak opoustí své domnělé rodistě a jde do Théb, cestou nevědomky zabije svého otce převlečeného za pocestného a pak dostane svou matku za zenu, proto Théby postihne mor; Oidipus se nakonec vseho dopátrá, oslepí se (aby neviděl hrůzy, které napáchal) a odchází

víra v člověka, v jeho rozumové i mravní hodnoty. Oidipus stále hledá příčinu věcí a je ochoten nést zodpovědnost i za nevědomky spáchané činy a přijmout trest.

- Antigona - tragédie; Théby, Antigona pohřbí bratra Polyneika (zradil vlast) i přes zákaz vládce Kreóna

Euripides

- 5. stol. pnl., autor tragédií hlavně o konfliktu člověka s člověkem (oproti Aischylovi); jako první přinesl na scénu aktuální problémy athénské společnosti a snazí se o zrovnoprávnění zen tzn. zaměření na zenské postavy

- Eléktra

• přiměla svého bratra Oresta, aby zabil zrádnou matku a jejího milence a tím pomstil svého otce.
• avsak Euripides nesouhlasí s pojetím "zub za zub" . neměli právo zabít svou matku

- Trojanky

- Alkéstis

- Médea

• tragédie zeny, která opustila svou vlast a s vůdcem argonautů Jasonem odesla do jeho země, on ji opustil pro jinou zenu, tak se pomstila zabitím svých dětí, Jasonova otce i nové zeny
• skvěle vykreslená proměna od obětavosti a lásky az k zárlivosti, pomstě, zoufalství

Komedie:

Aristofanes

- sklonek 5. stol. pnl., nebojácný humorista, autorem komedií těsně spjatých s událostmi politického i kulturního zivota Athén

- Záby - vyřizuje si osobní spor s Euripidem

- Jezdci, Mír, Lisistrata (protiválečné satiry)

- Ptáci - fantastický příběh aténských občanů, vidina ideální společnosti - ale ukázáno, ze musí nutně ztroskotat

Herodotos - historik "otec dějepisu", píse poutavě

Thukidides - zakladatel pragmatického dějepisectví (příčiny, průběh, následky dění)

Demosthenes - athénský řečník, proslul filipikami (útočné řeči) proti Filipu Makedonskému

Platon - díla formou dialogu, základem nauka o idejích

Aristoteles - zakladatel logiky, vychovatel Alexandra Velikého

3) helénistické období (4.-1. stol. pnl.)

- kosmopolitismus tzn. řecká literatura se rozsiřuje do Egypta, Přední Asie a Indie díky výbojům Alexandra V.

- v Athénách se zrodila tzv. nová komedie = nevěnovala se politickým tématům, ale rodinným problémům, manzelským trojúh.; rafinované zápletky, dokonalá povahokresba postav, duchaplná konverzace .

- idyla = poezie ukazuje na krásnou, ničím nezkazenou přírodu a čistý zivot pastýřů. Idyla se uplatnila zejména v bukolické poezii (pastýřské).

- epikurejská filosofie hledala podstatu stěstí a blazenosti, tvůrcem Epikúros

Menandros - Čí je to dítě - nová komedie, dokonalá povahokresba postav

Theokritos zakladatel idyly, bukolické poezie

4) římské období (1. stol. pnl. - 5. stol. nl.)

Plutarochos - soubězné zivotopisy Řeků a Římanů

Řím

- 3 stol pnl. - 5. stol. nl.; Římané si podmanili západní středomoří, dostali se do kontaktu s Řeky a přejímali jejich kulturu (psány řecké lit. zánry s římskou tématikou)

- písmem byla latinka (vznikla z řecké alfabety), byla klasická latina (gramatická norma) a vulgární latina (v literatuře se moc neuplatnil, vyvinuly se z ní románské jazyky)

1) staré období (3. -2. stol. pnl.)

- vzniká římská komedie (z helénistické nové přidáním lidových prvků; hrdiny jsou ustálené lidské typy tzn. nevěstky, prohnaní otroci, lakomci, zamilovaní mladíci .; znaky frasky)

- satira je jediný původní římský zánr

Plautus

- 251-184 pnl., představitel římské komedie

- pestrý děj plný intrik (rodinné historky, milostné příběhy), slovní hříčky, přezdívky

- ustálené lidské typy (pán je hloupý, sluha je prohnaný)

- psal vulgární latinou

- Komedie o hrnci (předloha k Moliérovu Lakomci)

- Pseudolus (lstivý otrok pomůze pánovi k milence)

Terentius Afer

195-159 pnl., uhlazenějsí latina

- Dívka z Nandru

- Klestěnec

2) klasické období (1. stol. pnl. - 14 nl.)

- nejlepsí fond římského písemnictví tzv. zlatý věk, rozvoj řečnictví

Gaius Iulius Caesar

- Zápisky o válce galské

Marcus Tullius Cicero

řečník, politik, jeho jazyk v době renesance pokládán za vzor klasické latiny

- řeči Proti Catilinovi

- Řečník (teorie řečnictví)

Publius Vergilius Maro

- propagoval obnovu římského impéria; hl. postavou Danteho Bozské komedie

- Zpěvy pastýřské (Bukolika)

- Zpěvy rolnické (Georgika)

- epos Aeneis

Publius Ovidius Naso

bohémský zivot, vyhnán z Říma proto se jeho utrpení ve vyhnanství odrází v jeho posledních sbírkách Zalozpěvy a Listy z Pontu

- básnickým vzorem pro renesanci

- Listy heroin (milostné listy manzelek heroů = hrdinů)

- Uměni milovat (rady o lásce v básních)

- Proměny (Metamorfózy)

soubor 250 básnicky převyprávěných řeckých a římských bájí, jejichz společným motivem je proměna, např. z člověka na rostlinu, zvíře nebo kámen.

např.: nymfa Dafne odmítající Apollonovu lásku se promění ve vavřín, pysná Niobe v plačící kámen, Daidalos a Ikaros, Caesar se mění v hvězdu

duse je nesmrtelná, jen přejde do jiné formy; čas je nekonečný

dílo je prodchnuto pocitem pomíjivosti a proměnlivosti světa, vyniká lehkostí fantazie

psané daktylským hexametrem = sestistopý časoměrný vers (typický pro hrdinské eposy v antické poezii)

3) postklasické období (14 nl. - 5. stol.)

- Řím uz není republikou ale císařstvím s císařem tyranem Neronem

- první etapa tohoto období se označuje jako stříbrný věk římského písemnictví; tvorba podléhá cenzuře, pálily se knihy, vyhnanství a popravy spisovatelů

- epigram = původně vniklý v Řecku 6. stol. pnl. a byl to nápis, věnování; nyní je to satirické; krátký rozsah; slozen z úvodu a pointy

- druhá fáze postklasického období je označována jako období úpadkové (celkový rozklad římské společnosti, příchod nového nábozenství - křesťanství zhruba 3. stol.)

- patristika = tvorba formulující křesťanské myslení

Lucius Apuleius

obviněn z čarodějnictví, ale uhájil se

- Proměny (Metamorfózy)

téz známé pod názvem Zlatý osel

antický román; dobrodruzný děj, magie, erotika

hl. hrdina Lucius se nachází v Thesálii, vyzkousí magické prostředky a nechtěně se promění v osla, pak je ukraden a donucen v oslí podobě putovat s různými majiteli, kteří ho kradou/kupují apod. Tento rámcový příběh je prolozen mnoha mensími příběhy, které Apuleius čerpá odjinud a kterými své vyprávění obohacuje. Nakonec díky zasvěcení bohyni Isidě získává Lucius svou původní podobu.

příběhy z Proměn zpracovává Boccaccio v Dekameronu

Marcus Valerije Martialis zobrazil Řím v epigramech

Iuvenalis - také epigramy

Lucius Annaeus Seneca

- 4 pnl. - 65 nl., vychovatel císaře Nera, postavil se proti násilnostem římské armády, přinucen k sebevrazdě

- Listy Luciliovi (vyznačují se patetickým slohem)

Gaius Petronius Arbiter

zemřel 66 nl., vzdělaný spisovatel a bohém, nazývaný arbiter elegantiarum (arbitr elegance, vkusu); kdyz u Nerona upadl v nemilost, spáchal sebevrazdu

- Satirikon (parodie na oblíbené řecké erotické romány)

Marcus Aurelius Antonius

křesťanská lyrika

filosofický spis Hovory k sobě

Augustinus Aurelius - Vyznání o bozí obci (v autobiografii popisuje své hříchy)