Ayreon - The Human Equation

Ayreon - The Human Equation
22. října 2005, 06:01
Mr. Bungle

Za projektem s názvem Ayreon se skrývá holandský multiinstrumentalista a skladatel Arjen Lucassen. Po velice úspěsném albu a turné svého předeslého počinu Star One se pustil do velice netradiční zálezitosti - rockové opery, která vysla pouze na cédéčku (resp. dvoucédéčku) jako řadové album projektu Ayreon pod názvem The Human Equation. Jedná se tedy o koncepční album, děj dvaceti písní se odehrává během dvaceti dnů zivota hlavního aktéra příběhu, který je po záhadné dopravní nehodě (ta se udála za denního světla na prázdné silnici) upoután na nemocniční lůzko a, zatímco je v kómatu, v jeho mysli i ve skutečnosti se odehrává mnohé a on si uvědomuje, ze cesta zpět k plnému vědomí a zivotu vůbec není snadná a bude nutné se vyrovnat s mnohým, nez bude tato cesta vůbec mozná. Dalsími aktéry tohoto příběhu jsou jednak nejblizsí hlavního hrdiny a jednak jeho personalizované emoce. The Human Equation - lidská rovnice má tak i svůj filozofický podtext. Nase emoce a psychologické interní pochody nás svým způsobem determinují. Více ale o celém příběhu prozrazovat nebudu.

Jméno Arjen Lucassen má jiz ve světě hudby zvuk, a proto nepřekvapí fakt, ze si Arjen ke spolupráci na této desce vybral zpěváky a hudebníky z mnoha různých folkových/rockových/metalových kapel současnosti, přičemz leckteré z nich patří ve svých zánrech ke spičce. Hlavní part - "Me" zpívá James 14314y2423o LaBrie (Dream Theater), dalsí party pak Marcela Bovio (Elfonia), Devin Townshend (Strapping Young Lad), Devon Graves (Dead Soul Tribe), Heather Findlay (Mostly Autumn), Irene Jansen (Karma), Magnus Ekwall (The Quill), Mike Baker (Shadow Gallery), Eric Clayton a Michael Akerfeldt (Opeth). Na instrumentálním doprovodu se podílí mimo jiné Ed Warbly (bicí), Jereon Gossens (flétny), Martin Orford, Oliver Wakeman (syntetizátory) a Ken Hensley (hammondky). Kytary, baskytaru a dalsí pěvecké party k tomu obstarává i Arjen Lucassen sám.

Co se zánrového zařazení The Human Equation týče, uzsí skatulka nez rock nám patrně neposlouzí, a to je jestě určení, do kterého se leckteré pasáze desky nevejdou. Najdeme zde také prvky folku, jazzu, metalu či world music a popu. Některé pasáze připomínají Pink Floyd, jiné Led Zeppelin, dalsí zase odkazují k velkým oblíbencům Arjena Lucassena, Jethro Tull. Zvuk nahrávky ovsem s danými příklady spíse nekoresponduje, je naopak poměrně moderní, Arjen se nevyhýbá ani různým syntetizátorům. Velice doporučuji si k poslechu zároveň číst texty (pokud umíte aspoň trochu anglicky - Arjenova angličtina je relativně jednoduchá) - příběh odehrávající se na pozadí je skutečně zajímavý a v rámci koncepčního alba je stejně důlezitou součástí desky jako hudba samotná. Lépe si tak také člověk spojí text s právě znějící hudbou, coz tato nahrávka vyzaduje, pouze pak poskytuje plný vjem, který opravdu stojí za to. Navíc člověk zpočátku tězko rozezná, kdo zpívá jaký part, coz je z textů zřejmé.

Aby bylo jednodussí udělat si nějaký konkrétní obrázek, pokusím se aspoň o jedné stopě z alba napsat více. Pain je třetí písní a, co se příběhu týče, ocitáme se jestě na začátku - hrdina (James LaBrie) je stále krátce po nehodě ve stavu, kdy je jeho převazujícím vjemem bolest. Tato píseň je předevsím dialogem mezi ním a Bolestí (Devon Graves). Hrdina se snazí uchovat si aspoň nějakou naději, ze je ze situace, ve které se nachází, úniku, coz mu Bolest vehementně a poměrně úspěsně popírá. Uz zde se ale setkáváme s Hněvem (Devin Townsend), který pramení předevsím právě z bolesti, ale i z vědomí vlastních chyb, a Láskou (Heather Findlay), která zraněnému dodává sílu bojovat. Hudebně píseň stojí na zpočátku opakujícím se partu akustické kytary podmalovaném syntetizátory, do něhoz oba hlavní protagonisté zpívají sloky. Depresivní atmosféra písně podpořená sugestivním textem se dá krájet. Refrén pak obstarává předevsím Hněv za doprovodu sborů a nutno dodat, ze se jedná o naprosto fantastickou melodii. Mezi druhým a třetím opakováním refrénu je part Lásky, která se pokousí dodat zraněnému sílu. Jedná o part naprosto odlisný jak tématicky, tak hudebně. Zlověstné hučení syntetizátorů a temný kytarový rif zde nahrazuje veselá melodie kytary a doprovod flétny a houslí.

Celý koncept alba, jeho příběh, úchvatné a úzasně variabilní pěvecké výkony a vynikající melodie, plus součinnost hudby a vyprávěného příběhu činí z poslechu této desky skutečně silný zázitek. Kromě toho se jedná o desku naprosto ojedinělou, a to jak hudebně, tak textově. S klidným svědomím mohu The Human Equation doporučit komukoliv, kdo má zálibu (nejen) v rockové hudbě vsech druhů a zánrů. Jsem si vědom, ze absolutní hodnocení můze být dvousečné, co se očekávání čtenáře této recenze týče, nicméně se dle mého názoru jedná o nejlepsí nahrávku roku 2004 a jako taková si absolutní hodnocení zaslouzí.

https://metalopolis.net/art_reviews.asp?id=1331

AYREON - The Human Equation

Heuréka! Mistr Arjen Anthony Lucassen nás v letosním květnu oblazí jiz sestou (počítáme-li tedy obě nahrávky z dvoutisícího za dva samostatné kusy) řadovkou AYREON a po zastávce na vesmírné stanici SPACE METAL tak hlásí návrat do lůna projektu nejmateřstějsího. Uz vidím vsechny ty hlavy ve tvaru van, které budou při poslechu "Lidské rovnováhy" nejen přetékat, nýbrz doslova praskat nad geniální kompoziční prací tohoto sympatického "čahouna". A výčet jmen hostujících zpěváků či zpěvulí je hvězdný jako vzdy. Mozná to nejsou az tak provařené metalové persóny jako posledně, ale o to zajímavějsího koktejlu, namíchaného z nezaměnitelných hlasových ingrediencí zúčastněných, bylo dosazeno.

Ten příběh je prostý. Sedá nemocniční místnost, vzduch páchne desinfekcí, zazraným potem, nemocí a smrtí. Na osamoceném lůzku, hnedle u okna s výhledem do pusté a neudrzované zahrady, lezí v komatu nesťastník, tise, téměř bez známek zivota. Svět pro něj neexistuje, nevnímá pochmurné nebe, které se do místnosti tlačí skrz nemyté a zaslé okenní tabulky, nevnímá ruch doléhající sem z ulice, motory aut, hlasy lidí. Jen lezí a sní ... a právě ve dvaceti dnech snů a vzpomínek na zivot se ten příběh odehrává.

Jistě, nic originálního, řeknete si a budete mít rozhodně pravdu. Ovsem zpracování na pohled provařeného tématu, to je to co budí RESPEKT! Lucassen se nastěstí velkým obloukem vrátil k zásadnímu konceptu "Elektrického hradu", takze nejenze rozdal role jednotlivým účinkujícím, ale ty role sevřel i uvnitř písní a vytvořil tak svou snad nejlépe hlasově prokomponovanou nahrávku vůbec. Pochopitelně uz samotné obsazení mu značně nahrávalo do karet a chápu, ze výběr metalových "hvězd" z "Flight Of The Migrator" mohl jen tězko nutit do nějakého hromadného sboru. Kdepak, tam měl kazdý svůj vlastní píseček a svou polívčičku si přihříval hezky vlastní prdelkou. Nebylo to spatné, ale jiz tehdy mnohem provázanějsí a kompaktnějsí (proč chodit kolem horké kase - tak tedy i méně metalový) "The Dream Sequencer" byl o třídu výs. A "The Human Equation" stoupá po křivce, protoze dříči a snadno identifikovatelní pěvci typu vsudybyla Jamese LaBrieho, Mikaela Ĺkerfelda (OPETH), Devona Gravese (DEAD SOUL TRIBE), Devina Townsenda apod. prostě nemohou zklamat.

Hudba samotná obsahuje krom houpaček hlasů i vsechna dalsí poznávací znamení rukopisu páně Lucassena. Tedy klidné akustické pasáze střídané riffující kytarou, táhlá vícehlasá sóla, "kosmické" rejstříky, analogy, dojde i na hostující klasicizující nástroje - zkrátka hutný výběr roztahující se ve stopázi dvou CD, pestrý a výzivný. Je slozité mezi tak nepřebernou mozaikou pocitů vybrat nejsilnějsí polozky, přesto bych bez váhání zvolil "Day Eleven: Love" se skutečně monstrhitovým refrénem (zřejmě ne náhodou vybranou i na singl) a pak rozhodně i "Day Sixteen: Loser", neboť se tváří jako řádně zprzněné country s vlezlým keltským motivem, mírně úchylným zpěvem a brutálně vyřvávaným "Loser" a skřehotem v refrénu. Velká paráda a zároveň něco, co jsme od Arjena jestě neslyseli. Na jazyk se dere vzpomínka na dávný zázrak z Esa REDNEX, tady ovsem v mnohem divočejsí podobě. Zvíře pustěné ze řetězu. Názornou ukázku aranzérského umu, kdyz o tom kompozičním uz netřeba nadále polemizovat, pak dokládá například skvostné různohlasé "odpovídačky" Jamesi LaBriemu v závěru "Day Four: Mystery" či extáze při přebírání hlavního motivu dvojičkami i trojičkami nástrojů v dech vyrázející "Day Eighteen: Realization". A věřte, ze to ani zdaleka není vsechno a ze tahle deska svoje kouzla nevydá ani po desítkách poslechů!

Doporučuji se s padajícím soumrakem zavřít do tmy pokoje, na usi nasadit sluchátka a pak se teprve začnou dít věci. Mistr Arjen Anthony Lucassen má totiz velký dar - a my zase velké stěstí, ze mezi námi podobní umělci stále jestě jsou, tvoří a ze nám je dopřáno nirvány z poslechu jejich nadpozemské hudby. A byť se pochopitelně najde pár míst připomínajících minulost, musím být nadsen. Jak také jinak - tohle je nahrávka hodná Arjenova génia!

https://www.spark-rockmagazine.cz/article.php?rid=14&cid=1460&article=ayreon-v-hlavnich-rolich-opery-emoce

AYREON > V hlavních rolích opery: Emoce

Od vydání nejnovějsí rockové opery AYREON, dvojalba s názvem "The Human Equation" sice uplynulo několik měsíců nez okolnosti dopřály, aby se uskutečnil rozhovor s otcem tohoto pozoruhodného progresivního projektu Arjenem Lucassenem. O to uvolněnějsí vsak byla atmosféra během povídání s dobře naladěným, srdečným a az překvapivě skromným tvůrcem. Arjen patrně na ten den neměl domluvené zádné dalsí rozhovory, a tak byl klidně ochoten mluvit celé hodiny. Přitom se nedalo říct, ze by neměl nic na práci. Zrovna chystal reedice alb AYREON  a pomalu rozjízděl zcela nový projekt, který se ovsem zatím obával jakkoliv blíze určit. My jsme se vsak v nasem rozhovoru (část z nějz naleznete v lednovém vydání časopisu Spark) přidrzovali převázně otázek týkajících se muzikantových pracovních postupů, jeho kontaktů s dalsími umělci a předevsím aktuální opery "The Human Equation", v níz se Arjen poprvé v rámci projektu AYREON vzdálil sci-fi tématice a projevil se jako výjimečný pozorovatel a znalec lidské duse.       

Na nahrávání aktuálního alba AYREON "The Human Equation" sis pozval deset zpěváků a k tomu jestě devět instrumentalistů. Nebylo by jednodussí a levnějsí, kdybys vsem hostujícím muzikantům rozeslal nutné podklady k práci a nechal je, aby sami nazpívali či zahráli své party, nez abys za nimi letěl, či oni za tebou, kdyz kazdý z nich zije na jiném konci světa?

Ovsem, bylo by to levnějsí a snadnějsí. Mohli jsme si materiály přeposílat prostřednictvím internetu, ale toto album je předevsím o emocích... nebylo by správné dělat něco digitálně... chyběl by ten správný cit. Já jsem si navíc chtěl vytvořit citový vztah se vsemi vokalisty, nejen protoze jsou to velcí zpěváci, ale předevsím protoze jsou velkými osobnostmi. Bylo pro mne velmi důlezité, aby byli po mém boku, abych se s nimi mohl bavit o textech, abych jim vysvětloval, co se v kazdém jednotlivém okamziku odehrává v příběhu a jak to vsechno ovlivňuje jednotlivé emoce. Přes internet bychom si to vsechno spatně vyříkali. No, a kromě toho si moc uzívám, kdyz je daný zpěvák se mnou, kdyz s ním mohu spolupracovat. Pocit ze vzájemné komunikace je vskutku ohromný. Já se navíc domnívám, ze posluchači cítí, jak spolu muzikanti vycházejí, jak jsou si blízcí. Ale je to nákladná zálezitost: zaplatit jim letenky nebo za nimi letět, strávit s kazdým z nich několik dní... Na druhé straně mi tohle vsechno pomohlo natočit skvělé DVD, na němz hostující muzikanti mohli sdělit své pocity z práce na albu. (smích)  Takze celé toto úsilí mělo více pozitivních stran.

Kdyz uz mluvís o DVD, neuvazujes někdy o moznosti odehrát dvě tři show se vsemi těmito zpěváky, nahrát tato vystoupení a vydat některé z nich či výběr z nich jako DVD "The Human Equation"? Kdyz uz je turné AYREON kvůli účastí velkého počtu zpěváků nemozné, tak si myslím, ze takové vydání by tvé příznivce velmi potěsilo?

Dát vsechny tyto muzikanty dohromady je naprosto nemozné. Mikael Akerfeldt má například pouhé dva dny v roce skutečně volné a ovsem je tráví se svoji zenou. (smích) Ale kdyby uz k něčemu takovému doslo, přijel by s ní, coz je nádherné. Jenze jeho volný čas se nebude shodovat s časovým rozvrhem ostatních zpěváků. Proto se mne uz vícekrát ptali, proč neuděláme jednu jedinou show, ze bych mnoho ze zpěváků mohl dát dohromady snad aspoň jednou, jenze nepočítají s tím, ze na takové vystoupení se musí několik týdnů zkouset. Takze vlastně musís mít vsechny tyto zpěváky pohromadě několik týdnů, nikoliv pouze jeden jediný večer. Bylo by tedy nejen časově nemozné, ale i strasně drahé zkouset několik týdnů pro jedno vystoupení. Těm lidem se musí zaplatit i za zkousení. Udělal jsem před časem malé turné se STAR ONE a i toto malé turné bylo tak nepředstavitelně drahé, takze udělat totéz s jedenácti zpěváky a velkou kapelou je naprosto nemozné. Dalo by se to uskutečnit s neznámými muzikanty, kterým bych nemusel platit za zkousení. Ale nesel by z takového vystoupení ten správný pocit, protoze by tam pak nebyli původní zpěváci.

Jaký byl vlastně impuls k napsaní příběhu o nehodě, která otevře hlavnímu hrdinovi oči pro to, co se kolem něj děje a dělo, který potom, co zradil svého nejlepsího přítele a přestal se věnovat své zeně, jednoho dne vidí právě je dva ve svém vzájemném objetí, coz právě jeho nehodu způsobuje? No a koneckonců "The Human Equation" je předevsím příběhem o tom, jak spatné dětství můze poznamenat nás pozdějsí zivot...

No, jak jsem říkal i v DVD, tento smutný příběh na stěstí není biografický. Nikdy jsem prozil děsnou nehodu. Já jsem měl skvělé rodiče... Ovsem kazdé dítě je nesťastné. Nikdy jsem se necítil jako součást tohoto světa, ani dnes ne. A kdyz je člověk dítětem je to pro něj jestě tězsí, protoze si připadá sám. Kdyz mi pak bylo dvanáct, uvědomil jsem si jak mám rád hudbu a co pro mne znamená. Miloval jsem ji, ale nedokázal jsem ji v té době jestě hrát. Přesto jsem uz patřil k těm, kteří se odlisovali. Chodil jsem v dzínech, měl jsem dlouhé vlasy... Lidé mi pochopitelně nerozuměli. Měl jsem svá období samoty, kdy jsem se cítil nesťastný - tehdy, kdyz jsem jestě sám neuměl hrát. Já jsem vsak k tomu neměl zádný konkrétní důvod. Ale slysel jsem mnoho přátel, aby mi vyprávěli, jak se k ním chovali jejích otcové. A to mě inspirovalo. Domnívám se, ze výchova je nesmírně důlezitá, jednou z nejdůlezitějsích věcí v zivotě člověka. Strasně mi leze na nervy, kdyz vidím, jak v supermarketech nebo v městské dopravě někteří lidé nadávají na děti, protoze vidím, jak se tím utváří dalsí psychicky poznamenané osobnosti. Je to ostuda. Já to vsechno vidím na některých svých přátelích. Jsou to dobří lidé uvnitř, ale stále vidím, kolik je spatného v jejích chování. Ve svém srdci jsou dobrými lidmi, ale zazili to, ze jim otec přilozil zbraň k hlavě či něco dalsího hrůzného. A dodnes se tohle vsechno odrází v jejích chování a jejích způsobu myslení.

Devin Townsend napsal texty pro své party sám. Stejně tak některé své texty napsali i Heather Findlay a Devon Graves. Neměl jsi strach, kdyz jsi jim tuto práci svěřoval, ze by jejích verse mohly pozměnit tvůj původní nápad?

Já jsem je nechal věci připsat nikoliv měnit, opravdu nemám rád, kdyz lidé mění něco, co jsem uz udělal. Největsí volnost jsem dal Devinovi Townsendovi. Nechal jsem ho udělat přesně to, co chtěl. A kdyz přisel s tím, co napsal, abych byl upřímný, neměl jsem vůbec zádné tusení, o čem mluví. Poprvé, kdyz jsem si jeho texty pročítal, přiznávám, měl jsem strach, říkal jsem si: "Co to zpívá, vzdyť to nedává zádný smysl Ale pak jsem jeho party slysel několikrát a uvědomil jsem si, ze v jeho hlase je ten správný cit - i kdyz nerozumím, o čem zpívá, i kdyz jeho texty vůbec nepasují k těm mým. Důlezité vsak je, ze emoce, která v jeho partech má být, jeho hlasem skutečně prochází. Jako třeba v "Looser", kdy je tam slyset jeho hněvný sepot "nikdy, nikdy". Neměl jsem zádné tusení, k čemu se má vázat to jeho "nikdy", ale účinek jeho slov perfektně sedl k celé atmosféře skladby, kde promlouvá hrůzný otec hlavního hrdiny.

Devon Graves byl zas velmi zaujat příběhem, uz kdyz jsem ho poprvé kontaktoval a říkal mu, o čem bude pojednávat. Hned říkal, ze mu je toto téma blízké a ze chce, abychom si o něm promluvili, jevil opravdu velký zájem o celý koncept, coz jsem vskutku ocenil. Je to hodně, hodně emotivní chlapík. Tak jsem si myslel, ze asi bude skvěle, kdyz ho nechám, aby napsal své vlastní texty. Nakonec vsak přisel s textem pro jednu píseň, který se mi vůbec nehodil. Tak jsem z něj vzal jen pár versů, myslím, ze to bylo v "Day Seventeen: Accident Takze on toho zas az tolik nakonec na albu nemá. Heather Findlay zas napsala svůj part v "Sign", kdyz jsem já nemohl přijít s ničím dobrým, s dobrou melodii a dobrými texty - myslím si, ze hlavně proto, ze mi píseň dost připomíná jinou skladbu, "Valley Of The Queens" z alba "Into The Electric Castle". Ovsem Heather se také dokonale hodí pro roli Lásky. Já nevím, jaká je v zivotě, ale to, čím je na jevisti, dokonale prezentuje lásku. A musím říct, ze odvedla velký kus práce pro AYREON.

Dost mne překvapilo, kdyz jsem se dozvěděla, ze nečtes knihy. Přitom jsi schopen tak dokonale propracovat slozité příběhy a zaujmout posluchače, jako třeba na aktuálním albu, kdy téměř do konce není zcela jasné co bylo příčinou nehody, která uvrhla hlavního hrdiny do komatu. Cítís v sobě vrozený talent k psaní příběhů, kdyz své nadání nijak účelně nerozvíjís?

(smích) Ne, opravdu si o sobě nemyslím, ze bych měl vrozený talent. (smích) Mnoho lidí mi říká: "O, jsi opravdovým géniem Ve skutečnosti je vsak tomu tak, ze já pracuji s mnohými génii, s lidmi jako jsou Neal Morse nebo Thijs van Leer z FOCUS... Oni jsou skutečnými génii. Oni přijdou ke mně do studia a ideje jim neustále vyvírají z hlav a jsou schopní je rovnou realizovat, bez přemýslení. Já se nestačím divit tomu, co v nich je, přímo jim to vsechno závidím. (smích) Já si tedy o sobě opravdu nemyslím, ze bych byl géniem či nějakým velkým talentem. Jednoduse musím na vsem tvrdě dřít. Mozná se ze strany zdá, ze je pro mne snadné natočit takové album a napsat vsechny tyto texty, ale já o vsech těch dlouhých příbězích uvazuji více nez rok. (smích) Opravdu se tohle vsechno nerodí snadno, nýbrz se utváří  velice pomalu. Já vidím vsechno nejdřív jako velký obraz, vím, který zpěvák bude znít ohromně na albu, vím, o čem bude příběh a snazím se, aby byl v souladu s hudbou... Nakonec vidím svůj talent v tom, ze jsem obdařen trochou talentu z různých oblastí. Ale rozhodně si o sobě nemyslím, ze bych byl skutečně talentovaným textařem nebo skladatelem.  Kdyz třeba četl texty Neila Pearta z RUSH nebo třeba Fishe, vzdycky si říkám: "Tihle chlapíci jsou o tolik lepí nez já (smích) Pro mne je ale na prvním místě důlezité, aby vsichni lidé mohli porozumět mým textům. Někdy se setkávám s tak slozitými koncepty, ze nechápu, o čem vůbec pojednávají. Musím se hodně vzdálit samotnému příběhu, načerpat mnoho jiných informací, abych do něj mohl proniknout. A nezbývá pak místo pro lidskou představivost. Já se naopak snazím svým posluchačům poskytnout prostor pro jejích představivost. A mozná právě protoze nejsem zas az tak obrovským talentem, lidé mohou bez potízí sledovat mé příběhy. Já jsem dost inteligentní na to, abych věděl, ze nejsem moc inteligentní. (smích)

Tvoje texty jsou zas více emotivní.

Řekl bych, ze ano. S jistotou mi vycházejí ze srdce, tak jako i moje hudba. Já neumím číst hudbu, já neumím psát hudbu. Netusím, jaké akordy hraji. Nikdy jsem se neučil hudební teorii. Vse dělám ze srdce a zdá se, ze to funguje. Nemyslím si, ze existuje nějaké tajemství. Jednoduse kdyz lidé něco dělají, by se neměli snazit sledovat ostatní a řídit se trendy.

Ale ve tvé otázce slo také o čtení knih. Já hlavně nevím, kdy bych měl číst knihy. Je to směsné, ale jediný čas, který věnuji čtení, je, kdyz jsem na záchodě. (smích) A to čtu hudební časopisy, protoze je pro mne velmi důlezité zůstat v obraze o tom, co se děje v současnosti na scéně. Chci vědět, jaké desky vycházejí. Nechci zůstat někde v sedmdesátých letech, coz je právě mé nejoblíbenějsí hudební období - sedmdesátá a sedesátá léta. A je pro mne tězké nezůstat zakotven v téhle době a nevracet se neustále k BLACK SABBATH, DEEP PURPLE, PINK FLOYD, ale zajímat se i o nové kapely.

Je pravdou, ze kdyz pracujes na některé desce, vzniká z toho pokazdé obrovské mnozství materiálu, z nějz vybírás to nejlepsí a zbytek uz více nepouzívás? Jaká jsou vlastně pro tebe kritéria pro vskutku kvalitní materiál?

Hudebně? Nevím. Je to něco, co nedokázu vysvětlit. Je v tom jistý cit. Jak jsem říkal, já nepísu, já neumím psát hudbu. Takze, kdyz se v mé hlavě zrodí nějaký nápad, snazím se si ho uchovat v hlavě, a pokud ho tam dalsí den jiz nenajdu, tak si vzdy řeknu: "OK, tak patrně nebyl dobrý   Pokud ho ale tam najdu, nahraji si ho na kazeťák. Povětsinou vsak vyuzívám vsechny své nápady. Málo kdy nápady zahazuji, ale pokud se mi nelíbí, je jednoduse nenahrávám. A která píseň je skutečně dobrá, to zjistím, az kdyz je album nahrané. Někdy se stává, ze tu, která je zpočátku mým favoritem, mám na konci na desce nejméně rád. Zálezí to na mnoha věcech: jak zpěvák skladbu zazpívá, jestli texty sednou, na produkci samotné a tak vůbec na mnoha různých faktorech.