Babička-Bozena Němcová
Uz kolem 350 vydání se dočkalo
toto vrcholné dílo B. Němcové, do kterého autorka ulozila jednak své osobní
vzpomínky na dětství v ratibořickém údolíčku, jednak zivou
ilustraci lidového folklóru a zivotní moudrosti prostých lidí. Vztah zámku a
podzámč 20520v2120u ;í autorka posunula blíz k podobě ideální, příkladné lidové
obyčeje zachytila chronologicky v cyklu zvykoslovného roku. Zosobnění
lidové zivotní filosofie je zena, babička Magdaléna Novotná. Přes značný
rozsah práce jde o povídku, která nesleduje vývoj ústřední postavy. Sám děj
nemá souvislou linii, jak naznačuje podtitul "Obrazy venkovského zivota".
V první části přijízdí babička za dcerou Terezou Proskovou na
Staré bělidlo k radosti čtyř jejích vnoučat - Barunky, Adélky,
Jana a Vilímka. Poznáváme ji postupně jako zenu, která miluje práci, péči
o hospodářství, ale taky přírodu doma i kolem, a je nesmírně
citlivou vychovatelkou svěřeným dětem. Působí příkladem
svým vztahem k domovu, vlasti i k lidem. Ve světě podzámčí si
uchovává lidskou důstojnost, ale i učinlivou dělnost, kde je třeba.
V druhé části vystupuje více do popředí zpodobení bohatých obyčejů
od měsíce k měsíci (dračky, přástky, Mikulás, vánoce, vynásení
smrti, zvyky jara i léta, dozínky a Kristlina svatba). Základem dějové
gradace je právě babiččina neokázalá starost o sousedy, kteří
se octli v tísni. Svou přirozenou moudrostí prostou ponizování i vypínání
získává respekt i paní knězny a její schovanky Hortenzie. Ne ovsem u panských
lokajů, jejichz manýry částečně přejímá i paní Terezka.
"Lépe mluvit s císařem nez s písařem," říká babička,
která zamlada skutečně hovořila s Josefem II. Podvakrát je pozvána
i na zámek, i knězna s Hortenzií se s babičkou a dětmi ráda
zastaví. Ale svého vlivu uzije babička jen pro druhé: Chudému Kudrnovi s
klubkem dětí pomůze opatřit práci, Kristle z hospody zachrání
jejího Jakuba před vojnou, kam mu "pomohl" písař Talián ze
msty za to, jak byl zesměsněn, kdyz neodbytně dolézal za
Kristlou. Němcová vykreslila kolem Starého bělidla řadu milých
postav (mlynářovy, myslivce, Kudrnovy, Kristlu, Jakuba, Mílu), které spolu
s babičkou svými vzpomínkami a vyprávěními obohacují povídku. Nejobsáhlejsí
odbočkou, která ale průbězně splývá s hlavním dějem,
je myslivcovo podání tragédie nesťastné Viktorky. Je obecně známo, ze
skutečnost byla v tom či onom jiná, ale B.Němcové slo o to, co
je v zivotě naseho lidu nejtypičtějsí.
