Bankomat

Bankomat

Hospodářský rozvoj v Evropě a Spojených státech po 2. světové válce zvýsil zivotní úroveň obyvatelstva. Současně vsak také zvýsil počet vedených bězných účtů domácností a tím zvýsil i náklady bank. Penězní ústavy proto investovaly do automatizace bankovních operací, zavedly centrální účetní systémy, linky na automatizované zpracování seků a proto 919j914j zavedení bankomatů bylo logickým pokračováním tohoto trendu.

Historie

První prototyp od firmy De La Rue byl zprovozněn v červnu 1967 v pobočce Barclays Bank na The Town Street v londýnské čtvrti Enfield. Vstupním a zároveň i autorizačním prvkem byl děrný stítek, papírový a později plastový. Banka je vydávala jen vázeným a důvěryhodným klientům a stítek byl na jedno pouzití, jeho drziteli bankomat vydal 10 liber a stítek spolknul. Jako zobrazovací zařízení pro sdělování pokynů slouzil otočný válec s nápisy.

Děrné stítky, ani o něco později zavedené plastové stítky, nebyly přílis bezpečné. Podvodníci začali děrné stítky brzy padělat a bylo tedy nutné celý systém lépe zabezpečit.

Po dlouhém drahém vývoji vstoupila na trh bankomatů i americká firma Docutel, která představila první bakomat, který pracoval s plastovými kartami s magnetickým prouzkem. Ten v sobě nesl identifikační údaje majitele a kód PIN. Tato karta byla později standardizována Americkou asociací bank a podle ní vznikla i norma ISO.

První bankomat ve Spojených státech byl veřejnosti představen 9. září 1969 v pobočce Chemical Bank v Rockville Center na Long Islandu v New Yorku. Vyplácel jednotnou částku 25 USD v obálkách. Stále platilo, ze banky vydávaly karty jen některým klientům. Bankomaty totiz neuměly autorizovat platební operace on-line, neměly přístup k zůstatkům na účtech klientů.

Obrázek č.8 - První bankomat Chemical Bank, rok 1969

V roce 1972 uvedla Lloyds Bank ve Velké Británii první on-line bankomaty nazvané Cash-Point. Vyvinula je společnosti IBM, pouzívaly plastové karty s magnetickým prouzkem a umozňovaly jiz on-line autorizaci. Informace na plastových kartách uz navíc byly kvalitně sifrovány, takze bankomat byl i bezpečnějsí. Některé banky připojily své bankomaty k centrálnímu informačnímu systému on-line trvale, jiné je provozovaly off-line a připojovaly je několikrát denně, pro zajistění přenosu údajů o transakcích a zůstatcích účtů. Část bank je připojovala jen jednou denně, případně aktualizovaly informace o zůstatcích účtů v bankomatech pomocí disket.

Obrázek č.9 - Bankomat Diebold, rok 1973

Současnost

Dnesní bankomaty jsou připojeny online trvale a kromě zabezpečení karty mají ochranný a zabezpečovací systém pro vlastní přístroj, který by měl zabránit poskození, neoprávněné manipulaci nebo dokonce pokusu o kompromitaci bankomatu (například instalací cizí čtečky platebních karet). Jinak se od bankomatů druhé generace lisí předevsím pouzitým počítačem - i přes poměrně specifický účel je častou pouzit bězný osobní počítač a speciální hardware má na starost pouze řízení vestavěného automatu na výdej peněz. Bankomaty mají jestě vestavěnou malou tiskárnu, větsinou jednobarevnou jehličkovou. Ani ta vsak není nikterak speciální, stejnou nebo podobnou obsahují i pokladní systémy nebo třeba některé kalkulačky.

Princip fungování

Bankomat je poměrně jednoduchý přístroj a jeho počítač nevyzaduje nikterak velký výpočetní výkon. Přístroj po vlození karty zpracuje její data a pomocí zadání PIN kódu na numerické klávesnici autorizuje klienta. Ovládací software pak nabídne uzivateli mozné operace a ověří, zda je vybraná operace proveditelná (například zjisťuje zůstatek financí na účtu). Pokud je potřeba vydat peníze, předá počítač informace automatu na výdej peněz, vydá kartu a pokud je to vyzádáno, vytiskne potvrzenku.