Bradavický nejvyssí vysetřovatel

Čekali, ze budou muset ráno pečlivě pročíst Hermionina Denního Věstce, aby nasli článek, o němz se zmiňoval Percy. Ovsem postovní sova sotva odstartovala ze dzbánu s mlékem a Hermiona vyrazila zděsený zvuk a narovnala noviny, na jejichz titulní straně se skvělá velká fotografie Dolores Umbridgové. Usmívala se a pomrkávala na ně.

MINISTERSTVO ZAHAJUJE VZDĚLÁVACÍ REFORMU

DOLORES UMBRIDGOVÁ JMENOVÁNA PRVNÍ NEJVYSSÍ VYSETŘOVATELKOU

"Umbridgová - nejvyssí vysetřovatelka?" řekl Harry temně a nedojedená topinka mu vyklouzla z prstů. "Co to má znamenat?"

Hermiona začala číst:

"Ministerstvo magie včera překvapivě schválilo nové legislativní opatření, které mu dává bezprecedentní kontrolu nad Bradavickou skolou čar a kouzel. "Ministr se z posledních návstěv ve skole vracel znepokojen," říká jeho mladsí asistent Percy Weasley. " Toto je jeho odpověď na obavy rodičů, kteří mají pocit, ze skola sklouzává někam, kam by neměla."

Toto není poprvé během posledních týdnů, kdy ministr Kornelius Popletal pouzil nových zákonů k vylepsení situace ve skole. 30. srpna prosel výnos o vzdělání číslo 22, podle kterého, není-li ředitel schopen zajistit kandidáta na prázdné místo učitele, vybere ho Ministerstvo. "Tak byla do učitelského sboru v Bradavicích jmenována Dolores Umbridgová," řekl Weasley, "Brumbál nemohl nikoho najít, proto ministr jmenoval Umbridgovou a ta měla samozřejmě okamzitý úspěch."

"Měla CO?" ozval se hlasitě Harry. "Počkej, je tu toho jestě víc," řekla Hermiona a pokračovala.

".okamzitý úspěch se svým revolučním pojetím výuky obrany proti černé magii a také zásobuje ministra přímými zprávami o tom, co se děje na půdě skoly. Tuto poslední roli nyní ministr zoficializoval výnosem o vzdělání číslo 23, jímz bylo vytvořeno místo bradavického nejvyssího vysetřovatele. "Tímto vzrusujícím novým způsobem se ministerstvo vyrovnává s tím, co někteří nazývají upadajícími standardy," řekl Weasley, "vysetřovatel bude vykonávat inspekce u ostatních vyučujících a sledovat, jak pracují. Místo bylo nabídnuto profesorce Umbridgové a jsme velmi 13213h77n rádi, ze vám můzeme oznámit, ze místo přijala." Nové kroky, které ministerstvo podniklo, mají bezvýhradnou podporu rodičů bradavických studentů.

"Mám teď mnohem lepsí pocit, kdyz vím, ze Brumbál bude vystaven objektivnímu posouzení," říká pan Lucius Malfoy, 41, z panství ve Wiltshiru. "Nejeden z nás, kterým lezí na srdci blaho vlastních dětí, byl znepokojen některými výstředními rozhodnutími, které v posledních letech ředitel Brumbál učinil a jsme velmi rádi, ze Ministerstvo vzalo situaci do vlastních rukou."

Mezi tato výstřední rozhodnutí nepochybně spadá zaměstnání kontroverzních učitelů, o nichz uz jsme psali, včetně vlkodlaka Remuse Lupina, poloobra Rubeuse Hagrida a falesného ex-Bystrozora "Posuka" Moodyho. Síří se zvěsti, ze Albus Brumbál, kdysi nejvyssí předseda Mezinárodní konfederace čarodějů a Wizengamotu, uz není dostatečně způsobilý k řízení prestizní bradavické skoly.

"Domnívám se, ze ustanovení místa vysetřovatek v Bradavicích je prvním krokem, který nás má ujistit, ze Bradavice budou mít takového ředitele, kterému můzeme důvěřovat," uvedl zdroj blízký ministerstvu. Členové Wizengamotu Griselda Marchbanksová a Tiberius Ogden na protest proti zavedení funkce vysetřovatele rezignovali. "Bradavice jsou skola, ne výspa kanceláře Korneliuse Popletala," uvedla madam Marchbanksová, "toto je jen dalsí nechutný pokus o diskreditaci Albuse Brumbála." (Pro plnou zprávu o údajných konexích madam Marchbanksové s gobliny nalistujte stranu sedmnáct.)"

Hermiona dočetla a podívala se přes stůl na ostatní.

"Tak teď to máme! Popletal prosadil ten výnos a nacpal nám sem Umbridgovou! A teď má jestě navíc moznost kontrolovat ostatní učitele!" Hermiona funěla vzteky a z očí jí létaly blesky. "Tomu nevěřím. To je příserné!"

"Já vím," řekl Harry a podíval se na pravou ruku, zaťatou v pěst. Byla na ní jestě znát bělavá linka slov, které ho Umbridgová donutila vyřezat do vlastní kůze.

Ale Ron se křenil.

"Co?" zeptali se ho Harry a Hermiona.

"Uz se nemůzu dočkat, az bude na inspekci u McGonagallové," řekl vesele Ron. "Umbridgová si ani nevsimne, co ji prastilo."

"Pojďme," vyskočila Hermiona, jestli bude inspekce na Binnsově hodině, nemůzeme přijít pozdě."

Ale profesorka Umbridgová se na hodinu dějin magie nedostavila a byla to tedy opět taková nuda jako minulé pondělí; nebyla ani ve Snapeově sklepení na dvouhodinovce lektvarů, kde Harry obdrzel svou esej o měsíčním kameni, ozdobenou velkým spičatým H.

"Dal jsem vám takové známky, jaké byste za tyto práce dostali u zkousek NKÚ," řekl jim Snape s lehce skodolibým výrazem, kdyz úkoly rozdával. "Z toho byste mohli získat představu, co asi můzete u zkousek čekat."

"Výkon, který větsina z vás předvedla, byl příserný. U zkousek byste s tím propadli. Očekávám, ze úkol na přístí týden, jehoz téma zní "různé druhy protijedů", dopadne mnohem lépe, protoze jinak budu nucen začít rozdávat tresty pro ty pitomce, kteří dostali H."

Malfoy se uchichtl a hlasitým sepotem se zeptal: "Tady někdo dostal H? Ha!"

Harry si vsiml, ze Hermiona pokukuje po jeho papíře; rychle strčil esej zpět do tasky a cítil, ze si výsledek raději nechá pro sebe.

Rozhodl se, ze tentokrát nedá Snapeovi zádnou záminku k tomu, aby ho zase setřel a tak pečlivě a několikrát četl vsechny instrukce. Jeho Posilující lektvar neměl sice tak čistě tyrkysovou barvu jako Hermionin, ale byl rozhodně spís do modra nez do růzová jako ten Nevillův a tak mohl na konci hodin odevzdat vzorek celkem klidně.

"Nebylo to tak hrozný jako posledně, ze?" řekla Hermiona, kdyz sli na oběd. "A domácí úkol taky nedopadl nejhůř, nebo ano?"

Kdyz Ron ani Harry neodpovídali, naléhala: "Chci říct, samozřejmě jsem nečekala nejvyssí známku, zvlásť kdyz to bere podle standardů NKÚ, ale i tak to jde, kdyz člověk projde, co vy na to?"

Harry udělal neurčitý zvuk.

"Jistě, ode dneska do zkousek se jestě dá hodně zvládnout, máme spoustu času, ty známky, které dostáváme teď, je něco jako laťka, ne? Něco, na čem můzeme stavět."

Posadili se k nebelvírskému stolu.

"Samozřejmě, byla bych sťastná, kdybych dostala V -"

"Hermiono," přerusil ji Ron ostře, "jestli chces vědět, jaké známky jsme dostali -"

"Já - no, nechtěla jsem - tedy, jestli chcete -"

"Dostal jsem S," řekl Ron a nabral na lzíci polévku, "Spokojená?"

"To není nic, za co by ses musel stydět," řekl Fred, který si právě přisedl s Georgem a Lee Jordánem k jejich stolu. "Na pěkném kulatém S není nic spatného -"

"Ale," ozvala se Hermiona, "neznamená S."

"Slabé, to jo," řekl Lee, "ale pořád lepsí nez H, ne? Jako hrozné?"

Harry cítil, ze se červená a předstíral raději kasel. Kdyz přestal, zjistil, ze Hermiona bohuzel jestě pořád mluví o známkování NKÚ.

"Takze nejvyssí známka je V jako výborně," říkala právě, "a pak CH - "

"Ne, N," opravil ji George, "jako nade vsechna očekávání. A vzdycky jsem si myslel, ze jsme měli s Fredem dostat za vsechno N, protoze jsme předčili vsechna očekávání uz jen tím, ze jsme se ke zkouskám dostavili."

Vsichni se zasmáli, az na Hermionu, která pokračovala. "Takze po N je CH jako chvalitebně a to je poslední stupeň, při kterém projdes, ze jo?"

"Jo," řekl Fred, namočil si do polévky celou rolku, nacpal si ji do pusy a celou ji spolkl.

"Pak je S jako slabý," Ron zvedl ruce jako vítěz, "a pak H jako hrozný."

"A pak jestě T," připomněl mu George.

"T?" zarazila se Hermiona, "jestě pod H? Co to je T?"

"Troll," odpověděl promptně George.

Harry se zasmál, i kdyz si nebyl jist, zda si George dělá legraci nebo ne. Představil si, jak sděluje Hermioně, ze ze vsech zkousek NKÚ dostal T a rozhodl se začít opravdu tvrdě pracovat.

"Uz jste měli nějakou inspekci?" zeptal se Fred.

"Ne," řekla Hermiona, "a vy?"

"Právě teď," řekl George, "formule."

"A jaký to bylo?" zeptali se Harry a Hermiona najednou.

Fred pokrčil rameny.

"Nebyla to taková hrůza. Umbridgová zapadla do rohu a dělala si poznámky do notýsku. Znás Kratiknota, zacházel s ní jako s hostem, nevypadal, ze by ho to nějak obtězovalo. Moc toho neřekla. Jen se ptala Alice, jak vypadají normální hodiny. Alice jí řekla, ze dobře a to bylo vsechno."

"Byl bych nerad, kdyby nám Kratiknota sebrali," řekl George, "vzdycky nechá skoro vsecky u zkousek normálně projít."

"Koho máte dnes odpoledne?" zeptal se Fred Harryho.

"Trelawneyovou -"

"T osobně."

"- a pak Umbridgovou."

"Tak hlavně buď hodný chlapec a ovládej se - jestli vynechás dalsí trénink, Angelina se zblázní."

Ale Harry nemusel čekat az na obranu proti černé magii. Seděli ve ztemnělé učebně jasnovidectví a Harry vytahoval z tasky deník snů, kdyz ho Ron dloubl loktem do zeber. Harry se otočil a viděl profesorku Umbridgovou, jak prolézá poklopem. Třída, která se vesele bavila, ztichla. Profesorka Trelawneyová, která zrovna rozdávala Orákula snů, si toho vsimla a rozhlédla se.

"Dobré odpoledne, profesorko Trelawneyová," pozdravila Umbridgová se svým sirokým úsměvem. "Dostala jste můj vzkaz? Ohledně data a času inspekce?"

Profesorka Trelawneyová krátce kývla a se znechuceným výrazem se otočila k profesorce Umbridgové zády. Profesorka Umbridgová, stále se usmívajíc, si přitáhla nejblizsí křesílko a odnesla ho dopředu, takze bylo jen pár palců za zády profesorky Trelawneyové. Tam se posadila, vytáhla z květované tasky notes a čekala na zahájení výuky.

Profesorka Trelawneyová si lehce se třesoucíma rukama pevně přitáhla sály a zadívala se na třídu skrz obrovské brýle.

"Budeme pokračovat ve studiu věsteckých snů," řekla, statečně se pokousejíc o svůj obvyklý mystický hlas, ale ten se jí lehce třásl. "Rozdělte se do dvojic, prosím, a pokuste se s pomocí Orákula navzájem interpretovat své poslední sny."

Otočila se, jako by si chtěla sednout za stůl, spatřila vedle něj profesorku Umbridgovou a okamzitě zatočila doleva k Parvati a Levanduli, které uz zaníceně diskutovaly o Parvatinu posledním snu.

Harry otevřel Orákulum snů a po očku Umbridgovou pozoroval. Uz si dělala poznámky a po pár minutách vstala a začala courat po třídě a sledovala, jak se Trelawneyová baví se studenty a tu a tam polozila otázku. Harry se rychle sklonil nad knihou.

"Honem, vymysli si sen," řekl Ronovi, "kdyby sem ta stará zába přisla."

"Já jsem vymýslel posledně," protestoval Ron, "teď jsi na řadě ty."

"Já nevím." řekl zoufale Harry, který si nemohl vzpomenout, ze by se mu posledních pár dní vůbec něco zdálo. "Řekněme, ze se mi zdálo, jak. Jak jsem topil Snapea v kotlíku. Jo, to by slo."

Ron zachrochtal a otevřel Orákulum snů.

"OK, musíme přičíst tvůj věk k datu, kdy jsi měl ten sen, pak počet slov v jeho předmětu - bude to 'topit', 'kotlík' nebo 'Snape'?"

"To je jedno, něco vyber," řekl Harry a risknul pohled za sebe. Profesorka Trelawneyová se na něco ptala Nevilla a profesorka Umbridgová jí koukala přes rameno a něco si psala."

"Kdy ze se ti to zdálo?" zeptal se Ron, zabrán do výpočtů."

"Nevím, včera, kdykoliv," odpověděl Harry a pokousel se zaslechnout, co profesorka Umbridgová říká profesorce Trelawneyová. Byly uz prakticky u vedlejsího stolu. Profesorka Umbridgová si něco poznamenávala a profesorka Trelawneyová vypadala, jako by jí uletěly včely.

"A teď," řekla Umbridgová a podívala se na ni, "jak dlouho uz zastáváte toto místo?"

Profesorka Trelawneyová se zaskaredila, ruce měla zalozené na hrudi a ramena nakrčená, jako by se chtěla před hrozbou inspekce chránit co nejlépe. Po chvíli, kdyz se rozhodla, ze otázka není tak útočná, aby měla důvod ji ignorovat, řekla krajně nelibým tónem: "Téměř sestnáct let."

"To je docela dlouho," řekla Umbridgová a napsala si poznámku. "Takze vás přijal profesor Brumbál?"

"Ano," řekla profesorka Trelawneyová stručně.

Profesorka Umbridgová si to poznamenala.

"A jste pra-pra-pravnučka slavné jasnovidky Kassandry Trelawneyové?"

"Ano," řekla profesorka Trelawneyová a trochu zvedla hlavu.

Dalsí poznámka do notýsku.

"Ále mám dojem - opravte mě, jestli se mýlím - ze jste po Kassandře ve vasí rodině první, kdo má věstecké oko?"

"Tyto věci často vynechají - eh - tři generace," řekla profesorka Trelawneyová.

Zabí úsměv profesorky Umbridgové se roztáhl.

"Samozřejmě," řekla sladce a něco si zase zapsala. "Mohla byste pro mě udělat nějakou předpověď?" A tázavě se podívala na profesorku Trelawneyovou, stále se usmívajíc.

Ta ztuhla, jako by nevěřila svým usím. "Já vám nerozumím," řekla a přitáhla si sály kolem slachovitého krku.

"Chtěla bych, abyste mi něco předpověděla," zopakovala jasně profesorka Umbridgová.

Harry a Ron uz nebyli jediní, kdo pečlivě naslouchal zpoza otevřených knih. Větsina třídy zírala n profesorku Trelawneyovou, která se narovnala, az korále zacinkaly.

"Vnitřní oko nefunguje na povel!" řekla dotčeně.

"Vidím," řekla měkce profesorka Umbridgová a napsala si poznámku.

"Já - ale - ale. moment!" řekla náhle profesorka Trelawneyová a pokusila se o přízračný tón, i kdyz mystický efekt trochu kazil fakt, ze se jí chvěl zlostí. "Já. Myslím, ze něco vidím. Něco, co se týká vás. Proč, cítím něco. Něco temného. Nějaké smrtelné nebezpečí."

Profesorka Trelawneyová namířila na profesorku Umbridgovou, která zvedla obočí a pokusila se na ni usmát, chvějící se prst.

"Obávám se. Obávám se, ze jste ve smrtelném nebezpečí!" dokončila profesorka Trelawneyová dramaticky.

Pak bylo chvíli ticho. Profesorka Umbridgová si profesorku Trelawneyovou měřila pohledem.

"Dobře," řekla nakonec a něco si zapsala. "Jestli je to to nejlepsí, co dokázete."

Otočila se a nechala profesorku Trelawneyovou stát jako solný sloup. Harry zachytil Ronův pohled a věděl přesně, co si Ron myslí; oba věděli, ze profesorka Trelawneyová je stará podvodnice, ale na druhou stranu nesnáseli Umbridgovou tak, ze byli rozhodně na straně Trelawneyové - samozřejmě az do doby, kdy dorazila k nim.

"Tak?" řekla nezvykle přísně a vrazila své dlouhé prsty Harrymu pod nos, "ukazte mi začátek svého deníku snů."

A ve chvíli, kdy nahlas interpretovala Harryho sny (které, včetně toho o jezení ovesné kase, evidentně znamenaly brzkou a krutou smrt), uz s ní tolik necítil. Celou dobu stála profesorka Umbridgová kousek od nich a psala si poznámky a kdyz konečně zazvonil zvonek, slezla po stříbrném zebříku jako první a za deset minut uz na ně čekala v učebně obrany proti černé magii.

Něco si pro sebe broukala a usmívala se. Zatímco vytahovali z tasek Teorii obranné magie, řekli Harry a Ron Hermioně, která měla věstění z čísel, co se na hodině jasnovidectví stalo, ale nez se Hermiona mohla na něco zeptat, vyzádala si profesorka Umbridgová ticho.

"Hůlky pryč," řekla jim s úsměvem a ti, kteří je s nadějí vytáhli, je zase vrátili zpět do tasek. "Jelikoz jsme posledně dokončili kapitolu první, otočte si prosím na stranu devatenáct a přečtěte si kapitolu druhou - teorie obrany a jejich původ. A není třeba u toho mluvit."

Pak se, stále se protivně usmívajíc, posadila. Třída si unisono povzdechla a vsichni obrátili na stranu devatenáct. Harryho napadlo, jestli je v knízce dost kapitol na to, aby je zaměstnaly po celý skolní rok a právě zkoumal obsah, kdyz si vsiml, ze Hermiona se hlásí.

Profesorka Umbridgová si také vsimla a vypadalo to, ze má pro tento případ novou strategii. Místo, aby se pokousela předstírat, ze to nezaznamenala, vstala a přisla tak blízko k Hermioně, ze stály tváří v tvář, potom se sehnula a zaseptala tak, aby to nikdo jiný neslysel: "Co je to tentokrát, slečno Grangerová?"

"Uz mám druhou kapitolu přečtenou," řekla Hermiona.

"Pak tedy začněte s třetí kapitolou."

"tu uz mám také přečtenou. Přečetla jsem uz celou knihu."

Profesorka Umbridgová zamrkala, ale ihned se zase vzpamatovala.

"A můzete mi tedy říci, co píse Slinkhard v patnácté kapitole o protizaklínadlech?"

"Píse, ze protizaklínadla jsou spatně pojmenovaná," řekla Hermiona, "tvrdí, ze lidé říkají svým zaklínadlům protizaklínadla tehdy, kdyz chtějí, aby to znělo přijatelněji."

Profesorka Umbridgová zvedla obočí a Harry věděl, za to na ni proti její vůli udělalo dojem.

"Ale nesouhlasím," pokračovala Hermiona.

Profesorka Umbridgová zvedla obočí jestě trochu výs a její pohled trochu ochladl.

"Vy nesouhlasíte?" opakovala.

"Ano," řekla Hermiona, která na rozdíl od Umbridgové neseptala, ale mluvila nahlas a jasně, takze se na ni vsichni dívali. "Pan Slinkhard nemá rád zaklínadla, ze? Ale já se domnívám, ze v případě, ze je pouzijeme na obranu, mohou být velmi uzitečná."

"Aha, tak vy se domníváte," řekla profesorka Umbridgová a uz také neseptala a narovnala se. "Ale obávám se, ze v této třídě je důlezitějsí názor pana Slinkharda, ne vás, slečno Grangerová."

"Ale - " začala Hermiona.

"To by stačilo," řekla profesorka Umbridgová a postavila se tak, aby na ni viděla celá třída. Její usměvavá bezstarostnost byla ta tam. "Slečno Grangerová, obávám se, ze musím Nebelvíru odebrat pět bodů."

Ve třídě to nespokojeně zasumělo.

"Za co?" zeptal se Harry rozzlobeně.

"Nepleť se do toho," zaseptala Hermiona.

"Za přerusování výuky nedůlezitými nesmysly," řekla profesorka Umbridgová hladce, "jsem tu, abych vás učila podle pokynů ministerstva a v těch není nic o vlastních názorech studentů na věci, kterým jen málo rozumějí. Vasi předchozí učitelé vám mozná dovolili víc - vyjma profesora Quirrella, který se alespoň drzel látky, odpovídající vasemu věku - a tězko by prosli při ministerské inspekci -"

"Jo, Quirrell byl dobrej učitel," řekl Harry nahlas, "az na ten drobný detail, ze mu zezadu na hlavě seděl lord Voldemort."

Kdyz Harry domluvil, rozhostilo se to největsí ticho, jaké se mu kdy podařilo způsobit. A pak -

"Myslím, ze dalsí týden po skole vám můze jedině prospět, pane Pottere," řekla profesorka Umbridgová kluzce.

Rána na Harryho ruce se jestě ani nezhojila a druhý den ráno uz zase krvácela. Proti ničemu neprotestoval; nechtěl poskytnout Umbridgové to uspokojení; psal pořád dokola nesmím říkat lzi a ani nespitl, i kdyz rána se s kazdým dnem zvětsovala.

Nejhorsí součástí trestu ovsem byla, přesně jak George předpovídal, reakce Angeliny Johnsonové. Podala si ho hned v úterý ráno u snídaně takový stylem, ze to přilákalo profesorku McGonagallovou.

"Slečno Johnsonová, jak si dovolujete takhle řvát ve velké síni! Strhávám Nebelvíru pět bodů!"

"Ale profesorko - on se zase nechal zavřít po skole -"

"Co to má být, Pottere?" zeptala se profesorka McGonagallová přísně. "Po skole? S kým?"

"S profesorkou Umbridgovou," řekl Harry a vyhýbal se jejímu pohledu.

"Chcete mi říct," řekla a ztisila hlas, aby je hlouček zvědavých havraspárských neslysel, "ze i po tom varování, které jsem vám dala, jste se zase na hodině profesorky Umbridgové neovládl?"

"Ano," zahuhlal Harry do podlahy.

"Pottere, musíte se vzpamatovat! Řítíte se do velkého průsvihu! Strhávám Nebelvíru dalsích pět bodů!"

"Ale - co? Profesorko, to ne!" bránil se Harry té nespravedlnosti, "Uz mě trestá ona, proč nám jestě strháváte body?"

"Protoze ten trest na vás zjevně moc neúčinkuje!" řekla rázně profesorka McGonagallová. "A uz nechci nic slyset, Pottere! A slečno Johnsonová, vy si necháte své projevy na hřistě, jestli chcete zůstat kapitánkou týmu!"

Profesorka McGonagallová odrázovala zpět k učitelskému stolu. Angelina hodila po Harrym vrazedným pohledem a oddusala, zatímco Harry se posadil vedle Rona a funěl zlostí.

"Sebrala Nebelvíru body za to, ze si nechávám kazdý večer řezat do ruky! Je to fér?"

"Já vím, kamaráde," řekl Ron a nandal mu na talíř slaninu, "trochu to přepískla."

Hermiona jen obrátila stránku Denního Věstce a neříkala nic.

"Ty si myslís, ze McGongallová měla pravdu," obvinil Harry fotku Korneliuse Popletala, za kterou se skrývala Hermionina tvář.

"Přála bych si, aby ti nestrhávala pět bodů, ale měla pravdu, ze by ses měl před Umbridgovou ovládat," řekl Hermionin hlas, zatímco Popletal zuřivě gestikuloval, pronáseje zřejmě nějakou řeč.

Harry s Hermionou nepromluvil celou hodinu formulí, ale kdyz dorazili na proměňování, na vsechno zapomněli. Profesorka Umbridgová a její notýsek čekali v koutě.

"Výborně," zaseptal Ron a posadil se, "teď Umbridgová dostane, co si zaslouzí."

Profesorka McGonagallová vpochodovala do třídy, aniz by dala najevo, ze si Umbridgové vůbec vsimla.

"Utiste se," řekla a třída okamzitě ztichla. "Pane Finnigane, vraťte laskavě ten úkol - slečno Brownová, vezměte tuhle krabici mysí - a nebuďte hloupá, nic vám neudělají - rozdejte po jedné kazdému studentovi -"

"Hem, hem," udělala profesorka Umbridgová stejný kaslíček, kterým přerusila na zahajovací slavnosti profesora Brumbála. Profesorka McGonagallová ji ignorovala. Seamus podal Harrymu zpátky jeho esej; Harry si ji vzal a s úlevou zjistil, ze dostal CH.

"A teď vsichni dobře poslouchejte - Deane Thomasi, jestli to té mysi uděláte jestě jednou, budete po skole - větsině z vás uz se podařilo nechat zmizet své hlemýzdě a i ti, kterým zůstal kousek ulity, uz jistě mají představu o tom, jak kouzlo funguje. Dnes bychom měli -"

"Híem, hem," opakovala profesorka Umbridgová.

"Ano?" otočila se profesorka McGonagallová a její obočí se zformovala do jedné přísné linky.

"Právě jsem si říkala, profesorko McGonagallová, jestli jste obdrzela mou zprávu o datu a čase mé inspek-"

"Vidíte ze ano, jinak bych se vás zeptala, co děláte v mé třídě," odpověděla profesorka McGonagallová a otočila se k Umbridgové zády. Studenti si vyměnili skodolibé pohledy. "Jak jsem říkala, dnes si budeme procvičovat o něco tězsí mizení mysí. A nyní, mizicí kouzlo -"

"Hem, hem."

"Zajímalo by mě," otočila se profesorka McGonagallová na Umbridgovou s ledovou zuřivostí, "jak chcete získat představu o mých obvyklých vyučovacích metodách, kdyz mě budete stále přerusovat? Obvykle nedovoluji lidem, aby mluvili, kdyz mluvím já."

Profesorka Umbridgová vypadala, jako by jí někdo dal facku. Nic neřekla, ale uhladila papír v notýsku a začala rychle psát.

Profesorku McGongallovou to očividně nezajímalo a obrátila se zpět k třídě.

"Jak jsem říkala, mizicí kouzlo je tím slozitějsí, čím komplexnějsí je zvíře, které chcete nechat zmizet. Hlemýzď, jelikoz jde o měkkýse, není tak slozitý; ale mys je savec a tudíz je kouzlo tězsí. Není to tedy nic, co byste mohli zvládnout s hlavou plnou myslenek na oběd. Tak - zaříkadlo znáte, ukazte, co dovedete."

"Ta mi bude kázat o sebeovládání před Umbridgovou!" spitl Harry neslysně Ronovi, ale křenil se - jeho zlost na profesorku McGonagallovou se trochu vypařila.

Profesorka Umbridgová nesledovala profesorku McGonagallovou po třídě jako profesorku Trelawneyovou; zřejmě jí doslo, ze profesorka McGonagallová by to nedovolila. Napsala si vsak spoustu poznámek a kdyz jim profesorka McGonagallová řekla, aby si sbalili věci, zvedla se s temným výrazem ve tváři.

"No, je to začátek," řekl Ron a upustil do krabice, se kterou Levandule obcházela třídu, mrskající se mysí ocásek.

Kdyz odcházeli ze třídy, vsiml si, ze profesorka Umbridgová se blízí k učitelskému stolu a strčil do Rona; ten zďuchl do Hermiony a vsichni zacouvali zpět, aby slyseli, co se bude dít.

"Jak dlouho učíte v Bradavicích?" zeptala se profesorka Umbridgová.

"V prosinci to bude devětatřicet let," odpověděla profesorka McGonagallová a zaklapla tasku.

Profesorka Umbridgová si to napsala.

"Dobrá," řekla, "dostanete výsledky do deseti dnů."

"Nemohu se dočkat," řekla profesorka McGonagallová studeně nezúčastněným hlasem a mířila ke dveřím. "Pospěste si, vy tři," pobídla Harryho, Rona a Hermionu.

Harry si nemohl pomoci a věnoval jí slabý úsměv a byl by přísahal, ze mu ho oplatila.

Domníval se, ze Umbridgovou uvidí zase az večer, ale mýlil se. Kdyz sli přes trávník k lesu na hodinu péče o kouzelné tvory, notýsek uz na ně čekal vedle profesorky Červotočkové.

"Obvykle tento předmět neučíte, ze?" ptala se zrovna, kdyz dorazili ke stolu s podlézavci, kteří pronásledovali stínky.

"To je pravda," řekla profesorka Červotočková, ruce měla za zády a houpala se na patách. "Zastupuji profesora Hagrida."

Harry se nervózně podíval na Rona a Hermionu. Malfoy si něco suskal s Crabbem a Goylem; určitě by nezaváhal, kdyby mohl na Hagrida ministerstvu něco vyzradit.

"Hmm," řekla profesorka Umbridgová a ztisila hlas, ale i tak ji bylo pořád dobře slyset. "Říkala jsem si - ředitel nebyl přílis ochotný, kdyz jsem se ho na to ptala - mohla byste mi vy říci, co je příčinou tak dlouhé absence profesora Hagrida?"

Harry viděl, ze Malfoy Umbridgovou a profesorku Červotočkovou pozorně sleduje.

"Bojím se, ze ne," odpověděla svizně profesorka Červotočková, "nevím víc nez vy. Přiletěla sova od Brumbála, jestli nechci pár týdnů učit. Vzala jsem to. To je vsechno. Tak. Můzu začít?"

"Ano, prosím," řekla Umbridgová a začala si psát poznámky."

Umbridgová to tentokrát udělala jinak a chodila mezi studenty, vyptávajíc se jich na kouzelné tvory. Větsina lidí byla schopná jí odpovědět a Harryho nálada se trochu spravila; alespoň se nikdo nepokousel Hagrida srázet.

"Obecně," zeptala se profesorka Umbridgová profesorky Červotočkové poté, co nějakou chvíli vyslýchala Deana Thomase, "jak se vám coby dočasné člence sboru - tedy objektivnímu nestranníkovi, jestli to tak můzu říct - jeví Bradavice? Máte pocit, ze vás vedení dostatečně podporuje?"

"No ano, Brumbál je skvělý," spustila srdečně profesorka Červotočková, "líbí se mi, jak to tu vede, opravdu se mi to líbí."

Umbridgová si udělala malou poznámečku, ve tváři zdvořilou nedůvěru. "A co plánujete učit po celý rok - v případě, ze by se profesor Hagrid nevrátil?"

"Ukázu jim tvory, se kterými se mohou nejspís setkat u zkousek NKÚ," řekla profesorka Červotočková, "uz toho moc nezbývá - brali jednorozce a smradlavce, říkala jsem si, ze uděláme jestě dírkovce a těstovce, taky aby znali kraťáky a sukovce a tak dále."

"Ano, vypadá to, ze vy víte, co máte dělat," řekla profesorka Umbridgová a udělala do notýsku tečku. Harrymu se nelíbilo, jak zdůraznila slovo "vy" a líbilo se mu jestě méně, kdyz se zeptala Goyla: "Slysela jsem, ze tu snad byla nějaká zranění?"

Goyle se hloupě zasklebil. Malfoy si pospísil s odpovědí.

"To jsem byl já," řekl, "prastil mě hipogryf."

"Hipogryf?" zopakovala profesorka Umbridgová a skrabala do notýsku jako divá.

"Jen proto, ze byl tak hloupej a neposlouchal, co mu Hagrid říká," ozval se rozzlobeně Harry.

Ron a Hermiona zasténali. Umbridgová se pomalu otočila na Harryho.

"Dalsí den po skole," řekla měkce, "no, děkuji vám, profesorko Červotočková, víc uz nebudu potřebovat. Výsledky dostanete do deseti dnů."

"Mějte se," řekla profesorka Červotočková a Umbridgová vyrazila směrem k hradu.

Byla uz půlnoc, kdyz se Harry vracel od Umbridgové a ruka mu krvácela tak, ze promáčela i kapesník, kterým si ji zavázal. Čekal, ze společenská místnost bude prázdná, ale Ron s Hermionou na něj čekali. Byl rád, ze je vidí, zvlásť proto, ze Hermiona se netvářila kriticky.

"Tu más," přistrčila mu misku se zlutou tekutinou, "namoč si do toho tu ruku, je to odvar z nakládaných murtlapích tykadel, mělo by to pomoct."

Harry namočil svou krvácející bolavou ruku do misky a pocítil skvělou úlevu. Křivonozka se mu omotal kolem nohou, zapředl a pak se mu uvelebil na klíně.

"Díky," poděkoval vděčně a zdravou rukou podrbal Křivonozku za uchem.

"Pořád trvám na tom, abys to někomu řekl," pravil Ron tise.

"Ne," zamítl to Harry.

"McGonagallová by zuřila, kdyby to -"

"To nejspís ano," řekl dutě Harry, "a jak dlouho myslís, ze by Umbridgové trvalo, nez by prosadila dalsí výnos, podle něhoz by kazdý, kdo protestuje proti nejvyssí vysetřovatelce, letěl na dlazbu?"

Ron otevřel pusu, aby něco řekl, ale po chvíli ji zase poslusně zavřel.

"Je to odporná zenská," zaseptala Hermiona. "Odporná. Vís, zrovna jsem Ronovi říkala, nez jsi přisel. Musíme s ní něco udělat."

"Navrhoval jsem jed," děl temně Ron.

"Ne. Myslela jsem něco o tom, jak strasná je jako učitelka a ze se od ní nenaučíme zádnou obranu proti temné magii," řekla Hermiona.

"Ale co asi tak můzeme dělat?" zívl Ron. "Uz je trochu pozdě, ne? Dostala práci a zůstane tady. Popletal uz se o to postará."

"No," protáhla Hermiona, "víte, říkala jsem si." Hodila po Harrym trochu nervózním pohledem a pokračovala. "Říkala jsem si, ze mozná nadesel čas, abychom to udělali sami."

"Udělali co?" zeptal se Harry podezřívavě, ruku pořád v odvaru z nakládaných tykadýlek.

"Abychom se sami naučili obranu proti černé magii," řekla Hermiona.

"Dej pokoj," zasténal Ron, "chces nám nalozit dalsí práci? Vsimla sis, ze uz máme s Harrym zase zpozdění a to je teprv druhý týden?"

"Ale tohle je mnohem důlezitějsí nez domácí úkoly!" řekla Hermiona.

Harry a Ron na ni vykulili oči.

"Myslel jsem, ze ve vesmíru není nic důlezitějsího nez domácí úkoly!" řekl Ron.

"Nebuď hloupej, jistěze je," řekla Hermiona a Harry si se zlověstným pocitem vsiml, ze se její tvář rozzářila tím druhem horlivosti, která se u ní dostavovala, kdyz mluvila o SPOZÚSu. "To je o tom, být připraven, jak říkal Harry na první hodině u Umbridgové - na to, co na nás venku můze čekat. Abychom věděli, ze se opravdu ubráníme. Jestlize se během roku nic nenaučíme -"

"Sami toho moc nedokázeme," řekl Ron porazenecky, "jistě, můzeme si najít v knihovně zaříkadla a zkouset je, ale -"

"S tím souhlasím, jsme ve fázi, kdy uz se nemůzeme učit jen z knih," řekla Hermiona. "Potřebujeme učitele, někoho, kdo nám ukáze, jak kouzla pouzívat a opraví nás, kdyz to uděláme spatně."

"Jestli myslís Lupina." začal Harry.

"Ne, nemyslím Lupina," řekla Hermiona, "ten má moc práce v Řádu a stejně ho můzeme potkat maximálně tak v Prasinkách a tam se moc často nedostaneme."

"Tak kdo?" mračil se na ni Harry.

Hermiona si velice hluboce povzdechla.

"Není to jasné?" řekla. "Mluvím o tobě, Harry."

Chvíli bylo slyset jen okna chřestící pod náporem nočního větříku a praskot plamenů.

"O mně - co?" přeptal se Harry.

"Mluvím o tom, ze nás ty budes učit obranu proti černé magii."

Harry na ni zůstal civět. Pak se otočil na Rona a čekal pohled, jaké si větsinou vyměňovali, kdyz Hermiona řečnila o SPOZÚSu. K jeho nemalému zděsení Ron nevypadal nijak ohromeně. Trochu se mračil, evidetně přemýslel - a pak řekl: "To je nápad."

"Jaký nápad?" řekl Harry.

"Ty, jako nás učitel," řekl Ron.

"Ale."

Teď uz se Harry křenil, protoze si byl jistý, ze ho ti dva tahají za nohu.

"Ale já nejsem učitel, já nemůzu -"

"Harry, ty jsi v obraně proti černé magii v ročníku nejlepsí," řekla Hermiona.

"Já?" řekl Harry a usmíval se jestě víc. "To tedy nejsem, v kazdém testu jsi byla lepsí -"

"Ve skutečnosti ne," zarazila ho chladně Hermiona. "Ve třetím ročníku jsi mě porazil - a to byl jediný ročník, kdy jsme oba ten test psali a měli jsme učitele, který opravdu věděl, co dělá. Ale já nemluvím o písemkách, Harry. Pomysli na to, cos dokázal."

"Co tím myslís?"

"Ty, vís, nejsem si jistej, jestli chci, aby mě někdo tak hloupej učil," otočil se Ron na Hermionu a mrkl. Pak se podíval na Harryho.

"Tak to zkusíme," řekl a nasadil výraz, jaký míval Goyle ve chvílích pekelného soustředění. "Uch. První ročník - zabránil jsi ty-vís-komu, aby ukradl kámen mudrců."

"Ale to byla klika," řekl Harry, "to nebylo dovednostmi -"

"Druhý ročník," nenechal se rusit Ron, "zabil jsi baziliska a zničil Riddla."

"No jo, ale kdyby se tam neobjevil Fawkes -"

"Třetí ročník," překřičel jeho protesty Ron, "zbavil ses asi stovky mozkomorů najednou -"

"Ty vís, ze to byla sťastná náhoda a kdyby obraceč času -"

"Poslední rok," vypočítával Ron dál a teď uz skoro křičel, "zase jsi bojoval s ty-vís-kým -"

"Poslouchejte!" vykřikl Harry, napůl rozzlobeně, protoze Ron i Hermiona se sklebili. "Poslouchejte, ano? Zní to hezky, kdyz to říkáte, ale to bylo vsechno stěstí - větsinou jsem vůbec netusil, co dělám, nic z toho jsem neplánoval, prostě jsem dělal, co mě napadlo a větsinou mi někdo pomáhal -"

Ron a Hermiona se pořád sklebili a Harry cítil, jak se začíná zlobit - ani pořádně nevěděl proč.

"Neseďte tam a nesklebte se, jako kdybyste to věděli líp nez já, já jsem tam byl, ne?" rozohnil se. "Já vím, o co slo, jasný? A nedostal jsem se z toho proto, ze bych byl dobrej v obraně proti černé magii, vsechno jsem to přezil jen proto, ze vzdycky v pravou chvíli přisla pomoc nebo ze mě v pravou chvíli něco napadlo - ale jen tak jsem tím vsím proplul, netusil jsem, co mám dělat -PŘESTAŇTE SE SMÁT!"

Miska odvaru spadla na podlahu a rozbila se. Harry si vsiml, ze stojí, i kdyz si nevzpomínal, kdy vstal. Křivonozka utekl pod pohovku a Ron s Hermionou se přestali usmívat.

"Vy nevíte, jaké to je! Vy - ani jeden z vás - jste proti němu nikdy nestáli! Myslíte si, ze stačí naučit se pár kouzel a házet je na ně, jako kdyz jste ve skole? Celou tu dobu si uvědomujete, ze mezi vámi a smrtí není nic nez vy sami -vás mozek nebo odvaha nebo cokoliv - jako kdybyste snad mohli myslet jasně, kdyz jste nanosekundu od vlastní vrazdy, nebo vás mučí, nebo se díváte, jak vasi přátelé umírají - to nás ve skole nikdy neučili, jaké to je s něčím takovým bojovat - a vy tu děláte, jako kdybych byl chytrej chlapeček, ze tu jsem s vámi, zivý, jako kdyby Diggory byl trouba, jako kdyby to zvoral - vám to jenom nedochází, ze jsem to mohl být i já, ze bych to byl já, kdyby mě Voldemort býval nepotřeboval -"

"My jsme nic takového neřekli," bránil se zděseně Ron. "My jsme neříkali nic o Diggorym - to jsi to spatně pochopil -"

Podíval se bezmocně na Hermionu, která se tvářila sklíčeně.

"Harry,"řekla plase, "ty to nevidís? Tohle. To je právě to, proč potřebujeme tvoji pomoc. Potřebujeme vědět, jaké to opravdu je. Stát proti němu. Stát proti V-voldemortovi."

To bylo poprvé, co vůbec vyslovila Voldemortovo jméno a to Harryho uklidnilo. Stále prudce oddechuje, posadil se do křesla a uvědomil si, ze ho ruka zase příserně rozbolela. Litoval, ze rozbil misku s odvarem.

"Dobře. Promysli si to," pozádala tise Hermiona. "Slibujes?"

Harry nemohl přijít na nic, co by řekl. Styděl se za svůj výbuch. Přikývl, aniz by si byl pořádně vědom, na co.

Hermiona vstala.

"Jdu do postele," řekla hlasem tak přirozeným, jakého jen byla schopná. "Ehm. Dobrou."

Ron také vstal.

"Jdes?" zeptal se trochu nemotorně Harryho.

"Jo," řekl Harry, "Za minutku. Jen to dám do pořádku," ukázal na rozbitou misku. Ron přikývl a odesel.

"Reparo," řekl Harry a namířil hůlku na střepy. Slepily se zase k sobě, takze miska vypadala jako nová, jen odvar byl bohuzel pryč.

Byl najednou tak unavený, ze měl chuť zanořit se zpátky do křesílka a usnout, ale donutil se následovat Rona do loznice. V noci ho pronásledovaly sny o dlouhých chodbách se zamčenými dveřmi a kdyz se ráno probudil, jizva na čele ho bolela.