ALTE DOCUMENTE
|
||||||||||
Byla Barbarossa preventivní operace?
Během 2. světové války se často němečtí představitelé odvolávali na to, ze operace Barbarossa byl nezbytný preventivní úder. Pokud by nezaútočili oni, Stalin by je předesel. V poslední době se objevilo několik publikací (od Viktora Suvorova, Wernera Masera apod.), které tento názor podpo 838e42i rují.
Polozme si nejprve obecně formulovanou otázku: Byla cílem sovětského komunistického rezimu expanze? Odpověď zní naprosto jednoznačně ano. Pokud se podíváme na jednání Sovětského svazu v letech 1939 - 1941 tak zjistíme, ze jeho politika se přílis nelisila od expanzivní politiky Německa. Stejně se Sovětský svaz choval i v letech 1944 - 1948.
Od známého srpnového paktu, o němz se údajně Stalin vyjádřil, ze Němce pěkně přelstil, se území SSSR rozrostlo o oblasti východního Polska, o pobaltské země, o Besarábii a Bukovinu a část finské Karélie. Docela slusný výčet.
Zvlástě Besarábie a Bukovina, kterou Rusové získali na úkor Rumunska, lezela Němcům dosti v zaludku. Rumunsko bylo totiz hlavním dovozcem ropy a bez jeho zásob by Německo nemohlo vést zádnou delsí válku.
Měl tedy Sovětský svaz skutečně v úmyslu napadnout svého spojence? Svědčilo by proto několik faktů.
Po obsazení Polska byla demontována obranná Stalinova linie, která byla na předpaktových hranicích SSSR. Sovětská armáda byla dislokována u hranic s Německem, zvlástě silné jednotky byly ve lvovském a bialystockém výbězku a tvořily potenciální ramena útočných klestí. Erich von Manstein se ve svých pamětech zmiňuje, ze tato obrovská koncentrace vojsk mohla být pouzita k útočným cílům. Přitom právě tato dislokace sil u hranic velmi usnadnila Němcům invazi, protoze větsina sovětských tanků a letadel byla zničena při překvapivém útoku v prvních hodinách operace.
Rudá armáda byla zdaleka největsí na světě. Pokud se o německé armádě mluví jako o útočné, tak jak potom nazvat armádu sovětskou s několikanásobně více tanky i letadly. Takovým počtem letadel ani tanků nedisponoval zádný stát na světě.
Viktor Suvorov ve svých knihách Vsechno bylo jinak a Den "M" dochází k závěru, ze Stalin skutečně připravoval útok na Německo. V knize Den "M" dokonce předkládá závěr, ze německý útok předesel plánovaný sovětský pouze o několik dní.
Werner Maser ve své knize Porusení slova uvádí sovětský plán preventivního úderu proti Německu, tzv. Zukovův plán z května 1941, který v devadesátých letech vzbudil docela rozruch. Někteří ho pokládají za jasný důkaz sovětských útočných záměrů. Větsí část historiků, zejména rustí (např. Lev Bezymenskij) ale tvrdí, ze se jednalo pouze o jednu z variant vývoje, kterou Stalin neschválil. Zveřejněný plán je psán pouze rukou, není na něm jediný podpis a chybí na něm i Stalinova parafa, kterou psal na přečtené dokumenty. Podle Bezymenského doslo v sovětském vedení na jaře 1941 ke sporu - Zukov prosazoval preventivní úder a vypracoval i podrobný plán, ale Stalin byl proti.
Ať uz to bylo jakkoliv, domnívám se, ze ke střetu mezi těmito dvěma totalitními kolosy by stejně doslo, ať uz útokem z jedné nebo druhé strany. Stalin a Hitler se navzájem drzeli v sachu a tato situace nevyhovovala ani jednomu z nich. Hitler byl navíc závislý na dodávkách surovin ze Sovětského svazu a nejvýznamnějsí německé ropné zdroje v Rumunsku byly hodinu letu od sovětských hranic. I to byl zřejmě jeden z důvodů, proč upustil od invaze na britské ostrovy, protoze si nemohl být jist, ze Stalin toho zatím na východě nevyuzije. Kdyz Hitler v červenci 1941 viděl kolik vojenské techniky měl Stalin připraveno v západních částech SSSR, tak prohlásil, ze nyní uz nemá zádné pochyby o správnosti svého rozhodnutí, protoze přístí rok by síla SSSR byla uz tak ohromná, ze by Německo nemělo zádnou sanci.
Němci sice jestě v listopadu 1940 podnikli pokus během návstěvy Molotova v Berlíně odvrátit pozornost SSSR a směr jeho expanze na jih, k Indickému oceánu. Rusové ale nebyli hloupí a odmítli k Paktu tří přistoupit (bylo by to kuriózní - komunistický stát by přistoupil k signatářům Paktu proti kominterně), zejména pro své tradiční ruské zájmy na Balkáně.
Od této chvíle byla srázka neodvratná.
|