Dohled (dozor) v pojisťovnictví - vývoj jeho role, jeho chápání a obsah činnosti

Vývoj role a chápání státního dozoru v pojisťovnictví

Obvyklým prvkem v ekonomikách s trzním pojisťovacím prostředím, je to, ze podnikatelské subjekty jsou podrobeny státnímu dozoru, a ani v České republice tomu pochopitelně není jinak. Státní dozor byl zřízen počátkem devadesátých let v souvislosti s demonopolizací pojistného trhu a byl svěřen Ministerstvu financí, kde původně působil na úrovni ministerského odboru. Ze začátku byl vykonávám řádově několika pracovníky, později s rozvojem komerčního pojisťovnictví na nasem území se počet zaměstnanců zvětsoval. V souvislosti se zavedením penzijního připojistění v roce 1994 byl odboru navíc svěřen dozor v této oblasti, coz vedlo k dalsímu nárůstu početních stavů. Počínaje měsícem září roku 2000 vznikl Úřad státního dozoru v pojisťovnictví a penzijním připojistění (dále téz "Úřad"), který ovsem stále zůstal organizační slozkou Ministerstva financí. Úřad měl osm oddělení (později devět), z toho čtyři zaměřené na pojisťovnictví[1]. Podle dokumentu "Zpráva o dohledu nad pojistným trhem a o vývoji tohoto trhu v roce 2005" měl Úřad k 31.12.2005 celkem 42 zaměstnanců.

Dozor na ministerstvu financí ukončil svou činnost ke dni 31.3.2006 v souvislosti s integrací dohledu nad finančními trhy do České národní banky. Ta převzala ke dni  účinnosti zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem, nejen agendu Úřadu státního dozoru v pojisťovnictví a penzijním připojistění Ministerstva financí, ale i Komise pro cenné papíry a Úřadu pro dohled nad druzstevními záloznami. Agenda dohledu nad pojisťovnami tu byla svěřena nové sekci regulace a dohledu nad pojisťovnami, která je přímo podřízená bankovní radě. Tato sekce vsak uz, narozdíl od bývalého Úřadu, nevykonává dohled v oblasti penzijního připojistění. Dohled nad penzijními fondy byl přesunut do sekce regulace a dohledu nad kapitálovým trhem společně s agendou stávající Komise pro cenné papíry (která do té doby také vykonávala část dohledu v této oblasti - konkrétně v souvislosti s investování penzijních fondů).

Legislativní rámec činnosti dozoru/dohledu tvořily historicky předevsím postupně oba zákony o pojisťovnictví (č. 185/1991 Sb., resp. nově č. 363/1999 Sb.), v aktuálním znění (předevsím je v této souvislosti nutno zdůraznit "evropskou" novelu č.39/2004 Sb.). Dále se uplatňuje zákon o pojisťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí č.38/2004 Sb., upravující dohled nad činností těchto subjektů, zákon o finančních konglomerátech č.377/2005 Sb. a také zákon č.57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem.

Orgán dozoru/dohledu, ať uz to bylo Ministerstvo financí nebo aktuálně Česká národní banka, rozhoduje ve větsině případů ve správním řízení podle zákona č.71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v aktuálním znění, pokud tedy zákon o pojisťovnictví nestanoví jinak. Tak je to mu zejména u některých lhůt pro vydání rozhodnutí, které jsou delsí, nez jaké stanoví správní řád, a to předevsím proto, aby orgán dohledu mohl řádně prozkoumat danou zádost. Dalsím takovým případem by byla některá rozhodnutí, proti kterým nemá odvolání odkladný účinek. Důvodem těchto odchylek od správního řádu je předevsím zabrá 434f53e nit zhorsení situace v dozorované společnosti[2].

Dozor podle zákona o pojisťovnictví z roku 1991

Jak jiz bylo zmíněno výse v této práci, státní dozor v pojisťovnictví byl zřízen právě zákonem o pojisťovnictví č. 185/1991 Sb. a byl svěřen Ministerstvu financí.

Pokud chceme tehdejsí státní dozor nějak blízeji charakterizovat, pak lze říci, ze se jednalo o dozor v zásadě materiální s některými prvky finančního dozoru, odpovídající přechodné době a ve své podstatě dosti obecný[3]. Povolovací činnost byla zalozena na stanovení povolených právních norem tuzemských pojisťoven a zajisťoven a na schvalování vseobecných pojistných podmínek. Finanční dozor byl prakticky omezen pouze na předkládání tříletých obchodní a zajisťovacích plánů, slození kauce ve výsi 10 milionů korun ve prospěch Ministerstva financí a na tvorbu účelových pojistných fondů. Povolovací a kontrolní činnost v oblastech souvisejících s podnikáním v pojisťovnictví (např. zprostředkovatelská činnost) byla upravena jen velmi obecně. Některá ustanovení zakládala nerovnost mezi zahraničními a tuzemskými společnostmi. Jak jiz bylo zmíněno dříve, byly novelou č.320/1993 Sb. k institutům finančního dozoru přidány i vytváření a sledování technických rezerv, povinnost krýt tyto rezervy odpovídajícími aktivy a vykazování solventnosti. Přes (nejen) tuto novelu byla úprava pro potřeby rozvoje pojistného trhu i pro nutnou harmonizaci naseho práva s právem evropským nedostačující a bylo nutné její zásadní přepracování.

Siroký koncept staré úpravy, zalozený na dozoru nad činnostmi v dané oblasti podnikání, prohlasovala důvodová zpráva k následujícímu zákonu o pojisťovnictví za nejen "tězce realizovatelný, ale předevsím bezdůvodný". Předevsím v oblastech, kde byla činnost vykonávána bez zákonem pozadovaného povolení, byla nutná úzká součinnost s orgány činném v trestním řízení. Regulační systém by vsak "měl zasahovat do této činnosti jen v míře nezbytně nutné k zajistění co mozná nejbezpečnějsího podnikání, zato vsak velmi efektivně a razantně v případech, kdy je tato bezpečnost ohrozena", ať se tomu tak stane hospodařením pojisťovny/zajisťovny nebo nedůvěryhodností osob ve vedení anebo vlastníků společnosti.

Přesto přese vsechno byla jasným přínosem zákona demonopolizace pojistného prostředí a relativně rychlé umoznění uplatnění trzních principů v oblasti pojisťovnictví[4].

Dozor podle zákona o pojisťovnictví z roku 1999

Nedostatky předeslého se, stejně jako otázky nastalé vzhledem k blízícímu se vstupu České republiky do Evropské unie, snazil vyřesit zákon č. 363/1999, o pojisťovnictví. Samotní autoři zákona v důvodové zprávě připoustějí, ze vysoká dynamika rozvoje pojistného trhu vyzaduje také větsí úlohu státního dozoru, a proto se v návrhu zákona nejvíce zaměřili předevsím na ni.

Hlavní změnou je ústup od materiálního dozoru, předevsím ústup od schvalování vseobecných obchodních podmínek - nejdříve jen za podmínky, ze to neukládal zvlástní předpis, od účinnosti novely z roku 2004 pak úplně (viz předcházející text). Místo toho se povolovací činnost zaměřila na charakter provozované činnosti a schopnost tuto činnost bezpečně provozovat. Současně doslo k posílení dozoru nad finančním zdravím pojisťoven. Důvodem těchto změn bylo zabezpečit maximální moznou ochranu spotřebitele prostřednictvím efektivního dozoru nad provozovateli pojistění, při současném posílení komerční svobody v nabídce a výběru pojisťovacích produktů, tj. při minimalizaci zásahů orgánu dozoru do smluvních vztahů. Posílila se kontrolní pravomoc nad hospodařením pojisťovny, stejně jako kontrola vlastníků a osob ve statutárních či kontrolních orgánech pojisťovny/zajisťovny, zpřísnili se pozadavky na kapitálovou vybavenost těchto společností. Konkretizována byla opatření, která lze ulozit v případě, kdy je identifikováno nebezpečí nebo dokonce ohrození splnitelnosti závazků k pojistěním, tedy případy snízení základního jmění, ozdravného plánu, nucené správy nebo převodu pojistného kmene. Aby se zabránilo dalsímu jednání přímo ohrozujícím schopnost dostát závazků, lze přijmout i předbězné opatření.

Přestoze zákon ve svém původním znění zavedl celou řadu změn vzhledem k harmonizaci s právem komunitárním, v plném souladu s tímto právním systémem nebyl[5]. Novela zákona č. 36/2004 Sb. znamenala nápravu tohoto stavu.

V oblasti státního dozoru se musela předevsím vyřesit otázka jeho působnosti nad pojisťovnami a zajisťovnami ze členských států Evropské unie, stejně jako působnost nad činností tuzemských pojisťoven a zajisťoven v ostatních členských státech (podrobněji viz. minulá kapitola). Dalsí změny byly také provedeny v kontrolní činnosti státního dozoru, zejména v oblasti výkaznictví , zásahů v případě zjistění nedostatků, převodu pojistného kmene v rámci Společenství, likvidaci pojisťovny, resp. zajisťovny apod.

Zásadní změnou přinesenou touto novelou je zavedení doplňkového dozoru nad finančními skupinami. Tato problematika pak byla rozvedena v roce 2005 schválením samostatného zákona o této problematice, kterým je zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními druzstvy, institucemi elektronických peněz, pojisťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalsích zákonů (zákon o finančních konglomerátech) - viz. dále.

Dozor nad pojisťovacími zprostředkovateli a likvidátory pojistných událostí

Některé otázky dozoru nad činností některých těchto subjektů obsahoval uz zákon č.363/1999 Sb., o pojisťovnictví, ale detailní úpravu státního dozoru nad pojisťovacími zprostředkovateli (a nově i likvidátory pojistných událostí) přinesl az zákon č. 38/2004 Sb., o pojisťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně zivnostenského zákona (zákon o pojisťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), který nabyl účinnosti ke 1. lednu 2005.

Podmínky provozování podnikání těchto subjektů byly jiz diskutovány v minulé kapitole, zaměřme se spíse na fungování dozoru v této oblasti, který vykonávalo nejdříve Ministerstvo financí, avsak od 1. dubna 2006 ji vykonává stejně jako u pojisťoven/zajisťoven Česká národní banka.

Předevsím byl zákonem zřízen registr těchto subjektů, který vede orgán dohledu. Registr je veřejně přístupný. Seznamy registrovaných pojisťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí byly zveřejňovány ve Finančním zpravodaji Ministerstva financí, resp. v současnosti ve Věstníku České národní banky. Seznamy jsou aktualizovány nejméně jednou za 2 týdny. Registrace je udělována po splnění zákonem stanovených podmínek na základě zádosti podnikatelského subjektu. Orgán dohledu můze v taxativně vyjmenovaných případech registraci i zrusit. To není případ tzv. přerusení činnosti, které je mozné na max. dobu 1 roku.

Nejsou-li splněny podmínky stanovené zákonem, ulozí orgán dohledu subjektu opatření k nápravě. V určitých případech můze dohled jeho činnost i pozastavit. Orgán dohledu má samozřejmě také moznost v zákonem daných případech udělit fyzické osobě pokutu za spáchaný přestupek, resp. můze udělit právnické osobě pokutu za spáchaný správní delikt.

Úprava finančních konglomerátů

Zavedením doplňkového dozoru nad finančními konglomeráty doslo k implementaci příslusné legislativy Evropských společenstvích[7] do českého právního řádu.

Nejdříve je předevsím třeba vymezit pojem finančního konglomerátu, který je v českém právu pojmem dosti novým (od roku 2004). Finančním konglomerátem můzeme rozumět "vzájemně propojenou skupinu osob[8], které jsou činné a své produkty poskytují v různých oblastech finančních sluzeb, např. bankovnictví, pojisťovnictví, obchodů s cennými papíry apod."[9] Tyto skupiny (v praxi jsou to hlavně velké světové holdingy) provozují svou činnost v mnoha zemích světa. Jednotlivé části takového konglomerátu, které patří do jednoho finančního sektoru, podléhají samozřejmě danému sektorovému dozoru. Kromě rizik vyplývajících z jejich oboru činnosti vsak můze jejich účast v konglomerátu být zdrojem dalsího rizika, neboť problémy jedné osoby v konglomerátu mohou způsobit problémy také vsem ostatním členům konglomerátu a poskodit jejich klienty. Subjekty, které mohou nálezet do takové skupiny dělí zákon o finančních konglomerátech do čtyř kategorií - smísené finanční holdingové osoby , osoby z bankovního sektoru, osoby ze sektoru pojisťovnictví a osoby ze sektoru investičních sluzeb. Do sektoru pojisťovnictví se zahrnují pojisťovny, zajisťovny a pojisťovací holdingové osoby . Regulovanými osobami jsou podle tohoto zákona banky, instituce elektronických peněz (osoby vydávající elektronické penězní prostředky), spořitelní a úvěrní druzstva, pojisťovny nebo tuzemské zajisťovny a obchodníci s cennými papíry.

Dozor nad finančními konglomeráty je typický tím, ze má doplňkový charakter, tzn. nenahrazuje dozor sektorový, ale uplatňuje se spolu s ním. Dalsím znakem je to, ze se jedná o dozor mezisektorový, čímz se myslí, ze příslusný orgán dohledu monitoruje a hodnotí situaci jednotlivých osob na jejich úrovni i na úrovni celé skupiny. Předpokládá se vzájemná spolupráce orgánů dohledu, a to nejen v rámci sektorů v jednotlivých státech, ale také na úrovni jednotlivých členských, popř. i třetích států. Osobou, která má zajistit spolupráci mezi jednotlivými orgány dozoru a účinný výkon doplňkového dozoru jako takového, je tzv. koordinátor. Koordinátorem je orgán dozoru, který udělil povolení regulované osobě, stojící v čele konglomerátu[12]. Zásadním principem zákona o finančních konglomerátech je to, ze "samotná existence finančního konglomerátu v jeho smyslu není bez dalsího spojena s tím, ze by se na osoby ve skupině vztahovaly povinnosti stanovené zákonem. Finanční konglomerát totiz musí být nejprve určen příslusným orgánem dozoru a az následně se zákon bude vztahovat na osoby do něj nálezející" . Přitom osoba v čele skupiny ani jiné osoby ve skupině nejsou povinny sledovat, zda skupina je finančním konglomerátem.

Účelem doplňkového dozoru je podle důvodové zprávy k zákonu o finančních konglomerátech omezení rizik z účasti ve finančním konglomerátu. Regulované osoby jsou povinny předevsím zajistit, aby na úrovni finančního konglomerátu byl k dispozici kapitál, který je vzdy nejméně roven doplňkovému pozadavku kapitálové přiměřenosti, stejně jako to, aby na úrovni finančního konglomerátu existovaly vhodné postupy pro dodrzování tohoto pozadavku. Dále je třeba dodrzovat doplňkové pozadavky na koncentraci rizik a operace v rámci skupiny^[14]; zajistit, aby na úrovni finančního konglomerátu byl pouzíván vhodný vnitřní řídicí a kontrolní systém včetně vhodného systému řízení rizik, spolehlivých administrativních a účetních postupů, a také splnit zákonem dané personální pozadavky . Zároveň je stanovena informační povinnost regulované osoby vůči koordinátorovi nutná pro zabezpečení doplňkového dohledu ve výse zmíněných otázkách.

V případě zjistění nedostatků v činnosti smísené finanční holdingové osoby, je koordinátor oprávněn vyzadovat zjednání nápravy nebo ulozit předkládání informací pro účely výkonu doplňkového dohledu v kratsích lhůtách. Jsou-li zjistěny nedostatky v činnosti regulované osoby ve finančním konglomerátu, postupuje orgán dohledu vůči regulované osobě v souladu se zvlástním právním předpisem upravujícím provozování jí povolené činnosti.

V zákonu jsou téz upraveny sankce (správní delikty), které můze koordinátor ulozit za nesplnění některých povinností.

Sjednocením dohledu nad finančním trhem

K integraci dohledu nad finančním trhem doslo nabytím účinnosti zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem, tj. k 1. dubnu roku 2006. Do té doby finanční trh dozorovaly čtyři subjekty:

bankovní dohled vykonávala Česká národní banka,

dohled nad druzstevním bankovnictvím prováděl Úřad pro dohled nad druzstevními záloznami,

dozor nad kapitálovým trhem zajisťovala Komise pro cenné papíry, a konečně

dozor v pojisťovnictví a penzijním připojistění vykonával Úřad státního dozoru v pojisťovnictví a penzijním připojistění, včleněný do organizační struktury Ministerstva financí; částečně ho také vykonávala Komise pro cenné papíry (v oblasti investování penzijních fondů).

Vsechny výse uvedené činnosti byly k 1.dubnu 2006 integrovány pod jednotný dohled České národní banky. Integrační proces jako takový je ovsem přitom   postupný, rozdělený do dvou etap. První etapu představuje právě zákon č. 57/2006 Sb. a druhá etapa se jiz dohledu v pojisťovnictví netýká .

Důvody pro integraci byly předevsím [17]:

zvýsení přehlednosti systému regulace a dozoru,

omezení překrývání kompetencí mezi dozorovými orgány a "sedých zón",

vytvoření předpokladů pro efektivnějsí monitoring finančního trhu,

prohloubení výkonu konsolidovaného dohledu nad finančními skupinami a doplňkového dozoru,

uplatňování rovných regulatorních pozadavků v jednotlivých sektorech finančního trhu,

dosazení synergických efektů např. efektivnějsí vyuzití personálních zdrojů, zejména klíčových specialistů a

snízení nákladů díky sdílení provozní infrastruktury.

K tomu jestě přidejme, ze v oblasti pojisťovnictví bylo umístění dozoru na Ministerstvu financí pokládáno za "anachronismus, neboť nesplňuje test nezávislosti na politických institucích"[18].

Úřad státního dozoru v pojisťovnictví a penzijním připojistění byl následkem schválení zákona k 31. březnu 2006 zrusen. Dosavadní působnost Ministerstva financí přesla na Českou národní banku. Skutečnosti, které Ministerstvo financí do té doby uveřejnilo ve Finančním zpravodaji zůstaly v platnosti, nicméně Česká národní banka je oprávněna je rusit úředními sděleními vyhlasovanými ve Věstníku ČNB. Rozhodnutí ve správním řízení vydaná Úřadem před 1. dubnem 2006 se povazují za rozhodnutí vydaná Českou národní bankou a práva a povinnosti vzniklé na základě těchto rozhodnutí nejsou integrací nijak dotčena. V zákoně o pojisťovnictví i v zákoně o pojisťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí byla nahrazena slova "ministerstvo" slovy "Česká národní banka", stejně jako slova "dozor" byla změněna na "dohled".

Činnost státního dohledu

Činnost státního dohledu (resp. dozoru) byla a je relativně různorodá. Pro její charakterizaci se zdá proto nanejvýs vhodné rozčlenit ji na několik druhů. Při tomto rozdělení vycházejme ze členění, které činní teorie (například Čejková, 2002), stejně jako je prováděl resp. provádí sám orgán dozoru/dohledu - ať uz dřívějsí Úřad státního dozoru v pojisťovnictví a penzijním připojistění, anebo nově Česká národní banka - ve svých výročních zprávách[19]. Lze tedy konkrétně rozlisit následující okruhy:

Legislativní a metodická činnost

Povolovací, schvalovací, registrační a notifikační činnost

Kontrolní činnost

Ostatní činnost (včetně činností v rámci Evropské unie)

Legislativní a metodická činnost

Legislativní činností se rozumí to, ze na půdě orgánů zabývajících se dohledem v pojisťovnictví byla a je připravována drtivá větsina zákonů, které upravují pojisťovací činnost. V uplynulých letech to byla například nová úprava pojistné smlouvy, byly to obecné zákony o pojisťovnictví, zákon o pojisťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, zákon o finančních konglomerátech, novelizace těchto zákonů a samozřejmě i dalsí předpisy. Při přípravě těchto právních předpisů se vychází předevsím z potřeb praxe, stejně jako z pozadavků evropského práva. Zákony navrzené dozorovým orgán jsou předkládány Parlamentu České republiky ke schválení, podzákonné předpisy vydává sám orgán dohledu.

Kromě navrhování zákonů a vydávání podzákonných předpisů vydává orgán dohledu také metodické postupy, regulující jeho vlastní činnost. Navíc se snazí působit na chování podnikatelských subjektů v pojisťovnictví tím, ze vydává metodické pokyny týkající se výkaznictví a informačních materiálů pojisťoven. Dohled "v rámci této činnosti kazdoročně vyhodnocuje výkazy solventnosti pojisťoven, vytváří a aktualizuje výkazy ke kontrole činnosti pojisťoven, zpracovává odborná stanoviska k tvorbě technických rezerv a umístění prostředků, jejichz zdrojem jsou technické rezervy, zabezpečuje osobní účast svých pracovníků na připomínkových řízeních nové legislativy, popřípadě zpracovává návrhy podzákonných legislativních norem."

Povolovací, schvalovací, registrační a notifikační činnost

Povolovací činností je mysleno vydávání nových povolení, rozsiřování povolení stávajících, stejně jako v sirsím smyslu i odnětí takových povolení nejen pojisťovnám a zajisťovnám, ale i v oblastech činností souvisejících s pojisťovací nebo zajisťovací činností. Schvalovací činností se rozumí činnost orgánu dohledu týkající se předevsím změn osob v orgánech pojisťovny, změn v účastech na vlastnických právech, schvalování převodu pojistného kmene či výkonu dohledu nad investováním pojisťoven do investičních nástrojů a do jiného majetku podle zákona o pojisťovnictví - udělení časově omezeného souhlasu s jinou skladbou umístění, nejsou-li tím poruseny zásady stanovené zákonem. Podle zákona z roku 1991 sem nálezelo i schvalování vseobecných pojistných podmínek a jejich změn. Hmotněprávní otázky udělení povolení, rozsíření činnosti i schvalovacího řízení byly diskutovány v jiné části této práce, proto se zde zaměřme spíse na procesní otázku, předevsím na lhůty dané orgánu dohledu k vydání rozhodnutí v těchto věcech.

Povolení činnosti je, jak jiz bylo řečeno, udělováno pojisťovně nebo zajisťovně po splnění zákonných podmínek na základě povolení. Orgán dohledu rozhodne o podané zádosti ve lhůtě 6 měsíců ode dne jejího doručení orgánu dohledu. Zákon stanoví i případy, kdy povolení nelze udělit (předevsím je to pro rozpor s platným právem).

O zádosti k udělení souhlasu se změnou ve vyjmenovaných osobách ve vedení společnosti je povinen orgán dohledu podle zákona č. 363/1999 Sb. rozhodnout ve lhůtě 30 dnů od jejího obdrzení. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

Pro změny v účasti na vlastnických právech je potřeba předlozit zádost, o které rozhodne orgán dohledu ve lhůtě 60 dnů od jejího obdrzení, popřípadě můze určit lhůtu pro realizaci změn. Tato lhůta nesmí být kratsí nez 30 dnů. Pokud se dohled nevyjádří v 60-tidenní lhůtě, povazuje se zádost za schválenou. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.

Pro schválení převodu pojistného kmene na základě zádosti pojisťovny platí lhůta 30 dnů od jejího podání.

Významným novým ustanovením zákona o pojisťovnictví č.363/1999 Sb. je ustanovení §8 odst. 8 (resp. od novely z roku 2004 odst. 10), které výslovně stanoví povinnost orgánu dohledu povolení k činnosti udělit tehdy, pokud jsou splněny podmínky stanovené zákonem. Toto ustanovení odpovídá směrnicím Společenství , které zakazují členským státům rozhodovat o zádosti podle ekonomických potřeb trhu.

Provozování činnosti   pojisťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí je vázáno na jejich zápis do registru, který vede orgán dohledu. Registr je veřejně přístupný, kazdý má právo do něj nahlízet, pořizovat z něj výpisy, opisy a kopie. Stanoveny jsou povinné nálezitosti zádosti o zápis do registru. Zápis provede orgán dohledu ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení zádosti, jestlize ta splňuje vsechny pozadované nálezitosti. Zápis můze být zrusen jen z taxativně vyjmenovaných důvodů .

Povinnosti zapsat se do seznamu vedeného orgánem dohledu podléhají i odpovědní pojistní matematici. Bez tohoto zápisu nemůze odpovědný pojistný matematik vykonávat tuto činnost. O zápisu rozhodne orgán dohledu do 2 měsíců od doručení písemné zádosti od fyzické osoby, která dolozila pozadované skutečnosti nutné pro výkon této funkce. Podobně jako v předchozím případě, lze i odpovědného pojistného matematika ze seznamu v zákonem daných případech[23] vyskrtnout.

Notifikační povinností je myslena povinnost pojisťovny z jiného členského státu oznámit orgánu dohledu České republiky prostřednictvím svého domovského orgánu dohledu nejen to, ze hodlá provozovat svou činnost na území České republiky, ale i zákonem dané minimální informace . Stejně tak je tuzemský orgán dohledu povinen zaslat evropským právem pozadované informace v případě, ze česká pojisťovna chce rozsířit svou činnost na území jiného členského státu. Tuto informaci je tuzemský dohled povinen v případě zřízení pobočky zaslat příslusnému orgánu dohledu ve lhůtě 3 měsíců od obdrzení vsech nutných informací od pojisťovny. Pro svobodu dočasně poskytovat sluzby platí lhůta 1 měsíce.

Kontrolní činnost

Činnost, kterou v zádném případě nelze z činnosti dohledu opominout, je kontrola. I kdyz konkrétní detailní náplň se během let se změnami zákonů samozřejmě měnila, výčet základních okruhů je prakticky stále stejný. Je to kontrola[25]:

a)      dodrzování zákona a plnění opatření ulozených orgánem dohledu,

b)      souladu provozovaných činností s uděleným povolením,

c)      hospodaření pojisťovny nebo zajisťovny z hlediska zabezpečení plnění jejích závazků,

d)      způsobu tvorby a pouzití technických rezerv, a finančního umístění aktiv, jejichz zdrojem jsou tyto rezervy[26].

Zákon č. 363/1999 Sb. k těmto okruhům jestě přidal kontrolu:

e)      solventnosti pojisťovny nebo zajisťovny a

f)        způsobu vedení administrativních a účetních postupů a vnitřní kontroly.

Kontrola je prováděna dvěma základními způsoby - tzv. kontrolou "na dálku"[27] a tzv. kontrolou "na místě."

Kontrola "na dálku" je předevsím zaměřena na vyhodnocení základních ekonomických ukazatelů pojisťoven na základě předkládaných výkazů. Zejména se v současné době jedná o výkazy solventnosti, výkazy o tvorbě a výsi technických rezerv a skladbě finančního umístění aktiv, jejichz zdrojem jsou technické rezervy, dále o rozvahu, výkaz zisku a ztráty, hodnocení vybraných ukazatelů zivotního a nezivotního pojistění, výkazy vztahujících se k pojistění odpovědnosti z provozu vozidla, pokud jej pojisťovna provozuje, a výkazy týkajících se doplňkového dozoru pojisťovny v rámci skupiny[28].

Kontrolu "na místě" provádí pracovníci orgánu dohledu přímo v prostorách pojisťovny. Tam se zaměřují předevsím na dodrzování ustanovení zákona o pojisťovnictví a souvisejících předpisů, na celkové hospodaření pojisťoven z hlediska zabezpečení splnitelnosti jejich závazků, na dodrzování ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějsích předpisů, včetně souvisejících vyhlásek a na způsob tvorby a pouzití technických rezerv a finanční umístění aktiv, jejichz zdrojem jsou technické rezervy, podle vyhlásky č. 303/2004 Sb.[29]

Pokud zjistí porusení povinnosti, má orgán dohledu několik mozností, jak na to zareagovat. Jiz od první poloviny devadesátých let můze podle zákona o pojisťovnictví č.185/1991 Sb. ulozit regulované osobě provést opatření k odstranění nedostatků, pozastavit pojisťovně oprávnění k uzavírání dalsích smluv o pojistění i k rozsiřování závazků jiz převzatých, odejmout povolení k podnikání nebo ulozit pokutu. Novějsí zákon č. 363/1999 Sb. konkretizuje dále opatření orgánu dohledu pro případ nebezpečí nebo dokonce ohrození splnitelnosti závazků vůči pojistěným, jako je moznost nařídit pojisťovně nebo zajisťovně předlození ozdravného plánu ke schválení, snízení či zvýsení základního kapitál, převod pojistného kmene na jinou pojisťovnu a taktéz moznost zavést nucenou zprávu.

Úprava opatření k odstranění nedostatků v novějsím zákoně je rozvedením poněkud obecné úpravy této problematiky v starsím předpise, předevsím v tom, ze konkretizuje tato opatření v závislosti na zjistěných nedostatcích. Jako součást takového opatření mohou být i změny ve některých vedoucích funkcí v pojisťovně či zajisťovně i omezení nebo zakázání volného nakládání s majetkem pojisťovny.

Povinnost předlozit ke schválení ozdravný plán lze ulozit jestlize není plněn obchodní plán nebo pozadavky stanovené právními předpisy a tato situace můze ohrozit splnitelnost závazků z pojisťovací/zajisťovací činnosti, dále pokud nejsou splněny pozadavky solventnosti, anebo kdyz pojisťovna/zajisťovna vykazuje ztráty, jejichz úhrada by vedla ke snízení základního kapitálu pod stanovenou hranici.

Orgán dohledu můze rozhodnout, aby pojisťovna nebo zajisťovna přednostně pouzila zisk po zdanění k doplnění rezervního fondu nebo ke zvýsení základního kapitálu. Mozné také je, aby snízila svůj základní kapitál o částku odpovídající ztrátě po jejím zúčtování s rezervním a dalsími fondy za předpokladu, ze ztráta přesahuje 20 % jejího základního kapitálu. Snízení se provede snízením jmenovité hodnoty akcií akciové společnosti, popřípadě snízením hodnoty zapisovaného jmění, jedná-li se o pojisťovnu-druzstvo.

V případech přímého ohrození splnitelnosti závazků pojisťovny nebo zajisťovny přijímá dohled zavedení nucené správy. Důsledkem tohoto opatření je pozastavení výkonu činnosti orgánů společnosti a zákaz nakládání s jejími prostředky bez souhlasu orgánem dohledu určeného nuceného správce. Toto opatření má mít za výsledek ozdravení finančního situace společnosti nebo její likvidaci.

V souvislosti se zavedením nucené správy, nebo je-li ohrozena splnitelnost závazků pojisťovny a opatření ulozená dohledem nevedla ke zlepsení hospodářské situace, můze být pozastaveno pojisťovně oprávnění k uzavírání pojistných smluv a rozsiřování závazků jiz převzatých. Pozastavení se můze týkat celkového rozsahu povolené činnosti nebo jen části.

Dalsí mozností je nařízení převodu pojistného kmene nebo jeho části. Pokud je přijato toto opatření, musí pojisťovna předlozit ve lhůtě stanovené orgánem dohledu, ne mensí nez 30 dnů, ke schválení postup takového převodu. Přebírající pojisťovna se stává účastníkem pojistné smlouvy a vstupuje do práv a závazků předávající pojisťovny. V určené lhůtě je také povinna informovat o tomto převodu pojistníky. K převodu pojistného kmene můze dojít také na zádost pojisťovny. V takovém případě je nutný souhlas orgánu dohledu, daný ve lhůtě 30 dnů od podání zádosti.

Největsím zásahem do činnosti pojisťovny nebo zajisťovny je odnětí povolení, které můze orgán dohledu nařídit v taxativně vymezeným případech[30]. Na společnost, které bylo odejmuto povolení se nadále vztahuje zákon o pojisťovnictví a je tudíz i poté povinna provést vsech dohledem ulozená opatření.

Zákon č.363/1999 Sb., o pojisťovnictví zavedl téz nový institut předbězného opatření. Takové opatření můze být ulozeno podle správního řádu, a kromě toho podle zákona o pojisťovnictví i v případě, ze by byly ohrozeny zájmy osob, které nejsou účastníky správního řízení, nebo jestlize by byl výkon konečného rozhodnutí zmařen nebo vázně ohrozen. Příkladem takové situace by mohlo být podle Přikryl, Čechová (2001, s. 86) hlavně vytunelování společnosti.

Ve vsech případech, kdy je omezen pojisťovně rozsah činnosti, je orgán dohledu je o této skutečnosti povinen informovat veřejnost, aby ta měla dostatek informací o změně rozsahu oprávnění jednotlivých pojisťoven provozovat pojisťovací činnost[31].

Zákon o pojisťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí umozňuje dohledu udělit v podobné situaci opatření k uvedení činnosti do souladu se zákonem, udělení pokuty, v určitých situacích i pozastavení činnosti, a v krajním případě je mozné i zrusení registrace.

Ostatní činnost

Pod ostatní činnost bychom mohli hlavně zařadit činnost analyticko-statistickou, poradenskou činnost, ale i reprezentaci a mezinárodní spolupráci, ať uz na úrovni orgánů Evropských společenství, nebo na úrovni celosvětové.

V rámci analyticko-statistické činnosti zpracovává orgán dohledu nejen podklady nutné pro výkon kontroly, ale také shromazďuje statistická data o pojisťovnách a zajisťovnách, jejich produktech a hospodářských výsledcích, které pak jsou pouzity jak pro Český statistický úřad, tak pro různé zahraniční organizace. V rámci poradenské činnosti jsou řeseny nejrůznějsí petice, stíznosti, oznámení či podněty od nejrůznějsích subjektů. Nejčastějsí agendou jsou pochopitelně stíznosti pojistníků či pojistěných na konkrétní kroky pojisťoven.

Mezinárodní spolupráce probíhá formou účasti na nejrůznějsích mezinárodních fórech a zasedáních, kde jsou řeseny aktuální otázky pojisťovnictví. Česká národní banka navázala na kontakty Úřadu státního dozoru v pojisťovnictví a penzijním připojistění a vyvíjí významnou spolupráci předevsím v rámci Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, Mezinárodní asociace pojistných dozorů (IAIS), Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Banky pro mezinárodní vyrovnání plateb nebo Institutu pro finanční stabilitu.

V orgánech Evropských společenství se hlavně účastní jednání různých pracovních skupin v rámci orgánů jako je Evropský výbor pro pojisťovnictví a penzijní připojistění (European Insurance and Occupational Pensions Committee - EIOPC) nebo Výbor evropských pojisťovacích a penzijních dozorů (Committee of European Insurance and Occupational Pensions Supervisors - CEIOPS), kde je řesena významná aktuální problematika oblasti pojisťovnictví (např. projekt Solvency II). Za zmínku v rámci CEIOPS jistě stojí i pracovní skupina pro dohled nad pojisťovnami ve skupině (Insurance Group Supervision Committee - IGSC) nebo Pracovní skupina pro zprostředkování.

Slučování a likvidace pojisťovny

Pro případ sloučení či splynutí stanovoval starý zákon o pojisťovnictví zásadu povolení dozorovým orgánem. Zákon z roku 1999 ukládá pojisťovně či zajisťovně pro případ fůze, rozdělení nebo změny právní formy povinnost vypracovat takzvaný záměr, který má písemnou formu a musí mít nálezitosti dané zákonem. Záměr podléhá schválení dohledu.

Od počátku devadesátých let platí, ze v případě likvidace pojisťovny nebo zajisťovny, je ta povinna pouzít prostředků technických rezerv, resp. do roku 1993 pojistných fondů a od účinnosti zákona z roku 1999 i garančního fondu přednostně k úhradě závazků z pojistění. K úhradě jiných závazků mohou být tyto prostředky pouzity az poté, co jsou plně vypořádány závazky z pojistění či zajistění. Na rozdíl od předchozí úpravy[32] ale uz nejsou upřednostňovány při tomto vypořádávání zádná pojistění (princip solidarity mezi pojistěnými). Novým zákonem bylo také zavedeno výlučné oprávnění orgánu dohledu jmenovat likvidátora pojisťovny/zajisťovny. Likvidátor musí být ze seznamu vedeného orgánem dohledu a musí splňovat zákonem dané podmínky.

Mlčenlivost

Podobně jako to platí pro osoby činné pro pojisťovnu nebo zajisťovnu, pojisťovací zprostředkovatele a samostatné likvidátory pojistných událostí, platí povinnost mlčenlivosti o věcech, které se dozvěděli při výkonu své činnosti, i pro zaměstnance pověřené k výkonu dohledu. Stejná povinnost platí i pro členy poradních orgánů a dalsí osoby zúčastněné při výkonu dohledu. Mlčenlivost platí i po skončení pracovněprávního poměru nebo výkonu funkce. Zákon stanoví situace, které nejsou porusení povinnosti mlčenlivosti, včetně výměny informací mezi příslusnými orgány dohledu členských států.