Electronic commerce

Electronic commerce (elektronické obchodování) - zastřesující označení pro aktivity, související s vyuzitím elektronických médií, počítačových sítí a telekomunikací pro potřeby obchodování. Patří sem například přímý prodej koncovým zákazníkům, uskutečňovaný on-line včetně 23523m1214x placení, ale stejně tak sem patří i navazování a udrzování obchodních kontaktů elektronickou cestou, vzájemné poskytování obchodních informací mezi podnikatelskými subjekty, sjednávání obchodů atd.

Představa "elektronického obchodování" je jedním z nejvíce populárních témat nasí zhavé "elektronické" současnosti. Není divu, vzdyť nejrůznějsí podnikatelské subjekty stále hledají nové a nové formy oslovení zákazníka a vylepsení svých obchodních aktivit. Tak proč by měly vynechat tak perspektivní oblast, jakou bezesporu jsou počítačové sítě a elektronické formy komunikace obecně, a celoplanetární Internet konkrétně. Proč nevyuzít báječných mozností, které se zde nabízí?

Tak jako snad kazdá nová myslenka, musela i idea elektronického obchodování zákonitě projít stádiem jisté úvodní euforie, po které teprve následovalo reálnějsí zhodnocení skutečných mozností a přínosů. První představy byly takové, ze elektronický obchod se nejdříve "rozjede" přesně tam, kde by to obchodníci chtěli nejvíce - v přímém prodeji koncovým zákazníkům, nejlépe ihned v masovém měřítku, které přinese prodejcům dosud netusené zisky. Záhy se ale ukázalo, ze tato představa není prozatím reálná, a to hned z celé řady důvodů: nezbytná komunikační infrastruktura jestě ani dnes zdaleka není "roztazena" k takovému počtu uzivatelů (předevsím pak do jednotlivých domácností), aby elektronická nabídka mohla oslovit dostatečný počet potenciálních zákazníků. Dalsím problémem byla absence vhodných nástrojů a technik, které by nakupování elektronickou formou učinily natolik triviálním, aby jej zvládnul i naprostý laik, s panickou hrůzou z čehokoli "počítačového". V neposlední řadě chyběla i osvěta - jak seznámit masy potenciálních zákazníků s novými moznostmi, jak je zaskolit, a jak je vůbec přesvědčit, či spíse nalákat na elektronický způsob nakupování?

Skutečný vývoj elektronického obchodování se proto začal ubírat nejprve jinými cestami, tam kde měl mnohem lépe připravenou půdu - tedy cestou elektronické podpory obchodních vztahů mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty. Ty byly přeci jenom lépe připraveny na vzájemnou komunikaci elektronickou cestou, a to jak pokud jde o dostupnou komunikační infrastrukturu a po ní provozované sluzby, tak i o celkovou motivaci, ochotu a zájem zavádět nové věci do praxe. Zpočátku se jednalo předevsím o vzájemnou komunikaci a výměnu informací souvisejících s obchodováním - například o navazování obchodních kontaktů elektronickou postu, o předbězná kontraktační jednání probíhající taktéz elektronickou cestou, o zasílání resp. zpřístupnění vselijakých ceníků, nabídek, obchodních podmínek apod. Az v dalsí fázi pak doslo i na přímé obchodování, i kdyz zatím pouze mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty (ve smyslu obchodů mezi dodavateli a subdodavateli, výrobci a jejich dealery atd.). Teprve třetí fází pak je, či spíse bude masovějsí prodej "v drobném", tedy prodej velkému počtu koncových zákazníkům.

Důlezité je, ze s postupem času se ukázalo, jak rozsáhlá a různorodá je celá problematika elektronického obchodování - ze jde vlastně o "zastřesující" disciplínu, pod kterou se "schová" mnoho různých aktivit, směrů a trendů, s mnoha zajímavými aspekty, které si zcela jistě zaslouzí samostatné povídání (resp. samostatné díly tohoto slovníku). Jen pro ilustraci: někdy je elektronické obchodování zuzováno jen na pouhý prodej a nakupování, a zde je pak jako klíčový faktor chápána moznost bezpečného placení čistě elektronickou cestou. Ve skutečnosti je ale klíčových faktorů i problémů mnohem více, protoze je třeba uvazovat celý komplex vzájemně souvisejících aktivit, od reklamy a marketingu az po mechanismy distribuce prodaného zbozí k zákazníkům, otázky případných reklamací, záručních podmínek, záručních a pozáručních oprav atd. Vse pak musí být jestě podepřeno vhodnou legislativou, která s elektronickou formou obchodování zatím moc nepočítá - například uz jen proto, ze uvazuje v intencích fyzických hranic států a počítá s vybíráním cel při přechodu zbozí přes tyto hranice, zatímco elektronická komunikační média typu Internetu fyzické hranice vůbec neznají.

Při techničtějsím pohledu na celou problematiku elektronického obchodování je mozné vymezit tři úrovně, resp. tři vrstvy nezbytné k úspěsnému fungování celého "elektronického byznysu". Nejnizsí vrstva odpovídá dostatečně husté a dobře fungující komunikační infrastruktuře, kterou můze být dnesní Internet (ale stejně tak dobře to mohou být i jiné sítě, a bylo by chybou podmiňovat elektronické obchodování prostředím Internetu). Druhou, prostřední úrovní, pak jsou fungující a koncepčně vhodné mechanismy, nabízené ve formě uzivatelsky dostatečně "přítulných" sluzeb. Některé z nich, jako třeba elektronická posta či sluzby pro zpřístupnění informací typu sluzby WWW, jiz jsou k dispozici, a postačují pro některé druhy obchodních aktivit - například pro neformální (nezávaznou) obchodní korespondenci, pro reklamu, zpřístupnění ceníků, nabídek apod. Pro některé jiné účely nejsou tyto sluzby jestě dostatečně vybaveny, nebo nemají dostatečnou úroveň bezpečnosti - jako například elektronická posta pro "spolehlivý" přenos zpráv, například závazných objednávek apod., či sluzba WWW pro zabezpečený přenos důvěrných údajů typu čísel kreditních karet, nebo pro moznost provádění bezpečných transakcí (na potřebném rozsíření či doplnění se ale jiz pracuje). Jestě jiné mechanismy, resp. sluzby pak teprve vznikají - například různé formy elektronického placení, včetně tzv. elektronických peněz.

Konečně třetí, nejvyssí vrstvou, pak jsou specifické "obchodní" sluzby, typu virtuálních obchodů a celých obchodních domů, do kterých "elektroničtí zákazníci" chodí skutečně nakupovat, nebo virtuální banky, které fungují jako skutečné penězní ústavy, ale pouze elektronickou cestou. Jiným příkladem mohou být jistě velmi důlezité sluzby pro "průzkum elektronického trhu", na které se potenciální elektroničtí zákazníci mohou obracet s dotazy typu "kde nabízí nejlacinějsí produkt XY?". Zajímavé ale je, ze dosud není přílis jasné, jaké bude chování elektronických kupujících, zda budou dávat přednost pouze nejnizsí mozné ceně, nebo zda budou brát v úvahu i jiné faktory (resp. jaké a do jaké míry).

Podobně není dnes jasné ani to, jak se změní celý klasický obchodní řetězec - zda například zcela zmizí dosavadní mezičlánky typu dealerů a resellerů, nebo zda naopak zůstanou v nějaké podobě zachovány. Co se jiz začíná ukazovat, je fakt ze díky elektronickému způsobu obchodování se výrazně zmensí význam "velikosti" jednotlivých firem - v tom smyslu, ze úspěsně podnikat elektronickou cestou budou moci i velmi malé firmy, bez větsího "fyzického zázemí" (bez skladů, poboček, mnoha kanceláří, velkého počtu zaměstnanců apod.). V prostředí elektronického obchodování budou totiz důlezité jiné věci, nez při obchodování klasickém - půjde zejména o dostatek nového know-how, o schopnost navazovat nové a udrzovat stávající obchodní kontakty a přizpůsobovat se potřebám svých obchodních partnerů a zákazníků. Mensí firmy v tomto ohledu budou mít spíse výhodu, protoze jsou obecně pruznějsí a přizpůsobivějsí, nez větsí a tudíz méně pruzné organizace.