Impresionismus -francouzský,český

Impresionismus -francouzský,český

- plně ovládl francouzské umění v sedmdesátých letech 19. století; 1870-1890 Francie

- byl pojmenován podle slavného Monetova obrazu Impression soleil levant (Dojem, východ slunce), který byl vystaven 16516i811q na první výstavě skupiny mladých nezávislých malířů 1872 ve studiu fotografa F. Nadara na pařízském boulevardu des Capucins, které Nadar impresionistům půjčil na celý měsíc zcela zdarma. Vystavováno bylo celkem 165 děl od třiceti umělců.

- posměsného pojmenování "impresionisté" uzil poprvé zurnalista Leroy a umělci je později (1877) přijali, kdyz se mezitím stal velmi populární

- výstavy 1874 se účastnili mimo jiné P. Cézanne, B. Degas, J. B. A. Guillaumin, C. Monet, B. Morisotová, C. Pissarro, A. Renoir a A. Sisley

- mladí malíři, kteří budou tvořit jádro přístí impresionistické skupiny, se sesli kolem 1860 v pařízských soukromých malířských skolách, v Académie Suisse (Cézanne, Guillaumin, Pissarro) a v Gleyrově ateliéru (Monet, Renoir, Sisley), jez vsak záhy opustili, aby hledali vlastní uměleckou cestu
- kdyz E. Manet vystavil 1863 v Sabonu obraz Snídaně v trávě, který vyvolal skandál, stal se uznávaným vůdcem skupiny mladých malířů, navstěvujících Café Guerbois, přestoze se nikdy nestal impresionistou v pravém slova smyslu

- proto je třeba rozlisovat stylový pojem impresionismus od označení skupiny, pořádající společné výstavy (1874, 1876, 1877, 1882 a 1895)

- v úzkém smyslu znamená impresionismus malbu v plenéru, pracující s paletou čistých světlých barev nanásených v drobných dělených skvrnách, jez se spojují ve výsledný obraz teprve na divákově sítnici

- barevná skvrna se stává nejdůlezitějsím vyjadřovacím prostředkem, malíř soustřeďuje svou plnou pozornost na zachycení okamziku světla a zářivé zivotnosti přírody; nedokonalé lidské oko tak vnímá barevné skvrny jako chvějící se plochu barevného světla

- impresionismus je povazován za realismus dovedený do dokonalosti, avsak paradoxně rozkládá pevnou hmotu v potlačení kontur linií
- na základě optických teorií Chevreula a ovlivnění příkladem anglických krajinářů W. Turnera a J. Constabla, dosli impresionisté k popření místního barevného tónu, zamítnutí černé barvy, sedých valérů a konturové kresby; místo nich začali uzívat nelomených spektrálních barev, snazíce se tak vyjádřit působení odrazených světelných paprsků v umělcově oku, jez umozňují skutečné vidění vnějsího světa

- protoze barva je vlastně světlem a vzniká rozkladem slunečního paprsku, soustřeďovali se impresionisté na zobrazování světelných reflexů, vybírajíce si k tomu účelu vhodné náměty (krajiny s vodními plochami)

- v tomto vymezeni je impresionistou par excellence C. Monet; k němu je mozno bez výhrad přiřadit Pissarra a Sisleye

- Maneta, který trval na valérové malbě a nikdy nepřijal impresionistický způsob malby nelomenými barevnými skvrnami, nelze povazovat za impresionistu, stejně jako Degase, jenz uchovával ingresovský kult kresby, a Cézanna, usilujícího o novou obrazovou konstrukci. I Renoir se částečně vymyká z přísného impresionismu tím, ze podrzel čerň jako základní barvu
- klasickou dobou impresionismu bylo desetiletí 1874-84; v polovině osmdesátých let vzniklo proti impresionismu opoziční hnutí, namířené několika směry

- zároveň tehdy začínají impresionisté nacházet ve veřejnosti první obdivovatele

- jednotliví členové impresionistické skupiny jdou osobitými cestami, ovlivňováni novými tendencemi; vývoj impresionismu do posledních důsledků lze sledovat předevsím v díle C. Moneta

- pojem impresionismus ve středoevropském umění nemá vyhraněný obsah, jímz se vyznačuje ve francouzském malířství
- Camille Pissarro 1830-1903 (Francie); Édouard Manet 1832-1883 (Francie); Edgar Germain Hilaire Degas 1834-1917 (Francie); Alfred Sisley 1839-1899 (Francie); Claude Monet 1840-1926 (Francie); Pierre-Auguste Renoir 1841-1919 (Francie); Jindřich Prucha 1886-1914 (Česko)

1872: B. Smetana: Má vlast

SOUHRN:::::(posl. třetina 19. st. - poč. 20. st.) Vzniká jako reakce na kritický realismus a akademické a historizující malířství konce 19. st. Název je odvozen od obrazu Clauda Moneta (1840-1926) Imprese: východ slunce (1872). Impresionisty byla skupina francouzských malířů tvořících kolem r. 1874 v Pařízi, vyuzívající hlavně nelomené barvy a hru světel jako výraz svých smyslových vjemů a inspirací. Např. Edgar Degas: obraz Absint (1876); Claude Monet: obraz Imprese: východ slunce (1874); Auguste Renoir: obraz Akt na slunci (1876). Patří sem i Čech Antonín Slavíček: obraz U nás v Kameničkách (1904). Impresionisté udělali průlom do pouzívání barev a do barevné skladby obrazu, kterou ustálil realismus. Vzdali se černé barvy, konturové kresby a sedých valérů (= tónového odstupňování). Jejich vliv pokračuje v tvorbě tzv. postimpresionistů. Jedním z nich byl např. Paul Cézanne (1839-1906), který ovlivnil větsinu avantgardních malířských směrů, autor obrazu Velké koupání (1898-1905), jenz pouzíval syté barvy v různých odstínech vedle sebe. Charakteristickou výtvarnou technikou postimpresionistů je pointilismus, který vychází z poznatků o rozkladu a opětovném skládání barev v lidském oku. Tvořil tak Georges Seraut: obraz Nedělní odpoledne na ostrově Grande Jatte (1859-91). Vincent van Gogh (1853-1890), uzíval sytých barev v silných vrstvách. Van Gogh bývá řazen také k počátečním expresionistům. Jeho nejznámějsími obrazy jsou: Vrány nad obilným polem (1890), Slunečnice. Paul Gauguin (1848-1903) nacházel inspiraci v umění primitivních národů Polynésie i v umění bretaňských sedláků, obrazy: Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? (1897) a Tahiíanky maloval v plochách ohraničených konturami. Sám byl inspirací pro větsinu secesních umělců.