Učení, to je proces, který nás provází po celý zivot a tak by nebylo spatné něco více se o něm dozvědět. Prozkoumat způsoby, jak se co nejlépe, nejúčinněji a nejefektivněji učit a podívat se na vse, co s učením úzce souvisí.

Jiz Jan Amos Komenský byl propagátorem nememorického učení. Svědčí o tom jeho pedagogické dílo Orbis sensualium pictus. Je to první proslulá obrázková učebnice pro děti vydaná roku 1658. Její podstatou je učení se na základě obrazového vnímání.

Kdyz jsem přemýslela, jak se zdokonalit v učení, dostaly se mi do rukou dvě knihy: Učíme (se) jinak a Úspěsně obstát při písemce i ústním zkousení. Chtěla bych tedy v této seminární práci představit některé mozné metody učení.

Obecně o učení

Učení můzeme pojmout v sirsím i uzsím slova smyslu. V sirsím slova smyslu máme na mysli jakékoli získávání poznatků a dovedností, které můze být mimovolné (chození) nebo záměrné (maminka učí dítě slova .). V uzsím smyslu hovoříme o učení jako získávání vědomostí
a návyků, coz je cílevědomá činnost, která je vlastní pouze člověku.

Učení rozdělujeme na čtyři druhy:

Intelektuální, které je buď paměťové (memorování) nebo myslenkové (logické).

Při motorickém učení získáváme různé dovednosti (psaní na stroji, vysívání, modelování).

Sociálním učením si osvojujeme různé formy společenského chování
(pozdrav, stolování .), které se větsinou učíme nápodobou nebo identifikací (ztotozněním).

Volním neboli charakterovým učením si v sobě pěstujeme vůli .

Učení se skládá ze čtyř fází:

Nejdříve musíme mít k učení pohnutky, ty mohou být vnitřní, čímz chápeme nasí vůli či svědomí a vnějsí, to je zejména příkaz. Tato fáze se nazývá motivační.

Pronikání do problému učebního materiálu je fáze poznávací.

Dále uz se dostáváme k samotnému získávání vědomostí, dovedností, návyků, pochopení látky, vyřesení úlohy (zde mnohdy učení končí) ve fázi výkonové.

A na konec fáze kontrolní, kde si ověřujeme získané vědomosti, dovednosti.

Zde uvádím křivku učení:

mnozství látky

čas

Na začátku naseho snazení nám jde učení pomalu. Poté přichází bod zlomu, kdy se za malý časový úsek naučíme mnoho. To vsak nejde do nekonečna, proto opět dochází ke stagnaci.

Metody učení

(Učení a příprava pro ústní projev a písemnou práci)

Důlezitým předpokladem vystupování před ostatními i jednání s učitelem je pocit sebejistoty. Ten vsak často bývá pohřben pod strachem z mluvení před více lidmi. Větsinou stačí jen hororová představa, abych dostal strach.

Mozné důvody strachu: Představa,

ze řeknu něco spatně,

ze bych mohl chybnou odpovědí učitele zklamat,

ze najednou nebudu vědět, co jsem chtěl říci,

ze zrudnu a začnu koktat,

ze se mi spoluzáci vysmějí,

ze se stane něco nepředvídatelného,

ze selzu.

Při pocitech strachu se chová mozek jako v nebezpečí. To znamená, ze jsou zablokovány veskeré myslenkové procesy, takze člověk nemůze volně myslet. Proto má najednou " okno " a před sebou jen tři moznosti: utéci, bojovat, nebo zaujmout pozici " mrtvého brouka".
Z takovéto situace máme spatné pocity, které v nás nase sebevědomí a sebejistotu akorát zmensují. Jak se tedy strachu zbavit?

Předevsím si musíme ze svého sebevědomí odstranit záporné sebeovlivňování (namlouvání si pocitu - nic neumím ...). Myslet na pravý opak spatného, co se nám stává při ústním projevu před třídou, či při zkousení. Opakovat si tyto pozitivní myslenky (př.: zvládnu to, jsem klidný .) vzdy, kdyz bude člověk mít čas, aby nedal moznost přístupu těm negativním. Po nějakém čase uz pro nás budou pozitiva samozřejmá.

Plánování a organizace práce:

Čas věnovaný učení nám nejúčinněji pomůze vyuzít

přehledný systém uspořádání věcí, díky kterému najdeme vsechno, co potřebujeme;

důkladné plánování práce;

vedení sesitu, které nám dává přesný přehled o vyučování.

Prostředí, ve kterém se učíme má také velký význam. Lépe se naučíme, budeme-li sedět
v pohodlí, mít tiseji pustěnou nasí oblíbenou hudbu, mít po ruce pití, nebudeme-li tudíz
v nátlakové učební situaci.

"S učením je to jako s jídlem - zaludek dokáze lehce strávit více malých dávek lehkých jídel, vyvázených, a ne přílis mastných. Cítís se dobře, můzes se pohybovat. Vsechno je optimální. Ale běda, zrovna dostanes své oblíbené jídlo a ty se pořádně "nacpes". Tvůj zaludek ti to bude mít velmi za zlé a bude se cítit přetízen. A kdyz smíchás přílis věcí dohromady, zase ti jídlo pěkně vrátí. Stejné je to i s mozkem: kdyz ho "překrmís", určitě dostane "zazívací potíze". Zablokuje se, protoze nedokáze dále zpracovávat vsechny informace."

Důlezité je, abychom si vzdy naučené učivo několikrát zopakovali, abychom získali jistotu, ze to opravdu umíme.

Rozdělení práce a krátké minutové přestávky nám mohou pomoci lépe se soustředit nejen při učení, ale i při písemce. Nemusíme kratsí přestávky provozovat, ale po devadesáti minutách intenzivního učení, bychom si měli dát dvacetiminutovou přestávku. Rozhodně není dobré učit se více jak tři hodiny. Po tak dlouhé době by měla následovat dlouhá pauza na odpočinek, protoze učení je namáhavá činnost.

Při učení je lépe začít s nějakým lehkým úkolem. Jelikoz mozek miluje změnu, je dobré střídat vzdy písemný úkol s ústním a neučit se po sobě podobné předměty.

Zvlástní pracovní metody

Metoda příběhu

Cílem je spojit spolu nesouvisející a abstraktní čísla, fakta, data nebo slovíčka, které si chceme zapamatovat, do logického, souvislého příběhu. Ten by měl být hodně "bláznivý"
a veselý. Neobvyklé představy nesouvisející se vsedním zivotem se nám totiz daří zapamatovat si mnohem lépe. Při písemce či zkousení si pak stačí nás příběh v duchu zopakovat a vse potřebné se nám vybaví.

Tahák

Velmi stará metoda jako zactvo samo. Příprava můze být vysoce účinnou a smysluplnou přípravou na písemnou práci. Větsinou je na místo přílisného opakování lepsí zopakovat si jen několik, zato ústředních bodů. Zredukováním si učiva na několik stručných, ale podstatných bodů, si pak dokázeme vzpomenut na vsechno ostatní, co s nimi souvisí. Lísteček se zredukovaným učivem na písemku je důkazem, ze jsme látku pochopili. Při samotné písemné práci nám je pak jistotou, ačkoliv ho zpravidla nepotřebujeme.

Jak účinně vyuzít "řeč těla"

Do naseho ústního projevu při zkousení ve skole je dobré zapojit i řeč těla, která dává výraz nezbytný pocitům a citům, které propůjčují slovům důraz. Často tolik nezálezí na tom, co říkám, ale jak to říkám.I řeči těla se dá učit.

Hlas a řeč

Je důlezité mluvit zřetelně a pro vsechny slysitelně Sluchová vnímavost publika nebo partnera můze být narusena

nepříjemným zvukem hlasu,

přílis tichým hlasem,

nezřetelnou výslovností,

monotónním přednesem,

mluvením bez přestávky,

velkým mnozstvím pauz.

Skoro vsichni mají "normální" hlas. Pokud se nám po poslechu magnetofonové nahrávky naseho hlasu, zdá jeho tón nepříjemný a objevují-li se i častějsí zmínky o nepříjemném zvuku naseho hlasu, měli by jsme navstívit logopeda, který nám pro zlepsení zvuku hlasu doporučí cvičení.

Význam hlasitosti a zřetelnosti mluvení bývá velmi často přeceňována.Dlouhodobé hlasité mluvení je i velmi namáhavé a přehnaně zřetelné mluvení působí afektovaně a nepřirozeně. Důlezité je pořádně otvírat ústa a nenechávat zuby u sebe. Vzdy je lepsí mluvit rychleji nez pomaleji, ale jen tak, abychom stíhali zřetelně vyslovovat vsechna slova. Pouzívejme rytmizaci řeči, důraz na slova, věty a větná znaménka, aby řeč nepůsobila nudně a monotónně.

Nezapomínejme dělat pauzy. K dělání pomlk jsou hned čtyři důvody:

pomlka k nadechnutí

pomlka k přemýslení - pro nás

pomlka k přemýslení - pro posluchače (myslenková pauza)

pomlka k vytvoření napětí

Pozor bychom si měli dávat na "vycpávková slova" (ze, vlastně, proto.). Jejich časté pouzívání působí na posluchače značně rusivě. Nejlepsí cesta, jak se tohoto zlozvyku zbavit je, uvědomit si, zda a kdy je sami pouzíváme.

Drzení těla

Drzením těla nejen při zkousení dáváme najevo svůj zájem, coz se pak také můze projevit na známkování.

stát zpříma

stát jistě a uvolněně

stát bez opory

stát klidně

dívat se na posluchače

Mimika

Výraz obličeje můze ukazovat záporné i kladné pocity. Má také vliv na nasi náladu. Při mluvení bychom neměli dělat grimasy, ale hovořit s přátelským výrazem. Výraz tváře bychom měli měnit také podle obsahu naseho mluveného projevu. Při vázných větách se tvářit vázně, při vyslovování vět obsahující nadsení se tvářit patřičně nadseně.

Gestikulace

Jedná se o pohyby rukou a pazí. Mnohé z pohybů vykonáváme nevědomky. Vědomě nasazená a natrénovaná gestikulace působí afektovaně. Měli bychom si dávat pozor, abychom ruce při mluvení neschovávali, gesta by měla působit samozřejmě a přirozeně.

Závěr

Zbývá mi jen podotknout, ze jsem zdaleka neobsáhla vsechna hlediska spojená s procesem učení. Snazila jsem se vsak přiblízit méně tradiční způsoby a metody učení.

Chtěla bych poděkovat mojí sestře Markétě, která nade mnou při psaní seminární práce drzela ochranná křídla.

Poznámky

citace z knihy Úspěsně obstát při písemce i ústním zkousení; strana 19

Seznam pouzité literatury

Základy psychologie, sociologie; PhDr. Ilona Gillernová, Csc.,
doc. PhDr. Jiří Buriánek, Csc.; nakladatelství Fortuna v roce 1995 - druhé vydání

Učíme (se) jinak; Ernst Kret; nakladatelství Portál v roce 1995 - první vydání

Úspěsně obstát při písemce i ústním zkousení; Katharina Denig - Helmsová,
Dirk Konnertz; nakladatelství Portál v roce 1997 - první vydání

Document Info

Accesari: 1367
Apreciat:

Comenteaza documentul:

Nu esti inregistrat
Trebuie sa fii utilizator inregistrat pentru a putea comenta

Creaza cont nou

A fost util?

Daca documentul a fost util si crezi ca merita
sa adaugi un link catre el la tine in site

Copiaza codul:
in pagina web a site-ului tau.

eCoduri.com - coduri postale, contabile, CAEN sau bancare

Politica de confidentialitate | Termenii si conditii de utilizare