John Newton

John Newton se narodil 24. července 1725 v Londýně, syn kapitána obchodní lodi, která se plavila Středozemním mořem. Jeho maminka byla zbozná zena, která se i přes své chatrné zdraví velice věnovala Johnově výchově a vzdělávání. Naučila ho číst, kdyz mu byly tři roky. Kdyz mu bylo sedm, maminka mu umřela. Otec se potom brzy ozenil a Johnovi uz se nikdo nevěnoval. Poslali ho do internátní skoly v Essexu, kde John mnoho zkusil od velmi přísného ředitele. Po dvou letech přisel do skoly nový učitel, který se Johnovi opět věnoval, ale jen krátce, protoze kdyz bylo Johnovi deset, otec ho vzal ze skoly a odjeli společně na moře a podnikli společně několik (6) cest, poslední v&n 13113v2123n bsp;r. 1742. Tou dobou se křesťanstvím zabýval velice málo a o Bohu přílis nepřemýslel, i kdyz měl i několik období, kdy se bál pekla a tak se snazil být zbozný. Nicméně nikdy mu to dlouho nevydrzelo. Zázitkem, který ho velmi zasáhl, bylo, kdyz měl nastoupit na válečnou loď a přisli s kamarádem pozdě, takze se k lodi dopravovali na malém člunu, který se vsak převrhl a jeho přítel se utopil. V patnácti ho poslali do Spanělska do učení, ale vydrzel tam jen 18 měsíců. V roce 1742 zařídil otec Johnovi místo u svého blízkého přítele na Jamaice, ale před tím měl jestě vyřídit jakousi obchodní zálezitost v Kentu. Zde se setkal s tehdy čtrnáctiletou Mary Catlettovou, do které se okamzitě zamiloval, a zdálo se mu nemozné,aby ji opustil po třech dnech. Zůstal tedy tři týdny, loď na Jamajku odplula bez něj a otec se na něj velmi rozzlobil. Aby ho potrestal, poslal ho jako obyčejného námořníka do Benátek a John se vrátil za rok. Rozhodl se totiz, ze znovu pojede do Kentu za Mary, zůstal tam, zmeskal loď, na které mu otec nasel důstojnické místo a navíc ho chytili vojáci a přiměli ho ke sluzbě na válečné lodi jménem H. M. S. Harwich. Otec se mu snazil pomoci, ale neslo to - Anglie v době války s Francií velmi potřebovala zkusené námořníky. Vzhledem k tomu, ze se mu podmínky na palubě zdály neúnosné, dezertoval, ale brzy nato ho chytili , veřejně zbičovali, uvěznili a degradovali. V té době přemýslel buď o sebevrazdě nebo o vrazdě kapitána a jenom naděje, ze se zase setká s Mary, mu pomáhala situaci zvládnout.

Nakonec ho narychlo prodali na otrokářskou loď, která plula do Guiney, a protoze kapitán této lodi byl přítel Johnova otce, zacházel s ním slusně. John vsak hřesil, jak mohl. Kletby, urázky, nadávky.Nakonec se vsak spřátelil s majitelem lodi a ten ho vzal k sobě. Na Johna vsak velice zárlila manzelka majitele lodi, která se o něj nejprve starala, ale pak s ním zacházela velice hrubě, protoze zárlila na vztah svého manzela k němu. Nakonec s ním John odjel na jakousi obchodní cestu a byl obviněn z krádeze.

Po mnoha dalsích peripetiích se jednou jejich loď dostala do bouře a vypadalo to, ze ztroskotají.V lodi měli díru a udrzovali ji nad vodou snad jen silou vůle čtyři týdny, kdyz se jim nakonec podařilo přistát u irských břehů. Do deníku si napsal, ze kdyz uz se zdálo, ze je vse ztraceno, a ze se loď jistě potopí, vykřiknul: "Boze, smiluj se nad námi." Později pak v kajutě přemýslel nad tím co se stalo a uvěřil, ze Bůh si pouzil tu bouři, aby k němu promluvil.Zkrátka - Bozí milost.

Od té doby vzdy slavil výročí 10. května 1748 jako den svého obrácení a pokoření, kdy podvolil svoji vůli vyssí moci. "Thro' many dangers, toils and snares, I have already come; 'tis grace has bro't me safe thus far, and grace will lead me home." Po svém obrácení jestě několik let obchodoval s otroky, ale dbal o to, aby se s nimi zacházelo lidsky.

V r. 1750 se ozenil s Mary Catlettovou, kterou před tím mnoho let miloval. Po vázné nemoci v r. 1755 s putováním po moři přestal. V letech 1755 - 1760 zil v Liverpoolu, kde se seznámil s George Whitefieldem, významným probuzeneckým kazatelem, který působil v metodistické církvi. . Newton se stal nadseným Whitefieldovým následovníkem. Také se v té době seznámil se zakladatelem metodismu, Johnem Wesleym, kterého velice obdivoval. Pokračoval i ve studiu a naučil se hebrejsky a řecky.

Rozhodl se, ze se stane kazatelem a pozádal arcibiskupa z Yorku o ordinaci. Arcibiskup jeho zádost odmítnul, ale Newton se nevzdal, o něco později ho ordinoval biskup lincolnský a staral se o farnost v Olney, v Buckinghamshire. Do jeho kostela chodilo tolik lidí, ze museli kostel zvětsit, aby se tam vsichni vesli. Kromě Olney kázal i jinde. V r. 1767 se v Olney usadil básník William Cowper a s Newtonem se velice spřátelil.

Cowper Newtonovi pomáhal při bohosluzbách i na cestách. Nejen ze měli nedělní bohosluzby, ale pořádali kazdý týden i modlitební setkání. Na kazdém takovém setkání učili shromázdění novou píseň. Společně vydali několik vydání kancionálu jménem Olney Hymns. Vydání z roku 1779 obsahovalo 68 písní od Cowpera a 280 od Newtona.

Některé z Newtonových písní se zpívají dodnes. Patří k nim "How Sweet the Name of Jesus Sounds" a "Glorious Things of Thee Are Spoken," a samozřejmě i "Amazing Grace." Tahle píseň vznikla nejspís někdy v letech1760 - 1770 v Olney. Postupem času se k původní verzi přidávaly i dalsí sloky, ať uz z jiných Newtonových kancionálů, nebo sloky jiných autorů.

Toto je sest slok, které se objevily ve vydání z l. 1779 a 1808 a lze je proto povazovat za původní. Název písně byl Přehled a očekávání víry (Faith's Review and Expectation), a doplněn byl odkazem na 1. Paralipomenon 17:16-17. Tento citát zní: "Co jsem, Hospodine, Boze můj, ze jsi mě přivedl az sem? A i to bylo v Tvých očích málo. Dokonce přislibujes domu svého sluzebníka dlouhá léta. Shlédl jsi na mě, jako bych byl člověk vysoké hodnosti, Boze."

Amazing grace! (how sweet the sound)
That sav'd a wretch like me!
I once was lost, but now am found,
Was blind, but now I see.

'Twas grace that taught my heart to fear,
And grace my fears reliev'd;
How precious did that grace appear,
The hour I first believ'd!

Thro' many dangers, toils and snares,
I have already come;
'Tis grace has brought me safe thus far,
And grace will lead me home.

The Lord has promis'd good to me,
His word my hope secures;
He will my shield and portion be,
As long as life endures.

Yes, when this flesh and heart shall fail,
And mortal life shall cease;
I shall possess, within the veil,
A life of joy and peace.

The earth shall soon dissolve like snow,
The sun forbear to shine;
But God, who call'd me here below,
Will be forever mine.

Původ melodie je neznámý. Někteří autoři tvrdí, ze slo o americkou lidovou píseň, jiní ze je to původně melodie nějaké písně, kterou si zpívali otroci. Dočteme se i to, ze melodie patří původně lidové písni Loving Lambs a poprvé se objevila v r. 1831 ve zpěvníku jménem Virginia Hormony, který sestavili pánové James P. Carrell a David S. Clayton.

Newton vsak nebyl jenom autor duchovních písní. Psal si deníky a udrzoval rozsáhlou korespondenci. Historikové jsou dodnes velmi vděční za to, co se z jeho dopisů a deníků dozvěděli o obchodu s otroky v 18. století. V díle jménem Cardiphonia, or the Utterance of the Heart, (Kardifonie aneb výroky srdce), coz jsou dopisy, se ztotozňuje s evangelikálním probuzením a přemýslí nad myslenkami svého přítele Johna Wesleyho a metodismem vůbec.

V r. 1780 Newton odesel z Olney do Londýna, kde působil jako pastor (kazatel) v St. Mary Woolchurch. Ovlivnil mj. i Williama Wilberforce, který později vedl kampaň za zrusení otroctví. Kázal prakticky az do své smrti, a to i přesto, ze uz byl poslední rok svého zivota slepý.Zemřel v Londýně 21. prosince 1807.