ALTE DOCUMENTE
|
||||||||||
Saphrar povstal a dvakrát zatleskal. Ze dveøí, jež byly zakryty závìsem, vystoupili ètyøi ozbrojenci. První dva nesli pódium zahalené purpurovým pøehozem. Na pódiu, uložen mezi záhyby purpurového pøehozu, spoèíval pøedmìt, kvùli kterému jsem podnikl tuto pou a kvùli nìmuž jsem dal v sázku, a zdálo se, že i ztratil, svùj život — zlatá koule, vejce knìží-králù.
„Je od tebe kruté, že mu ji ukazuješ,“ pravil Ha-Keel.
„Ale vždy on pøišel zdaleka a tolik pro ni vytrpìl,“ zvolal Saphrar. „Jistì má nárok alespoò z dálky spatøit naši cennou koøist.“
Knižní øada Poutník è. 37
 |
GOR
Nomádi
na planetì Gor
díl II.
Kroniky Protizemì, èást 5
Z kronik Protizemì již vyšlo:
Èást 1. John Norman: Váleèník z planety Gor
Èást 2. John Norman: Vyhnancem na planetì Gor
Èást 3. John Norman: Vládcové planety Gor
Èást 4. John Norman: Nomádi na planetì Gor – díl I.
John Norman: Nomads of Gor, Volume II
Copyright ©1969 by John Norman
A Del Rey Book Published by Ballantine Books
Tenth U. S. Printing: June 1977
Translation Stanislav Kadlec
lllustrations Boris Vallejo via Agentur Schlück
Cover Martin Zhouf
Copyright © 1997 for the Czech edition by United Fans a. s.
ISBN 80-85892-10-3
Turia nyní byla èásteènì obležena, i když Tuèukové sami nemohli mìsto neprodyš 12512b116m nì uzavøít pøed okolním svìtem. Ostatní nomádské národy považovaly zabití Kutaituèika a vyplenìní jeho vozu èistì za záležitost lidu ètyø bosèích rohù, která se netýká Kassarù, Katajù ani Paravacijù. Kassaøi sice chtìli bojovat, stejnì jako èást Katajù, avšak umírnìní Paravacijové je pøesvìdèili, že spor se týká pouze Turie a Tuèukù, nikoli Turie a nomádù obecnì. K Kassarùm, Katajùm a Paravacijùm byli dokonce vysláni vyjednavaèi na tarnech s bohatými dary, kteøí je ujistili, že Turia k nim necítí nepøátelství.
Tuèucké jízdní oddíly však pøesto dokázaly pomìrnì úèinnì blokovat pozemní cesty do Turie. Tharlarionské jízdní oddíly podnikly ètyøikrát výpad z mìsta, avšak Tuèukové pøed nimi vždy ustoupili, aby je vylákali co nejdále od mìsta, kde je obklíèili a pobili na krátkou vzdálenost svými malými luky.
Houfce tharlarionských jezdcù se rovnìž nìkolikrát pokoušely ochránit karavany opouštìjící mìsto èi vyjet naproti karavanám, jež mìly namíøeno do Turie, avšak rychlí tuèuètí jezdci pøes tuto podporu sužovali svými nájezdy karavany tak dlouho, až je pøinutili k návratu, anebo je, muže po muži, zvíøe po zvíøeti, pobili ve stepi.
Tuèukové se nejvíce obávali nájemných tarnských jezdcù, protože ti po nich mohli pomìrnì beztrestnì pálit z bezpeèné výše, avšak ani tato obávaná zbraò Turie nedokázala sama o sobì Tuèuky vyhnat z rovin v okolí mìsta.
V poli Tuèukové vzdorovali tarnským jezdcùm tak, že rozmìlnili své oddíly na desetièlenné jednotky, které pøedstavovaly pouze nepravidelnì a rychle se pohybující terèe. Ze høbetu tarna je tìžké zasáhnout jednotlivé jezdce èi zvíøata, zejména pokud o vás vìdí a jsou pøipraveni vyhnout se vašemu šípu. A jestliže se tarnský jezdec snesl pøíliš nízko, vystavoval se odvetné palbì Tuèukù, kteøí mohli na kratší vzdálenost využít výhody svého obávaného malého luku. Støelba tarnských jezdcù je samozøejmì nejúèinnìjší proti semknuté jednotce pìchoty èi houfcùm tìžkopádných tharlarionù.
Námezdní tarnští jezdci mimoto zásobovali mìsto jídlem a døevem, což jim zabíralo spoustu èasu, nebo museli létat až do vzdálených údolí východního Cartia. Pøedpokládám, že tarnští jezdci, hrdí a svéhlaví muži, si nechali od Turiáncù za dopravu zásob dobøe zaplatit a ponížení z nošení bøemen ponìkud vyvážil lesk zlatých tarnských mincí. Vodu bralo mìsto ze studní obložených dlaždièkami, z nichž nìkteré byly i pøes tøicet metrù hluboké. Turia mìla též k dispozici nádrže pro pøípad obležení, v nichž se uchovával roztálý zimní sníh a voda z jarních dešù.
Kamèak trávil mnoho èasu v sedle kaiily a zlostným zrakem sledoval vzdálené bílé hradby Turie. Zásobování mìsta vzduchem nemohl zabránit. Postrádal obléhací stroje, muže a zkušenosti, které mìla severní mìsta. Jako nomád zùstal pod hradbami, jež se pøed ním tyèily, bezradnì stát.
„Nechápu,“ prohodil jsem, „proè tarnští jezdci neudeøí na vozový tábor se zápalnými šípy, proè nezaútoèí na bosky a nezaènou je pobíjet, abyste se museli stáhnout a chránit stáda.“
Nabízelo se to jako jednoduchá a prostá strategie. Ve stepi konec koncù nebylo vozy ani bosky kam skrýt a tarnští jezdci jich mohli kdykoli dosáhnout na vzdálenost nìkolika set pasangù.
„Jsou to žoldnéøi,“ pravil Kamèak.
„Nechápu, co tím myslíš,“ øekl jsem.
„Zaplatili jsme jim, aby nespálili naše vozy a nepobili naše bosky.“
„Dostávají tedy peníze od obou stran?“ podivil jsem se.
„Samozøejmì,“ odsekl Kamèak, jako by se to rozumìlo samo sebou.
Ponìkud mì to popudilo, i když jsem byl pøirozenì rád, že vozy a bosci jsou v bezpeèí. Dùvodem mého rozhoøèení bylo, myslím, to, že jsem, sám tarnským jezdcem, pokládal za nedùstojné, aby bojovníci vzdušných sil poskytovali za úplatu svou pøízeò bez rozdílu obìma stranám.
„Ale domnívám se,“ øekl Kamèak, „že Saphrar z Turie je nakonec pøeplatí a vozy budou zapáleny a bosci pobiti.“ Zaskøípìl zuby. „Dosud tak neuèinil, protože jsme mu zatím nijak neuškodili. Ani o nás neví.“
Pøikývl jsem.
„Stáhneme se,“ rozhodl Kamèak a otoèil se k jednomu ze svých poboèníkù. „A se shromáždí vozy a bosci se obrátí od Turie.“
„Vzdáváš se obléhání?“ otázal jsem se.
V Kamèakových oèích se krátce zablesklo. Pak se usmál. „Ovšem,“ pøisvìdèil.
Pokrèil jsem rameny.
Vìdìl jsem, že se musím nìjakým zpùsobem dostat do Turie, protože tam se nyní nacházela zlatá koule.
Musel jsem se nìjak pokusit se jí zmocnit a vrátit ji do Sardaru. Nepøišel jsem snad s tímto úmyslem k nomádùm? Proklínal jsem sám sebe, že jsem tak dlouho otálel — až do doby ètení znamení — protože jsem tím ztratil pøíležitost, abych se sám mohl pokusit získat kouli z Kutaituèikova vozu. Nyní už koule k mé zlosti nebyla v tuèuckém voze na otevøené stepi, ale pravdìpodobnì v Saphrarovì domì, kupcovì pevnosti za vysokými bílými hradbami Turie.
S Kamèakem jsem o svých zámìrech nemluvil, protože jsem si byl jist, že by mìl, a zcela oprávnìnì, námitky proti takovému bláznovství a snad by se mi dokonce pokusil zabránit v opuštìní tábora.
Neznal jsem však mìsto. Nevìdìl jsem, jak se do nìj dostat, nemluvì už ani o tom, jak uspìt v tak nebezpeèném úkolu, který jsem si sám zadal.
Odpoledne v táboøe bylo velmi rušné, protože lidé se pøipravovali na cestu. Stáda už byla hnána na západ, pryè od Turie, smìrem k Thasse, vzdálenému moøi. Nomádi høebelcovali tažné bosky, prohlíželi postroje, krájeli maso na pruhy, které vìšeli na boènice vozù, aby je vysušili na slunci a vìtru. Ráno mìly vozy vyrazit v dlouhých øadách od hradeb Turie za pomalu se pohybujícími stády. Ètení znamení mezitím pokraèovalo, dokonce za úèasti tuèuckých haruspexù, protože haruspexové zùstali na místì, dokud nebudou všechna znamení vyložena. Od jednoho majitele loveckých sleenù jsem se dozvìdìl, že znamení se vyvíjejí podle pøedpokladù, tedy nìkolik ku jedné proti volbì ubara sana. Pomyslel jsem si, že potíže Tuèukù s Turiánci k tomu malièko pøispìly. Tìžko vinit Kassary, Kataje a Paravacije z toho, že se nechtìli nechat vést Tuèukem proti Turii — anebo že nechtìli pøevzít tuèucké nešváry jakýmkoli spojením s nimi. Zejména Paravacijové trvali na nezávislosti jednotlivých národù.
Od Kutaituèikovy smrti se Kamèakovo chování zmìnilo. Zøídka pil, žertoval a témìø se pøestal smát. Chybìly mi jeho èasté výzvy k souboji, závodu èi sázce. Byl zahoøklý, náladový a stravovala ho nenávist k Turii a Turiáncùm. Nejhùøe se choval k Aphris, protože byla Turiánka.
Té noci, kdy se vrátil z Kutaituèikova vozu, pøistoupil vztekle ke kleci pro sleeny, kam pøedtím pøi pøedstíraném útoku zavøel Aphris a Elizabeth. Odemkl dvíøka a poruèil turiánské dívce, aby se pøed nìho postavila se sklonìnou hlavou. Pak z ní beze slova strhl žlutý kamisk a spoutal jí zápìstí otrockými náramky.
„Mìl bych tì zbièovat,“ øekl.
„Ale proè, pane?“ ptala se dívka tøesoucím se hlasem.
„Protože jsi Turiánka,“ odpovìdìl.
Dívka na nìho hledìla se slzami v oèích.
Kamèak ji nešetrnì popadl za rameno a vstrèil ji opìt do klece k vydìšené Elizabeth Cardwellové. Pak zavøel dveøe a zamkl je.
„Pane?“ zeptala se bázlivì Aphris.
„Ticho, otrokynì,“ okøikl ji.
Dívka se už neodvažovala promluvit.
„Tam obì poèkáte, až pøijde kováø,“ zabruèel, prudce se obrátil a odešel do vozu. Kováø však té noci nepøišel, ani pøíští, ba ani další. Bìhem obležení a bojù se musel vìnovat dùležitìjším vìcem, než je cejchování otrokyò.
„Jen a jede se svým oddílem,“ prohlásil Kamèak. „Ony neuteèou — poèkají v kleci jako sleenice — až pøijde železo.“
Kvùli náhlé nenávisti k Aphris z Turie také nijak nepospíchal s osvobozením dívek z jejich vìzení.
„Jen a se tam krèí,“ syèel, „a prosí, aby smìly být oznaèeny.“
Zejména Aphris byla z Kamèakovy bezdùvodné krutosti a necitelného chování k ní i Elizabeth zmatená — snad nejvíce z jeho náhlého ochladnutí. Domníval jsem se, i když ona sama by to zøejmì nikdy nepøipustila, že její srdce i tìlo nyní zcela patøilo krutému ubarovi Tuèukù.
Elizabeth Cardwellová mi odmítala pohlédnout do oèí nebo se mnou promluvit. „Jdi pryè!“ køièela. „Nech mì na pokoji!“
Jednou dennì, vždy v noci, kdy se krmí sleeni, hodil Kamèak dívkám do klece nìkolik kouskù bosèího masa a naplnil jim pánev vodou. Nìkolikrát jsem se za nì u nìho pøimlouval mezi ètyøma oèima, avšak on zùstával neoblomný. Pohlédl vždy na Aphris a pak se vrátil do vozu, kde vydržel celé hodiny sedìt se zkøíženýma nohama a mlèky civìt do stìny vozu.
Jednou udeøil pìstí do leštìné podlahy pokryté kobercem a zuøivì vykøikl, jako by si chtìl pøipomenout jakousi významnou nezmìnitelnou skuteènost: „Je Turiánka! Turiánka!“
Práci kolem vozu zatím obstarávala Tuka a ještì jedna dívka, které si Kamèak za tímto úèelem pronajal.
Když se mìly vozy pohnout, poruèil Tuce, aby si vzala hùl a pohánìla boska, který táhl nízký vozík s klecí pro sleeny.
Jednou jsem ji vyplísnil za to, že zlomyslnì bodala Elizabeth holí skrz møíže. Od té doby si v mé pøítomnosti už nikdy nic takového nedovolila. Zoufalou Aphris z Turie se zarudlýma oèima nechávala na pokoji, snad proto, že byla Turiánka, a tudíž k ní necítila žádnou záš.
„Kde máš svou èervenou larlí kožešinu, otrokynì?“ posmívala se Tuka Elizabeth a hrozila jí bosèí holí. „Kroužek se bude v tvém nose nádhernì vyjímat! Jen poèkej, až pocítíš železo, otrokynì — jako Tuka!“
Kamèak Tuku nikdy nepokáral, avšak já jsem ji vždy okøikl, pokud jsem byl nablízku. Elizabeth se tváøila, jako by jejím urážkám nevìnovala pozornost, avšak v noci jsem ji èasto slyšel plakat.
Dlouho jsem hledal mezi vozy, než jsem koneènì našel Harolda, téhož svìtlovlasého a modrookého mladíka, z kterého si utahovala Hereena z Prvního vozu, jež pøi letošních hrách Války lásky padla do rukou Turiáncù. Harold sedìl ze zkøíženýma nohama pod jedním z vozù, zabalený do staré bosèí pokrývky. Jedl kus bosèího masa po tuèuckém zpùsobu, a to tak, že maso držel v levé ruce a kvivou ho ukrajoval tìsnì pøed svými rty.
Beze slova jsem si k nìmu pøisedl a pozoroval jsem ho, jak jí. Ostražitì mì sledoval. Oba jsme mlèeli.
„Jak se daøí boskùm?“ otázal jsem se po chvíli.
„Mají se dobøe,“ odpovìdìl.
„A kvivy jsou ostré?“
„Snažíme se, aby byly.“
„Také je tøeba mazat nápravy vozù,“ odtušil jsem.
„Ano,“ pøisvìdèil, „to je pravda.“
Podal mi maso a já si kousek odhryzl.
„Ty jsi Tarl Cabot, Korobánec,“ øekl.
„Ano,“ pøisvìdèil jsem, „a ty Harold — Tuèuk.“
Pohlédl na mì a usmál se. „Ano,“ pøikývl, „já jsem Harold — Tuèuk.“
„Mám namíøeno do Turie,“ øekl jsem.
„To je zajímavé,“ podotkl Harold, „i já mám namíøeno do Turie.“
„V dùležité vìci?“
„Ne.“
„Co máš tedy v úmyslu?“
„Chci získat dívku,“ prohlásil Harold.
„Ach tak,“ pøikývl jsem.
„Co hledáš v Turii ty?“ otázal se Harold.
„Nic dùležitého.“
„Ženu?“
„Ne,“ potøásl jsem hlavou, „zlatou kouli.“
„Vím o ní,“ prohlásil Harold. „Uloupili ji z Kutaituèikova vozu.“ Pohlédl na mì. „Prý je bezcenná.“
„Snad,“ pøipustil jsem, „pøesto se vypravím do Turie a porozhlédnu se po ní. Kdybych ji náhodou našel, vezmu ji s sebou.“
„Kde myslíš, že se ta zlatá koule nachází?“
„Pøedpokládám,“ øekl jsem, „že nìkde v domì Saphrara, kupce z Turie.“
„To je zajímavé,“ prohlásil Harold, „protože právì v zahradách rozkoše jistého turiánského kupce jménem Saphrar jsem chtìl zkusit štìstí.“
„To je opravdu zajímavé,“ pøikývl jsem, „tøeba je to týž muž.“
„Je to možné,“ øekl Harold. „Ten kupec je malý, tlustý a má dva žluté zuby.“
„Ano,“ potvrdil jsem.
„Jsou to jedové zuby,“ poznamenal Harold, „turiánský zvyk — ale dost nebezpeèný, protože zuby jsou naplnìné jedem osta.“
„Pak si dám pozor, aby mì nekousl,“ odtušil jsem.
„To je, myslím, dobrý nápad,“ usoudil Harold.
Potom jsme chvilku sedìli mlèky. On jedl a já ho pozoroval, jak krájí a žvýká svou veèeøi. Poblíž hoøel oheò, ten však nebyl jeho. Vùz nad jeho hlavou nebyl jeho vozem. Nemìl žádnou kaiilu. Pokud jsem vìdìl, veškerý Haroldùv majetek tvoøilo jeho obleèení, pokrývka z bosèí kùže, zbranì a veèeøe.
„V Turii tì zabijí,“ pravil Harold, když dojedl a otøel si ústa po tuèuckém zpùsobu pravým rukávem.
„Snad,“ pøipustil jsem.
„Nevíš ani, jak se dostat do mìsta,“ pokraèoval.
„To je pravda,“ pøiznal jsem.
„Já se mohu do Turie dostat, kdy se mi zachce,“ prohlásil. „Znám tajnou cestu.“
„Mohl bys mì vzít s sebou,“ navrhl jsem obezøetnì.
„Mohl,“ pøikývl a opatrnì otíral kvivu o levý rukáv.
„Kdy vyrážíš do Turie?“ otázal jsem se.
„Dnes v noci,“ øekl.
Pohlédl jsem na nìho. „Proè jsi nevyrazil už døíve?“
„Kamèak,“ usmál se, „mi øekl, abych na tebe poèkal.“
Nebyla to zrovna nejpøíjemnìjší cesta do Turie, kterou mi Harold ukázal, ale nezbylo mi než ho následovat.
„Umíš plavat?“ otázal se.
„Ano,“ pøikývl jsem. Jak to, že ty jako Tuèuk umíš plavat?“ zajímal jsem se. Vìdìl jsem, že nìkteøí Tuèukové se nauèili plavat ve vodách Cartia.
„Nauèil jsem se to v Turii,“ odpovìdìl Harold, „ve veøejných lázních, kde jsem býval otrokem.“
Øíká se, že co do pøepychu, poètu bazénù a rozmanitosti týkající se teplot, vùní a olejù pøedèí turiánské láznì pouze láznì arejské.
„Každou noc se láznì vypouštìly a èistily a já byl jedním z mnoha, kteøí se o to starali,“ vyprávìl. „Bylo mi teprve šest, když mì zajali Turiánci, a ve mìstì jsem strávil celých jedenáct let.“ Usmál se. „Mùj pán za mì zaplatil pouhých jedenáct tarnských mìïákù a myslím, že nemìl dùvod být se svou investicí nespokojen.“
„Jsou dívky, které se starají o láznì bìhem dne, skuteènì tak krásné, jak se povídá?“ zeptal jsem se. Lázeòská dìvèata z Turie jsou témìø stejnì proslavená jako dìvèata z Aru.
„Snad,“ pøipustil, „nikdy jsem je nevidìl — pøes den jsem byl spolu s ostatními mužskými otroky spoután v tmavé místnosti, kde jsme spali a èerpali síly pro noèní práci.“ Pak dodal: „Obèas nìkterou z dívek hodili mezi nás, aby ji potrestali, ale my jsme nevìdìli, jestli je krásná, nebo ne.“
„Jak se ti podaøilo uprchnout?“ zeptal jsem se.
„V noci pøi èištìní bazénù nám snímali øetìzy, aby se nenamoèily a nezrezivìly, a my byli k sobì pøipoutáni za hrdla pouze lany. Na lano mì dali, až když mi bylo ètrnáct let. Do té doby jsem si mohl zaplavat v bazénech, než je vypustili, a nìkdy jsem obstarával rùzné úkoly pro pána lázní. Tehdy jsem se nauèil plavat a seznámil jsem se s ulicemi Turie. Jednou, když mi bylo sedmnáct, jsem se ocid na konci lana. Pøekousal jsem ho a utekl. Spustil jsem se po provaze do studnì, abych se skryl, a když jsem se potopil pod hladinu, našel jsem u dna otvor, jímž jsem proplul do mìlké nádrže, která napájela studni. Znovu jsem se potopil a pod vodou se dostal až do kamenného tunelu, kterým tekl podzemní potok. Tunel byl velmi dlouhý, ale hladina vody naštìstí nedosahovala až ke stropu. Tímto tunelem jsem proplaval.“
„A kam tunel vede?“ zeptal jsem se.
„Sem,“ ukázal Harold na prùrvu mezi dvìma skalami, jen asi dvacet centimetrù širokou. Z prùrvy vytékala voda, která se vlévala do potoka, z nìhož asi ètyøi pasangy od tábora brávaly Aphris s Elizabeth vodu pro tažné bosky.
Harold bez dlouhých øeèí sevøel kvivu v zubech, uvázal si kolem pasu lano s hákem a zmizel v prùrvì. Následoval jsem ho, ozbrojen kvivou a meèem.
Na tu cestu nerad vzpomínám. Jsem dobrý plavec, ale zde jsem mìl dojem, jako bychom museli pøekonávat nepolevující proud vody po celé pasangy — a bylo tomu skuteènì tak. Koneènì na jednom místì v tunelu se Harold ponoøil pod hladinu. Potopil jsem se za ním. Ocitli jsme se v malé nádrži, kterou napájel podzemní pramen, a lapali jsme po dechu. Zde se Harold znovu ponoøil pod hladinu a já ho opìt následoval. Po chvíli, která mi pøipadala nepøíjemnì dlouhá, jsme znovu vyplavali nad hladinu, tentokrát ve studni, obložené dlaždièkami. Studna byla dost široká, asi kolem pìti metrù. Zhruba tøicet centimetrù nad hladinou visel velký tìžký sud, nyní naklonìný na bok. Podle jeho úctyhodných rozmìrù jsem soudil, že by dokázal pojmout doslova stovky galonù vody. K sudu byla pøipevnìna dvì lana. Tenèím se ovládalo plnìní vodou, silnìjším se sud vytahoval èi spouštìl. Lano však slouží pøedevším jako jeho ochranné pouzdro pro øetìz, jenž je skryt uvnitø. Za tímto úèelem se lano natírá voduvzdorným klihem, který se vyrábí z bosèích kùží, kostí a kopyt, jež se nakupují od nomádù. Pøesto se lano i øetìz musí dvakrát do roka vymìnit. Odhadoval jsem, že okraj studny je nejménì tøi sta metrù vysoko.
Haroldùv hlas znìl v hloubi studny dutì. „Dlaždice se musí pravidelnì prohlížet,“ øíkal, „proto je lano opatøeno smyèkami.“
Úlevnì jsem si vydechl. Jedna vìc je se po dlouhém lanì spustit, a jiná vyšplhat po nìm vzhùru, a to i pøes menší gravitaci Goru — zejména po tak dlouhém lanì, jako bylo to, které jsem nejasnì vidìl nad sebou.
Smyèky tvoøily zvláštní provazy vpletené do hlavního lana a pevnì pøilepené klihem. Byly rozmístìny asi tøi a pùl metru nad sebou. Pøestože jsem na nich mohl pravidelnì odpoèívat, byl výstup dost vyèerpávající. Navíc mì zneklidòovaly vyhlídky na to, že bych mìl sestoupit po lanì se zlatou koulí a pod vodou doplavat k místu, kde jsme se pustili do tohoto dobrodružství. A už vùbec mi nebylo jasné, jak hodlá Harold, pokud ovšem mezi kapradinami a kvìtinami Saphrarových zahrad rozkoše uspìje, provést svou vzpírající se koøist touto nevábnou, složitou a svéráznou cestou.
Protože jsem zvídavý èlovìk, zeptal jsem se ho na to, když jsme odpoèívali po nìjakých stech metrech výstupu.
„Zmocníme se dvou tarnù,“ sdìlil mi, „a na tìch unikneme.“
„Jsem rád, že máš plán,“ prohodil jsem,
„Ovšem,“ pøisvìdèil, „vždy jsem Tuèuk.“
„Už jsi nìkdy na tarnu létal?“ zajímal jsem se.
„Ne,“ øekl a zaèal opìt šplhat vzhùru.
„Tak jak to chceš provést?“ zeptal jsem se a vydal se za ním.
„Ty jsi tarnský jezdec, ne?“ opáèil.
„Ano,“ pøisvìdèil jsem.
„Nauèíš mì to,“ prohlásil.
„Øíká se,“ namítl jsem, „že tarn pozná, kdo je tarnský jezdec a kdo ne — a že zabije toho, kdo není.“
„Pak ho tedy musím oklamat,“ odtušil Harold.
„A jak to udìláš?“ otázal jsem se.
„To bude snadné,“ prohlásil Harold. „Jsem Tuèuk.“
Zvažoval jsem, že se spustím po lanì zase dolù a vrátím se do tábora pro láhev pagy. Zítøek bude jistì stejnì pøíznivý pro cestu do Turie jako kterýkoli jiný den. Nemìl jsem však pøíliš chuti ponoøit se ještì jednou do podzemního proudu, ani znovu plavat proti nìmu pøi mé další výpravì do Turie. Jedna vìc je koupat se ve veøejných lázních èi plavat v bazénu, a jiná bojovat celé pasangy s prudkým proudem v tunelu, kde rozdíl mezi hladinou vody a stropem èiní pouhých nìkolik centimetrù.
„To by mi mìlo vynést jizvu odvahy,“ ozval se seshora Harold, „nemyslíš?“
„Cože?“ zeptal jsem se nevìøícnì.
„Když unesu dívku ze Saphrarova domu a vrátím se na ukradeném tarnu.“
„Nepochybnì,“ zabruèel jsem. Pøistihl jsem se, že pøemýšlím, zda Tuèukové mají také jizvu tuposti. Pokud ano, hodlal jsem onoho mladého muže, který visel na lanì nìkolik metrù nade mnou, na toto vyznamenání vøele doporuèit.
Pøesto jsem toho sebevìdomého mladíka musel jaksi obdivovat.
Domníval jsem se, že pokud by se nìkdo dokázal vypoøádat s šílenstvím, urèitì by to byl on, nebo nìkdo stejnì odvážný èi omezený.
Uvìdomil jsem si však, že ani moje vyhlídky na úspìch a pøežití nejsou valné. Pokoušel jsem se hodnotit jeho pøíèetnost, a pøitom jsem šplhal po lanì za ním, mokrý, prochladlý, zadýchaný, cizinec ve mìstì Turii, zamýšlející odcizit vejce knìží-králù, které bylo nepochybnì støeženo lépe než samotný domovský kámen. Usoudil jsem tedy, že by bylo spravedlivé, abych na jizvu tuposti doporuèil Harolda i sebe a nechal Tuèuky zvolit toho pravého.
Pocítil jsem jakousi úlevu, když jsem se koneènì chopil vrátku a vytáhl se ze studny. Harold nehybnì stál u okraje a ostražitì se rozhlížel. Turiánské studny nemají žádnou zvýšenou zídku, ale jejich okraj je, s výjimkou asi pìticentimetrové obruby, na úrovni podlahy. Pøipojil jsem se k Haroldovi. Ocitli jsme se v uzavøeném studnièním dvorku, obklopeném asi ètyøi metry vysokými stìnami s vnitøním ochozem pro obránce. Stìny slouží k ochranì vody a navíc, vezmeme-li v úvahu poèet studní ve mìstì, z nichž nìkteré jsou napájené prameny, mohou tato opevnìní sloužit jako opìrné body, kdyby èásti mìsta padly do rukou nepøíteli.
Z kruhového dvorku vedl klenutý prùchod s døevìnou branou, která byla otevøená dokoøán. Staèilo jen vyjít ven a ocitli bychom se na jedné z turiánských ulic. Neèekal jsem, že pøístup do mìsta bude tak snadný — dá-li se to tak øíct.
„Naposled jsem tu byl asi pøed pìti lety,“ prohodil Harold.
„Do Saphrarova domu je odtud daleko?“ otázal jsem se.
„Dost daleko,“ odpovìdìl. „Ale ulice jsou tmavé.“
„Dobrá,“ pøikývl jsem. „Pojïme.“
Jarní noc byla chladná a šaty jsem mìl promáèené. Haroldovi zøejmì zima ani mokré šaty nevadily. Tuèukové vùbec k mé nelibosti podobné vìci témìø nevnímali. Byl jsem rád, že nás èeká dlouhá cesta tmavými ulicemi.
„Tma skryje, že naše šaty jsou mokré,“ øekl jsem, „a než dorazíme na místo, trochu se vysuší.“
„Ovšem,“ pøikývl Harold, „to je souèást mého plánu.“
„Ach tak,“ øekl jsem.
„Ale po cestì bych se rád zastavil v lázních,“ prohlásil Harold.
„Touhle dobou budou už nejspíš zavøené,“ namítl jsem.
„Ne,“ odpovìdìl, „zavírají se až ve dvacet hodin.“ To byla pùlnoc gorejského dne.
„Proè se chceš zastavit v lázních?“ vyzvídal jsem.
„Nikdy jsem v nich nebyl jako zákazník,“ odtušil, „a èasto jsem pøemýšlel — stejnì jako ty — zda jsou turiánská lázeòská dìvèata skuteènì tak krásná, jak se povídá.“
„To je jistì tøeba zjistit,“ øekl jsem, „ale myslím, že bude lepší, když pùjdeme rovnou do Saphrarova domu.“
„Když si to pøeješ,“ pokrèil Harold rameny. „Konec koncù, láznì mùžu navštívit, až dobudeme mìsto.“
„Dobudeme mìsto?“ opáèil jsem.
„Samozøejmì.“
„Podívej,“ øekl jsem mu, „bosci jsou už na cestì z Turie. Vozy je budou následovat zítra ráno. Obléhání skonèilo. Kamèak se stáhl.“
Harold se usmál. „To ano,“ pohlédl na mì.
„Ale jestli chceš,“ nabídl jsem se, „zaplatím za tebe vstupné.“
„Mùžeme se vsadit,“ navrhl.
„Ne,“ øekl jsem pevnì, „zaplatím vstupné.“
„Tak dobrá,“ souhlasil.
Pomyslel jsem si, že bude snad lepší, dorazíme-li do Saphrarova domu až po dvacáté hodinì. Do té doby se zdálo rozumné strávit èas nìkde jinde a turiánské láznì byly stejnì dobrým místem jako kterékoli jiné.
Zavìsili jsme se do sebe a vykroèili jsme prùchodem ven ze studnièního dvorku.
Sotva jsme vyšli na ulici, zaslechli jsme zašustìní tìžkých drátù. Když jsme pøekvapenì vzhlédli, spatøili jsme, že na nás padá ocelová sí.
Vzápìtí jsme zaslechli, jak nìkolik mužù seskakuje na ulici a zaèíná pøitahovat konce drátìné sítì, jež zøejmì sloužila k odchytu živých sleenù. Nemohli jsme se s Haroldem ani pohnout a zùstali jsme stát jako hlupáci, dokud nám strážní nepodrazili nohy a nezapletli nás do sítì.
„Dvì ryby ze studny,“ prohodil jeden z nich.
„To samozøejmì znamená,“ ozval se druhý, „že o ní vìdí i další.“
„Zdvojíme hlídky,“ øekl tøetí.
„Co s nimi udìláme?“ zeptal se ètvrtý.
„Vezmeme je do Saphrarova domu,“ odpovìdìl první z mužù.
Otoèil jsem se, pokud mi to sí dovolovala, k Haroldovi. „I tohle je souèástí tvého plánu?“
Usmál se a pokusil se roztrhnout sí. „Ne,“ odpovìdìl.
I já jsem zkusil pevnost sítì. Husté pletivo drželo velmi dobøe.
Harold a já jsem byli pøivázáni k turiánské otrokáøské kládì, kovovému bøevnu, jež mìlo na každém konci pouto na hrdlo a za ním dva okovy pro vìzòovy ruce.
Kleèeli jsme pøed nízkým pódiem pokrytým koberci a poduškami, na nìmž ležel Saphrar. Kupec mìl na sobì zlatobílé domácí obleèení a na nohou sandály z bílé kùže se zlatými øemínky. Nehty na nohou i na rukou mìl nalakované karmínovou barvou. Když nás spatøil, radostnì rozpøáhl tuèné ruce. Zlaté kapky nad jeho oèima se nadzdvihly a zase poklesly. Usmál se a odhalil špièky zlatých zubù, jichž jsem si poprvé povšiml oné noci, kdy jsme se zúèastnili jeho hostiny.
Vedle nìho sedìl z každé strany jeden bojovník. Bojovník napravo mìl roucho podobné lázeòskému. Tváø mu zakrývala kápì, jaké nosí èlenové klanu muèitelù. Pohrával si s paravacijskou kvivou. Poznal jsem ho podle postavy a držení tìla. Byl to týž muž, který po mnì mezi vozy hodil kvivou a který se málem stal mým vrahem, nebýt náhlého záblesku na lakované boènici.[*] Druhý bojovník nalevo od Saphrara byl obleèen do koženého odìvu tarnského jezdce a na krku mìl pás z diamantù a starých tarnských mincí mìsta Aru. Po jeho boku leželo kopí, pøilba a štít.
„Jsem poctìn tvou návštìvou, Tarle z Ko-ro-by,“ øekl Saphrar. „Èekali jsme, že se sem brzy vypravíš, ale netušili jsme, že víš o cestì studní.“
Pøes kovové bøevno jsem pocítil, jak sebou Harold trhl. Když pøed lety utíkal, zøejmì narazil na únikovou cestu z mìsta, která nebyla nìkterým Turiáncùm neznámá. Vzpomnìl jsem si, že díky lázním umìjí témìø všichni Turiánci plavat.
Skuteènost, že muž s paravacijskou kvivou mìl nyní na sobì roucho, se zdála významná.
„Náš pøítel s kápí,“ øekl Saphrar a pokynul rukou doprava, „pøišel touž studní do mìsta jen nìkolik ahnù pøed tebou. Protože jsme s ním ve styku a on o ní vìdìl, považovali jsme za moudré postavit poblíž hlídky — zdá se, že se to vyplatilo.“
„Kdo je tím zrádcem nomádù?“ otázal se Harold.
Muž v kápi znehybnìl.
„Ovšem,“ øekl Harold, „teï vidím jeho kvivu — je to pøirozenì Paravaci.“
Mužova ruka svírající kvivu zbìlela a já se obával, že vyskoèí a vrazí èepel své zbranì až po rukoje do prsou tuèuckého mladíka.
„Èasto jsem pøemýšlel,“ pokraèoval Harold, „odkud berou Paravacijové své bohatství.“
Muž v kápi se se zuøivým výkøikem vymrštil a pozvedl kvivu.
„Prosím,“ øekl Saphrar a zamával tlustou ruèkou. „Nechci mezi pøáteli žádnou zlou vùli.“
Muž v kápi se znovu posadil a tøásl se vztekem.
Druhý bojovník, silný zachmuøený muž s jizvou pøes levou tváø a bystrýma oèima, si nás mlèky mìøil pohledem jako bojovník, který odhaduje možnosti svého nepøítele.
„Pøedstavil bych vám našeho pøítele v kápi,“ vysvìtloval Saphrar, „ale ani já neznám jeho jméno èi tváø — pouze vím, že má mezi Paravaciji vysoké postavení, a proto mi také prokazuje velké služby.“
„Tak trochu ho znám,“ poznamenal jsem. „Sledoval mì v táboøe Tuèukù — a pokusil se mì zabít.“
„Vìøím,“ prohlásil Saphrar, „že tentokrát budeme mít více štìstí.“
Mlèel jsem.
„Jsi skuteènì z klanu muèitelù?“ zeptal se Harold muže v kápi.
„To brzy zjistíš,“ odpovìdìl temnì.
„Myslíš,“ pokraèoval Harold, „že mì dokážeš pøinutit žebrat o milost?“
„Když budu chtít,“ odtušil muž.
„Chceš se vsadit?“ navrhl Harold.
Muž se naklonil dopøedu a zasyèel: „Tuèucký sleene!“
„Dovolte, abych vám pøedstavil Ha-Keela z Port Karu,“ vmísil se Saphrar, „velitele nájemných tarnských jezdcù.“
„Je Saphrarovi známo,“ otázal jsem se Ha-Keela, „že jsi pøijal od Tuèukù zlato?“
„Ovšem,“ pøisvìdèil Ha-Keel.
„Zøejmì si myslíš,“ øekl pobavenì Saphrar, „že bych mohl nìco namítat — a že se ti podaøí zasít nedùvìru mezi nás, kdo jsme tvými nepøáteli. Ale vìz, Tarle Cabote, že já jsem kupec a vím, co pro lidi znamená zlato — proti Ha-Keelovì dohodì s Tuèuky nemám vìtších námitek než proti tomu, že voda zamrzá a oheò hoøí — a že nikdo neopustí Žlutý bazén Turie živ.“
Narážce na Žlutý bazén Turie jsem nerozumìl. Když jsem však pohlédl na Harolda, povšiml jsem si, že pøi tìch slovech zbledl.
,Jak to,“ otázal jsem se, „že Ha-Keel z Port Karu nosí náhrdelník z tarnských mincí mìsta Aru?“
„Kdysi jsem žil v Aru,“ odpovìdìl zjizvený Ha-Keel. ,A pamatuji si na tebe jako na Tarla z Bristolu z doby, kdy byl Ar obležen.“[†]
„To už je velmi dávno,“ prohodil jsem.
„Tvùj šermíøský souboj s Pa-Kurem, mistrem zabijákù, byl skvìlý.“
Úklonem hlavy jsem pøijal jeho zdvoøilost.
„Možná se budeš ptát,“ pravil Ha-Keel, „proè já, tarnský jezdec z Aru, bojuji za kupce a zrádce jižních rovin.“
„Je mi smutno,“ øekl jsem, „že meè, který byl kdysi pozvednut na obranu Aru, se dal do služeb zlata.“
„Na mém hrdle,“ pokraèoval, „vidíš zlatou tarnskou minci slavného Aru. Pro tento zlaák jsem podøízl hrdlo, abych koupil jisté ženì parfémy a hedvábí. Ona však uprchla z mìsta s jiným. Já byl pronásledován a rovnìž jsem uprchl. Sledoval jsem je, v boji jsem zabil bojovníka a pøišel k této jizvì. To dìvèe jsem prodal do otroctví. Nemohl jsem se už vrátit do slavného Aru.“ Uchopil zlaák prsty. „Nìkdy,“ dodal, „se mi zdá tìžký.“
„Ha-Keel,“ pravil Saphrar, „se moudøe odebral do mìsta Port Karu, jehož pohostinnost je známa. Tam jsme se poprvé setkali.“
„Ha!“ vykøikl Ha-Keel. „Ten malý urt se pokusil ukrást mi mìšec!“
„Nebyl jsi tedy vždy kupcem?“ otázal jsem se Saphrara.
„Mezi pøáteli,“ øekl Saphrar, „snad mùžeme mluvit pravdu, zejména když víme, že náš pøíbìh nebudou nikomu vyprávìt. Vidíš, vím, že ti mohu dùvìøovat.“
„Jak to?“
„Protože budeš zabit.“
„Ach tak,“ pøikývl jsem.
„Kdysi jsem pracoval v dílnì na parfémy v Tyru,“ vyprávìl Saphrar, „ale jednoho dne jsem z ní odešel s nìkolik liber tìžkým mìchem talenderového nektaru, který jsem si nedopatøením zastrèil pod tuniku. Za to mi usekli kus ucha a vyhnali z mìsta. Vydal jsem se do Port Karu, kde jsem se nìjaký èas musel živit odpadky z kanálù a rùznými zbytky, které jsem našel.“
„Jak ses tedy stal bohatým kupcem?“
„Setkal jsem se s jedním mužem,“ øekl Saphrar, „vysokým mužem — trochu hrozivého vzezøení — s tváøí šedou jako kámen a oèima jako sklo.“
Ihned jsem si vybavil Elizabethin popis muže, který posuzoval její vhodnost k tomu, aby pøinesla Tuèukùm kurýrní pás — na Zemi!
„Toho muže jsem nikdy nevidìl,“ poznamenal Ha-Keel. „Chtìl bych se s ním setkat.“
Saphrar se otøásl. „Buï rád, že ses s ním nesetkal.“
„Tvùj osud se zmìnil,“ otázal jsem se, „když jsi poznal toho muže?“
„Rozhodnì,“ pøisvìdèil malý kupec. „Byl to vlastnì on, kdo mì zahrnul bohatstvím a poslal pøed lety do Turie.“
Jaké je tvé mìsto?“ zeptal jsem se.
„Myslím,“ usmál se, „že Port Kar.“
To mi staèilo. Pøestože byl kupec Saphrar vychován v Tyru a dosáhl úspìchu v Turii, považoval se za muže z Port Karu. Pomyslel jsem si, že toto mìsto dokázalo ušpinit duši mnoha lidí.
„To vysvìtluje,“ prohlásil jsem, „proè máš v Port Karu galéru, pøestože žiješ v Turii.“
„Ovšem,“ pøitakal.
„A také,“ uvìdomil jsem si náhle, „ten rensový papír z kurýrního pásu, papír z Port Karu!“
„Ovšem.“
„Ta zpráva byla od tebe,“ prohlásil jsem.
„Ten pás byl sešit na dívèinì hrdle v tomto domì,“ potvrdil Saphrar, „ale ta chudinka byla tehdy omámena a nevìdìla nic o poctì, které se jí dostalo.“ Pak se usmál. „Svým zpùsobem to byla škoda — hodlal jsem si ji ponechat v zahradách rozkoše jako svou otrokyni.“ Saphrar pokrèil rameny a rozpøáhl ruce. „Ale on o tom nechtìl ani slyšet — musela to být právì ona!“
„Kdo je to ,on’?“ otázal jsem se.
„Ten šedý chlapík,“ odpovìdìl Saphrar, „který pøivezl omámenou dívku do mìsta na høbetu tarna.“
„Jak se jmenuje?“
„To mi odmítá sdìlit.“
„Jak mu øíkáš?“
„Pane,“ zvážnìl Saphrar. „Dobøe platí,“ dodal.
„Jsi jen tlustý ponížený otrok,“ prohlásil Harold.
Saphrar urážku pøeslechl a pøihladil si své roucho. „Platí velmi dobøe,“ opakoval.
„Proè ti nedovolil ponechat si tu dívku jako otrokyni?“ otázal jsem se.
„Mluvila barbarským jazykem,“ odpovìdìl Saphrar, „který prý ovládáš i ty. Plán zøejmì spoèíval v tom, že zpráva bude pøeètena a Tuèukové tì pomocí té dívky najdou a zabijí. Ale oni to neudìlali.“
„Ne,“ potvrdil jsem.
„Už na tom nezáleží,“ mávl rukou Saphrar.
Pøemýšlel jsem, jakou smrt mi asi pøichystal.
„Jak to,“ zeptal jsem se, „že jsi mì na hostinì oslovil jménem, pøestože jsi mì nikdy nevidìl?“
„Šedý chlapík tì velmi dobøe popsal,“ odtušil Saphrar. „Navíc jsem si byl jist, že u Tuèukù nemohou pøebývat dva lidé s vlasy, jaké máš ty.“
Trochu jsem se naježil. Nemám rád, když se nepøátelé nebo neznámí lidé zmiòují o mých vlasech. Myslím, že to má co dìlat s mým dìtstvím, kdy mé ohnivé vlasy, snad opravdu ponìkud nápadné, byly terèem posmìšných poznámek, na nìž jsem obvykle odpovídal bøitkou poznámkou èi ranou pìstí. Pøestože jsem se nyní nacházel v Saphrarovì domì, s jistým uspokojením jsem si uvìdomil, že jsem vìtšinu tìchto sporù rozhodl ve svùj prospìch. Má teta mi každý veèer prohlížela klouby na rukou, a pokud byly odøené — jak se nezøídka stávalo — utekl jsem vždy místo veèeøe do postele, abych zachoval svou èest.
„Pobavilo mì,“ usmál se Saphrar, „když jsem tehdy vyslovil tvé jméno — jen abych vìdìl, jak se zachováš — abych, jak se øíká, zamíchal tvé víno.“
To bylo turiánské rèení. V tomto mìstì se pøi jistých pøíležitostech pilo víno s rozpuštìným koøením èi cukrem.
„Zabijme ho,“ navrhl Paravaci.
„Nikdo ti nedovolil promluvit, otroku,“ okøikl ho Harold.
„Pøenech mi tohoto muže,“ žádal Paravaci Saphrara a ukázal kvivou na Harolda.
„Snad pozdìji,“ odbyl ho Saphrar. Poté malý kupec povstal a dvakrát zatleskal. Ze dveøí, jež byly zakryty závìsem, vystoupili ètyøi ozbrojenci. První dva nesli pódium zahalené purpurovým pøehozem. Na pódiu, uložen mezi záhyby purpurového pøehozu, spoèíval pøedmìt, kvùli kterému jsem podnikl tuto pou — alespoò jsem si to do té chvíle myslel — a kvùli nìmuž jsem dal v sázku, a zdálo se, že i ztratil, svùj život — zlatá koule.
Vypadala opravdu jako vejce. Delší osa tohoto pøedmìtu mìla asi ètyøicet centimetrù, zatímco kratší nìco málo pøes tøicet centimetrù.
„Je od tebe kruté, že mu ji ukazuješ,“ pravil Ha-Keel.
„Ale vždy on pøišel zdaleka a tolik pro ni vytrpìl,“ zvolal Saphrar. „Jistì má nárok alespoò z dálky spatøit naši cennou koøist.“
„Kutaituèika kvùli ní zabili,“ poznamenal jsem.
„Nejenom jeho,“ prozradil mi Saphrar, „a zøejmì ještì zemøe mnoho dalších.“
„Víš, co to je?“ zeptal jsem se.
„Ne,“ odpovìdìl Saphrar, „ale vím, že je dùležitá pro knìze-krále.“ Povstal, pøistoupil k vejci a pøejel po nìm prstem. „Proè ale, to nevím,“ prohlásil, „není z pravého zlata.“
„Vypadá jako vejce,“ prohodil Ha-Keel.
„Ano,“ pøisvìdèil Saphrar, „a už je to cokoli, má to tvar vejce.“
„Možná to je vejce,“ usoudil Ha-Keel.
„Snad,“ pøipustil Saphrar, „ale k èemu potøebují knìží-králové takové vejce?“
„Kdo ví,“ odtušil Ha-Keel.
„Právì tuto vìc jsi pøišel hledat do Turie, že?“ obrátil se ke mnì Saphrar.
„Ano,“ pøiznal jsem. „To jsem hledal.“
„Vidíš, jak to bylo snadné!“ zasmál se.
„Ano,“ øekl jsem, „velmi snadné.“
„Dovol mi, abych ho zabil, a zemøe jako bojovník,“ žádal Ha-Keel a tasil svùj meè.
„Ne,“ vykøikl Paravaci, „pøenech ho mnì, stejnì jako toho druhého.“
„Ne,“ rozhodl Saphrar. „Oba patøí mnì.“
Ha-Keel podráždìnì zasunul meè zpìt do pochvy. Chtìl mi umožnit rychlou a èestnou smrt. Zøejmì nesouhlasil s úmysly, které s námi mìli Paravaci a Saphrar. Ha-Keel byl možná hrdloøez a zlodìj, ale zároveò pocházel z Aru — a byl to tarnský jezdec.
„Ten pøedmìt jsi získal pro toho šedého muže?“ vyzvídal jsem.
„Ano,“ odpovìdìl Saphrar.
„On ho tedy pøedá knìžím-králùm?“ zeptal jsem se nevinnì.
„Nevím, jak s ním naloží,“ øekl Saphrar. „Pokud dostanu své zlato, které mì zøejmì uèiní nejbohatším èlovìkem na celém Goru, nezáleží mi na tom.“
„Jestli se vejce poškodí,“ upozornil jsem ho, „mohl bys na sebe pøivolat hnìv knìží-králù.“
„Pokud vím,“ prohlásil Saphrar, „ten muž je knìz-král. Jak by se jinak mohl odvážit použít jména knìží-králù ve zprávì v kurýrním pásu?“
Samozøejmì jsem vìdìl, že ten muž nebyl knìz-král. Pochopil jsem však, že Saphrar nemìl tušení, pro koho pracuje. Byl jsem si jist, že je to týž muž, který pøenesl Elizabeth Cardwellovou na tento svìt — týž, který byl v New Yorku a rozhodl, že jí svìøí jednu z rolí ve své nebezpeèné høe, a jenž tedy mìl k dispozici pokroèilou techniku, pøinejmenším na úrovni meziplanetárních letù. Nevìdìl jsem, zda tuto techniku vlastní, nebo zda mu ji poskytli jiní — neznámí — nevidìní — kteøí mìli sami své zájmy v této høe dvou, možná i více svìtù. Mohl být, a já to považoval za pravdìpodobné, pouhým agentem nìjaké síly, jež pøedstavovala hrozbu dokonce i pro knìze-krále, ale zároveò se jich bála, nebo jinak by už bývala zaútoèila na tento svìt èi na Zemi, jakési neznámé síly, jež si pøála, aby knìží-králové vymøeli a ona se mohla sama zmocnit celé sluneèní soustavy.
„Odkud šedý muž vìdìl, kde je zlatá koule?“ zeptal jsem se.
„Jednou se zmínil,“ odpovìdìl Saphrar, „že mu o tom kdosi øekl —“
„Kdo?“
„To nevím.“
„Víc nevíš?“
„Ne.“
Pøemýšlel jsem. Jiní — mocní tvorové, kteøí nebyli knìží-králové, museli do jisté míry znát zásady, potøeby a zpùsob jednání onìch vzdálených obyvatel Sardaru a zøejmì vìdìli mnohé i o dìní v Hnízdì, zejména teï, po válce mezi samými knìžími-králi, kdy ze Sardaru uniklo na svobodu mnoho lidí, jejichž podivné historky byly všem jen pro smích. Právì od tìchto lidí anebo od zvìdù a zrádcù pøímo v Hnízdì èerpali Jiní své informace — byl jsem si jist, že každého tuláka, který vyprávìl o knìzích-králích, brali Jiní nesmírnì vážnì.
Mohli se tak doslechnout o znièení vìtšiny sledovacího zaøízení v Sardaru, podstatném snížení technických možností knìží-králù, pøinejmenším krátkodobém, a zejména o tom, že válka byla vedena kvùli sporu o výmìnu dynastií, z èehož mohli usoudit, že snad brzy dojde k obmìnì generací knìží-králù. Pokud tu byli nìjací vzbouøenci, kteøí si pøáli novou generaci, musely zároveò existovat i zárodky této nové generace. V sídle knìží-králù však byla pouze jediná bytost, která mohla rodit, Matka. Ta ovšem zemøela krátce pøed vypuknutím války. Jiní si tedy mohli snadno domyslet, že existuje jedno èi více ukrytých vajec, nezbytných pro zrod nové generace, která však nemusejí být ukryta v sídle knìží-králù, ale na jiném místì, snad dokonce i mimo samotný Sardar. A možná se také dozvìdìli, že jsem se zúèastnil války knìží-králù jako poruèík Miska, pátého narozeného, vùdce vzbouøencù, a že jsem se vypravil do jižních rovin, do Zemì nomádù.[‡] Nebylo zapotøebí zvláštní inteligence k tomu, aby se dovtípili, že jsem do tìchto konèin zøejmì pøišel pro vejce knìží-králù.
Jestliže tak uvažovali, nejspíš hodlali pøedevším zabránit tomu, abych vejce našel, a pokud se to podaøí, pokusit se ho získat pro sebe.
Prvního ze stanovených cílù mohli dosáhnout prostì tím, že mì zabijí. Poslat zprávu v kurýrním pásu bylo chytré, ale díky ostrovtipu Tuèukù, kteøí nikdy neberou vìci tak, jak se na první pohled jeví, pokus nevyšel.
Potom se rozhodli zabít mì v táboøe paravacijskou kvivou, avšak i tento pokus selhal. Neradostnì jsem si však pøipomnìl, že nyní jsem v moci Saphrara z Turie. Druhá èást úkolu, zmocnit se vejce, byla témìø splnìna. Vejce odnesli tarnští jezdci z vozu Kutaituèika, který pøitom padl. Zbývalo už jen pøedat ho šedému muži a ten ho odevzdá Jiným.
Saphrar už žil v Turii mnoho let. To naznaèovalo, že Jiní možná dokonce peèlivì sledovali cestu dvou mužù, kteøí pøinesli vejce ze Sardaru k nomádùm. Možná že radìji najali tarnské jezdce a spìšnì udeøili, nebo se obávali, že bych mohl vejce získat a dopravit do Sardaru. Jednu noc mi usilovali o život a hned následující noci byl pøepaden Kutaituèikùv vùz.
Vzpomnìl jsem si také, že Saphrar vìdìl, že zlatá koule je uložena v Kutaituèikovì voze. Trochu mì mátlo, že mìl tuto informaci. Mezi divokými a krutými Tuèuky se jen tìžko hledá zvìd, protože jsou obvykle nesmírnì oddaní svému národu. A do vozu tuèuckého ubara smí vstoupit jen málokterý cizinec. Napadlo mì, že Tu-èukové se se zlatou koulí v Kutaituèikovì voze vùbec netajili. Tomu jsem nerozumìl. Na druhou stranu však zøejmì nechápali její skuteènou hodnotu. Kamèak sám mi øekl, že zlatá koule je bezcenná — ubohý Tuèuk! Pomyslel jsem si, že by se teï spíše patøilo øíct, ubohý Cabot!
Jakkoli k tomu došlo, Jiní vstoupili do hry o Gor. Vìdìli o vejci a chtìli ho získat, což se jim zøejmì podaøilo. Knìží-králové za èas vymøou. Jejich zbranì a pøístroje budou v Sardaru pomalu chátrat a rezivìt. A pak jednoho dne Jiní pøekonají vesmírné dálavy a jako piráti z Port Karu pøirazí se svými loïmi ke bøehùm Goru.
„Chtìl bys o svùj život bojovat?“ otázal se Saphrar z Turie.
„Jistì,“ odpovìdìl jsem.
„Výbornì,“ pøikývl Saphrar. „Budeš mít pøíležitost v Žlutém bazénu Turie.“
Stáli jsme s Haroldem na okraji Žlutého bazénu Turie. Otrokáøské bøevno nám sòali z hrdel, ale zápìstí jsme mìli stále spoutaná za zády. Meè mi nevrátili, ale dostal jsem zpìt alespoò kvivu, kterou mi zastrèili za opasek.
Bazén se nacházel v prostorném sále Saphrarova domu s kopulovitým stropem asi pìtadvacet metrù vysokým. Byl lemován mramorovým chodníèkem a mìl podobu kruhu o prùmìru zhruba dvaceti metrù.
Samotný strop byl velmi krásný a mohl by klidnì tvoøit souèást nìkteré z proslulých turiánských lázní. Byl vyzdoben mnoha exotickými kvìtinovými vzory, vyvedenými pøevážnì v zelené a žluté barvì, jež pøedstavovaly tropickou vegetaci hustì zarostlého pásu kolem Cartia èi jeho pøítokù daleko na severozápadì.
Kromì vzorù se v záhonech okolo mramorového chodníèku nacházely i živé rostliny, jako napøíklad kadeøavé keøe s širokými listy, liány, kapradiny a bezpoèet exotických kvìtin.
Sál však pøes veškerou nádheru pùsobil tísnivým dojmem. Bylo zde horko a spousta páry. Vysoká teplota a vlhkost zøejmì vyhovovaly rostlinám a mìly simulovat klima tropické oblasti.
Svìtlo do místnosti proudilo prùhledným modrým stropem a zøejmì ho vydávaly záøící koule umístìné nad ním. Saphrar byl vskutky bohatý muž, když mìl v domì záøící koule. Jen málo Gorejcù si mùže dovolit takový pøepych. A jen málokterý po nìm skuteènì touží, nebo Gorejci dávají pøednost ohni, lampám a pochodním. Plameny je tøeba zažehnout a pak o nì peèovat. O to jsou krásnìjší a živìjší.
Pøi okraji bazénu stálo osm velkých sloupù, namalovaných tak, aby pøipomínaly kmeny stromù. Každý sloup oznaèoval jednu z hlavních gorejských svìtových stran. Mezi sloupy visely liány, èasto i nad bazénem, takže z modrého stropu byl pøes hustou sple vidìt jen malý proužek. Nìkteré liány visely tak nízko, že se témìø dotýkaly vodní hladiny. U jakéhosi panelu s dráty a pákami stál otrok. Dlouho mi nebylo jasné, jakým zpùsobem je sál vytápìn a zvlhèován, protože jsem nikde nevidìl žádné otvory, kotle s vaøící vodou nebo zaøízení, z nichž by kapala voda na rozpálené kovové desky èi kameny.
Po nìkolika minutách mi došlo, že pára stoupá ze samotného bazénu. Zøejmì byl vyhøívaný. Hladina vypadala klidnì. Zajímalo mì, s èím se asi v bazénu støetnu.
S potìšením jsem si uvìdomil, že mi vrátili kvivu. Vzpomnìl jsem si, že krátce poté, co jsme vstoupili do sálu, se hladina mírnì zèeøila. Pøedpokládal jsem, že nìco vytušilo naši pøítomnost, pohnulo se kdesi v hloubce bazénu a vyèkávalo. V onom pohybu však bylo cosi podivného, protože se zdálo, jako by se hladina vody v bazénu sama vzedmula, zavlnila a zase utišila.
Pøestože jsme mìli s Haroldem pouta, drželi každého z nás ještì dva ozbrojenci, doprovázení dalšími ètyømi støelci s kušemi.
„Jaké zvíøe je v tom bazénu?“ zeptal jsem se.
„To poznáš,“ zasmál se Saphrar.
Usoudil jsem, že pùjde nejspíš o vodního tvora. Dosud se nic nevynoøilo nad hladinu. Oèekával jsem moøského tharlariona nebo i nìkolik podobných zvíøat. Menší tharlarioni, sdružující se do podmoøských hejn, jsou èasto obávanìjší než jejich vìtší bratøi, kteøí v èelistech dokážou vyzvednout galéru a rozlomit ji vedví jako svazek suchých rensových prutù. Také by to mohla být masožravá želva z povodí Vosku. Nìkteré kusy dorùstají gigantických rozmìrù, jsou vytrvalé a nelze je témìø zabít. Ale tvor jako tharlarion èi masožravá želva by se jistì objevil nad hladinou. Tento tvor se však zachoval jinak. To mì též vedlo k domnìnce, že to zøejmì nebude ani vodní sleen èi obøí urt z kanálù Port Karu. Oba by se rovnìž vynoøili nad hladinu, aby se nadechli, snad ještì døíve než výše zmínìný tharlarion èi želva.
V bazénu nás tedy èekal skuteèný vodní tvor, schopný vstøebávat kyslík pøímo z vody. Možná že mìl žábry jako gorejští žraloci, snad potomci pozemských žralokù, jež pøed tisíciletími vypustili do vod Thassy knìží-králové, anebo gurdi, kteøí mìli nìkolikavrstevnatou bøišní membránu, krytou porézními destièkami, s jejíž pomocí dýchá i nìkolik dalších moøských dravcù, patøících snad k pùvodní gorejské faunì, èi dopravených na planetu knìžími-králi z nìjakého jiného, mnohem vzdálenìjšího svìta, než je Zemì. Brzy jsem mìl zjistit, o jakého tvora se jedná.
„Na tohle se dívat nebudu,“ prohlásil Ha-Keel, „takže, s tvým dovolením, odejdu.“
Saphrar se zatváøil zklamanì, ale ne více, než mu velela zdvoøilost. Laskavì pozvedl svou tlustou ruèku s karmínovými nehty a zvolal: „Ale ovšem, drahý Ha-Keele, odejdi, pøeješ-li si.“
Ha-Keel se krátce uklonil, spìšnì se obrátil a odkráèel ze sálu.
„Mám být spoutaný vržen do bazénu?“ zeptal jsem se.
„Jistìže ne,“ ujistil mì Saphrar. „To by nebylo spravedlivé.“
„Tìší mì, že ti na tom záleží,“ odtušil jsem.
„Spravedlnost je pro mì velmi dùležitá,“ prohlásil Saphrar.
Ve tváøi mìl stejný výraz, jako když se na hostinì chystal pozøít malièké chvìjící se sousto na barevném párátku.
Zaslechl jsem za sebou tichý smích Paravacije s kápí na hlavì.
„Pøineste døevìný štít,“ pøikázal Saphrar. Dva ozbrojenci ihned vyšli ze sálu.
Pozornì jsem si prohlížel žlutý bazén. Byl nádherný a jeho hladina se tu a tam leskla, jako by po ní nìkdo rozhodil hrst drahokamù. Pod hladinou se vznášela jakási vlákna a malièké rùznobarevné kulièky. Povšiml jsem si také, že pára nestoupala z bazénu nepøetržitì, nýbrž periodicky. Zdálo se, jako by v tom byl jakýsi rytmus. Hladina vody, olizující mramorovou nádrž, se obèas mírnì nadzvedla a vypustila páru.
Tok mých myšlenek byl pøerušen návratem dvou Saphrarových ozbrojencù, kteøí nesli jakousi døevìnou zábranu nìco pøes metr vysokou a ètyøi metry širokou. Postavili ji mezi mì a dva ozbrojence, Saphrara, Paravacije a ètyøi muže s kušemi. Pøed zábranou, ozdobenou exotickými kvìtinovými vzory, zùstal i Harold a další dva ozbrojenci.
„K èemu je ten štít?“ zajímal jsem se.
„Abys nebyl v pokušení hodit po nás kvivou,“ odvìtil Saphrar.
To mi pøipadalo šílené, ale mlèel jsem. Rozhodnì jsem nemìl v úmyslu zbavit se jediné zbranì, jež pro mì mohla znamenat život èi smrt v boji ve Žlutém bazénu Turie, a pokusit se s ní namísto toho zabít své nepøátele.
Zadíval jsem se znovu na bazén. Nad hladinou se stále neobjevoval žádný tvor, který by se potøeboval nadechnout, a proto jsem si byl už jist, že mùj neviditelný nepøítel je skuteènì vodní živoèich. Doufal jsem, že bude sám. Vìtší zvíøata se také pohybují pomaleji než menší. Kdyby to kupøíkladu bylo hejno deseticentimetrových gorejských štik, mohl bych jich zabít celé tucty, a pøesto bych zemøel napùl ohlodán jejich ostrými zuby za nìkolik minut.
„Chci do bazénu první,“ žádal Harold.
„Nesmysl,“ øekl Saphrar. „Nebuï netrpìlivý — i na tebe se dostane.“
Možná že to byla jen má obrazotvornost, ale pøipadalo mi, že žlutá barva bazénu se náhle stala sytìjší a mìòavé odstíny hladiny záøivìjší. Nìkterá vlákna zaèala pod hladinou víøit a barvy kulièek se mìnily. Pára stoupala vzhùru zrychleným tempem a já mìl dojem, že kromì vodní páry vidím ještì jakýsi plyn èi kouø, kterého jsem si do té doby nevšiml.
„Rozvažte ho,“ poruèil Saphrar.
Zatímco mì dva ozbrojenci stále ještì drželi, pøistoupil ke mnì tøetí a rozvázal mi pouta na rukou. Tøi støelci mi míøili na záda svými kušemi.
„Pokud se mi podaøí netvorovi z bazénu uniknout,“ prohodil jsem, „pøedpokládám, že budu samozøejmì volný.“
„To bude jen spravedlivé,“ pøisvìdèil Saphrar.
„Dobrá,“ pøikývl jsem.
Paravaci v kápi pohodil hlavou a rozesmál se. I støelci se usmívali.
„Nikomu se to dosud nepodaøilo,“ dodal Saphrar.
„Ach tak,“ øekl jsem.
Pøehlédl jsem hladinu bazénu. Vypadal nyní skuteènì velice zvláštnì. Zdálo se, jako by se uprostøed hladina snížila, zatímco u okrajù mramorové nádrže dosahovala témìø až k našim sandálùm. Považoval jsem to za jakýsi zrakový klam. Bazén se nyní doslova tøpytil mnoha nádhernými odstíny, jako by kdosi pøihodil do prozáøené vody dalších nìkolik hrstí drahokamù. Vlákna se zaèala zuøivì hemžit a malé kulièky pod hladinou fosforeskovaly a pulsovaly. Pára, promísená se zhoubnými plyny èi kouøem, nyní stoupala vzhùru ještì rychleji. Zdálo se, jako by bazén dýchal.
„Vejdi do vody,“ vyzval mì Saphrar.
Uchopil jsem kvivu do zubù a skoèil po nohou do žluté tekutiny.
K mému pøekvapení nebyl bazén pøi okraji hluboký a tekutina mi sahala jen po kolena. Udìlal jsem nìkolik opatrných krokù vpøed. Dno se smìrem do støedu svažovalo a asi ve tøetinì cesty mi tekutina dosahovala už k pasu.
Rozhlížel jsem se kolem sebe a pátral, odkud by mohl pøijít útok. Bylo tìžké proniknout pohledem pod hladinu, protože mi v tom bránil její jasnì žlutý lesk.
Povšiml jsem si, že z bazénu pøestala stoupat pára, plyny èi kouø.
Hladina se uklidnila.
Rovnìž vlákna znehybnìla a malé kulièky byly nyní témìø bílé. Nìkteré z nich zvolna pøipluly blíž a utvoøily kolem mì kruh ve vzdálenosti asi tøí metrù. Zaèal jsem se brodit smìrem k nim a kulièky se pod zèeøenou hladinou pomalu rozptýlily a vzdálily. Žlutá barva tekutiny byla velmi hustá, avšak už mì nepøekvapovala zmìnami odstínù.
Èekal jsem na netvorùv útok.
Stál jsem po pás ve žluté tekutinì snad nìkolik minut.
Pak mì napadlo, že je bazén prázdný a že si ze mì Saphrar tropí blázny. „Kdy se støetnu s netvorem?“ køikl jsem na nìho.
Saphrar, stojící za døevìným štítem, se zasmál. „Už ses s ním støetl.“
„Lžeš!“ zvolal jsem.
„Ne,“ odpovìdìl mi pobavenì, „støetl ses s ním.“
„Kde je tedy ten netvor?“
„Tím netvorem je bazén sám!“
„Bazén?“ opáèil jsem udivenì.
„Ano,“ øekl Saphrar škodolibì. „Je živý!“
Pøi Saphrarových posledních slovech se z tekutiny vyvalila pára a kouø, jako by netvor pochopil, že jeho obì je v pasti, a v témže okamžiku jsem pocítil, že tekutina kolem mì houstne a tuhne v jakýsi gel. V tísni jsem zdìšenì vykøikl a pokoušel se pøebrodit zpìt k okraji mramorové nádrže, která sloužila jako klec té vìci, v níž jsem se ocitl, avšak tekutina se mi lepila na tìlo jako husté žluté mazlavé bláto, a když jsem dosáhl místa, kde mi sahalo asi do pùli stehen, nabylo podoby mokrého cementu a já už nedokázal udìlat ani krok. V nohou mì zaèalo pálit a štípat a já cítil, jak mi ta látka rozleptává kùži.
„Nìkdy trvá celé hodiny, než je obì zcela strávena,“ prohodil Saphrar.
Zaèal jsem divoce bodat kvivou do tuhnoucí látky, která mì obklopovala. Èepel se do ní noøila až po rukoje a zanechávala v ní jizvy, avšak ty se ihned znovu zacelovaly.
„Nìkteøí muži,“ slyšel jsem za sebou Saphrarùv hlas, „ti, kteøí se nebránili, dokázali pøežít až tøi hodiny — dost dlouho na to, aby spatøili vlastní kosti.“
Povšiml jsem si jedné z lián, která mi visela pøímo nad hlavou. Srdce mi poskoèilo radostí. Kdybych jen na ni mohl dosáhnout! Ze všech sil jsem se po ní natáhl, až mì zabolelo v zádech a ramenou, avšak když už jsem ji mìl nadosah, liána se k mému zdìšení se zašustìním zdvihla a proklouzla mi mezi prsty. Natáhl jsem se výš, ale liána mi opìt o vlásek unikla. Vztekle jsem zaøval. Pak jsem si povšiml, že otrok u panelu mì pozoruje s rukama položenýma na pákách panelu. Zoufale jsem pohodil hlavou a zùstal nehybnì stát v tuhnoucí tekutinì. Otrok nepochybnì ovládal pohyby lián pomocí drátù.
„Ano, Tarle Cabote,“ zasípal pobavenì Saphrar, „a pøesto se, šílený bolestí, budeš za hodinu znovu a znovu pokoušet v bláhové nadìji dosáhnout liány, aèkoli budeš vìdìt, že se ti to nikdy nepodaøí!“ Saphrar se hlasitì zachichotal. „Vidìl jsem, jak se nìkteøí snažili dotknout liány, která byla na délku kopí vysoko nad jejich hlavou, a mysleli si, že to dokážou!“ Saphrar zvrátil hlavu, odhalil své zlaté špièáky a pøímo hýkal radostí. Malýma tlustýma rukama pøitom bušil do døevìného štítu.
Kviva se sama obrátila v mé dlani a paže mi vylétla vzhùru. Hodlal jsem s sebou vzít na onen svìt svého muèitele, Saphrara z Turie.
„Pozor!“ vykøikl Paravaci a Saphrar se ihned pøestal smát a obezøetnì mì pozoroval.
Kdybych hodil kvivu, mìl by dostatek èasu se skrýt za døevìnou zábranu.
Pak položil bradu na okraj štítu a znovu se rozchechtal.
„Mnozí už použili kvivu,“ sdìlil mi, „ale obvykle k tomu, aby si sami probodli srdce.“
Zrak mi sklouzl na èepel nože.
„Tarl Cabot,“ prohlásil jsem, „nic takového neudìlá.“
„To jsem si ani nemyslel,“ pøisvìdèil Saphrar. „A proto jsem dovolil, aby sis smìl kvivu ponechat.“ Pak pohodil hlavou a znovu se rozesmál.
„Ty tlustý, špinavý urte!“ vykøikl Harold a pokoušel se vytrhnout dvìma ozbrojencùm, kteøí ho drželi.
„Strpení,“ øekl mu se smíchem Saphrar. „Mìj strpení, mùj nedoèkavý mladý pøíteli. Brzy pøijdeš na øadu i ty!“
Zùstal jsem nehybnì stát. Cítil jsem chlad v nohou i chodidlech, a pøesto mì kùže pálila — pravdìpodobnì pùsobením kyselin v bazénu. Pokud jsem mohl soudit, tekutina houstla jen v blízkosti mého tìla. U mramorového okraje bazénu se vlnila a šplíchala. Dokonce se mi zdálo, že smìrem k okrajùm se hladina svažuje, zatímco kolem mì roste do výše, jako by mì hodlala èasem, snad za nìkolik hodin, pohltit. Do té doby už budu nepochybnì napùl stráven a vìtší èást mého tìla se promìnìní v kaši tekutin a proteinù, jež se smísí s trávicími šávami Žlutého bazénu Turie.
Vykroèil jsem nikoli k okraji mramorové nádrže, ale naopak k nejhlubší èásti bazénu. Ke svému uspokojení jsem zjistil, že tím smìrem se mohu pohybovat, i když jen s obtížemi. Netvor, obývající bazén, zøejmì uvítal, že se hodlám ponoøit hloubìji, dokonce si snad i pøál, abych tak uèinil, a on se mohl nasytit co nejdøíve.
„Co to dìlá?“ vykøikl Paravaci.
„Zešílel,“ prohodil Saphrar.
Každým centimetrem, kterým jsem postoupil do støedu bazénu, mi to šlo snadnìji. Pak se náhle tvrdá žlutá látka kolem mì uvolnila a já mohl udìlat dalších nìkolik krokù. Tekutina mi však nyní dosahovala až k ramenùm. Jedna ze svìtélkujících bílých kulièek pøiplula blíž. Ke svému pøekvapení jsem zjistil, že se tìsnì pod hladinou její odstín mìní na tmavošedý. Zøejmì reagovala na svìtlo. Sekl jsem po ní kvivou a ihned se stáhl. Bazén se zaleskl, zavíøil a vypustil páru. Pak se opìt uklidnil. Pøesto jsem už vìdìl, že bazén, tak jako všechny formy života, má jistou úroveò dráždivosti. Ihned mì obklopilo nìkolik svìtélkujících bílých oèí, jež se vznášely tìsnì pod hladinou, avšak žádné z nich se neodvážilo pøiblížit na dosah mé kvivy.
Vrhl jsem se doprostøed bazénu, kde bylo možné plavat. Jakmile jsem se však pøiblížil k druhému okraji nádrže, cítil jsem, že tekutina opìt houstne a tuhne, a nakonec, když mi sahala pouze po pás, jsem se opìt nemohl ani pohnout. Zkusil jsem totéž ještì dvakrát rùznými smìry, avšak výsledek byl vždy stejný. Svìtélkující oèi mì neustále sledovaly. Vrátil jsem se doprostøed bazénu a plaval. Asi metr pod hladinou jsem zahlédl jakýsi velký prùhledný vak naplnìný zrny, zmìtí vláken a kulièek, který spoèíval v sytì žlutém rosolu, obklopeném blanou.
S kvivou v zubech jsem se ponoøil do nejhlubší èásti Žlutého bazénu Turie, do samého lùna bytosti, v níž jsem plaval.
Tekutina pode mnou zaèala ihned houstnout a tvoøit obrannou hráz kolem záøící hmoty u dna bazénu, avšak já jsem se prodíral hloubìji a hloubìji. Plícím se nedostávalo vzduchu, avšak já se nepøestával dál prohrabávat žlutou kaší. Ruce a nehty mi krvácely. A pak, když mì obklopovala temnota, plíce mi hrozily prasknout a zdálo se, že ztratím vìdomí, jsem nahmatal slizkou blanitou tkáò, jež se pøi mém dotyku køeèovitì stáhla. Vytáhl jsem ze zubù kvivu, uchopil ji obìma rukama a bodal do jejího povrchu. Živá amorfní koule, na niž jsem útoèil, se pokoušela uniknout, avšak já ji pevnì držel a trhal ji dál. Mé tìlo obklopila vlákna a svìtélkující kulièky, které se pokoušely bránit mi v mém poèínání, avšak já nepøestával bodat a trhat, až dokud se mi nepodaøilo vniknout do tajemného svìta pod blanou, a pak se kaše nade mnou náhle uvolnila, zatímco obsah vaku zaèal houstnout a vytlaèoval mì ven. Snažil jsem se vytrvat co nejdéle, avšak plíce se mi svíraly nedostatkem vzduchu a já se nakonec nechal vyvrhnout ven z blanitého vaku do øídké tekutiny. Rosolovitá hmota pode mnou rychle tuhla témìø jako stoupající podlaha a pak se na všech stranách rozestoupila, má hlava se náhle vynoøila nad hladinu a já se nadechl. Stanul jsem na pevném povrchu Žlutého bazénu Turie a shlížel dolù na tekutinu, jež se slévala do sebe a rychle tvoøila silný škraloup. Pod nohama jsem cítil teplou suchou vypouklou hmotu, která vypadala jako obrovská živá mušle. Kdybych do ní bodl kvivou, nezpùsobil bych jí ani škrábnutí.
„Zabijte ho!“ vykøikl Saphrar a já náhle uslyšel zasvištìní šipky z kuše, která prolétla kolem mì a narazila do stìny za mými zády. Nyní, když jsem stál na vysokém vysušeném hrbolu, jímž mì bazén vyvrhl ze svého zranitelného støedu, jsem snadno dosáhl na jednu z vysoko visících lián a rychle šplhal vzhùru k modrému stropu sálu. Kolem uší mi zasvištìla další šipka, která se rozbila o prùsvitný modrý strop. Jeden ze støelcù pøeskoèil na ztuhlý povrch mramorového bazénu. Stál nyní témìø pode mnou, míøil na mì a já tušil, že jestli vystøelí, tentokrát mì nemine. Muž však zdìšenì vykøikl a já spatøil, jak se lesklá žlutá tekutina kolem nìho znovu rozestupuje. Ta vìc zøejmì vnímala teplo a stejnì rychle, jako pøedtím ztuhla, se znovu promìnila v tekutinu a zaèala víøit kolem støelcova tìla. Pod hladinou jsem spatøil svìtélkující kulièky a vlákna. Z kuše vyletìla støela, která se ovšem znovu jen neškodnì odrazila od modrého stropu sálu. Zaslechl jsem, jak onen nešastník dìsivì vykøikl, a pak jsem pìstí prorazil modrou støechu a vyhoupl se na møížovou konstrukci, na níž byl zavìšen bezpoèet záøících koulí.
Kdesi daleko pode mnou volal jeèivý Saphrarùv hlas po dalších strážných.
Sklouzl jsem po železné konstrukci, dokud jsem se, soudì podle vzdálenosti a zakøivení kopule, nedostal nad místo, kde se nacházel okraj bazénu s Haroldem a jeho strážci. S váleèným pokøikem Ko-ro-by jsem prorazil nohama modrý povrch kopule a skoèil pøímo doprostøed svých pøekvapených nepøátel. Støelci právì natahovali své kuše a zakládali do nich nové šipky. Dvìma z nich jsem probodl kvivou srdce døív, než si uvìdomili, že jsem je napadl. Pak padl další. Harold s rukama stále za zády setøásl ozbrojence, kteøí ho drželi, a oba muži s výkøikem padli po zádech do Žlutého bazénu Turie. Saphrar zajeèel a prchal ze sálu.
Zbývající dva strážní tasili meèe. Za nimi stál Paravaci s kápí na hlavì a napøahoval ruku s kvivou.
Rozbìhl jsem se ke dvìma strážným, abych se za nimi skryl pøed paravacijskou kvivou, ale ještì pøedtím jsem uchopil vlastní kvivu za rukoje, spodním vrhem zasáhl strážného nalevo ode mì a vytrhl mu zbraò ze zesláblé dlanì døív, než padl.
„Dolù!“ køikl Harold a já se vrhl na podlahu. Matnì jsem si uvìdomoval støíbøitou èepel kvivy, jež mi proletìla nad hlavou. Ihned jsem se pøevalil na záda a pozvedl meè, abych odvrátil útok druhého strážného. Ètyøikrát na mì udeøil a ètyøikrát jsem jeho výpad odrazil, než se mi podaøilo postavit opìt na nohy. Když jsem ho proklál meèem, zapotácel se a padl do blyštivé živé tekutiny Žlutého bazénu Turie.
Otoèil jsem se èelem k Paravacijovi, avšak ten se, beze zbranì, s nadávkou obrátil a dal se na útìk.
Z prsou prvního strážného jsem vytrhl kvivu a otøel ji o jeho tuniku.
Pøistoupil jsem k Haroldovi a pøeøízl mu pouta.
„Na Korobánce to nebylo zlé,“ øekl uznale.
Z chodby k nám doléhal dusot nohou, øinèení zbraní a vøeštivý hlas Saphrara z Turie. K sálu se blížili další strážní.
„Rychle!“ zvolal jsem.
Rozbìhli jsme se po obvodu bazénu ke spleti lián, visících ze stropu, po nichž jsme vyšplhali vzhùru. Spìšnì jsme prorazili modrý pláš kopule a hledali únikovou cestu. Musela tu nìjaká být, protože ve stropì se nenacházela žádná dvíøka ani okno a záøící koule bylo tøeba obèas vymìnit èi nastavit. Brzy jsme našli panel zhruba pùl metru vysoký a široký, který zakrýval prùchod pro otroky. Zvenèí byl zavøený na závoru, avšak nám se podaøilo ho vykopnout. Ocitli jsme se na úzkém ochozu bez zábradlí.
Mìl jsem strážcùv meè a svou kvivu, Harold mìl pouze kvivu.
Rychle bìžel po ochozu vìtší kopule, soustøedné s menší, kterou jsme zanechali pod sebou, a rozhlížel se.
„Tam je to!“ zvolal.
„Co?“ ptal jsem se ho. „Tarni? Kaiily?“
„Ne,“ køièel, „Saphrarovy zahrady rozkoše!“ A zmizel na druhé stranì kopule.
„Vra se!“ volal jsem.
Byl už pryè.
Vztekle jsem obìhl kopuli a dával si pozor, abych se pøíliš neukazoval na jejím vrcholku pro pøípad, že by ji mìli na mušce nepøátelští luèištníci.
Ve vzdálenosti asi sta tøiceti metrù, za nìkolika nízkými støechami a kopulemi, jež všechny náležely k obrovskému komplexu Saphrarova domu, jsem uvidìl vysoké zdi, za nimiž se nepochybnì nacházely zahrady rozkoše. Tu a tam jsem zahlédl vrcholky pøekrásných kvìtinových stromù.
Ve svitu tøí mìsícù jsem spatøil Harolda, jak pøeskakuje ze støechy na støechu.
Následoval jsem ho a tiše zuøil.
Kdybych v tom okamžiku Tuèuka dostihl, nejspíš bych mu zakroutil krkem.
Harold vyskoèil na zeï, aniž se rozhlédl, pøebìhl po jejím okraji, skoèil na štíhlý kmen jednoho z kvìtinových stromù a sklouzl po nìm dolù do tmy.
Za okamžik jsem ho následoval.
Harolda jsem našel hned. Když jsem slezl po èlánkovaném kmeni kvìtinového stromu, málem jsem mu skoèil na hlavu. Sedìl opøen zády o kmen a hlasitì oddychoval.
„Vymyslel jsem plán,“ sdìlil mi.
„To je vskutku dobrá zpráva,“ odtušil jsem. „Pøišel jsi také na to, jak odsud unikneme?“
„To zatím ne,“ pøiznal.
Pøisedl jsem si k nìmu. „Nebylo by lepší hned vyrazit do ulic?“
„Ulice teï nejspíš proèesávají všichni strážní a ozbrojenci z mìsta,“ øekl Harold a nìkolikrát se zhluboka nadechl. „Nikdy je nenapadne hledat v zahradách rozkoše. Jen blázen by se tam pokoušel skrýt.“
Krátce jsem zavøel oèi. Jeho poslední slova se až pøíliš blížila pravdì.
„Jsi si, doufám, vìdom,“ pøipomnìl jsem mu, „že v zahradách rozkoše bohatého muže, jakým je Saphrar, se nachází mnoho otrokyò, které si jistì povšimnou nìèeho tak neobvyklého, jako jsou dva cizí bojovníci, procházející se mezi okrasnými keøi a kapradinami? Nemùžeš poèítat s tím, že budou všechny mlèet.“
„To je pravda,“ øekl Harold, „ale zítra ráno už tu nebudeme.“ Utrhl si stéblo fialové trávy, jednoho z druhù, který se pìstoval zvláštì pro zahrady rozkoše, a jal se ho žvýkat. „Myslím,“ odtušil, „že hodina postaèí, možná i ménì.“
„Postaèí k èemu?“ zarazil jsem se.
„Aby byli k pátrání po nás povoláni tarnští jezdci,“ vysvìtloval. „Pøesuny tarnských jednotek jsou nepochybnì øízeny ze Saphrarova domu — a nìkolik tarnù a jejich jezdcù, pøinejmenším poslové a dùstojníci, se tam jistì do té doby shromáždí.“
Náhle se mi zdálo, že Haroldùv plán je opravdu uskuteènitelný. Bylo jisté, že nìkteøí tarnští jezdci bìhem noci nepochybnì pøiletí do Saphrarova domu.
„Jsi chytrý,“ uznal jsem.
„Ovšem,“ odtušil, „vždy jsem Tuèuk.“
„Pokud si vzpomínám, øíkal jsi, že zatím nevíš, jak odsud uniknout,“ upozornil jsem ho.
„Nebyl jsem si hned jistý,“ pøisvìdèil, „ale za tu dobu, co tu sedím, jsem na to pøišel.“
„To jsem rád,“ odtušil jsem.
„Vždycky mì nìco napadne,“ prohlásil. „Jsem Tuèuk.“
„Co navrhuješ, abychom podnikli?“
„Ze všeho nejdøív bychom si mìli odpoèinout.“
„Dobrá.“
A tak jsme sedìli opøeni zády o kvìtinový strom v zahradì Saphrara, kupce z Turie. Prohlížel jsem si ozdobné propletence trsù kvìtù, které visely na zahnutých vìtvích stromu. Každý z nich vypadal jako velká kytice, protože tyto stromy se pìstovaly zejména pro jejich neuvìøitelnou rozmanitost a rùznobarevnost. Kromì nìkolika takových kvìtinových stromù v zahradì rostly ještì ka-la-nové stromy, žluté vinné stromy Goru, èervené turové stromy, kolem nichž se ovíjely popínavé tur-py s šarlatovými vejèitými listy, líbezné na pohled. Listy tur-py jsou dokonce jedlé a pøidávají se do nìkterých gorejských pokrmù, jako je suláž, která pøipomíná polévku. Slyšel jsem, že kdysi dávno lidé nalezli ve stepi poblíž pramene turový strom, který tam zasadil dlouho pøed nimi nìjaký èlovìk, jenž tím místem procházel, a právì u tohoto pramene zbudovali mìsto a pojmenovali ho podle onoho stromu Turií. U protìjší zdi zahrady rostla skupinka ternových stromkù, rovných, èerných a pružných. Kromì stromù se zde nacházelo i velké množství keøù a rostlin, jež všechny mìly kvìty, nìkteré neskuteèných tvarù a barev. Mezi stromy a barevnými travinami se vinuly klikaté, stínìné chodníèky. Odkudsi jsem zaslechl šumìní vody, jež pocházelo od umìlých vodopádù a fontán. Z místa, kde jsem sedìl, jsem vidìl dvì rozkošná jezírka, osázená kvìtinami, jež se podobaly leknínùm. Jedno z jezírek bylo dost velké, aby se v nìm dalo plavat. V druhém se zøejmì chovaly malièké pestré rybky z rùzných gorejských moøí a jezer.
Potom jsem si povšiml svìtelných odrazù a stínù na zdi jedné z vyšších budov. Zaslechl jsem rovnìž dusot nohou, øinèení zbraní a køik. Pak všechno utichlo a svìtla pohasla.
„Už jsem odpoèinutý,“ usoudil Harold.
„To je dobøe,“ pøikývl jsem.
„A teï,“ prohlásil a rozhlédl se, „si pùjdu najít dívku.“
„Dívku!“ vykøikl jsem tlumenì.
„Psst,“ napomenul mì.
„Nemìli jsme už dost potíží?“ otázal jsem se.
„A proèpak jsem se vydal do Turie?“ opáèil.
„Pro dívku,“ pøipustil jsem.
„Jistì,“ pokraèoval, „a nehodlám se bez ní vracet.“
„Myslím,“ zaskøípìl jsem zuby, „že jich tady v okolí bude spousta.“
„Nepochybnì,“ potvrdil Harold a vstal jako èlovìk, který ještì musí dokonèit dùležitou práci.
Rovnìž jsem vstal.
Nemìl nic, èím by otrokyni svázal, žádnou kápi, kterou by jí zakryl hlavu, ani tarna. Nedostatek zmínìných prostøedkù ho však vùbec netrápil, a ani v nejmenším neodrazoval od vytèeného cíle.
„Možná bude chvilku trvat, než si vyberu takovou, která se mi bude líbit,“ øekl omluvnì.
„To je v poøádku,“ procedil jsem skrz zuby, „hlavnì nespìchej.“
Následoval jsem Harolda po jedné z kamenných cestièek, vedoucích mezi stromy. Kráèeli jsme podél okraje modrého jezírka a rozhrnovali jsme pøed sebou trsy kvìtù. Na hladinì se odrážely tøi gorejské mìsíce. Mezi zelenými listy a bílými kvìty plovoucími po hladinì se nádhernì vyjímaly.
Množství vegetace a kvìtin v Saphrarových zahradách rozkoše plnilo vzduch smìsí tìžkých sladkých vùní. Rovnìž fontány obsahovaly vonné látky, stejnì jako jezírka.
Harold sešel z cestièky, opatrnì pøekroèil záhon talenderù, køehkých žlutých kvìtin, jež si Gorejci spojují s láskou a krásou, a pøešel po pruhu tmavomodré a žlutooranžové trávy k budovám, které pøiléhaly k jedné ze zdí zahrad rozkoše. Zde jsme vystoupili po nìkolika nízkých širokých mramorových schodech a prošli sloupoøadím do ústøední budovy. Ocitli jsme se v tlumenì osvìtleném sále, vyloženém koberci a poduškami a vyzdobeném tu a tam vyøezávanými bílými zástìnami.
V sále spalo, schouleno na poduškách, sedm èi osm dívek obleèených v hedvábí rozkoše. Harold si je prohlížel, avšak ani jedna se mu nelíbila. Podíval jsem se na dívky též a pomyslel jsem si, že každá z nich by byla skvìlou koøistí, za pøedpokladu, že by se ji podaøilo bezpeènì dopravit k Tuèukùm. Jedna ubožaèka spala nahá na dlaždicích u fontány, pøipoutaná tìžkým železným øetìzem k velkému kruhu v podlaze. Zøejmì ji tak potrestal pán. Obával jsem se, že právì toto dìvèe padne Haroldovi do oka. K mé úlevì si ji pouze krátce prohlédl a pøešel dál.
Harold opustil ústøední sál a vstoupil do dlouhé chodby, vyložené koberci a osvìdené lampami. Po cestì nahlížel do pokojù a poté, co zhlédl, pøedpokládám, jejich vnitøek, vždy pokraèoval dál.
Prošli jsme ještì nìkolika dalšími chodbami a místnostmi a pak jsme se vrátili zpìt do hlavního sálu a vypravili se jiným smìrem, kde se opìt nacházela spousta chodeb a pokojù. To jsme zopakovali celkem ètyøikrát, dokud jsme se neocitli v jedné z posledních chodeb. Nepoèítal jsem to, ale museli jsme projít kolem sedmi èi osmi set dìvèat, avšak Harold si stále mezi vším tím Saphrarovým bohatstvím nedokázal vybrat tu pravou. Nìkolik dívek sebou ve spánku zavrtìlo nebo se obrátilo na druhý bok. Srdce se mi pokaždé skoro zastavilo, avšak ani jedna z nich se naštìstí neprobudila a my staèili rychle pøejít k dalšímu pokoji.
Nakonec jsme vstoupili do rozlehlé místnosti, o nìco menší než hlavní sál, kde spalo porùznu asi sedmnáct krásek odìných v hedvábí rozkoše. Svìtlo v místnosti obstarávala jediná lampa na tharlarionový olej, jež visela u stropu. Podlahu pokrýval velký èervený koberec a nìkolik rùznobarevných podušek, vìtšinou žlutých a oranžových. Nenacházela se tu žádná fontána, u zdi však stály nízké stolky s ovocem a ka-la-novým vínem. Harold se podíval na dívky, pøistoupil k jednomu ze stolkù a nalil si víno. Pak sebral šavnatý plod èervené larmy a zahryzl se do nìj. Nejprve se ozval køupavý zvuk, když kousl do slupky, a pak mlaskavý, když se jeho zuby vnoøily do vydatné dužiny. Pomyslel jsem si, že tím nadìlal poøádný hluk, ale pøestože se nìkolik dívek neklidnì zavrtìlo, žádná z nich se k mé úlevì neprobrala.
Harold si klidnì dál ukusoval z plodu a zaèal se pøehrabovat v døevìné pøihrádce jednoho ze stolkù. Vytahoval odtamtud hedvábné šátky. Nakonec si ètyøi ponechal a zbytek vrátil zpìt.
Pak povstal a pøešel k místu, kde ležela dívka schoulená na tlustém èerveném koberci.
„Tahle se mi docela líbí,“ prohodil, vysál z ovoce zbytek dužiny a vyplivl nìkolik jader na koberec.
Mìla na sobì žluté hedvábí rozkoše a pod dlouhými èernými vlasy jsem na jejím hrdle zahlédl lesklý turiánský kroužek. Ležela s koleny pøitaženými k bradì a hlava jí spoèívala na levém lokti. Ple mìla snìdou, podobnì jako dívka z Port Karu. Naklonil jsem se nad ni. Byla opravdu krásná a prùsvitné hedvábí rozkoše, její jediný odìv, nijak nezakrýval její pùvaby. Neklidnì se pohnula a já s pøekvapením zjistil, že její nos je ozdoben malièkým zlatým kroužkem tuèucké dívky.
„To je ta pravá,“ pravil Harold.
Byla to samozøejmì Hereena z Prvního vozu.
Harold odhodil prázdnou slupku larmy do rohu místnosti a vytáhl z opasku jeden ze šátkù.
Potom dívku lehce nakopl, aby ji ponìkud surovým zpùsobem probudil.
„Vstávej, otrokynì,“ vyzval ji.
Hereena se zvedla se sklonìnou hlavou. Harold k ní pøistoupil a spoutal jí šátkem zápìstí za zády.
„Co se dìje?“ zeptala se.
„Hodlám tì unést,“ sdìlil jí Harold.
Dívka prudce zvedla hlavu a pokoušela se vyprostit z pout. Pøi pohledu na Harolda se jí oèi rozšíøily do velikosti larmových plodù a brada jí poklesla.
„Jsem to já,“ pøisvìdèil Harold, „Harold Tuèuk.“
„Ne!“ øekla. „To nemùžeš být ty!“
„Ano,“ kývl, „já.“ Potom ji znovu otoèil zády k sobì a prohlédl uzly na jejích poutech, zda jsou dost pevné, a zkusmo zatahal za její zápìstí. Nakonec usoudil, že z pout není možné se vyprostit, a dovolil jí, aby se opìt obrátila èelem k nìmu.
„Jak ses sem dostal?“ zašeptala.
„Zkusil jsem štìstí,“ pokrèil Harold rameny.
Pokoušela se zbavit pout, avšak brzy poznala, že se jí to nepodaøí, protože ji svázal bojovník. Rozhodla se tedy chovat tak, jako by si ani nepovšimla, že je pevnì spoutána a že se stala zajatkyní Harolda z národa Tuèukù. Narovnala svá štíhlá ramena a pohrdavì na nìho pohlédla.
„Co tu dìláš?“ zeptala se.
„Pøišel jsem si pro otrokyni,“ odvìtil.
„Pro koho?“
„Cožpak to není zøejmé?“
„Snad ne pro mì!“
„Ovšem.“
„Ale já jsem Hereena,“ vykøikla, „z Prvního vozu!“
Obával jsem se, že dívèin zvýšený hlas by mohl probudit ostatní otrokynì, avšak zdálo se, všechny spí.
„Jsi jen turiánská otrokynì,“ upozornil ji Harold, „která se mi zalíbila.“
„Ne!“ odporovala.
Harold jí pak násilím otevøel rukama ústa. „Vidíš?“ kývl na mì.
Podíval jsem se. Mezi horními zuby vpravo jí opravdu chybìla jedna stolièka.
Hereena jako by se snažila cosi øíct. Nejspíš bylo dobøe, že nemohla.
„Nyní je zøejmé,“ prohlásil Harold, „proè ji nevybrali pro první kùl.“
Hereena se divoce zmítala, avšak mluvit nemohla, protože mladý Tuèuk držel její èelisti otevøené.
„Už jsem vidìl kaiily s lepším chrupem,“ prohodil.
Hereena zlostnì vykøikla, až jsem se obával, že si ublíží. Harold obratnì vyòal ruce z jejích úst a o vlásek unikl jejímu zuøivému kousnutí.
„Sleene!“ zasyèela.
„Na druhou stranu,“ usoudil Harold, „když všechno uvážím — je to docela hezká dívka.“
„Sleene! Sleene!“ zaklela.
„Bude mi potìšením tì vlastnit,“ øekl Harold a poplácal ji po hlavì.
„Sleene! Sleene! Sleene!“ opakovala nenávistnì.
Harold se obrátil ke mnì. „Je to docela hezká dívka, že?“
Prohlédl jsem si nasupenou Hereenu v hedvábí rozkoše a s turiánským kroužkem kolem hrdla.
„Ano,“ pøisvìdèil jsem, „velmi.“
„Netrap se, malá otrokynì,“ konejšil Harold Hereenu. „Brzy mi budeš moci posloužit — a já se postarám, abys byla skvìlá.“
Hereena se zlostnì pokoušela vyprostit z pout jako náhle chycené zvíøe.
Harold trpìlivì èekal a nepokoušel se zasáhnout.
Nakonec se vzdala, otoèila se k nìmu zády a nastavila mu svá zápìstí. „Se svým vtipem jsi zašel pøíliš daleko,“ øekla a hlas se jí tøásl hnìvem. „Rozvaž mì.“
„Ne,“ odmítl Harold.
„Rozvaž mì!“ poruèila dívka.
„Ne,“ øekl Harold.
Prudce se obrátila a v oèích se jí leskly slzy.
„Ne,“ zopakoval Harold.
„Nikdy s tebou nepùjdu,“ vypnula se hrdì. „Nikdy! Nikdy! Nikdy!“
„To je zajímavé,“ podotkl Harold. „Jak tomu chceš zabránit?“
„Mám plán,“ prohlásila.
„Jistì,“ pøikývl, „jsi pøece tuèucké dìvèe.“ Pak se na ni pozornì zadíval. Jaký máš plán?“
„Je docela prostý,“ odsekla.
„To jistì,“ odtušil Harold, „protože i když jsi z tuèuckého tábora, jsi jenom žena.“
Hereena nadzdvihla oboèí. „Nejprostší plány,“ poznamenala, „jsou èasto ty nejlepší.“
„Pøíležitostnì,“ uznal Harold. „Takže jaký máš plán?“
„Budu prostì jeèet,“ prohlásila.
Harold se na chvilku zamyslel. „To je skvìlý plán,“ pøipustil.
„Radìji mì rozvaž,“ radila mu Hereena, „dám vám deset ihnù na to, abyste mìli èas dát se na útìk a zachránit tak svùj život.“
To mi nepøipadalo jako mnoho èasu. Gorejský ihn èi vteøina je jen o málo delší než vteøina pozemská. Bez ohledu na to však bylo zøejmé, že Hereena není nijak zvláš velkorysá.
„To nemíním udìlat,“ prohlásil Harold.
„Jak chceš,“ pokrèila rameny.
„Pøedpokládám, že hodláš uskuteènit svùj plán,“ øekl Harold.
„Ano,“ pøisvìdèila.
„Tak to udìlej,“ vybídl ji.
Chvilku na nìho hledìla a pak zvrátila hlavu, otevøela ústa a nadechla se k divokému výkøiku.
Srdce se mi zastavilo, avšak ještì pøedtím, než dívka vykøikla, jí Harold vecpal do úst zmuchlaný šátek. Místo výkøiku ze sebe vyrazila jen pøidušený zvuk, sotva hlasitìjší než výdech.
„I já,“ sdìlil jí Harold, „jsem mìl plán.“
Vzal jeden ze dvou zbývajících šátkù a zavázal jí ho pøes ústa, aby nemohla šátek vyplivnout.
„Mùj plán, který jsem nyní použil,“ øekl Harold, „byl zøejmì lepší než tvùj.“
Hereena ze sebe vydala nìkolik tlumených zvukù a pøes okraj barevného šátku na nìho vrhala zlobné pohledy. Potom se zaèala divoce svíjet.
„Ano,“ zopakoval, „byl opravdu lepší.“
Nezbylo mi než mu dát za pravdu. Stál jsem od ní ne více než pùl druhého metru, a pøesto jsem její zlobný hlas sotva slyšel.
Harold ji pak zvedl a pustil na podlahu. Trochu mì to pøekvapilo, ale ona byla konec koncù pouhou otrokyní. Když dopadla, vyrazila ze sebe tlumený vzdech. Harold jí pøekøížil kotníky a pevnì spoutal ètvrtým šátkem.
Sledovala ho s bezmezným vztekem.
Znovu ji zdvihl a pøehodil si ji pøes rameno. Musel jsem uznat, že to celé provedl pomìrnì hladce.
Potom jsme se s Haroldem, nesoucím vzpouzející se Hereenu, vydali chodbami do ústøedního sálu a sestoupili dolù po schodech pøed krytým vchodem do budovy. Po toèitých cestièkách mezi keøi a jezírky jsme dospìli znovu ke kvìtinovému stromu, po nìmž jsme se pùvodnì spustili do zahrad rozkoše Saphrara z Turie.
„Strážní už nejspíš prohledali støechy,“ prohlásil Harold, „takže bude bezpeèné, pokud se po nich vypravíme k našemu cíli.“
„A kde to je?“ otázal jsem se.
„Kdekoli, kde najdeme tarny,“ znìla odpovìï.
„Snad na nejvyšší støeše nejvyšší budovy Saphrarova domu,“ navrhl jsem.
„To bude nejspíš vìž,“ usoudil Harold.
Souhlasil jsem s ním. Vìž soukromých gorejských domù je obvykle kamenná, kulatá, zbudovaná k obranì a bývá v ní uložena voda a potraviny. Je tìžké ji zvenèí zapálit a okrouhlý tvar, který je spoleèný vìtšinì gorejských vìží, snižuje pravdìpodobnost pøesných zásahù katapultovaných kamenù, jež by ji mohly vážnì poškodit.
Vylézt nahoru po kmeni s Hereenou, která bojovala jako mladá larlice, nebylo vùbec snadné. Museli jsme to udìlat tak, že já jsem vyšplhal na strom, Harold mi podal dívku a vyšplhal o nìco výš, kam jsem mu ji zase podal já, a tak jsme se støídali. Obèas jsme se k mé nelibosti zapletli do lián a vìtví s bohatými trsy kvìtù, jejichž nádheru jsem nemìl pøíliš chuti obdivovat. Koneènì se nám podaøilo dopravit Hereenu do koruny stromu.
„Nechceš se tam vrátit,“ oddychoval Harold, „a odnést si dívku pro sebe?“
„Ne,“ øekl jsem.
„Dobrá,“ pokrèil rameny.
Pøestože zeï byla více než metr daleko od koruny, podaøilo se mi odrazit od jedné z ohnutých vìtví a zachytit se okraje zdi. Jeden ošklivý okamžik jsem visel za jednu ruku a škrábal nohama po zdi, asi patnáct metrù nad zemí, ale pak se mi podaøilo dostat pøes okraj zdi i druhou ruku a vytáhnout se nahoru.
„Opatrnì,“ radil mi Harold.
Chystal jsem se mu cosi odpovìdìt, ale vzápìtí jsem zaslechl pøidušený výkøik plný dìsu a spatøil, že Harold mi hází Hereenu z koruny stromu na zeï. S nejvìtším úsilím se mi podaøilo ji zachytit. Tøásla se hrùzou a tìlo jí pokryl studený pot. Sedìl jsem obkroèmo na zdi, držel dívku jednou rukou, aby nespadla, a sledoval jsem Harolda, který rozhoupával vìtev a chystal se skoèit za námi. S jistým zadostiuèinìním jsem si povšiml, že i on mìl potíže, avšak podal jsem mu ruku a pomohl nahoru.
„Opatrnì,“ radil jsem mu a dal jsem si záležet, aby mùj hlas znìl dostateènì jízlivì.
„Správnì,“ zasípìl Harold, „jak jsem prve øekl.“
Mìl jsem chu ho shodit ze zdi dolù, avšak když jsem uvážil výšku a pravdìpodobnost, že si zlomí páteø, což by následnì znesnadnilo náš únik, zavrhl jsem tu myšlenku jako neúèelnou, jakkoli mì lákala.
„Jdeme,“ vyzval mì, pøehodil si Hereenu pøes rameno jako bosèí kýtu a vykroèil po zdi vpøed. Brzy jsme k mé spokojenosti dorazili ke snadno pøístupné ploché støeše a vystoupili na ni. Harold složil Hereenu a na chvilku se posadil se zkøíženýma nohama a ztìžka dýchal. I já byl témìø bez dechu.
V tu chvíli se ozval tlukot tarnských køídel a nad hlavami nám pøelétl jeden z onìch nestvùrných ptákù. Zakrátko jsme zaslechli, jak divoce bije køídly do vzduchu, aby mohl usednout kdesi za støechami. Harold uchopil Hereenu pod paží a pak jsme se zvedli a pøikrèeni postupovali po støechách, až jsme koneènì spatøili vìž, jež se pøed námi tyèila jako tmavý válec proti jednomu z gorejských mìsícù. Stála samostatnì více než dvacet metrù od všech ostatních budov, jež patøily k Saphrarovu domu, avšak nyní k jejímu vchodu vedl lanový mùstek z jednoho z oken asi metr a pùl pod námi. Mùstek umožòoval pøístup k vìži z budovy, na jejíž støeše jsme stáli. Gorejská vìž totiž obvykle nemá žádný vchod z pøízemí a lze se do ní dostat pouze na høbetu tarna. Spodních dvacet metrù vìže bylo postaveno z tvrdého kamene, aby se zabránilo jejímu proražení beranidly. Celkem vìž mìøila nìco pøes ètyøicet metrù na výšku a patnáct metrù v prùmìru a v jejích stìnách se nacházelo mnoho støílen. Støechu vìže bylo možno opevnit bodci a dráty proti tarnùm, avšak nyní k ní tarni a jejich jezdci mìli volný pøístup.
Ze støechy jsme obèas slyšeli, jak kdosi pøebíhá po lanovém mùstku a nìco køièí. Obèas se na støechu vìže snesl tarn, zatímco jiný ji opustil.
Když jsme mìli jistotu, že na vìži jsou nejménì dva tarni, seskoèil jsem na lanový mùstek. Povážlivì se zakymácel ze strany na stranu a já mìl co dìlat, abych z nìho nespadl. Témìø ihned se z budovy ozval výkøik: „Tam je jeden z nich!“
„Pospìš si!“ zavolal jsem na Harolda.
Hodil mi Hereenu dolù a já ji chytil do náruèe. Nakrátko jsem spatøil její vydìšený pohled a zaslechl pøidušené prosby, jimž nebylo pøes roubík rozumìt. Pak skoèil na mùstek i Harold a chopil se ihned záchytného lana, jež sloužilo jako zábradlí, aby nespadl.
V osvìtleném oknì budovy, z nìhož vedl lanový mùstek, se objevil strážný s kuší. Ve vodícím žlábku mìl založenou šipku, a tak rychle nasadil zbraò k rameni. Kolem mì se mihla Haroldova paže a muž náhle znehybnìl, pak podklesl v kolenou a zhroutil se na podlahu. Z prsou mu trèela rukoje kvivy. Kuše se zarachocením dopadla vedle jeho tìla.
„Rychle k vìži,“ øekl jsem Haroldovi.
Slyšel jsem, že se blíží nìkolik dalších mužù.
Ke svému zdìšení jsem na blízké støeše zahlédl dva støelce.
„Vidím je!“ vykøikl jeden z nich.
Harold pospíchal po mùstku s Hereenou v náruèí a zanedlouho zmizel ve vìži. Z okna budovy se vyøítili dva strážní, pøeskoèili padlého støelce a vrhli se na mì. Jednoho z nich jsem skolil, druhého zranil. Šipka z kuše jednoho ze støelcù na støeše náhle prolétla mezi pøíèlemi mùstku a minula mì sotva o patnáct centimetrù.
Rychle jsem couval po mostì k vìži a vzápìtí tìsnì kolem mì prolétla další støela, jež se se zajiskøením svezla po kamenné vìži za mými zády. K mùstku se rozbìhlo ještì nìkolik dalších strážných. Zbývalo mi asi deset vteøin, než støelci znovu nabijí své zbranì. Zaèal jsem rychle pøesekávat lana, jež poutala vratký mùstek k vìži. Zevnitø jsem slyšel, jak se pøekvapený strážný ptá Harolda, co tam pohledává.
„Cožpak to není zøejmé?“ oboøil se na nìho Harold. „Vidíš, že nesu tu dívku!“
„Jakou dívku?“ ptal se strážný.
„Ze Saphrarových zahrad rozkoše, ty hlupáku!“ køièel Harold.
„Ale proè bys ji mìl nosit sem?“
„Ty jsi ale nechápavý! Tumáš — vezmi ji!“
„Dobrá,“ svolil strážný.
Vzápìtí jsem zaslechl tupý úder, jako když pìst narazí na kost.
Mùstek se zakymácel a já spatøil, jak na nìj z okna budovy vstupuje nìkolik mužù a chystá se na mì vytrhnout. Koneènì se mi podaøilo pøeseknout jedno z nosných lan, mùstek se náhle naklonil a dva muži se s výkøikem zøítili dolù. Šipka nyní narazila do kamenné podlahy vìže pod mýma nohama a sklouzla dovnitø. Pak jsem pøesekl i druhé lano a mùstek se s rachocením pøíèlí a za zdìšených výkøikù rychle zhoupl zpìt proti zdi budovy a setøásl zbylé strážné, kteøí dopadli omráèeni jako špalky døeva k základnì budovy. Vrhl jsem se za dvíøka na vìži a pøibouchl je. Sotva jsem to provedl, zasáhla dveøe šipka z kuše, jejíž hrot prorazil døevo a ocitl se nejménì deset centimetrù na druhé stranì. Okamžitì jsem dveøe zajistil závorami pro pøípad, že by na dvoøe vztyèili žebøíky a pokoušeli se je vyrazit.
V místnosti, v níž jsem se ocitl, ležel bezvìdomý strážný, avšak Harolda a Hereenu jsem nikde nevidìl. Vystoupil jsem tedy po døevìném žebøíku do nìkolika dalších pater, avšak všechna byla prázdná. Nakonec jsem dospìl k místnosti pod støechou vìže, kde jsem koneènì našel Harolda sedìt na nejspodnìjší pøíèli posledního žebøíku. Ztìžka oddychoval a Hereena se mu zmítala u nohou. „Èekám tu na tebe,“ vypravil ze sebe.
„Musíme hned dál,“ øekl jsem, „jinak tarni odletí a my budeme uvìznìni na støeše vìže.“
„Pøesnì to mám v plánu,“ pøitakal Harold, „ale nemìl bys mì nejprve nauèit, jak se tarn ovládá?“
Hereena zdìšenì zaúpìla a zuøivì se pokoušela vyprostit ze šátkù, jež ji poutaly.
„Obvykle to trvá celé roky, než se nìkdo stane dobrým jezdcem,“ øekl jsem.
„Pak na tom tedy nezáleží,“ usoudil Harold, „ale nemohl bys mi pøesto struènì sdìlit alespoò nejdùležitìjší zásady?“
„Pojï na støechu!“ zvolal jsem.
Pøedešel jsem Harolda, vystoupil po žebøíku jako první a otevøel padací dvíøka vedoucí na støechu. Na støeše se nacházelo pìt tarnù. Jeden ze strážných se ihned rozbìhl k nám, zatímco druhý odvazoval tarny, jednoho po druhém.
S jednou nohou ještì na žebøíku jsem se chystal postavit prvnímu strážnému, ale za mnou se již v otvoru objevila Haroldova hlava. „Nebojuj,“ køikl na strážného. „To je Tarl Cabot z Ko-ro-by, ty hlupáku!“
„Kdo je Tarl Cabot z Ko-ro-by?“ podivil se strážný.
„Já,“ odpovìdìl jsem, protože jsem nevìdìl, co jiného mám øíct.
„To je ta dívka,“ øekl Harold. „Rychle, vezmi ji!“
Strážný zasunul svùj meè zpìt do pochvy. „Co se to tam dole dìje?“ ptal se. „Kdo jste vy?“
„Neptej se,“ odbyl ho Harold, „tady je ta dívka — vezmi ji!“
Strážný pokrèil rameny a uchopil Hereenu do náruèe. Trhl jsem sebou, protože mladík muže složil ranou pìstí, která by porazila i boska. Pak od strážného obratnì pøevzal Hereenu døív, než padl, a shodil ho otvorem ve støeše dolù.
Druhý ze strážných se sklánìl nad tarnskými pouty. Už vypustil dva z velkých ptákù a odehnal je ze støechy tarnským bièíkem.
„Ty tam!“ zvolal Harold. „Pus ještì jednoho tarna!“
„Dobrá,“ odpovìdìl muž a poslal dalšího z ptákù ze støechy.
„Pojï sem!“ køikl Harold.
Muž se k nám ihned rozbìhl. „Kde je Kuurus?“ ptal se.
„Dole,“ sdìlil mu Harold.
„Kdo jste?“ zajímal se strážný. „Co se tu dìje?“
„Jsem Harold z národa Tuèukù,“ pøedstavil se Harold z národa Tuèukù.
„Co tu dìláš?“ divil se strážný.
„Ty jsi Ho-bar?“ ptal se Harold. To bylo bìžné arejské jméno. Z Aru také pocházela vìtšina žoldnéøù.
„Žádného Ho-bara neznám,“ potøásl hlavou muž. „On je Turiánec?“
„Doufal jsem, že tu najdu Ho-bara,“ pravil mrzutì Harold, „ale možná že ty to zvládneš také.“
„Vynasnažím se,“ øekl strážný.
„Tumáš,“ pøikázal mu Harold, „vezmi tu dívku.“
Hereena divoce potøásala hlavou a snažila se strážného varovat, ale šátek jí dokonale zacpal ústa.
„Co s ní mám dìlat?“ tázal se strážný.
„Jenom ji podrž,“ øekl Harold.
„Dobrá,“ souhlasil strážný.
Zavøel jsem oèi a za okamžik bylo po všem. Harold si pøehodil Hereenu znovu pøes rameno a smìle vykroèil k tarnùm.
Na støeše zbývali už jen dva z tìchto velkých ptákù, nádherní mohutní jedinci, kteøí nás ostražitì a hrozivì pozorovali.
Harold složil Hereenu na støechu a pøistoupil k prvnímu z tarnù. Když ho dùraznì plácl pøes zobák, radìji jsem zavøel oèi. „Jsem Harold z národa Tuèukù,“ oznámil ptáku, „jsem dobrý tarnský jezdec — létal jsem na více než tisíci tarnech — v tarnském sedle jsem strávil víc èasu než vìtšina lidí na svých nohou — byl jsem poèat na høbetu tarna, narodil jsem se na høbetu tarna — jím tarny — boj se mì! Jsem Harold z národa Tuèukù!“ Pták, pokud je vùbec nìjakých emocí schopen, na nìho hledìl zmatenì a podezíravì. Èekal jsem, že Harolda každým okamžikem roztrhne zobákem vpùli a pozøe. Zdálo se však, jako by pták byl zcela zaskoèen a ohromen.
Harold se obrátil ke mnì: „Jak se øídí tarn?“
„Vylez do sedla,“ øekl jsem mu.
„Ano,“ pøisvìdèil a zaèal vystupovat po provazovém žebøíku, avšak minul jednu z pøíèlí a zapletl se do nìj. Musel jsem mu pomoct a nakonec se mi i podaøilo ho nìjak dostat do sedla a pøivázat ho k nìmu bezpeènostním popruhem. Co nejrychleji jsem mu pak vysvìtlil funkci hlavního sedlového kruhu a jeho šesti øemenù.
Když jsem mu podával Hereenu, ubohá dívka se tøásla po celém tìle a vystrašenì sténala. I tato dívka z rovin, zvyklá na divokou kaiilu, hrdá, bystrá a odvážná, se jako vìtšina žen bála tarna. Bylo mi tuèucké dívky opravdu líto, avšak Harolda zøejmì tìšilo, že je bez sebe strachy. Otrocké kroužky tarnského sedla jsou stejné jako u kaiilského sedla a Harold dívku natøikrát pøipoutal øemeny k sedlu pøed sebe. Pak už na nic neèekal, vyrazil ze sebe hlasitý výkøik a zatáhl za první øemen. Tarn se ani nepohnul. Místo toho otoèil hlavu a pohlédl na Harolda jakoby nevìøícnì a vyèítavì.
„Co se dìje?“ zeptal se udivenì Harold.
„Je stále spoutaný,“ pravil jsem.
Sehnul jsem se k tarnovým poutùm a rozvázal je. Mohutný pták ihned zamával køídly a vrhl se k nebi. „Ajííí!“ zajeèel Harold. Dokázal jsem si živì pøedstavit, co to udìlalo s jeho žaludkem.
Co nejrychleji jsem uvolnil pouta druhému ptáku, vylezl do sedla, pøivázal se k nìmu širokým bezpeènostním popruhem a zatáhl za první øemen. Proti bledému kotouèi jednoho z gorejských mìsícù jsem spatøil, že Haroldùv tarn krouží kolem dokola, a rychle jsem zalétl k nìmu.
„Uvolni øemeny!“ køikl jsem na nìho. „Tvùj tarn poletí za mým!“
„Dobrá,“ zvolal vesele.
Za okamžik už jsme byli vysoko nad Turií. Opsal jsem s tarnem široký kruh nad Saphrarovým domem, osvìtleným pochodnìmi a záøícími koulemi, a pak už jsem ho vedl nad volnou step smìrem k táboru Tuèukù.
Mìl jsem radost, že jsme se ze Saphrarova domu dostali živí, avšak vìdìl jsem, že se do mìsta musím vrátit ještì jednou, protože se mi nepodaøilo získat pøedmìt, pro který jsem pøišel, zlatou kouli. Ta se dosud stále nacházela v kupcovì držení.
Musel jsem se jí zmocnit døív, než pøijde muž, s nímž dìlal Saphrar obchody — šedý muž s oèima jako sklo — a znièí ji nebo odnese pryè.
Vysoko nad stepí jsem pøemýšlel, proè Kamèak stahoval vozy a bosky od Turie — proè se tak brzy vzdal obléhání.
Svítalo, když se pod námi objevil vozový tábor a bosci. Ohnì už hoøely a v táboøe panoval èilý ruch. Tuèukové vaøili, prohlíželi vozy, shánìli a zapøahali tažné bosky. To ráno se mìly vozy pohnout od Turie ke vzdálené Thasse, gorejskému moøi. Nehledì na šípy, které nás mohli oba zasáhnout, jsme se s tarny snesli, pøímo mezi vozy.
Vrátil jsem se do Turie v pøestrojení za drobného prodavaèe klenotù a trávil v ní už ètvrtý den. Tarna jsem zanechal ve vozovém táboøe. Poslední tarnskou minci jsem utratil za hrst malièkých kamenù, z nichž mnohé mìly jen malou nebo žádnou cenu. Potøeboval jsem je však jako záminku pro pobyt ve mìstì.
Kamèaka jsem našel u Kutaituèikova vozu, který stál na návrší poblíž korouhve se ètyømi bosèími rohy, naložen veškerým døevem, jež bylo po ruce, a suchou travou. Celý byl poté zalit vonnými oleji a za úsvitu dne ústupu do nìho Kamèak vlastní rukou vhodil hoøící pochodeò. Kdesi ve voze, obklopen svými zbranìmi, sedìl Kutaituèik, který býval Kamèakovým pøítelem a jehož zvali ubarem Tuèukù. Stoupající dým museli zøetelnì vidìt až ze vzdálených hradeb Turie.
Kamèak mlèky sedìl na høbetu své kaiily a v jeho tváøi se zraèilo temné odhodlání. Byl na nìho strašný pohled, a pøestože byl mým pøítelem, neodvažoval jsem se na nìho promluvit. Øekli mi, že ho najdu u Kutaituèikova vozu, a já se ihned odebral za ním. V našem spoleèném voze jsem se ani nezastavoval.
Kolem návrší se shromáždilo nìkolik stovek tuèuckých bojovníkù na kaiilách a s èernými kopími zastrèenými v tømenech. Zachmuøenì sledovali hoøící vùz. Udivilo mì, že tito muži, a zejména Kamèak, tak ochotnì zanechali obléhání Turie.
Když vùz shoøel a do zèernalých prken zadul vítr a odnesl popel nad zelenou step, Kamèak pozvedl ruku. „Pøemístìte korouhev,“ zvolal.
Spatøil jsem zvláštní vùz tažený tuctem boskù, na nìmž byl za nìkolik minut vztyèen velký stožár s korouhví. Na návrší zùstala jen ohoøelá prkna a popel z Kutaituèikova vozu. Spáleništì tu bylo dle zvyku ponecháno vìtru a dešti, èasu, snìhu a zelené stepní trávì.
„Obrate vozy!“ zavelel Kamèak.
Tuèucké vozy se pomalu jeden po druhém obrátily a øadily se do dlouhých zástupù, táhnoucích se nìkolik pasangù daleko. Pochod od Turie zaèal.
Daleko pøed vozy jsem spatøil bosèí stáda. Prach zvíøený jejich kopyty barvil obzor došeda.
Kamèak se zvedl v tømenech. „Tuèukové táhnou od Turie!“ zvolal.
Zachmuøení bojovníci na kaiilách se mlèky obrátili a rozjeli se ke svým vozùm, s výjimkou tìch, kteøí mìli krýt ústup a tvoøit zadní voj.
Kamèak vyjel se svou kaiilou na návrší, kde v chladném ránu chvíli postál nad spáleným Kutaituèikovým vozem. Pak se pomalu obrátil k vozùm.
Když mì spatøil, zastavil se. „Jsem rád, že tì vidím živého,“ øekl.
Sklonil jsem hlavu a ocenil jeho projev pøíznì. Stále jsem cítil v srdci náklonnost k tomuto divokému, tvrdému bojovníkovi, pøestože byl v posledních dnech hrubý a bezcitný, sžíraný svou nenávistí k Turii. Nevìdìl jsem, zda bude vùbec nìkdy ještì takový, jakého jsem ho znal. Obával jsem se, že èást z nìho — ta, kterou jsem mìl nejradìji — zemøela oné noci, kdy byl Kutaituèikùv vùz pøepaden tarnskými jezdci.
Pøistoupil jsem k jeho tømenu a vzhlédl. „Chceš takhle odejít?“ zeptal jsem se ho. „Je to dost?“
Pohlédl na mì, avšak já z jeho tváøe nedokázal nic vyèíst. „Tuèukové táhnou od Turie,“ øekl bezbarvým hlasem. Nechal mì stát na kopci a odjel.
Trochu mì pøekvapilo, že jsem druhý den ráno, poté co nomádi odtáhli, nemìl pøi vstupu do mìsta žádné potíže. Pøedtím jsem se ještì nakrátko pøipojil k pochodujícím nomádùm, abych si obstaral pøevleèení drobného obchodníka a nìkolik kamenù. Tyto vìci jsem si opatøil u muže, od nìhož Kamèak jednoho šastnìjšího odpoledne koupil nové sedlo a sadu kviv. Ve voze toho muže jsem vidìl spoustu vìcí a pøedpokládal jsem, zøejmì správnì, že byl sám jakýmsi drobným obchodníkem. Potom jsem se pìšky vrátil k Turii. Chvílemi jsem sledoval v opaèném smìru stopy kol, chvílemi jsem se od nich odchyloval. Noc jsem strávil ve stepi. Následujícího dne jsem vstoupil do mìsta o osmé hodinì. Vlasy jsem skryl pod kápi vybledlého bílého roucha z tenké, zlatem vyšívané rypsové látky, jež mi sahalo až po kolena. Zdálo se mi, že se dobøe hodí k bezvýznamnému kupci. Pod toto obleèení jsem uschoval meè a kvivu.
Gardisté u bran Turie mi témìø nevìnovali pozornost, protože mìsto je obchodní oázou jižních rovin a bìhem roku vstupují do jejích bran stovky karavan, nemluvì už o tisících drobných kupcù, kteøí pøicházejí pìšky anebo s vozem taženým jediným tharlarionem. Jakmile nomádi ukonèili obléhání a odtáhli, brány Turie se opìt otevøely dokoøán. Ven z mìsta proudily zástupy rolníkù, vracejících se na svá pole, a také stovky mìšanù, kteøí si vyšli jen tak na procházku. Mnozí z nich se dokonce odvážili až ke zbytkùm tuèuckého tábora, kde hledali rùzné pøedmìty na památku. Pøi vstupu do mìsta jsem si prohlédl vysokou dvojitou bránu a pøemýšlel, jak dlouho by asi trvalo ji opìt zavøít.
Belhal jsem se ulicemi Turie a s jedním okem napùl zavøeným zíral do zemì, jako bych doufal, že mezi kamenným dláždìním najdu zakutálený tarnský mìïák. Pomalu jsem se blížil k domu Saphrara z Turie. Musel jsem se prodírat davem a dvakrát mì málem porazili pøíslušníci gardy Phania Turma, ubara Turie.
Èas od èasu jsem mìl dojem, že jsem sledován. Tuto možnost jsem však zavrhl, protože když jsem se rozhlédl, nezpozoroval jsem nikoho, koho bych se mìl obávat. Povšiml jsem si však pouze jakési dívky, odìné v rouchu zahalení, se závojem na oblièeji a s košíkem pøes ruku, která dvakrát prošla kolem mì, aniž mi vìnovala nejmenší pozornost. S úlevou jsem vydechl. Vloudit se do nepøátelského mìsta je nervy drásající záležitost, zvláštì když neustále hrozí odhalení, jež se trestá muèením èi nabodnutím na kùl na mìstských hradbách pro výstrahu všem, kdo by snad zamýšleli podobným zpùsobem zneužít pohostinství gorejského mìsta.
Pøišel jsem na velké prostranství pøes tøicet metrù široké, jež oddìlovalo ohrazený pozemek domu Saphrara z Turie od ostatních budov. Zde jsem ke své nelibosti zjistil, že k vysoké zdi pozemku není možné se pøiblížit na víc než deset délek kopí.
„Zmiz, ty tam!“ køikl na mì od zdi strážný vyzbrojený kuší. „Tady nemáš co okounìt!“
„Ale pane!“ zakvílel jsem. „Pøinesl jsem vznešenému Saphrarovi ukázat nìjaké klenoty a drahé kameny!“
„Pøistup tedy k bránì vlevo!“ zvolal. „A oznam, proè pøicházíš.“
Našel jsem ve zdi malou branku se silnou møíží, kde jsem požádal o dovolení ukázat své zboží Saphrarovi. Doufal jsem, že mì k nìmu uvedou, a já se pak pod hrozbou, že ho zabiji, zmocním zlaté koule a tarna a pokusím se uniknout.
K mému zklamání mì do domu nevpustili. Místo toho si mé ubohé a témìø bezcenné zboží pøišel prohlédnout sluha v doprovodu dvou ozbrojených bojovníkù, který ihned rozpoznal hodnotu kamenù a se znechuceným výkøikem je zahodil do prachu. Zatímco já pøedstíral úlek a bolest, oba bojovníci mì tloukli jilci svých meèù. „Odejdi, hlupáku!“ hrozili.
Padl jsem na kolena a šátral v prachu po kamenech. Pøitom jsem hlasitì kvílel a naøíkal.
Slyšel jsem, jak se mi strážní smìjí.
Sebral jsem poslední kámen, vecpal ho zpátky do vaku a chystal se vstát, když tu jsem pøed sebou spatøil vysoké tìžké boty bojovníka.
„Milost, pane,“ zaskuèel jsem.
„Proè nosíš pod svým rouchem meè?“ otázal se.
Poznal jsem ten hlas. Patøil Kamrasovi z Turie, obránci mìsta, jemuž Kamèak uštìdøil tìžkou porážku pøi hrách Války lásky.
Vrhl jsem se vpøed, popadl ho za nohy a porazil do prachu. Pak jsem vyskoèil a prchal pryè. Kápì se mi pøitom svezla z hlavy.
„Zadržte toho muže!“ volal Kamras. „Zadržte ho! Je to Tarl Cabot z Ko-ro-by! Zadržte ho!“
V dlouhém kupeckém rouchu jsem zakopl a upadl, avšak ihned jsem se s nadávkami zvedl a bìžel dál. Kolem hlavy mi prolétla støela z kuše a vytrhla ze zdi domu napravo ode mì kus omítky.
Vbìhl jsem do úzké ulièky. Slyšel jsem, jak za mnou kdosi bìží, zøejmì Kamras, následován nìkolika dalšími muži. Potom jsem zaslechl dívèí výkøik a dvojí zaklení. Ohlédl jsem se a spatøil onu dívku s košíkem, která se nevìdomky pøipletla bojovníkùm do cesty. Zlostnì za nimi cosi volala a mávala polámaným košíkem. Hrubì ji odstrèili na stranu a pospíchali za mnou. V té chvíli jsem zahnul za roh a vyšplhal po okenních øímsách na plochou støechu jakéhosi obchodu. Slyšel jsem, že po ulici pode mnou probìhli dva bojovníci a po nich ještì dalších šest mužù. Za ozbrojenci utíkalo nìkolik pokøikujících dìtí. Kolemjdoucí na ulici prohodili mezi sebou pár slov a pak vše utichlo.
Ležel jsem a neodvažoval se dýchat. Slunce nemilosrdnì žhnulo a støecha byla rozpálená. Odpoèítal jsem pìt gorejských ehnù neboli minut. Napadlo mì, že bych mìl vyhledat na støechách nìjaký pøístøešek, kde bych mohl vyèkat do tmy, a pak se pokusit opustit mìsto. Mohl jsem jít za nomády, které bych snadno dostihl, vyzvednout si tarna, jehož jsem u nich zanechal, a vrátit se na nìm do Saphrarova domu. Pokusit se opustit mìsto ještì téže noci však samozøejmì bylo nesmírnì nebezpeèné. Hlídky u bran už nejspíš varovali, aby mì nenechali projít. Do Turie jsem se dostal snadno, ale neèekal jsem, že se stejnì snadno dostanu i ven. Avšak jak jsem mohl pøeèkat ve mìstì nìkolik dní, dokud ostražitost gardistù nepoleví? Každý bojovník v Turii bude hledat Tarla Cabota, který byl bohužel natolik nápadný, že ho každý ihned poznal.
Když jsem takto pøemítal o svých vyhlídkách, zaslechl jsem, jak si kdosi na ulici hvízdá melodii, kterou jsem znal. Vtom mi došlo, že jsem ji slýchal v tuèuckém táboøe. Byla to tuèucká melodie, již si obèas prozpìvovala dìvèata pohánìjící bosky.
Navázal jsem a zapískal nìkolik dalších taktù. Osoba na ulici se ke mnì pøidala a dokonèili jsme píseò spoleènì.
Opatrnì jsem vystrèil hlavu pøes okraj støechy. Ulice byla pustá, až na dívku, která stála dole a hledìla na mì. Mìla závoj a roucho zahalení. Byla to táž dívka, již jsem vidìl už pøedtím, když jsem se obával, že jsem sledován. Byla to ona, která nevìdomky zdržela mé pronásledovatele. V ruce držela polámaný košík.
,Jsi špatný zvìd, Tarle Cabote,“ øekla.
„Dina z Turie!“ vykøikl jsem.
Zùstal jsem ètyøi dny v místnosti nad obchodem Diny z Turie. Tam jsem si obarvil vlasy na èerno a vymìnil roucho kupce za žlutohnìdou tuniku pekaøe. K této kastì patøil její otec a dva bratøi.
Døevìné pøepážky v pøízemí, které oddìlovaly obchod od ulice, byly roztøíštìné na kusy. Pult byl rozbitý, oválné pece prasklé a jejich železná dvíøka vyvrácená z pantù. Dokonce i mlýnské kameny ležely rozházené po podlaze roztluèené na kusy.
Od Diny z Turie jsem se dozvìdìl, že obchod jejího otce patøíval k nejvyhlášenìjším pekárnám v Turii. Vìtšinu pekáren ve mìstì vlastnil Saphrar z Turie, jehož zájmy byly velmi široké, i když tyto obchody pøirozenì øídili pøíslušníci kasty pekaøù, jak si žádal gorejský zvyk. Její otec odmítl prodat svùj obchod Saphrarovým náhonèím a stát se kupcovým zamìstnancem. Krátce nato zaútoèilo na obchod nìkolik výtržníkù ozbrojených holemi a železnými tyèemi, kteøí rozbili veškeré zaøízení. Otec i bratøi se pokoušeli majetek bránit a zaplatili za to životem. Její matka následkem otøesu zemøela. Dina žila nìjaký èas z rodinných úspor, ale pak je vzala, zašila do svého roucha a koupila si místo v karavanním voze, který mìl namíøeno do Aru. Karavana však byla pøepadena Kassary a ona se stala jejich otrokyní.
„Nechtìla by sis nìkoho najmout a obchod znovu otevøít?“ zeptal jsem se jí.
„Nemám peníze,“ odpovìdìla.
,Já mám jen velmi málo,“ øekl jsem a vysypal kameny na blyštivou, avšak nepøíliš cennou hromádku na stùl v její obývací místnosti.
Zasmála se a prohrábla je svými prsty. „V Albrechtovì a Kamèakovì voze jsem se nìco o drahých kamenech nauèila,“ prohlásila, „ale tyhle stojí sotva za støíbrnou tarnskou minci.“
„Zaplatil jsem za nì zlaák,“ ujistil jsem ji.
„Ale Tuèukovi —“ øekla.
„To ano,“ pøipustil jsem.
„Drahý Tarle Cabote,“ zasmála se, „mùj milovaný drahý Tarle Cabote.“ Pohlédla na mì a oèi jí posmutnìly. „Ale i kdybych mìla peníze na otevøení obchodu, znamenalo by to jen, že Saphrarovi muži pøijdou znovu.“
Mlèel jsem. Mìla pravdu.
„Máš dost penìz na cestu do Aru?“ zeptal jsem se.
„Ne,“ zavrtìla hlavou. „Stejnì bych radìji zùstala v Turii — je to mùj domov.“
„Z èeho žiješ?“
„Nakupuji pro bohaté ženy,“ odpovìdìla, „sladké peèivo, dorty a koláèky — vìci, jejichž nákup nechtìjí svìøit svým otrokyním.“
Zasmál jsem se.
Když se ptala, co mì pøivedlo do Turie, odpovìdìl jsem jí, že jsem pøišel pro pøedmìt, který Saphrar z Turie uloupil Tuèukùm a jehož si velmi cenil. To pøijala s potìšením, tak jako cokoli, co bylo v protikladu se zájmy turiánského kupce, k nìmuž chovala velkou nenávist.
„To je opravdu všechno, co máš?“ zeptala se a ukázala na kameny.
„Ano,“ pøikývl jsem.
„Ubohý bojovníku,“ politovala mì, ale její oèi se nad závojem usmívaly, „nemáš ani tolik, aby sis zaplatil šikovnou otrokyni.“
„To je pravda,“ pøipustil jsem.
Zasmála se, nenucenì si sòala závoj a potøásla hlavou, aby si uvolnila vlasy. Natáhla ke mnì paže. „Jsem jen chudá svobodná žena,“ øekla, „ale nestaèila bych ti?“
Vzal jsem ji za ruce a pøitáhl k sobì. „Jsi velmi krásná, Dino z Turie,“ ujistil jsem ji.
Zùstal jsem s dívkou ètyøi dny a každé poledne a veèer jsme se šli podívat k jedné nebo nìkolika bránám Turie, zda pozornost gardistù pøece jen nepolevuje. K mému zklamání stále velice peèlivì prohledávali každého èlovìka a každý vùz opouštìjící mìsto a požadovali dùkaz o totožnosti a dùvodu návštìvy. Pøi sebemenší pochybnosti byla dotyèná osoba zadržena a vyslechnuta gardovým dùstojníkem. Na druhou stranu jsem si ke své nelibosti všiml, že na novì pøíchozí gardisté sotva pohlédli. Mnì ani Dinì nevìnovali gardisté a ozbrojenci vùbec žádnou pozornost. Vlasy jsem mìl nyní èerné a navíc mì doprovázela žena.
Po ulicích obèas prošli vyvolávaèi, kteøí dávali na vìdomost, že jsem stále ještì ve mìstì, a znovu a znovu opakovali mùj popis.
Jednou pøišli do obchodu dva gardisté a prohledali ho, stejnì jako vìtšinu budov ve mìstì. Tehdy jsem vylezl zadním okénkem a vytáhl se na plochou støechu obchodu. Když odešli, stejnou cestou jsem se vrátil.
Dinu z Turie jsem si oblíbil témìø od okamžiku, kdy pøibyla do Kamèakova vozu, a myslím, že i ona mì. Byla to skvìlá, oduševnìlá dívka, bystrá, srdeèná, inteligentní a stateèná. Obdivoval jsem ji a zároveò jsem se o ni trochu bál. I když jsem s ní o tom nikdy nemluvil, bylo mi jasné, že vìdomì riskuje život, aby mì ukryla ve svém vlastním mìstì. Je možné, že kdyby mì Dina nespatøila, nesledovala a nepøispìchala mi v pravou chvíli smìle na pomoc, zemøel bych už oné první noci v Turii.
Když jsem o ní pøemýšlel, pochopil jsem, jak pošetilé jsou nìkteré gorejské pøedstavy ohlednì kast. Kasta pekaøù se nepoèítá mezi vysoké a èlovìk by u jejích pøíslušníkù nepøedpokládal vznešené vlastnosti. A pøesto její otec a bratøi bojovali proti pøesile a zemøeli pøi obranì svého malého obchodu. A tato odvážná dívka s udatností, již bych nemohl oèekávat u mnohých bojovníkù, bezbranná, sama a bez pøátel, mi nezištnì pomohla a poskytla svùj domov, klid, znalost mìsta a vše, co mìla.
Když Dina odešla nakupovat pro své zákaznice, což bylo obvykle brzy ráno a pozdì odpoledne, zdržoval jsem se v místnostech nad obchodem. Tam jsem mìl dost èasu pøemýšlet o vejci knìží-králù a Saphrarovì domì. Mìl jsem v úmyslu mìsto opustit — až to bude bezpeèné — vrátit se k nomádùm, vyzvednout si tarna, pokusit se na nìm proniknout do domu a vejce prostì uloupit. Pøestože jsem si v tom zoufalém podniku nedával mnoho šancí na úspìch, žil jsem v neustálém strachu, že onen šedý muž s oèima jako sklo pøiletí do Turie na høbetu tarna a døív, než budu moci zasáhnout, pøevezme zlatou kouli, na níž tolik záleželo a pro kterou už zemøelo nìkolik lidí.
Na svých procházkách mìstem jsme s Dinou nìkolikrát vystoupili na vysoké hradby, abychom se potìšili pohledem na step. Nikdo nám v tom nebránil, pokud jsme se nepokoušeli vniknout na strážní stanovištì. Až deset metrù široký ochoz uvnitø vysokých hradeb s vyhlídkou na roviny je oblíbeným místem procházek turiánských párù. V dobì ohrožení èi obležení na ni však samozøejmì nesmí nikdo kromì vojákù a domobrany.
„Zdá se, že máš starosti, Tarle Cabote,“ prohodila jednou Dina, když jsme hledìli na roviny za mìstem.
„Skuteènì mám, Dino,“ povzdychl jsem si.
„Obáváš se, že pøedmìt, který hledáš, opustí mìsto døíve, než se ho zmocníš?“
„Ano,“ pøisvìdèil jsem, „toho se obávám.“
„Chceš mìsto opustit ještì dnes v noci?“
„Myslím, že bych mìl.“
Vìdìla stejnì dobøe jako já, že gardisté stále provìøují všechny, kdo odcházejí z Turie, ale zároveò si uvìdomovala, že každý den, každá hodina strávená v Turii hraje proti mnì.
„Doufám, že uspìješ,“ øekla.
Položil jsem jí ruku kolem ramen a spoleènì jsme se dívali pøes okraj hradeb.
„Podívej,“ ukázal jsem, „tamhle se blíží samotný kupecký vùz. V rovinách je nyní urèitì bezpeèno.“
„Tuèukové jsou pryè,“ odvìtila. A pak dodala: „Budeš mi chybìt, Tarle Cabote.“
„Ty mnì také, Dino z Turie,“ odpovìdìl jsem.
Spoleènì jsme tam stáli a nechtìlo se nám odejít. Bylo krátce pøed desátou gorejskou hodinou neboli polednem gorejského dne.
Nacházeli jsme se na hradbách poblíž hlavní brány Turie, jíž jsem pøed ètyømi dny vstoupil do mìsta. Den pøedtím se tuèucké vozy pohnuly smìrem k pastvinám na jižních svazích hor Ta-Thassa, za nimiž ležela nesmírná, tøpytivá Thassa.
Pozoroval jsem kupecký vùz, velký, tìžký a široký, s boènicemi natøenými zlatou a bílou barvou, zakrytý zlatobílou plachtou proti dešti. Nebyl tažen tharlariony jako vìtšina kupeckých vozù, ale ètyømi hnìdými bosky.
„Jak se chceš dostat z mìsta?“ zeptala se Dina.
„Po lanì,“ odpovìdìl jsem. „A potom pìšky.“
Naklonila se pøes okraj hradeb a pochybovaènì pohlédla do hloubky asi tøiceti metrù.
„To bude trvat dlouho,“ usoudila. „Navíc hradby jsou po setmìní osvìtleny pochodnìmi a obcházejí je hlídky.“ Podívala se na mì. „A pak, pùjdeš pìšky. Víš, že v Turii jsou loveètí sleeni?“
„Ano,“ pøikývl jsem, „vím.“
„Škoda,“ pohodila hlavou, „že nemáš rychlou kaiilu, protože potom bys mohl i za bílého dne procválat kolem gardistù a proniknout z mìsta na step.“
„I kdybych si opatøil kaiilu nebo tharlariona,“ pøipomnìl jsem jí, „zbývají ještì tarnští jezdci.“
„Ano,“ pøikývla, „to je pravda.“
V otevøených rovinách poblíž Turie by tarnští jezdci uprchlíka v sedle kaiily èi tharlariona snadno vypátrali. Témìø jistì by vyrazili nìkolik minut po vyhlášení poplachu, i kdyby je museli svolat z lázní, tavern a turiánských heren, kde po skonèení obležení k radosti Turiáncù utráceli svùj žold.
Oèekával jsem, že za nìkolik dní, až si dostateènì odpoèinou, sebere Ha-Keel své zlato, poruèí svým mužùm a opustí s nimi mìsto. Já si ovšem nemohl dovolit vyèkávat nìkolik dalších dní, èi jak dlouho Ha-Keel hodlal nechat své muže odpoèívat, než se se Saphrarem náležitì vypoøádá a odejde.
Tìžký kupecký vùz mezitím dorazil k hlavní bránì a gardisté mu pokynuli, aby vjel dovnitø.
Hledìl jsem pøes hradby k obzoru, kam zøejmì odtáhly tuèucké vozy. Byly pryè už pìt dní. Zdálo se mi podivné, že Kamèak, ten rozhodný, neúprosný Kamèak z národa Tuèukù, by se tak záhy vzdal myšlenky dobýt toto mìsto. Nemyslel jsem si ovšem, že by se mu to podaøilo, kdyby býval vytrval, a cenil jsem si proto jeho moudrosti, že ustoupil za okolností, kdy nemohl nic získat, ale naopak mnoho ztratit, nebo tarnští jezdci pøedstavovali pro vozy jeho národa neustálou hrozbu. Jednal jistì velice uvážlivì, ale pøesto ho nepochybnì hluboce ranilo, že on, Kamèak, musí obrátit vozy, odtáhnout od hradeb Turie, vzdát se pomsty za Kutaituèika a pøenechat vítìzství Saphrarovi z Turie. Svým zpùsobem se zachoval stateènì. Spíše jsem oèekával, že Kamèak bude Turii obléhat, dokud ho od této nikdy nedobyté pevnosti s devíti branami a vysokými hradbami nevyženou vichøice a sníh.
Proud mých myšlenek pøerušil jakýsi hluk u brány, rozèilený køik gardisty a hlasité protesty koèího kupeckého vozu. Pohlédl jsem dolù, a i když jsem nešastného koèího litoval, musel jsem se usmát pøi pohledu na pravé zadní kolo širokého a nejspíš také tìžce naloženého vozu, které se svezlo z nápravy. Ta se zaboøila hluboko do zemì.
Koèí ihned seskoèil dolù, pobíhal kolem nápravy a zuøivì gestikuloval. Potom se ramenem opøel o tìlo vozu, jako by ho dokázal sám narovnat, a mocnì zabral, avšak pro jednoho muže to byl pøíliš tìžký úkol.
Gardisté i kolemjdoucí pøihlíželi jeho marnému snažení a výbornì se bavili. Dùstojník gardistù, který byl témìø bez sebe vzteky, pak poruèil nìkolika svým rozveseleným mužùm, aby koèímu s vozem pomohli. Avšak ani s jejich pomocí nebylo možné vùz narovnat a zdálo se, že bude tøeba poslat pro zvedáky.
Zadíval jsem se znovu zamyšlenì do stepi. Dina dosud sledovala divadlo, které se dole odehrávalo, a smála se, protože koèí zoufale pobíhal sem a tam a kajícnì se krèil pøed rozezleným dùstojníkem. Potom jsem si povšiml, že nad stepí se vznesl k nebi sotva postøehnutelný obláèek prachu.
Dokonce i gardisté a mìšané kolem nás teï sledovali vùz, který zùstal vìzet v bránì.
Podíval jsem se znovu dolù. Koèí byl silný mladý muž se svìtlými vlasy. Zdál se mi povìdomý.
Rychle jsem pohlédl k obzoru. Oblak prachu byl nyní o poznání zøetelnìjší. Blížil se k hlavní bránì Turie.
Pøitáhl jsem Dinu z Turie k sobì.
„Co se dìje?“ podivila se.
„Vra se domù,“ pošeptal jsem jí dùraznì, „a zamkni se. Nevycházej na ulici!“
„Tomu nerozumím,“ bránila se. „O èem to mluvíš?“
„Na nic se neptej,“ pøikázal jsem jí, „a udìlej, co jsem ti øekl! Jdi domù, zavøi dveøe na závoru a nevycházej ven!“
„Ale Tarle Cabote,“ zaprotestovala.
„Pospìš si!“ naléhal jsem.
„Maèkáš mi ruce,“ vykøikla.
„Poslechni mì!“
Pohlédla pøes hradby. I ona spatøila prach a polekanì si zakryla dlaní ústa. Oèi se jí rozšíøily hrùzou.
„Nemùžeš nic dìlat,“ øekl jsem. „Utíkej!“
Políbil jsem ji, obrátil èelem vzad a postrèil nìkolik metrù po ochozu na hradbách. Zapotácela se a pak se ohlédla. „Co ty?“ zvolala.
„Utíkej!“
Dina z Turie se rozbìhla po vysokých hradbách Turie.
Pod levým ramenem jsem mìl zavìšený meè a kvivu, jejichž obrysy zakrývala volná tunika a krátký hnìdý pláštík. Beze spìchu jsem nyní sòal pláš z ramene, odepjal zbranì a zamotal je do nìho.
Potom jsem znovu pohlédl pøes okraj hradeb. Oblak prachu se blížil. Za okamžik už spatøím kaiily a lesklé hroty oštìpù. Podle hustoty prachu a rychlosti, s jakou se blížil, jsem usoudil, že jezdci, jichž mohly být v první vlnì stovky, jeli tryskem v sevøeném zástupu. Sevøený zástup a tuèucké mezery — setnina, prázdný prostor o délce setniny, potom další setnina a tak dále — obvykle zužují oblak zvíøeného prachu a umožòují, aby se v prostoru mezi setninami ponìkud rozptýlil a nebránil následujícím oddílùm ve výhledu a postupu. Koneènì jsem spatøil první setninu, jež jela v pìtistupu, za ní otevøený prostor a pak druhou setninu. Blížily se velmi rychle. Povšiml jsem si, jak se tu a tam blýskají na slunci hroty tuèuckých oštìpù.
Klidnì, beze spìchu, jsem sestoupil z hradeb a pøešel k vozu, který stál v otevøené bránì, a hlídkujícím gardistùm. Oèekával jsem, že každou chvíli nìkdo spustí na hradbách poplach.
Dùstojník u brány stále ještì spílal svìtlovlasému mladíkovi. Mladík mìl modré oèi, což mì nepøekvapilo, protože jsem ho poznal už pøi pohledu z hradeb.
„Tohle si odpykáš!“ køièel velitel gardy. „Ty hlupáku!“
„Milost, pane!“ naøíkal Harold z národa Tuèukù.
Jak se jmenuješ?“ otázal se pøísnì dùstojník.
V tu chvíli se z hradeb nad námi ozval podìšený kvílivý výkøik: „Tuèukové!“ Gardisté se pøekvapenì rozhlíželi kolem sebe. Pak se ke køiku pøidalo ještì nìkolik dalších lidí, kteøí ukazovali do stepi. „Tuèukové! Zavøete brány!“
Dùstojník znepokojenì vzhlédl a zavolal na muže u vrátku: „Zavøete brány!“
„Možná zjistíš,“ prohodil Harold, „že tomu brání mùj vùz.“
Dùstojník náhle pochopil, zuøivì vykøikl, vytrhl meè z pochvy, avšak døíve než mohl pozvednout paži, mladý muž k nìmu pøiskoèil a probodl mu srdce kvivou. „Jmenuji se Harold,“ odpovìdìl mu na pøedchozí otázku, „z národa Tuèukù!“
Z hradeb se ozýval jekot a køik. Gardisté se rychle rozbìhli k vozu. Muži u vrátkù pomalu zavírali velkou dvojitou bránu, jak nejvíc to bylo možné. Harold mezitím vytáhl kvivu z dùstojníkova srdce. Dva muži se na nìho oboøili s meèi, ale já jsem skoèil mezi nì a jednoho složil a druhého zranil.
„Výbornì, pekaøi,“ pochválil mì Harold.
Zaskøípìl jsem zuby a èelil útoku dalšího muže. Slyšel jsem dusot tlap bìžících kaiil, jež se pøiblížily na jeden pasang k mìstu. Brána byla mezitím témìø uzavøena, vùz však stále zùstával vklínìn mezi jejími dvìma køídly. Tažní bosci, poplašení pobíhajícími muži, køikem a øinèením zbraní, divoce buèeli, pohazovali hlavou, dupali a hrabali v prachu.
Zasáhl jsem svého turiánského protivníka pod srdce, odkopl ho stranou a vytrhl z jeho tìla svou èepel právì vèas, abych staèil odrazit útok dalších dvou mužù.
„Zdá se,“ ozval se za mnou Haroldùv hlas, „že pøi peèení chleba zbývá dost èasu na zdokonalování šermíøského umìní.“
Mohl jsem mu odpovìdìt, avšak byl jsem silnì tísnìn.
„Mìl jsem pøítele,“ vykládal Harold, „jménem Tarl Cabot. Tyhle dva by už dávno zabil.“ Já se však v té chvíli musel bránit.
„Dávno,“ zopakoval Harold.
Muž nalevo se pøesunul, aby mi mohl vpadnout do boku, zatímco druhý mì stále tísnil zpøedu. Ustoupil jsem, abych mìl záda krytá vozem, a pokoušel jsem se odrazit jejich útoky.
„Trochu mi mého pøítele Tarla Cabota pøipomínáš,“ sdìlil mi Harold, „až na to, že šermíøským umìním se mu ani zdaleka nevyrovnáš. Navíc on byl z kasty bojovníkù a nikdy by nedopustil, aby ho na pohøební hranici vidìli v obleèení kasty tak nízké, jako jsou pekaøi. Také mìl rudé vlasy — jako srst larla ozáøená sluncem — zatímco ty máš jen obyèejné èerné vlasy.“
Podaøilo se mi proklát jednoho z mužù, rychle se obrátit a vyhnout se výpadu druhého z nich. Místo padlého ihned zaujal další gardista.
„Bylo by dobré hlídat si i pravý bok,“ poznamenal Harold.
Ohlédl jsem se doprava a v posledním okamžiku odrazil meè tøetího muže.
„Tarlu Cabotovi by to nikdo nemusel pøipomínat,“ prohlásil Harold.
Nìkteøí mìšané nyní s køikem prchali pryè. Pod údery železných kladiv se všude ve mìstì rozeznìly poplašné gongy.
„Nìkdy by mì zajímalo, kde asi Tarl Cabot je,“ zamyslel se Harold.
„Ty tuèucký pitomèe!“ zaøval jsem.
Z tváøí bojujících mužù se náhle vytratila zuøivost a místo ní se v nich objevil dìs. Obrátili se a prchali od brány.
„Bylo by dobré se skrýt,“ upozornil mì Harold a ihned se také vrhl k zemi a vsoukal se pod vùz. Následoval jsem jeho pøíkladu.
V následujícím okamžiku se ozval divoký váleèný pokøik Tuèukù a první pìtice kaiil vyskoèila na vùz, kde se pod plachtou proti dešti nacházel náklad kamení a zeminy, který zpùsobil jeho neuvìøitelnou hmotnost, a seskoèily z nìho dvì na jedné stranì, dvì na druhé a prostøední jezdec doslova pøeskoèil zapražené bosky a dopadl do prachu pøed nì. Tento manévr ihned opakovaly další a další pìtice. Setnina za setninou se s øevem øítily do mìsta, èerné lakované štíty na levém pøedloktí a oštìpy v pravé ruce. Kolem nás se ozýval dupot kaiilích tlap, køik mužù a øinèení zbraní. Další a další Tuèukové vyskakovali na vršek vozu, aby vzápìtí s váleèným pokøikem vtrhli do mìsta. Každá ze setnin, jež vstoupily do mìsta, vyrazila pøedem urèeným smìrem, obsazovala ulice a støechy, odkud mohli její pøíslušníci ovládat bezprostøední okolí pomocí malých lukù. Brzy jsem rovnìž ucítil kouø.
Spoleènì s námi se pod vozem krèili ještì tøi turiánští mìšané, prodavaè vína, hrnèíø a jakási dívka. Prodavaè vína a hrnèíø bázlivì hledìli mezi koly na jezdce, kteøí se s dupotem prohánìli kolem. Harold, na všech ètyøech, hledìl do oèí dívce, jež rovnìž kleèela, ochromená hrùzou.
„Jsem Harold z národa Tuèukù,“ øíkal jí. Obratnì jí sòal závoj, ale dívka byla tak vydìšená, že tomu sotva vìnovala pozornost. „Nejsem ve skuteènosti zlý,“ vysvìdoval jí. „Nechceš se stát mou otrokyní?“ Dívka slabì zavrtìla hlavou a oèi se jí rozšíøily hrùzou. „No dobrá,“ øekl Harold a pøipnul jí opìt závoj. „Možná je to tak lepší. Jednu otrokyni už mám a dvì dìvèata v jednom voze — kdybych nìjaký mìl — by zøejmì nedìlala dobrotu.“ Dívka souhlasnì pokývala hlavou. „Až vylezeš ven,“ radil jí, „zøejmì tì zastaví Tuèukové — odporní chlapíci — kteøí by rádi vložili na tvé rozkošné hrdlo kroužek — rozumíš?“ Opatrnì pøikývla. „Tak jim povìz, že už jsi otrokynì Harolda Tuèuka, rozumíš?“ Znovu pøikývla. „Bude to od tebe neèestné,“ øekl Harold omluvnì, „ale teï je opravdu zle.“ Dívce vstoupily do oèí slzy. „Pak jdi domù a zamkni se ve sklepì.“ Harold vyhlédl ven. Do mìsta dosud proudili další a další jezdci. „Ale teï ještì nemùžeš nikam jít,“ dodal. Pøikývla. Pak jí odepnul závoj a vzal ji do náruèí, aby využil èas.
Sedìl jsem se zkøíženýma nohama pod vozem s meèem položeným na klínì a sledoval tlapy a nohy kaiil, které pádily kolem nás. Zaslechl jsem svist šipek z kuší a jeden z jezdcù se zøítil i se svou kaiilou z vozu a svalil se na stranu. Ostatní ho museli pøeskakovat. Potom se ozvalo drnèení malých kostìných tuèuckých lukù. Z opaèné strany jsem zaslechl temné mruèení tharlariona, øièení kaiily a srážku oštìpù a štítù. Spatøil jsem ženu bez závoje a s vlajícími vlasy, jíž se podaøilo proklouznout mezi dorážejícími kaiilami a zmizet mezi domy.
Vyzvánìní poplašných gongù se rozléhalo po celém mìstì. V jedné z pøilehlých ulic kdosi pronikavì køièel. Støecha jedné z budov hoøela, dým a jiskry stoupaly vzhùru k nebi a vítr je odnášel k sousedním domùm. Asi tucet Tuèukù se postavilo k velkému vrátku a pomalu otvírali bránu dokoøán, a když se jim to podaøilo, vyjící Tuèukové, mávající svými oštìpy, mohli vstupovat do mìsta v dvacetistupech, takže každá setnina mìla nyní jen pìt øad.
Povšiml jsem si, že na dlouhé tøídì, jež vedla od brány, hoøelo ještì nìkolik dalších domù. Jeden z Tuèukù mìl kolem hrušky sedla pøehozenu šòùru s tuctem støíbrných pohárù. Jiný vlekl za vlasy u svého tømenu jeèící ženu. Do mìsta vstupovali další a další Tuèukové. Hoøící zeï jedné z budov na hlavní tøídì se zøítila na ulici. Z nìkolika míst ke mnì doléhalo øinèení zbraní, svist støel z kuše a ostnatých bojových šípù Tuèukù. Na protìjší stranì tøídy spadla další zeï, z níž seskakovali dva turiánští bojovníci. Pøes hoøící trosky se ihned pøehnali Tuèukové na kaiilách. Potom se v bránì zjevil Kamèak z národa Tuèukù v sedle své kaiily a s oštìpem v pravé ruce. Bystøe se rozhlížel kolem sebe, vydával hlasité povely svým mužùm a ukazoval vpravo, vlevo i na støechy domù. Hlavice jeho kopí byla zkrvavená a èerný lak jeho štítu poøezaný. Kovovou síku, jež byla pøipevnìná vpøedu k pøilbì, mìl zdviženou a z jeho tváøe šel strach. Kolem Kamèaka se shromáždili tuèuètí dùstojníci, velitelé tisícù, kteøí stejnì jako on sedìli v sedle a v pravicích svírali oštìp. Kamèak se zatoèil na své kaiile, která se vzepjala na zadní, a pozvedl vzhùru svùj oštìp a štít. „Chci krev Saphrara z Turie,“ zvolal.
Byla to samozøejmì tuèucká lest.
Pøedstírali obléhání mìsta, strávili nìjaký èas pod jeho hradbami, pak se vzdali svého snažení a pomalu odtáhli s vozy a bosky na nìkolik dní — v tomto pøípadì na ètyøi — a jakmile s nimi dospìli do bezpeèí, rychle se bìhem jediné noci pod rouškou tmy pøesunuli k mìstu a pøekvapili ho.
Vyšlo to dokonale.
Vìtšina domù v Turii byla v plamenech. Nìkteré setniny dostaly za úkol neprodlenì obsadit studny, sýpky a veøejné budovy vèetnì samotného paláce Phania Turma. Ubar a Kamras, jeho nejvyšší dùstojník, padli do zajetí témìø okamžitì, každý jedné setninì, která byla k tomuto úèelu stanovena. Vìtšina èlenù Nejvyšší rady Turie rovnìž skonèila v tuèuckých øetìzech. Mìsto ztratilo vládu, i když stateèní Turiánci na nìkterých místech shromáždili gardisty, ozbrojence a odhodlané obèany, zatarasili ulice a budovali proti útoèníkùm pevnosti uvnitø mìsta. Saphrarùv dùm také dosud odolával, chránìn velkým poètem strážných a vysokými zdmi, stejnì jako bašta, kterou ovládali tarnští jezdci Ha-Keela, žoldnéøe z Port Karu.
Kamèak zabral komnaty v paláci Phania Turma, jež zùstaly kromì rabování a svévolného nièení tapiserií a nástìnných mozaik vcelku neporušené. Z tohoto místa také øídil obsazování mìsta.
Harold trval na tom, že mladou ženu, s níž se seznámil pod vozem, dovede domù, stejnì jako prodavaèe vína a hrnèíøe. Pøipojil jsem se k nìmu a po cestì jsem se zastavil u kašny, abych si svlékl svrchní èást pekaøské tuniky a umyl vlasy. Nechtìl jsem, aby mì ve mìstì omylem zasáhl tuèucký šíp. Také jsem vìdìl, že mnozí Tuèukové znají mé rudé vlasy, a doufal jsem, že se zdrží støelby. Pomyslel jsem si, že alespoò pro jednou by mé vlasy mohly být k nìèemu užiteèné, což jsem kvitoval s potìšením. Nechápejte mì zle — své vlasy mám docela rád — musím však pøiznat, že mì èas od èasu, za jistých okolností, pøivádìly do nejrùznìjších tìžkostí — poprvé už ve ètyøech letech. Tentokrát se mi ovšem hodilo, že s jejich pomocí mùže být rychle a pøesnì urèena má totožnost.
Když jsem zvedl hlavu z kašny, Harold udivenì vykøikl: „Ale vždy ty jsi Tarl Cabot!“
„Ano,“ pøisvìdèil jsem.
Když jsme doprovodili dívku, hrnèíøe a prodavaèe vína do pochybného bezpeèí jejich domovù, vydali jsme se k Saphrarovu domu, kde jsem obhlédl situaci a pøesvìdèil se, že se zatím nedá nic dìlat. Dùm obléhaly nejménì dvì tisícovky bojovníkù. S útokem se dosud vyèkávalo. Za branami už byly nepochybnì pøipraveny hromady kamení. Ve vzduchu bylo cítit tharlarionový olej, který staèilo zapálit a vylít z vysokých zdí na ty, kdo by se pokusili podhrabat zdi èi vztyèit proti nim žebøíky. Obì strany si obèas vymìnily nìkolik støel. Jedna vìc mi však pùsobila starosti. Vysoká zeï kolem pozemku bránila tuèuckým luèištníkùm ve støelbì na vìž, a tarni tudíž mohli bez velkého nebezpeèí pøilétat a zase odlétat. Kdyby Saphrar chtìl, mohl uniknout na tarnovi. Prozatím byl však odøíznut a zatím si zøejmì neuvìdomoval, v jak svízelném se ocitl postavení. Uvnitø mìl bezpochyby dostateèné zásoby vody a potravin, aby dokázal pøeèkat dlouhé obléhání. Mohl odletìt do bezpeèí, kdykoli se mu zachtìlo, ale zatím se tak nerozhodl.
Chtìl jsem se pak odebrat pøímo do paláce Phania Turma, abych byl po ruce Kamèakovi, který tam rozbil svùj hlavní stan, avšak Harold trval na tom, že se porozhlédneme ve mìstì a najdeme ohniska turiánského odporu.
„Proè?“ podivil jsem se.
„Dlužíme to své povìsti,“ prohlásil.
„Ach tak,“ pøikývl jsem.
Koneènì nastala noc a my jsme se vraceli ulicemi Turie zpìt. Èasto jsme procházeli mezi hoøícími budovami.
Dorazili jsme k vysoké zdìné stavbì.
Když jsme ji obcházeli, zaslechl jsem zevnitø výkøiky. K mým uším se také doneslo kvílení žen.
„Co je to za místo?“ zajímal jsem se.
„Palác Phania Turma,“ odpovìdìl Harold.
„Slyšel jsem ženský pláè.“
„Turiánky,“ odtušil Harold, „zajaté Tuèuky.“ Pak dodal: „Nejvìtší bohatství Turie leží právì za tìmito zdmi.“
Ohromilo mì, když nás u brány paláce Phania Turma tuèucká hlídka pozdravila trojím zabušením oštìpu o štít. Jedním úderem se zdraví velitel deseti, dvìma údery velitel sta a tøemi údery velitel tisíce mužù.
„Vejdìte, velitelé,“ øekl vùdce hlídky a ètyøi Tuèukové nám ustoupili z cesty.
Pøirozenì jsem se Harolda ihned zeptal, proè nás hlídka takto zdraví. Oèekával jsem totiž, že budu zadržen a pak snad, pokud by vše dobøe dopadlo, mì Harold nìjakou lstí dostane dovnitø.
„To znamená,“ odtušil Harold a rozhlédl se po dvoøe, „že jsi získal hodnost velitele tisíce.“
„To nechápu.“
„Je to Kamèakùv dar,“ vysvìtloval Harold. „Navrhl jsem mu to jako vhodné ocenìní tvého stateèného, i když ponìkud neohrabaného poèínání u brány.“
„Dìkuji,“ øekl jsem.
„Samozøejmì že jsem tutéž hodnost navrhl i pro sebe,“ sdìlil mi Harold, „protože já jsem tu vìc vlastnì provedl.“
„Pøirozenì.“
„Neznamená to ovšem,“ dodal Harold, „že by ti bylo svìøeno velení nad tisícem mužù.“
„Nicménì,“ podotkl jsem, „samotná hodnost pøedstavuje znaènou moc.“
„To je pravda,“ pøipustil.
Byla to pravda, protože druhou nejvyšší hodností po ubarovi je mezi nomádskými národy právì velitel tisíce.
„Proè jsi mi to neøekl?“ otázal jsem se.
„Nepøipadalo mi to dùležité,“ prohlásil mladík.
Sevøel jsem ruce v pìst a mìl jsem chu uštìdøit mu støednì silnou ránu do nosu.
„Ale na Korobánce,“ prohodil Harold, „takové vìci zøejmì dìlají velký dojem. Vetší než na Tuèuky.“
Kráèel jsem s Haroldem pøes nádvoøí. Jeden z koutù byl zavalen vzácnými kovy, talíøi, poháry, mísami drahokamù, náhrdelníkù a náramkù, krabicemi s mincemi a zlatými i støíbrnými cihlami s vyznaèenou hmotností, nebo ubarùv palác zároveò slouží jako mìstská mincovna. Gorejské mince se nerazí tak, aby je bylo možno rovnat do sloupcù, a proto jsou také díky hloubce reliéfu a svobodì umìlce témìø vždy krásnìjší než strojovì vyrobené pozemské mince. Nìkde se mince provrtávají, aby se daly navléknout na šòùrku, jako napøíklad v Tharnì. V Turii a ve vìtšinì jiných mìst se to však nedìlá.
U zdi se rovnìž nacházely velké balíky látek, vìtšinou hedvábí. Poznal jsem v nich roucha zahalení. Vedle ležela další velká hromada zbraní, sedel a postrojù a srolované koberce a tapiserie, pøipravené k odvozu z mìsta.
„Jako velitel si mùžeš z tìchto vìcí vzít, co chceš,“ øekl Harold.
Pøikývl jsem.
Pøešli jsme na další nádvoøí mezi palácem a vnitøní stìnou vnìjšího nádvoøí.
Zde kleèela u zdi dlouhá øada svleèených turiánských žen, jež byly k sobì pøipoutány rùznými zpùsoby, vìtšinou øetìzy nebo øemínky. Zápìstí mìly dívky støídavì spoutané za tìlem a pøed tìlem. Tyto ženy jsem prve slyšel za zdí. Nìkteré vzlykaly, jiné kvílely, avšak vìtšinou byly tiše a nehybnì zíraly do zemì. Nad nimi stáli dva tuèuètí strážní. Pokud nìkterá z dívek dìlala pøíliš velký hluk, pøetáhli ji otrokáøským bièem.
„Jsi velitelem tisíce,“ øekl mi Harold. „Jestli se ti nìkterá z tìch žen líbí, povìz to strážci a on ji pro tebe oznaèí.“
„Ne,“ zavrtìl jsem hlavou. „Pojïme rovnou za Kamèakem.“
V té chvíli se u brány vnitøního nádvoøí strhl nìjaký povyk. Dva Tuèukové, z nichž jeden krvácel z ramene, se smíchem vlekli dovnitø obleèenou dívku bez závoje.
Byla to Dina z Turie!
Tuèuk s krvácejícím ramenem nám ji hodil k nohám.
„Nádherná dívka, veliteli!“ vykøikl a ukázal na své rameno. „Skvìlá bojovnice!“
Dina se pøestala zmítat v jejich sevøení a kopat kolem sebe. Zvedla hlavu, pohlédla na mì a pøekvapenì zalapala po dechu.
„Nepøidávejte ji k øetìzu,“ pøikázal jsem. „Nesvlékejte jí šaty ani jí nenasazujte pouta. A si zahalí oblièej, pøeje-li si. Chovejte se k ní se vší úctou, jež náleží svobodné ženì. Odveïte ji domù, a pokud budeme ve mìstì, chraòte ji, i kdybyste mìli nasadit život.“
Oba muži vypadali pøekvapenì, avšak Tuèukové jsou uvyklí pøísné kázni. „Ano, veliteli!“ zvolali jednohlasnì a pustili ji. „I kdybychom mìli nasadit život!“
Dina z Turie na mì pohlédla s vdìèností.
„Budeš v bezpeèí,“ ujistil jsem ji.
„Ale mé mìsto hoøí,“ pravila.
„To je mi líto,“ odpovìdìl jsem. Pak jsem se rychle otoèil a vykroèil smìrem k paláci Phania Turma.
Vìdìl jsem, že pokud Tuèukové setrvají v Turii, žádná žena nebude v takovém bezpeèí jako krásná Dina z kasty pekaøù.
Vybìhl jsem po schodech nahoru, následován Haroldem, a brzy jsme se ocitli v mramorovém pøedsálí paláce. Nyní sloužilo jako stáj kaiil.
Tuèukové nám ukázali cestu k trùnnímu sálu Phania Turma. S pøekvapením jsme shledali, že se zde poøádá jakási hostina. Na jednom konci sálu sedìl na trùnì ubara zachmuøený Kamèak z národa Tuèukù. Pøes èerný kožený oblek mìl pøehozen fialový pláš. O trùn byl opøen štít a oštìp a na pravém opìradle spoèívala kviva. U nízkých stolù, jež sem zøejmì pøinesli z rùzných místností paláce, sedìlo množství tuèuckých dùstojníkù a s nimi i nìkolik mužù bez hodnosti. Mezi nimi jsem spatøil bujné tuèucké dívky zbavené kroužku a obleèené jako svobodné ženy. Všichni se vesele bavili, jenom Kamèak se tváøil vážnì. Na èestných místech u dlouhého nízkého stolu v jeho blízkosti, nad mísami žluté a èervené soli sedìli vysocí hodnostáøi Turie, odìní v slavnostních rouchách. Vlasy mìli naolejované, navonìné a uèesané jako na hostinu. Byl mezi nimi i Kamras, obránce Turie. Po Kamèakovì pravici sklesle sedìl otylý muž, což nemohl být nikdo jiný než samotný Phanius Turmus. Za Turiánci stála tuèucká stráž ozbrojená kvivami. Muži dobøe vìdìli, že staèí jediný Kamèakùv pohyb rukou a stráž jim proøízne hrdla.
„Jezte,“ vyzval je Kamèak.
Pøed Turiánci ležely na zlatých talíøích vybrané lahùdky, pøipravené v ubarových kuchyních, vzácné štíhlé poháry naplnìné turiánským vínem, malé misky s koøením a sladidly a míchací lžièky.
Stoly obsluhovaly nahé turiánské dívky z nejvznešenìjších rodin mìsta.
Byli tu i hudebníci, kteøí se za daných okolností pokoušeli co nejlépe doprovodit hostinu svými melodiemi.
Obèas nìkterá z obsluhujících dívek vykøikla, když ji nìkdo z Tuèukù stáhl za nohu nebo za ruku na podušky mezi stoly, k znaènému veselí ostatních tuèuckých mužù a dívek.
„Jezte,“ pøikázal Kamèak.
Zajatí Turiánci si poslušnì vložili do úst nìkolik soust.
„Vítejte, velitelé,“ øekl Kamèak, když nás spatøil, a pokynul nám, abychom usedli.
„Neèekal jsem tì v Turii,“ prohodil jsem.
„Ani Turiánci,“ poznamenal Harold, natáhl se pøes rameno jednoho z èlenù Nejvyšší rady Turie a vzal si kus slazeného veøího masa.
Kamèak však ponuøe zíral na koberec pøed trùnem, potøísnìný rozlitými nápoji a odhozeným jídlem. Zdálo se, jako by dìní kolem sebe ani nevnímal. Pøestože to mìla být oslava vítìzství, neprojevoval žádnou radost.
„Ubar Tuèukù nevypadá spokojenì,“ poznamenal jsem.
Kamèak zvedl hlavu a opìt se na mì zadíval.
„Mìsto hoøí,“ podotkl jsem.
„A hoøí,“ odtušil Kamèak.
„Je tvé.“
„Nechci Turii.“
„Co tedy chceš?“
„Jenom Saphrarovu krev,“ pravil.
„To vše,“ otázal jsem se, „jen proto, abys pomstil Kutaituèika?“
„Spálil bych tisíc mìst,“ øekl Kamèak, „abych pomstil Kutaituèika.“
„Proèpak?“ zajímal jsem se.
„Byl to mùj otec,“ øekl Kamèak a odvrátil se.
Bìhem hostiny pøicházeli za Kamèakem poslové z rùzných èástí mìsta a dokonce i od vozù vzdálených celé hodiny cesty na rychlé kaiile, aby s ním krátce o èemsi promluvili a spìšnì zase odešli.
Na stùl bylo pøineseno další víno a jídlo a i vysocí hodnostáøi Turie museli pod hrozbou ostøí kvivy hodnì pít. Nìkteøí zaèali blábolit z cesty a plakat, zatímco tuèuètí hodovníci vstávali a rozjaøenì tanèili za doprovodu barbarských melodií, jež hráli hudebníci.
Tøi tuèucké dívky v hedvábných šatech pøitáhly do sálu svleèenou Turiánku. Kdesi našly dlouhý kus provazu, spoutaly jí ruce za zády, zbytek nìkolikrát omotaly kolem jejího pasu a vodily ji kolem stolù. „To byla naše paní!“ vykøikovala jedna z tìch tøí a prudce Turiánku udeøila rákoskou. Tuèucké dívky u stolù nadšenì tleskaly.
Pak se pøed námi objevilo ještì nìkolik skupin dívek, které za sebou podobným zpùsobem vlekly zbìdovanou ubožaèku, jíž ještì pøed nìkolika málo hodinami patøily. Nutily je, aby jim èesaly vlasy a myly nohy jako služebné otrokynì. Turiánky pak musely tanèit pøed muži.
Nakonec jedna z tuèuckých dívek ukázala na svou bývalou paní a zvolala: „Co mi nabídnete za tuto otrokyni?“
Jeden z mužù se ihned pøipojil k zábavì a nabídl nìkolik tarnských mìïákù. Tuèucké dívky jeèely nadšením a všechny se nyní snažily zaujmout kupce a vydražit své paní. Jedna krásná plaèící Turiánka byla vržena spoutaná do náruèe Tuèuka v koženém odìvu za pouhých sedm tarnských mìïákù. Když tato zábava vrcholila, pøihnal se ke Kamèakovi rozrušený posel. Ubar Tuèukù mu nezúèastnìnì naslouchal a pak povstal a ukázal na zajaté Turiánce. „Odveïte je,“ poruèil, „obleète je v kes a spoutejte øetìzy — a pracují.“
Phanius Turmus, Kamras a ostatní byli ihned odvleèeni od stolu tuèuckou stráží. Hodovníci Kamèaka napjatì sledovali. Dokonce i hudba utichla.
„Hostina skonèila,“ vyhlásil Kamèak.
Hosté, zajatci a otrokynì, vedené tìmi, kdo je právì získali, spìšnì opustili sál.
Kamèak stál pøed trùnem Phania Turma ve fialovém rouchu ubara pøes jedno rameno a hledìl na pøevrácené stoly, rozlité víno a zbytky jídel. V rozlehlém trùnním sále kromì nìho zùstal jen Harold a já.
„Co se dìje?“ zeptal jsem se.
„Vozy a bosci byli napadeni,“ øekl Kamèak.
„Kým?“ vykøikl Harold.
„Paravaciji,“ odpovìdìl Kamèak.
Kamèakovy jízdní oddíly následovaly asi dva tucty vozù naložených pøevážnì zásobami. Na jednom z nich jsem pod plachtou našel dva tarny, které jsme s Haroldem ukoøistili na støeše Saphrarovy vìže. Tuèukové nám je pøivezli, protože se domnívali, že by se mohli v boji o mìsto hodit pro pøepravu zboží a lidí. Tarn bez potíží unese lano se sedmi až deseti muži.
Harold a já jsme na kaiilách spìchali k tìmto vozùm. Za námi se øítily dva tisíce mužù, kteøí se vraceli k hlavnímu tuèuckému táboru, vzdálenému nìkolik ahnù jízdy. S Haroldem jsme mìli sednout na tarny a vypravit se ke Kassarùm a Katajùm se žádostí o pomoc, i když já si nedìlal pøíliš velké nadìje, že by jeden èi druhý národ Tuèuky skuteènì podpoøil. Potom jsme se mìli každý pøipojit k jednomu oddílu tisíce mužù a udìlat vše pro obranu vozù a boskù. Kamèak zatím ve mìstì shromažïoval ostatní muže, aby se s nimi vrátil, a aniž by pomstil Kutaituèika, vytrhl na trestnou výpravu proti Paravacijùm.
S jistým pøekvapením jsem zjistil, že ubary Kassarù, Katajù a Paravacijù jsou Conrad, Hakimba a Tolnus, tíž muži, kteøí doprovázeli Kamèaka, když jsem se ve stepi poprvé støetl s nomády. To, co jsem tehdy považoval za jakýsi pøední voj, bylo vlastnì setkání ubarù ètyø národù. Kdybych býval vìdìl, že prostí bojovníci z rùzných národù nikdy nejezdí spolu, mohl jsem to uhodnout. Kassaøi, Katajové a Paravacijové navíc prozrazují své pravé ubary stejnì neochotnì jako Tuèukové. Raždý z tìchto národù má, podobnì jako Tuèukové, svého nepravého ubara, aby ochránili skuteèného ubara pøed nebezpeèím èi zavraždìním. Kamèak mì však ujistil, že Conrad, Hakimba a Tolnus byli skuteènými ubary svých národù.
Málem jsem byl zabit šípy, když jsem se se svým tarnem snesl do tábora tmavých Katajù, avšak podle mé èerné vesty se znakem ètyø bosèích rohù poznali, že jsem tuèuckým poslem, a neprodlenì mì pøivedli k pódiu katajského ubara. Když jsem svému doprovodu sdìlil, že znám jejich pravého ubara a že musím mluvit právì s ním, bylo mi dovoleno pøedstoupit pøímo pøed Hakimbu.
Jak jsem oèekával, nespatøil jsem v Hakimbových hnìdých oèích a tváøi bohatì ozdobené jizvami nejmenší zájem vyhovìt žádosti Tuèukù.
Skuteènost, že Paravacijové napadli stáda a vozy Tuèukù právì ve chvíli, kdy tuèuètí bojovníci obsazovali Turii, jím pøíliš nepohnula. Na druhou stranu ovšem nesouhlasil, že k útoku došlo bìhem Roku znamení, který nomádské národy považují za období smíru. Poznal jsem také, že ho popudilo, když jsem se zmínil o pravdìpodobné dohodì mezi Turiánci a Paravaciji a o tom, že útok byl zøejmì veden s cílem pøinutit Tuèuky, aby se stáhli z Turie. Krátce øeèeno, pøestože Hakimba neschvaloval jednání Paravacijù a odsuzoval jejich možné spojenectví s Turiánci, nejevil pøíliš ochoty zapojit své muže do boje, který se ho pøímo netýkal.
„Máme své vlastní vozy,“ prohlásil nakonec Hakimba. „Naše vozy nejsou vozy Tuèukù — nebo Kassarù — ani Paravacijù. Pokud Paravacijové napadnou naše vozy, budeme bojovat. Do té doby nepozvedneme své zbranì.“
Hakimbovo rozhodnutí se zdálo nemìnné a já se s tìžkým srdcem vrátil ke svému tarnu.
Sedìl jsem už v sedle, když mì napadlo obrátit se k Hakimbovi ještì jednou. „Slyšel jsem, že Paravacijové pobíjejí bosky,“ prohodil jsem jakoby mimochodem.
Hakimba prudce vzhlédl. „Pobíjejí bosky?“ opáèil nedùvìøivì.
„Ano,“ pøisvìdèil jsem, „a vyøezávají jim z èenichù kruhy, aby je mohli prodávat v Turii, až Tuèukové odtáhnou.“
„Není dobré zabíjet bosky,“ zavrtìl hlavou Hakimba.
„Pomùžete?“ zeptal jsem se.
„Jsou tu naše vozy,“ namítl Hakimba. „Musíme chránit své vozy.“
„Co udìláš,“ otázal jsem se, „když se pøíští rok Turiánci spoleènì s Paravaciji obrátí proti Katajùm, a pobijí jejich bosky?“
„Paravacijové,“ odpovìdìl Hakimba pomalu, „by rádi sjednotili nomádské národy, ovládli veškeré pastviny a pøivlastnili si všechny bosky.“
„Nebudete tedy bojovat?“ naléhal jsem.
„Pokud nás Paravacijové napadnou,“ øekl Hakimba, „pak budeme bojovat.“ Podíval se na mì. „Jsou tu naše vozy. Musíme chránit své vozy.“
Zatáhl jsem za první øemen, vznesl se do vzduchu a spìchal za svým tisícem bojovníkù, který se mezitím pøiblížil k vozùm Tuèukù.
Za letu jsem zahlédl Údolí znamení, kde nesèetní haruspexové dosud usilovnì pracovali u kouøících oltáøù. Hoøce jsem se zasmál.
Za nìkolik ehnù jsem dostihl svùj tisíc a pøedal tarna pìti mužùm, kteøí se o nìho mìli postarat a pøivézt ho za námi.
Asi za další jeden ahn pøistál mezi dvìma zástupy, svým tisícem a mým, zachmuøený Harold. Rovnìž pøedal tarna do opatrování nìkolika bojovníkùm a vyhoupl se do sedla své kaiily. S uspokojením jsem si povšiml, že už tarna zvládal docela dobøe. Posledních nìkolik dní od našeho útìku ze Saphrarovy vìže se zøejmì seznamoval se sedlovými øemeny a zvyky a reakcemi ptáka. Pøesto se zdálo, že nemá radost, když mlèky jel vedle mì.
Ani jeho cesta ke Kassarùm totiž nepøinesla žádné ovoce, stejnì jako má ke Katajùm. Z týchž dùvodù jako Katajové nebyl ani Conrad ochoten poslat své vojáky na obranu tuèuckých stád. Pøemýšlel jsem, proè nám Kamèak vùbec dal úkol, který mìl pøi povaze nomádù jen mizivou nadìji na úspìch.
Dojeli jsme k tuèuckému táboru na vyèerpaných kaiilách, navíc v poètu dvou tisíc jsme jen sotva mohli pomýšlet na úspìch proti paravacijské pøesile. Mezi stovkami hoøících vozù se bojovalo. V trávì jsme spatøili tisíce zabitých boskù s vytrženými zlatými nosními kroužky, jejichž tìla hnila na slunci.
Z øad tuèuckých bojovníkù se ozývaly hnìvivé výkøiky.
Harold vyrazil se svým tisícem mezi vozy a napadal Paravacije, kdekoli je spatøil. Vìdìl jsem, že za patnáct èi dvacet ehnù budou jeho síly ztraceny, rozptýleny mezi vozy, avšak bylo nutné se s Paravaciji støetnout v táboøe, stejnì jako na otevøené stepi.
Jel jsem se svým tisícem podél stád, až jsem narazil asi na dvì stovky Paravacijù, kteøí se vìnovali pobíjení tuèuckých boskù. Tito pìší bojovníci s kvivami a sekyrami v ruce náhle vzhlédli a pøekvapenì vykøikli. Pøeválcovali jsme je, než se staèili vzpamatovat. Potom jsme však spatøili, jak se na kopci øadí tisíce paravacijských bojovníkù, kteøí zøejmì setrvávali v záloze pro pøípad, že by Tuèukùm pøišly na pomoc posily. Nasedali na odpoèaté kaiily a za troubení bosèích rohù formovali své setniny.
Pozvedl jsem paži a zavelel k útoku v nadìji, že k nim dorazíme døív, než se staèí seøadit. Naše bosèí rohy zatroubily a mùj stateèný tisíc na vyèerpaných kaiilách, unavený po dlouhé jízdì, se bez reptání obrátil a zamíøil za mnou pøímo doprostøed paravacijského vojska.
Za okamžik jsme s váleèným pokøikem Tuèukù vtrhli mezi rozzlobené muže z napùl zformovaných zmatených paravacijských setnin a rozdávali rány napravo a nalevo. Nechtìl jsem na høebeni kopce zùstávat pøíliš dlouho, aby nás neobklíèila køídla paravacijských jednotek, jež se pomalu dávala do pohybu, a tak jsem za necelé ètyøi ehny, jakmile se nám podaøilo rozbít støed jednotky, nechal zatroubit k ústupu ke stádùm — právì vèas, abychom unikli z hrozícího sevøení Paravacijù. Ti zùstali s klením stát proti sobì, zatímco my jsme se pomalu stáhli mezi bosky, kteøí nám posloužili jako štít. Zùstali jsme však dostateènì blízko okraje stád, aby se k boskùm nemohly beztrestnì pøiblížit malé skupinky paravacijských bojovníkù. Pokud by proti zvíøatùm poslali luèištníky, mohli jsme jejich støelbu opìtovat, anebo stáda otevøít, podniknout výpad a luèištníky rozehnat.
Mezi bosky jsem mužùm naøídil èekat.
Paravacijové však nevyslali vpøed malé skupinky nebo luèištníky, ale místo toho se shromáždili a všichni spoleènì vyrazili pøes tìla svých padlých druhù proti stádùm. Hodlali pomalu postupovat mezi jednotlivými kusy a pobíjet je, dokud nás neobklíèí.
Znovu zaznìly naše bosèí rohy a mí muži nyní pobízeli køikem a oštìpem zvíøata a obraceli je proti Paravacijùm. Tisíce kusù se pohnuly proti blížícímu se nepøíteli døív, než si Paravacijové uvìdomili, co se dìje.
Bosci se pak s funìním a buèením dali do klusu, a když zaznìlo poplašné troubení paravacijských rohù, pøešli do cvalu a kývali pøitom svými mohutnými hlavami se strašlivými rohy nahoru a dolù.
Zemì se nám chvìla pod nohama. Mí muži køièeli ještì hlasitìji, jeli na kaiilách mezi zvíøaty a nepøestávali je pohánìt oštìpy. Paravacijové se zdìšenými výkøiky zastavovali své kaiily, avšak zadní øady na nì tlaèily, takže se dostali do jakési mlýnice. Pokoušeli se zachytit rychle po sobì jdoucí povely vlastních velitelù, avšak to už byla stáda se sklonìnými hlavami nìkolik metrù pøed nimi.
Pak se zlostnì, mstící bosèí stádo srazilo s øadami Paravacijù, bodalo rohy kaiily i jejich jezdce a drtilo je pod svými kopyty. Paravacijové, jimž se podaøilo obrátit svá zvíøata, ujíždìli pryè, aby zachránili holý život.
Musel jsem klièkovat mezi zabitými bosky a kaiilami a pøeskakovat køièící muže a mìl jsem co dìlat, abych se udržel v sedle. Krátce poté jsem vydal pokyn, aby byli bosci zahnáni zpìt a shromáždìni poblíž vozù. Unikající Paravacijové by nyní na kaiilách bosky snadno setøásli a já nechtìl, aby se stádo rozptýlilo po stepi a umožnilo nepøíteli znovu udeøit.
Než se Paravacijové opìt seskupili do jednotek, podaøilo se mým Tuèukùm zpomalit stádo, obrátit ho a pøihnat k vozùm.
Blížila se noc a já si byl jist, že Paravacijové, mající velkou poèetní pøevahu, snad v pomìru deseti èi dvaceti ku jedné, nyní vyèkají do rána. Pokud se zdálo, že všechny výhody jsou na jejich stranì, nemìlo smysl, aby podstupovali nebezpeèí, jež s sebou nese noèní útok.
Ráno ovšem zøejmì hodlali obejít tábor, zaútoèit z nekryté strany a zatlaèit nás pod kopyta našich vlastních boskù.
Tu noc jsem se setkal s Haroldem, jehož muži bojovali v táboøe. Vyèistili od Paravacijù jeho znaènou èást, avšak mnoho nepøátel se dosud tu a tam skrývalo ve tmì mezi vozy. Po poradì s Haroldem jsme vyslali posla za Kamèakem do Turie, aby ho zpravil o našem postavení, jež se jevilo jako beznadìjné.
„To nám nepomùže,“ namítl Harold. Jezdci potrvá cesta do Turie sedm ahnù, a i kdyby Kamèak èekal pøipraven se shromáždìnými bojovníky v plné zbroji a ihned vyrazil, pøedvoj se tu objeví nejdøíve za dalších osm ahnù — a tou dobou už bude pozdì.“
Harold mìl pravdu a nemìlo smysl to dále rozebírat. Trudnomyslnì jsem vzdychl.
Potom jsme s Haroldem promluvili se svými muži a vydali rozkaz, že každý muž se smí vrátit do Turie a pøipojit se k hlavním silám. Žádný z mužù se ani nepohnul.
Postavili jsme hlídky a odpoèali si, jak jen to šlo, s kaiilami uvázanými po ruce.
Krátce po rozednìní jsme spatøili, že Paravacijové formují své tisíce daleko od stáda a pøipravují se udeøit na tábor od severu, odhodláni zabít vše živé s výjimkou žen, svobodných èi otrokyò. Ty budou hnány pøed bojovníky mezi vozy, svleèené a pøipoutané navzájem k sobì, jako živé štíty proti šípùm a útokùm vedeným ze høbetu kaiil.
Harold a já jsme se rozhodli ukázat Paravacijùm pøed táborem na otevøené stepi a pak, jakmile zaútoèí, hodlali jsme se stáhnout zpìt, pøehradit jim cestu vozy a na krátkou vzdálenost jim luky a šípy zpùsobit co nejtìžší ztráty. Bylo samozøejmì jen otázkou èasu, kdy naše hradba padne nebo ji útoèníci obejdou nìjakých pìt pasangù odtud na místì, které jsme nebránili.
Bitva vypukla v sedm gorejských hodin, a jakmile proti nám podle oèekávání vyrazil støed paravacijské sestavy, vìtší èást našich mužù se obrátila a stáhla zpìt, zatímco zbytek rychle stavìl vozovou hradbu. Ihned jak se naši bojovníci dostali za hradbu, seskoèili z kaiil, uchopili luk a toulec a zaujali pøedem urèená postavení pod vozy, mezi vozy, na støechách vozù a za vozovými boènicemi, využívajíce støílen, které tam byly.
Nápor paravacijského útoku hradbu témìø prolomil, avšak my jsme vozy pevnì svázali k sobì, aby vydržela. Bylo to jako záplava jezdcù s namíøenými zbranìmi, která narážela do vozù, tlaèena zadními øadami. Nìkteøí ze zadních øad dokonce šplhali po padlých a bojujících druzích a pøeskakovali pøes vozy na druhou stranu, kde jsme je strhávali z kaiil a pøedhazovali nožùm svobodných tuèuckých žen.
Na vzdálenost sotva nìkolika krokù na Paravacije pršely tisíce šípù, avšak oni se stále tlaèili vpøed pøes své padlé bratry a nám nezbylo než bránit proti nim vozy s oštìpy v ruce.
Asi pasang daleko se na prudkém svahu formovaly nové jednotky.
Troubení paravacijských bosèích rohù vyzývalo k ústupu a poskytlo nám alespoò chvilku oddychu.
Paravacijové, kteøí pøežili, se zpocení a potøísnìní krví zaøadili mezi jednotky na kopci.
Vydal jsem rychle rozkaz a vyèerpaní muži vybìhli pøed vozy, aby odstranili co nejvíce padlých kaiil a jezdcù, po nichž by naši nepøátelé mohli vyšplhat až na støechy vozù.
Sotva jsme vyklidili prostor pøed vozy, ozvalo se znovu troubení na bosèí rohy Paravacijù a proti nám cvalem vyrazila další vlna jezdcù na kaiilách s namíøenými zbranìmi. Ètyøikrát na nás Paravacijové takto zaútoèili a ètyøikrát jsme je odrazili.
Haroldovi i mí muži utrpìli velké ztráty a jen málokterý byl dosud nezranìn. Odhadoval jsem, že z tìch, kteøí s námi odjeli bránit stáda a vozy, zùstala sotva ètvrtina.
Znovu jsme s Haroldem vydali rozkaz, že každý z mužù smí odejít, pokud chce.
Ani tentokrát se nikdo nepohnul.
„Podívej,“ zvolal jeden z luèištníkù a ukázal na svah.
Tam se podle korouhví øadily další tisíce.
„Jádro paravacijského vojska,“ poznamenal Harold. „To je náš konec.“
Rozhlédl jsem se kolem sebe po rozbité a zakrvácené hradbì z vozù, na zranìné a vyèerpané muže, z nichž mnozí nyní ulehli do trávy, aby naèerpali trochu sil. Svobodné ženy, a dokonce i nìkteré turiánské dívky pøecházely od jednoho k druhému, nosili vodu a zavazovaly rány tam, kde to mìlo nìjaký smysl. Nìkteøí Tuèukové zaèali zpívat Píseò o blankytném nebi, jejíž refrén znìl: I když teï zemøu, bosci, tráva a nebe tu zùstanou.
Stál jsem s Haroldem na plošinì z prken, která kryla vnitøní kostru vozu, jehož kopulovitá støecha byla stržena. Spoleènì jsme hledìli pøes bitevní pole na pøesuny paravacijských korouhví a jezdcù na kaiilách.
„Drželi jsme se dobøe,“ prohodil Harold.
„Ano,“ pøisvìdèil jsem, „myslím, že ano.“
K vozové hradbì se doneslo troubení paravacijských bosèích rohù, jež dávalo znamení shromáždìným tisícùm.
„Pøeji ti všechno dobré,“ obrátil se ke mnì Harold.
Otoèil jsem se a usmál jsem se na nìho. „Pøeji ti všechno dobré,“ odpovìdìl jsem mu.
Potom se znovu ozvaly bosèí rohy a Paravacijové se v širokých pùlkruzích zvolna pohnuli proti nám jako obøí zubaté srpy tvoøené muži, zvíøaty a zbranìmi. Tyto pùlkruhy se táhly daleko za naše vlastní øady a každým metrem nabíraly rychlost.
Harold, já a zbylí muži z našich jednotek jsme stáli na hradbì, sledovali blížící se vlnu bojovníkù a èekali na chvíli, kdy Paravacijové naráz jako jeden muž spustí z pøileb ochranné síky na oblièej a namíøí proti nám oštìpy. Dunìní kaiilích tlap bylo stále rychlejší a silnìjší. Slyšeli jsme frkání zvíøat a øinèení zbraní.
„Poslouchej!“ zvolal Harold.
Napjal jsem sluch a zprvu jsem kromì zbìsile se zrychlujícího dupotu paravacijských kaiil nezachytil nic. Potom jsem však zleva i zprava zaslechl troubení vzdálených bosèích rohù.
„Bosèí rohy!“ vykøikl Harold.
„Co na tom záleží?“ pokrèil jsem rameny.
Pøemýšlel jsem, kolik Paravacijù tu mùže být.
Sledoval jsem blížící se bojovníky s namíøenými oštìpy, kteøí nyní pobídli své kailly k trysku.
„Podívej!“ vykøikl Harold a ukázal nejprve napravo a pak nalevo.
Srdce se mi zastavilo. Na nízkých kopcích se náhle objevili jezdci na kaiilách. Musely jich být desetitisíce.
Tasil jsem svùj meè s myšlenkou, že je to možná naposled.
„Podívej!“ køièel Harold.
„Vidím,“ odpovìdìl jsem, „co na tom záleží?“
„Podívej!“ jásal Harold a vesele poskakoval.
Uposlechl jsem ho a pak i mnì unikl divoký výkøik radosti, protože nalevo jsem mezi jezdci postøehl praporec se znakem žlutého luku a napravo druhý se znakem boly se tøemi závažími.
„Katajové!“ objal mì Harold. „Kassaøi!“
Pøekvapenì jsem stál na voze a spatøil, jak se oba pùlkruhy Katajù a Kassarù uzavírají kolem Paravacijù, napadají je z nekrytých bokù a silou svého náporu rozrážejí jejich øady. Dokonce i nebe na okamžik potemnìlo, když se zprava i zleva snesl na pøekvapené Paravacije mrak šípù.
„Mohli bychom pomoci,“ poznamenal Harold.
„Ano!“ vykøikl jsem.
„Korobánci v tomto ohledu uvažují dost pomalu,“ poznamenal.
Obrátil jsem se k mužùm. „Otevøte vozovou hradbu!“ zvolal jsem. „Ke kaiilám!“
Øemeny poutající vozy byly ihned pøeøezány a nìkolik set bojovníkù, zoufalé trosky dvou tisícù, vyrazilo s váleèným pokøikem Tuèukù proti Paravacijùm, jako by za sebou ani nemìlo dlouhý a vyèerpávající boj.
S Hakimbou z národa Katajù a Conradem z národa Kassarù jsem se sešel až pozdì odpoledne. Stalo se tak na bitevním poli a my se objali jako druzi ve zbrani.
„Máme své vlastní zbranì,“ pravil Hakimba, „ale pøesto jsme souèástí nomádských národù.“
„U nás je tomu rovnìž tak,“ pøisvìdèil Conrad z národa Kassarù.
„Jenom lituji,“ øekl jsem, „že jsem poslal Kamèakovi zprávu, aby stáhl své muže z Turie a vrátil se do tábora.“
„Nemusíš si dìlat starosti,“ oznámil mi Hakimba, „když jsme opouštìli náš tábor, poslali jsme do Turie jezdce. Kamèak vìdìl, že vám jedeme na pomoc, dávno pøedtím, než jsme sem dorazili.“
„O nás ví také,“ dodal Conrad, „protože i my jsme považovali za správné ho o tom uvìdomit.“
„Na Kataje a Kassara,“ prohodil Harold, „nejste tak špatní.“ Potom dodal: „Rád vidím, že nehodláte odjet s našimi bosky a ženami.“
„Paravacijové ponechali svùj tábor témìø nehlídaný,“ vysvìtlil Hakimba. „Všechny své síly vrhli sem.“
Zasmál jsem se.
„Ano,“ pøisvìdèil Conrad, „vìtšina boskù Paravacijù je nyní u stád Katajù a Kassarù.“
„Vìøím, že rozdìlených spravedlivì,“ poznamenal Hakimba.
„To si myslím,“ prohlásil Conrad. „Pokud ne, vyøeší to nìkolik nájezdù.“
„To je pravda,“ uznal Hakimba a žluté a èervené jizvy na jeho úzké èerné tváøi se roztáhly do vrásèitého úsmìvu.
„Až se ti z Paravacijù, kteøí pøed námi uprchli, vrátí do svého tábora,“ poznamenal Conrad, „bude je tam èekat pøekvapení.“
„Vážnì?“ podivil jsem se.
„Spálili jsme vìtšinu jejich vozù — kolik jsme jen staèili,“ dodal Hakimba.
„A jejich ženy a cennosti?“ zajímal se Harold.
„Vzali jsme si ty, které se nám líbily — ženy i cennosti,“ odpovìdìl Conrad, „cennosti, které se nám nelíbily, jsme zapálili a ženy svlékli a nechali plaèící mezi vozy.“
„To znamená mnohaletou válku mezi nomádskými národy,“ upozornil jsem je.
„Ne,“ potøásl hlavou Conrad, „Paravacijové budou chtít zpìt své ženy a bosky. Mohou je mít — za jistou cenu.“
„Jsi chytrý,“ pravil uznale Harold.
„Myslím, že už nebudou zabíjet bosky ani se spolèovat s Turiánci,“ dodal Hakimba.
Pomyslel jsem si, že má pravdu.
Pozdìji toho odpoledne jsme z tuèuckého tábora vyhnali poslední Paravacije. Harold a já jsme poslali ke Kamèakovi jezdce, abychom mu podali zprávu o vítìzství. Nìkolik hodin za poslem vyrazilo do Turie tisíc Katajù a tisíc Kassarù, aby Kamèakovi vypomohli, bude-li to potøebovat.
Druhý den ráno mìli zbylí bojovníci z dvou tisícù, které jely s Haroldem a se mnou, pøesunout bosky a tábor jinam. Pach smrti bosky zneklidòoval a v okolní trávì už rejdili malí hnìdí mrchožraví stepní urti, kteøí sem pøišli hodovat.
Zda máme hnát stáda dál k pastvinám v podhùøí Ta-Thassy, nebo se vrátit k Turii, nebylo rozhodnuto. Podle mého i Haroldova názoru toto rozhodnutí náleželo Kamèakovi. Katajští a kassarští bojovníci se utáboøili zvláš nìkolik pasangù od sebe a ráno se hodlali vrátit ke svým vozùm. Vymìnili si jezdce, kteøí ve stanovený èas odjíždìli podat hlášení do vlastního ležení. Všechny tøi tábory postavily hlídky. Nikdo nehodlal riskovat, že mu ostatní provedou totéž, co spoleènými silami provedli Paravacijùm a co Paravacijové zamýšleli provést Tuèukùm. Nebylo to proto, že by si té noci nìjak zvláš nedùvìøovali. Spíše v tom hrála roli životní zkušenost z nekoneèných nájezdù a bojù, jež jim velela, aby se mìli jeden pøed druhým na pozoru.
Já sám jsem se toužil vrátit co nejdøíve do Turie. Harold se ochotnì nabídl, že zùstane v táboøe, dokud z Turie nepošlou velitele tisíce, aby ho vystøídal. Velice jsem to ocenil, protože na mì v Turii ještì èekal dùležitý úkol, který jsem musel splnit.
Hodlal jsem odjet hned èasnì ráno.
V noci jsem vyhledal starý Kamèakùv vùz, který zùstal nespálen, pøestože ho Paravacijové vyloupili.
Po Aphris ani Elizabeth nebylo nikde ani stopy. Prohlédl jsem vùz i pøevrácenou a rozbitou klec pro sleeny, v níž Kamèak pøedtím dívky vìznil. Jakási tuèucká žena mi øekla, že když Paravacijové zaútoèili, dívky v kleci nebyly. Aphris prý byla ve voze a barbarka, jak nazývala Elizabeth Cardwellovou, odešla do jiného vozu, o nìmž žena nevìdìla, kde se nachází. Aphris podle jejích slov odvlekli Paravacijové, kteøí vyloupili Kamèakùv vùz. O Elizabethinì osudu nic nevìdìla. Z toho, že Elizabeth odešla do jiného vozu, jsem ovšem usoudil, že ji Kamèak prodal. Zajímalo mì, kdo se stal jejím novým pánem, a doufal jsem, už v jejím zájmu, že v ní najde zalíbení. Mohla také, podobnì jako Aphris, padnout do rukou Paravacijùm.
Pøi pohledu na vnitøek Kamèakova vozu jsem pocítil hoøkost a smutek. Obložení kostry bylo na nìkolika místech protržené a koberce znièené èi odcizené. Sedlo u jedné ze stìn kdosi rozøezal a vytáhl kvivy z pouzder. Závìsy byly stržené a døevo vozu odøené a prodìravìné. Vìtšina zlata, klenotù, cenných talíøù, pohárù a èíší zmizela. Tu a tam ležel u koženého obložení nebo pod jedním z kroucených podpìr zakutálený peníz èi drahokam. Vìtšinu lahví vína nájezdníci odnesli, zbytek rozbili o stìny nebo podpìry vozu. Víno zanechalo na kùžích temné skvrny. Podlaha byla posetá støepy. Nìkteré vìci malé nebo vùbec žádné hodnoty, jež jsem si oblíbil, tu však pøesto zùstaly. Našel jsem mosaznou nabìraèku, kterou Aphris a Elizabeth používaly pøi vaøení, a cínovou krabièku se žlutým turiánským cukrem, jejíž víèko bylo nyní proražené a obsah rozsypán. A také velký kožovitý pøedmìt, na nìmž Kamèak obèas sedával a který jednou kopl pøes celý vùz ke mnì, abych si ho prohlédl. Mìl tu zvláštní vìc rád a zøejmì by ho potìšilo, že ji paravacijští nájezdníci neodnesli s sebou jako vìtšinu jeho majetku.
Napadlo mì, jaký osud asi potkal Aphris z Turie. Kamèak se o tuto otrokyni pramálo zajímal a pøedpokládal jsem, že mu na ní pøíliš nezáleželo. Mì však její osud zajímal a doufal jsem, že její krása vzbudí v únoscích soucit a nechají ji žít, i kdyby se mìla stát pouhou otrokyní v paravacijském voze. Pøemýšlel jsem také o Elizabeth Cardwellové, mladé krásné sekretáøce z New Yorku, jež byla tak krutým zpùsobem vytržena ze svého svìta. Pak jsem, vyèerpán, ulehl na prkna Kamèakova vyloupeného vozu a tvrdì usnul.
Turii nyní témìø zcela ovládali Tuèukové. Hoøela už nìkolik dní.
Ráno po bitvì mezi nomády jsem nasedl na odpoèatou kaiilu a vyrazil do Turie. Po nìkolika ahnech jsem narazil na bojovníky, kteøí byli dosud na cestì k táboru Tuèukù s mým i Haroldovým tarnem. Nechal jsem jim kaiilu, sedl na tarna a za necelý ahn jsem v dálce spatøil lesklé hradby Turie a oblaka dýmu, visící nad mìstem.
Saphrarùv dùm dosud odolával, stejnì jako bašta, kterou ovládali Ha-Keelovi tarnští jezdci. Kromì nich už ve mìstì zbývalo jen nìkolik ohnisek organizovaného odporu, i když tu a tam se v ulicích objevovaly skupinky Turiáncù, které se snažily vést boj proti vetøelcùm.
Já i Kamèak jsme oèekávali každým dnem, že Saphrar unikne na tarnu z mìsta, protože mu nyní muselo být jasné, že paravacijský útok proti táboru Tuèukù nepøinutil Kamèaka k tomu, aby se stáhl. Øady nomádských bojovníkù naopak doplnili Katajové a Kassaøi a tento vývoj musel Saphrara podìsit. Zdálo se mi, že jediný dùvod, proè dosud neopustil mìsto, byl oèekávaný pøíchod onoho šedého muže, pro nìhož získal zlatou kouli. Pokud by došlo k útoku na jeho dùm a on sám se cítil ohrožen, mohl kdykoli, tøebas i v poslední chvíli pomìrnì bezpeènì uniknout a ponechat své muže, služebnictvo a otroky na milost a nemilost drancujícím Tuèukùm.
Kamèak byl prostøednictvím jezdcù ve stálém spojení s táborem Tuèukù, a proto jsem s ním nemluvil o jeho vyloupeném voze ani o osudu Aphris z Turie, tím ménì pak o Elizabeth Cardwellové, kterou zøejmì prodal, a mé otázky ohlednì ní by nepochybnì považoval za nemístnì zvìdavé. Hodlal jsem však nezávisle na nìm zjistit, kdo je jejím novým majitelem a kde se nyní nachází. Obával jsem se však, že ji unesli paravacijští nájezdníci a žádný z Tuèukù mi o jejím osudu nebude schopen cokoli sdìlit.
Kamèaka jsem se nicménì zeptal, proè neopustil Turii a nevrátil se se svými bojovníky bránit tábor, když pravdìpodobnost, že se Katajové a Kassaøi vypraví na pomoc Tuèukùm, byla velmi malá.
„Byla to sázka,“ pravil, „kterou jsem uzavøel sám se sebou.“
„Nebezpeèná sázka,“ podotkl jsem.
„Snad,“ pøisvìdèil, „ale myslím, že znám Kataje a Kassary.“
„V sázce bylo pøíliš mnoho,“ pøipomnìl jsem mu.
„Ještì víc, než si myslíš,“ øekl.
„Tomu nerozumím,“ opáèil jsem.
„Sázka ještì neskonèila,“ prohlásil a více už o tom nechtìl mluvit.
Druhého dne po mém návratu do Turie dorazil na tarnu Harold, jenž byl na vlastní žádost zbaven velení nad táborem a stády, a pøipojil se ke mnì v paláci Phania Turma.
Bìhem následujících dní a nocí jsme s Haroldem spali, kde se dalo, nìkdy na kobercích v paláci Phania Turma, nìkdy na ulicích u strážních ohòù. Plnili jsme rùzné Kamèakovy úkoly, zapojovali se do bojù èi pøedávali zprávy mezi ním a jinými veliteli, jindy jsme rozmisovali jednotky, kontrolovali hlídky nebo provádìli prùzkum. Kamèakovy jednotky mìly rozkaz vytlaèovat Turiánce ke dvìma bránám, které byly zámìrnì ponechány otevøené a nehlídané, aby mìšané a vojáci mìli možnost uniknout. Z jistých míst na hradbách bylo vidìt proud uprchlíkù, opouštìjících hoøící mìsto. Nesli si s sebou jídlo a majetek, který pobrali. Blížilo se léto, kdy je podnebí na stepi mírné, i když obèasné vytrvalé deštì bývají velmi nepøíjemné. Kolem cesty, po níž se uprchlíci ubírali, se vyskytovaly malé potùèky, takže o vodu nouzi nemìli. Navíc Kamèak, k mému pøekvapení a potìšení, za nimi nechal vyhnat stádo verrù a turiánských boskù.
Ptal jsem se ho na to, protože Tuèukové ve válce podrobovali dobyté území naprostému znièení, usmrcovali domácí zvíøata a trávili studnì. Z nìkterých mìst spálených nomády pøed celými staletími zbyly dodnes jen opuštìné rozvaliny za poboøenými hradbami, v nichž se prohání jen skuèící vítr a divá zvìø.
„Nomádi potøebují Turii,“ odpovìdìl prostì Kamèak.
To mì ohromilo. Pøesto to byla zøejmì pravda, nebo Turia pøedstavovala nejvýznamnìjší spojení mezi nomády a ostatními gorejskými mìsty, bránu, jíž proudilo zboží do divoké stepi, domova honákù boskù a jezdcù na kaiilách. Bez Turie by nomádské národy byly bezesporu mnohem chudší.
„A nomádi potøebují nepøítele,“ dodal Kamèak.
„Tomu nerozumím.“
„Bez nepøítele,“ vysvìtloval Kamèak, „nebudou nikdy stát pøi sobì — a pokud nebudou stát pøi sobì, jednoho dne padnou.“
„Má to co dìlat s onou ‚sázkou’, o níž jsi hovoøil?“
„Snad,“ pøipustil Kamèak.
Pøesto mì ta odpovìï zcela neuspokojila, protože se mi zdálo, že Turia mohla pøežít, i kdyby jí Kamèakovy jednotky zpùsobily mnohem vìtší škody — kdyby napøíklad byla otevøena jen jediná brána, dovolující z mìsta uniknout pouze nìkolika stùm místo nìkolika tisícù lidí.
„To je vše?“ otázal jsem se. „To je jediný dùvod, proè jsi nechal tolik Turiáncù uniknout za mìstské hradby?“
Bezvýraznì na mì pohlédl. „Jistì máš své povinnosti, veliteli,“ øekl.
Krátce jsem pøikývl, obrátil se a opustil místnost. Už dávno jsem se nauèil na Kamèaka nenaléhat, pokud o nìjaké záležitosti nechtìl mluvit. Ale když jsem odcházel, vrtala mi hlavou jeho pomìrná shovívavost. Projevil krutou nenávist k Turii a Turiáncùm, avšak pøesto se navzdory bìžným praktikám nomádù, kteøí nebývali známí milosrdností vùèi poraženým nepøátelùm, choval k bezbranným obèanùm mìsta s výjimeènou mírností a dovolil jim zachránit životy a svobodu útìkem za mìstské hradby. Výjimku samozøejmì tvoøily krásné mìšanky, jež byly podle gorejského zvyku považovány za koøist.
Témìø všechen volný èas jsem trávil v blízkosti Saphrarova domu. Tuèukové obsadili okolní budovy a volná prostranství mezi nimi zasypali bøevny a kamením, aby celé místo uzavøeli. Cvièil jsem nìkolik stovek Tuèukù v zacházení s kuší, jichž se nám dostaly do rukou celé tucty. Každý bojovník obdržel pìt kuší a ètyøi turiánské otroky, kteøí mu nabíjeli zbraò. Tyto bojovníky jsem rozmístil na støechách budov co nejblíže ke zdem Saphrarova domu. Pøestože kuše jsou pøi støelbì mnohem pomalejší než tuèucké luky, mají daleko vìtší dostøel a my s nimi mohli ohrožovat pøilétající èi odlétající tarny, což bylo samozøejmì naším úmyslem. K mé radosti se mým novopeèeným støelcùm podaøilo první den zasáhnout ètyøi tarny, na nichž se kdosi pokoušel proniknout do domu, i když nìkolik jich uniklo. Kdybychom mohli dostat støelce ještì blíže, až k vnìjší zdi domu, zøejmì by se nám podaøilo pøístupu ze vzduchu zabránit úplnì. Trochu jsem se sice obával, že takové kroky uspíší Saphrarùv útìk, avšak ukázalo se, že tomu tak nebude, snad proto, že Saphrar se o našich úmyslech dozvìdìl až podle mrtvých tìl tarnù, která dopadla na jeho pozemek.
Žvýkali jsme s Haroldem kus bosèího masa opeèeného na ohni, který jsme rozdìlali na mramorové podlaze paláce Phania Turma. Poblíž se hrbily naše spoutané kaiily s tlapami položenými na zabitých verrech a hltavì požíraly jejich maso.
„Vìtšina lidí,“ øekl Harold, „už opustila mìsto.“
„To je dobøe,“ øekl jsem.
„Kamèak brzy uzavøe brány,“ pokraèoval Harold, „a pak vykouøíme Saphrarùv dùm i to Ha-Keelovo hnízdo tarnù.“
Pøikývl jsem. Nyní, když bylo mìsto oèištìno od obráncù a uzavøeno vnìjšímu svìtu, mohl Kamèak oblehnout se svými silami Saphrarùv dùm, tuto pevnost v pevnosti, stejnì jako Ha-Keelovu baštu, a v pøípadì nezbytnosti je dobýt zteèí. Odhadovali jsme, že s Ha-Keelem dosud setrvávala vìtšina z tisíce tarnských jezdcù a znaèný poèet turiánských gardistù. Saphrar mìl za zdmi svého domu k dispozici nejménì tøi tisíce obráncù a srovnatelný poèet sluhù a otrokù, kteøí mu rovnìž mohli posloužit, zejména pøi opevòování bran, zvyšování zdí, nabíjení kuší, sbírání šípù, vaøení a roznášení jídla, a v pøípadì žen, nebo alespoò nìkterých z nich, též pro potìchu jeho bojovníkù.
Když jsem dojedl bosèí maso, ulehl jsem na podlahu, položil jsem si pod hlavu podušku a zíral do stropu. Na klenuté kopuli byly vidìt èerné šmouhy od našeho ohnì.
„Zùstaneš tu pøes noc?“ zeptal se Harold.
„Asi ano,“ pøisvìdèil jsem.
„Ale z tábora dnes dorazilo asi tisíc boskù,“ namítl.
Pøevrátil jsem se na bok a pohlédl na nìho. Vìdìl jsem, že Kamèak nechal bìhem posledních nìkolika dnù pøihnat nìkolik set boskù na pastviny poblíž Turie pro výživu svého vojska.
„Co to má spoleèného s tím, kde budu spát?“ podivil jsem se. „Ty snad hodláš spát na høbetì boska, protože jsi Tuèuk?“ Pomyslel jsem si, že to byl ode mì dobrý vtip.
Avšak Harolda se má kousavá poznámka ani v nejmenším nedotkla. Povzdychl jsem si.
„Tuèuk,“ sdìlil mi, „dokáže pohodlnì odpoèívat tøebas i na rozích boska, ale jen Korobánec si lehne na mramorovou podlahu, když mùže spát na larlí kožešinì ve voze velitele.“
„To nechápu,“ øekl jsem.
„Myslel jsem si to,“ odtušil Harold.
„Lituji,“ pokrèil jsem rameny.
„Poøád ještì nechápeš?“
„Ne.“
„Ubohý Korobánec,“ zabruèel Harold. Potom vstal, otøel si kvivu o levý rukáv a zastrèil ji za opasek.
„Kam jdeš?“ zeptal jsem se.
„Do svého vozu,“ odpovìdìl. „Dorazil dnes spoleènì se stádem boskù a dvìma stovkami dalších vozù — je mezi nimi i tvùj.“
Opøel jsem se o loket. ,Já ale nemám vùz.“
„Samozøejmì že máš,“ prohlásil. „A já také.“
Nebyl jsem si jist, zda si ze mì znovu neutahuje.
„Mluvím vážnì,“ ujišoval mì. „Té noci, kdy jsme odjeli do Turie, rozkázal Kamèak postavit pro každého z nás vùz — za odmìnu.“
Tu noc jsem si dobøe pamatoval — dlouhou plavbu proti podzemnímu potoku, studnu, naše zajetí,
Žlutý bazén Turie, zahrady rozkoše a útìk na tarnech.
„Tehdy ovšem naše vozy nebyly obarveny na èerveno,“ dodal Harold, „ani naplnìny koøistí a vzácnými vìcmi, protože jsme nemìli hodnost velitele.“
„Ale za co nás chtìl odmìnit?“ nechápal jsem.
„Za odvahu.“
„Jenom za to?“
„A za co jiného?“ zeptal se Harold.
„Za úspìch,“ øekl jsem. „Byl jsi úspìšný. Dokázal jsi, co sis pøedsevzal. Já ne. Já jsem zklamal. Nepodaøilo se mi získat zlatou kouli.“
„Ale zlatá koule je bezcenná,“ namítl Harold. „Kamèak to øíkal.“
„Nezná její cenu,“ zavrtìl jsem hlavou.
„Možná že ne,“ pokrèil Harold rameny.
„Takže vidíš,“ uzavøel jsem, „že jsem neuspìl.“
„Ale ty jsi uspìl,“ pøesvìdèoval mì Harold.
„Jak to?“
„Pro Tuèuka,“ vysvìtloval Harold, „je úspìchem odvaha, ta je nejdùležitìjší. Samotná odvaha, i kdyby se nic ostatního nepodaøilo, je úspìch.“
„Chápu,“ øekl jsem.
„Je tu nìco, co jsi zøejmì dosud nepochopil,“ øekl Harold.
„Co je to?“
Harold chvilku mlèel. „Když jsem se dostali do Turie, pak z ní unikli, a dokonce pøiletìli do tábora na tarnech — získali jsme oba dva jizvu odvahy.“
Zarazil jsem se a pohlédl na nìho. „Ale ty nenosíš jizvu,“ poznamenal jsem.
„Bylo by trochu tìžké dostat se na dosah bran Turie, kdybych mìl jizvu odvahy, není-liž pravda?“
„To jistì.“
„Až budu mít èas,“ pravil Harold, „pozvu nìkoho z klanu jizvitelù a nechám si udìlat jizvu. Budu ještì hezèí.“
Usmál jsem se.
„Chceš, abych ho pozval i k tobì?“ otázal se Harold.
„Ne,“ odmítl jsem.
„Jizvy by možná odvádìly pozornost od tvých vlasù,“ podotkl.
„Dìkuji, nechci.“
„Jak myslíš,“ pokrèil Harold rameny, „je známo, že jsi pouhý Korobánec, nikoli Tuèuk.“ Ale pak ihned dodal: „Pøesto však nosíš jizvu odvahy za to, cos vykonal — ne všichni muži, kteøí nosí jizvu odvahy, to dìlají viditelnì.“
Mlèel jsem.
„Nu,“ prohlásil Harold, „jsem unaven. Jdu do svého vozu. Mám tam malou otrokyni, kterou chci hned zamìstnat.“
„Nevìdìl jsem o tom, že mám vùz,“ øekl jsem.
„Myslel jsem si to,“ pøisvìdèil Harold, „když jsem zjistil, že noc po bitvì jsi strávil na podlaze Kamèakova vozu. Tu noc jsem tì hledal, ale nenašel. Potìší tì,“ dodal, „že tvùj vùz vyšel z nájezdu Paravacijù nepoškozen — stejnì jako mùj.“
„To je zvláštní,“ zasmál jsem se, „že jsem o tom voze nemìl ani tušení.“
„Vìdìl bys o nìm už dávno,“ odtušil Harold, „kdybys po našem návratu, když se vozy pohnuly smìrem k Ta-Thasse, nespìchal ihned zase do Turie. Ani ses ten den nezastavil u Kamèakova vozu. Kdybys to udìlal, Aphris nebo nìkdo jiný by ti o nìm povìdìl.“
„Z klece pro sleeny?“ opáèil jsem.
„To ráno, kdy jsme se vrátili na tarnech z Turie, nebyla v kleci,“ podotkl Harold.
„To rád slyším.“
„Ani malá barbarka.“
„Co se s ní stalo?“ zeptal jsem se.
„Kamèak ji daroval jednomu bojovníku,“ odpovìdìl.
„Aha.“ Ta novina mì nepotìšila. „Proè jsi mi neøekl o tom voze?“ zeptal jsem se ho.
„Nepøipadalo mi to dùležité.“
Zamraèil jsem se.
„Pøesto si myslím,“ dodal, „že na Korobánce podobné vìci jako vùz dìlají dojem.“
Usmál jsem se. „Harolde Tuèuku,“ prohlásil jsem, „jsem unaven.“
„Nepùjdeš dnes veèer do svého vozu?“ otázal se.
„Myslím, že ne,“ odpovìdìl jsem.
„Jak si pøeješ,“ pravil, „ale já jsem ti ho nechal dobøe zásobit — pagou a ka-la-novým vínem z Aru.“
Pøestože jsme mìli k dispozici vìtšinu bohatství Turie, pagy èi ka-la-nového vína byl nedostatek. Jak jsem se už zmínil, Turiánci dávají pøednost hustým sladkým vínùm. Jako podíl na koøisti jsem si vzal sto deset lahví pagy a ètyøicet lahví ka-la-nového vína z Tyru, Cosu a Aru, ty jsem však rozdal mezi své støelce z kuše, až na jednu, kterou jsme vypili spoleènì s Haroldem pøed dvìma dny. Napadlo mì, že bych pøece jen mohl strávit noc ve svém voze. Pøed dvìma dny jsem mìl chu na pagu. Tento veèer jsem mìl chu na ka-la-nové víno. Potìšilo mì, že ho najdu ve svém voze.
Podíval jsem se na Harolda a usmál jsem se. „Jsem ti za to vdìèný,“ øekl jsem.
„Jak náleží,“ poznamenal Harold, pøiskoèil ke své kaiile, odvázal ji a vyhoupl se do sedla. „Beze mì vùz nenajdeš,“ upozornil mì, „a já osobnì už tu nehodlám dál lelkovat!“
„Poèkej!“ vykøikl jsem.
Jeho kaiila se skokem vzdálila z místnosti. Slyšel jsem tlumený dupot jejích tlap na koberci ve vedlejším sále a pak v chodbì vedoucí k hlavní bránì.
Spìšnì jsem odvázal kaiilu od sloupu, vyskoèil do sedla a vyrazil za Haroldem. Nechtìl jsem zùstat v Turii, tím ménì bloudit sám mezi temnými vozy za branou mìsta, chodit od jednoho k druhému a zkoušet, který z nich je mùj. Nìkolika skoky jsem pøekonal schody paláce Phania Turma, rychle projel vnitøním a vnìjším dvorem a vyøítil se na ulici, kde jsem zanechal pøekvapené hlídkující bojovníky, kteøí se mì pokoušeli pozdravit jako velitele.
Sotva pár metrù za branou jsem pøitáhl kaiile otìže, až se vzepjala a nìkolikrát máchla tlapami ve vzduchu. Harold tam na mì èekal a tváøil se káravì.
„Takový kvap,“ prohodil, „se k veliteli tisíce nehodí.“
„Dobrá,“ øekl jsem. Pobídli jsme své kaiily a dùstojným krokem se vydali bok po boku k turiánské hlavní bránì.
„Obával jsem se,“ podotkl jsem, „že bez tebe nenajdu svùj vùz.“
„Ale vždy je to vùz velitele,“ øekl Harold, jako by ho to pøekvapilo, „každý by ti ho ukázal.“
„Na to jsem nepomyslel,“ pøipustil jsem.
„To mì nepøekvapuje,“ odtušil Harold. „Jsi jen Korobánec.“
„Ale kdysi dávno jsme vás porazili,“ pøipomnìl jsem mu.
„To jsem ještì nebyl na svìtì,“ prohlásil Harold.
„Pravda,“ øekl jsem.
Chvilku jsme jeli mlèky.
„Kdyby to nebylo pod tvou dùstojnost,“ prohodil jsem, „urovnal bych tu záležitost závodem k hlavní bránì.“
„Pozor!“ vykøikl Harold. „Za tebou!“
Obrátil jsem kaiilu a tasil meè. Divoce jsem se rozhlížel kolem sebe, po dveøích, støechách a oknech.
„Co?“ zvolal jsem.
„Tam!“ køièel Harold. „Vpravo!“
Pohlédl jsem vpravo, avšak nespatøil jsem nic než zeï cihlové budovy. „Co je to?“ volal jsem.
„Je to,“ øekl Harold, „zeï cihlové budovy!“
Ohlédl jsem se.
„Pøijímám tvou sázku,“ zvolal a tryskem vyrazil na své kaiile k hlavní bránì.
Než jsem staèil obrátit své zvíøe a rozjet se za ním, hnal se už ulicí vpøed, pøeskakuje bøevna, trosky a kouøící odpadky. Brzy mìl náskok témìø ètvrt pasangu. U hlavní brány jsem ho pøedstihl. Spoleènì jsme vyjeli z mìsta, zbrzdili kaiily a pokraèovali dál krokem, jak se slušelo na naši hodnost.
Vjeli jsme do tábora. „Tam je tvùj vùz,“ ukázal Harold. „Mùj je blízko.“
Byl to velký vùz tažený osmi èernými bosky. Venku stáli na stráži dva tuèuètí bojovníci. Vedle vozu jsem spatøil na žerdi praporec se znakem ètyø bosèích rohù. Žerï byla natøena èervenì, barvou velitelù. Zpod dveøí se linul ven proužek svìtla. Ve voze se svítilo.
„Pøeji ti všechno dobré,“ øekl Harold.
„Pøeji ti všechno dobré,“ opakoval jsem.
Stráž nás pozdravila trojím úderem oštìpu o štít.
Pøijali jsme jejich pozdrav pozvednutím pravé ruky dlaní k sobì.
„Máš opravdu rychlou kaiilu,“ poznamenal Harold.
„Pøi závodì,“ vysvìdil jsem mu, „záleží pøedevším na jezdci.“
„Mìl jsem co dìlat,“ pøiznal Harold, „abych tì porazil.“
„Myslel jsem, že jsem porazil já tebe,“ namíti jsem.
„Vážnì?“ podivil se Harold.
„Ano,“ pøikývl jsem. „Jak víš, že jsem tì neporazil?“
„Nevím to,“ pøiznal se Harold, „ale bylo by to dost nepravdìpodobné, že?“
„Ano,“ øekl jsem, „asi ano.“
„Vlastnì si nejsem jistý, kdo vyhrál,“ zamyslel se Harold.
„Ani já,“ pøipustil jsem, „Možná to bylo nerozhodnì,“ øekl jsem smíølivì.
„Možná,“ odtušil, „i když to zní neuvìøitelnì.“ Pohlédl na mì. „Což takhle hádat tospitová jadérka?“ zeptal se. „Sudá nebo lichá?“
„Ne,“ øekl jsem.
„Dobrá,“ usmál se a pozvedl pravou ruku v gorejském pozdravu. „Do rána.“
„Do rána,“ vrátil jsem mu pozdrav.
Díval jsem se za Haroldem, který zamíøil ke svému vozu a pískal si jakousi tuèuckou písnièku. Pøedpokládal jsem, že Hereena na nìho èeká uvnitø pøipoutaná k otrockému kruhu.
Druhý den mìl být zahájen útok na Saphrarùv dùm a Ha-Keelovu baštu. Pomyslel jsem si, že zítra bude možná jeden z nás mrtev, snad oba.
Povšiml jsem si, že o bosky se nìkdo velmi dobøe stará, protože mìli vyhøebelcovanou srst a èisté rohy i kopyta.
Unavenì jsem pøedal kaiilu jednomu ze strážných a vystoupil po schùdcích k vozu.
Otevøel jsem dveøe vozu a zùstal pøekvapen stát.
Ve voze byla dívka. Stála uprostøed místnosti na tlustém koberci za malou miskou na oheò pod závìsnou tharlarionovou lampou. Prudce se ke mnì otoèila a tiskla k sobì bohatì vyšívaný pruh látky ze žlutého hedvábí. Èervená kúra jí stahovala vlasy z èela. Na koberci ležel øetìz, který vedl od otrockého kruhu k jejímu pravému kotníku.
„Ty!“ zvolala.
Zakryla si rukou tváø.
Ohromenì jsem zíral na Elizabeth Cardwellovou.
„Ty žiješ!“ øekla a pak se zachvìla. „Musíš pryè!“
„Proèpak?“ podivil jsem se.
„On tì tu najde!“ vzlykla. „Odejdi!“
Stále si jednou rukou zakrývala tváø.
„Kdo je to on?“ ptal jsem se pøekvapenì.
„Mùj pán!“ vykøikla. „Prosím, odejdi!“
„Kdo je tvùj pán?“
„Ten, komu patøí tento vùz!“ zakvílela. „Ještì jsem ho nevidìla!“
Kolena pode mnou zeslábla, avšak nedal jsem nijak najevo své pohnutí. Harold mi øekl, že Kamèak daroval Elizabeth Cardwellovou bojovníkovi. Neøekl kterému bojovníkovi. Teï už jsem to vìdìl.
„Tvùj pán tì navštìvuje èasto?“ zeptal jsem se.
„Ještì nikdy,“ odpovìdìla, „ale je ve mìstì — a právì této noci možná pøijde do vozu!“
„Nebojím se ho,“ prohlásil jsem.
Odvrátila se a øetìz se pohnul s ní. Pøitáhla si žlutý pruh látky ještì tìsnìji k tìlu. Spustila ruku, jíž si dosud zakrývala tváø, a zùstala stát èelem k zadní stìnì vozu.
„Èí jméno je na tvém kroužku?“ otázal jsem se.
„Ukázali mi ho,“ øekla, „ale já nevím — neumím èíst!“
Mìla samozøejmì pravdu. Mluvila gorejsky, ale nedovedla èíst gorejské písmo. Ani mnozí Tuèukové to neumìli a na kroužky svých otrokyò nechávali vyrýt pouze znaèku, o níž bylo známo, že patøí jim. Dokonce i ti, kteøí èíst umìli, nebo to alespoò pøedstírali, pøipojovali ke svému jménu ještì svou znaèku, aby všichni bez výjimky poznali, kdo otrokyni vlastní. Kamèakova znaèka se skládala ze ètyø bosèích rohù a dvou kviv.
Obešel jsem misku na oheò a pøistoupil k dívce.
„Nedívej se na mì,“ vykøikla, odvrátila tváø od svìtla a znovu si ji zakryla rukama.
Natáhl jsem se a trochu kroužek pootoèil. Byl k nìmu upevnìn jemný øetìz. Usoudil jsem z toho, že dívka má na sobì sirik a øetìz na podlaze spojuje otrocký kruh s dvìma pouty na kotnících. Dívka hledìla stranou a zakrývala si pøede mnou svou tváø. Na turiánském kroužku kolem dívèina hrdla byla vyryta znaèka ètyø bosèích rohù a mìsta Ko-ro-by, kterou mi zøejmì pøipsal Kamèak. Vedle znaèky byl také prostý gorejsky nápis: Jsem dívka Tarla Cabota. Upravil jsem jí znovu kroužek a odstoupil k protìjší stìnì vozu, kde jsem se opøel rukama a zamyslel se.
Zaslechl jsem za sebou zachøestìní øetìzu. „Co se tam píše?“ prosila.
Mlèel jsem.
„Èí je to vùz?“
Otoèil jsem se èelem k ní a ona si ihned zakryla jednou rukou tváø, zatímco druhou si pøidržovala kolem tìla žlutý pruh látky. Povšiml jsem si, že na zápìstí má náramky, jež byly øetìzem spojené s kroužkem na hrdle a pouty na kotnících. Druhý øetìz, ten, který jsem vidìl pøedtím, vedl od jejího siriku k otrockému kruhu. Nad høbetem ruky, jíž si zakrývala dolní èást oblièeje, jsem spatøil její vydìšené oèi. „Èí je to vùz?“ naléhala.
„Je to mùj vùz,“ odpovìdìl jsem jí.
Ohromenì se na mì podívala. „Ne,“ odporovala, „tohle je vùz velitele — toho, který smí velet tisíci.“
„Já jsem takovým velitelem,“ øekl jsem.
Potøásla nevìøícnì hlavou.
„A kroužek?“ zeptala se.
„Je na nìm napsáno,“ odpovìdìl jsem, „že jsi dívka Tarla Cabota.“
„Tvá dívka?“
„Ano.“
„Tvá otrokynì?“
„Ano.“
Beze slova na mì hledìla a jednou rukou si pøed sebou pøidržovala žlutý pruh látky, zatímco druhou si zakrývala tváø.
„Patøíš mi,“ øekl jsem.
V oèích se jí zaleskly slzy. Zachvìla se, nohy se jí podlomily a ona s pláèem padla na kolena.
Poklekl jsem vedle ní. „Už je po všem, Elizabeth,“ konejšil jsem ji. „Je konec. Už ti nebude nikdo ubližovat. Už nejsi otrokynì. Jsi svobodná, Elizabeth.“
Jemnì jsem uchopil její spoutaná zápìstí a odtáhl je.
Snažila se odvrátit. „Prosím, nedívej se na mì, Tarle,“ øekla.
V nose se jí tøpytil, jak jsem tušil, malý zlatý kroužek tuèucké ženy.
„Nedívej se na mì,“ prosila.
Podržel jsem její hlavu s jemnými tmavými vlasy v dlaních a hledìl na její tváø, èelo, tmavé, vlahé oèi, nádhernì vykrojené chvìjící se rty a malý zlatý kroužek v jejím nose.
„Je krásný,“ øekl jsem.
Zavzlykala a položila mi hlavu na rameno. „Pøipoutali mì ke kolu,“ øekla.
Uchopil jsem ji do náruèe a pøitiskl k sobì.
„Vypálili mi znaèku,“ zašeptala. „Znaèku.“
„Už je konec,“ øekl jsem. „Jsi svobodná, Elizabeth.“
Zvedla ke mnì hlavu. Tváø mìla umazanou od slz.
„Miluji tì, Tarle Cabote,“ øekla.
„Ne,“ odpovìdìl jsem tiše, „nemiluješ.“
Znovu se o mì opøela. „Ale ty mì nechceš. Nikdy jsi mì nechtìl.“
Mlèel jsem.
„A teï,“ øekla hoøce, „mì Kamèak daroval tobì. Je krutý, krutý, krutý.“
„Myslím, že Kamèak to s tebou myslel dobøe,“ namítl jsem, „když tì daroval svému pøíteli.“
Vymanila se z mého náruèí. „Opravdu?“ opáèila. „Zbièoval mì a dotýkal se mì rukojetí,“ otøásla se. Sklopila zrak, aby mi nemusela hledìt do oèí.
„Zbil tì,“ øekl jsem, „protože jsi utekla. Dívka, která udìlá nìco takového, je obvykle zmrzaèena nebo pøedhozena sleenu èi kaiile. A tím, že se tì dotkl bièem, že ti uštìdøil otrokáøské polaskání, mi chtìl ukázat, a snad i tobì, že jsi žena.“
„Zahanbil mì,“ øekla s hlavou sklonìnou. „Nemohla jsem si pomoct, že jsem se tak pohnula — nemohu si pomoct, že jsem žena.“
„Už je to pryè,“ uklidnil jsem ji.
Vytrvale se dívala na koberec pøed sebou.
„Tuèukové,“ poznamenal jsem, „považují propichování uší za barbarský zvyk — kterého se na jejich otrokyních dopouštìjí Turiánci.“
Elizabeth vzhlédla a malý kroužek zazáøil v odlesku misky na oheò.
„Máš propíchnuté uši?“ zeptal jsem se.
„Ne,“ potøásla hlavou, „ale mnohé z mých pøítelkyò na Zemi, které vlastnily hezké náušnice, mìly propíchnuté uši.“
„Pøipadalo ti to hrozné?“
„Ne,“ usmála se.
„Tuèukùm ano,“ odtušil jsem. „Nedìlají to dokonce ani turiánským otrokyním. A každá tuèucká dívka se dìsí, že když padne do rukou Turiáncùm, propíchnou jí uši.“
Elizabeth se rozesmála, pøestože mìla stále v oèích slzy.
„Kroužek se dá odstranit,“ øekl jsem. „Pomocí nástrojù ho lze otevøít a pak vyjmout. Nezùstane po nìm žádná viditelná stopa.“
„Jsi milý, Tarle Cabote,“ øekla.
„Nepøedpokládám, že by tì to nìjak potìšilo,“ poznamenal jsem, „ale ten kroužek vypadá velice pùvabnì.“
Pozvedla hlavu a vyzývavì se na mì usmála. „Vážnì?“ opáèila.
„Ovšem,“ øekl jsem.
Opøela se o paty a pøitáhla si pruh žlutého hedvábí k ramenùm.
„Jsem svobodná žena, nebo otrokynì?“ otázala se.
„Svobodná žena.“
„Myslím, že mì nebudeš chtít osvobodit,“ zasmála se. „Nech mì spoutanou — jako otrokyni!“
Zasmál jsem se také. „Je mi líto!“ øekl jsem. Elizabeth na sobì dosud mìla sirik.
„Kde je klíè?“ zeptal jsem se.
„Nad dveømi,“ odpovìdìla a pak dodala: „Tak, abych na nìj nemohla dosáhnout.“
Vyskoèil jsem a strhl klíè z háèku.
„Neobracej se!“ øekla.
Uposlechl jsem. „Proè ne?“ zeptal jsem se, když se za mnou ozvalo zachøestìní øetìzu.
Potom jsem uslyšel její hlas, který znìl zastøenì. „Odvážíš se propustit tuto dívku?“ zeptala se.
Otoèil jsem se a ke svému úžasu jsem spatøil, že Elizabeth Cardwellová pøede mnou stojí pyšná, vyzývavá a vzdorná, jako by právì obdržela kroužek otrokynì, pøivezená sotva pøed hodinou na sedle kaiily z loupeživé výpravy.
Zatajil jsem dech.
„Ano,“ pøisvìdèila, „odhalím se, ale vìz, že budu bojovat až do smrti.“
Žluté hedvábí se s pùvabnou nestoudností svezlo po jejím tìle na zem. Dívala se na mì, pøedstírajíc hnìv, krásná a ztepilá. Mìla na sobì sirik a samozøejmì kadžir, kurlu a èatku, èervenou šòùrku a úzký pruh èerné kùže, kalmak, krátkou otevøenou vestu bez rukávù, a kuru, proužek èervené látky, jímž si stahovala z èela hnìdé vlasy. Hrdlo jí zdobil turiánský kroužek s øetìzem, pøipevnìným k otrockým náramkùm a okovùm, od nichž zas vedl øetìz, poutající ji k otrockému kruhu. Povšiml jsem si, že na levém stehnì má malou hlubokou znaèku ètyø bosèích rohù.
Nechtìlo se mi uvìøit, že ta pyšná bytost stojící pøede mnou je táž, které jsme s Kamèakem øíkali malá barbarka a o níž jsem uvažoval pouze jako o prosté, bázlivé dívce ze Zemì, mladé a hezké sekretáøce, bezejmenné a bezvýznamné, jakých byly ve velkých kanceláøích pozemských mìst tisíce. Avšak dívka, kterou jsem pøed sebou vidìl tentokrát, mi nièím nepøipomínala sklo, hranaté konstrukce a špínu Zemì, její davy zlostných, spìchajících a ponížených lidí, otrokù úpìjících pod bièem pracovní doby, poskakujících a panáèkujících pro peníze, spoleèenské postavení a tituly, pro pochlebování a závist zástupù ještì bezmocnìjších než oni sami. Takovými by skuteèný Gorejec mohl jen pohrdat. Tato dívka mi naproti tomu pøipomínala buèení boskù a vùni rozdupané hlíny, jedoucí vozy a svištìní vìtru, výkøiky dìvèat s holí a štiplavý kouø otevøeného ohnì, Kamèaka na kaiile, jak jsem ho døív znával a jakým jistì kdysi býval i Kutaituèik, nebo pulsující rytmus støídání trávy a snìhu a shánìní boskù. Zde pøede mnou stála zajatá dívka, jež mohla pocházet z Turie, Aru, Cosu nebo Thentisu, která pyšnì nosila své øetìzy a dovedla se ve voze svého nepøítele chovat vyzývavì, jako by byla obleèena pro jeho potìšení a všechno pro ni ztratilo význam až na jedinou nepopiratelnou skuteènost, že se nyní stala tuèuckou otrokyní.
„Myslela jsem, že mi chceš sejmout pouta,“ pronesla Elizabeth Cardwellová a kouzlo, jímž mì oèarovala, náhle zmizelo.
„Ano, ano,“ øekl jsem a vrávoravì jsem k ní vykroèil. Prsty se mi trochu chvìly, když jsem jí zámek po zámku snímal øetìzy, sirik a kotníkový okov a odhodil všechno do kouta pod otrocký kruh.
„Proè jsi to udìlala?“ ptal jsem se.
„Nevím,“ odpovìdìla vesele, „asi jsem se stala opravdovou tuèuckou otrokyní.“
„Jsi svobodná,“ ujistil jsem ji.
„Budu se snažit na to myslet.“
„Snaž se.“
„Zneklidòuji tì?“
„Ano,“ pøiznal jsem se.
Sebrala žlutou látku a nìkolika špendlíky, jež zøejmì patøily ke koøisti pøivezené z Turie, si ji pùvabnì upravila kolem tìla.
Mìl jsem chu se jí zmocnit.
To však samozøejmì nepøicházelo v úvahu.
„Už jsi jedl?“ zeptala se mì.
„Ano,“ pøisvìdèil jsem.
„Zbyl tu ještì kus peèeného boska,“ øekla. „Maso je studené, ale nechce se mi ho ohøívat. Nejsem otrokynì, víš.“
Zaèínal jsem litovat, že jsem ji propustil.
Pohlédla na mì a oèi jí záøily. „Trvalo dlouho, než sis našel cestu do vozu.“
„Mìl jsem moc práce.“
„Nejspíš s bojováním a podobnì, že?“
„Nejspíš.“
„Proè jsi pøišel do vozu právì dnes v noci?“ zeptala se. Tón, jakým mi otázku položila, se mi pøíliš nelíbil.
„Je tu víno,“ odpovìdìl jsem.
„Aha,“ pokývala hlavou.
Pøešel jsem k truhle u jedné ze stìn vozu a vytáhl malou láhev ka-la-nového vína.
„Oslavíme tvou svobodu,“ navrhl jsem a nalil jí malou èíši vína.
S úsmìvem si ji ode mì vzala a èekala, až si také naliji.
Potom jsem se jí podíval do oèí a pronesl pøípitek: „Na svobodnou ženu, která byla silná a stateèná, na Elizabeth Cardwellovou, ženu, která je zároveò krásná i svobodná.“
Pøiukli jsme si èíšemi a napili se.
„Dìkuji ti, Tarle Cabote,“ øekla.
Vyprázdnil jsem èíši na jeden doušek.
„Ohlednì vozu se budeme samozøejmì muset zaøídit jinak,“ øekla Elizabeth, našpulila rty a rozhlédla se kolem sebe. „Budeme ho muset nìjak rozdìlit. Nevím, zda by bylo vhodné, abych sdílela vùz s mužem, který není mùj pán.“
Pøekvapilo mì to. „Jistì na nìco pøijdeme,“ zabruèel jsem a dolil si vína. Elizabeth už více nechtìla. Povšiml jsem si, že z èíše, kterou jsem jí podal, sotva upila. Polkl jsem další doušek ka-la-nového vína a napadlo mì, že ten veèer se nakonec pøece jen hodí spíše k pití
„Nìco jako stìnu,“ slyšel jsem Elizabeth.
„Napij se vína,“ øekl jsem a postrèil èíši k jejím ústùm.
Roztržitì se napila. „To víno není špatné,“ prohodila.
„Je skvìlé!“ opravil jsem ji.
„Stìna z tìžkých prken bude asi nejlepší,“ uvažovala.
„Mùžeš poøád chodit v rouchu zahalení,“ poradil jsem jí, „a nosit s sebou kvivu.“
„To je pravda,“ pøisvìdèila.
Napila se vína a pozorovala mì pøitom pøes okraj èíše. „Øíká se,“ øekla a v oèích jí šibalsky zajiskøilo, „že každý muž, který osvobodí otrokyni, je blázen.“
„Nejspíš to tak bude,“ pøisvìdèil jsem.
„Jsi hodný, Tarle Cabote.“
Byla velmi krásná. Znovu jsem pocítil touhu se jí zmocnit, avšak teï, když už nebyla pouhou otrokyní, ale stala se svobodnou ženou, mi to pøipadalo nevhodné. Nicménì jsem si zmìøil vzdálenost, jež nás dìlila, a usoudil jsem, že se štìstím bych ji mohl jediným skokem chytit a povalit na koberec.
„Na co myslíš?“ zeptala se.
„Není to nic, co bys musela vìdìt,“ odpovìdìl jsem.
„Aha,“ øekla a s úsmìvem pohlédla do èíše s vínem.
„Napij se ještì,“ vybídl jsem ji.
„To už pøestává všechno!“ øekla.
„Je dobré. Vynikající.“
„Pokoušíš se mì opít.“
„Zprvu mì to skuteènì napadlo,“ pøipustil jsem.
„A až budu opilá,“ zasmála se, „co se mnou udìláš?“
„Myslím, že tì nacpu do pytle s trusem.“
„Bez fantazie,“ poznamenala.
„Co bys mi radila?“
„Jsem v tvém voze,“ pohodila hlavou, „sama, docela bezbranná, vydaná tobì na milost.“
„Prosím,“ øekl jsem.
„Kdybys chtìl,“ podotkla, „mohla bych být ihned zpátky v øetìzech — jednoduše znovu zotroèena — a pak bych byla tvá a ty by sis se mnou mohl dìlat, co bys chtìl.“
„To není špatný nápad,“ ocenil jsem.
„Cožpak velitel tuèuckého tisíce neví, co si poèít s dìvèetem jako já?“ opáèila.
Natáhl jsem se k ní, abych ji uchopil do náruèe, avšak zjistil jsem, že mi v tom brání èíše s vínem.
„Prosím, pane Cabote,“ øekla.
Vztekle jsem ustoupil zpìt.
„U knìží-králù,“ vykøikl jsem, „ty jsi žena, která ráda pùsobí nepøíjemnosti!“
Elizabeth se zasmála a v oèích jí zajiskøilo. „Jsem svobodná,“ upozornila mì.
„To moc dobøe vím,“ odsekl jsem.
Zasmála se.
„Mluvila jsi o tom, jak se tu zaøídíme,“ øekl jsem. „Teï si poslechni mùj názor. A jsi svobodná nebo ne, jsi žena v mém voze. Oèekávám, že budu mít jídlo, že vùz bude uklizený, nápravy namazané a bosci vyhøebelcovaní.“
„Nemìj obavy,“ odpovìdìla, „až si budu vaøit jídlo, udìlám ho dost pro dva.“
„To rád slyším,“ zabruèel jsem.
„Navíc,“ dodala, „bych ani nechtìla být ve voze, který by nebyl uklizený, nemìl namazané nápravy a jehož bosci by nebyli pìknì vyhøebelcovaní.“
„Ne,“ pøikývl jsem, „to asi ne.“
„Ale domnívám se,“ øekla, „že bychom se o tyto práce mohli podìlit.“
„Jsem velitel tisíce,“ ohradil jsem se.
„Jaký je v tom rozdíl?“ opáèila.
„V tom je velký rozdíl!“ vykøikl jsem.
„Nemusíš køièet,“ øekla.
Pohled mi sklouzl na øetìzy pod otrockým kruhem.
„Urèitì bychom to mohli považovat za jistou dìlbu práce,“ pokraèovala Elizabeth.
„Dobøe,“ øekl jsem.
„Na druhou stranu,“ uvažovala, „bys na tu práci mohl pronajmout otrokyni.“
„Dobrá tedy, pronajmu otrokyni.“
„Jenomže otrokyním se nedá vìøit.“
Vztekle jsem vykøikl a málem rozlil víno.
„Málem jsi rozlil víno,“ upozornila mì Elizabeth.
Napadlo mì, že instituce svobody pro ženy je skuteènì chybou, jak ostatnì vìøili i mnozí Gorejci.
Elizabeth na mì spiklenecky mrkla. ,Já se o vùz postarám.“
„Skvìlé,“ zvolal jsem. „Skvìlé!“
Usedl jsem vedle misky s ohnìm a hledìl na podlahu. Elizabeth poklekla asi metr ode mì a znovu se napila vína.
„Slyšela jsem,“ øekla vážnì, „od jedné otrokynì, která se jmenuje Hereena, že zítra bude velký boj.“
Vzhlédl jsem. „Ano, to je pravda.“
„Budeš zítra bojovat?“ zeptala se.
„Ano,“ pøisvìdèil jsem, „nejspíš ano.“
„Proè jsi dnes v noci pøišel do vozu?“
„Je tu víno, už jsem ti to øekl.“
Sklopila zrak.
Chvíli jsme oba mlèeli. „Jsem šastná,“ promluvila nakonec, „že je to tvùj vùz.“
Usmál jsem se na ni a pak jsem se znovu zamyšlenì zahledìl na podlahu.
Pøemýšlel jsem, co s Elizabeth Cardwellovou bude. Nebylo to dìvèe z Goru, ale ze Zemì. Nenarodila se jako Turiánka èi nomádka. Dokonce ani neumìla èíst gorejské písmo. Témìø pro každého, kdo se s ní setká, bude jen krásnou barbarkou, která se svým pùvodem hodí jen k tomu, aby nosila kroužek svého pána. Bez ochránce bude zcela bezbranná. Dokonce ani gorejská žena, jež se ocitne bez ochránce za hradbami svého mìsta, se nevyhne železu, øetìzu a kroužku, pokud se jí ovšem podaøí uniknout pøed nástrahami divoèiny. Takové ženy nìkdy padnou do rukou rolníkùm, kteøí je využívají pøi polních pracích, dokud se jim nenaskytne první pøíležitost prodat je projíždìjícímu otrokáøi. Elizabeth Cardwellová bude potøebovat ochránce. A pøesto už na druhý den jsem mohl zemøít pøi boji o Saphrarùv dùm. Jaký bude potom její osud? Pøipomnìl jsem si také svùj úkol a skuteènost, že bojovník si dost dobøe nemùže vzít na starost ženu, zejména pak ne svobodnou. Jeho družkou je, jak se øíká, jen samota a ocel. Cítil jsem se sklíèenì. Napadlo mì, že by bylo lépe, kdyby mi Kamèak tu dívku nedával.
Mé úvahy pøerušil její hlas. „Divím se,“ øekla, „že mì Kamèak neprodal.“
„Možná že mìl,“ odtušil jsem.
„Možná,“ usmála se. Pak se znovu napila vína. „Tarle Cabote?“ oslovila mì.
„Ano?“
„Proè mì Kamèak neprodal?“
„Nemám tušení.“
„Proè mì daroval tobì?“
„To opravdu nevím.“
Skuteènì mì pøekvapilo, že Kamèak daroval dívku právì mnì. Byla tu spousta vìcí, které pro mì zùstávaly záhadou, a já pøemýšlel o Goru, Kamèakovi a mravech Tuèukù, které se tolik lišily od mravù vlastních Elizabeth Cardwellové a mnì.
Pøemýšlel jsem, proè Kamèak nechal této dívce vsadit do nosu kroužek, vypálit znaèku, obléknout kadžir a vložit na hrdlo kroužek otrokynì — bylo to skuteènì proto, že ho pohnìval její útìk, nebo pro nìco úplnì jiného? A proè ji v mé pøítomnosti, snad ponìkud surovì, podrobil otrokáøskému polaskání? Domníval jsem se, že mìl tu dívku rád. A pak ji dal mnì, když tu byli ještì další velitelé. Kdysi øekl, že si ji oblíbil. A vìdìl jsem, že je mùj pøítel. Proè to udìlal? Kvùli mnì? Nebo také tak trochu kvùli ní? Pokud ano, proè? Jaký k tomu mìl dùvod?
Elizabeth dopila víno. Vstala, vypláchla èíši a uložila ji do truhly. Poklekla u stìny vozu, rozvázala si kuru a rozpustila si vlasy. Uchopila zrcadlo a natáèela hlavu z té i oné strany. Pobavilo mì to. Snažila se zjistit, z jakého pohledu vypadá její nosní kroužek nejlépe. Pak si klekla vzpøímenì jako Gorejka a zaèala si èesat dlouhé tmavé vlasy. Kamèak jí nikdy nedovolil, aby si je ostøíhala. Pøedpokládal jsem, že nyní, když byla svobodná, si je bude chtít zkrátit. Byla by to škoda. Dlouhé vlasy se mi u žen vždy líbily.
Pozoroval jsem ji, jak se èeše. Pak odložila høeben a stáhla si znovu vlasy kúrou. Potom se opìt prohlížela v zrcadle z bronzu a natáèela hlavu ze strany na stranu.
Náhle mi napadlo, že jsem možná pochopil Kamèakovy dùvody! Opravdu mu na té dívce záleželo!
„Elizabeth,“ øekl jsem.
„Ano?“ odpovìdìla a odložila zrcadlo.
„Myslím, že už vím, proè tì Kamèak daroval právì mnì — kromì toho, že mi chtìl dopøát, abych mìl ve voze hezkou dívku.“
„Jsem ráda, že to udìlal,“ usmála se.
„Cože?“ nechápal jsem.
Znovu se usmála a pohlédla do zrcadla. „Jistì,“ odtušila, „kdo jiný by byl takový blázen, aby mi dával svobodu?“
„Jistì,“ pøipustil jsem.
Chvíli jsem mlèel.
Dívka znovu odložila zrcadlo a zvìdavì se ke mnì obrátila. „Proè myslíš, že to udìlal?“
„V gorejských mýtech se hovoøí o tom,“ øekl jsem, „že jen žena, která zažila otroctví, mùže být skuteènì svobodná.“
„Nejsem si jistá,“ zamyslela se, „jestli tomu rozumím.“
„Znamená to, myslím, že skuteènost, zda je žena svobodná èi otrokynì, má jen málo spoleèného s øetìzy, kroužkem nebo znaèkou.“
„S èím tedy?“
„S tím, že jenom žena, která se dokáže beze zbytku vzdát — která se oddá muži — mùže být opravdu ženou a tím, že je sama sebou, se stane svobodnou.“
„Tuto teorii nepøijímám,“ ušklíbla se Elizabeth. „Teï jsem svobodná.“
„Nemluvím o øetìzech a kroužcích,“ podotkl jsem.
„Je to hloupá teorie.“
„Nejspíš ano,“ øekl jsem a zadíval se na podlahu.
„Nemohla bych mít v úctì ženu,“ prohlásila Elizabeth Cardwellová, „která by se beze zbytku vzdala muži.“
„Myslel jsem si to.“
„Ženy,“ pokraèovala Elizabeth, „mají osobnost, stejnì jako muži — a jsou jim rovny.“
„Myslím, že mluvíme o dvou rùzných vìcech,“ namítl jsem.
„Snad,“ pøipustila.
„V našem svìtì,“ øekl jsem, „se hovoøí jen o osobnosti a ménì už o mužích a ženách. Muži se uèí, že nesmìjí být muži, a ženy zas, že nesmìjí být ženami.“
„Nesmysl,“ odporovala Elizabeth. „To je nesmysl!“
„Nemluvím o slovech, která se používají, nebo o tom, jak by o tìchto vìcech hovoøili Pozemšané,“ øekl jsem, „ale o vìcech, o kterých se nemluví — nebo které jsou možná skrytì obsažené v tom, co se hlásá.
Ale co kdyby byly zákony pøírody a lidské krve hlubší, prvotnìjší a dùležitìjší než konvence a uèení spoleènosti? Co kdyby tyto staré pravdy, pokud to ovšem jsou pravdy, byly zatajeny, zapomenuty nebo pøekrouceny podle požadavkù spoleènosti, jež by byla vytvoøena jako soubor vymìnitelných pracovních jednotek, z nichž každé jsou pøidìleny urèité bezpohlavní technické dovednosti?“
„No tohle!“ zvolala Elizabeth.
„Co myslíš, že by bylo výsledkem?“
„To opravdu netuším,“ odsekla.
„Naše Zemì,“ øekl jsem.
„Ženy,“ øekla Elizabeth Cardwellová, „se nechtìjí podrobit mužùm, nechtìjí se nechat ovládat a týrat.“
„Mluvíme o dvou rùzných vìcech,“ opakoval jsem.
„Snad,“ pøipustila.
„Není svobodnìjší, lepší nebo krásnìjší ženy,“ prohlásil jsem, „než gorejská svobodná družka. Srovnej ji s prùmìrnou pozemskou manželkou.“
„Tuèucké ženy,“ pøipomnìla Elizabeth, „mají bídný osud.“
„Jen málokterá z nich by byla ve mìstech považována za svobodnou družku,“ namítl jsem.
„Nepoznala jsem dosud ženu, která by byla svobodnou družkou,“ bránila se Elizabeth.
Smutnì jsem mlèel, protože já jednu takovou znal.
„Možná máš pravdu,“ pøiznal jsem, „ale všichni savci se dìlí na ty, jejichž pøirozeností je vlastnit, a na ty, jejichž pøirozeností je nìkomu patøit.“
„Nejsem zvyklá na sebe pohlížet jako na savce,“ ohradila se Elizabeth.
„A co si myslíš, že jsi,“ opáèil jsem, „— biologicky?“
„Když to chceš postavit takhle,“ usmála se.
Udeøil jsem do podlahy vozu, až sebou Elizabeth leknutím trhla. „O to právì jde!“
„Nesmysl,“ oponovala mi.
„Gorejci chápou,“ vysvìtloval jsem, „že tato pravda je pro ženy tìžko pochopitelná, že ji budou odmítat, že se jí budou bát a budou se jí vzpírat.“
„Protože to není pravda.“
„Ty si myslíš,“ zavrtìl jsem hlavou, „že øíkám, že žena není nic — tak tomu není — øíkám, že je obdivuhodná, ale stane se opravdu svou a krásnou jen tehdy, když se poddá lásce.“
„Hlouposti!“ øekla Elizabeth.
„Proto se na tomto barbarském svìtì stává,“ podotkl jsem, „že žena, která se nehodlá poddat, je k tomu prostì pøinucena.“
Elizabeth pohodila hlavou a srdeènì se rozesmála.
„Ano,“ usmál jsem se, „je pøinucena k tomu, aby se poddala — èasto pánem, který se nespokojí s nièím menším.“
„A co se s tìmito ženami stane pak?“ otázala se Elizabeth.
„Mohou nosit øetìzy nebo nemusejí,“ pokrèil jsem rameny, „nicménì jsou celými ženami.“
„Žádný muž,“ prohlásila Elizabeth, „ani ty, mùj drahý Tarle Cabote, by mì nikdy nedostal do takového stavu.“
„Gorejské mýty mají za to, že žena po tom touží — touží mu patøit a být tak sama sebou — i kdyby to mìl zpùsobit paradoxní okamžik, kdy se nejprve stane jeho otrokyní, aby mohla být osvobozena.“
„To zní dost bláznivì,“ øekla Elizabeth.
„Dále se øíká, že žena touží, aby k tomu došlo, ale neví o tom.“
„To zní ještì bláznivìji!“ rozesmála se Elizabeth.
„Proè jsi pøede mnou prve stála jako otrokynì — jestliže jsi nechtìla, alespoò na okamžik, být mou otrokyní?“
„To byl žert!“ smála se. „Žert!“
„Snad,“ øekl jsem.
Zmatenì sklopila zrak.
„Myslím, že právì proto mi tì Kamèak daroval.“
„Proè?“ vzhlédla pøekvapenì.
„Abys v mém náruèí poznala smysl kroužku otrokynì, abys vìdìla, co to znamená být ženou.“
Užasle na mì hledìla s oèima nevìøícnì vytøeštìnýma.
„Takže vidíš,“ øekl jsem, „že mu na tobì záleželo. Mìl svou malou barbarku opravdu rád.“
Povstal jsem a odhodil èíši do kouta. Roztøíštila se o truhlu s lahvemi vína.
Otoèil jsem se.
„Kam jdeš?“ vyskoèila.
„Do veøejného otrokáøského vozu,“ sdìlil jsem jí.
„Ale proè?“
„Potøebuji ženu,“ øekl jsem upøímnì.
Pohlédla na mì. „Já jsem žena, Tarle Cabote.“
Mlèel jsem.
„Nejsem stejnì krásná jako dívky z veøejného otrokáøského vozu?“
„Ano,“ pøipustil jsem, „to jsi.“
„Tak proè tu nezùstaneš se mnou?“
„Zítra dojde k velké bitvì,“ øekl jsem.
„Mohu tì potìšit stejnì jako kterákoli z dívek v otrokáøském voze.“
„Jsi svobodná.“
„Dám ti víc.“
„Prosím, nemluv tak, Elizabeth.“
Napøímila se. „Myslím,“ øekla, „že už jsi na trzích vidìl otrokynì, které se pøi doteku bièe projevily jako já —“
Neodpovìdìl jsem. Pravdou bylo, že jsem to skuteènì vidìl.
„Vidìl jsi mùj pohyb,“ zaútoèila na mì. „Cožpak by to nezvýšilo mou cenu o tucet zlatých?“
„Ano,“ pøisvìdèil jsem, „zvýšilo.“
Pøistoupil jsem k ní, uchopil ji jemnì za pás a pohlédl jí do oèí.
„Miluji tì, Tarle Cabote,“ zašeptala. „Neopouštìj mì.“
„Nemiluj mì,“ øekl jsem jí. „Víš jen málo o mém životì a o tom, co musím udìlat.“
„Nezáleží mi na tom,“ odpovìdìla a položila si hlavu na mé rameno.
„Musím jít,“ øekl jsem, „už jenom proto, že mì máš ráda. Bylo by ode mì kruté, kdybych zùstal.“
„Vezmi si mì, Tarle Cabote,“ øekla, „když ne jako svobodnou ženu — tedy jako otrokyni.“
„Krásná Elizabeth,“ odpovìdìl jsem, „Nemohu si tì vzít tak ani tak.“
„Vezmeš si mì,“ vykøikla, „tak èi onak!“
„Ne,“ øekl jsem tiše. „Ne.“
Náhle se zlostnì odtáhla a uštìdøila mi nìkolik silných políèkù.
„Ne,“ opakoval jsem.
Dostal jsem další políèek. Tváøe mi hoøely. „Nenávidím tì,“ øekla. „Nenávidím tì!“
„Ne,“ øekl jsem.
„Znáš svùj kodex, že?“ dorážela. „Kodex gorejského bojovníka?“
„Jen se opovaž,“ varoval jsem ji.
Opìt mi uštìdøila políèek, až mi hlava odlétla stranou. „Nenávidím tì,“ zasyèela.
A potom, jak jsem oèekával, pøede mnou náhle zlostnì poklekla, sklonila hlavu, natáhla ke mnì paže se zkøíženými zápìstími a vzdala se mi jako gorejská otrokynì.
Vzhlédla ke mnì s planoucíma oèima. „Teï mì musíš buï zabít, nebo zotroèit,“ øekla.
„Jsi svobodná,“ pravil jsem pevnì.
„Tak mì zabij.“
„To bych nedokázal.“
„Nasaï mi kroužek.“
„To nechci.“
„Pak mìj na pamìti, že jsi porušil svùj kodex.“
„Pøines kroužek,“ pøikázal jsem jí.
Vyskoèila, pøinesla mi kroužek a znovu pøede mnou poklekla.
Vložil jsem kroužek na její krásné hrdlo. Hnìvivì ke mnì vzhlédla.
Uzavøel jsem ho.
Chystala se vstát, avšak má ruka na jejím rameni jí v tom zabránila. „Nedovolil jsem ti vstát, otrokynì,“ napomenul jsem ji.
Ramena se jí otøásla vztekem. „Jistì,“ øekla a sklonila hlavu. „Odpus, pane.“
Vytáhl jsem ze žluté hedvábné látky dva špendlíky. Kleèela pøede mnou odìná pouze v kadžir.
Zlostí ztuhla.
„Chtìl jsem vidìt svou dívku,“ øekl jsem.
„Pøeješ si,“ zeptala se dopálenì, „aby si tvá dívka svlékla i zbývající obleèení?“
„Ne,“ odpovìdìl jsem.
Pohodila hlavou.
„Udìlám to sám,“ dodal jsem.
Prudce se nadechla.
Kleèela na koberci s hlavou sklonìnou v poloze otrokynì rozkoše. Rozvázal jsem jí kuru a rozpustil vlasy a pak jsem jí svlékl kožený kalmak a stáhl kurlu a èatku.
„Sama jsi to chtìla,“ øekl jsem, „buï tedy otrokyní.“
Zlobnì hledìla na koberec s hlavou stále sklonìnou a svírala ruce v pìst.
Posadil jsem se se zkøíženýma nohama u misky s ohnìm a pozoroval ji.
„Pojï ke mnì, otrokynì,“ poruèil jsem jí, „a poklekni.“
Prudce zvedla hlavu a z jejích oèí jsem vyèetl vzdor. „Ano, pane,“ øekla posléze a udìlala, co jsem jí pøikázal.
Podíval jsem se na Elizabeth Cardwellovou, která pøede mnou kleèela se sklonìnou hlavou. Na sobì mìla pouze kroužek otrokynì,
„Co jsi?“ zeptal jsem se jí.
„Otrokynì,“ odpovìdìla trpce, aniž pozvedla hlavu.
„Posluž mi vínem,“ vybídl jsem ji.
Uposlechla a za okamžik mi vkleèe podávala èerný vinný pohár s rudým okrajem, èíši pána, tak jako pøed èasem Aphris Kamèakovi.
Napil jsem se.
Když jsem dopil, odložil jsem èíši stranou a pohlédl na ni.
„Proè jsi to udìlala, Elizabeth?“ zeptal jsem se.
Zamraèenì hledìla na podlahu. „Jsem Vella,“ øekla, „gorejská otrokynì.“
„Elizabeth —“ zaèal jsem.
„Vella,“ opravila mì zlostnì.
„Vello,“ pøistoupil jsem na její hru a ona koneènì zvedla hlavu. Naše pohledy se støetly a dlouho jsme hledìli jeden druhému do oèí. Potom se usmála a sklopila zrak.
„Zdá se,“ zasmál jsem se, „že do veøejného otrokáøského vozu to už dnes nestihnu.“
Elizabeth plaše vzhlédla. „Zdá se, pane.“
„Ty jsi ale liška, Vello.“
Pokrèila rameny. Potom, kleèíc v poloze otrokynì rozkoše, se s koèièím pùvabem pomalu protáhla, položila si ruce za hlavu a shrnula si své tmavé vlasy vpøed. Okamžik tak setrvala, pøidržovala si vlasy a vìnovala mi malátný pohled.
„Myslíš, že dívky ve veøejném otrokáøském domì jsou stejnì krásné jako Vella?“ otázala se.
„Ne,“ øekl jsem, „nejsou.“
„Nebo stejnì žádoucí?“
„Ne, ani jedna není tak žádoucí jako Vella.“
Pak, jako by byla unavena, se s úsmìvem protáhla ještì víc, pomalu otoèila hlavu a zavøela oèi. Když je opìt otevøela, krátce pohodila hlavou a vlasy jí sklouzly zpìt.
„Zdá se, že Vella chce potìšit svého pána,“ poznamenal jsem.
„Ne,“ øekla dívka, „Vella nenávidí svého pána.“ Pohlédla na mì s hranou nenávistí. „Ponížil Vellu. Svlékl ji a vložil jí na hrdlo kroužek otrokynì!“
„Ovšem,“ pøisvìdèil jsem.
„Ale snad by bylo možné ji pøinutit, aby ho potìšila,“ dodala dívka. „Konec koncù, Vella je pouhá otrokynì.“
Zasmál jsem se.
„Vella prý,“ poznamenala dívka, „vìdomì èi nevìdomky touží po tom stát se otrokyní — úplnou otrokyní muže — tøebas jen na jedinou hodinu.“
Pobavenì jsem se plácl pøes koleno. „To mi pøipadá,“ øekl jsem, „jako hloupá teorie.“
„Snad,“ pokrèila dívka rameny. „To Vella neví.“
„Snad to Vella zjistí.“
„Snad,“ usmála se dívka.
„Jsi pøipravena, otrokynì,“ otázal jsem se, „poskytnout pánovi potìšení?“
„Mám na výbìr?“
„Ne.“
„Pak tedy myslím,“ øekla odevzdanì, „že jsem pøipravena.“
Zasmál jsem se.
Elizabeth na mì hledìla a usmívala se. Pak pøede mnou náhle rozpustile položila hlavu na koberec. Slyšel jsem, jak šeptá: „Vella žádá, aby se mohla chvìt a poslouchat.“
Povstal jsem a se smíchem jsem ji zvedl.
I ona se smála, stála tìsnì vedle mì a oèi jí záøily. Na tváøi jsem cítil její dech.
„Myslím, že teï s tebou nìco udìlám,“ øekl jsem.
Odevzdanì sklonila hlavu. „Jaký bude osud tvé krásné civilizované otrokynì?“
„Pytel s trusem,“ øekl jsem.
„Ne!“ vykøikla zdìšenì. „Ne!“
Zasmál jsem se.
„Udìlám, cokoli budeš chtít,“ prosila. „Cokoli.“
„Cokoli?“ ujistil jsem se.
„Ano,“ pohlédla na mì a usmála se, „cokoli.“
„Dobrá, Vello,“ øekl jsem, „dám ti jen jedinou možnost — pokud mì potìšíš, nebude tì èekat zmínìný bídný osud — alespoò pro tuto noc.“
„Vella se vynasnaží, aby tì potìšila,“ øekla upøímnì.
„Dobrá tedy,“ vyzval jsem ji, „potìš mì.“
Nezapomnìl jsem, jak si ze mì døíve utahovala, a pomyslel jsem si, že by nemuselo být špatné oplatit mladé Amerièance stejnou mincí.
Pøekvapenì na mì pohlédla, ale pak se usmála.
„Dokážu ti, že dobøe vím, co znamená mùj kroužek, pane,“ øekla.
Náhle mi vtiskla hluboký, vlhký polibek, který však skonèil pøíliš brzy.
„Tak!“ zasmála se. „Polibek tuèucké otrokynì!“ Potom odvrátila tváø. „Myslím,“ øekla, „že mi to jde docela dobøe.“
Mlèel jsem.
Stále hledìla stranou. „Ale jeden polibek by pánovi mohl staèit,“ prohodila škádlivì.
Trochu mì to dopálilo, ale ani v nejmenším nevzrušilo. „Dívky ve veøejném otrokáøském domì,“ prohlásil jsem, „umìjí líbat.“
„Vážnì?“ pohlédla na mì.
„Nejsou to sekretáøky vydávající se za otrokynì.“
V oèích se jí zablýsklo. „Okus tohle!“ øekla, uchopila mou hlavu do dlaní, pøitiskla své teplé vlhké rty na má ústa a náš dech se setkal v lahodném dotyku.
Držel jsem ji za štíhlý pás.
„To nebylo špatné,“ poznamenal jsem, když skonèila.
„Nebylo špatné!“ vykøikla.
Dlouze mì líbala se vzrùstajícím odhodláním, nejprve jemnì, potom snaživì a nakonec strnule. Sklonila hlavu.
Nadzvedl jsem jí prstem bradu. Zlostnì se na mì podívala. „Asi jsem ti mìl øíct,“ prohodil jsem, „že žena líbá dobøe pouze tehdy, když je úplnì vzrušena, nejménì po pùl ahnu, když je bezmocná a povolná.“
Blýskla po mnì hnìvivým pohledem a odvrátila se.
Potom se rozesmála. „Jsi zvíøe, Tarle Cabote,“ zvolala.
„A ty jsi také zvíøe,“ smál jsem se, „krásné zvíøátko s kroužkem.“
„Miluji tì, Tarle Cabote,“ øekla.
„Obleè se do hedvábí rozkoše, zvíøátko,“ øekl jsem, „a pojï do mé náruèe.“
V oèích se jí náhle objevil vyzývavý žár. Vzrušení jako by prostupovalo celou její osobou. „Pøestože jsem ze Zemì,“ požádala mì, „pokus se mì užít jako otrokynì.“
Usmál jsem se. „Když si to pøeješ.“
„Dokážu ti,“ prohlásila, „že ženu nelze dobýt.“
„Ty mì pokoušíš.“
„Miluji tì,“ øekla, „ale pøesto mì nedokážeš dobýt, protože já se dobýt nenechám — pøestože tì miluji!“
„Jestli mì miluješ, možná tì ani nebudu chtít dobýt.“
„Ale Kamèak, ten velkorysý muž, mi tì daroval, abys mì jako otrokyni nauèil být ženou, není-liž pravda?“ ujišovala se.
„Myslím, že ano,“ pøipustil jsem.
„A není to podle jeho názoru, a možná i tvého, v mém vlastním zájmu?“
„Snad,“ øekl jsem. „Doopravdy to nevím. To jsou složité vìci.“
„Dokážu, že se oba mýlíte!“ zasmála se.
„Dobrá,“ pokrèil jsem rameny, „uvidíme.“
„Ale musíš slíbit, že se pokusíš ze mì opravdu udìlat otrokyni — tøebas jen na okamžik.“
„Dobrá.“
„V sázku dávám,“ prohlásila, „svou svobodu proti —“
„Ano?“
„Proti tvé!“ zasmála se.
„Tomu nerozumím.“
„Na jeden týden,“ vysvìtlovala, „v ústraní vozu, kde to nikdo neuvidí, budeš mým otrokem — budeš nosit kroužek, sloužit mi a dìlat, co si budu pøát.“
„Tvé podmínky se mi moc nelíbí.“
„Když ti nevadí, že muži vlastní otrokynì,“ prohlásila, „proè by ses nemohl stát otrokem, kterého vlastní žena?“
„Ach tak.“
Vychytrale se usmála. „Myslím, že vlastnit otroka mùže být docela pøíjemné. Dám ti pocítit, co znamená kroužek, Tarle Cabote.“
„Nepoèítej své otroky, dokud jsi je nevyhrála,“ varoval jsem ji.
„Pøijímáš tedy sázku?“ zeptala se.
Hledìl jsem na ni. Celé její tìlo vypadalo vyzývavì! Oèi, postoj, barva jejího hlasu! Pohlédl jsem na malièký barbarský nosní kroužek, tøpytící se v odlesku ohnivé misky. Na jejím stehnì jsem spatøil místo, kam se pøed nìkolika dny nemilosrdnì pøitisklo rozžhavené želízko, zanechávající hlubokou a èistou znaèku ètyø bosèích rohù. Na hrdle se jí leskl hrubý uzamèený kroužek z turiánské oceli, který tak barbarsky kontrastoval s neuvìøitelnou jemností její krásy a zdùrazòoval její trýznivou zranitelnost. Kroužek nesl mé jméno a prohlašoval ji, pokud jsem si pøál, mou otrokyní. A pøesto tu ta nádherná, jemná, hrdá bytost, spoutaná øetìzy a opatøená znaèkou a kroužkem, stála a smìle a vyzývavì na mì hledìla. Oèi jí záøily onou vìènou výzvou nedobyté a nezkrocené ženy, vybízející muže, aby se jí dotkl, aby ji, vzpouzející se, pøinutil úplnì se mu vydat a uznat, že v jeho náruèí je bezmocnou, odevzdanou otrokyní.
Gorejci to považují za boj, v nìmž žena mùže uznávat jen takového muže, který si ji zcela podmaní.
Avšak v postoji ani v oèích Elizabeth Cardwellové jsem nespatøil nic, co by potvrzovalo gorejský výklad. Zdálo se mi, že je odhodlána zvítìzit, snad se trochu pobavit, ale rozhodnì zvítìzit a pak se mi pomstít za ty mìsíce a dny, kdy tato hrdá a nezávislá dívka byla pouhou otrokyní. Øekla, že mi dá pocítit, co znamená kroužek. Pokud v našem souboji uspìje, nepochyboval jsem, že svou hrozbu splní.
„Nuže,“ tázala se, „pane?“
Upøenì jsem ji pozoroval. Nemìl jsem pøíliš chuti stát se jejím otrokem. Byl jsem pevnì rozhodnut, že pokud má být nìkdo z nás dvou otrokem, bude to ona, rozkošná Elizabeth Cardwellová, kdo bude nosit kroužek.
„Nuže,“ tázala se znovu, „pane?“
Usmál jsem se. „Pøijímám sázku, otrokynì.“
Radostnì se zasmála, obrátila se ke mnì zády, stoupla si na špièky a ztlumila lampu na tharlarionový olej. Potom se shýbla a hledala mezi bohatým vybavením vozu žluté hedvábí rozkoše.
Když se koneènì oblékla, stanula pøede mnou a byla skuteènì krásná.
„Jsi pøipraven se stát otrokem?“ zeptala se mì.
„Dokud nevyhraješ,“ upozornil jsem ji, „nosíš kroužek ty.“
Sklonila hlavu v pøedstírané pokoøe. „Ano, pane,“ øekla. Potom mi vìnovala šibalský pohled.
Pokynul jsem jí, aby ke mnì pøistoupila.
Naznaèil jsem jí, že ji chci obejmout. Uposlechla.
Když jsem ji držel v náruèí, vzhlédla ke mnì.
„Opravdu jsi pøipraven stát se otrokem?“ vyzvídala.
„Mlè,“ øekl jsem tiše.
„Bude mi potìšením tì vlastnit,“ prohlásila. „Vždycky jsem chtìla mít hezkého otroka.“
„Mlè,“ zašeptal jsem.
„Ano, pane,“ øekla poslušnì.
Rozvázal jsem jí hedvábí rozkoše a odhodil je stranou.
„Co to dìláš, pane?“ otázala se.
„Teï okusím polibek své otrokynì.“
„Ano, pane,“ øekla.
„Vášnivìji,“ poruèil jsem jí.
„Ano, pane,“ odpovìdìla poslušnì a líbala mì s pøedstíranou vášní.
Uchopil jsem její kroužek, obrátil ji a položil na záda na koberec.
Pohlédla na mì a ètverácky se usmála.
Uchopil jsem palcem a ukazováèkem její nosní kroužek a zatahal za nìj.
„Au!“ vykøikla a zavøela oèi. „Tak se nezachází s dámou,“ poznamenala.
„Jsi jen otrokynì,“ pøipomnìl jsem jí.
„To je pravda,“ vzdychla odevzdanì a odvrátila se.
Trochu mì to rozzlobilo.
Podívala se na mì a pobavenì se zasmála.
Zaèal jsem líbat její hrdlo a tìlo. Paže jsem vsunul pod její køíž a nadzvedl ji do oblouku, takže hlavu mìla zvrácenou.
„Vím, oè se pokoušíš,“ prohodila.
„Oè tedy?“ zamumlal jsem.
„Snažíš se, abych pocítila, že ti patøím.“
„Tak?“
„To se ti nepodaøí.“
Sám jsem o tom zaèínal pochybovat.
Trochu se zavrtìla a podívala se mi do oèí. Ruce jsem mìl stále sepnuté pod jejími zády.
„Gorejci øíkají,“ poznamenala dívka velmi vážnì, „že každá žena, a už to dá najevo èi nikoli, touží stát se otrokyní — úplnou otrokyní muže — i kdyby to mìlo být jen na jednu hodinu.“
„Prosím, mlè,“ øekl jsem.
„Každá žena,“ opakovala neodbytnì. „Každá žena.“
Pohlédl jsem na ni. „Ty jsi žena,“ poznamenal jsem.
Zasmála se. „Nacházím se nahá v náruèí muže a mám na hrdle kroužek otrokynì. Myslím, že není pochyb o tom, že jsem žena!“
„A v tento okamžik,“ dodal jsem, „ještì nìco víc.“
Zatváøila se hnìvivì, ale potom se usmála. „Gorejci øíkají,“ prohodila vážnì a s hranou trpkostí v hlase, „že s kroužkem mùže být žena jen ženou.“
„Ta teorie, o které ses zmínila,“ zamumlal jsem, „o ženách, co touží stát se otrokynìmi alespoò na jednu hodinu, je jistì nepravdivá.“
Pokrèila rameny a odvrátila hlavu. Záplava jejích vlasù se rozlila po koberci. „Možná,“ øekla stejným tónem jako doposud. „To Vella netuší.“
„Možná to Vella zjistí,“ øekl jsem.
„Možná,“ zasmála se.
Potom jsem, snad trochu silnì, sevøel její kotník.
„Ach!“ zasykla.
Pokoušela se nohu odtáhnout, ale já ji držel pevnì.
Potom jsem jí ohnul nohu, abych si mohl bez ohledu na její vùli prohlédnout nádhernou køivku jejího stehna.
Snažila se nohu zase narovnat, ale nemohla. Smìla s ní pohnout jenom tak, jak jsem chtìl já.
„Prosím, Tarle,“ øekla.
„Budeš má,“ oznámil jsem jí.
„Prosím,“ žádala mì, „pus mì.“ Stisk, jímž jsem svíral její kotník, nebyl nijak surový, pøesto však svou ženskou pøirozeností cítila, že je zajata.
„Prosím,“ opakovala, „pus mì.“
V duchu jsem se usmál. „Buï zticha, otrokynì,“ okøikl jsem ji.
Elizabeth Cardwellová prudce vydechla.
Usmíval jsem se.
„Jsi tedy silnìjší než já,“ prohodila pohrdavì. „To neznamená nic!“
Zaèal jsem líbat její nohu a kotník. Krátce se zachvìla.
„Pus mì!“ vykøikla.
Nepøestával jsem ji líbat na kotník tam, kde se obvykle nasazují pouta.
„Tak se nechová pravý muž,“ vyhrkla náhle. „Ne! Pravý muž je za všech okolností jemný, pozorný, ohleduplný, citlivý a starostlivý! Tak se chová pravý muž!“
Usmíval jsem se nad jejími vývody, tak klasickými, tak typickými pro nešastnou civilizovanou moderní ženu, jež se dìsí stát skuteènì ženou v mužovì náruèí, která se pokouší vymezit mužství nikoli podle povahy muže a jeho touhy a povahy své jako pøedmìtu této touhy, ale snaží se naopak prostøednictvím svých obav vmìstnat muže do obrazu, který považuje za pøijatelný, a pøedìlat ho podle svých pøedstav.
„Jsi žena,“ prohodil jsem lhostejnì. „Tvou definici muže nepøijímám.“
Zlostnì vykøikla.
„Dokaž to,“ vyzval jsem ji, „vysvìtluj — jmenuj.“
Zaúpìla.
„Je zvláštní,“ podotkl jsem, „že právì ve chvíli, kdy je muž vzrušen a hodlá si vzít svou ženu, by nemìl být pravým mužem.“
Unikl jí zoufalý výkøik.
Potom, jak jsem oèekával, se náhle rozplakala, a já vìøím, že zcela upøímnì. Pøedpokládám, že v této chvíli by byl muž ze Zemì pohnut, ihned by podlehl této skvìlé zbrani a zahanbenì se stáhl s pocity provinìní, pøesnì podle ženina plánu. Avšak já vìdìl, že pláè Elizabeth této noci nepøinese žádný odklad.
Usmál jsem se na ni.
Hledìla na mì vystrašenì a se slzami v oèích.
„Jsi hezká otrokynì,“ øekl jsem.
Divoce sebou zmítala, ale uniknout mi nemohla.
Když se koneènì pøestala vzpouzet, zaèal jsem ji líbat na lýtku a pomalu jsem se pohyboval vzhùru ke kolenní jamce.
„Prosím!“ vzlykla.
„Mlè, hezká malá otrokynì,“ zamumlal jsem.
Dal jsem jí mezi polibky pocítit i své zuby, jako bych jimi chtìl trhat její tìlo, a posunul se na vnitøní stranu jejího stehna. Pomalu jsem ji svými ústy kousek po kousku dobýval.
„Prosím,“ øekla.
„Copak se dìje?“ zeptal jsem se.
„Zjišuji, že ti chci podlehnout,“ zašeptala.
„Neboj se toho.“
„Ne,“ zavrtìla hlavou. „Ty nechápeš.“
Byl jsem zmaten.
„Chci ti podlehnout jako otrokynì,“ zašeptala.
„Podlehni mi tedy jako otrokynì,“ øekl jsem jí.
„Ne!“ vykøikla. „Ne!“
„Podlehneš mi jako otrokynì svému pánu.“
„Ne!“ køièela. „Ne! Ne!“
Nepøestával jsem ji líbat a dotýkat se jí.
„Prosím, pøestaò,“ plakala.
„Proè?“
„Dìláš ze mì svou otrokyni.“
„Nepøestanu,“ prohlásil jsem.
„Prosím,“ plakala. „Prosím!“
„Že by mìli ti Gorejci pravdu?“ zeptal jsem se.
„Ne! Ne!“
„Možná že opravdu toužíš vzdát se muži bezvýhradnì jako otrokynì.“
„Nikdy!“ zvolala hnìvivì mezi vzlyky. „Nech mì být!“
„Nenechám tì, dokud se nestaneš otrokyní.“
„Nechci být otrokynì!“ vykøikla zoufale.
Avšak když jsem se dotkl nejintimnìjších èástí jejího tìla, pøestala se ovládat a roztøásla se. Pocítil jsem ve svém náruèí, že Elizabeth Cardwellová je v tento okamžik bezmocná a má, žena a otrokynì zároveò.
Hledala mì nyní rty, pažemi a celým tìlem jako zamilovaná a zotroèená dívka, uznávající zcela a bezvýhradnì, nestoudnì a s bezmocnou odevzdaností svého pána.
Byl jsem ohromen, protože ani dotek bièe a její mimovolná reakce na otrokáøské polaskání neslibovaly tolik.
Když pocítila, že je zcela má, vyrazila ze sebe krátký výkøik.
Neodvažovala se ani pohnout.
„Jsi dobyta, otrokynì,“ zašeptal jsem jí.
„Nejsem otrokynì,“ zašeptala prudce. „Nejsem otrokynì.“
Zaryla mi nehty do ramenou. Její polibek chutnal po krvi a já si náhle uvìdomil, že mì kousla. Hlavu mìla zvrácenou, oèi zavøené a rty pootevøené.
„Nejsem otrokynì,“ øekla.
„Hezká malá otrokynì,“ zašeptal jsem jí.
„Nejsem otrokynì!“
„Brzy budeš.“
„Prosím, Tarle, nedìlej ze mì otrokyni.“
„Tušíš, že je to možné?“
„Prosím,“ opakovala, „nedìlej ze mì otrokyni.“
„Neuzavøeli jsme snad sázku?“ opáèil jsem.
Pokusila se zasmát. „Zapomeòme na tu sázku. Prosím, Tarle, bylo to hloupé. Zapomeòme na tu sázku.“
„Uznáváš, že jsi mou otrokyni?“
„Nikdy!“ zasyèela.
„Pak tedy, krásná dívko,“ øekl jsem, „sázka dosud trvá.“
Pokoušela se mi vymanit, avšak nedaøilo se jí to. Pak náhle, jakoby pøekvapenì, znehybnìla.
„Brzy uvidíš,“ øekl jsem jí.
„Cítím to,“ odpovìdìla, „cítím to.“
Ani se nepohnula, avšak cítil jsem, jak se mi její nehty zaøezávají do ramen.
„Mùže být ještì víc?“ vzlykla.
„Brzy uvidíš,“ opakoval jsem.
„Bojím se.“
„Nemáš proè.“
„Cítím, že ti podléhám.“
„To ano.“
„Ne,“ potøásla hlavou. „Ne.“
„Neboj se.“
„Musíš mì pustit.“
„Brzy uvidíš.“
„Prosím, pus mì,“ zašeptala. „Prosím!“
„Na Goru se øíká,“ øekl jsem, „že žena, která nosí kroužek, mùže být jen ženou.“
Hnìvivì na mì pohlédla.
„A ty, krásná Elizabeth,“ prohlásil jsem, „nosíš kroužek.“
Bezmocnì se odvrátila a v oèích mìla slzy.
Ležela nehybnì, ale já náhle pocítil, jak mi zaboøila nehty hluboko do masa. Rty mìla pootevøené, zuby zaaté, hlavu zvrácenou, oèi zavøené, vlasy rozhozené kolem tìla. A pak náhle nadzdvihla ramena z koberce a pohlédla na mì s udiveným výrazem v oèích. Cítil jsem její zrychlený dech a vzrùstající vzrušení, prudké a jako oheò, a já poznal, že nadešla pravá chvíle, divoce jsem jí pohlédl do oèí a vmetl jsem jí pohrdavì do tváøe slovo: „Otrokynì,“ dle bìžných gorejských obøadù podrobení.
Zdìšenì na mì hledìla a zvolala: „Ne!“ Napùl se zvedla z koberce, vzrušená, bezmocná a zuøivá, jak jsem zamýšlel, a pokoušela se na mì vrhnout, jak jsem pøedpokládal, a kdyby to bylo v jejích silách, snad by mì i zabila. Nechal jsem ji chvíli tlouct rukama kolem sebe, škrábat a køièet, a pak jsem ji utišil polibkem pána a pøijal jsem od ní uznání porážky, které mi chtì nechtì musela vydat.
„Otrokynì,“ plakala, „otrokynì, otrokynì, otrokynì — jsem otrokynì!“
O více než ahn pozdìji mi ležela v náruèí a hledìla na mì se slzami v oèích. „Teï vím,“ øekla, „co to znamená být otrokyní pána.“
Mlèel jsem.
„Pøestože jsem otrokynì,“ pokraèovala, „jsem poprvé v životì svobodná.“
„Poprvé v životì,“ øekl jsem, „jsi žena.“
„Líbí se mi být ženou. Jsem šastná, že jsem žena, Tarle Cabote, jsem šastná.“
„Nezapomínej,“ upozornil jsem ji, „že jsi pouhou otrokyní.“
„Jsem dìvèe Tarla Cabota,“ usmála se a pøejela prstem po svém kroužku.
„Moje otrokynì,“ upøesnil jsem.
„Ano,“ pøikývla, „tvoje otrokynì.“
Usmál jsem se.
„Nebudeš mì pøíliš èasto bít, že ne, pane?“ ujišovala se.
„To se ještì uvidí,“ odtušil jsem.
„Budu se snažit, abys se mnou byl spokojen,“ slibovala.
„To rád slyším.“
Ležela na zádech a hledìla na strop vozu, závìsy a stíny, které vrhal na šarlatové kùže oheò z misky.
„Jsem svobodná,“ prohlásila.
Pohlédl jsem na ni.
Pøevalila se na bøicho a opøela se o lokty. „To je divné,“ øekla. „Jsem otrokynì, ale pøesto jsem svobodná. Jsem svobodná.“
„Musím spát,“ sdìlil jsem jí a obrátil se na bok.
Políbila mì na rameno. „Dìkuji ti, Tarle Cabote, že jsi mì osvobodil.“
Pøevalil jsem se zpátky, uchopil ji za ramena a pøitiskl ke koberci. Dívala se na mì a smála se.
„Dost už tìch nesmyslù o svobodì,“ prohlásil jsem. „Nezapomínej, že jsi otrokynì.“ Uchopil jsem její nosní kroužek palcem a ukazovákem.
„Au!“ sykla.
Zvedl jsem jí za kroužek hlavu z koberce. Jistì ji to velmi bolelo.
„To je sotva zpùsob, jak zacházet s dámou,“ ohradila se.
Zakroutil jsem kroužkem a z oèí jí vytryskly slzy. „Jenomže já,“ øekla, „jsem jen otrokynì.“
„A nezapomínej na to,“ pokáral jsem ji.
„Ne, ne, pane,“ pøikývla s úsmìvem.
„Nezní mi to dostateènì upøímnì,“ prohodil jsem.
„Ale já to myslím upøímnì!“ zasmála se.
„Myslím, že tì ráno pøedhodím kaiile.“
„Ale kde najdeš jinou otrokyni tak rozkošnou, jako jsem já?“
„Drzá dìvko!“ zvolal jsem.
„Au!“ vyjekla, když jsem ji mírnì zatahal za nosní kroužek. „Prosím!“
Levou rukou jsem ji uchopil zezadu za hrdlo.
„Nezapomínej,“ varoval jsem ji, „že nosíš ocelový kroužek.“
„Tvùj kroužek!“ doplnila mì rychle.
„A na stehnì,“ plácl jsem ji pøes nohu, „máš znaèku ètyø bosèích rohù!“
„Patøím ti,“ øekla, „jako bosk!“
Když jsem ji pustil, spadla s krátkým výkøikem zpìt na koberec.
Šibalsky se na mì podívala. „Jsem svobodná,“ prohlásila.
„Zøejmì jsi dosud nepoznala, co znamená kroužek.“
Vesele se zasmála a položila mi paže kolem krku. Jemnì a nìžnì ke mnì pozvedla své rty. „Tato otrokynì,“ prohlásila, „velmi dobøe poznala, co znamená kroužek.“
Zasmál jsem se.
Znovu mì políbila. „Vella z Goru miluje svého pána.“
„A co Elizabeth Cardwellová?“
„Ta hezká malá otrokynì!“ vyprskla Elizabeth pohrdavì.
„Ano, ta sekretáøka.“
„Ona není sekretáøka, jen mrzká gorejská otrokynì.“
„Nuže,“ otázal jsem se, „co je s ní?“
„Jak jsi možná slyšel,“ šeptala, „ta protivná Elizabeth Cardwellová byla pøinucena poddat se dnes veèer jako otrokynì svému pánovi.“
„To jsem slyšel.“
„Byl krutý jako zvíøe.“
„A co je s ní teï?“
„Ta malá otrokynì,“ pravila dívka pohrdavì, „je teï do toho zvíøete bláznivì zamilována.“
„Jak se jmenuje?“
„Je to týž, kterému podlehla i pyšná Vella z Goru.“
„Jeho jméno?“
„Tarl Cabot.“
„To je šastný muž,“ poznamenal jsem, „že má dvì takové ženy.“
„Ony na sebe navzájem žárlí,“ svìøila se mi dívka.
„Vážnì?“ podivil jsem se.
„Ano,“ pøisvìdèila, „obì hledí potìšit pána víc než ta druhá, aby si získaly jeho srdce.“
Políbil jsem ji.
„Zajímalo by mì, kterou z nich si oblíbí více,“ pøemýšlela.
„A se ho snaží potìšit obì,“ øekl jsem, „každá víc než ta druhá.“
Vyèítavì se na mì podívala. „Je to zlý a krutý pán.“
„Nepochybnì,“ pøisvìdèil jsem.
Dlouho jsme se ještì líbali a dotýkali. A èas od èasu, bìhem noci, jedna z dívek, Vella z Goru èi malá barbarka Elizabeth Cardwellová, prosily, aby posloužily rozkoši svého pána. On však nebyl ukvapený a peèlivì vše zvažoval. Stále se mezi nimi nemohl rozhodnout.
Ráno se kvapem blížilo a on už skoro spal, když ucítil jejich tváø, která se mu tiskla ke stehnu. „Nezapomeòte, dívky,“ zamumlal, „že nosíte mou ocel.“
„Nezapomeneme,“ øekly.
Ucítil jejich polibek.
„Milujeme tì,“ øekly, „— pane.“
Když usínal, rozhodl se, že si je obì ponechá jako otrokynì nìkolik dní, když už pro nic jiného, tak alespoò proto, aby jim dal za vyuèenou. Pøipomnìl si také, že otrokyni propustí jen blázen.
Kamèakovy jednotky zaplnily dlouho pøed svítáním vlhké a temné ulice v okolí Saphrarova domu. Muži tiše èekali jako stíny. Tu a tam se v blednoucím svitu nìkterého z letících mìsícù zaleskla zbraò èi výstroj nebo se ozvalo èísi zakašlání èi zašustìní kùže. Odnìkud jsem zaslechl, jak kdosi brousí kvivu, na jiném místì zas nìkdo natahoval tìtivu krátkého luku.
Kamèak, Harold a já jsme stáli s nìkolika dalšími muži na støeše budovy naproti Saphrarovu domu.
Za zdí pøecházely hlídky, oznamující jedna druhé své stanovištì.
Kamèak stál v polotmì s dlanìmi položenými na zídce, jež lemovala støechu, na které jsme stáli.
Asi pøed hodinou mì probudil jeden ze strážných. Když jsem odcházel, Elizabeth Cardwellová se probrala. Nemluvili jsme. Uchopil jsem ji do náruèí, políbil ji a pak opustil vùz.
Po cestì k Saphrarovu domu jsem se setkal s Haroldem a spoleènì jsme pojedli nìco sušeného bosèího masa a napili se vody v zásobovacím voze, který patøil jedné ze setnin ve mìstì. Jako velitelé jsme smìli jíst, kde jsme chtìli.
Oba tarni, na nichž jsme spoleènì s Haroldem pøed nìkolika dny odletìli ze Saphrarovy vìže, byli pøivezeni do mìsta. Mohli se docela dobøe využít, i kdyby to mìlo být jen pro rychlé pøedávání zpráv z jednoho místa na druhé. Ve mìstì byly samozøejmì také stovky kaiil, avšak nejvíce jich setrvávalo za hradbami mìsta, kde k nim bylo možné snadnìji nahánìt zvìø.
Harold vytáhl pruh bosèího masa, který si prve v zásobovacím voze vstrèil za opasek, a odøízl z nìho kvivou poøádné sousto.
„Je skoro ráno,“ zamumlal s plnými ústy masa.
Pøikývl jsem.
Kamèak se naklonil pøes zídku a hledìl na Saphrarùv pozemek. V pøítmí vypadal nahrbenì, jako by mu chybìl krk. Vyèkával, až bude svítat.
Když jsem odcházel z vozu, Elizabeth Cardwellová sice mlèela, ale vypadala vystrašenì. Vzpomnìl jsem si na její oèi a rty, které se chvìly na mých. Sòal jsem její paže ze svého krku a obrátil se. Nevìdìl jsem, zda ji ještì kdy spatøím.
„Mùj plán zní následovnì,“ prohlásil Harold. „Nejprve má tarnská kavalerie pøeletí zdi, zasype je tisíci šípù a pak v druhé vlnì spustí po lanì na støechy hlavních budov bojovníky, kteøí je obsadí a budou ostøelovat zápalnými šípy ostatní budovy.“
„Ale my nemáme žádnou tarnskou kavalerii,“ podotkl jsem.
„To je jediná chyba v mém plánu,“ pøipustil Harold, žvýkaje maso.
Nakrátko jsem zavøel oèi a potom jsem se znovu zadíval na potemnìlý Saphrarùv dùm.
„Žádný plán není dokonalý,“ øekl Harold.
Obrátil jsem se k veliteli setniny, kterou jsem cvièil ve støelbì z kuše. „Pronikli uplynulé noci dovnitø nebo ven nìjací tarni?“ otázal jsem se.
„Ne,“ potøásl hlavou muž.
„Jsi si jistý?“
„Noc byla jasná,“ pokrèil rameny, „a žádného tarna jsme nevidìli.“ Pohlédl na mì. „Ale,“ dodal, „uvnitø se dosud nacházejí asi tøi nebo ètyøi tarni.“
„Nedovolte jim uniknout,“ øekl jsem.
„Pokusíme se,“ odpovìdìl.
Na východì, stejnì jako je tomu na Zemi, jsme spatøili na nebi svìtlo. Zhluboka jsem se nadechl.
Kamèak dosud nehybnì stál s hlavou vtaženou mezi rameny.
Muži na ulicích se neklidnì pohnuli a ještì jednou prohlédli své zbranì.
„Tam je tarn!“ vykøikl jeden z mužù na støeše.
Velmi vysoko na nebi jsme spatøili tarna, který letìl k Saphrarovu domu od bašty, již dosud držel Ha-Keel. Nebyl o mnoho vìtší než teèka.
„Pøipravte se ke støelbì!“ zavelel jsem.
„Ne,“ vložil se do toho Kamèak, „nechte ho být.“
Muži sklonili kuše a tarn nad støedem pozemku, co nejdále od našich pozic, náhle zdvihl køídla, prudce se spustil dolù a pøistál na vrcholku vìže mimo pøesný dostøel z kuše.
„Saphrar mùže uniknout,“ namítl jsem.
„Ne,“ zavrtìl hlavou Kamèak, „pro Saphrara není úniku.“
Mlèel jsem.
„Jeho krev patøí mnì,“ dodal Kamèak.
„Kdo letìl na tom tarnu?“ otázal jsem se.
„Žoldnéø Ha-Keel,“ odpovìdìl Kamèak. „Dostavil se k vyjednávání se Saphrarem, ale já mu vždy nabídnu víc, protože mám zlato a ženy Turie, a než znovu padne tma, budu mít i soukromý majetek samotného Saphrara.“
„Buï opatrný,“ varoval jsem ho, „Ha-Keelovi tarnští jezdci mohou ještì ovlivnit prùbìh boje v tvùj neprospìch.“
Kamèak neodpovìdìl.
„Tisíc Ha-Keelových tarnských jezdcù,“ sdìlil mi Harold, „odletìlo pøed svítáním do Port Karu. Jejich bašta je opuštìná.“
„Ale proè?“ podivil jsem se.
„Byli dobøe zaplaceni,“ odtušil Harold, „turiánským zlatem. Toho máme dost.“
„Pak je tedy Saphrar sám,“ øekl jsem.
„Víc, než si myslí,“ podotkl Harold.
„Jak to?“
„Uvidíš.“
Na východì už se rozednívalo a já rozeznával tváøe mužù na ulici pode mnou. Nìkteøí nesli provazové žebøíky opatøené na koncích kovovými háky, jiní obléhací žebøíky.
Domníval jsem se, že se schyluje ke zteèi domu.
Saphrarùv dùm byl obklíèen tisíci bojovníkù.
Zoufalé obránce jsme pøeèíslili snad v pomìru dvacet ku jedné. Brzy mìlo dojít ke krutému boji, ale už jsem si nemyslel, že jeho výsledek je na vážkách, zejména když Ha-Keelovi tarnští jezdci opustili mìsto se sedly naditými turiánským zlatem.
Pak Kamèak znovu promluvil. „Dlouho jsem èekal na Saphrarovu krev,“ øekl. Pozvedl ruku a muž stojící po jeho boku se vyhoupl na zídku a dlouze zatroubil na bosèí roh.
Domníval jsem se, že je to povel ke zteèi, avšak žádný z mužù v ulicích se ani nepohnul.
Místo toho se k mému úžasu otevøela brána domu a z ní opatrnì vyšli ozbrojenci s plátìnými vaky a spuštìnými zbranìmi. Seøadili se na ulici pod námi a pod opovržlivými pohledy nomádských bojovníkù pøicházeli jeden po druhém k dlouhému stolu, na nìmž stálo mnoho vah. Každý z mužù zde obdržel ètyøi gorejské valouny zlata, asi jeden a pùl pozemského kilogramu, jež si uložil do plátìného vaku. Nomádští bojovníci je potom odvádìli za mìsto. Ètyøi gorejské valouny zlata pøedstavují velké jmìní.
Otøásl jsem se ohromením a odporem. Pøed našimi zraky procházely stovky mužù.
„Já — já to nechápu,“ obrátil jsem se ke Kamèakovi.
Kamèak stále hledìl na Saphrarùv dùm. „A Saphrar z Turie zemøe na zlato,“ pravil.
Teprve tehdy jsem plnì pochopil Kamèakovu nenávist k Saphrarovi z Turie.
Muž po muži, valoun po valounu zlata Saphrar umíral a jeho obrana se rozpadala v prach. Zlato mu nemohlo koupit srdce mužù. Kamèak ve své tuèucké ukrutnosti celému divadlu mlèky pøihlížel a minci za mincí, kousek po kousku kupoval Saphrara z Turie.
Ojedinìle se za hradbami Saphrarova domu ozvalo zaøinèení meèù, když se hrstka mužù, kteøí snad zùstali vìrní Saphrarovi èi svému kodexu, pokoušela zabránit svým druhùm v opuštìní domu. Podle pokraèujícího exodu si však myslím, že tìchto nìkolik vìrných zùstalo osamoceno. Dokonce i mnozí z tìch, kdo byli pøipraveni Saphrara bránit, zøejmì pøi pohledu na poèty prchajících druhù pochopili hrozící nebezpeèí, jež se nejménì stonásobnì zvýšilo, a spìšnì se k nim pøipojili.
Mezi tìmi, kteøí opouštìli Saphrarùv dùm, jsem dokonce spatøil otroky. I ti ovšem obdrželi ètyøi valouny zlata, snad proto, aby byla dovršena urážka tìch, kdo pøijali od Tuèukù mrzký úplatek. Pomyslel jsem si, že za ta léta, kdy si Saphrar budoval v Turii své postavení, tyto muže obdobným zpùsobem shromáždil kolem sebe a nyní za to mìl zaplatit svým životem.
Kamèak se tváøil lhostejnì.
Koneènì, asi ahn poté, co se rozednilo, opustil Saphrarùv dùm poslední muž a brána zùstala otevøená.
Kamèak sestoupil ze støechy a nasedl na svou kaiilu. Krokem se rozjel k hlavní bránì. Harold a já jsme se k nìmu pøipojili. Po Kamèakovì pravici kráèel muž, který vedl na øetìzu dva vzrušenì se vlnící sleeny.
Na hrušce Kamèakova sedla viselo nìkolik vakù zlata, z nichž každý obsahoval odvážené ètyøi valouny zlata. Mezi bojovníky za ním jsem spatøil nìkolik turiánských otrokù obleèených v kes, mezi nimi Kamrase, obránce Turie, a Phania Turma, turiánského ubara. Všichni nesli široké podnosy s vaky zlata.
Za branou bylo pusto a nikde jsem nevidìl žádné bojovníky. Rovnìž prostranství mezi zdmi a nejbližšími budovami bylo prázdné, až na rozlámané krabice, zlomené šípy a potrhané kusy tkanin.
Kamèak se zastavil a chmurným zrakem zkoumal støechy a okna nejbližších budov.
Potom mírnì pobídl svou kaiilu k vratùm hlavní budovy. Povšiml jsem si, že pøed ní stojí dva bojovníci pøipraveni je bránit. Za nimi jsem ke svému pøekvapení spatøil postavu odìnou ve zlatobílém rouchu, Saphrara z Turie. V rukou držel jakýsi velký pøedmìt zabalený do purpurové látky.
Dva bojovníci napøáhli své zbranì, pøipraveni bránit vstup do budovy.
Kamèak se zastavil.
Zaslechl jsem, jak se o zeï zaklesly stovky hákù provazových žebøíkù. Ohlédl jsem se a spatøil muže pøelézající zeï a další, kteøí proudili dovnitø otevøenou branou. Zdi i brána byly obsypané Tuèuky a jinými pøíslušníky nomádských národù. Pak se všichni seøadili pøed hlavní budovou.
Kamèak se vztyèil v sedle a zvolal: „Kamèak z národa Tuèukù, jehož otec Kutaituèik byl zabit Saphrarem z Turie, volá Saphrara z Turie.“
„Zaútoète na nìho kopími!“ zajeèel Saphrar, který se skrýval za dveømi.
Oba bojovníci zaváhali.
„Pøedejte Saphrarovi z Turie pozdrav od Kamèaka z národa Tuèukù,“ øekl Kamèak klidnì.
Jeden z bojovníkù se váhavì otoèil. „Kamèak z národa Tuèukù,“ øekl, „pozdravuje Saphrara z Turie.“
„Zabijte ho!“ køièel Saphrar. „Zabijte ho!“
Tucet tuèuckých luèištníkù tiše vystoupilo pøed Kamèakovu kaiilu a namíøilo své krátké luky z bosèích rohù na srdce obou bojovníkù.
Kamèak sòak z hrušky sedla dva vaky zlata a hodil je bojovníkùm k nohám.
„Braòte mì!“ zajeèel Saphrar.
Bojovníci vykroèili vpøed, sebrali každý jeden vak a probìhli mezi Tuèuky ven.
„Sleeni!“ køikl Saphrar, obrátil se a prchl dovnitø.
Kamèak pomalu vjel na kaiile do vstupní dvorany Saphrarova domu.
Krátce se rozhlédl a následován Haroldem, mnou, mužem se sleeny, otroky nesoucími zlato, luèištníky a dalšími muži se vydal vzhùru po mramorových schodech za vydìšeným Saphrarem z Turie.
Uvnitø Saphrarova domu jsme se ještì setkali s nìkolika strážnými, avšak pokaždé, když se Saphrar za nimi skryl a Kamèak jim hodil k nohám pytle zlata, strážní se jich zmocnili a utekli, zatímco Saphrar se, tìžce oddychuje, se svým pøedmìtem zabaleným do purpurové látky v náruèí, rozbìhl na svých krátkých nohou dále do domu. Zamykal za sebou dveøe, avšak ty jsme snadno vylomili. Házel po nás ze schodù nábytek, ale my jsme se mu vždy vyhnuli. Pronásledovali jsme ho v jeho rozlehlém domì z místnosti do místnosti, z chodby do chodby. Procházeli jsme hodovním sálem, kde nás prchající kupec pøed èasem hostil, kuchynìmi a patrovými ochozy, dokonce i soukromými komnatami samotného Saphrara, kde jsme spatøili jeho nesèetné róby a sandály, z nichž vìtšina byla vyvedena ve zlaté a bílé, i když nìkteré se vyznaèovaly odstíny mnoha jiných barev. Zdálo se, že v jeho vlastních komnatách skonèí pronásledování neúspìchem, protože Saphrar nám zde zmizel, avšak Kamèak neprojevoval ani náznak znepokojení.
Sesedl, sebral z obrovského spacího lùžka domácí odìv a pøiložil ho k èenichùm dvou sleenù. „Lov,“ øekl.
Oba sleeni do sebe nasáli pach z roucha, tøásli se novým vzrušením, pohybovali hlavami ze strany na stranu a drápy na jejich tlapách se støídavì vysunovaly a zase zatahovaly. Pak se obrátili a dovlekli na øetìzu svého pána ke zdi. Tam se vztyèili, opøeli se o ni pøedními dapami a vyráželi ze sebe zvuky podobné vrèení, kòuèení a syèení.
„Prorazte tu zeï,“ pøikázal Kamèak. Nehodlal se zdržovat hledáním páèky èi knoflíku, který by stìnu odsunul.
Trvalo jen pár okamžikù, než byla zeï proražena, a za ní se objevila temná chodba.
„Pøineste lampy a pochodnì,“ poruèil Kamèak.
Kamèak pøedal otìže kaiily jednomu ze svých podøízených, chopil se jedné z pochodní, vytáhl z pouzdra kvivu a pìšky se vydal do chodby se dvìma vrèícími sleeny po boku. Harold a já jsme ho následovali spoleènì s ostatními muži, z nichž nìkteøí si rovnìž vzali pochodnì, a otroky s podnosy zlata. Pøestože chodba se èasto rùznì vìtvila, sleeni nás neomylnì vedli vpøed po Saphrarovì stopì. V chodbì byla vìtšinou tma, avšak na køižovatkách obvykle visela svítící lampa na tharlarionový olej. Pomyslel jsem si, že Saphrar z Turie s sebou zøejmì mìl lampu èi pochodeò, anebo znal únikovou cestu nazpamì.
Na jednom místì se Kamèak zastavil a zavolal zpìt, aby pøinesli prkna. V podlaze chodby se díky spouštìcímu mechanismu objevila prùrva na šíøku asi ètyø metrù. Harold vhodil do jámy oblázek a trvalo asi deset ihnù, než dopadl na vodní hladinu, jež se nacházela pod námi.
Kamèak se pøed propastí klidnì usadil se zkøíženýma nohama na kámen a vyèkal, dokud jeho bojovníci nepøinesli prkna, po nichž, se sleeny po boku, pøešel jako první.
Potom nás odvolal zpìt, øekl si o oštìp, s nímž pøeøízl drát, který nám stál v cestì. Ètyøi kopí s bronzovými hlavicemi náhle vyléda z otvorù ve zdech a jejich hroty se zarazily do prohlubní na protìjší stranì chodby. Kamèak botou ulámal jejich ratištì a my jsme bezpeènì prošli kolem nich.
Koneènì jsme vstoupili do velkého pøijímacího sálu s kopulovitým stropem, který byl vyložen koberci a tapiseriemi. Ihned jsem ten sál poznal, protože to byla místnost, kam nás s Haroldem pøivlekli jako zajatce pøed Saphrara z Turie.
V místnosti se nacházeli ètyøi lidé.
Na èestném místì, vystlaném kupcovými poduškami, sedìl na pódiu nehybnì se zkøíženýma nohama štíhlý, zjizvený Ha-Keel, kdysi z Aru, souèasnì však námezdný tarnský jezdec z Port Karu. Špièku ostøí svého meèe právì namáèel do oleje.
Na podlaze pøed pódiem stál Saphrar z Turie, svírající onen pøedmìt, zabalený do purpuru, a Paravaci, jehož tváø dosud zahalovala kápì klanu muèitelù. Byl to týž muž, který se mìl stát mým vrahem a který stál po boku Saphrara, když mì pøinutili vstoupit do Žlutého bazénu Turie.
Když ho Harold spatøil, vzrušenì vykøikl. Muž se k nám obrátil. V ruce držel kvivu. Vsadil bych se, že pøi pohledu na Harolda z národa Tuèukù pod maskou zbledl. Zachvìl se.
Ètvrtý muž byl tmavovlasý a tmavooký mladík, prostý ozbrojenec v šarlatovém odìvu bojovníka, ne starší dvaceti let. V ruce držel krátký meè a odhodlanì se nám postavil.
Kamèak na nìho pohlédl s jistým pobavením.
„Nemíchej se do toho, chlapèe,“ øekl tiše. „Zde budou øešit své rozmíšky muži.“
„Ustup, Tuèuku,“ vzkøikl mladík a pozvedl meè.
Kamèak pokynul, aby mu podali vak zlata, a Phania Turma kdosi kopancem popohnal vpøed. Kamèak sebral z jeho širokého bronzového podnosu vak zlata a hodil ho na zem.
Mladík však zùstal na svém místì a pøichytal svou zbraò k výpadu na blížící se Tuèuky.
Kamèak pøed nìho hodil další vak zlata a pak ještì jeden.
„Jsem bojovník,“ prohlásil mladík hrdì.
Kamèak pokynul svým luèištníkùm, kteøí pokroèili vpøed a namíøili na mladého bojovníka své šípy.
Pak hodil na podlahu tucet vakù zlata.
„Nech si své zlato, tuèucký sleene,“ øekl mladík. Jsem bojovník a znám svùj kodex.“
„Jak si pøeješ,“ pokrèil Kamèak rameny a pozvedl ruku, aby vydal povel luèištníkùm.
„Ne!“ vykøikl jsem.
V té chvíli se mladík s váleèným turiánským pokøikem vrhl vpøed proti Kamèakovi. Souèasnì ho zasáhl tucet šípù a mladík se pod tím nárazem otoèil dvakrát kolem dokola. Pøesto se vzchopil a potácel se vpøed, avšak zasáhlo ho ještì nìkolik dalších šípù, takže nakonec padl ke Kamèakovým nohám.
Ke svému pøekvapení jsem zjistil, že žádný ze šípù nezasáhl jeho trup èi hlavu. Všechny skonèily v jeho pažích a nohou.
Nebyla to žádná náhoda.
Kamèak obrátil chlapce botou tváøí k sobì. „Staò se Tuèukem,“ øekl.
„Nikdy,“ procedil mladík v bolestech skrz zuby. „Nikdy, tuèucký sleene, nikdy!“
Kamèak pokynul nìkolika bojovníkùm, kteøí ho ihned obklopili. „Ovažte mu rány,“ pøikázal. „Postarejte se, aby pøežil. Až se postaví na nohy, nauète ho jezdit v sedle kaiily, zacházet s kvivou, lukem a oštìpem. Obléknìte mu kožený odìv Tuèukù. Potøebujeme takové muže.“
Zahlédl jsem ještì ohromený pohled onoho mladíka, a pak ho bojovníci odnesli pryè.
„Ten mladík,“ zabruèel Kamèak, „bude jednout velet tisíci.“
Pak pozvedl hlavu a pohlédl na sedícího Ha-Keela, jehož meè klidnì spoèíval po jeho boku, zoufalého Saphrara z Turie a vysokého Paravacije s kvivou.
„Paravaci je mùj!“ zvolal Harolod.
Muž se zlostnì otoèil. Zùstal však stát na místì a kvivu stále držel v ruce.
Harold vykroèil vpøed. „Braò se!“ vyzval ho.
Kamèak mu však pokynul, aby ustoupil, a Harold ho vztekle uposlechl.
Sleeni vrèeli a trhali svými vodítky. Žlutohnìdé chlupy, jež jim visely z èenichu, byly potøísnìné pìnou. Oèi jim svítily. Drápy, jež støídavì vysouvali a zatahovali, trhaly koberce.
„Nepøibližujte se!“ zvolal Saphrar, „jinak znièím zlatou kouli!“ Strhl purpurový pøehoz, který zakrýval kouli, a pozvedl zlatý pøedmìt vysoko nad hlavu. Srdce se mi rázem zastavilo. Natáhl jsem ruku a dotkl se Kamèakova rukávu.
„To nesmí,“ øekl jsem, „nesmí ji rozbít.“
„Proèpak?“ opáèil Kamèak. „Je bezcenná.“
„Ustup!“ zajeèel Saphrar.
„Tomu nerozumíš!“ køièel jsem na Kamèaka.
V Saphrarových oèích se zablesklo. „Poslechni Korobánce!“ øekl. „On ví! On ví!“
„Záleží skuteènì na tom,“ obrátil se ke mnì Kamèak, „zda kouli rozbije, èi ne?“
„Ano,“ odpovìdìl jsem, „na celém Goru není nic cennìjšího — možná má stejnou hodnotu jako celá planeta.“
„Poslechni ho!“ zvolal Saphrar. „Jestli se ke mnì pøiblížíš, znièím ji!“
„Nesmí se poškodit,“ naléhal jsem na Kamèaka.
„Proè?“ divil se Kamèak.
Zmlkl jsem, protože jsem nevìdìl, co øíct.
Kamèak pohlédl na Saphrara. „Co to držíš v rukou?“
„Zlatou kouli!“ køikl Saphrar.
„Ale co je zlatá koule?“ ptal se Kamèak.
„To nevím,“ odpovìdìl Saphrar, „ale vím, že nìkteøí lidé by za ni dali polovinu jmìní Goru.“
„Já,“ prohlásil Kamèak, „bych za ni nedal ani tarnský mìïák.“
„Poslechni Korobánce!“ zvolal Saphrar.
„Nesmí být znièena,“ naléhal jsem na Kamèaka.
„Proè?“ otázal se znovu Kamèak.
„Protože je to poslední semeno knìží-králù,“ odpovìdìl jsem, „vejce, dítì, nadìje pro všechny knìze-krále, jejich svìt a snad i celý vesmír.“
Kolem mì to pøekvapenì zašumìlo. Saphrarovi málem vypadli oèi z dùlkù. Ha-Keel vzhlédl a pøestal olejovat svùj meè. Paravaci se otoèil k Saphrarovi.
„Pochybuji,“ zavrtìl hlavou Kamèak. „Spíše si myslím, že ta vìc je bezcenná.“
„Ne, Kamèaku,“ pøesvìdèoval jsem ho, „prosím, vìø mi.“
„To kvùli zlaté kouli,“ øekl Kamèak, „jsi pøišel k no-mádùm, že?“
„Ano,“ pøiznal jsem, „kvùli ní.“ Pøipomnìl jsem si náš rozhovor v Kutaituèikovì voze.
Muži kolem nás se neklidnì pohnuli. Cítil jsem jejich pobouøení.
„Ukradl bys ji?“ ptal se mì Kamèak.
„Ano,“ pøisvìdèil jsem, „ukradl.“
„Tak jako Saphrar?“
„Nezabil bych Kutaituèika,“ namítl jsem.
„Proè bys ji kradl?“
„Abych ji vrátil do Sardaru.“
„Ne proto, aby sis ji ponechal nebo prodal?“
„Ne,“ potøásl jsem hlavou, „proto ne.“
„Vìøím ti,“ pøikývl Kamèak. „Vìdìli jsme, že za èas ze Sardaru nìkdo pøijde. Nevìdìli jsme, že to budeš ty.“
„Ani já ne,“ øekl jsem po pravdì.
Kamèak pohlédl na kupce. „Domníváš se, že si za zlatou kouli koupíš život?“
„Pokud to bude nezbytné, pak ano,“ pøisvìdèil Saphrar.
„Ale já ji nechci,“ øekl Kamèak. „Chci tebe.“
Saphrar zbledl a pozvedl kouli znovu nad hlavu. Ulevilo se mi, když jsem spatøil, že Kamèak pokynul svým luèištníkùm, aby nestøíleli. Všichni s výjimkou Harolda, mì a muže se sleeny ustoupili o nìkolik krokù zpìt.
„Tak je to lepší,“ zasípal Saphrar.
„Zasuòte své zbranì do pouzder,“ pøikázal Paravaci.
Uèinili jsme, oè žádal.
„Ustupte k ostatním mužùm!“ vykøikl Saphrar. „Jinak rozbiji zlatou kouli!“
Kamèak, Harold, já a muž se sleeny jsme pomalu ustupovali. Zvíøata zuøivì trhala vodítky, když je jejich pán táhl od Saphrara, jejich koøisti.
Paravaci se obrátil k Ha-Keelovi, jenž nyní zasunul svùj meè do pochvy a povstal. Ha-Keel se protáhl a zamrkal. „Máš tarna,“ oslovil ho Paravaci. „Vezmi mì s sebou. Dám ti polovinu paravacijského bohatství! Bosky, zlato, ženy a vozy!“
„Myslím,“ prohlásil Ha-Keel, „že celý tvùj majetek nemá takovou hodnotu jako zlatá koule — a tu má Saphrar z Turie.“
„Nemùžeš mì tu nechat!“ vykøikl Paravaci.
„Dostal jsem lepší nabídku,“ øekl Ha-Keel.
Paravaci na nìho hledìl prùzory své èerné kápì a pak se prudce obrátil k Tuèukùm, kteøí se shlukli na opaèné stranì místnosti.
„Pak tedy bude má!“ vykøikl, rozbìhl se k Saphrarovi a pokusil se jí zmocnit.
„Je má! Má!“ jeèel Saphrar a nehodlal se koule jen tak vzdát.
Ha-Keel se zájmem pøihlížel jejich zápasu.
Chtìl jsem se rozbìhnout vpøed, avšak Kamèak mì zadržel.
„Zlatá koule se nesmí poškodit!“ vykøikl jsem.
Paravaci byl mnohem silnìjší než malý tlustý kupec. Brzy se mu podaøilo kouli uchopit a pokusil se ji vytrhnout menšímu muži z rukou. Saphrar jeèel jako smyslù zbavený a pak se zakousl svými zlatými špièáky do Paravacijova pøedloktí. Muž v kápi náhle znehybnìl, zachvìl se a zlatá koule, jíž se mezitím zmocnil, mu k mému zdìšení vypadla z rukou na podlahu a rozbila se.
Z úst mi unikl zoufalý výkøik. Rozbìhl jsem se vpøed. Slzy mi vstoupily do oèí. Padl jsem na kolena u rozbitého vejce a nemohl jsem se ubránit zaúpìní. Vše bylo ztraceno! Nedokázal jsem splnit svùj úkol! Knìží-králové vymøou! Tento svìt a snad i Zemì, jež mi je stejnì drahá, nyní padne do rukou onìch tajemných Jiných, a už jsou kdokoli èi cokoli. Byl konec a mì se zmocnila prázdnota a beznadìj.
Bez zájmu jsem pohlédl na skuèícího Paravacije, který se zmítal na koberci a držel se za paži. Jeho kùže nabyla oranžové barvy následkem ostího jedu. Muž sebou ještì nìkolikrát škubl a potom zemøel.
Kamèak k nìmu pøistoupil a strhl mu masku. Spatøil jsem oranžovou tváø s køeèovitì zkøivenými rysy. Kùže, která vypadala jako barevný papír, se už zaèínala odlupovat, jako by byla zažehnuta a zevnitø hoøela. Vystupovaly na ní krùpìje potu a krve.
„To je Tolnus,“ zvolal Harold.
„Ovšem,“ øekl Kamèak. „Musel to být ubar Paravacijù, protože kdo jiný by mohl poslat paravacijské jezdce proti tuèuckému táboru, kdo jiný by mohl slíbit námezdnému tarnskému jezdci polovinu boskù, zlata, žen a vozù Paravacijù?“
Jejich rozhovor jsem témìø nevnímal. Tolna jsem znal, protože to byl jeden ze ètyø nomádských ubarù, s nimiž jsem se, nic netuše, setkal, když jsem poprvé pøibyl na Turiánské roviny, do zemì nomádù.
Kamèak se sklonil nad mrtvým, rozhalil mu roucho a strhl z jeho hrdla pás drahokamù nevyèíslitelné hodnoty, který nosil.
Hodil ho jednomu ze svých mužù. „Dej to Paravacijùm,“ pøikázal mu, „aby mohli odkoupit zpìt své bosky a ženy od Katajù a Kassarù.“
Dìní kolem sebe jsem si uvìdomoval jen èásteènì. Kleèel jsem v Saphrarovì pøijímacím sále nad rozbitou zlatou koulí, pøemožen žalem.
Cítil jsem, že Kamèak pøistoupil ke mnì a Harold se postavil krok za nìho.
Plakal jsem a neskrýval jsem to.
Nejenom, že jsem selhal, že to, oè jsem bojoval, bylo nyní pryè, promìnilo se v prach — nejenom, že válka knìží-králù, v níž jsem hrál jednu z hlavních rolí a kterou vedli už dlouhé vìky, byla marná a zbyteèná, že úsilí mého pøítele Miska nyní ztratilo smysl a že tento svìt a snad i Zemì za èas podlehnou tajemným Jiným, protože nebude nikoho, kdo by je pøed nimi bránil. Ta vìc, která ležela ve vejci, nevinná obì intrik, jež trvaly celá staletí a mohly vyprovokovat válku svìtù, byla nyní mrtvá, aniž uèinila cokoli, èím by si zasloužila takový osud. Dítì knìží-králù, které se mohlo stát Matkou, už nežilo.
Otøásal jsem se vzlyky a nezáleželo mi na tom.
„Saphrar a Ha-Keel uprchli,“ øekl kdosi jakoby z velké dálky.
„Vypuste sleeny,“ øekl tiše Kamèak, stojící vedle mì. „A loví.“
Zaslechl jsem zachøestìní øetìzù a oba sleeni vyrazili s planoucíma oèima ze sálu.
Nechtìl bych v té chvíli být v kùži Saphrara z Turie.
„Buï silný, bojovníku z Ko-ro-by,“ øekl mi Kamèak vlídnì.
„Ty nechápeš, milý pøíteli,“ plakal jsem, „nic nechápeš.“
Tuèukové se shromáždili kolem. Pán sleenù stál opodál s uvolnìnými øetìzovými vodítky v ruce. U stìny jsem zahlédl otroky s podnosy plnými zlata.
Uvìdomil jsem si silný hnilobný zápach, který se šíøil z roztøíštìných kouskù ležících pøede mnou.
„Páchne to,“ poznamenal Harold. Poklekl vedle mì a s odporem se dotkl prasklého kožovitého vejce. Potom sebral jeden ze zlatých støepù, který se z nìj odlomil, a mnul ho mezi prsty.
Neteènì jsem sklonil hlavu.
„Prohlédl sis zlatou kouli peèlivì?“ ptal se mì Kamèak.
„Nikdy jsem k tomu nemìl pøíležitost,“ odpovìdìl jsem.
„Tak to mùžeš udìlat teï,“ navrhl mi.
Nesouhlasnì jsem potøásl hlavou.
„Podívej,“ øekl Harold a podržel mi pøed oèima svou ruku. Na palci a ukazováku mìl zlaté šmouhy.
Nechápavì jsem zíral na jeho prsty.
„Je to barva,“ øekl.
„Barva?“ opáèil jsem.
Harold se zvedl a pøešel k puklému vejci. Z nìho vytáhl mokré, vrásèité a hnijící tìlo nenarozeného tharlariona, mrtvé snad celé mìsíce èi roky.
„Øíkal jsem ti,“ øekl vlídnì Kamèak, „že to vejce je bezcenné.“
Vrávoravì jsem povstal a zahledìl jsem se na rozbité úlomky vejce. Sehnul jsem se, zvedl jeden z tuhých støepù a mnul ho mezi prsty. Na bøíškách mých prstù zùstaly zlaté šmouhy.
„To není vejce knìží-králù,“ øekl Kamèak. „Cožpak si myslíš, že bychom dovolili, aby nepøátelé znali místo, kde skrýváme takovou vìc?“
Pohlédl jsem na Kamèaka se slzami v oèích.
Náhle se k nám odnìkud z domu donesl zdìšený výkøik a pronikavé zklamané vytí sleenù.
„Je po všem,“ øekl Kamèak. „Je po všem.“
Vykroèil smìrem, odkud výkøik pøišel. Beze spìchu kráèel po koberci vpøed. Na okamžik se zastavil nad ohavnì zkrouceným tìlem Tolna z národa Paravacijù. „Škoda,“ prohodil, „radìji bych ho nechal pøivázat pøed stádo boskù.“ Pak Kamèak mlèky vyšel ze sálu a vydal se k místu, odkud se ozývalo zklamané vytí rozèilených sleenù. Všichni jsme ho následovali.
Vstoupili jsme do sálu, kde se nacházel Žlutý bazén Turie. U jeho okraje stáli oba žlutohnìdí loveètí sleeni. Zuøivì se tøásli a syèeli, pohazovali hlavou nahoru a dolù a vyli. Zlostnýma planoucíma oèima hledìli na žalostnou postavu Saphrara z Turie, který se sténáním a vzlykáním natahoval paže do vzduchu, jako by po nìm mohl vyšplhat vzhùru k nádherným ozdobným liánám, visícím asi šest metrù nad jeho hlavou.
Saphrar se s námahou pokusil pohnout smìrem k okraji Žlutého bazénu, avšak jiskøivá dýchající tekutina mu v tom zabránila. Sevøel tuèné ruce s šarlatovými nehty v pìst. Tváø mìl zbrocenou potem. Pod hladinou ho obklopovaly svítící malé kulièky, jež ho sledovaly a zaznamenávaly jeho polohu pomocí tlakových vln. Tekutina kolem Saphrarova tìla neustále houstla a tuhla. Spatøili jsme, jak se jeho roucho rozkládá a kùže bledne. Šávy bazénu rozleptávaly jeho tìlo a èerpaly z nìho pro sebe potøebné živiny.
Saphrar vkroèil hloubìji do bazénu, což mu tekutina umožòovala. Hladina mu sahala po prsa.
„Spuste liány!“ prosil Saphrar.
Nikdo se ani nepohnul.
Saphrar zvrátil hlavu a zavyl bolestí jako pes. Zaèal se škrábat po celém tìle jako šílený. Pak natáhl ruce ke Kamèakovi z národa Tuèukù. Z oèí mu vytryskly slzy.
„Prosím!“ vykøikl.
„Vzpomeò na Kutaituèika,“ øekl temnì Kamèak.
Saphrar jeèel bolestí. Pod vlnící se hladinou tøpytivì žlutého bazénu jsem zahlédl nìkolik vláken, která obemkla jeho nohy a stahovala ho hloubìji. Saphrar, kupec z Turie, zoufale bil rukama kolem sebe do tuhnoucí hmoty, aby ho vlákna nestáhla pod hladinu. Oèi mu vystupovaly z dùlkù a ústa se zlatými špièáky, nyní bez jedu, jako by køièela, avšak z hrdla mu nevyšel jediný zvuk.
„V tom vejci,“ sdìlil mu Kamèak, „byl mladý tharlarion — nemìlo žádnou cenu.“
Tekutina nyní dosahovala Saphrarovi k bradì. Hlavu mìl zvrácenou, jak se pokoušel držet svá ústa a nos nad hladinou. Vydìšenì pohazoval hlavou.
„Prosím!“ vykøikl ještì jednou a poslední slabika zanikla pod bublající žlutou masou, která se mu pøelila pøes hlavu.
„Vzpomeò na Kutaituèika,“ opakoval Kamèak. Vlákna pomalu stahovala kupce za nohy a kotníky dolù. Na hladinì se objevilo nìkolik bublin. Pak pod ní zmizely i kupcovy ruce s šarlatovými nehty, jež se vzpínaly po liánách nad bazénem. Roucho, rozežrané trávicími šávami, zmizelo kdesi v hlubinách tøpytivé tekutiny.
Chvilku jsme tam tiše stáli, dokud se na hladinì neobjevily kosti, které se na ní pohupovaly jako vybìlené kousky døeva. Malé vlnky je jednu po druhé vyvrhly k okraji bazénu, odkud je zøejmì obvykle sbírali sluhové, peèující o tento sál.
„Pøineste pochodeò,“ pøikázal Kamèak.
Hledìl do lesknoucí se živé tekutiny Žlutého bazénu Turie.
„Byl to Saphrar z Turie,“ øekl mi Kamèak, „kdo navykl Kutaituèika užívat svitky kandy.“ Pak dodal: „Zabil mého otce dvakrát.“
Pochodeò byla pøinesena a bazén nìkolikrát za sebou rychle vypustil páru. Tekutina zaèala pìnit a stahovala se od mramorového okraje. Nìkolikrát zmìnila odstín své žluti. Vlákna se pod hladinou zaèala vlnit a kulièky oscilovaly rùznými barvami a rozprchly se na všechny strany.
Kamèak uchopil pochodeò a velkým obloukem ji vrhl pøímo doprostøed bazénu.
Bazén prudce vzplál. Zakryli jsme si oblièeje a tváøe a ustoupili pøed bìsnícím živlem. Bazén zaèal vøít, syèet, bublat a vyvrhovat hoøící èásti svého nitra do vzduchu a ke zdem. Dokonce i liány zaèaly hoøet. Bazén se poté pokusil stáhnout do pevného krunýøe, avšak oheò, hoøící uvnitø lasturovité hmoty, ji propálil. Znovu vypadal jako jezírko hoøícího oleje a po hladinì pluly žhavé úlomky lasturovitého krunýøe.
Bazén hoøel více než hodinu. Zaèazená mramorová nádrž, na nìkolika místech roztavená a speèená, byla pak prázdná — až na hromádky uhlí, mastné skvrny, nìkolik prasklých zèernalých kostí a kouskù roztaveného zlata, snad kapek, které Saphrar nosil místo oboèí, a ostrých špièákù, v nichž pøechovával ostí jed.
„Kutaituèik je pomstìn,“ øekl Kamèak a vyšel ze sálu.
Harold, já i ostatní jsme ho následovali.
Pøed Saphrarovým domem, který nyní hoøel, jsme nasedli na kaiily a chystali se k návratu do tábora za hradbami mìsta.
Ke Kamèakovi pøistoupil jakýsi bojovník. „Tarnský jezdec unikl,“ oznámil mu. Pak dodal: „Jak sis pøál, nestøíleli jsme po nìm, protože s ním nebyl kupec Saphrar z Turie.“
Kamèak pøikývl. „Nemám s žoldnéøem Ha-Keelem žádný spor,“ prohlásil a pohlédl na mì. „Ty však se s Ha-Keelem možná ještì setkáš, teï, když ví, co vše je v sázce. Tasí svùj meè jenom ve jménu zlata, ale domnívám se, že po Saphrarovì smrti budou ti, kdo zamìstnávali kupce, potøebovat nové lidi pro svou práci — a že zaplatí cenu Ha-Keelova meèe.“ Kamèak se na mì usmál, poprvé od smrti Kutaituèika. „Povídá se,“ poznamenal, „že Ha-Keel dovede s meèem zacházet stejnì obratnì jako Pa-Kur, mistr zabiják.“
„Pa-Kur je mrtev,“ namítl jsem. „Padl pøi obléhání Aru.“
„Našlo se jeho tìlo?“ opáèil Kamèak.
„Ne,“ pøipustil jsem.
Kamèak se usmál. „Z tebe by nebyl dobrý Tuèuk, Tarle Cabote,“ prohlásil.
„Proèpak?“
„Jsi pøíliš prostoduchý, pøíliš dùvìøivý.“
„Už dávno jsem pøestal od Korobánce oèekávat víc,“ ozval se Harold, který stál opodál.
„Když byl Pa-Kur poražen v osobním souboji na støeše Vìže spravedlnosti Aru,“ usmál jsem se, „obrátil se a vrhl pøes okraj, aby se vyhnul zajetí. Nemyslím si, že umìl létat.“
„Našlo se jeho tìlo?“ opakoval Kamèak svou otázku.
„Ne,“ øekl jsem. „Ale co na tom záleží?“
„Tuèukovi by na tom záleželo,“ pravil Kamèak.
„Vy Tuèukové jste ale podezøívaví lidé,“ poznamenal jsem.
„Co se tedy s tím tìlem stalo?“ zeptal se Harold a zdálo se, že tentokrát mluví vážnì.
„Domnívám se,“ pokrèil jsem rameny, „že ho roztrhaly na kusy davy lidí na ulici — nebo se ztratilo mezi ostatními mrtvými tìly. Mohlo se s ním stát cokoli.“
„Zdá se tedy,“ øekl Kamèak, „že je mrtvý.“
„Jistì,“ pøisvìdèil jsem.
„Doufejme,“ pøikývl Kamèak, „— už kvùli tobì.“
Obrátili jsme kaiily a vyjeli ze dvora hoøícího Saphrarova domu. Jeli jsme vedle sebe mlèky, ale Kamèak si poprvé za celé týdny pohvizdoval jakousi písnièku. Pak se obrátil k Haroldovi. „Myslím, že za nìkolik dní bychom mohli vyrazit na lov tumitù,“ prohodil.
„Budu velice rád,“ pøikývl Harold.
„Nepøipojíš se k nám?“ zeptal se mì Kamèak.
„Myslím,“ odpovìdìl jsem, „že brzy opustím tábor — úkol knìží-králù jsem nesplnil.“
„O jaký úkol šlo?“ zeptal se Kamèak, jako by o nìm slyšel poprvé.
„Mìl jsem najít poslední vejce knìží-králù,“ øekl jsem ponìkud podráždìnì, „a vrátit je do Sardaru.“
„Proè si knìží-králové neobstarají své vìci sami?“ podivil se Harold.
„Nesnášejí slunce,“ odpovìdìl jsem. „Nejsou jako lidé — a pokud by je lidé spatøili, báli by se jich a pokusili by se je zabít. Vejce by mohlo být znièeno.“
„Jednou mi o nich musíš vyprávìt,“ øekl Harold.
„Dobrá,“ souhlasil jsem.
„Myslel jsem si, že bys to mohl být ty,“ prohodil Kamèak.
„Kdo?“ nechápal jsem.
„Ten, o nìmž mluvili dva muži, kteøí pøinesli vejce. Øíkali, že jednoho dne pøijde muž, aby si ho vzal.“
„Ti dva muži,“ øekl jsem, „jsou mrtví — jejich mìsta mezi sebou bojovala a oni se v té bitvì navzájem zabili.“
„Byli to dobøí bojovníci,“ vzpomínal Kamèak. „Je mi líto, že to slyším.“
„Kdy pøišli k nomádùm?“ zeptal jsem se.
„Teprve pøed dvìma lety.“
„Dali ti vejce?“
„Ano,“ odpovìdìl, „abych je uchoval pro knìze-krále.“ Pak dodal: „Bylo to od nich moudré, protože nomádi jsou nejdivoèejší z Gorejcù a žijí volnì stovky pasangù daleko od všech mìst, s výjimkou Turie.“
„Víš, kde je to vejce teï?“
„Ovšem.“
Celý jsem se v sedle kaiily roztøásl. Otìže se mi chvìly v rukou a zvíøe sebou neklidnì zavrtìlo.
Zastavil jsem.
„Neøíkej mi, kde je,“ žádal jsem ho, „protože jinak bych se ho musel násilím zmocnit, abych ho mohl odnést do Sardaru.“
„Cožpak nejsi ten, kdo pøichází od knìží-králù, aby si ho vzal?“ podivil se Kamèak.
„Jsem.“
„Tak proè by ses ho musel zmocnit násilím?“
„Nemohu dokázat, že pøicházím od knìží-králù,“ øekl jsem. „Proè bys mi mìl vìøit?“
„Protože jsem tì poznal,“ øekl Kamèak.
Mlèel jsem.
„Sledoval jsem tì peèlivì, Tarle Cabote z mìsta Ko-ro-by,“ pravil Kamèak z národa Tuèukù. „Nejprve jsi ušetøil mùj život, drželi jsme spolu trávu a zem a od té chvíle, pøestože jsi byl psanec, bych pro tebe zemøel, avšak stále jsem ti ještì nemohl to vejce dát. Potom ses vypravil s Haroldem do mìsta a já poznal, že pro to, abys získal vejce, jsi ochoten nasadit svùj život, i když máš jen mizivou nadìji na úspìch. Nìco takového by sotva podnikl muž, kterému záleží jen na zlatu. To mì pøesvìdèilo, že bys mohl být skuteènì ten, koho knìží-králové vybrali a poslali pro vejce.“
„Proto jsi mì poslal do Turie,“ zeptal jsem se, „pøestože jsi vìdìl, že zlatá koule je bezcenná?“
„Ano,“ potvrdil Kamèak, „proto.“
„A proè jsi mi po tom všem vejce nedal?“
„Potøeboval jsem se ujistit ještì o jedné vìci,“ usmál se Kamèak, „Tarle Cabote.“
„O jaké?“
„Musel jsem se ujistit, že chceš to vejce získat pro knìze-krále a nikoli pro sebe.“ Kamèak mi položil ruku na rameno. „Proto jsem chtìl, aby byla zlatá koule rozbita. Udìlal bych to sám, abych vidìl, zda budeš rozlícen hnìvem nad tím, žes ji ztratil, anebo pøemožen zármutkem pro knìze-krále.“ Kamèak se mírnì usmál. „Když jsi plakal, vìdìl jsem, že ti na nìm záleželo, stejnì jako na knìzích-králích, že jsi skuteènì pøišel pro vejce a chtìl jsi je získat pro nì a ne pro sebe.“
Ohromenì jsem na nìho hledìl.
„Odpus mi,“ øekl, „pokud snad zkouška byla pøíliš tvrdá, ale jsem Tuèuk, a pøestože tì mám velmi rád, musel jsem poznat pravdu.“
„Není co odpouštìt,“ odpovìdìl jsem. „Na tvém místì bych nejspíš jednal stejnì.“
Kamèak mi podal ruku a já ji pøijal.
„Kde je to vejce?“ zeptal jsem se.
„Kde bys oèekával, že ho najdeš?“ opáèil.
„Nevím,“ pokrèil jsem rameny. „Kdybych si nebyl jist, že tam není, nejspíš bych ho hledal v Kutaituèikovì voze, voze ubara Tuèukù.“
„Tvùj úsudek je správný,“ pøisvìdèil, „ale Kutaituèik, jak víš, nebyl ubar Tuèukù.“
Zíral jsem na nìho.
„Já jsem ubar Tuèukù,“ øekl.
„Chceš øíct — „ zarazil jsem se.
„Ano“ potvrdil Kamèak, „vejce bylo dva roky v mém voze.
„Ale vždy jsem v tvém voze žil celé mìsíce!“ vykøikl jsem.
„Cožpak jsi ho nikdy nevidìl?“
„Ne,“ zavrtìl jsem hlavou. „Muselo být skvìle ukryto.“
„Jak to vejce vypadá?“ zeptal se.
Strnul jsem v sedle kaiily. „Já — já nevím,“ vykoktal jsem.
„Možná sis myslel, že je kulaté a zlaté.“
„Ano,“ pøisvìdèil jsem, „to jsem si myslel.“
„Proto také Tuèukové nabarvili vejce tharlariona, dali ho do vozu Kutaituèika a zaøídili, aby se o tom vìdìlo.“
Nebyl jsem schopen slova.
„Vejce knìží-králù jsi vídal velmi èasto,“ pokraèoval, „protože se povaluje v mém voze. Paravacijové, kteøí vyloupili mùj vùz, ho nepovažovali za dost zajímavé, aby ho vzali s sebou.“
„Ta vìc!“ vykøikl jsem.
„Ano,“ pøisvìdèil, „ten zvláštní šedý kožovitý pøedmìt.“
Nevìøícnì jsem kroutil hlavou.
Vzpomnìl jsem si, že na té šedé, krychlové vìci se zaoblenými rohy Kamèak sedával. Vzpomnìl jsem si, že s ní zacházel dost nevybíravì a jednou mi ji dokonce kopl pøes celý vùz, abych si ji prohlédl.
„Nejlepší zpùsob,“ odtušil Kamèak, „jak jisté vìci skrýt, je nìkdy neskrývat je vùbec. Každý pøedpokládá, že co je cenné, bude uschováno, a tak je pøirozené pøedpokládat, že co není uschováno, nemá hodnotu.“
„Ale,“ namítl jsem chvìjícím se hlasem, „tys s vejcem házel, jednou jsi mi ho dokonce kopl pøes koberec, abych si ho mohl prohlédnout.“ Nevìøícnì jsem na nìho hledìl. „Dokonce ses odvážil na nìm sedìt!“
„Doufám,“ zasmál se Kamèak, „že to knìží-králové nebudou považovat za urážku, ale pochopí, že tyto drobné výjevy byly dùležité pro vytvoøení dokonale klamného obrazu, což se mi, myslím, podaøilo.“
Usmál jsem se a myslel na to, jakou bude mít Misk radost, až to vejce dostane. „Nebudou to považovat za urážku,“ øekl jsem.
„Neobávej se, že bych vejce poškodil,“ dodal Kamèak, „protože k tomu bych potøeboval kvivu èi sekyru.“
„Prohnaný Tuèuk,“ øekl jsem.
Kamèak s Haroldem se smáli.
„Doufám,“ øekl jsem, „že po tak dlouhé dobì bude vejce ještì životaschopné.“
„Hlídali jsme ho,“ pokrèil rameny Kamèak, „víc jsme pro nì udìlat nemohli.“
„A já i knìží-králové jsme vám za to vdìèní,“ podìkoval jsem.
„Rádi posloužíme knìžím-králùm,“ usmál se Kamèak, „ale nezapomínej, že my uctíváme pouze nebe.“
„A odvahu,“ dodal Harold, „a podobné vìci.“
Spoleènì s Kamèakem jsme se rozesmáli.
„Snad proto, nebo alespoò z èásti proto, že uctíváte nebe,“ øekl jsem, „— a odvahu a podobné vìci — pøinesli ti muži vejce právì k vám.“
„Snad,“ pøipustil Kamèak, „pøesto budu rád, když se ho zbavím, a mimo to se blíží nejlepší doba pro lov tumitù bolou.“
„Mimochodem, ubare,“ zeptal se Harold a zamrkal na mì, „co jsi zaplatil za Aphris z Turie?“
Kamèak na nìho vrhl pohled, který se mohl rovnat kvivì v srdci.
„Našel jsi Aphris!“ vykøikl jsem.
„Albrecht z národa Kassarù,“ prohodil Harold nenucenì, „ji zajal pøi útoku na paravacijský tábor.“
„Skvìlé!“ zvolal jsem.
„Je to jen otrokynì, nijak dùležitá,“ zabruèel Kamèak.
„Kolik jsi zaplatil, aby se ti vrátila?“ tázal se nevinnì Harold.
„Témìø nic,“ zamumlal Kamèak, „protože je takøka bezcenná.“
„Velmi mì tìší,“ øekl jsem, „že je naživu a v poøádku — a soudím, že jsi ji odkoupil od Albrechta z národa Kassarù bez zvláštních potíží.“
Harold si zakryl ústa dlaní, odvrátil se a rozchechtal se. Kamèak zlostnì stáhl hlavu mezi ramena.
„Kolik jsi zaplatil?“ zeptal jsem se.
„Tuèuk je pøi smlouvání témìø nepøekonatelný,“ sdìlil mi dùvìrnì Harold.
„Brzy bude vhodná doba pro lov tumitù,“ zabruèel Kamèak a pohlédl k táboru za hradbami.
Dobøe jsem si pamatoval, kolik musel Albrecht z národa Kassarù zaplatit Kamèakovi za svou drahou Tenèiku a jak se Kamèak Kassarovi smál, že si tolik oblíbil pouhou otrokyni, a ještì k tomu turiánskou!
„Èekal bych,“ prohlásil Harold, „že tak prohnaný Tuèuk jako Kamèak, samotný ubar našich vozù, by za podobnou dívku nedal víc než hrst tarnských mìïákù.“
„Tumiti v této dobì táhnou ke Cartiu,“ poznamenal Kamèak.
„Mám radost z toho, že je Aphris zpátky,“ øekl jsem. „Mìla tì ráda.“
Kamèak pokrèil rameny.
„Slyšel jsem,“ pravil Harold, „že si celý den ve voze i pøi práci s bosky zpívá — já sám bych dívku, která tropí takový rámus, pravdìpodobnì zbil.“
„Myslím,“ øekl Kamèak, „že si nechám udìlat novou bolu.“
„Její pán je jistì docela pohledný,“ podotkl Harold.
Kamèak hrozivì zamruèel.
„V každém pøípadì vím,“ pokraèoval Harold, „že by v podobných záležitostech zachoval èest Tuèukù — a tvrdì by s tím ukvapeným Kassarem smlouval.“
„Dùležité je,“ øekl jsem, „že Aphris je v poøádku zpìt.“ Chvilku jsme jeli dál mlèky. Pak jsem se zeptal: „Mimochodem, kolik jsi za ni vlastnì zaplatil?“
Kamèakova tváø zfialovìla vztekem. Pohlédl na Harolda, který se nevinnì usmíval, a pak na mì, který byl pouze upøímnì zvìdav. Kamèakovy ruce vypadaly jako bílé uzly omotané kolem otìží. „Deset tisíc prutù zlata,“ pronesl.
Zastavil jsem kaiilu a s úžasem na nìho pohlédl. Harold bušil pìstí do sedla a vyl smíchy.
Kdyby mohly z Kamèakových oèí sršet skuteèné blesky, byl by jimi mladého svìtlovlasého Tuèuka srazil ze sedla.
„Ale ale,“ øekl jsem a v mém hlase zøetelnì zaznìla zlomyslná radost.
Kamèak probodl svým pohledem i mì.
Pak se mu v oèích objevil kyselý náznak pobavení a zbrázdìná tváø se svraštila do rozpaèitého úsmìvu. „Ano, Tarle Cabote,“ øekl, „až do té chvíle jsem netušil, že jsem byl blázen.“
„Pøesto, Cabote,“ poznamenal Harold, „nemyslíš, že Kamèak je celkem vzato skvìlý ubar, i když v jistých záležitostech nerozumný?“
„Celkem vzato,“ souhlasil jsem, „je skvìlý ubar, tøebas v jistých záležitostech nerozumný.“
Kamèak pohlédl planoucím zrakem na Harolda, pak na mì a nakonec sklonil hlavu a podrbal se za uchem. Potom se na nás podíval znovu a všichni tøi jsme se bouølivì rozesmáli. Kamèakovi se mezi jizvami na tváøích kutálely slzy.
„Mohl jsi ještì dodat,“ naklonil se Harold ke Kamèakovi, „že to zlato bylo turiánské.“
„Ano,“ vykøikl Kamèak a uhodil se pìstí do stehna, „to je pravda — bylo to turiánské zlato! Turiánské zlato!“
„Dalo by se tvrdit,“ pokraèoval Harold, „že v tom je podstatný rozdíl.“
„Ano!“ zvolal Kamèak.
„Na druhou stranu,“ øekl Harold, „já bych to netvrdil.“
Kamèak se napøímil v sedle a pøemýšlel o tom. Potom se zachechtal. „Ani já ne,“ pøipustil.
Znovu jsme se zasmáli a pak jsme prudce pobídli kaiily k trysku, protože na každého z nás èekala v táboøe dívka, žádoucí a nádherná. Hereena, jež patøila kdysi k Prvnímu vozu a nyní byla Haroldovou otrokyní, dokonalá Aphris z Turie s mandlovýma oèima, kdysi nejbohatší a zøejmì i nejkrásnìjší žena svého mìsta, nyní prostá otrokynì ubara Tuèukù Kamèaka, a nakonec štíhlá, rozkošná Elizabeth Cardwellová s tmavými vlasy a oèima, kdysi hrdá pozemská dívka, nyní jen krásná bezmocná otrokynì bojovníka z Ko-ro-by, dívka s jemným vyzývavým kroužkem tuèuckých žen v nose, dívka, na jejímž stehnì se skvìla zøetelná znaèka ètyø bosèích rohù a jejíž hrdlo zdobil ocelový kroužek, nesoucí mé jméno, dívka, jejíž bouølivé odevzdání ve své bezvýhradnosti ohromilo jak ji, tak mì, jak toho, který porouèel, tak tu, která sloužila, toho, který si bral, a tu, jež nemìla jinou možnost než se zcela podvolit. Když se pøedešlé noci vyvinula z mého náruèí, položila se na koberec a rozplakala se. „Už nemám co dát,“ zvolala. „Už nic!“
„To staèí,“ øekl jsem jí.
A ona plakala radostí a pøitiskla mi hlavu s rozpuštìnými vlasy k boku.
„Je se mnou pán spokojen?“ zeptala se.
„Ano,“ pøisvìdèil jsem. „Ano, Vella, kadžira mira. Jsem spokojen. Jsem opravdu spokojen.“
Seskoèil jsem s kaiily a rozbìhl se k vozu. Dívka, která tam èekala, radostnì vykøikla a rozbìhla se ke mnì. Uchopil jsem ji do náruèe a naše rty se setkaly: „Jsi zachránìn! Jsi zachránìn!“ plakala.
„Ano,“ øekl jsem, „jsem zachránìn — ty jsi zachránìna — a svìt je zachránìn!“
Tehdy jsem vìøil, že mluvím pravdu.
Doba pro lov tumitù, velkých masožravých nelétavých ptákù jižních rovin, se zøejmì blížila. Kamèak, Harold a ostatní ji oèekávali s velkou dychtivostí. Teï, když byl Kutaituèik pomstìn, Kamèak už o Turii nejevil zájem. Pøesto si pøál obnovu mìsta, snad proto, aby nomádi získali trh, na nìmž by mohli, pokud by nájezdy na karavany nepøinášely valnou koøist, smìnit kùže a rohovinu za potøebné zboží.
Poslední den pøed stažením nomádù z Turie, mìsta s devíti branami a vysokými hradbami, uspoøádal Kamèak slyšení v paláci Phania Turma. Sám turiánský ubar a Kamras, nìkdejší obránce Turie, oba odìní v kes, byli pøipoutáni øetìzy u dveøí a museli umývat nohy tìm, kdo vstupovali dovnitø.
Tuna byla bohaté mìsto, a pøestože velké množstí zlata obdrželi Ha-Keelovi tarnští jezdci a obránci Saphrarova domu, byla to ve srovnání s celkem jen malá èást, a to i bez ohledu na majetek, který s sebou odnesli mìšané, jimž Kamèak dovolil opustit hoøícího mìsto. Jen bohatství samotného Saphrara, uložené v tuctech obrovských podzemních skladiš, by postaèilo k tomu, aby uèinilo každého Tuèuka, a snad i každého Kassara a Kataje, zámožným mužem — velmi zámožným mužem — v kterémkoli mìstì Goru. Pøipomnìl jsem si, že nikdy pøedtím, za celá tisíciletí od založení mìsta, nebyla Turia dobyta.
Avšak Kamèak rozhodl, že znaèná èást tohoto bohatství — asi jedna tøetina — má zùstat ve mìstì, aby mohlo být obnoveno.
Jako Tuèuk se ovšem Kamèak nedokázal pøimìt k téže shovívavosti, pokud šlo o mìstské ženy, a pìti tisícùm nejkrásnìjších dívek z Turie byly vypáleny znaèky. Tyto dívky pak obdrželi velitelé setnin, aby jimi obdarovali své nejstateènìjší a nejlítìjší bojovníky. Ostatním bylo dovoleno zùstat ve mìstì èi odejít nìkterou z bran a vyhledat své blízké za hradbami mìsta. Kromì svobodných žen navíc padlo do rukou bojovníkù i mnoho otrokyò. Ty byly rovnìž pøedány velitelùm setnin. Nejnádhernìjší mezi nimi byly krásky ze zahrad rozkoše Saphrara z Turie. Zotroèené nomádky byly samozøejmì osvobozeny. Ostatní však, s výjimkou tìch, jež pocházely z Ko-ro-by a za nìž jsem se pøimluvil, musely vymìnit své navonìné hedvábí a vyhøívané láznì za útrapy koèovného života, péèi o bosky a náruèí nomádských pánù. Avšak jen málo z nich, snad pøekvapivì, se zdráhalo vymìnit pøepychové radosti Saphrarových zahrad za vítr a prach otevøené stepi, pach boskù a kroužek muže, který je bude zcela ovládat, avšak pro kterého budou ženami, osobitými, krásnými a cenìnými v tajném svìtì jeho vozu.
Na trùnì v paláci Phania Turma sedìl Kamèak ve fialovém plášti ubara, který mìl nedbale pøehozen pøes jedno rameno. Pod pláštìm bylo vidìt jeho tuèucký kožený odìv. Nesedìl už na trùnì pøísnì a zamyšlenì, ale rozhodoval o rùzných podrobnostech s dobrou náladou a pøerušoval jednání jen tehdy, když chtìl hodit kus masa své kaiile. Kolem trùnu se nacházela bohatá koøist, jejíž souèástí bylo i nìkolik nejkrásnìjších turiánských panen, které mìly na sobì pouze sirik. U Kamèakova pravého kolena kleèela Aphris z Turie, obleèená v kadžir, avšak bez pout.
Poblíž trùnu stáli rovnìž velitelé tisícù a nìkteøí velitelé setnin, mnozí se svými ženami. Vedle mì, obleèená v krátké kožené sukni nomádky, avšak s kroužkem na krku, stála Elizabeth Cardwellová. Povšiml jsem si, že podobnì obleèená a s kroužkem kolem hrdla stála krok za Haroldem i ohnivá Hereena. Byla to v ten den zøejmì jediná z nomádských dívek, jež zùstala otrokyní, a záleželo jen na jejím pánovi, Haroldovi z národa Tuèukù, zda se na tom nìco zmìní. „Kroužek na jejím hrdle se mi docela líbí,“ poznamenal jednou ve svém voze, než jí pøikázal, aby pøipravila jídlo pro Kamèaka, Aphris, mì a Elizabeth èi Vellu, jak jsem jí obèas øíkal. Usoudil jsem, že pyšná Hereena ještì dlouho zùstane otrokyní Harolda z národa Tuèukù.
Pøed Kamèakùv dvùr byli jeden po druhém pøivleèeni významní muži z Turie, odìní v kes a spoutaní øetìzy. Kamèak každému z nich oznámil: „Tvé zboží a tvé ženy jsou mé. Kdo je pánem Turie?“
„Kamèak z národa Tuèukù,“ odpovídali a pak je odvlekli pryè.
Nìkterých se ještì tázal: „Byla Turia dobyta?“
A oni sklánìli hlavy a odpovídali: „Byla dobyta.“
Nakonec pøivlekli pøed trùn Phania Turma a Kamrase a pøinutili je pokleknout.
Kamèak ukázal na nesmírné bohatství nahromadìné kolem nìho. „Èí je bohatství Turie?“ tázal se.
„Kamèaka z národa Tuèukù,“ øekli.
Kamèak vjel prsty do vlasù Aphris z Turie a láskyplnì k sobì pøitáhl její hlavu.
„Èí jsou ženy Turie?“ zeptal se.
„Kamèaka z národa Tuèukù,“ opakovali oba muži.
„Kdo,“ zasmál se Kamèak, „je ubarem Turie?“
„Kamèak z národa Tuèukù,“ hlesli ti dva.
„Pøineste domovský kámen mìsta,“ poruèil Kamèak. Ihned mu podali starý oválný kámen s vyrytým poèáteèním písmenem mìsta.
Kamèak pozvedl kámen nad hlavu. Oba muži, kteøí pøed ním kleèeli, sledovali jeho poèínání s hrùzou v oèích.
Ale Kamèak neroztøíštil kámen o podlahu, jak se obávali. Místo toho povstal z trùnu a vložil ho do spoutaných rukou Phania Turma. „Turia žije,“ øekl mu, „ubare.“
Phanius Turmus pøitiskl domovský kámen mìsta k srdci a z oèí mu vytryskly slzy.
„Ráno,“ prohlásil Kamèak, „se vracíme do tábora.“
„Ušetøíš Turii, pane?“ zeptala se udivenì Aphris, jež znala nenávist, kterou k tomuto mìstu choval.
„Ano,“ pøisvìdèil, „Turia bude žít.“
Aphris na nìho nechápavì hledìla. Já sám byl pøekvapen, avšak nechtìl jsem o tom hovoøit. Myslel jsem si, že Kamèak bude chtít znièit kámen, zlomit tak srdce mìsta a zanechat je rozboøené v myslích lidí. Až teprve pøi slyšení v paláci Phania Turma jsem poznal, že hodlá ponechat mìstu jeho svobodu i duši. Do té doby jsem se pouze domníval, že Turiánci se budou smìt vrátit a že hradby zùstanou stát. Netušil jsem, že mìstu bude zachován i domovský kámen.
Takové jednání mi pøipadalo na dobyvatele a Tuèuka zvláštní.
Rozhodl tak jen proto, že vìøil, jak kdysi øekl, že nomádi potøebují nepøítele? Nebo k tomu mìl ještì nìjaký jiný dùvod?
Náhle se u dveøí strhla jakási vøava a do sálu vtrhli tøi muži doprovázení nìkolika dalšími.
První z nich byl Conrad z národa Kassarù, druhý Hakimba z národa Katajù. Tøetího muže jsem neznal, avšak dle odìvu to byl Paravaci. V patách jim kráèeli ostatní muži, mezi nimiž jsem spatøil Albrechta z národa Kassarù a za ním Tenèiku, která byla k mému údivu obleèena do krátké kožené suknì a zbavena kroužku. V pravé ruce nesla jakýsi plátìný sáèek.
Conrad, Hakimba a Paravaci pøedstoupili pøed Kamèakùv trùn. Jak se slušelo na ubary jejich národù, ani jeden z nich nepoklekl.
„Znamení byla seètena,“ promluvil Conrad.
„Byla vyložena velmi peèlivì,“ øekl Hakimba.
„Poprvé za více než sto let,“ pravil Paravaci, „mají nomádi ubara sana, jediného ubara, pána všech vozù!“
Kamèak povstal, shodil z ramene fialový pláš turiánského ubara a stanul pøed nimi v èerném koženém odìvu Tuèuka.
Tøi ubaøi k nìmu pozvedli své paže jako jeden muž.
„Kamèak,“ zvolali, „ubar san!“
K jejich volání se v místnosti pøipojovali další a další, vèetnì mì. „Kamèak, ubar san!“
Kamèak rozpøáhl paže a sál ztichl. „Všichni z vás,“ pravil, „Kassaøi, Katajové a Paravacijové, máte své vlastní vozy a bosky. Žijte tak — ale v èase války, až pøijdou ti, kdo by nás chtìli rozdìlit, kdo by proti nám chtìli bojovat, ohrožovat naše vozy, bosky a ženy, naši step, naši zemi, veïme válku spoleènì — a nikdo už se neodváží postavit nomádským národùm. Tøebas žijeme oddìlenì, každý z nás patøí k nomádùm, a toho, co nás rozdìluje, je ménì než toho, co nás spojuje. Každý z nás ví, že zabít boska je špatné a že èlovìk má být hrdý, odvážný a má bránit vozy a ženy. Víme, že je dobré být silný a svobodný — a spoleènì budeme silní a budeme i svobodní. Zavažme se k tomu slibem.“
Trojice ubarù pøistoupila ke Kamèakovi a položili pravice na sebe.
„Zavazujeme se k tomu slibem,“ prohlásili, „zavazujeme se k tomu slibem.“
Potom odstoupili zpìt. „Buï pozdraven Kamèak,“ zvolali, „ubar san!“
„Buï pozdraven Kamèak,“ ozývalo se po celém sále, „Kamèak, ubar san!“
Bylo už pozdì odpoledne, když se všechny záležitosti toho dne vyøešily a velký pøijímací sál se vyprázdnil.
Nakonec zùstalo jen nìkolik velitelù tisíce a setnin, Kamèak a Aphris. Harold a já jsme zùstali též, a spoleènì s námi i Hereena a Elizabeth.
Krátce pøedtím odešli Albrecht s Tenèikou a Dina z Turie se svými dvìma tuèuckými strážci, kteøí ji chránili po pádu mìsta.
Tenèika pøistoupila k Dinì z Turie.
„Už nenosíš kroužek,“ prohodila Dina z Turie.
Tenèika ostýchavì sklonila hlavu. „Jsem svobodná,“ øekla.
„Vrátíš se do Turie?“ zeptala se Dina.
„Ne,“ odpovìdìla s úsmìvem Tenèika. „Zùstanu s Albrechtem — u nomádù.“
Albrecht mezitím opodál rozmlouval s Conradem, ubarem Kassarù.
„Tady,“ vsunula Tenèika Dinì do ruky plátìný sáèek, který pøinesla s sebou. „Ty jsou tvoje. Patøí ti, vyhrála jsi je.“
Dina pøekvapenì otevøela sáèek. Uvnitø byly poháry, prstýnky a zlaté pøedmìty, jimiž ji Albrecht obdaroval za její mnohá vítìzství v bìžeckých soubojích proti bole.
„Vezmi je,“ naléhala Tenèika.
„Ví o tom?“ ptala se Dina.
„Ovšemže,“ ujistila ji Tenèika.
„Je hodný,“ pøikývla Dina.
„Miluji ho,“ øekla Tenèika, políbila Dinu a odbìhla.
Pøistoupil jsem k Dinì z Turie a pohlédl na pøedmìty, které dostala. „Musela jsi bìhat opravdu dobøe,“ podotkl jsem.
Záøila radostí. „To je víc než dost, abych si mohla najmout pomoc,“ øekla. „Otevøu znovu obchod svého otce a bratrù.“
„Když budeš chtít,“ nabídl jsem jí, „dám ti stokrát tolik.“
„Nechci,“ usmála se na mì, „protože tohle je mé.“
Potom si na okamžik sòala závoj a políbila mì. „Sbohem, Tarle Cabote,“ øekla. „Pøeji ti všechno dobré.“
„A já tobì,“ odpovìdìl jsem, „pøeji všechno dobré, vznešená Dino z Turie.“
Zasmála se. „Bláznivý bojovníku,“ plísnila mì, „jsem jen dcera pekaøe.“
„Byl to vznešený a stateèný muž,“ øekl jsem.
„Dìkuji ti,“ pøikývla.
„A jeho dcera je také vznešená a stateèná žena,“ dodal jsem, „a navíc krásná.“
Zadržel jsem její ruku, kterou si opìt chtìla upravit závoj, a ještì jednou jsem ji naposled políbil.
Když si pøipevnila závoj, dotkla se pod ním špièkami prstù svých rtù a krátce je pøitiskla k mým. Pak se obrátila a spìšnì odešla.
Elizabeth nás pozorovala, avšak neprojevovala žádnou zlost ani podráždìní.
„Je krásná,“ øekla.
„Ano, je,“ pøisvìdèil jsem a otoèil se k ní. „I ty jsi krásná.“
„Já vím,“ usmála se na mì.
„Marnivá dívko,“ okøikl jsem ji.
„Gorejka nemusí pøedstírat, že není hezká,“ namítla Elizabeth, „zvláš pokud ví, že je krásná.“
„To je pravda,“ potvrdil jsem, „ale kde jsi pøišla k tomu, že jsi krásná?“
„Mùj pán mi to øekl,“ pohodila hlavou, „a mùj pán nelže — nebo snad ano?“
„Ne èasto,“ pøipustil jsem, „zejména ne v dùležitých vìcech.“
„A všimla jsem si, že se na mì muži dívají,“ pokraèovala, „takže vím, že bych vynesla dobrou cenu.“
Zøejmì jsem vypadal pohoršenì.
„Nepochybnì mám hodnotu mnoha tarnských mincí,“ øekla Elizabeth sebejistì.
„To ano,“ uznal jsem.
„Takže jsem krásná,“ uzavøela.
„To je pravda.“
„Ale ty mì neprodáš,“ ujišovala se, „že ne?“
„Ne hned,“ prohlásil jsem. „Až podle toho, jak s tebou budu spokojen.“
„Ale Tarle!“
„Pane,“ napomenul jsem ji.
„Pane,“ øekla poslušnì.
„Nuže?“ otázal jsem se.
„Budu se snažit,“ usmála se, „abys se mnou byl spokojen.“
„To ti radím.“
„Miluji tì,“ øekla náhle, „miluji tì — Tarle Cabote, pane.“ Položila mi paže okolo krku a políbila mì.
Držel jsem ji dlouho v náruèí a chutnal teplo jejích rtù a jemné dotyky jejího jazyka.
„Tvá otrokynì,“ zašeptala, „pane — navždy tvá otrokynì.“
Bylo tìžké uvìøit, že tato skvìlá kráska s kroužkem na krku v mém náruèí byla kdysi prostou Pozemšankou, že tato ohromující dívka, tuèucká i gorejská, je táž sleèna Elizabeth Cardwellová, mladá sekretáøka, jež se nevysvìtlitelnì ocitla na rovinách Goru, vržena pøímo doprostøed událostí, jimž nemohla rozumìt. A byla pøedtím èímkoli, kartièkou u píchacích hodin, osobním spisem, nepodstatným zamìstnancem s urèitým platem a povinností pùsobit pøíznivým dojmem na jiné zamìstnance, sotva dùležitìjší než ona sama, byla nyní plná života a svobodná ve svých citech, jakkoli její tìlo mohly poutat øetìzy. Byla vášnivá, milující, má. Pøemýšlel jsem, zda by se podobná promìna stala i v pøípadì jiných Pozemšanek, které snad, aniž si to zcela uvìdomovaly, touží po muži a svìtì, kde by se musely stát ženami, protože by jim nezbývala žádná jiná možnost, po svìtì, kde by se mohly nadechnout a rozbìhnout, smát se, být milované a milující a ve svých srdcích koneènì otevøené a volné, aèkoli by paradoxnì na èas, nebo dokud by muž nerozhodl jinak, nosily kroužek otrokynì. Avšak takové myšlenky jsem zavrhl jako pošetilé.
V trùnním sále zùstal jen Kamèak s Aphris, Harold s Hereenou a já s Elizabeth Cardwellovou.
„Nu,“ pohlédl na mì Kamèak, „sázku jsem vyhrál.“
Vzpomnìl jsem si, že pøed nìkolika dny uzavøel sázku sám se sebou. „Hrál jsi o všechno,“ øekl jsem, „když ses nevzdal Turie a nevrátil ses bránit vozy a bosky Tuèukù a když jsi spoléhal, že Katajové a Kassaøi nám pøijdou na pomoc.“ Zavrtìl jsem hlavou. „Byla to nebezpeèná hra.“
„Možná ne tak nebezpeèná,“ odtušil, „protože Kataje a Kassary znám lépe než oni sami.“
„Zmiòoval ses ale,“ pøipomnìl jsem, „že to není vše a sázka dosud není rozhodnuta.“
„Nyní už je rozhodnuta,“ odpovìdìl Kamèak.
„Oè šlo v druhé èásti sázky?“
„V tom, že Katajové a Kassaøi — a èasem i Paravacijové — si uvìdomí, že když budeme rozdìleni, mohli bychom být znièeni jeden po druhém, a pochopí nutnost sjednocení praporcù a všech tisícù pod jednotným velením.“
„Že uznají potøebnost ubara sana?“ otázal jsem se.
„Ano,“ øekl Kamèak, „právì o to v té sázce šlo — že jim to dokážu.“
„Buï pozdraven,“ øekl jsem, „Kamèak, ubar san!“
„Buï pozdraven,“ zvolal Harold, „Kamèak, ubar san!“
Kamèak se usmál a sklopil zrak. „Brzy pøijde èas lovu tumitù,“ øekl.
Když se obrátil k odchodu z trùnního sálu Phania Turma, Aphris se ihned zvedla a pøipojila se k nìmu.
Ale Kamèak se otoèil a mlèky se na ni podíval. Tázavì mu hledìla do oèí. Bylo tìžké z jeho tváøe cokoli vyèíst. Stáli velice blízko u sebe.
Kamèak ji jemnì uchopil za ramena, pøitáhl ji k sobì a velice pomalu ji políbil.
„Pane?“ otázala se.
Kamèak odemkl klíèkem malý tìžký zámek na jejím ocelovém turiánském kroužku a pak kroužek otevøel a odhodil.
Aphris mírnì potøásla hlavou a nevìøícnì se dotkla svého hrdla.
„Jsi volná,“ sdìlil jí Kamèak.
Dívka na nìho zaraženì pohlédla.
„Neboj se,“ dodal. „Dostaneš majetek.“ Usmál se. „Budeš znovu nejbohatší ženou v celé Turii.“
Nevìdìla, co na to odpovìdìt.
Dívku i nás ostatní to ohromilo. Všichni jsme vìdìli, co Kamèak podstoupil, jen aby ji získal. Všichni jsme znali cenu, jakou byl nedávno ochoten zaplatit za to, aby se mu vrátila.
Nemohli jsme uvìøit tomu, co udìlal.
Kamèak ráznì pøešel ke své kaiile, která byla uvázaná za trùnem. Vložil jednu nohu do tømenu a vyhoupl se do sedla. Potom, aniž zvíøe pobídl, vyjel z trùnního sálu. My ostatní jsme ho následovali, s výjimkou Aphris, která zùstala strnule stát vedle trùnu ubara, obleèená v kadžir, avšak bez kroužku, nyní svobodná. Rukama si zakrývala ústa a vrtìla hlavou.
Kráèel jsem za Kamèakovou kaiilou. Harold šel vedle mì. Hereena a Elizabeth nás následovaly asi dva kroky za námi, jak kázal mrav.
„Proè ušetøil Turii?“ zeptal jsem se Harolda.
„Jeho matka byla Turiánka,“ odpovìdìl Harold.
Pøekvapenì jsem se zastavil.
„To ti nikdo neøekl?“ podivil se Harold.
„Ne,“ zavrtìl jsem hlavou, „neøekl.“
„Bylo to po její smrti,“ dodal Harold, „kdy Kutaituèik poprvé okusil smotek kandy.“
„To jsem nevìdìl,“ øekl jsem.
Kamèak byl nyní pomìrnì daleko pøed námi.
Harold mi pohlédl do oèí. „Ano, byla to turiánská dívka, již Kutaituèik zajal jako otrokyni. Ale pak si ji zamiloval a daroval jí svobodu. Zùstala s ním až do své smrti jako ubarovna Tuèukù.“
Kamèak na nás èekal za hlavní branou paláce Phania Turma. Tam byly uvázány i naše kaiily a my na nì nasedli. Hereena a Elizabeth bìžely vedle našich tømenù.
Zamíøili jsme dlouhou tøídou k hlavní bránì Turie.
Kamèak mìl v tváøi neproniknutelný výraz.
„Poèkejte!“ zaslechli jsme.
Obrátili jsme svá zvíøata a spatøili Aphris z Turie, bosou, obleèenou v kadžir, která bìžela za námi.
Zastavila se u Kamèakova tømenu a sklonila hlavu.
„Co to znamená?“ tázal se Kamèak stroze.
Dívka neodpovídala a dále stála s hlavou sklonìnou.
Kamèak obrátil svou kaiilu, rozjel se opìt k hlavní bránì a my ostatní jsme ho následovali. Aphris, podobnì jako Hereena a Elizabeth, bìžela vedle jeho tømenu.
Kamèak pøitáhl otìže a všichni jsme znovu zastavili. Aphris se také zastavila a sklonila hlavu.
,Jsi svobodná,“ øekl jí Kamèak.
Zápornì potøásla hlavou. „Ne,“ øekla, „patøím Kamèakovi z národa Tuèukù.“
Plaše pøiložila hlavu ke Kamèakovì kožešinové botì.
„Nerozumím ti,“ øekl Kamèak.
Pozvedla hlavu a v jejích oèích se zaleskly slzy. „Prosím,“ zašeptala, „pane.“
„Proè?“ zeptal se Kamèak.
„Zalíbil se mi pach boskù,“ usmála se.
Kamèak se rovnìž usmál a napøáhl k dívce ruku. „Pojeï se mnou, Aphris z Turie,“ pravil Kamèak z národa Tuèukù.
Chopila se jeho podané ruky a on dívku vytáhl k sobì do sedla, kde se obrátila a položila mu hlavu na pravé rameno. Její tìlo se otøásalo vzlyky.
„Tato žena,“ prohlásil Kamèak z národa Tuèukù ostrým hlasem, v kterém však bylo patrné dojetí, „se jmenuje Aphris — vìzte, že je to ubarovna Tuèukù, ubarovna sana, ubarovna sana mého srdce!“
Nechali jsme Kamèaka s Aphris jet napøed a pak jsme je následovali s odstupem asi dvou set metrù k hlavní bránì Turie. Nechali jsme za sebou mìsto, jeho domovský kámen a obyvatele a vraceli jsme se do tábora na otevøenou vìtrnou step, za vysoké hradby poprvé dobyté Turie, metropole jižních rovin Goru s devíti branami.
Otrokyni Tuce se nevedlo dobøe, když padla do rukou Elizabeth Cardwellové.
V táboøe Tuèukù mì Elizabeth požádala, aby mohla ještì alespoò hodinu zùstat otrokyní.
„Proèpak?“ podivil jsem se.
„Protože páni se pøíliš nestarají o rozmíšky mezi otrokynìmi,“ prohlásila.
Pokrèil jsem rameny. Vìdìl jsem, že potrvá pøinejmenším hodinu, než se vypravím na cestu do Sardaru s vejcem knìží-králù bezpeènì uloženým v sedle mého tarna.
Kolem Kamèakova vozu se shromáždilo nìkolik lidí, mezi nimi i pán Tuky se svou dívkou. Vzpomnìl jsem si, jak krutì se k Elizabeth chovala po ty dlouhé mìsíce, které pozemská dívka strávila mezi Tuèuky, a jak ji muèila dokonce i tehdy, když byla bezmocnì uzavøena do klece pro sleeny, jak se jí posmívala a bodala ji holí na bosky.
Snad si domyslela, co má Elizabeth za lubem, protože jakmile Amerièanku uvidìla, obrátila se a prchala pryè.
Dívky ubìhly sotva padesát metrù, když jsme zaslechli zdìšený jekot a spatøili, jak Elizabeth složila Tuku na zem chvatem, který by dìlal èest profesionálnímu hráèi americké verze fotbalu. Hned poté se v prašné ulièce mezi vozy strhla zuøivá rvaèka, pøi níž došlo na zuby, nehty, facky a obèas i na snadno rozpoznatelné údery drobných pìstí, zøejmì vedené se znaènou silou, zasahující rùznì odolné køivky jejich tìl. Tuka zakrátko prosila o slitování. Vzpomínám si, že v té chvíli Elizabeth kleèela na turiánské dívce, držela ji za vlasy a vláèela její hlavu v hlínì. Elizabethin kožený tuèucký oblek byl znaènì potrhaný, avšak Tuka, jež byla pøedtím odìna pouze v kadžir, dopadla ještì hùøe. Když Elizabeth skonèila, zùstala jí jen kurla, èervená páska do vlasù, kterou jí Elizabeth spoutala ruce za zády. Elizabeth pak ještì provlékla jejím nosním kroužkem øemínek a odtáhla ji k vodì, kde hodlala najít vhodný prut. Když našla takový, který se jí hodil délkou, tlouškou i pružností, ulomila ho, pøivázala Tuku za kroužek k nízkému, avšak odolnému keøi a poøádnì ji zmrskala. Potom dívku odvázala a dovolila jí, s øemínkem stále provleèeným jejím nosním kroužkem a rukama spoutanýma za zády, prchat do vozu svého pána. Celou cestu ji však pronásledovala jako lovecký sleen a mrskáním ji neustále pohánìla vpøed.
Koneènì, zhluboka oddychujíc, s odøeninami a podlitinami na rùzných místech tìla, napùl nahá, stanula Elizabeth vítìzoslavnì znovu po mém boku, kde skromnì poklekla jako poslušná otrokynì.
Když popadla dech, sòal jsem z jejího hrdla kroužek a ona byla opìt svobodná.
Posadil jsem ji do sedla tarna a øekl jsem jí, aby se pøidržela hrušky. Po nasednutí jsem ji hodlal pøipoutat k hrušce a sám sebe pøepásat širokým bezpeènostním popruhem, který bývá fialový a tvoøí nedílnou souèást tarnského sedla.
Nezdálo se, že by Elizabeth nìjak vydìsily vyhlídky na to, že poletí na tarnu. Potìšilo mì, když jsem našel v jejím zavazadle náhradní odìvy. Vìdìl jsem, že je bude potøebovat, nebo alespoò nìkteré z nich.
Kamèak se svou Aphris a Harold s Hereenou, jež byla dosud jeho otrokyní, se s námi pøišli rozlouèit. Hereena kleèela vedle Harolda. Jednou, když se odvážila dotknout tváøí jeho pravého stehna, ji Harold dobromyslnì odstrèil.
,Jak se daøí boskùm?“ zeptal jsem se Kamèaka.
„Mají se dobøe,“ øekl.
„A kvivy jsou ostré?“ obrátil jsem se k Haroldovi.
„Snažíme se, aby byly,“ znìla jeho odpovìï.
„Také je tøeba mazat nápravy vozù,“ pøipomnìl jsem Kamèakovi.
„Ano,“ pøisvìdèil, „to je pravda.“
Potøásl jsem si s obìma muži rukama.
„Pøeji ti všechno dobré, Tarle Cabote,“ øekl Kamèak.
„Pøeji ti všechno dobré, Kamèaku z národa Tuèukù,“ øekl jsem.
„Nejsi tak špatný,“ prohodil Harold, „na Korobánce.“
„Ani ty nejsi tak špatný,“ uznal jsem, „— na Tuèuka.“
„Pøeji ti všechno dobré,“ øekl Harold.
„Pøeji ti všechno dobré,“ øekl jsem.
Rychle jsem vystoupil po krátkém žebøíku do sedla tarna a poté ho smotal. Pak jsem nìkolikrát otoèil bezpeènostní popruh Elizabeth Cardwellové kolem pasu a uvázal ho k hrušce.
Harold a Kamèak se na mì dívali. V oèích obou se leskly slzy. Na Haroldovì tváøi se jako šarlatový prýmek skvìla šikmá jizva odvahy.
„Nikdy nezapomeò,“ øekl Kamèak, „že ty a já jsme spolu drželi trávu a zem.“
„Nikdy na to nezapomenu,“ ujistil jsem ho.
„A také si pamatuj,“ pøidal se Harold, „že jsme v Turii spoleènì získali jizvu odvahy.“
„Budu si to pamatovat,“ slíbil jsem.
„Tvùj pobyt u nomádù,“ øekl Kamèak, „se odehrál na pøelomu dvou našich rokù.“
Pøíliš jsem jeho poznámce nerozumìl. To, co øekl, však byla samozøejmì pravda.
„Ty roky,“ dodal s úsmìvem Harold, „byly dva — Rok, kdy Tarl Cabot pøišel k nomádùm, a Rok, kdy Tarl Cabot velel tisíci.“
Snažil jsem se potlaèit dojetí. To byly názvy let, které pro budoucnost zaznamenají vykladaèi rokù, jejichž pamì obsahovala jména tisíce po sobì jdoucích rokù zpìt.
„Ale v této dobì se udály mnohem dùležitìjší vìci,“ namítl jsem, „obléhání Turie, dobytí mìsta, volba ubara sana!“
„My si však chceme nejvíce ze všeho pamatovat Tarla Cabota,“ odpovìdìl Kamèak.
Mlèel jsem.
„Kdybys náhodou potøeboval Tuèuky, Tarle Cabote,“ øekl mi Kamèak, „nebo Kataje, Kassary èi Paravacije, dej nám vìdìt a my pøijedeme. Pøijedeme za tebou kamkoli, tøeba až do mìst na Zemi.“
„Ty víš o Zemi?“ otázal jsem se. Vzpomnìl jsem si na Kamèakovy a Kutaituèikovy dotazy, když na toto téma vyslýchali mì i Elizabeth Cardwellovou a jež jsem tehdy považoval za projevy nedùvìøivosti a pochybností.
„My Tuèukové víme mnoho vìcí,“ usmál se Kamèak, „víc, než jsme ochotni prozradit. A tì provází štìstí, Tarle Cabote, veliteli tisíce Tuèukù, bojovníku z Ko-ro-by!“
Pozvedl jsem ruku na pozdrav a pøitáhl první øemen. Velký tarn zamával køídly a vznesl se do vzduchu. Tuèukové zmizeli v prachu, který zvíøilo tøepetání jeho mocných køídel. Vozy, rozložené v táboøe, prostírajícím se celé pasangy daleko, se záhy ocitly hluboko pod námi. Ze høbetu tarna jsme zahlédli potok, z nìhož Elizabeth brávala vodu, oltáøe v Údolí znamení a vìže vzdálené Turie. Vše bylo malièké jako dìtské hraèky.
Elizabeth Cardwellová plakala. Položil jsem paži kolem jejích ramen, abych ji utìšil a zaštítil pøed prudkým vìtrem. Zlostnì jsem si uvìdomil, že pichlavý vítr vehnal slzy do oèí i mnì.
Na Tarla Cabota z Ko-ro-by je spáchán atentát, pøi nìmž zahyne jiný váleèník. Tarl Cabot se vydává po stopách vrahù, aby pomstil vlastní smrt. To vše se doètete v knize Johna Normana Vrahem na planetì Gor, kterou vydá nakladatelství United Fans a.s. ve spolupráci s Klubem Julese Vernea
Praha v létì 1997.
Tuto knihu, stejnì jako další knihy United Fans a. s., si mùžete objednat u zásilkové služby
WS, Táborská 42,14000 Praha 4
tel. (02) 690 49 04
Kni n ada Poutn k
John Norman: Nomads of Gor, Volume II
John Norman: Nomádi na planetì Gor, II. díl
P eklad: Stanislav Kadlec
Ilustrace na ob lce a frontispis:
Boris Vallejo via Agentur Schlück
Ob lku graficky upravil Martin Zhouf
Vydal United Fans, a. s.
ve spolupr ci s Klubem Julese Vernea Praha
v roce 1997
Odpov dn redaktor: E. ierny
Adresa redakce: Mat chova 14, 14000 Praha 4
Sazba: Brhl k & Mod inka (syst mTEX)
Cena: 87,- K
|
