Netiquette

Netiquette: soubor pravidel a zásad slusného chování v prostředí počítačových sítí a elektronických komunikací. Konkrétní obsah těchto pravidel a zásad se vyvinul v době akademické minulosti Internetu, a bez zásadnějsích změn platí i dnes, kdy je Internet v rukou komerční sféry a 14314r1717o pouzívá se i pro komerční účely a na komerční bázi. Pravidla netikety by vsak měla být dodrzována i mimo Internet.

Vsude tam, kde spolu komunikují lidé ve dvojicích či větsích kolektivech, je zapotřebí dodrzovat určitá pravidla - a to nejen při "společenském styku", kdy by si lidé měli prokazovat vzájemnou úctu, neskákat si do řeči, mluvit slusně atd. Stejně tak to platí i pro novodobé formy elektronické komunikace, a netýká se to pouze vseobecné lidské slusnosti, ale také důsledků odlisností a specifik elektronické formy komunikace. Ani při elektronické komunikaci, ať jiz v rámci Internetu, například elektronickou postou či v jiném prostředí, by si lidé neměli nadávat, častovat se nevybíravými výrazy, urázet se apod. - v tomto ohledu se slusné chování v prostředí počítačových sítí nijak zásadněji nelisí od slusného chování kdekoli jinde. Významnějsí odlisnosti síťové etikety (netikety) vyplývají az z toho, ze elektronická forma komunikace přeci jen funguje jinak jen například komunikace slovní či listovní, a ze její moznosti jsou v mnoha směrech nesouměřitelné s moznostmi klasických forem komunikace. Proto je třeba dát pozor předevsím na takové věci, které v bězném "ne-elektronickém" světě sice nejsou dvakrát vítané a zádoucí, ale míra jejich nevhodnosti je zde mnohem mensí nez ve světě elektronických komunikací, kde mohou působit mnohem větsí problémy. Jen pro představu - například dosah mluveného slova je dán nasimi fyzickými dispozicemi, někdo sice "dokřičí" dále nez druhý, ale nikdy ne třeba do jiného města. Naproti tomu jediný "elektronický výkřik", například ve formě zprávy elektronické posty, můze snadno obletět třeba celou zeměkouli, a jeho rozeslání "na vsechny mozné strany" nemusí dát autorovi o nic více práce, nez odeslání zprávy jednomu jedinému příjemci. Právě takovéto odlisnosti jsou nejnebezpečnějsí, a celá síťová etiketa (netiketa) je předevsím o tom, jak se vyvarovat jejich zneuzití.

Není v moznostech ani v intencích této rubriky dopodrobna rozvádět zásady síťové etikety, a proto snad jen tu nejstručnějsí moznou definici: kromě té části, která je víceméně shodná se zásadami slusného chování kdekoli jinde a pozaduje celkovou slusnost a ohleduplnost, síťová etiketa zakazuje takové chování, které by mohlo komukoli způsobit jakoukoli újmu, komplikaci, či jej nějak omezit nebo mu ztízit jeho práci. Místo obecných úvah a podrobnějsího rozboru si raději zkusme přiblízit jeden konkrétní dílčí aspekt, který je dnes asi nejpalčivějsí. Je jím rozesílání nevyzádaných zásilek, nejčastěji prostřednictvím elektronické posty.

Jak jsme si jiz naznačili, poslat někomu něco elektronickou postou je velmi snadné, a v mnoha případech dokonce platí, ze rozeslat jednu a tu samou zprávu na mnoho různých adres je stejně lehké a snadné, jako rozeslat ji na jednu adresu (jakmile má odesilatel k dispozici vsechny potřebné adresy). Takováto snadnost a efektivnost elektronické posty v roli distribučního mechanismu pak můze snadno svádět k tomu, aby lidé posílali nejrůznějsí zásilky příjemcům, kteří si nic takového nevyzádali, neprojevili o to zájem, a mnohdy si takovéto zásilky vůbec nepřejí dostávat. Stejný problém s rozesíláním nevyzádaných zásilek samozřejmě existuje i mimo svět elektronických komunikací, kde se k distribuci nejčastěji pouzívá bězná listovní posta. I zde je ale takováto činnost povazována za nevhodnou (a v angličtině se pro nevyzádané zásilky se dokonce ustálilo i trefné označení junk mail). Ve světě elektronických komunikací obecně a Internetu konkrétně má ale rozesílání nevyzádaných zásilek jednu zásadní odlisnost od "listovního" junk mailu. Kdyz někomu přijde do jeho postovní schránky tlustá obálka například s nevyzádaným nabídkovým katalogem určité firmy, můze se nanejvýs cítit obtězován a obálku hodit do kose. V zádném případě mu tím ale nevznikne nějaká finanční újma - náklady na vytistění katalogu a jeho zaslání postou nese v plné výsi odesilatel. Naproti tomu v případě elektronického junk-mailu tomu můze být podstatně jinak: kdyz odesilatel připraví svůj katalog například ve formě multimediální prezentace zvící objemu stovek kilobytů či dokonce jestě více, a rozesle ji různým příjemcům, bude kazdý z nich určitou dobu "stahovat" tuto zásilku z Internetu. Délka stahování bude velmi záviset na způsobu připojení, a nejhůře na tom budou lidé připojení k Internetu přes veřejnou telefonní síť po modemu. Ti mohou větsí soubory stahovat například i celé hodiny, a po celou tuto dobu sami řádně platit za své připojení k Internetu - jednak Telecomu, za pouzití telefonu, a jednak svému providerovi, za přístup k Internetu. Kdyz takovýmto uzivatelům někdo posle nějakou nevyzádanou zakázku, pocítí to okamzitě a dosti drastickým způsobem na své vlastní kapse. Lze se jim pak divit, kdyz budou reagovat velmi ostře? A lze se divit zásadám síťové etikety, ze něco takového velmi důrazně zakazují, s jestě větsí naléhavostí nez s jakou zásady slusného chování nedovolují slusným firmám bezhlavě rozesílat své nabídky listovní postou či faxem na vsechny mozné strany?

Zásady slusného chování v prostředí počítačových sítí vsak nemusí mít vzdy az tak markantní a drastické pozadí. Svůj význam například má i konkrétní forma "vyzádané" elektronické korespondence, která by měla být snadno přehledná, jasná, srozumitelná, a její zpracování by nemělo vyzadovat zbytečně mnoho práce. Jde například i o to, aby se lidé vyjadřovali stručně a výstizně, a dodrzovali určité zásady. Například tu, ze z tzv. předmětu zprávy (subject), by mělo být ihned patrné, o co se jedná (a ne aby zde byly nic neříkající údaje typu "zpráva", "vzkaz", "dopis" a podobně). Lidem, kteří dostávají denně stovky zpráv, to můze výrazně pomoci. Stejně tak je dobrým zvykem při odpovídání na určitou zprávu citovat její originál, ale nikoli celý, nýbrz pouze relevantní pasáze, v nezbytně nutné míře. Pokus by se například přikládala k odpovědi vzdy celá předchozí zpráva, a doslo k několika "obrátkám", můze z původně jednořádkové zprávy záhy vzniknout monstrum velikosti kilobytů, které bude neustále a bez uzitku cirkulovat tam a zpět.