Návykové látky a léčba látkové závislosti

Závislost člověka na návykových látkách je známa od nepaměti. Nejrozsířenějsí látkou byl vsak odjakziva alkohol, který je bězně dostupný celé populaci. Existuje mnoho dalsích návykových látek, jejichz pozívání má daleko drastičtějsí důsledky, jak pro jedince látku uzívajícího, tak pro společnost, ve které daný jedinec zije.

Z farmakologického pohledu je vhodnějsí uzívat pojmů látková, ev. léková závislost nez "drogová" závislost (angl. drug dependen­ce), jak se to často děje nejen v laické, ale i v odborné veřejnosti. Pojem "drogy" pravděpodobně vznikl chybným překladem anglické­ho "drugs" (látky). Ve farmakologické a farmaceutické literatuře je pojem "drogy" vyhrazen rostlinným surovinám jakéhokoli typu a nemá s návykovými látkami nic společného.

Také dříve často pouzívaný pojem toxikomanie pro látkovou zá­vislost (angl. drug dependence) je nesprávný, protoze nevystihuje danou problematiku. Dnes je jasné, ze 313u204d kazdá závislost jedince na návykové látce představuje onemocnění, které má svůj kód v Mezi­národní klasifikaci nemocí: "poruchy dusevní a poruchy chování způsobené psychoaktivními látkami

Zneuzívání návykových látek se často označuje jako abúzus látek (angl. drug abuse). Vzniklý stav látkové (nebo lékové) závislosti (angl. drug dependence), se dnes předevsím označuje jako syndrom závislosti na návykových látkách. Tento syndrom je charak­terizován skupinou fyziologických, behaviorálních a kognitivních jevů, přičemz uzívání nějaké látky dává daný jedinec mnohem větsí přednost před jiným jednáním, kterého si kdysi cenil.

Látková závislost je charakterizována třemi základními jevy. Jsou to: 1. Psychická závislost (nutkavé zneuzívání, náruzivost) je charak­terizována chorobnou touhou po dalsím přívodu látky, a to za cenu obstarání si látky jakoukoli, tedy i kriminální cestou. 2. Tolerance (návyk) vede při dlouhodobém uzívání návykové látky ke snizování jejího účinku, coz nutně vede ke zvysování dávek k dosazení původ­ního efektu. 3. Fyzická závislost (somatická závislost) se projevuje výskytem velmi výrazných projevů, které jsou způsobeny vymizením návykové látky z organismu (při nedodání dalsí dávky) nebo zru­sením jeho účinku (podání specifického antagonisty dané látky); tento tzv. odvykací stav, který můze být spojen s deliriem, se dříve označoval jako "abstinenční syndrom".

Látky nejčastěji vyvolávající látkovou závislost

Mezi látky, které nejčastěji vedou k látkové závislosti patří takové, které mají některé z těchto účinků: snizují strach a napětí, zlepsují náladu, vyvolávají euforii nebo jiné příjemné pocity, zvysují dusevní a tělesný výkon, mění smyslové vnímání a chování. Hlavní skupiny látek a jejich ovlivnění tří základních parametrů látkové závislosti je uvedeno v tabulce.

Léčba látkové závislosti je velmi obtízná a nákladná. Lisí se u jed­notlivých látek, často se označuje jako detoxifikace. Hlavním cílem je přimět pacienta k tomu, aby se navzdy zdrzel dalsího pouzívání návykové látky. Terapii provádějí psychiatři a speciální odborníci na látkovou závislost.

Alkohol Při intoxikaci alkoholem lze pacienta zklidnit i.v. aplikací klomethiazolu (domethiazolum). Základem léčby alkoholismu je rezimová léčba s psychoterapií. Usiluje se o vytvoření podmíněného reflexu, kdy dochází ke spojení pozití alkoholického nápoje a zvrace­ní. Jako emetikum se podává apomorfin. Jinou mozností je podávání disulfiramu který vede po podání alkoholu k nahromadění toxické­ho acetaldehydu.

Opioidy Jako opioidy označujeme látky, které byly původně izo­lovány z opia (zaschlá sťáva z makovic, která obsahuje řadu účinných alkaloidů). Hlavními představiteli této skupiny jsou opium (dříve se zneuzívalo ve formě kouření, ale dnes se v této formě jiz prakticky nepouzívá), morfin heroin ("herák", "háčko") a kodein ("kačko"); kodein je uzivateli často i po domácku upravován na směs účinněj­sích derivátů, které se označují jako braun (brown, "béčko").

Z náhrazek morfinu se zneuzívá pethidin (meperidin) a jeho prekursor MPTP Větsina opioidů je zneuzívána ve formě i.v. injekcí. Metadon (methadon) se větsinou uzívá ke zvládání příznaků při odnětí morfinu nebo heroinu. Alternativou metadonu je sublinguální podání buprenorfinu.

Marihuana je bězně uzívaným názvem pro rostlinu Cannabis sativa ("konopí"). Dalsími názvy pro tuto rostlinu jsou hasis ("has", "hemp", "grass" neboli "tráva" aj.). Při kouření je nebezpečí mimo jiné i vzniku bronchiálních karcinomů. Přípravky obsahující tetrahydrokanabinol se souhrnně označují kanabinoidy; ovlivňují stejné receptory jako endogenní látka anandamid která je derivátem kys. irachidonové.

Barbituráty Látková závislost můze vzniknout na kteroukoli hypnosedativní látku. Ta se můze vyvinout i po dlouhodobém podávání terapeutických dávek. Hlavními představiteli této skupiny jsou barbituráty; vedou k více nezádoucím a nebezpečnějsím účinkům nez benzodiazepiny, a navíc u nich neexistuje specifický antagonista. Zneuzívání barbiturátů je často kombinováno s uzíváním alkoholu a jiných návykových látek.

Kokain ("koks", "coke", "snow", "Charlie") a volná báze kokainu ("crack" - přípravek vzniklý zahřátím kokainu s jedlou sodou a vodou, je určen ke kouření) jsou látky s lokálně anestetickými účinky i centrálně stimulačními účinky, které jsou podmíněny blokádou zpětného příjmu katecholaminů do nervových zakončení. Kokain se aplikuje vsemi známými aplikačními cestami. Nejčastěji se sňupe, dále se podává p.o., i.v. a také se kouří ("crack"). Podáním přípravku "crack" lze dosáhnout účinku nejen velmi rychle, ale podání touto aplikační cestou má silnějsí euforizující účinky nez podání kokainu jinými aplikačními cestami. Podobným způsobem jako "crack" lze vdechovat i prokain, který má vsak značně slabsí účinky nez kokain (lze ho pouzít ke zmírnění návyku na kokain). Kokain vede k vý­znamné psychické závislosti pro silné psychostimulační a euforizující účinky; někdy se mohou vyvinout i halucinace. Tolerance se nevyvíjí i také není silný syndrom z vynechání látky. Touha po uzívání látky je velmi silná, často se setkáváme s lidmi, kteří látku uzívají periodicky.

Amfetamin a dalsí psychostimulancia Účinky budivých aminů a některých anorektik jsou popsány kapitole psychostimulancia. Hlavními předsta­viteli jsou amfetamin (účinná je d-forma, dextroamfetamin, syn. dexedrin), metamfetamin (syn. pervitin, "pécko", "perník", "piko") a methylendioxymetamfetamin (syn. MDMA "ecstasy"). Mezi psychostimulancia jestě patří efedrin.

Látky spadající do této skupiny (tzv. "uppers" neboli látky zvysu­jící dusevní stav) jsou zneuzívány předevsím pro jejich psychostimu­lační účinky, které vyvolávají pocit zvýsených dusevních i fyzických schopností. Velké dávky mohou mít halucinogenní účinky.

Halucinogeny Účinky LSD a dalsích halucinogenů jsou popsány v kapitole psychostimulancia. Hlavními představiteli této skupiny jsou LSD (diethylamid kyseliny d-lysergové, "kyselina", "acid"), trip (směs halucinogenů obsahujících LSD) a z přírodních látek meskalin, psilocin a psilocybin Smísený typ amfetaminového a LSD účinku mají některé substituované amfetaminy a metamfetaminy. Pod názvem "ecstasy" je nejčastěji distribuována látka MDMA (methylen-dioxymetamfetamin). Větsinou se tyto látky pouzívají p.o. a jejich účinky asi souvisejí s blokádou centrálních 5-HT receptorů. Trihexyfenidyl ("trifák") je antiparkinsonikum s antimuskarinovými účinky, které ve velkých dávkách můze vyvolat somnolenci, deliria a halucinace.

Fencyklidin (PCP, "angel dust", "crystal" aj.) a ketamin jsou arylcyklohexylaminy, které vyvolávají disociační celkovou anestézii. Za­tímco druhá jmenovaná látka se uzívá klinicky, fencyklidin je zneuzí­vanou látkou, a to často v kombinaci s jinými látkami, jako alkoholem a marihuanou.

Tabák a nikotin Při kouření tabáku se dostává do organismu az 300 různých chemických látek. Uvádí se, ze nejdůlezitějsí slozkou, která je zodpovědná za návyk kouření, je nikotin. Malé dávky nikoti­nu zvysují aktivitu sympatiku (drázdění ve vegetativních gangliích) a mohou být příčinou stimulačního účinku na CNS. Ve vyssích dáv­kách mají blokující účinek v gangliích. Psychická závislost na kouření je velmi silná. Odvykání kouření napomáhají různé přípravky obsa­hující nikotin (např. ve formě zvýkaček). Jejich pozívání má mizivé nezádoucí účinky ve srovnání např. s kancerogenními účinky kou­ření.

Těkavé látky Do této kategorie patří mnoho těkavých látek, které mají nejrůznějsí chemickou strukturu. Patří sem organická rozpous­tědla a ředidla (lepidel, barev, čisticích prostředků apod.), jako jsou toluen, chlorid uhličitý (tetrachlormethan), trichlorethylen (Čikuli), ale i benzin. Mezi zneuzívané těkavé látky patří také těkavé nitrity (amylnitrit, "poppers"), které patří svým účinkem mezi vazodilatancia. Těkavé látky se inhalují. Ve snaze o zvýsení jejich koncentrace se provádí inhalace často v omezeném prostoru. Větsina inhalovaných ředidel a rozpoustědel vede k psychickému útlumu, obluzenosti, spavosti a poruchám vnímání. Před nástupem deprese CNS nastává excitační a stimulační fáze, jak ji např. vidíme po etheru nebo chlo­roformu. Na účinky uvedených látek vzniká psychická závislost. Při kazdodenním uzívání se vyvíjí určitá tolerance, ale fyzická závislost neexistuje. Nebezpečné jsou předevsím komplikace v důsledku půso­bení vlastního rozpoustědla nebo přídatných komponent na některé orgány. Chlorid uhličitý poskozuje předevsím játra a ledviny. Úmrtí nejčastěji nastává v důsledku asfyxie způsobené uzavřením dýchacích cest. Inhalace amylnitritu ("poppers") vede ke změně stavu vědomí a zesílení sexuálních příjemných pocitů.

Látky na něz nejčastěji vzniká látková závislost, s vyznačením stupně psychické a fyzické závislosti a pravděpodobností rozvoje tolerance.