Období baroka - v Evropě

Období baroka - v Evropě

-vítězství katolické církve-protireformace

-Řím v čele.ústřední význam architektury-vsechny obory v jednotě.

-Hybný,dynamický barok-klasicismus

-Monumentálnost.Spiritualismus,realismus. architektura,sochařství,malířství

ZÁKLADNÍ PROBLÉMY BAROKNÍHO UMĚNÍ A JEHO HLAVNÍ LINIE (I, E, HOLANDSKO, STŘEDNÍ EVROPA)

- období: osvícenský absolutismus, moc církve a protireformace, vznik reformovaných církví

- barroco - z portugalstiny označení pro perly nepravidelných tvarů, baroko se stalo protipólem chladné a racionální renesance, bylo posledním univerzálním stylem Evropy

- hlavní rysy: robustnost, hloubavá přemýslivost, citová vřelost, převládá citová slozka nad rozumem, srozumitelnost (předevsím u českého baroka), důraz na smyslovou stránku vnímání (expresívnost), zesílená duchovní str 22522f55w ánka, umělecké dílo působí dramaticky, vypjatě a vzrusivě

- periodizace:

1650 - 1670 ranný barok - Maderna, Bernini

1680 - 1720 vrcholný barok - Bernini, Borromini

1725 - 1750 pozdní baroko přechází v klasicismus

- Tridentský koncil - závazná schémata zobrazování = reakce na individualismus renesance, který způsobil az nečitelnost výjevů a častou neuctivost k námětům; narusena jednota katolické církve; rozklad hodnot, krize víry

- na závěru koncilu, který zasedal 20 let jasný pozadavek = srozumitelnost námětu!, aby umění bylo co nejvíc srozumitelné

- akademie sestavily námětové pořadí

        1. historická malba (i Bible) - mnohofigurální kompozice, věrné podání situace, autentické reálie; společensky nejvíce oceňovaná

        2. malba portrétů

        3. krajinomalba

        4. zátisí - se tu etabluje jako samostatný zánr

- po válkách potřeba četných oprav a nových výzdob, baroko se vyvíjí postupně (nebylo vymysleno na jednom místě, postupně přechází od vrcholné renesance a manýrismu, ovlivňováno kulturními, politickými a historickými událostmi)

- Baroko v Itálii: dva proudy:

1) pozvolný přechod od manýrismu - proud umírněný, klasicizující (akademický), v Římě a Bologni; trval dlouho

- klasicizující baroko - myslenkově odpovídá karteziánskému racionalismu; kompoziční kázeň,výrazová uměřenost

2) radikální proud - dynamický, nový přístup k problémům; dynamika, plastičnost, rychle se vyčerpal během dvou generací; barokní umělci zili krátce jakoby vyčerpáni neustálým napětím

- rysy: dynamičnost, ilusionismus, monumentálnost, okázalost, slozité půdorysy, průniky křivek a elips, prostupování jednotlivých prostorů, kontrast světla a stínu, výzdoba freskami, bohatá stuková výzdoba, interiér bohatě sochařsky a malířsky zdoben, v člověku vyvoláván neklid, napětí, pocit mystického opojení, perspektivní klamy

- barokní malířství rozbíjí ucelenou renesanční formu, porusuje renesanční zákony tektonické rovnováhy, pouzívá silných dramatických efektů, aby otřáslo a ohromilo diváka; sklon k nadsázce a přepínání

- charakter baroka jako optického klamu, jeho funkce impozantní kulisy, tvůrčí techniky hraničící s ilusionismem, pouzívání materiálů, které způsobují optické klamy při výzdobě interiérů, imitace mramoru

ITÁLIE

MALBA dramaticky vystupňovaná kompozice se snahou docílit co nejvyssí emocionality, expresivity az deformace

- 1. technika serosvitu : malba, která vytváří prostor a objemy  kontrastem světla a stínu a jejich přechody - tajemnost, duchovnost

- 2. technika temnosvitu : celý obraz je jako by ponořen do temného hábitu, exponovaná místa jsou osvětlena (zdroj světla mimo plátno)

CARAVAGGIO

- dramatický zivot plný útěků a pronásledování a vyhnanství; nespoutaná povaha, rváč = existenční potíze; mecenáse nenasel; veřejné zakázky vzdy spojeny se skandálem

- ideální krásou pohrdal, chtěl pravdu jak on ji viděl, chtěl skončit s konvencí a pojímat umění zcela nově

- bořil normy, osobní přístup k evangelickým motivům; vytvořil mimoděk celou skolu - karavadzismus - NL, F, E, D

- Nemocný Bakchus - bůh hojnosti, plodnosti, tu je nemocný!, navazuje s divákem bezprostřední kontakt přímým pohledem

- typické: prudké reflektorické osvětlení

- Chlapec s kosem ovoce - zátisí; 1. obraz evropské malby, který prezentuje zátisí jako samostatné téma

- obliba zátisí - perfektní znázornění jakosti, povrchů, slupek, orosení ovoce, az  minuciézní provedení vsech prasklinek, nahnilé ovoce, suché listy., toto rozvinuto v 90. letech v Holandsku

- dichotomie zátisí - evokuje na jedné straně luxus, bohatství a dary přírody, ale téz zárodek zániku a pomíjivosti na straně druhé (červivé jablko, suchý list) - to odpovídá baroknímu nazírání = motiv Vanitas - marnost nad marnost

- Judita zabíjí Holoferna - tu Judita přímo při činu! - uřezávání hlavy, krev stříká na polstář, drama, charakteristické pro barok, stupňuje moznosti - nejefektnějsí

- Růzencová Madona - Madona s Jezískem na pozadí temně modrého závěsu s červenou standartou; nachází se uprostřed věřících; donátor, který si to zaplatil je zcela na kraji, typ růzencové Madony (drzí růzenec) - vznikl v řádu Benediktýnů; Madona v červeném jako královna nebes; Jezísek - zdůrazněno jeho lidství - dítě, které se drbe na vypuklém břísku, tře si nozičku o nozičku; kumulace gest blízko sebe v jedné části; kontrast světla a stínu u postav; věřící museli být překvapení blízkostí panny Marie na tomto obraze!

- Večeře v Emauzách - Kristus spodobněn bez vousů (v jiné podobě - Marek 16,12), připomínka poslední večeře, Kristus se dal poznat, údiv nad tím, ze ten, kdo sedí mezi nimi, je Jezís, hostinský neví oč jde; počátek eucharistie, bězné téma renesanční malby; tu - vyhrocené napětí, údiv apostolů nad Kristovými slovy, proti tomu nic nechápající hostinský, který má vztah k večeřejícím naprosto indiferentní (barokní rozvedení citů vsemi směry); postavy ponořeny do temného prostoru, osvětleny prudkým světlem, neurčité tajemné prostředí

- Caravaggiovy obrazy přijímány církví rozporuplně, ale na nejvyssích postech ceněny

- Cyklus ze zivota sv. Matouse, Povolání  sv. Matouse - nepřílis častý motiv, bývalý celník (ne zrovna prestizní činnost) - i mezi lumpy se najdou zbozní lidé, Kristus přisel za Matousem a pozádal ho, aby ho následoval; jeho evangelium zařazeno jako první, C. tu domyslel a rozehrál scénář; scény z hospodských interiérů rafinovaně vyuzívají osvětlení; proudy světla z oken do místnosti - rafinované osazení - světlo dopadá na určitou osobu či gesto; Matous - výraz nevěřícnosti - já?; počítají peníze

- Umučení sv. Matouse - Matous zabíjen brutálním chlapem, anděl dává palmu jako atribut mučedníka; mnoho postav

- Chlapec kousnutý jestěrkou - emotivní reakce, fyziologické moznosti v afektu, úleku

- Ukřizování sv. Petr - kompozice - cikcak jiz ne ani vrcholně renesanční pyramidální kompozice, ale klikatá čára prostorem, či dynamická, stoupající spirála; aby se nepřipodobňoval ke Kristovi - přál si být ukřizován hlavou dolů

- Obrácení sv. Pavla - scéna zbavena dosavadních konvencí, spadl  z koně, kůň zabírá větsinu plochy horní poloviny obrazu

- Kladení do hrobu - prázdný hrob - tma, hrůza; nejvíce kopírovaná kompozice

- Jezísek s Pannou Marií slapou na hada - symbol zla; triumf nad silami zla; obraz odmítnut

- Smrt Panny Marie - ve chvíli její smrti byli apostolové po světě na misiích, ale zázrakem se octli u jejího hrobu, ona pak vrácena na nebesa. Proto nemáme zádné její relikvie!; tu ale Marie jako stařena, naturalistická mrtvola se vzdutým břichem - neuctivé

- ikonografická učebnice: Sedm skutků milosrdenství - v jedné kompozici; konvenční téma, obtízné zobrazit tuto ikonografii novými prostředky; např. vězně navstěvovati, mrtvé pochovávati, sv. Martin daruje plásť zebrákovi

GIOVANNI BATTISTA TIEPOLO (1969 - 1770) - vynikající freskař, který pracoval lehkými doteky stětce a jednoduchými tahy

GIOVANII ANTONIO CANALETTO (1697 - 1768) - Kameníkův dům (v Londýně), Slavnost nanebevzetí v Benátkách

PLASTIKA - GIAN LORENZO BERNINI 1599 - 1680

- umělec pracoval pro dvůr, téz diplomat, časté cesty = znalost Evropy, podílel se na dostavbě Svatopeterského chrámu; dynamická kolonáda

- prototyp barokního portrétu: Portrét mecenáse kardinála Borgheseho - preference znázornit v určitém typickém momentu = důraz na momentnost; póza - právě se pootáčí, něco tam sleduje, pootevřená ústa,včetně povoleného knoflíčku - ne póza na věky; nemá symbolický význam, ale jde mu o impresionivnost; bez zbytečného lichocení - znázornění tlustého pána

- Apolon pronásleduje Dafne - ona se mu právě před nasima očima začíná měnit ve vavřín = Právěseproměňující !

- Baldachýn nad hrobem sv. Petra - čtyři sloupy - stáčené, dynamické

- Vidění sv. Terézie z Avili - oltářní kompozice v plastice; Terezu právě zasáhl síp bozí lásky - extatický moment, vyhrocení dusevních stavů, extáze, vidění Jezíse Krista s nímz se duchovně spojila, anděl ji probodává sípem srdce - podoba s pozdně antickou stylizací; podání povrchu mramoru - bohatost řasení - potlačuje tělesné tvary; umístění sochy v oltářní nice; kombinace mramoru a zlata (síp a paprsek)

- Piazza Navona v Římě - Fontana čtyř řek (Fontana di quatri fiumi) - personifikace řek sedí na skalisku, demonstruje pontifikát papeze, čtyři titáni na skaliskách: Dunaj, Amazonka, Nil (Nil má zahalenou hlavu, protoze prameny Nilu v té době nebyly jestě známy), uprostřed egyptský obelisk; různé druhy kamene, pískovce, travertin; pro baroko typické = kombinace materiálů - různé mramory, bronz.

ARCHITEKTURA centrály a řecký kříz, kruh má perfektní tvar - nemá začátek ani konec; interpretace kruhu v polygonech

Kostel Il Gesú - průkopnická stavba barokního stylu - průčelí - barokní rozpohybovaná fasáda

Chrám sv. Petra v Římě - nejslozitějsí kostel na základě řeckého kříze, 1506 - 1667; tři hlavní fáze: 1) na tomto místě byl obrovský římský stadion, 2) původní kostel sv. Petra - 5tilodní bazilika, 3) náměstí - Bernini, siroká třída - osa k náměstí

- 1506 - stává se poutním místem, náměstí jiz nestačí - je malé; papez rozhodl postavit novou baziliku - 1. plán pro novostavbu udělal Bramante - řecký kříz, hlavní kupole a 4 mensí kupole; ale dalsí papezové přepracovali na římský (latinský) kříz

- Bramante, Rafael, Ant. Da Sangallo, Michelangelo - kupole, Maderna - loď, Bernini - náměstí

LORENZO BERNINI

- architekt, sochař - dovrsitel stavby chrámu Sv. Petra ve Vatikánu  - kolonáda před chrámem Sv. Petra v Římě

- chrám Sant' Andrea Alqurinate (Řím, 1658 - 1660)

FRANCESCO BORROMINI

- zakladatel dynamické barokní architektury = slozité půdorysy chrámů = samostatný vnitřní prostor = na něm nezávislý interiér

- římský kostel San Carlo alle Queatro (Fontane, 1638 - 1641)

- kaple Sant' Ivo della Sapienza (hvězdicový půdorys, 1642 - 1650); projekt vily Falcomeri ve Frescati

GUARINO GUARINI

- profesor matematiky a filozofie, který  ve svých slozitých dispozicích překonává Borrominiho; vzorem celé Evropě - technická náročnost, tvarová a kompoziční bohatost, zebrové klenby,dynamicky prohýbané zdi

SPANĚLSKO

- papezstějsí nez papez - sv. Tereza z Avili, sv. Ignác z Loyoly, sv. Frantisek Xaverský

- baroko je ve Spanělsku velmi konzervativní, přísně katolické, vytváří tu specifickou podobu, Spanělsko je typ velmoci, která měla velký příliv drahých kovů z amerických kolonií, ale toto bohatství jen vyuzívala, neinvestovala dál a nerozvíjela

- na konci 30tileté války - úpadek, do té doby - 16. století - zlatý věk spanělského písemnictví, výtv. umění se rozvíjelo v přísně katolické zemi hůře - architektura a plastika se upozaďovaly, rozvíjela se spís malba - dvorská,  zakázky od kléru omezeny, rozvoj slechtické malby

DIEGO VELAZQUEZ

- jakmile se stal dvorním umělcem, tak nejen malování, ale i ostatní povinnosti  - diplomatické

- 20. léta 17. stol: portrét básníka - duchovní esence, psychologický výraz soustředění, introspekce.Spanělsko: kázeň, klásterní přísnost, řád,

- Trpící Kristus adorován lidskou dusí - anděl ke Kristu přivádí lidskou dusi, ta se k němu modlí, v popředí obr. umístěny nástroje mučení

- Bakchus mezi sedláky - alegorie pozice umělce ve Spanělsku - mladík mezi nechápajícími nachmelenými sedláky

- Velasqueze rozvíjí techniku děleného rukopisu, znovuobjeven az impresionisty (Manetem)

- Apolon přinásí zprávu Hefaistovi (opět kontrast světů)

- Imaginární portrét Esopa

- dvorské portréty stereotypní motivy, ale moznost uplatnit různá řesení koloristických problémů, portréty královské rodiny, sasků a trpaslíků

- Portrét Filipa IV - mecenás Velasqueze, aspekt přátelství a snad soucitu

- četné portréty dětských příslusníků - Vévodkyně Markéta od raně dětského do dívčího věku

- Portrét papeze Inocenta X - byl pro papeze přílis pravdivý - nelichotivé vlastnosti - lstivost, podle něj dělal Bernini několik bust

- Las Meninas - dvorní dámy + infantka Markéta, dvorní dámy - trpaslice

- Kapitulace Holanďanů u města Berry - Předání klíčů od města Berry

NIZOZEMÍ

- 17. století - nemá stavební typ, rokem 1672 (rok katastrof pro Nizozemí) končí mohutný rozvoj výtvarného umění

- rozvoj řemesel - tapiserie; absence barokní architektury, rozvoj malířství

- Sever: strohý, střídmý x Jih: katolický - rozvoj, exploze malířství

- rozvoj krajinomalby - mořeplavci, přístavy; rozvoj zátisí - od 90 let 16. stol. dva typy: 1) chléb s vodou a dýmka, 2) opulentní, hojnost

Flandry - jizní - nábozenské nebo mytologické náměty:

PETRUS PAULUS RUBENS

- hlavní představitel Vlámské skoly; mnoho cestoval (Itálie...)

- Léda s labutí - inspirace Michelangelem; Kolektivní portrét se svým bratrem pod bustou Senecy

- Portrét se svou manzelkou - tento maloval 100 % sám; měl velikou dílnu, v podstatě rozvinul první manufakturu - obrovská produkce obrazů, některé jen dodělal a podepsal; Portrét Betsabé - silně erotický náboj, dopis přinesla sluzka černoska

- Únos dcer Leukipových - dynamická kompozice

- Rubens je malíř barokních aktů, motivy antické alegorie - bohyně Hygea, Venuse a Mars, Jindřich IV obklopen arzenálem antických bohů, kteří mu radí  či přihlízejí

ANTHONY VAN DYCK - jeden z Rubensových nejslavnějsích záků

Severní Nizozemí: Lyden, Amsterodam, Haarlem - měsťanský charakter, obsahem - prostá obyčejnost bězného zivota:

REMBRANDT HARMENSZ VAN RIJN

- protiklad Rubense, necestoval, maloval sám; nikdy není teatrální; zájem o autoportrét, psychologická malba, serosvit, siroký repertoár

- Hodina anatomie doktora Nicolaese Tulpa

- Rabín (ve Sternberském paláci!)

- mytologické náměty, portréty, Danae - prostor vybudován pomocí serosvitu

- Kolektivní portrét jezdeckého sboru (Noční hlídka - přezdíváno) - vyuzití Caravaggiova principu temnoty, v popředí faráři - černý a bílý, celá scéna vrcholí nástupem bubeníka - sceluje kompozici

- Zidovská svatba, Betsabé - psychologický, meditativní obraz; siroké působení v oblasti grafiky, lepty

FRANS HALS

- směřoval k postizení okamzitého dojmu, zaznamenával pijící či smějící se lidi - Piják, Maur, Čarodějnice, Cikánka

- portréty - muzské a zenské portréty představenstva chudobince v Harlemu (1664) - kolektivní portréty zenského a muzského představenstva starobince, vsichni v černém, bílé límce

VERMEER VAN DELFT

- o generaci mladsí; interiérové scény, portréty zasazené v interiérech; vypracované schéma - pohled přes záclonu, dojem důvěrnosti

- častým námětem interiér s  oknem na levé straně a dívka čtoucí dopis, nalévající mléko, zpívající, paličkující, malující, s náhrdelníkem

- Dívka s loutnou, Dívka s perlou, Čtenářka,.; jediný exteriér: Pohled na Delft, celkově od něj nemnoho dopisů

ANGLIE

- navazovala na Palladia v duchu barokního klasicismu

CHRISTOPHER WREN (1632 - 1723) - architekt Londýna - kostel svatého Pavla v Londýně

FRANCIE

NICOLAS POSSIN (1594 - 1665) - Bakchanálie, Spící Venuse, Triumf Flory, Apollón a Dafné, Čtvero ročních období, Orfeus a Euridika

CLAUDE LORRAIN (1600 -1782) - mytologické výjevy na pozadí ideální krajiny - Vylodění Kleopatry v Tarsu, Jitro, Poledne, Večer, Noc

(kon. 16. st. - pol. 18. st.) Přichází po renesanci a úzce souvisí s katolickou protireformací (jezuitský řád, zal. 1534). Ve srovnání s pozemskou, racionální renesancí je baroko citově exhaltované, mysticky katolické, výrazově expresivní, bojící se smrti. Umění by se dalo charakterizovat jako dynamické, symbolické, alegorické. Je nutné rozlisovat mezi panským (ohromné církevní a dvorské stavby) a lidovým barokem (slovesnost, uzité umění, arch., kroje...). Malířství reprezentují: Ital Caravaggio (1573-1610): obraz Obrácení Savla (1601); Vlám Petrus Paulus Rubens (1577-1640): obraz Únos dcer Leukippových (1615); Holanďané Rembrandt van Rijn (1606-1669): obraz Noční hlídka (1642); Jan Joannes Vermeer van Delft (1632-1675): obraz Krajkářka (1664-1665); Spaněl Diego Velasques (1599-1660): obraz Filip IV. Spanělský (1634-35). V architektuře vzniká: jezuitský kostel II Gesa v Římě (1568-75), průčelí a kolonády chrámu Sv. Petra v Římě, zámek ve Versailles (1624) u Paříze (přestavba pro Ludvíka XIV., arch. Luis Le Vau), Invalidovna v Pařízi (1676), zámek Schönbrunn ve Vídni (arch. Bernard Fischer, 1717). V Čechách představují barokní umění malíři: Karel Skréta (1610-1674), Petr Jan Brandl (1668-1'735), sochař Matyás Bernard Braun (1684-1738): cyklus Ctnosti a Neřesti pro zámek Kuks, architekti: Jan Blazej Santim (1677-1723): kostel Sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Zďáru (1719-1722); Kilián Ignác Dienzenhofer: kostel Sv. Mikuláse v Praze (1703-1755).