ROČNÍKOVÁ PRÁCE 1.ROČNÍKU

ROČNÍKOVÁ PRÁCE 1.ROČNÍKU

(Filip Vonka)

FESTIVAL RESPECT

Filmařina je tanec ve víru nepředvídatelných situací. Po tom mém jsem si uz zcela jist, ze ať se člověk věnuje dokumentární tvorbě nebo natáčí film 24424c216y , ať uz má předem do detailů promysleno a naplánováno cokoli, nikdy si nemůze být de facto ničím jist. Věci mají někdy nepředvídatelný spád a to drzí člověka v napětí. Ztuhlá krev v zilách ,,koluje" az do vyexpedování očekávaného díla. Teprve pak je mozné si oddychnout.., pominuli strach z ostré kritiky(

Asi by bylo divné, kdyby mě nějaká ,,katastrofa" minula. Koneckonců, je to dobrá skola - člověk si tak můze relativně bez rizika vyzkouset dělat velká rozhodnutí na základě nečekané změny, která mu třeba i totálně narusí jeho představy o tom, co kde, kdy, jak, s kým a proč bude dělat.Během mých příprav na natčení přisla nemilá zpráva, zpráva jak blesk z čistého nebe. Kamarád, u nějz jsem měl domluvenu rozsáhlou exkurzi do útrob prazského metra, mi jednoho krásného dne prostě oznámil, ze změnil zaměstnání a u ,,metráků" jiz nedělá. Místo toho teď začíná jezdit s tramvají. Ihned jsem zareagoval, zda by neslo podniknou alespoň nějakou výpravu do vsech mozných vozoven, projet se v ,,kokpitu" nějaké té tramvajky a já nevím co jestě. Na to je vsak údajně jestě brzy a v čase, který mi byl dán to holt nebude mozné realizovat. Čekalo mě tedy hledání nového tématu a vse začalo nanovo.

Tato zkusenost je dobrá v tom, ze člověk se najednou musí chtě nechtě poměrně v krátkém čase rozhodnout, co bude dělat. Já nejprve oprásil starý námět příběhu jedné cigarety. Projekt se mi dokonce podařilo vcelku úspěsně i natočit, nicméně aby výsledek za něco stál, rozhodl jsem se střihu věnovat více času. Ten mi bohuzel v poslední chvíli jiz celkem vyprsel, takze za jako ročníkovou práci představuji jeden klip, který jsme dělali pro týdeník Respekt. Jedná se o pozvánku na letosní jiz proběhnuvsí festival Respect.

Dostali jsme za úkol natočit, krátký klip, který by měl přiblízit první dny Respect festivalu. Na cestu jsme obdrzeli kontakt na ředitele festivalu pana Holečka, který nám měl s pozvánkou pomoci. Natočili jsme s ním vcelku úspěsný rozhovor a dostali nějaké ukázky vystupujících kapel, abychom je mohli pouzít jako pozadí. Tady přisel drobný zádrhel - materiály to byly vcelku nepouzitelné. Podařilo se nám ovsem stáhnout alespoň nějaké fotografie a hudbu ze stránek samotných kapel. Nastěstí jsme se nemuseli zabývat autorskými právy, neboť jak nám bylo z Respektu řečeno, je to reklama na ty kapely, tak jestě abychom za to platili (: ...toto ulehčení nám přislo velice vhod, protoze s řesením otázky autorských práv jestě zkusenosti chybí a zádného produkčního jsme pochopitelně po boku neměli. Na samotném festivalu jsme sice byli, ale pouze na jeho začátku, na úvodním koncertě - pozvánka totiz měla pochopitelně vyjít jstě předtím, nez vypukne hlavní program. Nicméně bylo příjemné se dostat na festivalové zahájení, které se uskutečnilo v Akropoli na Zizkově. Jasně, ze tam člověk ,,musí" a má tam své povinnosti, to nám ovsem nebránilo si vychutnat ten pocit být někde zadarmo( Materiálu na kratičký klip bylo tedy dostatek. Teď uz zbývalo to ,,jen" sestříhat. Střih je práce pro ,,hračičky" - trpělivost je základ. Kdo nerad skládá puzzle, myslím, ze by ve střizně vyletěl z kůze. Kdo má ovsem rád ten pocit, kdy se z ničeho postupně se vynořují obrysy celkového díla, toho bude střih bavit. Navíc, an rozdíl od puzzle nabízí střih člověku nechat vse v rukou své hravosti a bujné fantazie. Tady se meze opravdu nekladou.., ale chce to tu trpělivost( Nakombinovali jsme tedy rozhovor, ,,ilustračky" a hudbu, aby to bylo zivé, protoze klip zivý být má, a po asi dvou dnech (vzdy po několika hodinách) jsme zcela odrovnaní (hnal nás čas) video úspěsně zavěsili na internet.

Video jsem dělal se spoluzačkou Zuzanou Houfkovou, která se téz účastní praxe v týdeníku Respekt. Práci jsem si rozdělili následovně, aby si kazdý přisel na své. Kazdý jsme si natočili několik záběru a společně jsme dali do kupy i otázky k rozhovoru. Při něm se Zuzka zhostila role kameramanky, která si hlídá světlo a kompozici a já role redaktora, který se táze a usměrňuje zpovídanou osobu, aby z rozhovoru po obsahové stránce něco bylo. Ve střizně se opět jednalo o kolektivní práci. Stříhal jsem sice zejména já, to jen proto, ze jsem téměř nesundal ruku z ,,mysi". Se Zuzkou jsme se vsak radili, co a jak pouzijeme.

A výsledek? Z práce mám radost. Myslím si, ze za daných podmínek, do kterých jsme byli navíc téměř jestě nazí, bez velkých zkuseností, vysláni, se nám podařilo natočit slusnou pozvánku. Výsledek nasí práce a rychlost, s jakou jsme vse udělali ocenil i redaktor týdeníku Respekt, Jaroslav Pasmik, který nás zde vede. Mám z ní radost i co se průběhu natáčení a příprav týče. Jsou to totiz výborné zkusenosti, které pomáhají při dalsí tvorbě.