Regulace pojistění a pojisťovnictví - obecně

Dříve nez se začneme zabývat vývojem jednotlivých otázek regulace, zdá se vhodné ukázat, proč je vlastně regulace pojistění a pojisťovnictví nutná, co tento po 131f57b jem představuje, jaké otázky upravuje apod., stejně jako vymezit pojem státní dozor (dohled) v pojisťovnictví.

Potřeba regulace pojistění a pojisťovnictví vyplývá z charakteru této činnosti. Dochází k časovému nesouladu mezi placením pojistného a výplatou pojistného plnění. Pojisťovna mimo jiné soustřeďuje kapitál prostřednictvím tvorby rezerv. Časový nesoulad můze vést ke skutečnostem, které mohou negativně dopadnout na klienta. Regulace by tudíz měla zmírnit negativní dopady, které mohou zákazníky postihnout, součástí je i regulace v otázce hospodaření s rezervami.

Podle Čejkové (2002) je pojisťovnictvím odvětvím ekonomiky, které má určité významné zvlástnosti zejména v nabídce pojistění a zajistění. Tyto zvlástnosti v nabídce vedou k tomu, ze ani v rozvinuté trzní ekonomice není konkurence dostatečným samoregulačním mechanizmem, který by ochránil zájmy spotřebitelů. V současnosti existuje celá řada nepříznivých faktorů, které mohou ovlivnit situaci zákazníků. Díky různorodosti v nabídce jednotlivých druhů pojistění je pro ně velmi obtízné správně vyhodnotit, jaký produkt bude nejlépe vyhovovat jejich potřebám, zájmům a finančním moznostem, stejně jako vyhodnotit, jaké je pro ně nebezpečí nepříznivého výběru. Zákazníci se tězko v této nabídce orientují a můze pro ně být velmi slozité si ověřit, jestli nabízená pojistná ochrana odpovídá pozadovanému pojistnému. Existuje tu i nebezpečí, ze v tomto odvětví mohou působit ne zcela seriózní podnikatelé a zprostředkovatelé. Z toho vseho vyplývá potřeba regulace pojistění.

Regulaci definuje Ducháčková (2005) jako konstrukci pravidel správného fungování a současně fungování instituce dozoru, která zabezpečuje sledování a kontrolu dodrzování těchto pravidel. Stát reguluje pojisťovnictví, pojistné vztahy a pojistný trh pomocí zákonů a jiných legislativních úprav.

Daňhel (2005) rozlisuje dvě varianty přístupu k regulaci: průřezové pojetí, "jehoz úhelným kamenem je zákon o pojistné smlouvě", a pojetí odvětvové se základním zákonem o pojisťovnictví. Přitom poznamenává, ze průřezové pojetí je obecně více rozsířeno, jelikoz má komplexnějsí přístup k celkovému legislativnímu rámci pojisťovací činnosti.

Ducháčková (2005) ukazuje, ze pojisťovnictví bývá ve vyspělých zemích upraveno jednak obecnými právními předpisy, ale předevsím souborem legislativních norem týkajících se jednotlivých oblastí činnosti. Těmi jsou zejména:

právní úprava pojistné smlouvy, která vymezuje vztahy mezi účastníky pojistění,

právní úprava právních forem pojisťovnictví ,

právní úprava činnosti státního dozoru, jeho povinnosti a pravomocí,

právní předpisy upravující povinné druhy pojistění,

právní předpisy upravující daně v oblasti pojisťovnictví - jednak otázky a specifika zdanění pojistných produktů a jednak specifika zdanění pojisťovacích institucí,

právní úprava zprostředkovatelské činnosti v pojisťovnictví,

právní úprava hospodaření s technickými rezervami.

Kontrolu dodrzování zákonů o pojisťovnictví a dalsích právních norem vykonává orgán dozoru. Ten dále kontroluje, zda zalození a vedení pojisťovny zajisťuje splnitelnost převzatých závazků. Hlavním úkolem dozoru je tedy ochrana pojistěných subjektů, stejně záruka toho, ze na trhu je dostatečná nabídka produktů o které je zájem (viz. Ducháčková, 2005). Čejková (2002) rozděluje obecně působnost státního dozoru do následujících činností:

povolovací činnost, která znamená zejména udělování povolení k činnosti (koncese) pojisťovacím subjektů, zajisťovnám i dalsím subjektům,

kontrolní činnost, kterou se rozumí kontrola dodrzování právních předpisů, kontrola, zda předmět činnosti je v souladu s udělenými povoleními, kontrola rezerv pojisťoven, jejich tvorby a uzití, sledování solventností apod.,

legislativní činnost, která zahrnuje přípravu návrhů právních předpisů upravujících pojistění a pojisťovnictví a účast v připomínkovém řízení v legislativním procesu tvorby ostatních právních předpisů, a konečně

ostatní činnosti, jako například poskytování poradenských a konzultačních sluzeb pojisťovnám atp.

Základ úpravy pojistění a pojisťovnictví v České republice představují předevsím zákon o pojistné smlouvě, který upravuje vztahy účastníků pojistění vzniklého na základě pojistné smlouvy, a zákon o pojisťovnictví, který vytváří základní právní rámec a pravidla pro podnikání v pojisťovnictví, definuje mozné právní formy podnikání v pojisťovnictví, definuje základní pojmy, stejně jako vymezuje pravomoci a činnost státního dozoru v pojisťovnictví. Z dalsích předpisů jmenujme předevsím zákon o pojisťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, který je obdobou zákona o pojisťovnictví, přičemz upravuje činnost těchto podnikatelských subjektů, zákon o finančních konglomerátech, speciální zákony upravující zákonné pojistění i různé druhy povinných smluvních pojistění, stejně jako nejrůznějsí prováděcí předpisy, jako je například vyhláska Ministerstva financí, kterou se provádí některá ustanovení zákona o pojisťovnictví nebo vyhláska Ministerstva financí tvorbě a pouzití rezerv pojisťoven.[1]