Renesance, manýrismus - Itálie Humanismus,antika.člověk ve středu bytí.Florencie,Řím. Znovu statický princip.Sochařství-vliv antiky,ale nové poznatky.Malířství perspektiva,zlatý řez.Velké osobnosti.

Renesance, manýrismus - Itálie Humanismus,antika.člověk ve středu bytí.Florencie,Řím. Znovu statický princip.Sochařství-vliv antiky,ale nové poznatky.Malířství perspektiva,zlatý řez.Velké osobnosti.

RENESANCE - zrusila transcendentní úbězník, autoritu polozila zpět na zem, racionální interpretace světa, racio zaujalo místo boha

- původ slova renesance můzeme hledat v italstině - poprvé tohoto termínu pouzil Vasari, a to ve slovním spojení 'rinascita dell arte antica', coz volně přelozeno znamená návrat k umění antiky, římské antiky - římské památky se dochovaly v mnoha italských městech

- Italové si byli dobře vědomi, ze v dávné minulosti byla Itálie s hlavním městem Římem středem civilizovaného světa

= znovuzrození majestátnosti Říma

- nový výtvarný sloh, pojem pro obnovu; obno 16216x2324q va stará antické tradice, ne jen pasivní přejímání; znovuzrození, 15. - 16. století

- pouzívali antické sloupové řády,.ale vytvořili zcela vlastní prostorové uspořádání

- základní přehodnocení přístupu ke světu; nové sebehodnocení člověka - humanismus

- zahrnuje sirsí světonázor, individualismus - výrazné, zásadní odlisení od středověku; věk individualismu a naturalismu, sebevědomí člověka, který se odmítá podřizovat jiným autoritám; extrémně subjektivní projevy (vrcholí v dnesní době)

= mírou vsech věcí je člověk - Protágoras; vyvýsení člověka jako totální autority

- éra vynálezů: námořní technika - kompas, Kolumbus; vesmír - Koperník - heliocentrismus; knihtisk - Gutenberg; perspektiva - Alberti

- malířství a básnictví se povzneslo z kategorie opovrhovaných řemesel mezi svobodná povolání

- umění poprvé není těsně spojeno s nábozenským zivotem a přinásí nové náměty s člověkem jako středem vseho zájmu; renesanční umění klade důraz na harmonii vsech částí umění a vytváří tak jedinečný dojem jemné klasické krásy; kánon

- renesance oceňuje individuální výkon, signace děl; dokumentace, zájem o autora a jeho zivot: Giorgio Vasari

- vznikají sběratelé, mecenási; vznikají galerie jako veřejné instituce (dříve díla v kostelech, radnicích, palácích)

- poprvé v historii se v této epose objevuje idea uměleckého génia

- rozvoj zájmu výtvarných umělců o lidskou postavu (zájem anatomický - cenné poznatky)

- renesance: historický fenomén, který se zrodil (obdobně jako gotika) na  jednom místě - ve Florencii po roce 1400

- Florencie je tou dobou finanční mocnost - banky, správně je to městský stát s demokratickým zřízením, tedy stejný typ správy jako v demokratickém antickém světě; v Itálii politický neklid, vsak Florencie finančně krytá

- 1401-1402 vyhlásena soutěz na výzdobu západních bronzových dveří Florentského osmibokého baptisteria z 13.-14. století - demokraticky se mohl přihlásit kazdý; vzesli dva finalisté: Lorenzo Ghiberti a Filippo Brunelleschi

- téma: obětování Izáka; vyhrál Ghiberti 1378 - 1455 (ten levnějsí) - klečící Izák jako chlapec (inspirace v antické plastice: chlapec vytahující si z nohy trn), chlapec atletický, kompozice slozitějsí, vícerovinatějsí, natočení těla

- Brunelleschiho návrh zamítnut, jestě gotický, krásná drapérie, nově řesený Izák, otec: inspirace francouzskou plastikou - po kolena ve vodě; Brunelleschi se později vynoří jako architekt

- dalsí reliéfy 1420 také od Ghibertiho - severní dveře

- snahy zobrazit prostor pomocí perspektivy, tajemství perspektivy nutno hledat v matematice

- první renesanční stavba - 1419 - Nalezinec - sirotčinec Ospedale degli innocenti, Florencie - jen portiko

HUMANISMUS

= filosoficko-etické stanovisko, jímz je ústřední místo přisuzováno člověku, jeho důstojnosti, blahu, jeho potřebám a zájmům

- v renesančním humanismu byl proti křesťanskému asketismu a sebeodříkání zdůrazněn člověk jako plnokrevná bytost zijící vsemi smysly; znovuzrození člověka z ducha antiky; Petrarca, Dante, Boccaccio

RANÁ RENESANCE A JEJÍ HLAVNÍ PRINCIPY V ARCHITEKTUŘE, PLASTICE A MALBĚ

MALÍŘSTVÍ - raná renesance se v malířství projevuje snahou o vytvoření prostoru; jiz Giotto - empirická perspektiva

- pak renesanční umělci - zkoumání zákonitostí perspektivy - pavimento, umístění postav do prostoru

MASSACCIO 1402 - 1428

- Masssaccio byl Donatelův přítel

- první malíř, který se systematicky věnoval problému perspektivy

- výzdoba freskami kaple Brancacci v kostele Sta Maria del Carmine, ve Florencii; "inkunábule renesančního stylu v malbě"

        Vyhnání z ráje - zivot prvních lidí, scéna citově napjaté, uvědomili si hřích, zoufalství, Eva křičí, postavy nepřílis anatomicky vydařené, ale zájem o soud jedince, velice působivý celkový výraz

        Peníz daně - Kristus se svými učedníky, 1) před nimi je výběrčí daní, sv. Petr ulovil rybu, ta měla v tlamě peníz, 2) Petr podruhé, 3) podává peníz výběrčím = nový přístup, vrzené stíny, barva tu jen jako rozlisovací prvek; jako médium k modelaci prostoru tu jestě neslouzí (čb obrázek stejný dojem), postavy oblečené do antických rouch; linie, prostor, plastičnost

- Potrestání Ananiáse a rozdávání almuzny - odehrává se na ulici, 1. portrét uličního interiéru; zobrazení obyčejných výjevů, zebráků - přistupuje k nim se zachováním jejich důstojnosti - humanistický přístup; snaha o správné vyjádření prostoru a postav něm

- Nejsvětějsí trojice - v dolní části mrtvola rozkladu; z zabí perspektivy, matematický způsob

raně renesanční mistři: perspektivní cvičení:

PAOLLO UCELLO 1397 - 1475 - Florencie

- Svatý Jiří bojuje s drakem - nepovedená jeskyně a drak, záliba v perspektivě

- Bitva u San Rema - roztazená kompozice, spadlá kopí určují prostor - míří na společný obězníkový bod, "houpací" kůň, postava padlého  válečníka v perspektivní zkratce; plasticita, postavy vystupují z prostoru

- Lov v lese - rytmus stromů, které se zmensují a perspektivní lovečtí psíci zleva zprava rozmístěni pravidelně a zmensují se

- malovaný jezdecký pomník gondotierovi v kostele Santa Maria del Fiore ve Florencii - malba soch pomníku - levnějsí nez socha sama, původně důsledně realistická - malba z podhledu - člověk hleděl koni na břicho, toto musel přemalovat, a tak je sokl z podhledu a kůň se jezdcem z čelního pohledu

FRA ANGELICO 1387 - 1455 - Florencie

- opakující se témata: zvěstování. intimnějsí, citlivějsí; Kristus pasijový - posměváčci na něj plivou a fackují ho

v 15. století v Itálii skoly:

- Toskána - důraz na linii, prostor

- Florencie - plastičnost - přesná kresba a modelace tvarů převládá nad smyslem pro barvu (Massaccio, Fra Angelico, Ucello,.)

- Benátky - mizerné kompozice, trosku horsí kreslíři, ale specializovali se na problém barvy a světla, dokonalá barva a její vztah ke světlu (Veronese, Tintoretro, Tizian, Giorgone)

SOCHAŘSTVÍ - obecně: drapérie přiléhá k tělu tak, ze jsou vidět tělesné formy (v gotice drapérie dominuje); renesanční sochařství téz mění materiály, výjimečně pouzívá dřevo (opovrhuje zaalpským gotickým uměním -  řezbou), typicky uzívá bronz

- reliéfy: severní dveře florentského baptisteria - opět Ghiberti - snaha budovat v nízkém reliéfu prostor pomocí perspektivy

DONATELLO 1386? - 1466

- Svatý Jiří v nice modlitebny Or San Michele

- zde svatý Jiří hledí přímo ven z niky, snaha o vymanění se z architektury! (gotické sochařství bylo plně vázáno na architekturu)

- gotické sochy stály po obou stranách portálu v klidných vázných řadách a tvářili se jako bytosti z jiného světa

- Donatelův sv. Jiří stojí pevně na zemi, s nohama rozkročenýma, obličej vyzařuje energii a soustředěnost - pozoruje příchod nepřítele

- věz florentského dómu: sochy proroků; drapérie zcela opoustí gotický charakter, v obličeji se zračí duchovní napětí - vnitřní rozpor

        Prorok Habakuk - kontrast splývavé měkké drapérie a lysé hlavy, intenzívní vyjádření lidské psychiky

        Prorok Jeremiás - expresivní forma, nejde mu o to, zobrazit krásného člověka

- ranná renesance jestě nehledá ideál krásy, to az vrcholná

- tribuna ve Florentském dómu - Santa Maria del Fiore - zpěvácké chóry, liturgické potřeby; dovádějící děcka - maximální akce, zobrazení dětí nejen v aktu, ale i v akci = pohybový katalog; v renesanci zobrazování Jezíska - realisticky, jako kojence se vsemi faldíky měkkostí kůze a poměrem hlavy k tělu = poukaz na Kristovo lidství

- výzdoba dveří kostela San Lorenzo - reliéfy dvojic světců na západní fasádě, subtilní prostředky, jemný reliéf

- Donatello měl hluboké teologické vzdělání

- Judita s hlavou Holoferna - před fasádou florentské radnice, jedna z mála dřevěných soch, vyjádření heroického ducha; pozvednutý meč, neprojevuje radost - hrdinové si uvědomují dopad činu

- David 1430 - první socha, která je koncipována plně samostatně - vsechny pohledy na ní jsou rovnocenné = epochální význam; volně podaný muzský akt na základě studia modelu; stojí na uťaté hlavě Goliáse

- v Padově - výzdoba hlavního oltáře - Kladení Krista do hrobu - rytmizováno, citový výjev, církví odsouzeno zobrazení Panny Marie jako staré  zeny vzadu, vyjadřuje bolest, utrpení

- Zázrak svatého Antonína (paduánského) - nízký reliéf (stlačený reliéf) - prostředky hloubky prostoru matematické, geometrické

- reliéfy ze zivota Jana Křtitele: Tančící Salome,. tu jiz pouzívá perspektivy architektury k vytvoření prostoru

- jezdecký pomník zvaný Gattamelata - před chrámem sv. Antonína v Padově (inspirace z antiky z chrámu sv. Marka v Benátkách, kam bylo přivezeno sousosí jezdeckých soch z Konstantinopole); snaha o dosazení jednoty mezi jezdcem a koněm; jezdecká socha, lehce podzivotní, umístěna vysoko - působí sugestivně; první velkoformátový jezdecký pomník po antice

- Máří Magdaléna ze dřeva (motiv i materiál oblíbený ve středověku) dílo z konce zivota, meditace

ARCHITEKTURA

- počátečním impulsem pro novou architekturu bylo znovuobjevení spisu Deset knih o architektuře od Vitruvia; podnítilo to stavební činnost, která vycházela z antických stavebních předloh - Leon Battista Alberti 1404 - 1472, (Andra Palladio1508 - 1580 - vrcholná ren.)

- kostely: výstavní fasáda propracovaná do detailů; kopule

Santa Maria del Fiore

- Florencie - chrám, zvonice - kampanila a baptisterium; tato kombinace je bězná, např. Pisa; kostel a baptisterium jsou v ose, kostel na místě původního kostela Santa Reparta; 1. architekt Arnolfo di Cambia - čelní fasáda + část boční (zemřel 1302)

- návrh zvonice od Giotta (1330); 1357 - rivalita mezi architekty: Talenti a Cambio

- časové rozdíly při dostavbách jednotlivých sloupů, věnec kaplí před 1414

- definitivní komise na plán dostavby katedrály: vytvořeno tzv. modello! Modelo = nějak zdokumentovaný nápad - nemusí být 3D

- 1418 - soutěz mezi Brunelescchim a Ghibertim o stavbu kopule; rozhodla komise, ze (gotickou) stavbu dokončí Filippo Brunellescchi (výzdobu dveří baptisteria získal v soutězi Ghiberti.)

- Brunellescchi vynalezl metodu, díky níz se podařilo sklenout obrovský prostor mezi pilíři

- vzorem pro kupoli byl Pantheon - 43m průměr, florentská je vyssí (římská je hemisferická), dvouplásťová lomená kopule - vnitřní - nosná a vnějsí ochranná (Chr. Wren v Londýně v kostele sv. Pavla - trojvrstevná klenba - mezi vrstvami je schodistě, původně pro kontrolu, dnes pro turisty; jiné proporce uvnitř a venku)

- tlak stěn kopule udrzen tzv. "kamennými řetězy" = sikmé cihly - drzí pevněji nesou tlaky, plástě kryjí před destěm

- dokončení vnějsí fasády později, čelní fasáda v 19. stol.

San Lorenzo ve Florencii

od Brunellescchiho 1419; bazilikální typ z antiky - bazilika slouzila jako 1. obchodní středisko - burza; 2. směnárna peněz - úschovna; 3. soud - v jistých dnech zasedal soud, 313 povoleno křesťanství, bazilika se stane typem pro křesťanské stavby

- tu trojlodní, klasická; recepce idejí z antiky

- sloupy - pata je z kamene a sloup z omítnutých cihel - imitace kamene, korintské hlavice

- Vitruvius 10 knih o architektuře (z 1. stol n.l. z Říma) - zdroj informací, Brunelescchi stavěl podle jeho textů

Bazilika Santo Spiriro

- navrhoval Brunelescchi, stavěl Maneti (Maneti jako první napsal zivotopis Brunelescchiho); trojlodní bazilika, kazdá loď ukončena kaplí

pětilodní chrám v Mantově - Giulio Romano, střídání plochých a valených stropů

POVAHA A OSOBNOSTI VRCHOLNÉ RENESANCE - BENÁTKY, ŘÍM - rozkvět génia

PIERO DELLA FRANCESCA 1416? - 1492

- první velký umělec, otvírá cestu od rané renesance k vrcholné renesanci, hledá ideál krásy, ideální proporce

- působil v Urbinu, téz v Římě

- vstřebal malbu florentskou i benátskou - syntéza obojího (linie, prostor a vztah barvy ke světlu)

- Křest Krista - desková malba, Kristus v ose obrazu, zboku Jan Křtitel v přímém profilu, krajina má realistický charakter - prostor obrazu bězí dál do hloubky po řece Jordán (spís kanál), v řece se odrází obloha = významné novum!; statičnost kompozice - slavnostní ustrnutí postav, vyplnění prostoru jakoby bílým světlem

- Bičování Krista - dvojkompozice: 1) vlevo v palácové architektuře (pavimento) je bičován Kristus, 2) vpravo v exteriéru tři muzi diskutují - bězný denní výjev; objevují se tu jiz vrzené stíny, zvládnutí perspektivy

- portréty Federica Montefeltra a jeho manzelky - oba z profilu - detailní podání jak postav v prvním plánu bez popředí, tak pozadí s velmi vzdálenými perspektivami, tyto malby ovlivněné severskými: Van Eyckové

Cykly v kostele San Francesco v Arezzu !

- předválečné dokumentace, jiz není

- cyklus Legenda o Svatém Křízi 60. léta 15. století

1) Zvěstování Panny Marie

2) Královna ze Sáby - pozvána do Jeruzaléma ke králi Salamounovi, kdyz překračovala lávku, měla vidění - ze dřeva této lávky bude zhotoven kříz, na kterém bude ukřizován spasitel

3) Konstantinův sen - císař Konstantin v předvečer bitvy, měl vidění, ze kdyz přijmou symbol kříze - zvítězí = "pod tímto znamením zvítězís", první realisticky podaný noční výjev - do té doby alegorie postavy noci; zde skutečně tma a umělé osvětlení, světlo vytváří iluzi hloubky; slavná legenda o snu, díky němuz přijal císař Konstantin křesťanskou víru

4) Bitva (následující den) - císař drzí křízek

5) Nalezení kříze - dvě scény, jednotliví protagonisté se tu opakují - středověká konvence; pravost kříze potvrzena tím, ze ozivl neboztík, ke kterému se kříz přiblízil

- cyklus ze zivota Krista

1) Panna Maria v naději - oděna jako měsťanka - nezvyklé!

2) Adorace Jezíska - tu jiz patrný renesanční individualismus, který je az na skodu čitelnosti výjevu, zavádí to mnozství interpretací; (později proti tomuto Tridentský koncil, který zavedl jednoznačná schémata zobrazování: Krista, svaté trojice, Panny Marie, Apostolů.) 3) Panna Maria a spící Jezísek na klíně - za nimi okolo kruh 12 apostolů, v pomyslném středu nad PM s Jezískem zavěseno vejce! archetyp plodnosti (Jung)

SANDRO BOTTICELLI 1445 - 1510

- působil převázně ve Florencii, v jeho díle přechod od rané k vrcholné renesanci; současník Leonarda

- Judita s hlavou Holofernovou - tento dramatický výjev je tu záminkou pro skvostné podání krásné dívky, Botticelli hledá ideální proporce - protahování postav - kánon krásy

- Klanění tří králů

- Svatý Augustin - manifestace humanisty v jeho pracovně, zájmy: astronomie, matematika... kabinet badatele)

- Portrétní tvorba - téz předzvěst severské malby: Dürer, Van Eyck

- 80. léta 15. století Řím neměl zádné své umělce, tedy pozádal florentské (Botticelliho), o výzdobu části Sixtinské kaple; papez Sixtus navrhl ikonografický program: zobrazit následky, které postihnou ty, kteří nedrzí křesťanské víry - pás napravo při pohledu na budoucí poslední soud

- Primavera - Nymfa obtězována větrem (příchod jara) - saty tisícero květin, botanicky identifikovatelné, důraz na kaligrafickou linii

- Zrození Venuse (z mořské pěny) - postavy nejsou tak trojrozměrné

- výzdoba svatební truhlice: Venuse a spící Mars

- 90. léta  ve Florencii - kázání dominikánského mnicha Savonaroly - proti přepychu a okázalosti, téz proti tématům malby jako prostopásným; mnoho umělců mu podlehlo a změnilo kurs své malby; Botticelli mnoho svých obrazů spálil = nová témata: Pomlouvání pravdy, aj. srdceryvné náměty

ANDREA MANTEGNA 1431 - 1506

- působil v Benátkách u rodiny Belliniů; důraz na kresbu, hledí na objekt, nezaujatě zachycuje to co vidí, bez ohledu na estetický výsledek, důlezitý charakter, detailní, popisný, záliba pro detail

- Kristus na hoře Olivetské - 80 - 90 léta 15. stol. - jedinečné podání pohledu na Jeruzalém, geologie, krajina; modlící se Kristus a spící apostolové (sv. Jakub)

- Mrtvý Kristus - oplakávaný Pannou Marií - stařenou, krajní pohled na lezícího Krista od nohou - (neuctivé) nezaujatost, bezohledný realismus, chladný pozorovatel , perspektivní zkratka

- nástěnné malby v kapli Eremitánů v Mantově - jeho spička; iluzivní potazení stropu - kamenné balustrády, tady vystrkují hlavu andělíčci; snaha sugerovat prostor, snaha o barevnou iluzi (krok kupředu, který zůstal osamocen - pak az baroko)

LEONARDO DA VINCI 1452 - 1519 - Toskána

- typ umělce u něhoz se sumarizuje veskerý dosavadní vývoj = umělec-vědec-renesanční člověk - velký rozptyl činností

- zanechal mnozství kompozičních schémat - nebyla síla na dodělání - protoze měl milion nápadů

- byl levák a zvykl si psát zprava do leva

- Zvěstování - proporce zlatého řezu

- Klanění tří králů

- Sv. Anna samotřetí - patronka rodinného zivota - nejmensí na klíně si hraje s beránkem - symbol Jana Křtitele; tři osy, dynamika, experiment - existovali typy, ale on to udělal dramaticky

- Panna Marie ve skalách - 90. léta 15. stol. ve skalách - dramatické a potenciálně nebezpečné prostředí - intimní atmosféra: Panna Maria přidrzuje pravicí na klíně Jana Křtitele, dál od ní sedí Jezísek, který je podpírán andělem; v jednom místě je moment vsech gest - ruka Marie, andělova a Jana Křtitele; 1480 - vrcholná renesance: pyramidální prostorová kompozice (ranná renesance jen plosný trojúhelník); jemnost malby - na okrajích zapoustění lokálních barevných tónů = sfumato - předzvěst serosvitu; tímto dílem zalozil nový proud, typ pyramidálních kompozic!; spolupráce světla a barvy

- toto mezník, následuje manýrismus

- Jezdecký pomník milánského vévody, rozstřílený, dochovaly se jen kresby a modýlek

- Poslední večeře - nástěnná malba v klásterním kostele Santa Maria delle Gracia - konec 15. stol.; vedle dlouhých stolů mnichů se objevil stůl Krista a jeho apostolů; začala podléhat zkáze uz za zivota; horizontální výjev, perspektivně hluboká kompozice; vprostřed Kristus, Apostolové symetricky rozděleni, tvoří skupinky po 3, kazdý konglomerát představuje lidskou vlastnost - rozvinutí jednotlivých charakterových typů; rytmické střídání barvy roucha apostolů: tmavá, zářivá + serosvit; v tradičních verzích sedí apostolové neohnutě v jedné řadě a jen Jidás vybočuje; Leonardův obraz se od tradičních vyobrazení lisí - drama a vzruch poté co Jezís řekl "jeden z vás mě zradí", jedině Jidás nedává zádným gestem rozruch najevo

- Mona Lisa (Giocconda) - jemná modelace kolem úst a očí - sfumato - v jemném stínu, takze nikdy nevíme, jak se vlastně tváří., elegantní konfigurace rukou - naznačuje inteligenci; hrozivá pustá krajina v pozadí = kontrast mezi pozitivní a negativní symbolikou

- pak se vrátil z Říma do Florencie, kde kázal Savanorola

- Leonardo se ke konci zivota věnoval spís vědecké činnosti a vynalézání; pitvy - sám si dělal kresby, které jsou perfektní, prostorová představivost

RAFAEL

- svou kariéru zahájil u Pietra Perugina - 16. století; pozván papezem do Říma, stal se oblíbencem

- výzdoba Scholy San Rocco ve Vatikánu - 3 klenební čela

1) Disputa - postavy diskutují o problému eucharistie; na oltáři je hostie

2) Skola Athénská - alegorie filosofie - vsichni dosud známí filosofové, pohanská antická moudrost - kolektivní portrét - Platón s rukou k nebesům (ideje), Aristoteles s dlaní k zemi (empirika), ostatní filosofové + autoportrét Rafaela

3) Parnas - shromázdění bohů a literátů starověku i dnesních - Homér, Sapfó

4) levá strana - cyklus ze zivota sv. Petra - Osvobození sv. Petra, . působivé večerní osvětlení, hluboké rafinované perspektivy, vyuzití mřízí

- Raffael - rafinovaný (později v 19. století se od jeho působení distancovalo hnutí prerafaelisté - umění před ním

- Sixtinská Madona v Drázďanech - oltářní obraz

MICHELANGELO

- určující osobnost 16. století, nejvlivnějsí

- víc sochař nez malíř

Socha: zákovské práce - reliéfy: Boj Lapithů s Kentaury - záminka pro ověřování plastických mozností

- Madona na schodech - inspirace Donatelem (spojnice: Donatello - Michelangelo - Bernini)

- u Michelangela aspekt komunikativnosti, traktáty, teorie sochy - musí být dobrá i kdyz spadne ze schodů - uzavřená forma

- 90. léta - Bakchus - na objednávku do Říma - a la antika - dlouho povazováno za originál z 2. - 3. stol.; vratký postoj

- Pieta - tradiční frontální schéma, maximální technická virtuozita, minuciézní provedení, az slonovinový dojem; jediné dílo, které Michelangelo signoval = Michelangelo fecit

- David ve Florencii - po návratu z Říma se ujal M. zkazeného kusu kamene, rád se ho chopil a vyuzil jeho determinaci - moznost vyrovnat se se ztízenými podmínkami; David nakročen (dle praskliny kamene), jako mladý bojovník, nekonvenční schéma - obvykle jako král, panovník; umístěno před radnicí - heroická událost, vzepření se ústrkům

- nekonečné práce na náhrobku papeze Julia II

 - Mojzís - tradiční schéma - sedící prorok, téz tady na hlavě malé rohy (- toto ikonografické = Mojzís starozákonní prorok - jenz byl osvícen - toto kdysi zobrazeno symbolicky paprsky, které na nějakém starém provedení zůstaly jen v torzu růzků u hlavy - toto schéma pak opakováno a přejato); pojetí odpovídá vrcholné renesanci - Mojzís je rozhněván, snazí se povstat, postihnutí nadlidských mozností - gigantomachie

- Hrobka Medicejů - komplexní úprava kostela San Lorenzo - alegorické postavy denní doby - Večer (usnutí) - nedokončená hlava - záměr, Jitro (probuzení) - bolestné probuzení ze spánku do dne který nepřinásí nic dobrého, rozpad a krize hodnot

- vrcholná renesance: snaha potvrdit individualitu, odvrhnout zaběhnuté postupy

Malba: i v malířství sochařský, plastický přístup

- Madona rodiny Doni - kruhová kompozice, slozitost pohybu, napětí; Panna Marie + Josef + Jezísek - výraz vsak prostý sentimentu; emancipace barvy - anilínové tóny

- ač byl vztah papeze Julia II a Michelangela napjatý, přesto ho pozádal o malířskou výzdobu Sixtinské kaple - na stropě: stvoření - bozský dotyk!!!, první hřích, vyhnání z ráje; andělé u Michelangela vzdy bez křídel, postavy svalnaté; na krajích - postavy proroků v bolestných křečích; mistrovství kresby lidského těla v kterékoli poloze a z kteréhokoli úhlu

- po dokončení stropu se věnoval architektuře; pak jej Klemens VII pozádal, aby vymaloval na čelní stěnu Poslední soud - uprostřed trůní Kristus jako soudce, soudní tribunál: Panna Maria a Jan Křtitel, níze archanděl Gabriel vází duse, které jdou dle spásy do nebe nebo do pekla, Michelangelo tu vsak zobrazil jen ten trest: monumentální obraz bozí msty; dole - zkázný koloběh; obraz lidstva, které je Kristem zatraceno.

- polovina 16. století - TRIDENTSKÝ KONCIL! - zakazoval akty v kostele a předepisoval závazná schémata zobrazování

- Michelangelo byl vsak přílis velká autorita, tedy přemalováno az po jeho smrti - sat Panně Marii a rousku Kristu

- v posledních letech zivota se věnoval úplně volné tvorbě - bez objednávky - volná plastika - stylizace, oprostěnost

BENÁTSKÁ SKOLA:

- Benátky - obchod ve středomoří - Turecko,.

- na laguně, důraz na barvu a na světlo a jejich vztah

- Benátky moderní politické uspořádání: demokracie + dóze

- rodina Belliniů, Gentile Bellini - historické záznamy, bratr Giovanni Bellini - portréty kurtizán aj.

Vittore Carpaccio

Giorgione (zemřel 1525 na mor) -  Bouře - atmosféra světla před bouří!!! naturalisticky zobrazený blesk

Tizian - zil téměř celé 16. století - Venuse, portréty, portrét papeze Pia II aj.; pozdní práce - kladení Krista do hrobu - uvolněný stětcový přednes

Paolo Verones

Tintireto - spojuje vrcholnou renesanci s manýrismem a barokem

ARCHITEKTURA:

San Giorgoi Maggiore v Benátkách - ze 16. stol.

- Benediktinský kláster - celý na ostrově

- výrazná změna typu

- během tridentského koncilu - 16. stol. - napětí mezi papezem a dózetem, tedy kostel podélný, prodlouzený chór, sbor mnichů vzadu, nevidí na celebrujícího, ale ti znají bohosluzbu

- architekt Andrea Paladio

- Kardinál Milánský - později Svatý Karel Boromejský - 1578 napsal instruktáz jak stavět kostely: přijatelné jsou jedině podélné kostely,  centrály přípustné jen výjimečně, je-li to místní tradice, tradice kostela, poutní.; jasnost (světlo) kostela, mystický, plný fresek, laik můze vidět v kostele vse

Sant' Andrea v Mantově

- Leon Battista Alberti 1404 - 1472

- pojal fasádu jako obrovský vítězný oblouk podle římského způsobu

- typ kostela s vestavěnými pilíři, bazilikální typ

- v době humanismu postavili kostel, kde je tma, světlo jen z kopule; kostel mezi barákama a tak je tam tma

kostel Il Gezú v Římě

- hlavní kostel Jezuitského řádu - světová centrála jezuitů

- raně barokní kostel - Giacomo della Porta

- typ kostela s vestavěnými pilíři - stal se skoro nutností pro jezuitský řád pop světě = nápad řádu - nositel architektonického typu (100 let po S.Andrea) = export

- kazatelský řád - siroká hlavní loď, krátká příčná, nad křízením kupole: vestavěné pilíře, svádí tlaky a umozňuje větsí zaklenutý prostor. - - architekt Vignola - kol. 1568 začal stavbu, vzor Sant' Andrea; do valené klenby vříznul okna

- svěceno 1578

Il Redentore v Benátkách (Jezís Kristus spasitel)

- architekt Andrea Paladio, po moru 1575 postavil poutní kostel díkuvzdání, na kraji u kanálu

- prodlouzený, je vidět jen z dálky, původně měla být dle návrhů humanistů centrála, to neproslo

- zde maximální moznost hierarchizace: chudina stojí venku před kostelem, kdo je hlavní je blízko a vidí, vestavěné pilíře

- humanistická představa kostela: centrála: ideální tvar, maximálně demokratický, vsechny body stejně vzdáleny od oltáře

- přidává se problém vstupu, porusení dokonalého tvaru! humanistické otázky

- přestavba chrámu sv. Petra: Michelangelo

(Itálie, zač. 13. St. - kon. 16. st.) Název je odvozen z francouzského renaissance = znovuzrození (antické kultury). Na rozdíl od předcházejících slohů je renesance úzce spojena s měsťanským stavem a jeho ekonomickým i společenským růstem, souvisí s ní i rozvoj reformačních hnutí (husité, lutheráni, kalvínisté, hugenoti...) a následně i protireformace. Duchovní náplní byl antikou ovlivněný humanismus, coz je zdůraznění hodnot a sil člověka, jeho osobnosti, práva na svobodu a rozumu. Opět se objevuje antropocentrismus - názor, ze člověk je středem a cílem celého světa spojený s vírou v jeho neomylný rozum. Renesance zasáhla převázně západní Evropu, naopak Rusko si jí neproslo vůbec. Architektura vyjadřuje pocit sebevědomí síly lidského ducha a jsou pro ni charakteristické velké stěny, valená klenba, půlkruhový oblouk, kopule, porticus (= předsunutá sloupová síň před hlavním vchodem budovy s tympanonem), zdobený portál, obdélníková okna, zdobení: sgrafita (= proskrábávání vnějsí omítky na spodní barevnou), římsy, portály, paláce: arkádová nádvoří, kazetové stropy. Mezi typicky renesanční stavby patří dóm ve Florencii (arch. Filippo Brunelleschi - údajný zakl. renes. arch., 1420-1436), chrám Sv. Petra v Římě (arch. Bramante, kupoli navrhl Michelangelo Buonarroti, 1506-18. st.), Vila Rotonda v Vicenze (arch. Andrea Palladio - zakl. palladismu - klasicistního stylu s přesnými proporcemi a tzv. benátským oknem (= okno se sirokým obloukem, podpírané sloupky, s dvěma obdélníkovými průhledy). Renesance se projevuje i mimo Itálii, např palác Louvre v Pařízi (1527), spanělský Escorial (arch. Juan de Herrera, 1563-1584), Letohrádek královny Anny na Prazském hradě - tzv. Belveder (1535), Schwarzenberský palác (1666-1682), města Telč, Dačice, Slavonjce Jindřichův Hradec, Pardubice. V malířství je nejvýznamnějsím počinem objev perspektivy malířem Leonardem da Vinci (1452-1519), autorem děl jako např. Mona Lisa alias Gioconda. Dalsími renesančními umělci jsou: Michelangelo Buonarrotj (1475-1564), autor cyklu nástěnných maleb Poslední soud (1541) v Sixtinské kapli nebo sochy Davida vysoké 5 metrů (1501-1504); Sandro Botticelli (1445-1510): Zrození Venuse (cca 1486); Tintoretto (15181594): Poslední večeře (1591-94); Tizian (cca 1488-1576): Nanebevzetí P. Marie (1516-18); Giorgione (cca 1477-1510): Spící Venuse (1508); Lukas Cranach (1472-1553): Adam a Eva (1538); rytec a grafik Albrecht Dürer (1471-1528): Růzencová slavnost (1506); Pieter Brueghel st. (cca 1528-1569): Selská svatba (1568); Hieronymus Bosch (1450-1516).