Santiago

Santiago

Santiago 1975.

Jsem Paola Delgado. Je mi 19 let. V létě jsem maturovala. Moc jsem chtěla jít studovat zurnalistiku , ale v nasí zemi uz druhý rok vládne vojenská junta a ta byla jiného názoru. Před půl rokem mi totiz tajná policie CNI zatkla matku. Byla za Allendeho vlády novinářkou. Po puči v roce 1973 přisla o práci v redakci a asi se zapojila do boje proti diktatuře. Otec zahynul před třemi lety při autonehodě. Zůstala jsem s Dominicou, to je moje patnáctiletá sestra, sama. Musela jsem začít pracovat v továrně.Uz jsem se, stejně jako mnoho jiných, nemohla nečinně dívat na to, co se kolem mě děje. Se svým chlapcem Rodrigem jsem se zapojila do ilegální práce proti rezimu. Působila jsem jako spojka při distribuci letáků. Vse probíhalo tak, ze ze schránky na nádrazí jsem vyzvedla balíček a doručila jej na adresu, která na něm byla uvedena. Celou akci jsem sama, nebo s Rodrigem, provedla úspěsně několikrát. Pak přisel osudný pátek 15.srpna.

Přinesla jsem balíček na určenou adresu a zazvonila u domovních dveří. Otevřel mi neznámý muz a ptal se, co si přeju. Měl se mě ale zeptat na to, jak se daří strýčkovi. To mě zaskočilo. Uvědomila jsem si , ze něco není v pořádku a zarazila jsem se. Neznámý vsak na nic nečekal . Vtáhl mě dovnitř a zabouchl dveře. Tam uz jsem se na nic ptát nemusela. Okamzitě mě dva muzi chytili a spoutali mi ruce za zády.

"Tak holčička donesla babičce kosíček ! To si s ní bude určitě o čem povídat," pravil neznámý kdyz balíček rozbalil . "Prohledat a odvést!" Přikázal stroze třetí muz, který seděl za stolem a pokuřoval. Nez jsem se na cokoliv zmohla , tak mě jeden z nich chytil ze zadu tak , ze mi obejmul paze a celou mě nadzvedl jako pírko. Druhý mě začal prohledávat. V kapse kalhot nasel moje doklady, ale postupně prosel dlaněmi celé moje tělo. Bylo to strasně ponizující. Snazila jsem se bránit, ale bylo to marné. Cítila jsem jeho vzrusený dech, kdyz mi přejel přes ňadra."Kde jsi nechala kozy! Ksicht más jako obrázek , ale kozy po tatínkovi!" A uz jsem cítila, jak jeho neohrabané prsty zápasí s knoflíčky na mé hrudi. "Na co si beres sprndu ?" Zasunul zespodu palce pod lem podprsenky a přetáhl ji přes prsy nahoru. " To je kopřivka, nebo ses někde poprlila ?. Ale neboj, my uz z tebe uděláme zenskou, to budes koukat ! Ale bradavky ti stojej pěkně, bude do čeho poustět sťávu." A hned uchopil moji levou bradavku mezi palec a ukazováček , silně zmáčkl a přitáhl k sobě. Spíse studem nez bolestí mi vyhrkly slzy. Kromě mého Rodriga se mě jestě nikdo na takových místech nedotýkal. " Vykasli se na ni. Pohrajem si s ní ve sklepě. Jestě koukni dole, jestli tam něco nemá a jdeme !" Zavrčel ten za stolem. Ztuhla jsem. Ne, prosím vás ne ....Dzíny mi stáhl ke kolenům. Kalhotky zachytl prsty na bocích a stáhl je az k dzínám. " Tak děvenka má krámy! Má tam vrazenou vlozku ! To más holka smůlu. Uz jsem myslel ze ti to udělám, ale nebude z toho nic." Spěsně mi upravili oblečení a odvedli mě do auta. Vezli mě městem a pomalu mi začínalo být jasné, ze mě vezou do obávaného centra tajné policie CNI. Tato sedivá budova byla proslulá krutostmi, které se v jejích zdech odehrávaly při výslesích zatčených. Nemýlila jsem se. S rukama spoutanýma za zády mě vedli do spleti tmavých chodeb. Dosli jsme do kanceláře v prvním patře. Sundali mi kovová pouta a posadili mě na zidli. Za stolem seděl dobře oblečený muz, asi čtyřicátník a prohlízel si moje doklady. "Tak slečna Paola Delgado nám dělá potíze. Asi je po mamince. Jestli se nepletu, tak jsme ji tu před časem měli také. Chvíli jí to trvalo, nez dostala rozum a začala s námi spolupracovat. Ale kdyz jsme jí chvíli léčily paměť, tak se to rychle zlepsilo. Přece bys nechtěla, abychom ti blízily. Kdyz mi řeknes pro koho a s kým jsi pracovala , tak můzes být za hodinu doma. Jinak se tu asi zdrzís. Vís, taková mladá a hezká holka by si měla vzpomenout rychle. Tady dole v budově máme takovou malou - řekněme nemocnici, kde léčíme paměť. A právě takové křehoučké blondýnky léčíme nejraději a téměř vzdy přednostně." Neměla jsem co říct. Přece bych neudala svého Rodriga. Mlčela jsem. "Rozhodni se ale rychle. Já zatím zavolám na příjem pacientů, jestli se ti můzeme hned věnovat. Nejhorsí totiz je, kdyz se tvoje nemoc zanedbá a okamzitě se neléčí." Bylo mi do breku. Podle toho, co jsem slysela, tak mě, kdyz se nepřiznám a nepromluvím, čeká krutý výslech , mučení, znásilnění, bolest, moc bolesti..."Já uz jsem v tom, ale nezradím přece Rodriga!" Dodávala jsem si v duchu odvahu. Mlčela jsem. " Tak na oddělení elektroléčby mají zrovna volno. Dostala jsi uz někdy pořádnou ránu proudem ?" Pravil s úsměvem a polozil sluchátko. To je na paměť moc dobrá léčba, kdyz se onemocnění jestě moc nerozvinulo. Tak co. Řeknes nám, co chceme slyset, nebo se přesuneme o dvě patra níz. Není tam dneska sice pan primář, ale léčbu tak hezké pacientky jistě zvládne i nějaký ochotný medik." Nic vám neřeknu, vyslo mi tise z úst, ale na víc jsem se uz nezmohla. "Dobrá. Jak chces." Stiskl tlačítko zvonku a přivolal ty dva, co mě zatkli. " Slečna si pořád nemůze vzpomenout. Doprovoďte ji prosím na elektroléčbu. Tady máte papíry . Bude číslo 306 ." Nasadili mi zelízka a přivedli k výtahu. Jeden z nich, ten starsí, asi třicetiletý vazoun, odemknul přivolaný výtah a vstrčil mě dovnitř. " To je vynález. Do nemocnice se dostanes jenom výtahem a ten je na zámek. To proto, aby ses zbytečně netrápila myslenkami na to, ze nám vezmes ze sklepa roha. Ostatně, bude se ti tam určitě moc líbit." Pravil a oba se přitom zasmáli. Výtah s s trhnutím zastavil. Vystrčili mě ven do tmavé spatně osvětlené chodby. Za mříz před výtahem nás mlčky propustil voják který tady seděl u stolku. Po obou stranách byly tězké dveře bez oken. "To jsou pokoje pacientů uchychtl se ten mladsí drobný skrček. Dosli jsme skoro az na konec chodby. Skrček , budu ho tak nazývat, protoze dodnes nevím, jak se jmenuje, zazvonil na zvonek. Ve dveřích to zabzučelo a my jsme vesli dovnitř. Místnost vypadala jako malý sklad. Spousty regálů ve kterých byly srovnané pytle s nějakýma cedulkama, před námi stůl s kartotékou a za ním mensí, plesatý člověk, asi skladník. " Tak Manueli, vedu ti dalsí zákaznici," pravil vazoun. Sundal mi zelízka a postrčil mě ke stolu. " Tak slečinka má číslo 306. Tak satičky pěkně dolů a ulozit tady do toho pytlíčku. Botičky taky. Taky ty nausničky bych prosil a hodinečky s řetízkem tady do krabičky. Hned donesu slečince nové slusivé satičky. Budou se moc líbit. Budete moc spokojená." Chvíli jsem váhala. Mám se bránit? Nemá to cenu. Jsou tři a určitě si se mnou snadno poradí. A nechat se zase osahávat... Začala jsem se svlékat sama. Halenku, kosilku. Kalhoty, boty... Zůstala jsem jenom v prádle. "No slečinko, jako u pana doktora úplně." Zaskřehotal skladník. " Úplně radsi ne, Manueli, panenka má menstruační krvácení, jestli vís, o co jde." "Kalhotky si teda zatím nech, ale tu sprndu a ponozky dolů." Stáhla jsem si ponozky , dala je do pytle a totéz jsem udělala s podprsenkou. Strasně jsem se styděla. Paze jsem si zkřízila na prsou a schoulila se. Stála jsem nahá před třemi cizími muzi, kteří mě lačně hltali očima 828f521i . " No tak se předveď , princezno," dozadoval se skladník. "Nějak neslysí , hosi." "Ale no, asi je trochu stydlivá:" Odpověděl mu vazoun a strhl mi ruce za záda. " Kozy teda nic moc, ale jinak je moc roztomilá. Snad by mohla i trosku přibrat ať je za co vzít. Skoda ze má ty "svoje dny", cha cha, hned bych si s ní dal rande... Berete si ji zrovna do ordinace, nebo ji chcete oblíct tady." "Jdeme zrovna na to, vidís, slečna uz je celá nedočkavá. Saty si vezmeme az pak. Zatím je nachystej." "Můzu se taky přijít kouknout? Starej tady dneska není a tohle blonďaté kuřátko je fakt k nakousnutí.." "Ale jo, ale ne ze se rozjedes jako posledně... Pamatuj, co by tomu řekla tvoje stará, ze tady v pracovní době osahávás neposlusná kůzlátka... Mozná bude stačit předváděčka a pár bliknutí do bradavek a děvenka si vzpomene. Jen přijď." Vyvedli mě tak, jak jsem byla a zazvonili u dveří az na konci.chodby. Tentokrát nám dveře otevřel mladík s knírkem, tak o něco starsí nez já, v lékařském plásti a kalhotách. Vypadal jako medik . "Jen račte dál, uz tu na vás čekáme." Skrček mu podal moje papíry a on se do nich začetl. "Tak číslo 306 , Paola Delgado, 19 let , zadrzená dnes při distribuci letáků. Pozadované INFO : jména a adresy spolupracovníků, organizace a cíle skupiny... No dobrá ." Zavřel slozku s papíry a pokynul , abychom ho následovaly. "Slečna je tady poprvé, tak se na ni musím trochu podívat ."pronesl tise, spíse jen tak pro sebe. Přesly jsme do malé, dobře osvětlené místnosti , která vypadala jako ordinace. Můj doprovod pokračoval do dalsí místnosti a já zůstala s medikem sama. Psací stůl se psacím strojem , s přístrojem na měření tlaku, prosklené skříně s nějakými krabičkami léků, skleněné krabice s kovově lesklými vičky s nějakými lékařskými nástroji uvnitř....." Posaďte se slečno, " pravil mladík a ukázal na zidli. Přistoupil ke mně a omotal mi pazi bandází pro měření tlaku. Několikrát zapumpoval balónkem a pozoroval sloupec rtuti. Pak mi přilozil sondu fonendoskopu na hruď a chvíli poslouchal můj zrychlený dech. "Netrpíte nějakou nemocí srdce, nebo něčím podobným," zeptal se po chvilce. Ne. Spitla jsem tise. Pojďte prosím tady, a postavte se na váhu. Chvíli posunoval závazí na ramínku váhy a pak si zapsal údaj do mých papírů. "Máte jenom 46 kilogramů, to není zrovna mnoho. Kolik měříte?" "Metr sedesát devět." Spitla jsem. Opět si to poznamenal a podíval se na mě. "Sundejte si ty kalhotky a pojďte se tady polozit," pravil a ukázal na gynekologické křeslo, kterého jsem si původně nevsimla. Strnula jsem."Tak, uz to začíná." "Nebojte se, zatím vás jenom vysetřím. V této místnosti se jestě nemusíte bát. Toto je lékařská vysetřovna. Horsí to je vedle. Tam uz vám od bolesti nemůzu pomoct. Tam je vse v rukách výslechových specialistů a to jsou dost tvrdí pánové. Radím vám dobře. Řekněte jim hned, co chtějí slyset a jste z toho venku. Jinak to z vás dříve, nebo později dostanou. Nezastaví se před ničím. Elektrické soky do prsou a citlivých částí genitálií, to je asi to nejsetrnějsí, co se dá od nich čekat. Nejhorsí to mají mladé, paličaté krásné dívky a zeny, jako jste právě vy, slečno ... Tam nastupují metody, které hodně bolí a můzou mít i trvalé následky.... Tak polozte se tady prosím, nohy pěkně do korýtek" . Sedla jsem si na jeho okraj a stáhla si kalhotky s vlozkou. Lehla jsem si , jak chtěl a zavřela jsem oči. Kalhotky jsem tiskla v dlani. Přistoupil ke křeslu a nez jsem stačila nějak reagovat, tak mi zatáhl kolem nohou ve třmenech křesla poutací řemínky. "Jenom pro jistotu...." Pak roztáhl ramena se třmeny a zajistil je srouby. Nohy jsem měla dosiroka roztazené. Ze stolu si vzal gumové chirurgické rukavice , natáhl si je na ruce a přistoupil ke mně. Z kapsy plástě vyjmul nějaký lesklý nástroj podobný dlouhým nůzkám a zasunul jej do mé pochvy, kterou jsem ze vsech sil svírala. Ne, prosím vás ne, vyslo mi tise z úst. To ne....."Odpusťte slečno, víc pro vás uz udělat nemohu" pravil a roztáhl pysky mého pohlaví od sebe. "Kolikátý den máte menzes, slečno," zeptal se stroze. "Čtvrtý." Odpověděla jsem tise." Dělozní sliznice jsou jestě překrvené a krvácení jestě trochu pokračuje. Pro dnesek vám jestě pomůzu. Zavedu vám tampón. Přes ten dneska nepůjdou." Otočil se a ze stolu vzal nějaký předmět , rozevřel mě a zasunul jej hluboko do mé pochvy. Ven ze mě vycházel jenom krátký provázek. Pak se ke mně jestě jednou otočil a zeptal se:" Opravdu mi nechcete nic říct?" "Ne. Nemůzu. Nemám co..." Zaseptala jsem tise. "V tom případě musíte ale vedle.". Otočil se a otevřel dveře do vedlejsí místnosti. "Pánové, po dobrém to asi nepůjde. Je vase. Jenom dneska jestě trochu pomaleji !" Ve dveřích se objevil snad dvoumetrový chlap. Měl tmavé brýle a na lékařském plásti bílou gumovou zástěru az pod kolena. Na rukách měl gumové chirurgické rukavice. "Tak to je můj kat," blesklo mi hlavou a celá jsem se zachvěla.. Chtěla jsem v zoufalství vyskočit a snad se i bránit, nebo aspoň něco udělat, ale nohy připoutané ke křeslu mi to neumoznily...... V mziku byl u mě a přitlačil mě tlapou ke křeslu. Nez jsem se nadála, stály u mě dalsí dva a drzely mi ruce za hlavou. Byla jsem bezmocná, neschopná odporu. "Bránit se asi nemá cenu," říkala jsem si v duchu, "ale nic vám neřeknu. Můzete si se mnou dělat, co chcete, ale nic ze mě nedostanete. Kdyz uz jsem ztracená já, tak ale neprozradím ostatní. Hlavně ne mého Rodriga!!" "Holčička je najednou nějaká pokrotlá! Drzte ji dobře amigos!" Pravil kat. "Trochu si tě tady jestě připravíme, kdyz tě tady pan doktor nepřemluvil. On to s holkama asi moc neumí, skoro kazdá mu tady dá kosem. A přitom je to fesák! To my jsme daleko úspěsnějsí, ze , hosi." Uchychtl se kat . Sklonil se ke mně a zcela nečekaně mi vrazil palce do mého klína a hrubě ho roztáhl. Od bolesti jsem vykřikla. "Trosku posuneme tampónek, aby nám dobře těsnil a aby nám moc nevadil při léčbě." Cítila jsem silný tlak na dělohu, ale dalo se to vydrzet. "Tak, jestě si tě vyholíme a uz se dočkás." Otočil se, vzal ze stolu za sebou elektrický holící strojek, jako mívají kadeřníci a holiči a uvedl ho do chodu. Levou rukou mi stiskl malé pysky, které mi trochu vystupovaly z křečovitě stazené stěrbinky a silou je táhl k sobě. Druhou rukou se strojkem mě začal odzadu vyholovat chloupky."Asi na tom něco bude, doktore, ze pravé blondýnky mají také blond chlupy.Ze jo.... Tahle je jako broskvička. " Kdyz mě dole úplně vyholil , tak jestě z kazdé strany přejel strojkem po chloupcích v mém podpazdí. Byla jsem zcela bez chloupků." Tak, Broskvičko, jestě se ti kouknu na postěvák a uz půjdeme." Z kapsy u zástěry vytáhl nějaký nástroj, asi pinzetu, nebo mozná klestě . Roztáhl mi nahoře stěrbinku a stiskl mi postěváček. Bolestí jsem vykřikla. " Stězí dvojka, je sotva vidět, asi ho napíchnem, " pravil ke svým pomocníkům.Jeden z nich odesel do vedlejsí místnosti a vrátil se s malou injekční stříkačkou a podal ji katovi. Ten, aniz povolil stisk nástroje, zabodl jehlu do nejcitlivějsí tkáně mého těla. Po tváři mi začaly stékat první slzy. Cítila jsem, jak se mi můj hrásek, tak ho nazýval při mazlení Rodrigo, napíná k prasknutí. Pak kat jehlu vytáhl, ale injekci jestě neodlozil. Palcem a ukazováčkem levé ruky mi stiskl levé ňadro a do vystupující bradavky znovu vbodl jehlu a stiskl pístek stříkačky. Celou proceduru opakoval s druhou bradavkou. "Tak, slečno, vstávat, jde se vedle," pravil a uvolnil mi řemínky poutající nohy ke křeslu. Sedla jsem si a zakryla si dlaněmi ňadra. Cítila jsem, jak mi pomalu napuchají a tuhnou citlivé bradavky i dvorce okolo nich. Stejně jsem pociťovala i reakci v klíně. " No tak, sup sup, ať si do večera jestě něco uzijes," pobídl mě jeden z pochopů, vzal mě za pazi a vedl mě do vedlejsí místnosti. "Ty kalhotky uz u nás potřebovat nebudes," řekl a aniz čekal na rerakci, tak mi je vytrhl z ruky a hodil je do kose v rohu místnosti. Prosli jsme sirokými dveřmi do dalsí místnosti. Tak to je mučírna, tady se ukáze jak se znám ." Projelo mi hlavou, kdyz jsme se rozhlédla. Místnost byla poměrně velká. Sedivé, hrubě omítnuté stěny, zádné okno, kachličkovaná chladná podlaha. Světlo zářivek vse osvětlovalo zcela jasně. "Tak Broskvičko, más na tu ztrátu paměti dneska naordinovanou jenom elektroléčbu. Ona samotná někdy nepomůze, ale musíme to zkusit... Pověste ji na hák!!" Zavelel kat rázně svým pomocníkům. Dovedli mě do středu místnosti, kde pod stropem vysel na kolejnici malý jeřáb kočka jakou máme u nás v továrně. Ruce mi spoutali vpředu. Zápěstí stáhli do kozených manzet spojených ocelovým krouzkem. Jeden z pacholků stiskl tlačítko dálkového ovládání jeřábu. Shora se z kočky spustil řetěz s hákem na který pověsili za krouzek pout moje ruce. Pacholek stiskl druhé z tlačítek a ruce mi pomalu začaly stoupat nahoru. Za několik vteřin s zvedly od studené podlahy i spičky mých bosých nohou. Houpala jsem se pověsená za ruce, zcela nahá, napnutá jako struna bezmocně na háku. Ucítila jsem na bocích dotyk chladných rukou v gumových rukavicích . Zavěsenou mě převezli nad zvlástní lavici s malou vanu uprostřed, kozenými pouty na bocích a s hadicí sprchy. Pomocníci mi roztáhli nohy nad vanou tak, ze jsem její okraje měla mezi koleny . Pouty mě nad koleny a nad kotníky připoutali a trochu zvedli na jeřábu. Byla jsem napnutá k prasknutí , naprosto bezmocná, zoufalá, odevzdaná na milost a nemilost svých mučitelů......Kat mezitím přivezl stůl na kolečkách. Přelétla jsem očima , co je na něm. Plechová skříňka s mnozstvím vývodů pro kabely, vypínače, měřící přístroje, spousta různobarevných kabelů.... Nebylo pochyb! Elektrická aparatura ...A vedle na stojánku - celá jsem strnula : Celá sada předmětů, jejichz tvar nepřipoustěl zádné pochybnosti... "Na tyhle kousky zatím nekoukej. Ty ti pan doktor dneska nechce jestě dopřát. Cha cha. " Zasmál se hlasitě kat, kdyz viděl , ze se vytřestěnýma očima dívám na výřad umělých údů , jejichz velikost a tvary spadaly snad jen do zvířecí říse...Znenadání jsem ucítila na břise chlad dopadající vody. Rychle jsem otočila hlavu a uviděla jsem jednoho z pochopů jak s hadicí v ruce otáčí kohoutkem. "Trochu si tě navlhčíme, to je pro léčbu moc dobré! A trocha hygieny ti taky jenom prospěje...... A nez jsem se nadála, tak mi tryskou několikrát bez odporu projel mojí stěrbinkou. Byla jsem neskonale ponízená, zoufalá nad svojí bezmocností...Zavřela jsem oči a odvrátila hlavu. Třásla jsem se strachem a zimou. Voda mi stékala přes ňadra po břise , přes vyholený klín po stehnech do vany. Najednou jsem ucítila prudkou bolest v pravé prsní bradavce. Zděseně jsem se podívala ve směru, odkud přicházela bolest. Hrot mého ňadra byl sevřen kovovou čelistí svorky z níz vycházel červený kabel. Zvedla jsem hlavu. Přede mnou stál kat a v ruce drzel druhý červený kabel. Mezi prsty mačkal stříbrnou věc, která vypadala jako kovový ozubený kolíček na prádlo. Chytil mě za levé prso a jeho růzová , po injekci citlivá spička byla bolestivě sevřena kovovou ozubenou čelistí. Kabely mi splývaly po břise a jejich druhé konce byly zasunuty do zdířek v bzučící aparatuře. "Tak ,Broskvičko, nechces mi jestě nez začnu něco spitnout? Nějaké jméno, adresu......." "Ne, nemám co. Pracovala jsem sama." V místnosti se rozprostřelo zlověstné ticho. Jen voda někde pode mnou kapala na dno plechové vany. Kat beze slova přesel ke skříňce generátoru. Uslysela jsem tiché lupnutí vypínače. Reflexivně jsem zatnula svaly v očekávání přívalu bolesti, o které jsem tolik slysela. "Děvenka uz je celá nedočkavá," uchychtl se posměsně kat. "Jestě si tě změřím a uz to bude." Uslysela jsem druhé lupnutí. Opět jsem sebou reflexivně skubla. Ani tentokrát vsak bolest jestě nepropukla. Pouze jsem cítila v bradavkách lehké zamrazení. Pak přislo třetí lupnutí.... Jako kdybych dostala přes ňadra ránu kozeným bičem. První, druhá, třetí ! Ve vteřině se mi tělo sevřelo v nekontrolované křeči a z úst mi vyrazil výkřik nečekané bolesti. Tři blesky sjely v okamziku do mých malých ňader. Zavřela jsem oči a zaklonila hlavu. Stačila jsem se asi třikrát rychle nadechnout kdyz..... Zase tři blesky.. Výkřik... rychlý nádech .. Tři blesky. Hlava mi klesla na rychle se zdvíhající hruď. Neslysela jsem nic, jen svůj dech. Pak mě někdo vzal za bradu a zvedl mi hlavu. "Jména, adresy!!" uslysela jsem před sebou." Pracovala jsem sama...." Kovové cvaknutí!! Tělo se mi přes napnutí jeřábu snazilo schoulit.. Slehnutí biče byla tentokrát jestě silnějsí. Tak tři vteřiny pauza.... a zase. Zatnula jsem zuby! Uz jsem přestala počítat, kolik soků jsem dostala. "Jména, adresy!! Jména, adresy!!" slysela jsem neustále...Oba prsy jsem měla v jednom ohni. Síla a délka soků stále rostla. Napuchlé bradavky jsem uz ani nevnímala.Při kazdém soku se mi hrudník s prsy zachvěl reakční křečí hrudních svalů. Celou hruď svírala jedna velká bolest. Při dalsích socích uz jsem ani nekřičela, jenom jsem se zmítala v křeči vyvolané výboji. " Dvacet minut na devítku do bradavek , ale zatím negativní, " uslysela jsem jakoby z dálky. Otevřela jsem slzami zalité oči. Vedle kata stál úředník ze druhého patra, kvůli kterému jsem teď tady!! Nezúčastněně se na mě dívá, cigaretu v ruce...." Tak pokračujte dole, jako obvykle, mozná se to zlepsí. Jak půjdu nahoru, tak se tu jestě stavím:" Pravil ke katovi a zmizel za dveřmi. Kat přikývl a mlčky si vzal dalsí kabel. S rozechvěním jsem sledovala jak se ke mně blízí. "Slyselas pana vysetřovatele. Máme pokračovat dole. Já si to uz chvíli myslel taky, ale kdyz uz más zaplacenou kůru, tak ji musís dobrat. To se nedá nic dělat. Vidís tohohle krokodýla?" Zvedl mi před oči lesklou ozubenou svorku na kabelu a několikrát s ní zacvakal. "Tu ti teďka připnu pěkně mezi nohy, na postěvák! Teď teprve poznás , co je to opravdová rozkos. Opravdu. Některý holky při tom normálně vlhnou a sem tam tu vidíme i nějaký ten orgazmus!! Nejsme tu ale pro zábavu, tak jim pak musíme radikálně změnit léčbu...No uvidíme co ty na to... Más kluka?..... Uvidís, ze ti to neudělá nikdy tak dobře, jako my...." Kdyz jsem viděla, jak se ke mně sklání, sevřela jsem křečovitě klín. Bylo to ale zbytečné. Jednou rukou mě roztáhl pysky a shora stiskl uzdičku. Druhou rukou nasadil svorku na můj hrásek. Ucítila jsem palčivou bolest, jak se ostré ozubené čelisti zakously do nejcitlivějsí tkáně mého těla. Do očí mi okamzitě vyhrkly slzy. "Nevzpomněla sis náhodou na nějaké to jméno, nebo adresu??" Neodpověděla jsem... Jen jsem přes slzy viděla, jak přechází ke generátoru..Jestě jsem cítila, jak mi někdo stříká něco sprejem na prsa , ale pak uz zase to děsivé CVAK! Z prsou mi vyrazil neartikulovaný skřek.. Do klína mi vrazil blesk. Tentokrát jenom jeden. Ty, co mě slehly zároveň do bolavých prsou byly proti němu zanedbatelné. Úplně mi to vyrazilo dech. CVAK! Křečovitě jsem se bez dechu sevřela v křeči. Ztratila jsem kontrolu nad svým tělem. Cítila jsem, jak mi po stehnech ztéká do vany moč. Neudrzela jsem to..... "Tak co, neřeknes mi uz něco? Toto je, Broskvičko, jenom první stupeň výslechu. Proti těm dalsím třem je to úplná sranda!!... CVAK!... CVAK!... CVAK!... Po kazdém soku jsem strasně křičela. Spíse jsem uz ani nepřestávala křičet. Zdálo se mi, ze to pomáhá snáset bolest. Byla to moje jediná obrana... CVAK!... CVAK!... CVAK!... Jenom jsem si jestě uvědomovala, ze soky postupně sílí.. Nevím, jak dlouho jsem trpěla. Uz jsem ztrácela sílu i schopnost křičet. Jenom jsem bezvládně visela a po kazdém soku se zachvěla v křeči obranné reakce mého mučeného těla..." Trochu to zpestříme," uslysela jsem katův hlas. Uz jsem ani neotvírala oči, kdyz jsem cítila, jak mi nějakou lepící páskou lepí elektrody po těle. Nad ňadra, do podpazdí, na páteř, na boky, na břicho, na podbřisek, na vnitřní stranu stehen...Dva dalsí krokodýly mi připnul na malé pysky , vystupující trochu ze sevřené stěrbinky." Tak tobě se to asi moc nelíbí, jsi uvnitř docela suchá!" Slysela jsem kata kdyz mi sáhl do pochvy. Ani jsem se nesnazila stáhnout..."No, nevzpomenes si asi jestě na nic. Láká tě, co bude dál?" CVAK!... CVAK!... Tentokrát slehly dva blesky do různých míst. To mě trochu zaskočilo, ale uz jsem ani nekřičela. CVAK!... CVAK!... CVAK!... Místa zásahů se stále měnila. Aniz jsem to mohla ovlivnit, tak moje tělo reagovalo v rytmu soků..Slysela jsem o mučení elektřinou hodně, ale to ,co jsem teď prozívala......Strasně mě bolel podbřisek. Měla jsem přece menstruaci...A teď ty kruté soky...."Tak jak to jde?" Probral mě známý hlas. "Pomalu uz má dost, ale pořád negativní....." Vysetřovatel!!" Blesklo mi. Vjel do mě náhle strasný vztek a pocit nenávisti. "Ty jedna sadistická svině!!! Jestě si neviděl pěknou holku, tak ses přisel podívat! Jen si posluz, ty zrůdo! Nic ze mě nedostanes! Ani kdybys mě zabil, tak se ode mě nic nedozvís, jenom ze jsi impotentní sadistický hajzl !!!" "To se jestě uvidí kočičko," řekl tise. Přistoupil těsně ke mně. Jedním pohybem ruky zachytil kabely, které visely dolů z mých ňader a silně je přitáhl k sobě. Bradavky i dvorce kolem nich se napnuly a svorky s cvaknutím odpadly. S vytřestěnýma očima jsem sledovala jeho ruku. Mezi prsty svíral cigaretu, ze které si právě potáhnul. Pomalu mi zakrouzil před očima. "Tak to jsi neměla děvko!!" Levou rukou mi sevřel pravé prso a silně stiskl. "To ne..to ne...,"zavzlykala jsem, kdyz jsem viděla cigaretu , blízící se k zarudlé bradavce. "To jsi neměla!" Uslysela jsem jestě. Zhavý popel se dotkl pokozky v místě, kde bradavka přechází do dvorce...Tise to zasyčelo.....Jestě před chvílí jsem si myslela, ze víc uz trpět nemůzu. Nebyla to pravda. Z úst mi vysel neartikulovaný hrdelní skřek. Uviděla jsem před očima barevné kruhy a pak...Ticho. Krásné ticho, zádná bolest, louka... kytky......Nevím, jak dlouho jsem nebyla při vědomí. V mučírně jsem se uz neprobrala. Probudila jsem se zimou. Lezela jsem nahá na kovové posteli v nějaké malé místnosti. U stopu svítila slabá zárovka, která místnost osvětlovala jenom spoře. Hladké, hrubě omítnuté stěny bez oken, dveře bez kliky, malý stolík bez zidlí, nějaký kbelík...Na stole sklenice s vodou, krajíc suchého chleba... Jinak nic. Jenom u mých nohou pohozená hromádka nějakého oblečení. Posadila jsem se. K mému překvapení jsem nepociťovala zádnou velkou bolest. Sáhla jsem si na spičky ňader do kterých mi poustěly proud asi nejvíc. Bradavky byly jestě citlivé , trochu napuchlé. Pod pravou bradavkou jsem měla malou červenou skvrnu, popáleninu, která vsak byla osetřena nějakou mastí a proto asi tolik nebolela. Na místech, kde jsem měla přilepené elektrody nebyly uz zádné stopy. Sáhla jsem si do klína. Hrásek mě na dotyk celkem zabolel. Zubatá svorka asi poznamenala jemnou citlivou tkáň. V klíně jsem měla stále jestě tampón , který mi tam dal medik před výslechem. "Tak první kolo mám za sebou ," pomyslela jsem si. "Zatím jsem vydrzela. Bolelo to ale hodně.Mám obavy z toho , co bude následovat. Hltavě jsem vypila sklenici vody. Na jídlo jsem neměla ani pomyslení. Spíse mi bylo zima. Přestoze byl srpen, tak ze stěn sklepní kobky vystupoval nepříjemný chlad. Sehnula jsem se k hromádce oblečení pohozené u postele. Kosile neurčité barvy. Asi stará vojenská a aspoň tisíckrát vypraná. Oblékla jsem si ji a zapnula na vsechny knoflíky, které jí jestě zbývaly. Rukávy jsem si musela na koncích zatočit, protoze původním majitelem musel být nějaký obr. Sahala mi skoro az ke kolenům. Místo kalhot jsem nasla něco, co připomínalo kalhoty od pánského pyzama. V pase na gumičku, bez kapes. Látka i barva byly velmi podobné tomu, z čeho byla kosile. Asi armádní zásoby. Podprsenku, kalhotky a ponozky jsem nenasla. Jenom pod postelí jsem nasla staré plátěné tenisky. Byly asi o číslo větsí, ale lepsí nez být bosá. Takto oblečená jsem se schoulila na postel pod malou deku. "Co bude dál? Určitě to jestě neskončilo. Nez jsem při výslechu omdlela , nic jsem neřekla. Vydrzela jsem! Elektrické soky jsou ale strasné. Takovou bolest jsem jestě nezazila. A ten strasný pocit, to ponízení, kdyz se mě dotýkají! Chladné tlapy v gumových rukavicích, lačné pohledy katů vzrusených mou nahotou, bolestí a ponízením... Co bude ale přístě? Vydrzím zase? Jak mě budou mučit? Budu mít dost síly?" Usnula jsem. Nevím, jak dlouho jsem spala, kdyz ve dveřích zarachotil zámek.. Vesel kat s jedním pacholkem."Tak uz se konečně prober, děvko komunistická! Bude se pokračovat! Včera jsi mě zklamala. Usnula jsi nám při léčbě a to se nedělá!! Dnes si na tebe udělal čas sám pan primář. On je ranní ptáče. Takhle k ránu se mu práce nejvíc daří." Chytili mě kazdý z jedné strany a vystrkali do tmavé chodby. Na konci chodby, nad dveřmi do mučírny jsem si vsimla ciferníku nástěnných hodin. Je tři čtvrtě na pět....Prosli jsme potemnělou ordinací rovnou do mučírny. V rohu seděl za stolem starsí, asi padesátiletý prosedivělý muz v bílém plásti a četl nějaké papíry. Dovedli mě před něho. "To je ona, pane primáři," sdělil mu ten, co mě mučil včera. Muz vstal a přistoupil ke mně. "Tak mi ji ukazte Carlosi," pravil a nez jsem se na cokoliv zmohla tak mi kat zezadu strhl přes ramena kosili a chytil mi vzadu paze. " Muz v bílém, blesklo mi hlavou. V hnutí odporu to byl pojem. Jeho jméno nikdo neznal, ale jeho krutosti při výslesích byly pověstné. Mučil muze, zeny...mučil pro potěsení. Hlavně mladé zeny a dívky byly jeho specialita....A teď stojím před ním..." Zachytila jsem jeho chladný pohled. Přistoupil ke mně ." Jestě ty kalhoty! Kolikrát vám mám říkat, ze materiál musí být bezvadně připravený!" sykl na svoje pochopy. Jeden mě svíral vzadu paze a druhý mi stáhl kalhoty. Zůstala jsem úplně nahá. "Tak ty si holčičko nemůzes na nic vzpomenout." Zavřela jsem očí a otočila hlavu stranou.."No to se můze rychle změnit. Jak na tobě vidím, tak tě tady zatím hodně setřili. To já budu určitě důslednějsí!!" Ucítila jsem, jak surově mne moje bradavky mezi prsty. "Bězte mi ji pořádně umýt! Hlavně dole! Nevidíte, ze má menzes! A pak mi přiveďte!" Rozkázal chladně svým pochopům. Odvedli mě do dalsí místnosti. Byla celá oblozená zelenými kachličkami. Ze stropu visela stejná kočka, jakou mě zvedali včera v mučírně. Uz jsem nebyla ani překvapená, kdyz mě na ní vytáhli do výsky. Tentokrát mi vsak roztazené nohy zafixovali ke krouzkům v podlaze. Kat si oblékl svůj gumový plásť a chopil se hadice. Během několika málo sekund na mé napjaté tělo dopadl prudký proud tlakové vody. Postupně mi proudem prosel celé tělo. Úplně jsem se topila, kdyz ni vytrvale stříkal do tváře.Jestě horsí chvíle ale nastala, kdyz přistoupil ke mně a za provázek vyrval tampón z mého klína a namířil do něj trysku . Ostrý, studený proud vody , přesto, ze jsem jej křečovitě svírala, si bolestivě pohrával s mými labiemi a hráskem. Jestě horsí to bylo, kdyz kat zasunul trysku dovnitř.Cítila jsem v celém podbřisku nesnesitelný tlak. To ale nebylo jestě vsechno. Kat přepnul páku baterie ze studené na teplou.. To jsem uz nevydrzela a začala jsem křičet.. To kata jestě povzbudilo a zasunul trysku jestě hlouběji. Nevím, asi bych zase omdlela, kdyby ho druhý pochop nezastavil. "To stačí, ať nám zase nezvadne.". Zastavili vodu a spustili mě na zem. Celá jsem se chvěla vyčerpáním a zimou. "Jestě ti trochu popravíme účes. Pan primář nemá rád střapaté holky!" Pravil kat a překvapivě obratně mi sáhl vlasy dozadu a sepnul je velkou kovovou sponou. Odvedli mě zpátky do mučírny. Odtáhli závěs, který rozděloval místnost a já jsem strnula. Přede mnou bylo něco, co vzdáleně připomínalo gynekologické křeslo. Vedle uz stál připravený vozík s elektrickou aparaturou. Na pojízdném stole u zdi na kovovém táce lezely vyrovnané lesklé nástroje. Určitě mučící nástroje. "To mají nachystané na mě!!" Zachvěla jsem se . "Pan primář si myslí, ze potřebujes důkladně vysetřit. Myslí si, ze dnes určitě najde klíč k té tvojí zablokované paměti." Kat mě chytil zezadu za paze a kazdý z jeho pomocníků za jednu nohu. Bránila jsem se, ala zbytečně. Polozili mě na křeslo. Ruce a nohy připoutaly k ramenům kozenými pásy. Pak kat přestavil polohu pohyblivých prvků tak, ze moje pánev a stehna byla v rovině. Nohy byly ohnuté v kolenou. Hlavu jsem měla opřenou v opěrce. Ruce byly připoutány ke křeslu ve vzpazení. Přes hrudník nad prsy a přes kyčle mě přitáhli ke křeslu kozeným řemenem. Nohy mi dosiroka roztáhli .Nemohla jsem se ani hnout. Pomocník nade mě spustil světlo, takové, jaké bývá na operačních sálech a naklonil ho tak, aby mi svítilo přímo do klína. Druhý pomocník mi mezi roztazené nohy postavil zidli a hned vedle přivezl stolík s nástroji..Klestě, pinzety, jehly, elektrická aparatura se spoustou drátů ...a... ty strasné údy! Zavřela jsem oči." Musím vydrzet i dnes! Musím! Musím!" Opakovala jsem si v duchu. "Na bradavky jí dáme jedničky vakuovky, ať je dobře napojená " probral mě hlas primáře, který stál nade mnou a nasazoval si chirurgické rukavice. " Tak ty nám nechces nic říct", pravil , sklonil se ke mně a postříkal mi prsy nějakým sprejem. "Dneska uz to bude horsí, tomu věř. Oni hosi jsou sice mladí a sikovní, ale jestě jim chybí zkusenosti a bojí se na takovou kurvičku trochu přitlačit! Pomocník mlčky shora přitáhl rozdvojenou hadici s dvěma skleněnými koncovkami. Někde za mnou začal zlověstně vrčet motor . Ucítila jsem, jak mi kat v bílém přilozil konce hadic na napnutá ňadra. Pak to za mnou zasyčelo a straslivá síla podtlaku vtáhla spičky mých prsou do úzkých hrdel na koncích hadice. Měla jsem pocit, jako by mi je chtěli vytrhnout z těla. "Přidej jestě, ať je dostanem pěkně do dna." Tah byl straslivý.. Jako bych visela za prsy vytazená do výsky... A pak to přislo: Nejdříve se hrotu ve dně přísavky dotkla moje levá bradavka. Trochu to zabolelo, ale jestě jsem nekřičela. Za okamzik se ale hrotu ve druhé přísavce dotkla druhá bradavka a straslivý elektrický výboj spojil moje prsy a sevřel hruď v bezdeché křeči. Udělaly se mi kruhy před očima a okamzitě jsem omdlela ..... "Uz se probírá vy volové! Jestli bude v soku, tak z ní uz dneska nic nevypadne! " Uslysela jsem jakoby z dálky hlas primáře. "No tak, prober se , děvko!" Otevřela jsem oči. Stáli vsichni čtyři nade mnou. "Musíte nám prominout, slečinko, ale nějaký skléróza zapomněl vypnout generátor a tak jste hned na začátek dostala trochu větsí dávku. Aspoň teď vís , na co se těsit !!" Pravil primář a usadil se na stoličce u mého klína. " Mlčela jsem. Jenom jsem vnímala tupou bolest na prsou vtazených pod tlakem do přísavek. "Tak jestli sis to nerozmyslela, tak začneme." Uslysela jsem nevzrusený hlas primáře. "Nejdřív zkusíme hrotovou elektrodou, kde más nejvhodnějsí body " pokračoval, aniz čekal na odpověď. "Je to něco jiného, nez jsi poznala posledně, mozná se ti to zalíbí a začnes si vybavovat nějaká jména..." Zatnula jsem svaly a čekala na příval bolesti. Chtěla jsem uhnout pánví, ale řemen přes kyčle mi neumoznil vůbec zádný pohyb. Známé cvaknutí a elektrická aparatura se tise rozebzučela. Spíse intuitivně jsem cítila, jak se k mému klínu blízí ruka s mučícím nástrojem. Ostrý dotyk a prudký výron bolesti. Hrásek mi úplně srtnul pod přívalem proudu. Bolest tentokrát neslehala v krátkých záblescích, ale intenzivně pulzovala. Zatnula jsem zuby." Musím vydrzet!!! Nebudu křičet!!! Musím vydrzet!!! " Bolest s plynoucími vteřinami sílila. Oči se mi zalévaly slzami, ale nekřičela jsem. Hrot nástroje si mezitím pohrával s mým hořícím hráskem. Strnula jsem v křeči, zcela paralyzovaná bolestí, ale mlčela jsem. Jenom jsem se kazdou chvíli rychle nadechla a se zatajeným dechem jsem odolávala. Po několika minutách se působistě hrotu rozrostlo na celou oblast vstupu do mého klína. Bolest přecházela od zadečku přes sliznice malých pysků az k hrásku. Začínala jsem se chvět vyčerpáním, ale drzela jsem se. " Zatím se ti to asi líbí, no tak trochu přidáme". Přístí dotyk mne sokoval. Jako by mi hrásek někdo sevřel vsí silou klestěmi. Tělo se mi sevřelo v křeči a z úst vysel první výkřik bolesti. Při kazdém dotyku jsem se nedokázala ovládnout a vykřikla jsem.. "No podíváme se ti trochu hlouběji, je to jestě větsí roskos" broukl si spíse pro sebe kat v bílém plásti. V jeho ruce jsem na okamzik uviděla dlouhou jehlu s kuličkou na konci. Rukojeť s kabelem....Cítila jsem, jak se nástroj blízí k mému pohlaví. Jako by mi do pochvy slehl oheň! Křečovitě jsem se snazila sevřít, ale nepomohlo to....Oheň pronikal stále hlouběji, az se zastavil v oblasti bodu G. Kat v bílém přesně věděl , kde hledat...Prvních pár impulzů jsem se zaťatými zuby vydrzela. Pak ale kat přidal na intenzitě a mé odhodlání vzdorovat mlčky uz bylo neudrzitelné. Rychlé nádechy se střídaly s výkřiky bolesti, které uz jsem nemohla zastavit. "Tak jak se ti to líbilo děvenko" zeptal se kat , kdyz po několika dlouhých minutách vyjmul jehlici z mého klína. "Pořád si nemůzes vzpomenout ??" " Ne... nic vám nemůzu říct... Spitla jsem... " "To je ale velká chyba. Musíme teda jestě hlouběji...Trochu to ale zpestříme." Otočil se ke generátoru, něco na něm nastavil. Pak mi náplastí přilepil na podbřisek elektrodu. Asi tak tam, kde končily dříve mé chloupky. Pak se opět sklonil k mému klínu. Raději jsem zavřela oči....Cítila jsem , jak hrubě proniká prsty hluboko do mé pochvy. Spička jednoho prstu nahmatala čepičku mé dělohy. Strnula jsem. "To přece nemůzete...." Spitla jsem zoufale. "Ale, ale.. Kurvička si asi začíná něco vybavovat." Zajásal kat. "Já teď ale chvíli nebudu nic slyset. Ano ?" A pak to přislo... Elektrodu musel mít přímo na tom prstě...Jako by mi vrazil do podbřisku nůz! Téměř okamzitě jsem vydechla v nelidském skřeku....Bylo to jenom krátké slehnutí, ale strasné. Cítila jsem , jak spička prstu nahmatala skulinku v dělozním hrdle, bránu, za kterou jestě nikdo nebyl....A zase kruté bodnutí. Tělo se mi snazilo schoulit, ale pevné poutání to nepřipoustělo. Prst násilně pronikal úzkou skulinkou stále hlouběji. Kazdou chvíli pak z něho sjel blesk výboje směřující k elektrodě na břise...

(pokračování následuje)

Santiago - II. část

Otočil se ke generátoru, něco na něm nastavil. Pak mi náplastí přilepil na podbřisek elektrodu. Asi tak tam, kde končily dříve mé chloupky. Pak se opět sklonil k mému klínu. Raději jsem zavřela oči..Cítila jsem , jak hrubě proniká prsty hluboko do mé pochvy. Spička jednoho prstu nahmatala čepičku mé dělohy. Strnula jsem. "To přece nemůzete.." Spitla jsem zoufale. "Ale, ale.. Kurvička si asi začíná něco vybavovat." Zajásal kat. "Já teď ale chvíli nebudu nic slyset. Ano ?" A pak to přislo. Elektrodu musel mít přímo na tom prstě.Jako by mi vrazil do podbřisku nůz! Téměř okamzitě jsem vydechla v nelidském skřeku..Bylo to jenom krátké slehnutí, ale strasné. Cítila jsem , jak spička prstu nahmatala skulinku v dělozním hrdle, bránu, za kterou jestě nikdo nebyl..A zase kruté bodnutí. Tělo se mi snazilo schoulit, ale pevné poutání to nepřipoustělo. Prst násilně pronikal úzkou skulinkou stále hlouběji. Kazdou chvíli pak z něho sjel blesk výboje směřující přes citlivé cesty z dělohy přes vaječníky k elektrodě na břise..

Bylo to straslivé. Vzdyť jsem měla jestě svoje dny.Vsechno bylo tak citlivé. Trvalo to celou věčnost. Kat se očividně bavil mým utrpením . Uz jsem ani nekřičela. Jenom jsem se chvěla v křečích vyvolaných soky. Byla jsem na pokraji vědomí.. A pak to přestalo. Kat vyjmul svoji v gumové rukavici krytou ruku s elektrodou na ukazováčku. Přes uslzené oči jsem viděla, jak si ji prohlízí. "Jestě hodně barví, děvka, hlouběji dnes jestě nemůzeme, ať jí zrovna nezavaříme. No můzeme ale zkusit něco jiného," pravil ke svým pomocníkům kat. "Trochu ji roztáhneme a vysusíme.. Dej mi tak trojku vaginálku.!" "Tak to jestě pořád neskončilo, právě naopak." Jenom letmo jsem zahlédla, jak na velký stříbrný úd stříká sprejem a připojuje na něj kabely od generátoru. Zatnula jsem zuby a vsí silou sevřela klín. Nebylo to vsak nic platné. Krutá ruka hrubě vtlačovala mučidlo do mé pochvy. "Je moc úzká, dej mi dvojku Carlosi , nechci ji jestě natrhnout ," slysela jsem katův hlas. Pak uz jen syčení spreje a pak.Určitě uz jsem nesla víc roztáhnout. Byla jsem úplně plná. Snazila jsem se zoufale tlačit ven, ale neslo to. "To si jenom zhorsujes. Vís, tenhle kousek se na rozdíl od toho , co do tebe vrází tvůj amant , se na konci zuzuje, takze ven určitě nevyklouzne!! A hlavně neměkne!" slysela jsem poznámku provázenou smíchem přihlízejících pochopů. "Jestě zkusíme chřestýse," pokračoval nevzruseně kat. Někde za mnou to zasyčelo a přísavky na mých prsou se k mé úlevě uvolnily. "Otevři oči ty rudá kurvo, koukni se sem.." Kat drzel v ruce něco lesklého na červeném kabelu. Az mi přiblízil ruku před obličej, tak jsem to uviděla zcela zřetelně. Delsí ozubená svorka, jejíz čelisti obepínaly tenkou ostrou jehlu.."Jestli si rychle nevzpomenes tak tě kousne chřestýs...cha , cha." " NE!! NIC ze mě nedostanete vy svině." Ani nevím, kde se to ve mně vzalo.. Jenom jsem cítila, jak mi prsty postupně sevřely dvorce a jehly vnikly středem bradavek do mého těla.

"No, my si zatím zajdeme na snídani. A aby ses tady sama nenudila, tak tě trochu rozptýlíme.."

Slysela jsem cvakání přepínačů a pak to začalo.. Nejdřív jenom mírné teplo. Postupně pomalu sílilo, az asi po minutě vrcholilo straslivým ohněm v mé pochvě. Pak to v aparatuře cvaklo a vse začalo od začátku nanovo."Tak si to tu uzij. My se tak do půl hodinky vrátíme. Moc nekřič, ať nevzbudís partaje, kdo má pak vyřizovat stíznosti.."pravil se smíchem kat. Jakmile se za nimi zavřely dveře, rozpoutalo se pravé peklo.Uz nikdy si nebudu myslet, ze uz nemůzu poznat větsí bolest. Tady v tomto sklepě to určitě neplatí.Celý pekelný kolotoč se s krutou pravidelností sále opakoval.. Vzdy před vrcholem jsem musela ze vsech sil křičet.Aspoň trochu to určitě pomohlo. Pak pět vteřin pauza.. Pět vteřin naděje, ze peklo uz znovu nezačne..Pak tiché lupnutí kdesi v nitru plechové krabice na vozíku a dalsí výstup na horu bolesti.Nevím, jak dlouho jsem to vydrzela.Po dvacátém kole uz jsem se soustředila jenom na oheň drásající můj klín a pálící spičky mých ňader.Pak mozná jestě deset minut a pohltila mě vysvobozující tma...Uz jsem nic necítila.. Zádná bolest, zádní kati, zádná mučírna, zádná aparatura, zádné dráty..NIC!

Probrala jsem se zase az na cele. Stejně, jako posledně. Jenom následky byly mnohem víc cítit..Nejvíc to odnesly asi bradavky.Vpichy po jehlách.Cítila jsem, jak mi v nich pulzuje krev. Celý dalsí den se nic nedělo, jenom v poledne mi dozorce přinesl talířek polévky neurčité chuti a vzhledu a láhev s vodou. Zámek ve dveřích zarachotil az večer. Ve dveřích stál vysetřovatel. Ten z kanceláře, co mě při prvním výslechu popálil."No pojď , dnes pro tebe máme malé překvapení." Zastavil se na prahu a pokynul dvěma vojákům, které jsem jestě neznala, aby mě vyvedli. Nebránila jsem se. Opět jsme sli tmavou chodbou do mučírny. "Kam jinam." Pomyslela jsem si. "Zase mě čeká týrání a muka." Ve dveřích do ordinace jsem strnula. Přede mnou stála moje sestřička Dominika!! Moje malá Domi, která o ničem , co jsem dělala nic neví! "Vzdyť jí bude teprve patnáct." Zhrozila jsem se. Zachytila jsem její vyděsený uplakaný pohled. "Paolo! Co se to s náma děje??" Ptaly se její uslzené oči. Nedokázala jsem odpovědět.

"Dnes jsme si přivedli na pomoc sestřičku," zaskřehotal vysetřovatel. "Dneska bude jenom jako vděčný divák, ale kdyz nedostanes rozum, tak si vyměníte role. Jak zjistil tady nás pan primář, tak je jestě panna. To je na první lekci to úplně nejlepsí. Má jí natrhnout nějaký diletant někde v parku? To je lepsí, kdyz jí to pěkně udělá nějaký odborník tady u nás. Jenom to bude určitě víc bolet." Nato ji jeden z pochopů hrubě posadil na kovovou zidli s vysokým opěradlem. Ruce jí skroutil dozadu spoutal pouty za opěradlem. Řemenem na opěradle jí přitáhl hlavu k tvarované opěrce, tak ze jí nemohla pohybovat a přitom její pohled směřoval do míst, kde mě mučili prvně. Nebylo pochyb."Dnes to bude na stejném místě," uvědomila jsem si při pohledu na spustěný řetěz jeřábu . "Pana primáře uz znás, ale paní doktorku jsi jestě nepoznala." Otočila jsem se a spatřila zenu, asi třicet, stíhlá drobná brunetka v bílém plásti s elegantními brýlemi. Vypadala celkem sympaticky, rozhodně ne na to, ze by dokázala mučit lidi.."Tak mi ji připravte!!" Vypálila stroze na dvojici pomocníků, které jsem také viděla prvně. Uz jsem věděla, ze bránit se a vzdorovat nemá cenu. Bez odporu jsem ze sebe nechala strhnout kosili. Nedalo jim to mnoho práce. Byly na ní uz jenom dva knoflíky.K mému velkému překvapení mě ale hned nepověsili , jak jsem myslela prvně. Odhrnuli závěs kousek dál za houpajícím se řetězem a já jsem spatřila něco jako kolmé opěradlo zidle na vysokých nohách . Přivedli mě k opěradlu otočili mě k němu zády a ruce mi spoutali pouty vzadu za ním. Pak jeden z nich vzal do ruky asi metrovou tyč a z boku mi ji zasunul mezi opěradlo a záda. Druhý pochop mezitím nade mě dovezl jeřáb. Hák zachytily za oko asi v polovině tyče. Pak zavrčel motor jeřábu . Řetěz se ve chvíli napnul a táhl za sebou nahoru i tyč. Ta se zaklesla za mé ramena a já začala stoupat s ní. Bolelo to strasně uz od začátku. Ruce vzadu byly spoutané těsně u sebe a tyč je táhla nemilosrdně nahoru. Motor jeřábu utichl. Přistoupil ke mně jeden z pomocníků a nad prsy mě přitáhl k opěradlu kozeným řemenem. Ani jsem pro bolest nevnímala, kdyz mi stáhli kalhoty. Pak mě vzali za kotníky a připoutali je k nějaké tyčí za opěradlem . Visela jsem bolestivě s nohama siroce roztazenýma, zcela bezmocně, odevzdaná na milost a nemilost svým katům. Vse se sběhlo strasně rychle , snad ve dvou minutách. Teprve teď jsem začala vnímat svoje okolí. Vyděsená Domi seděla pár metrů přede mnou a s vytřestěnýma očima se dívala na to strasné divadlo. Primář s vysetřovatelem pokuřovali a dívaly se, jak mě pochopové připravují. Doktorka si natahovala gumové rukavice.."Je to jasné, bude mě mučit ona! Zena zenu!" Nemohla jsem to pochopit, kde se to v ní bere. Brzy jsem se měla dozvědět, ze je tvrdsí nez vsichni ti kati, co mě mučili dříve..



                           (pokračování bude následovat)

Santiago - III. část

"Tak pánové, můzeme začít!" Obrátila se zena k pokuřujícím muzům."Holky uz jsou nedočkvé a moji hosi taky." Vysetřovatel odhodil nedopalek do přeplněného popelníku a přistoupil ke mě."Dneska si tě bude vsímat hlavně tady paní doktorka se svými chlapci. Jsou moc sikovní! Minulý měsíc byla na skolení u nasich přátel v USA a předtím dlouho studovala staré osvědčené metody slavných předchůdců. Inkvizice, GESTAPO, NKVD.....Určitě jsi o nich uz něco slysela...A na rozdíl od tady naseho pana primáře nesází tolik jenom na elektřinu. No,ostantě, jestli mi uz konečně něco neřeknes, tak se hned přesvědčís...Podívej, zatím je tvoje tělo téměř netknuté. Trochu to bolelo , ale stopy za pár dní zmizí. Řekni s kým pracujes a do týdne jsi doma ty i tvoje sestřička..Jinak... Tady hosi jsou pěkní kanci..." Na chvíli jsem zakolísala. Podívala jsem se na Dominiku. "Celá se na zidli chvěje. Má zavřené uslzené oči a asi se tise modlí. Za ní stojí se zalozenýma rukama dva statní pochopové, které má ta sadistka k ruce. Jeden, o něco starsí nez já, s vyholenou hlavou, druhý, asi tak 40, s knírkem. Oba od pasu nahoru nazí...Hltají mě očima jako hladoví psi kořist, která je na dosah...Boze, co mě dnes čeká..Rodrigo, co mi řeknes, kdyz dnes nevydrzím mučení a vydám tě těmhle zvířatům?... Ne, nemám vám co říct. Uz jsem vám vsechno řekla," splynulo mi tise ze rtů. "Jak chces.....Paní kolegyně, začněte!" Otočil se k zeně a pokynul rukou ke mě."Je vase!" "Tak ty jsi tak neochotná a tvrdohlavá.." Stála těsně u mě a upravovala si gumové rukavice na prstech. Dívala se mi zkoumavě do očí. "Dneska holčičko nevydrzís!! Vsadíme se? Moji hosi uz se nemůzou dočkat! Uz dlouho neměli tak mladou laňku. Más prostě smůlu... Otočila se, vzala ze stojanu dlouhý červený kabel a jeden jeho konec připojila k černému kufříku , který lezel na stole. "Někdy je elektřina nenahraditelná," pronesla tise, spíse jenom pro sebe. Přistoupila ke mě, povytáhla mi malé pysky z křečovitě sevřeného klína a připnula na ně ozubenou kovovou svorku na druhé straně kabelu. Tak hosi pro začátek ji trochu rozmasírujte, ať se zahřeje...Starsí z muzů si uz posvihával tenkým pruzným kovovým prutem s malou kuličkou na konci.... Z rukojeti vycházel drát a mizel v kufříku s aparaturou...Zena na ní něco nastavila a sledovala se zalíbením, jak se pochop blízí ke mě....Prut zasvistěl vzduchem a svihl mě přes vypnutá prsa. Byla jsem připravená na bolest, ale to, co přislo bylo nad vsechna očekávání...Jako bych dostala dvěma biči najednou. Po jednom mi zůstala červenající stopa na hrudi a po druhém mi v křeči strnul celýn klín. Nedokázala jsem se ovládnout a vykřikla jsem...Sotva jsem se nadechla, zasvistěl prut a dopadl o něco níze. Kulička, která zřejmě působila jako elektroda přitom dopadla na moji levou bradavku. Obvod se na zlomek vteřiny uzavřel a z mých prsou se vydral zoufalý skřek....Katan slehal jako stroj.. Uz jsem nepočítala rány. Bez dechu jsem visela na mučidle. Jen tělo se mi po kazdém slehnutí sevřelo v křeči.."Je suchá! Navlhčit! A taky jí trochu napruzte postěvák a bradavky!!" Stěkla mučitelka na pochopy. Rány ustaly. Lačně jsem lapala po dechu. Vycítila jsem, ze se ke mě někdo blízí. Otevřela jsem oči zrovna v okamziku, kdyz mě pochop s holou hlavou hrubě stiskl prackou prso a druhá jeho ruka s klestěmi se nezadrzitelně blízila k vystupující bradavce...Stisk byl hrozný. Ozubená čelist klestí drtila co jí stálo v cestě...Jestě jsem se drzela. Jen v nádechu jsem zatínala zuby. Pak katan prudce zatáhl...Zdálo se mi, ze mi vyrve kus těla. Musela jsem uz křičet. Musela... Na druhém ňadru se vse opakovalo, jen trhnutí bylo asi jestě prudsí. Bradavka vyklouzla z klestí a na vteřinku se mi ulevilo. Dvakrát jsem se stačila nadechnout kdyz čelist klestí znovu nasla citlivý hrot mého ňadra. "Vysmekla ses , kurvo!! Tak by to neslo!! Slysela jsem kata procedit mezi zuby. Jednou rukou se mi zapřel do hrudi a druhou krutě tiskl a táhl. "To je lepsí, viď!! Řval na mě, kdyz viděl jak trpím. Bylo to strasné...Jestě několikrát vse zopakoval na obou prsech. Řvala jsem bolestí. Kat se vylozeně bavil..Čím víc jsem trpěla, tím víc si dával zálezet..Přez slzy uz jsem neviděla, ale dvorce i s bradavkymi byly jako v ohni. "Kdyz se ti to tak líbí..." Nedopověděl...Strhl svorku kabelu, který vedl k mému klínu. Ruka mě hrubě roztáhla a čelist tentokrát neomylně nasla nejcitlivějsí tkáň mého těla...."No kozy nestojej za nic, ale postěvák teda más!" Čelist klestí se opět nelítostně sevřela. Křičela jsem, ale uz mi to zase nepomáhalo. Bolest mě pomalu začala přemáhat. Klestě tiskly stále víc! Kat , abych jestě víc trpěla, začal klestěmi otáčet a prudce trhat. Udělaly se mi kruhy před očima a vsechno ztichlo...Nevím, jak dlouho jsem nebyla při vědomí. Kdyz jsem otevřela oči, uviděla jsem doktorku s injekcí v ruce."Tak se probuď, holčičko, mejdan pokračuje!!" Byla jsem jako opilá. Hlava mě třestila a v usích mi sumělo. Asi po tom, co mi píchli. Jediné, co jsem si uvědomovala byl můj vlastní tep srdce, který jsem cítila v rozdrcených bradavkách a v klitorisu... Ach Rodrigo... Uz dlouho nevydrzím!.....Kat vytáhl z kbelíku, který stál vedle, hadr ze kterého crčela voda a připlácl mi ho na ňadra. "Málo se potís, kurvo! Musíme ti trochu pomoct!" Cítila jsem, jak mi otírá prsy, břicho, stehna..Voda, která stékala po mém těle páchla tak, ze mi bylo na zvracení...."Nevoní, co?? To vís, včera se ti do toho kýblu při výslechu ve slabé chvilce vychcala tvoje rudá kámoska. A já asi taky... Aby to líp vedlo a něco jsi z toho měla. Kdo se v tom má ale cabrat!" Odporem se mi svíralo hrdlo. Znovu protáhl páchnoucí hadr kbelíkem a několikrát projel mezi pysky mého pohlaví. Cítila jsem, jak mi voda teče po stehnech..Zase jsem ztratila nad sebou kontrolu a začala jsem se chvět. Chladem, ponízením, bolestí..."Tak tohle se ti líbí" Zajásal katan, kdyz si toho vsimnul."To si ale musíme dát zálezet!" Omotal si hadrem ukazováček, znovu ho ponořil do páchnoucí vody a pomalu ho zasunul do mé pochvy.

"Ne, prosím, to ne, prosím.." Splynulo mi ze rtů.."Tak co nám řeknes?" Zeptala se s nadějí v hlase zena..."Já opravdu nemám co!" Zabojovala jsem. "To je ale skoda. Pokračujte!" Prst s hadrem jestě několikrát projel uvnitř mého těla. Kat si dal zálezet, abych trpěla co nejvíce. Velkou část hadru mi nacpal dovnitř a nechal ho tam."To je lepsí tampónek, nez pouzívás obvykle...Můzes se na něj plně spolehnout!! Chacha cha!" Zasmál se ironicky kat. Svorkou kabelu teď sevřel obnazený postěváček. Snazila jsem se reflexivně uhnout, ale byla jsem uz vyčerpaná a ani nebylo kam...Zase se ozvalo svistění prutu. Bolest mě zcela ovládla. Bylo to jestě mnohem horsí nez na začátku.Síla bolesti byla straslivá. Následkem soků jsem se pomočila..Křičela jsem téměř nepřetrzitě , ale moc mi to uz nepomáhalo...Po několika minutách se vyčerpal i kat a ustal s výpraskem. Vyrval hadr z mého klína a odpojil elektrodu....Visela jsem rezignovaně na mučidle a horečně dýchala. Vůbec jsem nevnímala svět kolem sebe... Po několika okamzicích jsem si uvědomila, ze se něco děje. Otevřela jsem oči a strnula překvapením: Pode mnou stál obrovský pes, asi doga a tlama s vyplazeným jazykem se nezadrzitelně blízila k mému klínu...."Nééééé! To ne....." Zavřela jsem uslzené oči..Cítila jsem jen, jak drsný teplý jazyk zvířete líze moje lůno.....Nikdy v zivotě jsem se necítila tak ponízená, jako teď....Pes lačně pronikal svým jazykem az do mé pochvy. Určitě cítil můj zenský pach a to ho drázdilo.. Uz jsem neměla sílu na odpor....Cítila jsem lačné pohyby jazyku zvířete provázené jeho skučením... Pes byl lako v tranzu. Dral se bezohledně stále hlouběji. Jeho ostré zuby drásaly vstup do mého klína. "To je nás Fidel, nejlepsí milovník jakého, tady máme ! Cha cha...." Pouzili psa, aby mě pokořili a zahanbili co nejvíc......"Rodrigo", splynulo mi ze rtů..."Rodrigo!!! A dál????" Uslysela jsem náhle před sebou hlas kata. Rychle jsem otevřela oči a podívala se před sebe. Vsichni stáli v řadě přede mnou a dívali se na mě. " Dál! Jméno! Adresa!" Křičel na mě nepříčetně vysetřovatel..."Ne! Ne! Rodrigo s tím nemá nic společného! Snazila jsem se zachránit, co se dalo." Řekni celé jméno a my hned přestaneme! Jinak budeme pokračovat ...." Uběhlo pár dlouhých vteřin ticha.."Hrusku!!!" Slysela jsem, jak doktorka vystěkla na pochopy. Neměla jsem odvahu otevřít oči. Jenom jsem si uvědomila, ze se mě to strasné zvíře uz nedotýká. "Jen se dívej ty rudá kurvo!! Tohle je jiný klacek, nez má ten tvůj!!" Cedil mi přez zuby do tváře vysetřovatel a násilím mi otočil hlavu , abych viděla. Otevřela jsem oči a jen letmý pohled byl děsivý. Pochop měl v ruce velký lesklý předmět o jehoz pouzití nemohlo být pochyb. Slysela jsem jenom kovové cvaknutí, jak jej připevnil někde mezi mými stehny ke konstrukci . Pak do stejných míst zasunul kovovou tyč a začal jakoby pumpovat. Někdo mě uchopil za boky a přitáhl mě nad stoupající nástroj. Po několika vteřinách jsem ucítila v klíně dotyk chladného kovu mučidla. Ze vsech sil jsem se sevřela, ale čísi ruka mě roztáhla do stran a strasná síla vtlačovala mučidlo dovnitř. Umělý úd mě po chvíli zcela naplnil, ale kat stále nepřestával, jenom trochu zvolnil. Tlak přerůstal v krutou bolest, která rostla s kazdým katovým pohybem. Uz jsem pocitila, ze do značné míry má váha spočívá na té strasné věci v mém klíně. "Tak co je to za Rodriga! Uz sis vzpoměla ?" A aniz kat čekal na odpověď, začal otáčet nějakou kličkou. Zvuk jako bych znala. Tak rachotila západka, kdyz se napínala síť na hřisti....Okamzitě jsem si uvědomila změnu. Mučidlo uz nemohlo hlouběji, ale s kazdým otočením kličky se roztáhlo do sířky. Bolest stále rostla. Čelisti nástroje mě krutě roztahovaly. Se zatajeným dechem a se zatnutými zuby jsem vzdorovala. Cvakání západky uz nebylo tak rychlé, ale bolest uz byla nesnesitelná. Otevřela jsem oči. Vsichni se upřeně dívaly na muj klín a na katovy ruce otáčející klikou. Sama jsem si tam neviděla, ale bolest, která odtud zaplavovála celé moje tělo byla straslivá...Hryzala jsem se do rtů, abych vydrzela. "Tak co bude s tím Rodrigem! Nějak spatně slysím! Noo?" Jen jsem se rychle nadechla, ale jinak jsem mlčela."Jestě otáčku " slysela jsem pokyn doktorky. Západka čtyřikrát pomalu klapla.....Nastala chvíle napjatého ticha."Jěstě o dva zuby!" CVAK......CVAK! Uz jsem nevydrzela a z hrdla mi vysel bolestný výkřik. "Tak co, kurvičko, dobrý! Můzem jestě zatočit, nebo uz konečně něco pustís!!" Nic jsem neříkala, jen jsem asi sténala bolestí.."Opasky!!" Stěkla doktorka na katy. Fungovaly jako stroje. Stroje na bolest a utrpení. Teprve teď jsem si vsimla Dominiky...Seděla pořád připoutaná na zidli. Byla vsak uz nahá!! Úplně nahá. Ani jsem nezaregistrovala, kdy ji ti netvoři svlékli a co s ní dělali......Na zemi jí u nohou lezí saty...Kalhotky s puntíkama...Dala jsem jí je k narozeninám...K prsům jí vedou čevené dráty...Není pochyb..Ti netvoři ji chtějí mučit elektrickými soky!!! Nevinné děvče, které vůbec nic neví.. Zná ale RODRIGA!!! Zamrazilo mě. Ale to uz u mě byli oba pochopové. Kolem pasu mi stáhli nějaký řemen. Cítila jsem jenom, jak studí...Podobné řemeny mi přitáhli kolem stehen. Ani mě nepřekvapilo, kdyz k nim a k tomu co bylo ve mně připojili dráty.....Sbírala jsem poslední zbytky sil.."Tak co, Paolo," probral mě laskavý hlas. Vysetřovatel stál přede mnou. "Kdyz mi teď řeknes kdo je to Rodrigo, tak jsi ty i tvoje sestřička za týden doma a uz tě necháme. Uz tě nic nebude bolet. Vsecko bude tak, jak bylo..Kdyz neřeknes, tak budeme házet mincí. Která z vás vyhraje, ta se bude bavit jako první. Asi vís jak. Podívej se, Dominika je jestě skoro dítě. Zatím, co jsi odpočívala, tak jsme si ji trosku připravili. Nesťastnou náhodou uz není panna. Upadla strasně nesikovně ... Zatím si jenom trochu poplakala, ale jinak jí jestě nikdo doopravdy neblízil. Co jí to ale udělá, kdyz jí do bradavek pustím 200, 300, 500 voltů, nebo kdyz jí rozmačkám postěvák klestěma?? Zakolísala jsem..Nez jsem se ale na něco zmohla, zaleskla se ve vzduchu mince....Kat se pro ni sehnul a podal ji vysetřovateli. Ten, aniz se na ni podíval řekl: "Maličká". V následující vteřině to cvaklo. Reflexivně jsem sebou cukla, ale bolest nepřisla. Zato se mučírnou rozlehl strasný výkřik. Vycházel z Dominičina hrdla. Primář stál u aparatury do které vstupovaly dráty z Dominičiny hrudi a snad i z klína....Nikdy jsem nikoho neslysela tak křičet..Bylo to hrozné. Křičela ze vsech sil, jako raněné zvíře. Bolelo mě to daleko víc, nez kdyz mučili mě samotnou. Dominičino tělo ztuhlo v křeči pod přívalem proudu. Trvalo to snad minutu, nez jí dosly síly ke křiku. Uplynulo jestě snad dalsích předlouhých dvacet vteřin, nez katan usoudil, ze to dál nemá efekt a cvakl vypínačem....Hrůzné divadlo skončilo.. Dominika rychle lapala po dechu...."Teď ty" stěkl vysetřovatel....Cvak!! Jako by mi neviditelná síla chtěla vsecko co bylo v mém klíně a podbřisku vyrvat nahoru. Křeč mě svírala uz nekonečně dlouho. Věc v mé pochvě pálila jako oheň! Cvak! To co před tím táhlo nahoru se s cvaknutím jako by otočilo dolů. Jenom strasný oheň v mé pochvě pálil pořád dál. Jako bych měla vevnitř rozzhavené zelezo.. Bylo to nekonečné. Uz se mi zase začaly dělat mzitky před očima, kdyz mě vysvobodilo cvaknutí vypínače. "Tak co holky, co je to za frajera, ten Rodrigo. Řeknete mi to, nebo si dáme dalsí kolo..." Podívala jsem se na Dominiku. S vytřestěnýma očima hleděla na mě. Hruď se ji rychle zdvíhala jako by chtěla něco říct.. Několik vteřin bylo hrobové ticho. Jenom mladsí z pochopů se sklonil k Dominice a něco jí dělal v klíně. "Skoro vytlačila vaginálku! To bych do holky, která byla jestě před chvílí panna nikdy neřekl. Můzete, pane pimáři!" Pronesl směrem k muzi za aparaturou...Dominika s hrůzou v uplakaných očích sledovala kata jak sahá po vypínači. "Paoloooooooo!!" Zlomek vteřiny před cvaknutím vypínače se mučírnou ozvalo drásající "Paolooooooooo"... Po několika dalsích dlouhých vteřinách, kdy bezdechým tělem mučené dívky zmítal elektrický sok se zase ozvalo vysvobozující cvaknutí vypínače.. Tentokrát se uz Dominika nemohla následkem soku udrzet a ocitla se v kaluzi vlastní moči..."Paolo!!! Prosím! Uz néééé" Paolo řekni jim to!! Prosím!!! Neee! Já uz nechci...Strasně to bolí...Paolo!! Prosím!! Uz ne." Zoufale plakala a slzy jí stékaly po tvářích na mučenou hruď. "No. Maličká má asi víc rozumu nez ty. Nebo ti to nevadí, kdyz tady kvůli tobě musí trpět?? My máme času dost. Můzete se tady dneska střídat, dokud je libo. Po kazdém kole trochu přidáme, aby jste neřekly, ze na vás setříme. Kdyz mi ale řeknete, kdo je Rodrigo a jaká je jeho funkce, tak uz to pro vás skončí. Pro obě. Víme, ze Maličká nám nemá co sdělit a ty jsi taky jenom malá ryba. Posťák, zádný companěro...". "Paolo uz ne, prosím...prosíím" Ozvalo se mezi vzlyky... Zavřela jsem oči. "Rodrigo Perez-Montego....Náměstí Cordoba, číslo 273....."

Za dva týdny jsme byly s Dominikou opravdu volné... Uz nás dál nemučili. Několikrát nás obě prohlédl lékař. Osetřil nás. Aspoň nase těla. O dusi se moc nezajímal...Byly jsme volné.Dokonce nás dovezli domů. Volné, ale za jakou cenu!! Zradila jsem Rodriga, svou jedinou lásku. Vydala jsem ho těm katům, nevydrzela jsem...Jsem slabá, sobecká, bezcitná....Kolik bolesti a ponízení jsem ale zazila....

Rodriga jsem viděla uz jen na konfrontaci, kdyz ho zatkli. Zavedli mě do mučírny. Bylo to strasné. Neměla jsem sílu se mu podívat do očí. Visel nahý na řetěze. K pohlaví mu vedla spousta drátů....Za ním stála ta zrůda, doktorka, co řídila můj poslední výslech...Gumové rukavice, klestě..."Tak to je tvoje milá, Rodrigo? Předevčírem tě práskla, ani se moc nebránila..." Rozplakala jsem se....Rodrigo mlčel. Zrůda mu před mýma očima rozdrtila varlata v klestích....Uz jsem dál nemohla.... NE!!! NEEE!!!.... Od té doby jsem ho nespatřila..

Pořád to vsechno vidím...V noci se mi to vrací...Domi v noci někdy pláču....Proč to vsechno???