Softwarové pirátství

Softwarové pirátství - materiál z přílohy časopisu POLICISTA č. 2/1998

Autor: Kpt. Ing. Jiří Dastych Policejní prezidium Ředitelství sluzby kriminální policie Praha

Úvod

Je naprosto nepochybné, ze hlavním fenoménem současnosti je značný nárůst informačních technologií (IT) a s tím spojené pronikání výpočetní techniky, nutně vybavené softwarem, do celé společnosti a předevsím do kazdodenního zivota nás vsech. Vývoj je tak rychlý, ze je nutné neustále sledovat nové informace, jinak se otevírá obrovská mezera mezi realitou a znalostmi. Totéz platí o softwarové kriminalitě v celku, protoze pachatelé trestných činů tohoto druhu mají obvykle značný násko k před represivním aparátem. Toto tvrzení se v současnosti týká v jisté míře i Policie ČR. Důvodů je několik. Patří mezi ně zejména nutnost kvalitního počítačového vybavení, které je také samozřejmě finančně nákladné. Dalsím důvodem můze být i nedostatek kvalifikovaných odborníků. Bývalý ministr vnitra Jan Ruml jednou řekl známou pravdu o tom, ze policie nemůze být na stejné čáře nebo dokonce před zločinem. Situace je vzdy taková, ze bude krok za ním. Nasím úkolem je tedy drzet se v minimálním odstupu. V případě informačních technologií to platí mnohonásobně. Situace je taková, ze IT velmi rychle expandují i do bězného zivota a zároveň dochází k jejich velmi rychlému vývoji. Technologickému i softwarovému.

Současnost klade na policii značné nároky a je mozno říci, ze se tyto nároky budou stále zvysovat. Počítačová kriminalita se jako kukaččí mládě vlozené do informačních technologií bude stále zvysovat. Není daleko doba, kdy se, stejně jako dnes, kdy máme obavu z odcizení motorového vozidla nebo vloupání do bytu, budeme obávat neoprávněného získání dat z naseho domácího počítače nebo znepříjemňování bězného zivota stále více závislého na výpočetní technice. A to naprosto záměrně nechci přílis otevírat otázku bezpečnosti osobních dat. V mnoha filmech, které se snazí o pohled do budoucna, můzeme vidět, co nás pravděpodobně čeká. Pro mnohé je jiz mnoho současného ve spojitosti s informačními technologiemi science fiction.

V souvislosti se softwarovým pirátstvím se předevsím otvírá otázka autorských práv. Ochrana počítačových programů z hlediska práv autora bude stále slozitějsí. Jiz dnes, kdy je Česká republika přede dveřmi informačního boomu, se jako nevyhnutelné jeví snízení mnozství nelegálního software na minimální úroveň.

Hlavním trestným činem je porusování autorského práva k programovému vybavení - softwarové pirátství. V současnosti je na území republiky nelegálně uzíváno více softwaru nez legálně. Odhady se velmi lisí, ale je mozno počítat asi s 60-70 t % nelegálně uzívaného softwaru. Pro srovnání - ve Spojených státech je to cca 30 % v západní Evropě mírně více - cca 35-40 %. I zde jsou výjimky jako Portugalsko a snad i Řecko. Jsou to země ekonomicky spíse na okraji vyspělé západní Evropy. A s nasím přiblizováním se k západoevropským strukturám se k nim pravděpodobně dříve nebo později přidáme.

Stav v této oblasti nedává nasí zemi přílis dobrou vizitku. Abychom zjistili, jaké jsou příčiny, 19119v2118t musíme se podívat do minulosti. Jiz před rokem 1989 podepsala nase republika (tehdy jako ČSSR) dvě úmluvy. Bernskou úmluvu o ochraně literárních a uměleckých děl z 9. 9. 1986, ve znění pařízské revize z 24. 7. 1971 a Vseobecnou úmluvu o autorské právu z 8. 9. 1952 (Zeneva) ve znění pařízské revize z 24. 7. 1971. Tím se zavázala (mimo jiné) respektovat autorská práva a v souvislosti s tím byl zařazen do trestního zákona § 152 - Porusování autorského práva. Nelze tedy říci, ze před rokem 1989 u nás byla právní pustina. Kde byl problém, je naplňování těchto úmluv a jejich prosazovaní do zivota. Tedy i ustanovení trestního zákona. Na základě politického rozhodnutí bylo plnění úmluv minimalizováno (v této oblasti) a respektování autorských práv bylo předevsím v oblasti software téměř nulové. Tomuto postupu nahrávala i situace ekonomických a jiných sankcí, kdy legálně získat zahraniční programový produkt by lo téměř nemozné. Ale ekonomika a i jiné oblasti počítačové programy stále více vyzadovaly. Proto bylo naprosto normální, kdyz byl do země různě "pasován" software ze zahraničních zájezdů, seminářů a i vědeckých konferencí. Je mozno říci, ze získání kvalitního západního softwaru bylo úspěchem a nikoho ani ve snu nenapadlo, ze se vlastně jedná o trestný čin. Po roce 1989 a v letech následujících doslo mimo jiné změny i k posunům v názoru na dodrzování autorských práv k počítačovým programům. Ovsem změna sla od shora dolů. Zatím co rozhodující orgány státní správy začaly řesit tento problém, a jak jsem jiz uvedl doslo i k vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku, občan své chápání nezměnil.

Historické kořeny vztahu k dusevnímu vlastnictví jsou důlezité pro pochopení současné situace v ČR, protoze mnohdy dochází k zjednodusenému pohledu na tento problém, a to předevsím ze zahraničí. Řada softwarových společností, které jsou zároveň největsími nositeli autorských práv k počítačovým programům, předpokládá, ze rok 1989 udělal předěl mezi dříve a nyní. A samozřejmě předevsím ve vztahu k dusevnímu vlastnictví. To ovsem není pravda. Jako v řadě jiných oblastí i v této zůstali lidé stejní jako peřed oním "předělěm". Jen málo z nás je ochotno pracovat na svém postoji k dusevními vlastnictví tak, abychom odpovídali vyspělé společnosti.

Průměrný občan České republiky má dosud minimální právní vědomí. To znamená, ze jeho znalost základních zákonů je téměř nulová a v trestní a přestupkové oblasti se obvykle řídí pouze "upraveným" desaterem. Vychází z obvyklého chápání rozdílu mezi dobrým a spatným. Kazdý ví, ze krást se nemá, stejně jako podvádět, poskozovat cizí majetek apod. Přes tento obzor vsak vidí málokdo. Jen velmi málo lidí, kteří k tomu nejsou nuceni, si někdy přečetlo zákon o přestupcích nebo trestní zákon. Přitom bez jejich znalosti se mnohdy dopoustějí protiprávního jednání, kterému by se řada slusných a poctivých lidí jistě vyhnula, pokud by si byla plně vědoma mozností postihu. Poměrně masivní a dlouhodobě vedenou kampaní by se jistě daly tyto skutečnosti změnit. To vsak není přílis schůdná cesta, protoze je otázka, zda by vynalozené síly a prostředky dokázaly plosně změnit právní vědomí celé aktivní populace v zemi. A předevsím kdy.

Policie České republiky, konkrétně pak policisté plnící úkoly v trestním řízení, tj. vysetřovatel a policejní orgán, jsou ve smyslu § 158 odst. 2 trestního řádu povinni činit nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Mají tedy povinnost konat preventivní činnost.

Kazdý člověk, který si přečte tento paragraf trestního řádu, si logicky představí jakousi činnost směřující k preventivnímu působení na občany. Realita je ovsem jiná. Po listopadu 1989 doslo k značnému nárůstu trestné činnosti ve vsech oblastech. Při střízlivém vyhodnocení se pravděpodobně jedná o jakousi "daň" za demokracii, kterou platíme bez rozdílu vsichni. Policie proto vynakládá obrovské úsilí na potlačování trestné činnosti jako takové. Prostor pro prevenci tak zůstává jen velmi malý. Bez toho, ze bych chtěl rozebírat různé formy prevence apod., je realitou dneska, ze jednou z mála mozností preventivního působení je dopadení a potrestání pachatele trestného činu. Policie tak neustále zvysuje svou aktivitu, a to v plné míře platí i pro počítačovou kriminalitu a zvlásť softwarové pirátství.

Systém trestního řízení v nasí zemi (policista předá podezřelého vysetřovateli, který mu sdělí obvinění z trestného činu a po zpracování případu věc předá státnímu zástupci s návrhem na podání obzaloby, státní zástupce podá obzalobu soudu, před kterým se koná trestní stíhání), není ani jednoduchý, ani rychlý. Jeho spletitost a nutnost překonávání různých překázek je mnohdy důvodem značného časového odstupu mezi zadrzením pachatele a jeho odsouzením. Tím je narusen jeden z velmi účinných způsobů půso bení na občany. Kazdý jiz zná situace, kdy obviněný z trestného činu, vysetřovaný na svobodě, pokračuje ve své trestné činnosti. Navíc značná doba mezi spáchání trestného činu a odsouzením vyvolává v řadě lidí pocit beztrestnosti. Samotný trest udělený někdy i po letech tak ztrácí na své účinnosti.

Dalsím nemalým problémem je novota stíhání porusování občanského práva. Samozřejmě, ze se § 152 nedostal do trestního zákona az po roce 1989. Ale az po tomto roce se v sirsím měřítku začalo s trestním postihem. Je tedy jedním z negativních dědictví minulosti, jak jsem jiz uvedl výse, ze systém není zcela připraven na trestní stíhání tohoto trestného činu. Pokud ale jiz na mnoha místech, mysleno předevsím okresech (obvodech) v ČR, jsou jiz zkusenosti s trestním stíháním za pirátské audio a video nosiče, nebo za nelegální hudební produkce, tak softwarové pirátství je naprostá novinka. Samozřejmě nelze vidět vinu v samotném systému. Ten je postaven na lidech, kteří svou prací musejí naplňovat literu zákona. Z praxe jsou vsak vidět obrovské problémy při realizaci trestných činů spojených s počítačovými programy, protoze první konflikty začínají na úřadech vysetřování. Vysetřovatelé nejsou mnohdy připraveni na stíhání této trestné činnosti. Sám jsem v praxi zazil případ, kdy se vysetřovatel bránil sdělit obvinění z trestného činu i přes to, ze byla činnost pachatele zadokumentována a navíc se ke své činnosti i doznal do Protokolu o podání vysvětlení. Samozřejmě se jedná o extrém, ale velmi výmluvný.

Jedním z dalsích důvodů v podstatě masového uzívání nelegálního softwaru je jeho cena. Je smutnou skutečností, ze kupní síla průměrného občana je relativně nízká. Přitom ceny kvalitního softwaru se počítají v tisících korun a bězně přesahují i hranici deseti tisíc korun. To vede řadu lidí k rozhodnutí získat a uzívat nelegální software. Bohuzel jim v tom nezabrání ani vlastní morální přesvědčení. Za uplynulá léta byla morálka ve spojení s pirátským software skloňována mnohokrát a s minimálním výsledkem. Pro generace zijící skoro celý nebo značnou část zivota s heslem "co je doma, to se počítá", je morální apel v podstatě bezcenný. Počítačové programy totiz nijak zjevně neukazují svou vyčíslitelnou hodnotu. A proto není výjimkou osoba, která neoprávněně uzívá na svém soukromém počítači software za několik set tisíc korun.

Základní pojmy

- softwarovým pirátstvím jsou vsechny útoky na právo autora a dalsí práva k počítačovým programům, uvedená v autorském zákoně,

- softwarový pirát je uzívané označení osoby porusující autorský a trestní zákon.

Základní normou pro diskusi o počítačovém pirátství jsou ustanovení Zákona č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon) (ve znění pozdějsích předpisů). Tento zákon byl naposledy novelizován s účinností od 22. dubna 1996, kdy byla do autorského zákona zavedena ustanovení o počítačových programech, které jsou nadále chráněny jako díla literární (§ 2 odst. 1 autorského zákona).

V § 14 - Uzití díla, je uvedeno, ze uzít díla, pokud to není dovoleno přímo zákonem, lze jen se svolením autora, kdy svolení k uzití díla uděluje autor smlouvou. A dále, ze autorovo oprávnění vyplývající ze zákona nemůze být dohodou stran vyloučeno ani zkráceno. Tím, je v problematice softwaru jednoznačně řečeno, ze uzivatel musí disponovat smlouvou jakéhokoliv druhu k tomu, aby mohl být oprávněným uzivatelem.

V § 15 zákon upřesňuje, ze autorovo svolení k uzití díla nepotřebuje a odměnu není povinen poskytnout, kdo zhotoví rozmnozeninu nebo napodobeninu uveřejněného díla pro svou osobní potřebu...nejde-li...o počítačový program. Zákon zde jednoznačně a bez moznosti jiného výkladu říká, ze počítačový program má jiný rezim při kopírování nez ostatní autorská díla literární, mezi která je zařazen. Dále je ve čtvrtém odstavci paragrafu 15 autorského zákona umozněno, ze oprávněný uzivatel počítačového programu není povinen získat autorovo svolení ani poskytnout zvlástní odměnu k pořízení rozmnozeniny, překladu nebo úpravy takového programu, potřebuje-li tuto rozmnozeninu, překlad nebo úpravu pro provoz programu na počítači, pro nějz byl tento program získán. Dále ke zjistění informací nezbytných k dosazení funkčního spojení dvou nebo více počítačových programů, pokud je taková rozmnozenina, překlad nebo úprava pořízena jím samotným nebo osobou jím určenou, nejsou-li tyto informace bězně dostupné a je-li jejich získání omezeno na části počítačového programu nezbytné k dosazení uvedeného cíle. A k archivním a zálozním účelům, popřípadě k nahrazení oprávněně získané rozmnozeniny, která byla ztracena, zničena nebo jinak znehodnocena.

Závěr:

Oprávněný uzivatel můze disponovat třemi kopiemi softwaru
a) datový nosič, který zakoupil s originální licencí (diskety, CD-ROM),
b) zálozní (bezpečnostní) kopie,
c) kopie na pevném disku počítače.

Kazdá dalsí kopie je nelegální.

Trestná činnost

Neoprávněné uzívání software

V praxi se vyskytují dvě základní formy této trestné činnosti:

1. Tzv. domácí uzivatel (konkrétní fyzická osoba), který získal případně dále získává různým způsobem software pro svou osobní potřebu.

2. Uzívání nelegálního software pro komerční účely. Obvyklým případem je podnikatel nebo společnost, která z důvodu neochoty k investicím nebo nedostatku finančních prostředků buď získala běznou cestou pirátský software a uzívá ho, nebo, a to je nejčastějsí případ, bylo zakoupeno mensí mnozství licencí, nez je ve skutečnosti uzíváno.

3. Zvlástní formou jsou počítačové herny.

I přes stále se zvysující aktivitu Policie ČR se tato trestná činnost nedá bězně odhalovat. Důvodem je pasivita uzivatelů pirátského softwaru. Jejich činnost je zalozena na jednoduchém pravidle - získat softwar a pouze jej uzívat. V absolutní větsině případů je dále omezeno mnozství osob, které vědí o uzívání nelegálního software. Zde jsou trochu výjimkou počítačové herny. Jejich majitel nebo provozovatel vsak také nedává ve vseobecnou známost, ze nemá souhlas autora k uzití jeho díla touto formou.

Tím nechci říci, ze nejlepsí cestou k beztrestnosti je maximální utajení této činnosti. To je samozřejmě nesmysl. S jistou mírou úspěchu se o to můze pokusit domácí uzivatel, ale jeho největsí slabinou je, ze počítačové programy musí někde získat. Tím se zapojuje do černého trhu a rozsiřuje mnozství osob, které o jeho činnosti - poptávce vědí.

Tzv. domácí uzivatel (konkrétní fyzická osoba)

V případě domácích uzivatelů je situace trochu odlisná. Obvykle není problém s hledáním odpovědné osoby, která vědomě nelegální počítačové programy nainstalovala a uzívala. Je az zarázející jaké mnozství pirátského softwaru bývá na jediném počítači člověka, který je uzíval pouze pro vlastní domácí aktivity. Řada takového softwaru je pro něho nevyuzitelná, nebo kvalita počítače neodpovídá pozadavkům programu. I přes tyto skutečnosti nacházíme různé verze AutoCADů a např. ekonomického softwaru. Není výjimkou, kdy je na pevném disku počítače několik operačních systémů, a to tak, jak se historicky vyvíjely od velmi starých DOSů k nejnovějsím Windows 95.

Domácí uzivatelé velmi hřesí na omezené moznosti Policie. Je skutečně, ať uz z jakéhokoli důvodu, nepřijatelná myslenka masových kontrol v bytech spojených s "prohledáváním" počítačů ke zjistění nelegálního softwaru. Hlavním důvodem k ukončení činnosti softwarového piráta tak není strach s trestního postihu. Takový člověk nemá obavu z následků, které by mu reálně hrozily. Vzhledem k minimu realizovaných případů (cca 30-40 ročně) nemají lidé moznost vidět ve svém bezprostředním nebo i vzdáleném okolí příklad policejní aktivity. Odsouzeno bylo zatím jen několik případů. Lidé si stále myslí, ze jsou v podstatě nepostizitelní.

Myslím, ze je to chybný úsudek. Kazdý takový člověk by si měl uvědomit, ze nezije na pousti. Počítačové programy nezískal ze vzduchu. Takový člověk pravidelně koná činnost spojenou se získáváním nového softwaru. Různými způsoby - nákup přes inzeráty, od známých a kamarádů apod. Tím stále více lidí ví, co dělá a jakým softwarem disponuje. Obvykle si totiz prodejci nelegálních počítačových programů vedou evidenci zákazníků a odebraného zbozí. Jako dobří obchodníci. Navíc, bohuzel, je v nasí povaze při přistizení ukazovat na ostatní. Jako by to mělo přímý vliv na výsi trestu. Z těchto důvodů tak policie nepotřebuje hromadné domovní prohlídky, protoze informace získá jinak, a následně přijde udělat prohlídku pouze ke konkrétní osobě. Obvykle se 100% úspěchem.

Následky jsou pro pak jiz obviněného velmi nepříjemné. Jako příklad bych chtěl uvést pana Vlastimila Ővingra z Roudnice nad Labem, který byl dne 30. května 1997 odsouzen Okresním soudem v Litoměřicích za to, ze prostřednictvím inzerce prodával počítačové programy Mapa Prahy, DOS, Microsoft Word a Windows, trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s podmínkou na jeden rok, k penězitému trestu ve výsi 10 000 Kč a propadnutí věci - datových nosičů. Jistě mu to nestálo za to. Navíc se pochopitelně trest zapsal do rejstříku trestů, kde řadu let bude dávat na pozádání vědět, ze pan Svingr byl odsouzen za úmyslný trestný čin.

Takových případů, odsouzených softwarových pirátů bude stále přibývat. I přes obecně známou pomalost nasí justice dostává se zvětsující mnozství obvinění k podání obzaloby a projednání před soudem. Kazdý uzivatel si tak bude moci zjistit, jaké následky mu jeho činnost přinese.

Je smutné ze se veskerá výse uvedená tvrzení týkají i dětí. Samozřejmě nejsou trestně odpovědné, ale jednou budou. V případě, ze jejich rodič jim dává negativní ukázku rozdílu mezi respektováním zákona a jeho pohrdáním, nelze čekat, ze se budou chovat jinak. Ano začíná to jiz na skole. Je naprosto bězné, kdyz si záci prvního stupně základní skoly mezi sebou vyměňují počítačové hry stejně, jako si dříve vyměňovali postovní známky. Nemohu pominut vyprávění jedné z řídících pracovnic velké softwarové firmy, která jako dárek, při návstěvě u známých, dala dítěti asi ve věku osmi let hru za 1 500 Kč. Dítě po zjistění ceny dárku se velmi rozzlobilo a vysvětlovalo, ze za tyto peníze by ve skole mělo pět her a ne jednu. Nechci tím házet odpovědnost na nase jistě problematické skolství. Chci poukázat na to, ze jiz dnes roste ve skolních lavicích generace lidí, která získává velmi negativní "nátisk" v oblasti respektování cizích práv. Ani rodiče, ani skola jim nejsou schopni dát pozitivní vzor. Je proto nutné, aby jiz na základních skolách byla stávají specializovaná výuka zaměřena na pochopení a akceptování nutných norem, bez kterých jestě nová generace občanů této země bude z tohoto hlediska neschopna zivota v plně demokratické vyspělé společnosti. Pokud jiz dnes my vsichni svým chováním vlozíme do dětí spatné návyky a pokřivený pohled na to, co je správné a co spatné, nebude jiz v budoucnu moznost jejich názor podstatně změnit. Budou na tom stejně jako my, kdy větsina lidí uzívajících výpočetní techniku je velmi často konfrontována s aktivitami okolo nelegálního programového vybavení a předevsím jeho uzívání.

Uzívání nelegálního softwaru pro komerční účely

Komerční uzívání nelegálního softwaru má dva základní druhy. Prvním je jakýkoliv podnikatel, společnost, organizace nebo firma (dále právnická osoba) , která z různých důvodů nemá v podstatě zádný legální software. Jedná se obvykle o mensí společnosti a důvodů takové činnosti je nepřeberně. Hlavním je nedostatek nebo neochota investice do softwaru. Spektrum osob je od naivních lidí, kteří se pustili do podnikání a pak se snazí přezít, az po takové, kteří se naprosto chladnokrevně rozhodli neutratit ani halíř za "zbytečnosti". Samozřejmě u některých právnických osob jde o "kolektivní" rozhodnutí, ale obvykle lze nalézt konkrétní osobu, která nese odpovědnost za takový postup.

Druhým je právnická osoba, která pro svou činnost zakoupila licence k uzívání, ale ve skutečnosti uzívá více licencí. Takový postup volí subjekty uzívající finančně náročný software - grafická studia, ekonomické řízení apod. Jako v předchozím případě je spektrum pohnutek pro takovou činnost velmi siroké.

Vyhledání a odhalení nelegálního uzívání počítačových programů v komerční sféře je velmi obtízné. Zatím neexistuje optimální způsob zjistění, zda konkrétní společnost uzívá nelegální software. Nabízí se samozřejmě spolupráce s finančními úřady, které z titulu své činnosti mají nejlepsí moznost takového zjistění. Ale prakticky taková spolupráce narází na "mlčenlivost" pracovníků FÚ danou zákonem o finančních úřadech. Proto je postup mnohdy podobný jako v případě fyzické osoby.

Dosud nejúčinnějsím řesením je navázat úzkou spolupráci s distributory a prodejci softwaru - tzv. distribučními kanály. Pracovníci těchto organizací nebo prodejci obvykle disponují s konkrétními informacemi o mnozství nelegálního softwaru uzívaného jejich zákazníky. Ve spolupráci s policií jim vsak brání "etika" obchodování a předevsím strach ze ztráty zákazníka, který by se dozvěděl o tom, ze distributor nebo prodejce spolupracuje s policií. Pro odstranění tohoto strachu je nutné s informacemi tohoto druhu pracovat co nejopatrněji. Zádný subjekt neposkytne informaci o svém zákazníkovi v případě, ze by byla moznost jeho prozrazení, a tím v podstatě komerční likvidace.

V komerční oblasti si nelze samozřejmě představit jakýkoliv subjekt, který před vsemi (včetně zaměstnanců) utajuje a dokonale utají takovou informaci. Znalosti lidí se neustále zlepsují, a proto mnohý zaměstnanec více či méně ví, ze software, se kterým pracuje, je pirátský. V tomto momentě se dostáváme k morálce lidí, kteří vědí, ze se nedopoustějí ničeho protizákonného, ale na druhou stranu takovou činnost v podstatě mlčky schvalují. Zvlástním případem zaměstnanců jsou počítačoví odborníci, kteří jako různí správci firemních sítí, analytici apod. vědí, ze společnost uzívá nelegální software. Mnohdy se tito zaměstnanci podíleli nebo přímo prováděli instalaci pirátského softwaru u společnosti. V konkrétních případech pak tvrdí, ze k tomu byli donuceni. I přes přetrvávající dědictví minulosti si nedovedu představit takový nátlak zaměstnavatele, který by přinutil poučeného zaměstnance k spáchání trestného činu s dosti nepříjemnými následky. Řada lidí je "pouze" vystavena hrozbě ztráty zaměstnání. Je zcela pochopitelné, ze moznost propustění z práce je značně nepříjemným následkem. Zvlástě pokud se jedná o případné ekonomické problémy pro celou rodinu. Ovsem případné dopady trestního stíhání a odsouzení pachatele za úmyslný trestný čin - porusování autorského práva podle § 152 trestního zákona, jsou následky podstatně horsí. Jistě nemusím říkat, ze v případě moznosti trestního stíhání se bude snazit kazdý řídící pracovník společnosti, případně její majitel, o přenesení odpovědnosti na jino u osobu - zaměstnance.

U společnosti pak obvykle dochází k snaze vyhnout se trestnímu stíhání konkrétní osoby zamlzováním odpovědnosti a zamlčováním informace, kdo rozhodl o takovém postupu. V některých větsích společnostech je pachatelem správce sítě nebo osoba mu přímo nadřízená. Obvykle doslo k rozhodnutí o uzívání nelegálního softwaru na této řídící úrovni. To neznamená, ze by pachatelem nemohl být počítačový "fanda", který z vlastní vůle u společnosti nainstaloval řadu nelegálního softwaru. Stanovení konkrétní odpovědné osoby u větsí společnosti, které uzívala mnozství nelegálního softwaru, je jedním z nejdůlezitějsích, ale i nejslozitějsích úkolů.

Znovu povazuji za nutné říci, ze v popsaném problému se jedná předevsím o morální stránku. Pokud by zaměstnanci odmítali uposlechnout své nařízené a nenechali se donutit k instalacím nelegálního softwaru, nebyl by dnes v této oblasti zádný problém. Přiměřeně k tomu byl kleslo mnozství nelegálního softwaru uzívaného u nás. Situace je ze strany zaměstnance poměrně jednoduse řesitelná. Odmítnutím připojit se k trestné činnosti sice riskuje okamzitý osobní následek, ale rozumně se vyhne budoucímu trestnímu stíhání. V opačné případě pak u zádného orgánu činného v trestním řízení ani u soudu neobstojí tvrzení o nevědomosti nebo strachu. Pravděpodobně bude mít tato obhajoba vliv na výsi trestu, ale k rozhodnutí o nevině se určitě nedojde.

Počítačové herny

Jak jsem jiz ve výčtu forem uvedl, jsou počítačové herny zvlástní formou uzívání softwaru. V prvé řadě to plyne z druhu softwaru, který je svým určením odlisný od např. kancelářského programového vybavení apod. Počítačové hry jsou v podstatě svět sám pro sebe. Jejich prodej či distribuce jsou odlisné od ostatního softwaru. Navíc obvykle není v této oblasti takové houstí autorských práv jako u "normálního" softwaru. V současné době zastupuje zahraniční výrobce počítačových her v ČR pouze jediná firma (JRC).

V hernách je obvyklé, ze na jeden technicky kvalitní počítačem uzívaný software jako server je instalována hra, kterou je mozno hrát na několika připojených počítačích. Větsinou se jedná o bojové hry, které umozňují hru více hráčů. Pro poměrně sirokou skupinu teenagerů se jedná o velmi atraktivní zábavu. Je si třeba přiznat, ze atmosféra v těchto hernách je skutečně "bojová" a spolu s hráči se hrou baví i řada přihlízejících.

Na tom vsem by nebylo pranic spatného, kdyby se v absolutní větsině případů nejednalo o porusování autorského práva. Firma JRC podle vlastního stanoviska jako zástupce zahraničních společností vyrábějících hry nedala dosud nikomu právo takto hry komerčně uzívat. Samozřejmě firma ví o této činnosti, ale je v podstatě bezmocná, protoze veskerou aktivitu směřuje na dovoz, distribuci a prodej počítačových her. Je tedy i na Policii ČR, aby se k tomuto problému postavila a následně byl schopen reagovat celý trestní systém. Samotné řesení ale není jen v trestním postihu. Není přece třeba kriminalizovat činnost, který by sla vyřesit i jiným způsobem - uzavřením smlouvy mezi firmou JRC a majitelem - provozovatelem počítačové herny. Aby k tomu doslo, musí být snaha z obou stran. První krok vsak musí udělat ten, který chce autorsky chráněný software oprávněně uzívat. A k tomu ho při současné tristní situaci asi donutí jen reálná hrozba trestního stíhání.

Situace v problému počítačových heren velmi dobře dokumentuje stav lidského myslení. Pokud není nikdo nucen nebo sám necítí ohrození, tak není snaha po legálním chování. Zisk je postaven před vsechny ostatní normy a jeho výse je jediným kritériem spokojenosti podnikatele. Píse se rok 1998 a nase myslení je z evropského hlediska někde v padesátých letech. Máme co dohánět.

Výroba a síření nelegálního softwaru

Výroba nelegálního softwaru:
1. Průmyslová - lisovny
2. Domácí
3. Kopírovací sluzby.

Síření nelegálního softwaru:
1. Půjčovny softwaru.
2. Zvlástní formou je instatače nelegálního softwaru do nové výpočetní techniky.

Průmyslová výroba

Výroba nelegálního softwaru jiz není tak diskusní otázkou jako prosté uzívání. Jsem ochoten opatrně připustit, ze uzivatel nelegálního softwaru nemusí vzdy vědět, ze tak činí. Můze jít ve výjimečných případech i o neúmyslnou činnost. Kdo ale vyrábí datové nosiče, obvykle s úmyslem je prodat, nikdy se nemůze vymluvit na chybějící úmysl.

To platí v největsí míře o průmyslové výrobě. Kdyz se mluví o výrobě CD-ROM, tak si kazdý představuje Gramofonové závody Loděnice v okrese Beroun. To je samozřejmě nás největsí výrobce takových nosičů, předevsím v audio oblasti. Ale u tohoto výrobce nedochází k zadávání objednávek ze strany továrny. Objednavatel je jiná osoba, ať jiz právnická, nebo fyzická. V tomto konkrétním případě podepisuje zadavatel zakázky doklad, kdy uvádí, ze je nositelem autorských práv. Právní odpovědnost lezí tedy na něm. Jiný případ jsou "lisovny", které jsou od prvopočátku zaměřeny na nelegální produkci. To je předevsím problém Bulharska a z nasich sousedů Polska. Z hlediska průmyslové výroby je téměř 100 % nelegálních CD-ROM na nasem trhu z dovozu. Dovází se vse, co pozaduje "trh". Licencovaný software, jako jsou operační systémy a kancelářské balíky nebo hry. V současné době se nedá říci, ze by České republika byla masivně zaplavována nelegální produkcí ze zahraničí. Nás trh, a to je třeba si připustit, není tak z ajímavý jako západoevropské země nebo třeba Polsko, kde je potenciálních kupců cca pětkrát více nez u nás.

Pro vlastní odhalení dovozu nebo výroby nelegálních datových nosičů, předevsím CD-ROM, je nutno získat vzorek, a ten podrobit zkoumání pro získání informací vedoucích k odhalení výrobce a následně i pachatele. Na nosiči výrobce povinně zaznamenává vlastní identifikaci a dalsí znaky. Podle toho lze u produkce legálního výrobce nosičů zjistit o jakou se jednalo zakázku a pro koho. Tento stav výrazně ovlivňuje moznosti odhalení trestné činnosti. To je ovsem ten nejjednodussí příklad. Obvykle jsou totiz CD-ROM lisovány u výrobce, který nemá nejmensí zájem na vlastní identifikaci. Proto vybaví takový nosič nic neříkajícím označením a neuvede ani vlastní výrobní značku (Gramofonové závody mají zn. GZ). Mnohdy jednotliví výrobci (např. v Bulharsku) mají alespoň zauzívané obvyklé označení, které dovolí získat i kdyz jen minimum základní informace. To vsak neplatí vzdy.

V případě zjistění výskytu průmyslově vyrobených CD-ROM je tedy v první řadě nutno zjistit, zda se jedná o domácí výrobek, nebo dovoz. Jak uz jsem řekl, je podstatně slozitějsí situace u CD-ROM v zahraničí vyrobeného a k nám dovezeného, kdy je ztízena identifikace osob, které nechaly CD-ROM vyrobit, a dalsích, které nosiče dovezly na území ČR.

Ať dojde k výrobě kdekoliv, je nutno CD-ROM umístit na trh. To předpokládá distribuční kanál, který dostane produkt k prodejci, a ten k zákazníkovi. To je samozřejmě poněkud slozitý model. V absolutní větsině případů se jedná pouze o několik osob, které nosič nechaly vyrobit nebo jiz hotový získaly v zahraničí. Pak uz jej vlastními silami - inzercí, případně cestou dalsích osob umisťují na trh. Způsob distribuce obvykle přímo ovlivňuje i rychlost odhalení takové činnosti. Jak uvedu i u dalsích forem trestné činnosti, je nutnost aktivity konkrétních osob jejich nejslabsím článkem. Z logiky distribuce a prodeje je naprosto zřejmé, ze tuto činnost nelze nikdy dostatečně utajit a samozřejmě, ze se nedá provádět naprosto anonymně. To obvykle vede k identifikaci konkrétní osoby a následné aktivitě policie směřující k sdělení obvinění pachateli. Kazdému rozumnému člověku musí být zřejmé, ze veskeré snahy o prodej nosičů s nelegálním softwarem jsou tancem na ostří noze. Jednoznačně lze říci, ze zisky z této činnosti jsou velmi přitazlivé. Není potřeba zádných surovinových zdrojů, výrobky jsou skladné a předevsím nedochází ke "krádezi" věci. Dusevní vlastnictví je právě i z těchto důvodů velmi atraktivní z hlediska mozné kriminality.

Pachatelem je obvykle dospělá osoba. To ovsem jiz nemusí platit o zákaznících nebo koncových prodejcích. Z hlediska policie není mozno podcenit kriminální činnost nezletilých, i kdyz jsou samozřejmě trestně nepostizitelní. Oproti jiným případům počítačového pirátství je mozno očekávat, ze pachatelé této formy trestné činnosti mohou mít rozsáhlé předchozí zkusenosti s prací policie a je mozno očekávat jejich dřívějsí trestní stíhání. Na CD-ROMy tito pachatelé totiz pohlízejí jako na standardní zbozí, které jim má přinést zisk. Nevyloučil bych, ze se dovozem budou zaobírat i lidé, kteří dovázejí i jiné zbozí, které je například neoprávněně označováno různými ochrannými známkami (oděvy, obuv apod.).

Při zachycení podezřelého CD-ROM musí policie nechat odborníkovi posoudit, zda se jedná o pirátský software. Mnohdy je totiz mozno narazit na takto distribuovaný shareware nebo freeware. U sharewaru je v některých případech umozněno autorem jeho distribuování a prodej i tím způsobem, který normálně budí podezření z trestné činosti. To je dalsím důkazem speltité houstiny různých mozností a práv v oblasti počítačových programů. Naproti tomu freeware (a zvlástě public domain) umozňuje v podstatě plné síření, jak vyplývá i z názvu této kategorie programů. Sám jsem jiz narazil na takový případ, kdy az potvrzení, ze jde o volně siřitelný software, odstranilo podezření z trestné činnosti. Na druhou stranu taková tvrzení občas uzívají i pachatelé. Při samotném policejním setření je totiz velmi obtízné na místě anebo ve velmi krátké době identifikovat software. Obvykle je takto "mlzeno" u různých utilit pro zlepsení a podporu softwaru a u her. Aby toho nebylo dost, stává se, ze spolu s "ostrými" verzemi softwaru je na nosičích i shareware nebo freeware. Co z toho plyne? Policista, pokud není odborníkem v oblasti softwaru, by měl spoléhat na odbornou pomoc, kterou můze pouzít podle zákona nebo sluzebních předpisů. Tj. soudního znalce nebo znalce z kriminalistického ústavu. Kazdý policista ví, ze mnohé chyby při objasňování jiz nelze nijak napravit.

V případě, ze je potvrzeno, ze se jedná na CD-ROM o pirátský software, je předevsím nutno dokumentovat výskyt nosičů a zjistit osoby spojené s touto činností. Jak jsem jiz uvedl, nelze předpokládat, ze s touto formou trestné činnosti budou spojeni jen lidé pracující s počítači nebo odborníci. Spíse bych předpokládal, ze se bude jednat o lidi více méně obeznámené s výpočetní technikou, ale jinak s jednoznačným tahem na zisk. Příklad z jiného soudku. Trhovci prodávající u svých stánků obuv a oděvy označené Adidas, Nike apod. jistě nejsou nijak zběhlí v oděvní problematice, to platí i pro distributory těchto komodit. Stejně tak u softwaru. Dále je zde jestě moment místní příslusnosti. Dovoz, distribuce a prodej nelegálně vyrobených nosičů s programy pro výpočetní techniku bude ve velké větsině překračovat území okresu a kraje. To následně opět komplikuje celý případ a vede to k nutné spolupráci vsech místně příslusných kriminálních policií a nezřídka úřadů vysetřování. Jaké problémy z toho mohou vzniknout, nechám na vasí fantazii.

Domácí výroba

Tato forma trestné činnosti vychází z moznosti vyrábět datové nosiče CD-ROM v zapisovací mechanice (CD-R/W), která je k výpočetní technice prodávána jako externí nebo interní. Tato činnost začala ve větsím měřítku před několika lety a od té doby se stává stále frekventovanějsí. Důvodem je cena zapisovací mechaniky, která v posledních třech letech klesla z cca 80 000 Kč na asi 10 000 Kč. Tím se stala cenově přístupná pro kazdého. Filozofií prodeje mechanik je umoznit kvalitní zálohování velkých objemů dat. Výsledkem vsak je mohutná výroba CD-ROM s nelegálním softwarem podle pozadavků zákazníka. Důvodem této trestné činnosti je pozadavek trhu. Značné mnozství osob se snazí získat nelegální software. Bez toho, ze bych chtěl být brán za návodce, je to podle mého názoru nejjednodussí způsob jak uspět při získání poměrně slusného, ovsem nelegálního příjmu.

Jak je jiz uvedeno, ceny potřebných periferií výpočetní techniky sly velmi rychle dolů. Jistě se nedá říci, ze před poklesem cen se taková činnost neprováděla. Samozřejmě, ze ano. Rozsah vsak byl úměrný počtu právnických nebo fyzických osob, které byly ochotny investovat do této technologie. A ze zpočátku slo o poměrně významný výdaj. A tak spolu se zlevňováním sel ruku v ruce i nárůst nabídky nelegálního softwaru. Předevsím cestou inzerce. Troufnu si odhadnout, ze skoro vsichni inzerenti nabízející nelegální software mají doma nebo v práci vypalovací mechaniku na CD-ROM. Pokud sledujete trh, tak je krásně vidět, jak s moznostmi rozsíření "vypalovaček" mezi uzivatele poklesla nabídka různých firem a jednotlivců na zálohování softwaru. Klesla, ale nezmizela. Dodnes se můzeme setkat s velmi ochotnými firmami, které nehledě na autorská práva zazálohují prakticky cokoli. Je velmi směsné poslouchat jejich argumenty. Ale k tomu az v dalsí kapitole.

Jestli jsme jiz hovořili o dovozu a následné distribuci zahraničních výrobků tak nyní jsme na 100 % doma. Z hlediska nebezpečnosti si nejsem jist, co je horsí. Dovoz tisíců nosičů, nebo výroba stejného nebo i větsího mnozství "zlatýma českýma rukama". Jde o velmi zajímavou trestnou činnost. Kazdý kdo investuje do potřebného hardwaru tak můze vyrábět tolik nosičů, nakolik má odbyt. Nejsou výjimkou příjmy okolo deseti tisíc korun za měsíc. Nezdaněné, nekontrolovatelné. Ovsem skoda způsobená na autorských právech je obrovská. Nejsem sice zastáncem nafukování skod, jejichz cílem je ukázat, ze nepatříme do Evropy, ale někam mezi Čínu a Mongolsko. Připusťme vsak, ze skody dosahují skutečně velmi velkých rozměrů. Je, myslím, nediskutovatelnou skutečností, ze skoro kazdý počítač obsahuje alespoň nějaký nelegální software. Je jasné, ze pokud by musel kazdý za své programy platit plnou cenou, tak by absolutně kleslo mnozství uzívaného softwaru, ale stejně. Kdyby si kazdý platil plnou cenu za svůj software, kolik by to asi bylo korun? Pravděpodobně desítky a mozná i stovky milionů. Jistě to není problém domácích "paličů", ale problém společnosti. Nicméně bez nabídky by byla poptávka neuspokojena a lidé by museli kupovat legální software. V tomto směru tak domácí kutilové způsobují skutečné skody. A proto nutně musí být jejich činnost cílem policie. A je to tak jednoduché.

Kazdá osoba, která vyrábí na svém obvykle soukromém počítači v domácnosti nelegální software, je kvůli zajistění zisků nucena na sebe upozornit. Obvykle to provádí cestou inzerce v inzertních periodikách (Annonce, Inzert spoj apod.) a v odborných časopisech (Chip week, Level atd.). Nejjednodussím způsobem odhalení takového výrobce/distributora nelegálního softwaru je vyhodnocování inzerce v regionálním měřítku. Nevím, jestli si třeba neříkáte, zda neprozrazuji něco, co by pomohlo pachatelům. Myslím, ze ne. Tyto osoby jsou totiz v bezvýchodné situaci. Chtějí prodávat, a proto musí být vidět. Zásobovat své okolí není komerčně nejúspěsnějsí strategie. Takový trh je brzy zcela pokryt. Je tedy nutno vystoupit z anonymity. Ale dalsí dilema je jak, aby to nebylo nápadné. Řesení neexistuje. Při dokonalém krytí se ani skutečnému zákazníkovi nepodaří objednávku doručit. A kazdá polovičatost je spatná. Setkal jsem se jiz z řadou těch, kteří inzerovali nelegální software, a pak seděli u výslechu jako hromádky nestěstí. Pravidelně se ptám, zda si byli vědomi následků. Obvykle ano. Ale jen v obecné rovině. Ze by se Policie obtězovala s jejich maličkostmi, nepočítali. Neměli pocit beztrestnosti, ale bezdůvodně se domnívali, ze ucho na dzbánu při chození pro vodu vydrzí věčně. Nevydrzí a pro řadu dosud poctivých a bezúhonných občanů jiz nevydrzelo.

Pachatel provádí prodej obvykle dvěma způsoby. Na dobírku, větsinou zákazníkům mimo obec bydlistě pachatele, a osobně zákazníkům v obci. Osobní prodej pak probíhá buď v bydlisti pachatele, nebo na smluveném místě. Kontakt pachatele se zákazníkem probíhá telefonicky (do bytu nebo na pracovistě). Telefonní číslo je součástí inzerátu. Ne, ze by se někteří nesnazili komplikovat policii zivot. Telefonní záznamníky, telefony do práce apod., jsou sice problémem, ale jen drobným. Je to zase o tom, jak se utajit a přitom mít moznost kontaktu. V trochu jiných souvislostech jsem se jiz setkal s jedním přemýslivým spoluobčanem, který při dobírkovém zasílání vyuzíval svého známého, který údajně neměl ani ponětí, co zasílá. Trochu směsné, ale pravdivé. Nevím, co ho k takové konstrukci vedlo, ale nám v podstatě "předhodil" osobu, která neměla důvod ho krýt. Vyrobil svědka.

Podezřelá osoba můze software distribuovat pouze mezi prověřenými zákazníky, kteří si jeho nabídku předávají mezi sebou a rozsiřují mezi známými. I to se jiz stalo. V tomto případě působí buď náhoda, nebo informace od jiné osoby. Samozřejmě je při zajistění pachatel velmi překvapen. Vzdyť udělal tolik pro to, abychom na něj nepřisli. Je to velmi smutné, ale zároveň ilustrující. Místo toho, aby přemýslel nad hloupostí svého protiprávního jednání, kterým si připravil velké osobní potíze, uvazuje nad prorazením svého zabezpečení.

Jaké jsou hlavní znaky takové inzerce:
I. různý software na jednom nosiči (Windows 95, Microsoft Office, AutoCad, hry, utility atd.),
II. nízká cena (o řády nizsí nez oficiální nabídka),
III. zádná informace o originalitě programů,
IV. chybějící oprávnění k prodeji softwaru

K identifikace takového inzerátu je nutná jistá znalost. Ovsem není třeba na to chodit na skolení. Při elementární orientaci ve výpočetní technice a po krátkém samostudiu je mozno inzerci s velkým úspěchem identifikovat. A pak se zaměřit na inzerenty. Při zjisťování rozsahu činnosti a mnozství nabízeného softwaru pak stačí zajít do archivu inzerce. Nic víc, ale nic míň. Je zřejmé, ze při současném vytízení pracovníků kriminální policie se na toto "pole neorané" nikomu nechce, ale podle mého názoru se mnohdy jedná o velmi jednoduché případy. Minimum zainteresovaných osob, poměrně jednoduché znalecké posouzení zajistěných datových nosičů a výpočetní techniky a případ je hotov. Samozřejmě to chce svůj čas a chuť do této poměrně nové problematiky.

Kopírovací sluzby

Jedná se o vsechny nabídky zálohování softwaru apod. Větsina společností a jednotlivců zabývajících se touto činností vyuzívá tvrzení, ze provádějí pouze technický úkon a ani nevědí, jaký software kopírují.

Vyvrátit toto tvrzení je poměrně jednoduché. Není mozno akceptovat odmítnutí odpovědnosti za následky své činnosti. Krom toho, jak vyplývá z autorského zákona, můze kdokoliv disponovat pouze jednou "bezpečnostní" kopií, kterou si tedy můze nechat vytvořit jako sluzbu. Ovsem to znamená, ze přinásí ke kopírování originální nosič. Není mozno vyloučit, ze oprávněný uzivatel této sluzby legálně vyuzije. Praxe je ovsem taková, ze se jedná o minimum zákazníků. Obvyklé je, ze zákazník jiz přinásí nelegální software na "vypáleném" nosiči. Za těchto podmínek provedený technický úkon se stává trestným činem podle ustanovení § 152 tr. zákona. Dalsím znakem je opakovaný výskyt zákazníků se stejným pozadavkem vytvořit jiz několikátou bezpečnostní kopii. Je logické, ze v takovém případě se firma nemá na co vymluvit.

Firma, která je rozhodnuta respektovat zákon, musí vytvořit takové podmínky, aby předesla moznému trestnímu stíhání. Mezi základní patří: jednoznačná smlouva o vztahu mezi zákazníkem a firmou (seznam kopírovaného softwaru, důvod kopírování), jasné podmínky poskytování sluzby (legální software, případně vlastní data), moznost odmítnutí sluzby při porusení podmínek apod.

Je mozné říci, ze vrchol těchto aktivit je jiz za námi. Jak jsem jiz uvedl v jedné z předchozích kapitol, je to spojeno s cenovým poklesem hardwaru pro domácí výrobu CD-ROM. Dnes jiz v podstatě kazdý můze na svém počítači s "vypalovací" mechanikou vytvářet CD-ROM. Buď kopie originálu, nebo sbírky vseho mozného. Obvyklejsí bývá druhý případ. I přes to je stále mozno se setkat s nabídkou na kopírování dat. Někteří pak nabízejí, ze přijdou i k vám domů. Pravděpodobně disponují přenosnou mechanikou. Nechci od stolu smahem takovou činnost odsoudit. Souhlasím s tím, ze pro řadu i domácích uzivatelů má smysl provést zálohování pevného disku na jiné médium, které umozní obnovit ztracená data. Ale ruku na srdce, kolik z uzivatelů sleduje jen tento cíl.

Dnes a denně slýchám příběhy o tom, ze např. firma ABC z Prahy 17 nabízí a provádí tuto činnost. Setkal jsem se i s tím, ze jeden z pachatelů toto uváděl na svou obhajobu. Kdyz to dělají oni, proč by nemohl on. Jasné. Jsme zpátky u morálky, nyní tedy podnikatelské. Často mě mrzí aktivity některých spoluobčanů nebo firem, které v honbě za ziskem jsou schopny překračovat vsechno mozné, od norem slusného chování az po ustanovení trestního zákona. Kazdý nese plnou odpovědnost za své chování, a tedy i ma jitelé firem, kteří umozňují anebo provádějí takovou činnost, odpovědnost nesou a ponesou bohuzel i v trestním řízení.

Půjčování softwaru

Obecně není půjčování softwaru dovoleno zákonem. Odchylně můze tuto činnost upravit smluvní ujednání mezi autorem (nositelem autorských práv) a oprávněným uzivatelem. Jedním z prováděných způsobů půjčování je půjčování výpočetní techniky spolu se softwarem instalovaným podle přání zákazníka. Podle nasich zjistění k současnému datu zádná ze známých softwarových firem ( např. Microsoft, AutoDesk, Software602 atd.) půjčování neumozňuje. Jedná se tedy o porusování auto rského zákona, a tím o trestný čin podle § 152 tr. zákona. Je to mozná poněkud kategorické tvrzení, ale nevím o zádné společností nebo autorovi, který by umozňoval půjčování svého softwaru. Důvod bude pravděpodobně finanční. Je lepsí software prodat, nez půjčit. Nechci tím říci, ze se autoři stavějí proti.

Obecně si myslím, ze na půjčování softwaru není nic spatného. Dovedu si představit řadu příkladů potřeby zapůjčení počítačového programu od nutnosti zpracovat písemnost v nařízeném formátu po prepubertální zábavu v hernách. Vse vsak musí být legální. To znamená postavené na smlouvě mezi autorem a provozovatelem. Firma JRC Praha (zahraniční počítačové hry) by byla ochotna uzavřít smlouvy s hernami. Problém je v tom, ze by provozovatelé heren museli část svého zisku odevzdat autorovi. Podle autorského zákona. A to nechtějí. V dohledné době se zvýsí tlak na tyto herny a i jiné půjčovny software s cílem upevnit zákonnost v této oblasti.

Jak zjitit, ze je půjčován software, nebo je v provozu herna? Jednoduse vyhledat tuto sluzbu v inzerci nebo na různých místních vývěskách apod. Aktivity tohoto typu bývají regionálně omezeny. Důvodem je pravděpodobně určitá nejistota provozovatelů nebo strach z postihu. Ale nelze hovořit o jakémkoli schovávání nebo utajování vlastní činnosti. Pro policejní práci je důlezité, ze v podstatě není problém ustanovit osoby podezřelé z této trestné činnosti. Hraná naivita některých takových "po dnikatelů" je spíse směsná. Je zajímavé, kolik lidí hraje hru na slepou bábu. Ovsem bez zakrytých očí, a kdyz tak pouze symbolicky. Jako kdyby bylo nutné kazdému občanu této země nebo osobě s pobytem na nasem území nechat přečíst veskeré platné zákony a předpisy a získat jeho podpis s tím, ze byl seznámen. Je skoda, ze tento postoj stále častěji zaujímají v některých trestných činech i ti, kteří by měli chránit na prvním místě zájem státu. Myslím tím státní zastupitelství. Jsem přesto přesvědčen, ze neznalost zákona neomlouvá, a proto odmítám dát sluchu výmluvám kategorie: "Já jsem to nevěděl. To se opravdu nesmí? Kdybych věděl, ze to je trestné, nikdy bych to neudělal."

Pro samotnou policejní práci je pak prvořadé (pro ověření platnosti výse uvedeného) kontaktovat majitele autorských práv s cílem odpovědi na otázku, zda půjčování umozňují. V negativním případě je činnost půjčovny jednoznačně porusením ustanovení § 152 tr.zákona.

Prodej nelegálního softwaru s výpočetní technikou

Jako jedna z forem síření nelegálního softwaru se vyskytuje jeho instalace do nové výpočetní techniky. Obvyklý (a nelegální) postup je takový, ze výrobce nebo prodejce s cílem získání zákazníků do počítače nainstaluje různý softawre, k jehoz síření (prodeji) není oprávněn. Tyto počítačové programy pak obvykle nejsou uvedeny na faktuře ani jiném nabývacím dokladu k výpočetní technice. K takové činnosti je zneuzívána obchodní politika prodeje tzv. OEM softwaru, coz je prodej počítačových programů za nizsí ceny s novou výpočetní technikou. Tato forma prodeje je vsak smluvně vymezena a software je součástí fakturovaného zbozí (případně dodací list).

Na tuto trestnou činnost obvykle upozorní policejní orgán autor (výrobce softwaru), který zjistí, ze obchodník prodává jeho počítačové programy bez smluvního ujednání. Vlastní aktivitou je tato činnost obtízně vyhledatelná, protoze tyto informace jsou známy jen úzkému okruhu osob prodejce-zákazník. Setkal jsem se jiz s tím, ze výse popsanou nelegální aktivitu oznámil zákazník.

Tato protiprávní činnost je v podstatě velmi jednoduchá. Výrobce, obvykle neznačkový montér počítačů z různě sehnaných dílů, přidává jistý bonus. K podezření někdy svádí inzerce výrobců, kteří se předhánějí v lovu na zákazníky různými tvrzeními o mnozství softwaru pouze v jejich počítačích, ale cena zůstává stejná. V takových případech je nutno vse prověřit u výrobce. Buď předlozí doklady o legálnosti svého postupu, a pak není co řesit, anebo nepředlozí toho ani není schopen a následuje sdělení obvinění pro trestný čin podle § 152 trestního zákona. Souhlasím s tím, ze je to velmi zjednodusené, ale v podstatě to tak platí.

Na tomto místě bych chtěl zdůraznit někdy zbytečnou kriminalizaci aktivit osob a firem. Je zřejmé, ze činnost kolem instalace softwaru do výpočetní techniky můze být spíse trestným činem, ale na druhou stranu je nutno si polozit i otázku, zda se nejedná o věc vyřesitelnou obchodním jednáním. Jsem přesvědčen, ze zrovna OEM oblast je ta, kde se více jedná o nekalou soutěz podle obchodního zákoníku nez o trestný čin. Mohou se mnou polemizovat někteří skalní příznivci názoru, ze kolem softwaru se jedná vzdy o trestný čin, ale já jsem přesvědčen, ze se problém mnohdy spíse vyřesí jako obchodní spor, nez si účelově připsat případ do přehledu úspěchů.

Internet

Internet je světová síť vzájemně propojených počítačů (serverů), které vyuzívají různí uzivatelé ke komunikaci, získávání informací a k práci. Získávání informací je obvykle vyhledání pozadovaných volně dostupných dat a jejich vytistění nebo zkopírování na pevný disk. K dokreslení celé situace je nutno uvést, ze tzv. "informační dálnice", která více či méně začíná fungovat v západní Evropě a velmi dobře jiz pracuje v USA, je u nás zatím pohádkou budoucnosti. Mozná nedaleké. Kazdý, kdo zkusil získat nějaký objemnějsí software ze zahraničního serveru, ví co je to za dřinu. Nejen pomalé linky, ale i chyby při přenosu dělají z takové aktivity na nasem území řeholi. Do budoucna jsem přesvědčen, ze se situace můze a bude pouze zlepsovat. I přesto nevylučuji, ze se dá získávat nelegální software i touto cestou.

Jednou z mozných legálních aktivit je instalace softwaru nabízeného počítačovými výrobci a dalsími firmami uzivatelům Internetu. Variantou toho je zkopírování nelegálního softwaru na pevný disk a jeho uzívání. V absolutní větsině případů je takový software jednoznačně jako nelegální označen (Warez - obvyklý software, Gamez - hry). V podstatě kazdý kdo takový software kopíruje a uzívá, tento software jiz vědomě vyhledal jako nelegální. To dává policii velmi dobrou moznost vyřesit si problém, su zda podezřelý konal úmyslně, či nikoli. Obecně platí, ze taková činnost je nelegální.

Na území ČR je několik míst, kde se masivně "stahuje" nelegální software z Internetu a nabízí dalsím uzivatelům. Tato činnost vyzaduje neomezené, kvalitní a rychlé připojení k Internetu. Je velká skoda, ze jsou to převázně vysoké skoly, které svým liberálním přístupem dovolují svým studentům to, co by jinde prostě neslo. Nelze takovou činnost halit do akademického hávu nebo zlehčovat tvrzením o nutnosti získání informací studenty. Pochopitelně nelegální software na Internetu je i zálezitostí jednotlivců, kteří si na své domácí počítače takto získávají software k uzívání.

Dokumentování a objasňování této trestné činnosti je teprve v začátcích (stejně jako v západní Evropě, v USA jsou dále), a proto v současné době není mozno poskytnut naprosto přesné a konkrétní informace

Závěr

Je smutným faktem, ze právní vědomí průměrného občana nasí země je minimální. To pak znamená, ze jen málokdo si plně uvědomuje hranice zákonného chování a dosah mozných následků. Mnohdy nastává situace, kdy se v jednom momentu mění doposud bezúhonný člověk v osobu trestně stíhanou.

Problémem je morálka. Vlivem dob jiz minulých doslo k morální zaostání nasich občanů za obyvateli vyspělých demokracií. To nejlépe dokresluje mnozství nelegálního softwaru u nás a např. v Německu. Rozdíl je zhruba dvojnásobný. V nás neprospěch. Dnes jiz nelze dále zít podle hesla "co je doma, to se počítá". Následky jsou takové, ze Policie ČR v neustále rostoucím počtu případů počítá, co je doma u pachatelů. Kazdý musí zít podle vlastních mozností. Nelze "ukrást" software jen proto, ze ho chci a nemám peníze. V tomto ohledu platí klasické české úsloví: "Bez peněz do hospody nelez". Je naprosto zřejmé, ze morálním apelem se nedosáhne podstatného zlepsení situace, ale nelze to pomíjet a pouzívat rovnou tvrdé sankce.

Na závěr bych chtěl znovu zdůraznit otázku mnohdy zbytečné kriminalizace lidské činnosti. Je nutno nejdříve zjistit, zda konkrétní osoba své konání nepostavila na dobré vůli, ať jakkoli pochybné. A dále je třeba zvazovat, zda k dosazení nápravy nestačí prostředky obchodního zákoníku a je nutno sáhnout k tvrdsímu zákonu trestnímu. Z praxe vsak je vidět, ze si mnozí v nasí zemi zvykli na to, ze zákon je jako gumová hadice, kterou je mozno ohýbat a kroutit podle vlastního prospěchu, bez ohledu na ostatní. Pak musí nastoupit tvrdé prosazení zákona a nekompromisní postup vůči osobám, kterého ho porusují. Cestu mezi vyspělé země nám nikdo nedaruje, a to platí ve vztahu k dusevnímu vlastnictví stejně, jako v jiných oblastech zivota nasí společnosti.