Umění 19. století - historismus, romantismus,realismus vymezení pojmů. Příklady,zejména v Čechách. Návstěva NG-Anezský kláster,zámek Trója.

Umění 19. století - historismus, romantismus,realismus vymezení pojmů. Příklady,zejména v Čechách. Návstěva NG-Anezský kláster,zámek Trója.

ROMANTISMUS, JEHO GENEZE, PROBLÉMY A OSOBNOSTI

- J. J. Rousseau = romantismus je to co je malebné, citové, působivé

- Goethe = to co je nemocné - Utrpení mladého Werthera

- ve slovníku = to co působí na lidské emoce

- kolébkou romantismu byla počátkem 19. století Anglie, odkud se romantismus sířil po celé Evropě

- snivý duch romantismu zahladil poslední stopy klasicismu a projevil se jak v literatuře, tak v umění - přímo vysel z literatury a tvorby anglických básníků a spisovatelů - Byrona, Shelleyho, Scotta a Keatse

- odvrhl studenou antiku a přísný řád klasicismu a zajímal se o dobrodruznost a romantičnost středověku 24124k107y ; romantismus je spjatý s emancipací národnostních hnutí po francouzské revoluci 1789; romantický sentiment pronikal do empíru postupně, ziven krásnou literaturou i klimatem doby
- člověk je v tomto období silnou individualitou, dobrovolně se odchyluje od vsech tradičních a akademických norem; v dramatickém citu se přímo setkává s přírodou a vytváří tak nevsední dojmy romantiky a uvolnění; zajímá se o výjimečné netradiční exotické náměty a postavy, zdůrazňuje nespoutaný a vásnivý cit v revoltě proti chladné skutečnosti; nachází bolestnou zálibu ve své nejistotě a melancholickém osamocení, které je neslučitelné s klidnou vyrovnaností

- inspirací mu je láska k pravdě, kterou brání ve stavu vásnivého vzrusení

- romantikové mohutně vyuzívají vsech druhů pohnutí, jez umozňuje představivost, byli posedlí myslenou na smrt a vábila je noc, kterou povazovali za předobraz smrti

- romantismus - povinnost a nutnost vyjádřit novými prostředky nové pocity; jde o vyjádření postoje a pocitu

- individuální styl zalozený na pocitech, citu a prozitku
- v romantismu lidé nacházeli únik z kazdodenního zivota do neskutečna, snili o dalekých zemích a o zaslých časech, zvlástě o středověku 24124k107y , o němz měli dosti mlhavou, nicméně vsak poetickou představu = napodobovali středověké slohy a předevsím gotiku, a tak bývá romantismus často označován jako novogotika nebo pseudogotika

- romantismus vsak jako sám o sobě v napodobování středověkých slohů nepřichází s zádnými novými prvky a tak je vlastně jenom výsledkem stagnace v umění

- proces romantizování - konečné se stává nekonečným

ARCHITEKTURA
- historické slohy středověku 24124k107y a exotické náměty se v architektuře romantismu těsí značné oblibě; uzití zde opět nachází tupé zakončení válcovitých vězí a zubaté cimbuří gotiky; architekt často musí předkládat více plánů pro výstavbu, kazdý v různém historickém stylu

- umění hledá dokonalý slohový prototyp, který poté aplikuje na vsechny stavby

- zájmu se těsí i restaurátorství, mnohé gotické a renesanční stavby jsou přestavěny v duchu nového umění

- nová je koncepce tzv. přírodního parku, přičemz důraz je kladen na přirozenost a soulad krajiny se sochami, altány, rozhlednami a exotickými architektonickými prvky; v přírodních parcích se vsak můzeme setkat i s umělými zříceninami a jeskyněmi

MALÍŘSTVÍ
- malířství romantismu bývá plné nevsedních tajuplných námětů ze středověkých dějin; malíř se snazí zachytit sblizování se s přírodou s nevídanou vásní v neklidných temných krajinách a lesích

- děj je vyhrocen do maxima v dramatičnosti tahu stětce a hře světla a stínu, avsak největsí důraz je kladen na obsahovou stránku díla a dosazení efektu neklidu a dynamiky

- vyznavač romantismu P. P. Prudhon se stal dvorním malířem; boj klasicismu a romantismu nabyl vrcholu za působení Jeana Augusta Domeniqua Ingrese, Davidova záka, který se poč. století vrátil z Itálie; byl mistrem hladké malby a kresby; soubězně vsak jeho obrazy byly proniknuty citovostí, trval na hladké malbě, nostalgie; jeho záci jiz přesli k romantismu

- kdyz se ve 20. letech 19. století vsude usídlil oficiální sloh klasicismus, v Pařízi vznikla skupina umělců, kteří chtěli překonat formalismus Davidův - vyhlásili klatbu nad antikou, její historií a mytologií, nacházeli podporu v hnutí literárním, upoutal je středověk -jejich vzrusenou mysl svým citem a spirituálním ovzdusím

- odhodili téz kresbu a odtazitou formu; hledali nové poznání i nové prostředky; poučení hledali v 16./17. století, obzvlástě u těch, kdo měli obzvlásť na zřeteli barvu

THÉODORE GÉRICAULT

- francouzský malíř, jedna z klíčových postav romantismu, který vyzařuje ze vsech jeho obrazů

- Géricault s oblibou maloval jezdecké scény a znal výborně anatomii koně a mozná právě svou oblibou v koňských pohybech pak dosáhl výtečné metody zachycování dojmu dynamiky a pohybu

- byl bezpochyby obrovskou inspirací pro svého romantického následníka Eugene Delacroixe

- Prám Medusy 1819! - dramatický, citový motiv, exaltovaně podán; konkrétní událost zpracovaná obrazně, osud ztroskotané lodi medúzy; zátisí z lidských končetin, něco, co uz nenálezí lidskému tělu, romantické vyznění zajisťuje barevná skála a hra světla a stínu

- Raněný Kyrysník - opoustí bitevní pole, sesedl z koně

- Dostihy v Epsonu - bězící, letící, koně, zadní i přední nohy natazené, coz ve skutečnosti není, nicméně zdůrazňuje rychlost, ty koně se opravdu pohybují

- romantismus se stává nutností!!

EUGENE DELACROIX

- studoval na nejlepsích skolách - Ecole des Beaux-Arts - dáván prostor osobnímu talentu a svobodě projevu

- v jeho umění začíná být pociťován vliv romantismu, který pro něj představuje svobodu odlisovat se od oficiálních nauk a akademických předpisů

- romantismus je pro něj zobrazením divokých dobrodruzství, rytířských gest a osvícenství, uvolnění se ze studených pout minulosti a svobodný pohyb kupředu, který nezná hranic a omezení

- největsí vliv na obrat Delacroixe k romantismu má vsak jeho přátelství s Gericaultem, který v té době maloval svůj slavný obraz 'Vor Medůzy', zobrazení ztroskotání lodi na pobřezí západní Afriky, kdy se z 400 členů posádky po dvanácti dnech na rozbouřeném moři zachránilo pouhých 15 muzů

- zapůsobilo na něj prostředí Géricaultovy dílny

- Dantova bárka 1822 - kontrasty světla a stínu, teplá a studená, toto charakterizuje romantismus tématem i podáním!

- Svoboda vede lid svůj lid na barikády; Médea, Alzírské zeny; Vrazdění na Chiu - zajatci na prahu smrti, sláva heroismu

- jeho malba se nakonec rozpoustí v zápase a víru barvy; dynamismus; příroda, zivel zápolení

- Delacroix vystavuje s obrovským úspěchem v Salonu a vláda od něj dokonce odkupuje oba vystavené obrazy

- v roce 1825 Delacroix poprvé navstěvuje Anglii, kde se seznamuje s literárními prácemi Scotta, Byrona a Shakespeara a poznává pravý anglický romantismus; navstěvuje s přáteli mnohé galerie, coz mu pomáhá vyspět v technice umění a rozvoji představivosti = nadobro se zbavuje vlivu suché a konzervativní Francie, aby převzal drama anglického romantismu

- jeho obrazy jsou pro veřejnost nesmírně sokující, Delacroix je kritiky přirovnáván k Ikarovi, který chtěl letět přílis vysoko

FRANCISCO GOYA

- v severním Spanělsku

- celozivotní malíř spanělských Habsburků rodiny Karla IV - Rodina Carlose IV
- Goya komisi předává svůj obraz Kristus na křízi, který je členy komise jednohlasně přijat

- triumfálně tak vstupuje do prestizního madridského chrámu umění; získává stále větsí úspěch

- vnějsí politické podmínky stejně jako problémy v jeho osobním zivote na něm zanechávají stopy; jeho nemoc, která se začala projevovat před pár lety, začínala přicházet stále intenzivněji

- také o Goyovi kolovaly zprávy, ze měl poměr s Vévodkyní z Alby, jednou z jeho majetných patronek; jeho obrazy mladé vdovy byly bezpochyby jedněmi z nejkrásnějsích obrazů
- spolu s Canovou, Ingresem a Davidem je Goya povazován za největsí osobnosti své doby

- jeho nevsední talent spočívá v tom, ze umí přecházet mezi styly - oficiálním a osobním, ovládá mistrovství mnoha malířských technik

- dosahuje nejvyssí formy výrazu, jeho tvary a práce s barvou dosahují vysoké harmonie a nacházejí styl, který je stále v základech klasický, ale jiz ukazuje náznaky něčeho nového, co posílalo ozvěny hluboko do duse - ranné záblesky romantismu

- Goya jakoby má dvě duse - osobní plnou ironie, vtipu a dynamiky, a veřejnou naplněnou pompou královského dvora
- série 'Hrůzy války'; jeho zdraví se stále zhorsuje; Maja

- cyklus čtrnácti 'Černých maleb' - jedno z nejtajemnějsích období jeho tvorby; olejomalby na sádrovém podkladě zcela odrázejí Goyovu mysl té doby, jsou temné a depresivní, jeho nemoc ho spoustí do hlubin melancholie a dává mu negativní pohled na svět, zde daleko přesáhl společnost své doby; Saturn pozírá svoje děti
- reakce na války ve Spanělsku; postihuje obavu, kterou člověk cítí na prahu 19. století, krize, mizení boha

- grafické cykly - Cappricos od 90. let - zivot = velká maskaráda, přetvářka; ironizování hrdinství

WILLIAM BLAKE

-  anglický malíř a básník, filosof, mystik, esejista, jednou z největsích a nejoriginálnějsích postav evropského romantismu, mystikem i symbolistou a vzdáleným předchůdcem secese; Blake si získal jméno předevsím ilustracemi pro Dantovu Bozskou komedii

- jako básník se Blake proslavil sbírkami "Písně zkusenosti" a "Písně nevinnosti", které doplnil svými rytinami; = dětské texty, neboť romantici se obrací k dítěti jako k nejčistsímu tvorovi

- v obrazech i básních se spojuje svět reality i představivosti, Blake nenáviděl empiristu Johna Locka

- věřil, ze duchovno je důlezitějsí nez materiálno, a ze opravdový umělec je zároveň prorokem, neboť je mu dán na věci bozský náhled

- vytváří svou vlastní mytologii - Prorocké knihy, Snoubení nebe a pekla

JOHN CONSTABLE

- krajinářství - tězistě malířství, kterým se Anglie zapsala; zajímá ho to, co vidí

- postupně se vymanil z temných tónů, usiloval o popis krajinného celku ve vzduchovém obalu

- polozil základy reálnému krajinářskému malířství, maluje krajiny v době, kdy tento druh malířského umění nikoho nepřitahuje; malíř přírody, zobrazuje přírodu bezprostředně, odmítá stylistické konvence

- tento studiu přírody oddaný realismus zdomácněl skrze Francii v celé Evropě, nejdřív v zabarvení romantickém, později dostal podobu realismu, zájem o objektivní metody zobrazení

WILLIAM TURNER

chodí do přírody, malba jako médium, které dokáze vyjádřit pravdu přírody; obrazy bez příběhu

- vysel z popisné malby, kde zobrazoval krajinu v nejrůznějsích typech, dotkl se klasicismu

-  fascinace světlem - upoutala ho světelná stránka umění - souhra světla, atmosféra, energie a dynamika světla

- Désť, pára a rychlost 1844 - nový zázitek 19. století - zelezniční doprava, pocit rychlosti, pozadí zůstává neurčité, jakoby se lokomotiva vynořovala z prázdnoty, vlak jede přímo na nás

- Pozár budov parlament, Pozár Říma; Sněhová bouře na moři

CASPAR DAVID FRIEDRICH

- protestant a panteista; krajinné celky, topografie zivého přírodního detailu, dotyk přírody, dotyk stvořeného

- příroda se stává chrámem; vymyká se dosavadnímu krajinářství

- Ráno v Krkonosích - motiv kříze v přírodě

- Mnich na břehu moře - postava - symbol poutě, symbol cesty, mizení příběhu - obraz je vlastně prázdný; střet světa s nekonečnem, s rozvleklostí; opustěnost, prázdnota; na obraze jsou patrny tři podélné plány - země, moře, nebe; nejvíce místa zaujímá nebe

- tematický obsah - rozpadající se klástery, kostely, ruiny

- konfrontace člověka s dálkou; osamělé figury; horské výsky, osamělost lidí a stromů, chlad nekonečna u jeho obrazů

- Munch, Rothko - podobné východisko - stav maximálního nábozenského rozrusení

SOCHAŘSTVÍ

- uvolňování pomaleji - pojetí i hmat; první David d'Angers, Peroult - odvázil se hledat námět a inspiraci ve společenské hlubině současného zivota

- pak rozvinul Francoise Rude ( Marseillaisa - odchod dobrovolníků r.1792) na níz pracoval od roku 1832 - strhující výkon plastický, dramatický, Johanka z Arku, pomníky

- dalsí velký sochař tohoto období: A. L. Barye - Boj Lapithů s Kentaurem, Zápas tygra s krokodýlem (1830, 1850), jeho plastiky pouzity na výzdobu novostavby Louvru

HISTORISMUS

- rozvinul se z romantismu, který odvrhl klasicismus a hledal útěchu a inspiraci v historii, kladen důraz na poezii v architektuře; vedeny debaty o dědictví historie a o nové podobě architektury; z první půli máme dědictví historismu, které byly vyuzívány podle národních tradic, tak aby vyzdvihly důlezité epochy a sebe oslavily, případně se vymezily!

- dědictví historismu jestě z první půli 19. století

- Londýnský parlament - 1840 - 65 novogotický (Charles Barry, August Welby Peugin), neboť mají demokracii od 1215 Velké listiny svobod, kdy se král Ludvík Bezzemek dělí o moc s parlamentem

August Welby Peugin - vydává spis 1836 Kontrasty - mezi jeho dobou a středověkým městem, ke kterému se upíná jako k ideálnímu času - jeho osobní obliba, poukazuje na: věz kostela začuzena továrnou proti v gotice kostel ideál, formuje lidi k lepsímu; srovnává zde krásné středověké město, které je bohu blíz

- gotiku povazuje za princip! - národní styl Anglie, chtěl stavět goticky - převýchova zkazené společnosti, gotiku vnímal funkcionalisticky - prostory s různou funkcí mají být pod různou střechou (toto později Gropius na Bauhausu)

Eugene Emanuel Viollet-Le-Duck

- francouzský teoretik, sdílel Peuginovo nadsení pro středověk, povazoval gotiku za výraz demokratické společnosti; poukazuje na gotiku jako na rozumný sloh a zdůrazňuje její konstrukci, odmítá renesanci jako sloh, který jen přebírá a nic nevymyslel

- gotické principy jsou pro něj mozností i pro novou architekturu

- zelezo, nový materiál

- teorie: jak nám nový materiál pomůze při nalezení nového stylu? Stavět dle starých principů, ale pouzívat nové materiály: zelezné podpěry, zelezná gotika; důlezité je mít program a respektovat zvyklosti

- základní potřeby se nemění, mění se zvyklosti a mrav; nákresky, jak stavět, jen skicky

19. stol: dvě tváře: 1. Peugin: lidstvo má zlatou dobu za sebou, hledí do historie; 2. Violet: hledí do budoucnosti, důraz na konstrukci

Godfried Semper

- významný teoretik architektury; Němec studoval ve Francii, seznámil se s Hittorfem (který narusil Winkelmanovu představu nebarevné antiky, H. do smrti tvrdil, ze je barevná)

- 1834 povolán do Drázďan, kde se na Schinkelovo doporučení stal séfem akademie

- 1840 - Královská opera - půlkruhové hledistě, tvar, který je respektován i navenek; snaha o vytvoření metafory divadelnosti, úspěch, ohlas

- Nové muzeum v Drázďanech (navazuje na staré)

- Císařské divadlo - Semper - vypouklé hledistě i vně- symbolizuje  divadelnost, spís barokní styl divadel

- byl republikánského smýslení - osobně neměl rád gotiku, neb ji povazoval za styl, který zotročil člověka, symbolizuje jeho podřízenost, přidal se na stranu revoluce, a tak po jejím porazení musel utéci do Anglie, pak do Zürichu, kde s stal séfem technické skoly

- Opera v Drázďanech vyhořela - Semper nový návrh - ne tak vypuklá, tuto novou kopíruje Zítek se Sulcem v Rudolfinu

- teoretické dílo G. Sempera - 2 svazky STYL: 1. předbězné poznámky k malované antické architektuře a plastice, 2. ?? 3. nenapsán jen spekulace, kam chtěl dojít

- čtyři elementy architektury, zde kritizuje 3 tendence současné (19. st.) architektury - kritizuje

       1) historiky, kteří tvrdí, ze vse uz bylo řečeno

       2) estetiky, kteří si z historie vzali návody, jak stavět

       3) materialisty (Le-Duca) ty myslitele, kteří jsou přesvědčeni, ze podstata architektury je v konstrukci

- podle Sempera - důlezitost idejí!

- ústřední otázka: Jakým způsobem můze architektura zprostředkovat ideje? Symboly! - nutnost respektování zákonitostí přírody, lidského těla, lidské psychiky, zákonitosti architektury samotné

- teorie Elementy - které determinují architekturu - 4 elementy:

       Stěna - důlezitějsí nez střecha - spojena s počátkem umění, první stěna - rohoze, první umění - zdobení příbytku

       Střecha - funkční, symbolické - stít!

       Podezdívka - zdůraznění, původně funkční se stává symbolem o jaký typ obydlí jde - králův, obyčejný či bozí příbytek

       Ohnistě - svaté ohnisko - oltář

- Semper povazuje architekturu za mladou, starsí jsou prařemesla: Tesařství - střecha; Hrnčířství - pec, krb; Stavění - podezdívka; Tkaní, text umění - stěna; textilní umění povazuje za hlavní zdroj výzdoby v architektuře

- nejen funkce a konstrukce, ale i něco myslenek, poezie

- stavět v duchu materiálu, neznásilňovat ho

- obdivuje antiku, ale spís Římskou, která je jiz bohatsí, klenby; gotiku neměl moc rád, nábozensky, společensky + nemá ani zdi

- obliba klenby - povazoval toto za východiska pro novou arch; přesto vsak pokud nevíme, jak stavět nově, stavme tedy tak jak nás poučila historie

Vídeňská okruzní jízda:

- Arzenál - zbrojnice, typ milánské pevnosti, arch.- Theofil Hansen; Vojenské muzeum - islámská architektury, jedno z mála rakouských vítězství - nad Turky; Vídeňská opera - maximální divadelnost, pro kazdého něco; Vídeňská radnice - Fridrich Schmidt; Kostel Panny Marie Vítězné; Hudební spolek; Vídeňská burza; Parlament - Theofil Hansen - antický klasicistní, kolébka demokracie;Vídeňská akademie - jako VSUP; Uměleckoprůmyslové muzeum - kopule - symbol sakrálního prostoru

- v 19. století je umění nad boha; zastřesuje vse, co člověk dosud vytvořil

REALISMUS

- 1850 Francie - kolem roku 1848, jedna z ranných skupin francouzských umělců začala tvořit mimo akademii

- Theodore Rousseau a Jean-Francois Millet spolu s dalsími opustili revolucionářskou Paříz té doby a vydali se do klidného okolí malé vesnice zvané Barbizon

- inspirováni Constablem v jeho stylu přesném zobrazení přírody - Barbizonstí malíři usilovali o malbu přírody čistě

- malíři Barbizonské skoly pomohli při prosazení přírodních a venkovských témat v práci ostatních francouzských malířů; pomohli také při znovuzrození viditelné reality, jez nabírala svou důlezitost v dobách pozdějsího jak realismu tak impresionismu

- patří sem: Th. Rosseau, Millet, C. Corot, G. Courbet,  z českých malířů: Antonín Chitussi!
Gustave Courbet

- realista

- Bon Jeur misieu Courbet - malíři se setkávají na cestě, zájem na realistickém vypodobení výjevu

- Atelier 1853, pohled do jeho atelieru, kde je umělec a rozmalovaný obraz, umělec a pouhá oblaka - totéz co G. D. Friedricha - obraz je vlastně prázdný

Jean Francois Millet

- v jeho malbě se otvírá prostor pro prostá a sakrální témata - večerní modlitba, Kupky sena..

- Sběračky klasů

Charles Daubigny

- propojuje barbizonskou a impresionistickou poetiku

- protest proti malířům salónů; zájem o malbu přímo v plenéru - o reálnou krajinu = toto vede k impresionistům, kteří odtud vzesli

E. Manet - Snídaně v trávě - Odmítnuto, předmětem nikoliv alegorie, výjev, harmonie, ale nahota sama

Romantismus -  (kon. 18. st. - pol. 19. St.) Romantismus je jeden z posledních velkých evropských slohů (poslední je secese). Základními rysy jsou individualismus (= titanismus, démonismus, vyděděnec a jeho světabol), subjektivismus, modernismus, historismus, antitradicionalismus. Střet romantismu a realismu měl vliv na evropskou modernu. Konzervativní romantismus (= únik z reality do světa snů a vizí) se staví proti aktivnímu romantismu (= konflikt jedince a světa). V architektuře vznikají tzv. "historizující slohy", jako např. novogotika a anglické parky s dojmem nespoutané přírody. Mezi romatické stavby patří: parlament v Londýně (1840-65), zámek Neuschwanstein v Bavorsku (1869), zámek Hluboká (1841-1871), komplex zámku Lednice s angl. parkem (1843), minaretem (1798-1802), zříceninou Janova Hradu (1807) a Appollónovým chrámem (1817) (pův. renes. zámek z let 1544-1588; přestavba 1846-1858). V malířství má hlavní slovo anglické preromantické hnutí (1760-1790) s rousseauovským obdivem k přírodě a emocionalitou, dramatičností a historickými náměty. Nejvýznamnějsími malíři jsou: William Turner (1775-1851): obraz Parník ve sněhové bouři (1814-42); Eugéne Delacroix (1798-1863): obraz Smrt Sardanapalova (1827). V Čechách je úzké spojení romantismu s obrozeneckým hnutím a později s akademismem a realismem, např. v díle: Antonína Mánesa (1784-1843), Josefa Navrátila (1798-1865), Josefa Mánesa (1820-1871), u kterého se prolíná romantismus a realismus. Dále u Mikoláse AIse (1852-1913), kde se romantismus projevuje hlavně v jeho dílech s náměty z české historie. Částečným romantikem je i Josef Václav Myslbek (1848-1922), i kdyz část jeho tvorby je realistická, ale část zidealizovaná se slovanskými náměty. Jezdecká socha Sv. Václava v Praze (1898) je syntézou obou těchto inspirací.

Realismus + moderna - (kon. 19. st. - zač. 20. st.) Moderna reaguje na positivistický a historický realismus 19. st., který se projevil nejen v malířství (akademický realismus), ale i v literatuře (kritický realismus, naturalismus). Typický je vyhraněný individualismus jednotlivých tvůrců, nezávislost a antitradicionalismus. Na začátku modemy stojí "prokletí básníci", impresionisté, pak secese, úplně se oddělili symbolisté a dekadenti. Mezi zakladatele moderního výtvarného umění patří Edouard Manet (1832-1883), jehoz obraz Snídaně v trávě (1863) bývá občas řazen k impresionistům, ale on k nim nikdy nepařil, nepřijímal jejich názory na barvy a některé z umělců vůbec neuznával. Nový realismus, hyperrealismus - První realistické tendence vznikaly v 1. pol. 20. st. ve formě tzv. proletářského umění, Nové věcnosti, socialistického realismu a mexického realismu. Po druhé světové válce se stále vyvíjí socialistický realismus v zemích ovládaných SSSR, ve Francii vzniká tzv. "nový realismus", Nouveau Réalisme, jehoz představiteli jsou Francouz Francois Dufresne a Bulhar JavachetT Christo. Charakteristické pro nový realismus je stylizované figurální umění (podobně jako u tvůrců pop artu). Směr se posléze dále vyvíjí v tzv. hyperrealismus, coz je nový směr v Sochařství a malířství, který vytváří iluzi reality. Mezi jeho tvůrce patří sochaři Duane Hanson a John De Andrea. Zároveň se umělci, jako Philip Pearlstein a Chuck Close, snazí vytvořit iluzi fotografie v malbě a zobrazit skutečnost ostřeji a přesněji, nez ji vnímá lidské oko.