VÝFUKY

VÝFUKY

Předesílám, ze stavím modely 1/72 a jsem vitrínkář, takze hledám postupy, kterými se dá snadno dosáhnout slusného výsledku. Mé pravidlo je, ze víc nez dvě vrstvy nátěrových hmot (počítaje v to lak) na sobě je plýtvání časem (toho mám v současné době nejmíň). Upřímně obdivuju ty, kteří po několika vrstvách základ 313b124d ovek, preshadingů a barev nanesou jestě několik filtrů, washů, drybrushů a pigmentů a vse jestě prokládají různými laky. To není moje cesta.

TECHNIKA

   Na obrázku jsou trubky výfuků k tanku Matilda od Airfixu. Poprvé jsem tu zkousel patinování pastely. Pouzil jsem odstín oranzový, rezavě hnědý a černý (pastely jsem koupil jednotlivě v prodejně uměleckých potřeb). Pastel jsem nastrouhal na jemném smirkovém papíru (hrubosti asi 600) a poté je tupoval nasucho vatičkou na usi (metoda notoricky známá, x krát popsaná) metodou ťuksem ťuktam. Hlavní je, aby povrh nebyl jednolitý. Podklad pro tupování tvoří nátěr starou syntetickou Agamou odstínu bronz, která po zaschnutí vytváří krásně hrubý povrch (nevhodný na cokoli jinéh, nez jako podklad na zrezivělé výfuky), na který nastrouhané pastely chytají jedna báseň a hrubý povrch vypadá jako opravdu opotřebovaný kus zeleza.
   Otázka je, jestli roury mohly ve skutečnosti takto zreznout. Já myslím, ze ano - vyzíhané zelezo snadno oxiduje, v pousti (kde se Matilda pohybovala) bývají v noci velká chladna a pokud je oblast blízko u pobřezí, často se tu k ránu srází vlhkost, neobvyklé prý nejsou ani mlhy. To vse podporuje oxidaci. A vzhledem k tomu, ze tank bude spočívat v mé vitrínce, tak si s tím hlavu nelámu. Zůstane to tak, prostě proto, ze se mi ten silně rezavý povrch prostě líbí.
   Na obrázku jsou obě roury - jedna před a druhá po aplikaci kříd. Nanesení kříd trvalo pár minut bylo opravdu snadné. Sám jsem byl překvapen, jak snadno to slo a jak dobře to vypadá.

LETECKÁ TECHNIKA

   Na obrázku jsou výfuky Ki-61 Hien. Na nich jsem nechtěl znázornit tak silné opotřebení, jako u tanku, ale spíse bězné zaspinění a vyzíhání kovu vysokou teplotou výfukových spalin. Postupoval jsem podobně jako u předchozího modelu - nejdřív nátěr metalízou (tentokrát je to směs bronz a gunmetal). Potom jsem opět aplikoval křídy - trochu oranzové (opravdu jen jemně) jsem aplikoval tenkým stětcem, který se dostal i ke kořenům výfuků. Na konce výfuků jsem nanesl černou - pracoval jsem vatičkami na usi - ty jsou poměrně tlusté, takze se křída dostane jen na vystupující konce. Výsledek mě opět uspokojil - prosvítající metalíza dává výfukům kovový lesk, křídy dojem zaspinění a opotřebení. Patina trvala jestě kratsí dobu, nez u výfukových rour Matildy.