Vývoj úpravy podmínek činnosti subjektů, působících v oblasti pojisťovnictví

Doposud jsme se věnovali právní úpravě vztahu pojistníka a pojistitele v soukromém pojistění - pojistné smlouvě. V dalsí části této práce nyní přesuňme pozornost k dalsí oblasti úpravy soukromého pojistění - tedy té oblasti, kde cílem regulace je stanovení podmínek činnosti subjektů v oblasti pojisťovnictví působících.

Pokud chceme popsat vývoj regulace podmínek činnosti jednotlivých podnikatelských subjektů[1] v České republice, zdá se nadmíru vhodné rozčlenit tyto subjekty na jednotlivé druhy a sledovat vývoj regulace jejich činnosti podle tohoto rozdělení separátně. Vhodnost takového rozčlenění podporuje i skutečnost, ze v poměrně nedávné době byla činnost některých subjektů - pojisťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí - upravena speciálním zákonem. Na následujících řádkách provádím právě takové rozdělení spolu s komentářem jednotlivých aspektů činnosti u kazdého druhu. Začínám samozřejmě těmi nejdůlezitějsími podnikatelskými subjekty v oboru - pojisťovnami a zajisťovnami.

Pojisťovny a zajisťovny

První počátky fungování pojisťoven jakozto podnikatelských subjektů na nasem území můzeme hledat v první polovině 19. století. V zemích Habsburské monarchie bylo císařským rozhodnutím ze 4. září 1819 vyhrazeno pojistění soukromému podnikání. K výkonu tohoto podnikání byla podle spolkového zákona č.253/1852 ř.z. potřeba získat koncesi. Z hlediska právní formy mohly být pojisťovny spolkem nebo akciovou společností. Obecná úprava spolkového zákona č. 253/1852 ř.z. byla dále rozvedena prováděcími předpisy, předevsím pak tzv. pojisťovacím regulativem z roku 1880 (a později i z let 1896 a 1916) - tedy nařízením Ministerstva vnitra, spravedlnosti, obchodu a financí, které provádělo výse zmíněný spolkový zákon, ale i tehdy platný obchodní zákoník. První českou pojisťovnou byla První česká vzájemná pojisťovna, zalozená v roce 1927[2]. Uvedená právní úprava platila az znárodnění soukromých pojisťoven v roce 1945 (Dekret presidenta republiky č. 103/1945 z. a. n. ze dne 24. října 1945 o znárodnění soukromých pojisťoven).

Tímto dekretem byla zřízena jako řídící orgán v pojisťovnictví takzvaná Pojisťovací rada, která byla podřízena ministerstvu financí. Ta na svém ustavujícím zasedání schválila tzv. Dvouletý budovatelský plán československého pojisťovnictví, který prakticky znamenal začlenění československého pojisťovnictví do plánovitého řízení ekonomiky. V roce byla První česká vzájemná pojisťovna přejmenována na Československou pojisťovnu, národní podnik. Zákon č. 190/1950 Sb., o úkolech a organizaci v pojisťovnictví jiz byl plně v souladu s plánovitým řízením národního hospodářství, majetek pojisťoven se stal vlastnictvím státu. K vyčlenění Československé pojisťovny, nově nazývané Státní pojisťovna, ze soustavy národních podniků doslo zákonem č.85/1952 Sb. Zákon č.82/1966 Sb., o pojisťovnictví, stanovil, ze právo podnikat v pojisťovnictví má výhradně pojisťovací a zajisťovací podnik Státní pojisťovna, který je státní hospodářskou organizací, ve vztahu k zahraničním subjektů vystupující podle zákoníku mezinárodního obchodu jako právnická osoba. Státní monopol v pojisťovnictví nebyl za celou dobu trvání komunistického rezimu narusen. Změnu v tomto smyslu neznamenal ani zákon č.162/1968 Sb., díky kterému byla v souvislosti s federalizací přetvořena Státní pojisťovna na dva samostatné podniky - Českou státní pojisťovnu a Slovenskou státní pojisťovnu.

Společenské změny přelomu osmdesátých a devadesátých let si pochopitelně vyzádali i změnu přístupu k pojistění. Státní monopol jedné pojisťovny se stal neslučitelným s principy nového uspořádání zalozeného na trzních principech. Zároveň s demonopolizací v této oblasti vznikla i nutnost upravit základní pravidla pro podnikání v soukromém pojistění, jako je například stanovení povolených forem pojisťoven, princip podnikání na základě schválené zádosti nebo pravidla kontroly hospodaření pojisťoven. Důsledkem tohoto společenského pozadavku 252c22c byl v roce 1991 schválený zákon o pojisťovnictví (zákon č.185/1991 Sb.).

Po dobu platnosti tohoto předpisu doslo ke čtyřem jeho přímým novelizacím. Novela č.320/1993 Sb. byla přijata za účelem zvýsení bezpečnosti podnikání pojisťoven a účinné finanční kontroly cestou zavedení povinnosti pojisťoven vykazovat solventnost a vytvářet technické rezervy. Zákonem č.60/1995 Sb. bylo umozněno zdravotním pojisťovnám provozovat smluvní zdravotní pojistění, při kterém se zákon o pojisťovnictví ovsem pouzil jen v omezeném rozsahu (tato moznost byla zrusena o čtyři roky později zákonem č.363/1999 Sb., o pojisťovnictví). Novelizace zákonem č.149/1995 Sb. byla jen změnou v souvislosti s novelizací daňových předpisů. A konečně zákon č.168/1999 Sb., o pojistění odpovědnosti za skodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojistění odpovědnosti z provozu vozidla) novelizoval zákon o pojisťovnictví v souladu s přeměnou tohoto druhu pojistění z pojistění zákonného na pojistění povinně smluvní.

Jako prováděcí předpis k zákonu byla dne 3. června 1991 vydána vyhláska Ministerstva financí č. 259/1991, kterou se stanoví způsob tvorby pouzití účelových pojistných fondů. Dne 23. února 1994 pak byla nahrazena vyhláskou Ministerstva financí č.52/1994 Sb., kterou se stanoví tvorba, pouzití a způsob umístění prostředků technických rezerv pojisťovny.

Důvodová zpráva k současnému zákonu o pojisťovnictví identifikuje jako jednoznačnou přednost zákona č.185/1991 Sb. to, ze umoznil v relativně krátké době uplatňovat trzní podmínky v soukromém pojistění. Zároveň identifikuje principy, na kterých byl starý zákon zalozen, ale které byly uz v době schválení předpisu zastaralé. Jsou to předevsím "udělování povolení podle pojistných podmínek a ne podle charakteru provozované činnosti členěné na tzv. pojistná odvětví, moznost zakládání univerzálních pojisťoven, nedostatečně vymezená finanční kontrola, velmi obecně koncipovaná opatření Ministerstva financí směřující k nápravě v činnosti pojisťovny" atp. V souvislosti s problematičností původní úpravy, která přestala vyhovovat potřebám praxe, stejně jako v souvislosti s nutností přizpůsobit českou legislativu právu Evropských společenství, vznikla potřeba aktualizace starého zákona. Díky rozsahu plánovaných změn se neukázalo vhodným omezit se pouze pouhou novelu stávajícího předpisu, ale byla zvolena forma zcela nového zákona. Návrh Ministerstva financí byl předlozen Poslanecké sněmovně a následně přijat dne 21. prosince 1999. Publikován byl ve Sbírce zákonů 30. prosince téhoz roku pod číslem 363/1999 Sb. Dne 17. března 2000 k němu byla vydána prováděcí vyhláska č. 75/2000 Sb.

K 1. říjnu roku 2006 doslo k celkem dvanácti přímým novelizacím tohoto zákona. Nejvýznamnějsí z nich je z hlediska podmínek podnikání pojisťoven bezesporu novela č. 39/2004 Sb., která znamenala plné přizpůsobení úpravy aktuálním podmínkám Evropských společenství, neboť samotný zákon o pojisťovnictví z roku 1999 evropské legislativě jestě plně neodpovídal. Přehled vsech dosavadních novelizací spolu se stručným komentářem uvádím pro přehlednost v následující tabulce:

tabulka 1: Přehled novelizací zákona č. 363/1999 Sb., o pojisťovnictví

Kromě výse zmíněných předpisů by se k zákonům s významným vlivem na činnost pojisťoven daly jestě určitě přidat jiz dříve diskutovaný zákon o pojistné smlouvě, speciální zákony upravující jednotlivé druhy pojistění, dále různé daňové předpisy (zejména je třeba zdůraznit zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjistění základu daně z příjmů), účtové osnovy vydané opatřením Ministerstva financí a jako obecné předpisy také občanský a obchodní zákoník. Zákon o pojisťovnictví vzdy byl a je zákonem speciálním k obchodnímu zákoníku.

Na následujících řádcích jsou podrobně rozebrány jednotlivé otázky týkající se provozování pojisťovací, resp. zajisťovací činnosti.

Provozování činnosti v pojisťovnictví.

Zákon č.363/1999 Sb. stejně jako předeslá úprava, stanoví, ze pojisťovací nebo zajisťovací činnost na území České republiky můze provozovat pouze pojisťovna nebo zajisťovna podle tohoto zákona, pokud k tomu dostala povolení orgánu dozoru, přičemz pojisťovací nebo zajisťovací činnost a činnosti s nimi související můze tuzemská pojisťovna provozovat pouze v rozsahu tohoto povolení. Pojisťovny se sídlem na území České republiky mohou dnes vykonávat pojisťovací činnost pokud jsou zalozené ve formě druzstva nebo akciové společnosti. Starsí zákon o pojisťovnictví připoustěl jestě také formu druzstevního podniku a formu státního podniku, přičemz bylo výslovně stanoveno, ze pojisťovna - státní podnik musela být zalozena ministerstvem financí České republiky. Zatímco původní úprava připoustěla pro zajisťovnu stejné formy jako pro pojisťovnu, nový zákon výslovně říká, ze zajisťovací činnost mohou vykonávat jen pojisťovny či zajisťovny, které jsou akciovými společnostmi. Nový je i pozadavek, aby pojisťovna zalozená jako akciová společnost nebo zajisťovna vydávala akcie, s nimiz je spojeno hlasovací právo, pouze v zaknihované podobě. Účelem takového ustanovení je zjevně zajistit lepsí moznost rozpoznat aktuální akcionáře jak pro samotnou pojisťovnu, tak pro státní dozor.

Co se týče podnikání zahraničních osob, starý zákon z roku 1991 umozňoval zahraničním osobám zalozit pojisťovnu se sídlem na území České republiky jen jako akciovou společnost za podmínek stanovených zvlástním předpisem, kterým v tomto případě byl zákon č.173/1988 Sb., o podniku se zahraniční majetkovou účastí (vázanost na povolení státního orgánu). Jinak mohly zahraniční pojisťovny podnikat v tuzemském pojisťovnictví uz jen prostřednictvím svého obchodního zastupitelství se sídlem v ČSFR, resp. později ČR za podmínek stanovených tímto zákonem a zákonem č.42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím. Nový zákon o pojisťovnictví ve své původní podobě jiz výslovně umoznil pojisťovně se sídlem v zahraničí na území České republiky provozovat činnost prostřednictvím své organizační slozky na základě povolení českého orgánu dozoru. Novela č. 39/2004 Sb. pak v souvislosti se připravovaným vstupem do Evropské unie otázku jestě více rozpracovala. Předevsím odlisila pojisťovny z jiného členského státu a pojisťovny z třetích zemí. Zatímco pro pojisťovny ze třetích zemí je rezim prakticky stejný jako před novelou (navíc jsou definovány v zákoně některé podmínky, které musí být splněny, aby pojisťovna povolení dostala), mohou pojisťovny se sídlem v členských zemích provozovat svoji činnost na území ČR na základě práva zřizovat pobočky nebo na základě svobody poskytovat sluzby, přičemz to vse po získání povolení uděleného příslusným úřadem svého domovského členského státu (stejné právo má pochopitelně i česká pojisťovna v ostatních členských státech). Jedná se o přechod soukromého pojisťovnictví k takzvanému "jednotnému evropskému pasu" (single passport), jehoz podstata je v tom, ze "povolení udělené v jednom členském státě je platné ve vsech členských státech a pojisťovna tak nemusí při svém teritoriálním rozsiřovaní činnosti v rámci Společenství zádat o udělení povolení k provozování svojí činnosti v kazdé jednotlivé členské zemi. Pro zahájení činnosti v jiné členské zemi tak postačuje oznamovací povinnost ". S "jednotným evropským pasem" souvisí také moznost pojisťovny, resp. pobočky pojisťovny převést svůj pojistný kmen do jiného členského státu. Tento převod je pojisťovna z členského státu povinna konzultovat s českým orgánem dozoru, tuzemská pojisťovna pak od něj musí získat k tomuto kroku souhlas. Na provozování zajisťovací činnosti těmi subjekty, které nemají sídlo na území České republiky, se podle výslovného ustanovení §3 odst. 3 zákona o pojisťovnictví tento předpis nevztahuje.

Povolení k činnosti

Základním principem, daným jiz zákonem z roku 1991, je to, ze tuzemská pojisťovna můze provozovat svou činnost jen na základě povolení orgánu dohledu. Povolení je udělováno na základě zádosti podané pojisťovnou. Podle starého zákona v ní musel zadatel uvést název, právní formu a sídlo pojisťovny, předmět podnikání a pro která pojisťovací odvětví povolení zádá (přičemz ovsem pojistná odvětví nebyla definována). Bylo nutno přilozit stanovy nebo statut, obchodní plán a zajisťovací plán pro první tři léta, návrh vseobecných pojistných podmínek a potvrzení o slození kauce. Dále bylo nutno uvést rozsah a způsob vytvoření kmenového jmění, má-li být pojisťovna zalozena jako státní podnik; základního kapitálu, má-li být pojisťovna zalozena jako akciová společnost; anebo majetku, má-li být pojisťovna zalozena jako druzstvo nebo druzstevní podnik. Úprava nerozlisovala kapitálové pozadavky v závislosti na provozované činnosti a dovolovala (v rozporu s právem Evropských společenství) vznik tzv. kompozitních pojisťoven - tj. pojisťoven nabízejících zivotní i nezivotní pojistění. Zároveň v rozporu s mezinárodními smlouvami zakazovala uzavřít smlouvu s cizí pojisťovnou. Pojistění bylo udělováno na základě vseobecných pojistných podmínek, které musely být schváleny dozorčím orgánem.

Novějsí zákon o pojisťovnictví č. 363/1999 Sb. obecně opustil toto schvalování pojistných podmínek, byť az do novely z roce 2004 povinnost předlozit dozoru pojistné podmínky nadále zachoval v tom případě, ze tak stanovil zvlástní právní předpis. Zadatel byl povinen předlozit jako součást zádosti vsechny své pojistné podmínky (tj. nejen ty vseobecné, ale i doplňkové, zvlástní atp.). Zároveň byl povinen podat dozoru informace o vsech jejich změnách. Stejně jako povinnost předlozit pojistné podmínky bylo i předkládání podmínek dozoru na vědomí novelou 39/2004 Sb. zruseno. Od této novely je pojisťovna povinna předlozit pojistné podmínky orgánu dozoru pouze na jeho vyzádání.

Povolení k pojisťovací činnosti je podle zákona 363/1999 Sb. udělováno podle pojistných odvětví. Povolení lze udělit jen podle pojistných odvětví

a)      zivotního pojistění uvedených v části A přílohy k zákonu nebo

b)      nezivotních pojistění uvedených v části B přílohy k zákonu nebo podle skupin těchto odvětví uvedených v části C přílohy k tomuto zákonu (viz také příloha této práce).

Jiz není mozné udělit povolení k souběznému provozování zivotních a nezivotních pojistění. Zároveň vznikla stávajícím kompozitním pojisťovnám povinnost do desíti let od účinnosti zákona ukončit jednu z těchto činností. Jedinou výjimku z této povinnosti má zivotní pojisťovna, které lze udělit povolení i pro provozování nezivotních pojistění pro pojistění úrazu a nemoci (ať uz nabízeného samostatně nebo jako připojistění k pojistění zivotnímu).

Součástí informací přidávaných k zádosti o povolení jsou nově i údaje, které se týkají některých osob v pojisťovně - tj. zakladatelů, členů představenstva, dozorčí rady, kontrolní komise, dále pak prokuristy a pojistného matematika (od novely 39/2004 Sb. také fyzických osob navrhovaných do funkce skodních zástupců jmenovaných v členských státech, kdyz je provozováno pojistění odpovědnosti za skodu vyplývající z provozu motorového vozidla). Podle úpravy z roku 1999 by měl zakladatelé předlozit doklad o své bezúhonnosti, členové představenstva, dozorčí rady a kontrolní komise k tomu navíc jestě prokázat také svou odbornou způsobilost.

Novela z roku 2004 pak zavádí v této souvislosti pojem důvěryhodnost. Za důvěryhodnou fyzickou osobu se povazuje ta osoba, která nebyla v posledních 10 letech přede dnem podání zádosti pravomocně odsouzena pro trestný čin proti majetku, pro trestný čin hospodářský nebo pro jiný úmyslný trestný čin nebo jejíz odsouzení pro tyto trestné činy bylo zahlazeno nebo se na ni z jiného důvodu hledí, jako by nebyla odsouzena (podmínka bezúhonnosti), a zároveň je to osoba, která splňuje podmínky pro výkon funkce statutárního orgánu nebo jiného orgánu právnické osoby podle § 31a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Za důvěryhodnou právnickou osobu se pak povazuje ta osoba, která má ve svém statutárním i dozorčím orgánu jen osoby, které splňují podmínku důvěryhodnosti, zároveň jí nebylo odejmuto povolení k provozování pojisťovací nebo zajisťovací činnosti pro porusení podmínek stanovených právními předpisy a také na ní nebyl prohlásen konkurz.[4] Paragraf 12 nového zákona dále vymezuje funkce či činnosti, které jsou překázkou pro členství fyzické osoby ve statutárním či dozorčím orgánu, pro funkci prokuristy nebo (od novely z roku 2004) také pro jiné osoby přímo řídící pojisťovnu/zajisťovnu a pro zástupce pobočky zahraniční pojisťovny.

Zahraniční pojisťovna podle původního znění zákona č. 363/1999 Sb. musela v zádosti uvést podobné údaje jako pojisťovna tuzemská. Místo údajů o zakladatelích, členech dozorčích a statutárních orgánech byly vyzadovány údaje o vedoucích organizační slozky zahraniční pojisťovny. Nebyl vyzadován údaj o základním jmění. Naopak bylo vyzadováno souhlasné stanovisko orgánu dohledu v zemi sídla pojisťovny s rozsířením činnosti na území České republiky a také potvrzení tohoto orgánu o finanční stabilitě zahraniční pojisťovny, včetně vývoje solventnosti a účetní závěrky za poslední tři roky.

Novela z roku 2004 rozsířila výčet nutných údajů pokud se týkalo pojisťoven ze třetích zemí (např. o doklad o slození majetku ve výsi nejméně jedné čtvrtiny minima garančního fondu na účet penězního ústavu působícího v České republice).

Pojisťovna ze členského státu můze provozovat na území nasí republiky činnost prostřednictvím pobočky nebo na základě svobody dočasně poskytovat sluzby podle povolení které získala v zemi svého sídla, povolení českého orgánu dohledu se tedy nevyzaduje. Před zřízením pobočky pojisťovny z jiného členského státu na území České republiky musí být vsak orgán dohledu v souladu s právem Evropských společenství informován příslusným orgánem dohledu domovského členského státu.

Zákon č. 363/1999 Sb. také nově zvlásť definoval nálezitosti zádosti pro povolení zajisťovací činnosti (pro tuzemskou pojisťovnu, resp. specializovanou zajisťovnu). Lze říci, ze výčet těchto nálezitostí je obdobný tomu u pojisťoven.

Podmínkou provozování pojisťovací, resp. zajisťovací činnosti je i minimální výse základního jmění (kapitálu) společnosti. Zákon z počátku devadesátých let v podstatě umozňoval zalozit pojisťovnu jako akciovou společnost se základním jměním pouze 1 mil. Kč (přičemz bylo jestě třeba slozit 10 mil. Kč jako tzv. kauci). Zákon č. 363/1999 Sb. pak velmi podstatně zvýsil pozadavky na kapitálovou vybavenost. Podle původního zákona byla minimální výse stanovena částkou 60 mil Kč pro zivotní pojistění a diferencovanými částkami podle odvětví nezivotního pojistění (podle jednotlivých skupin odvětví ve výsi 34, 46, 156, resp. 200 mil. Kč). Základní jmění zajisťovny bylo stanoveno v minimální výsi 1 mld. Kč. Současná úprava stanoví částky na 60 mil. pro zivotní a 60, 90, 156, resp. 200 mil. Kč pro nezivotní pojistění. Min. výse základního kapitálu pojisťovny je stále 1 mld. Kč. Je-li provozováno soubězně zivotní i nezivotní pojistění (viz. výse), určí se minimálně výse součtem pozadovaných částek pro jednotlivá provozovaná odvětví. Pokud pojisťovna provozuje zároveň s pojisťovací činností i činnost zajisťovací, musí mít minimálně základní kapitál ve výsi 1 mld. Kč - výjimkou je případ tzv. fakultativního zajistění, kdy je riziko přebíráno do zajistění na základě dobrovolného rozhodnutí této pojisťovny(zajistitele). Pak postačí základní kapitál ve výsi, která je stanovena pro rozsah její pojisťovací činnosti. Důvodem je identita podmínek, jaké jsou v případě soupojistění.

Pokud hodlá tuzemská pojisťovna/zajisťovna, resp. pojisťovna ze třetího státu rozsířit svou činnost, musí předlozit orgánu dohledu zádost o schválení takového rozsíření. Dále je povinna dát orgánu dohledu na vědomí, ze aktuálně doslo ke změnám v údajích, které byly dříve přilozeny k zádosti o povolení její činnosti či ze doslo k růstu podílu některé osoby přes stanovené procentní části. Informuje také dohled o akcionářích a členech podílejících se na kvalifikované účasti, podává informace, které si orgán dohledu vyzádal apod. Předchozímu souhlasu orgánu dohledu podléhají změny v osobách členů statutárního nebo dozorčího orgánu, prokuristy nebo pověřeného zástupce pojisťovny z třetího státu, stejně jako přímé nebo zprostředkované zvýsení účasti v pojisťovně tak, ze podíl na hlasovacích právech přesáhne 20%, 33% nebo 50%. Pokud fyzická nebo právnická osoba naopak hodlá snízit svou účast v pojisťovně nebo zajisťovně pod 20%, 33%, resp. pod 50%, je povinna tuto skutečnost oznámit dohledu, a to nejpozději 30 dnů přede dnem, ke kterému má tato účast být snízena.

Od novely z roku 2004 má dále tuzemská pojisťovna povinnost zaslat dohledu v zákoně uvedené informace, pokud se rozhodne rozsířit svou činnost na území jiného členského státu. Český orgán dohledu v takovém případě ve stanovené lhůtě[5] informuje příslusný orgán dohledu z jiného členského státu o svém stanovisku a potvrdí mu, ze pojisťovna disponuje pozadovanou mírou solventnosti.

Pozadavek na nutnost schválení rozsíření činnosti pojisťovny obsahoval i původní zákon o pojisťovnictví z roku 1991. Stejně tak pozadoval schválení kazdé změny vseobecných obchodních podmínek - takový pozadavek uz nová úprava neobsahuje.

Technické rezervy a finanční umístění prostředků těchto rezerv

Zákon z roku 1991 ve svém původním znění institut technických rezerv vůbec neupravoval. Pojisťovnám byla pouze povinnost tvořit tzv. fondy pojisťovny, coz byly konkrétně:

a)      základní rezervní fond,

b)      fond zábrany skod,

c)      fond rezerv pojistného, pokud je předmětem činnosti zivotní pojistění,

d)      devizový rezervní fond

Evidence o kazdém pojistném fondu se vedla účetně odděleně od ostatního majetku a způsob tvorby prostředků fondů stanovila vyhláska ministerstva financí[6].

Povinnost vytvářet technické rezervy přivedla do zákona novela č.320/1993 Sb. Po této novele byla pojisťovna v souladu s vymezeným předmětem pojistění následující rezervy:

a)      rezervy na nezivotní pojistění:

rezervu na pojistné jiných období,

rezervu na pojistná plnění,

rezervu na prémie a slevy,

rezervu na vyrovnání mimořádných rizik,

b)      rezervy na zivotní pojistění:

rezervu pojistného zivotních pojistění,

rezervu na pojistná plnění,

rezervu na úhradu závazků z finančního umístění jménem pojistěných.

Pojisťovna mohla vytvářet i dalsí rezervy, pokud závazky vůči pojistěným neslo uhradit některou z rezerv výse uvedených. Způsob tvorby a pouzití prostředků rezerv stanovil prováděcí předpis.[7]

Prováděcí předpis stanovil taktéz způsob umístění prostředků rezerv. Ty mohly být, pokud nebyly pouzity k výplatám pojistných plnění, umístěny ve stanovené struktuře do taxativně vymezených instrumentů[8]. Byly také stanoveny zásady umístění těchto rezerv - zásada bezpečnosti, rentability, potřeby likvidních (pohotových) prostředků, přiměřeného rozlození a zásada rozptylu (diverzifikace) umístění.

Zákon stanovil pojisťovně povinnost vytvářet kromě povinných zákonných fondů daných jinými předpisy a dobrovolných fondů i fond zábrany skod, určený k úhradě nákladů na předcházení skodám a jejich minimalizaci a na propagaci zábranných opatření.

Úprava tvorby, pouzití a způsobu umístění rezerv se v roce 1999 přesunula z prováděcího předpisu přímo do zákona č. 363/1999 Sb. Důvodová zpráva k tomuto zákonu to vysvětluje tím, ze jde o jednu z nejzákladnějsích povinností pojisťovny (tuzemské zajisťovny) a také jeden z nejsledovanějsích ukazatelů jejich činnosti. Ve vyhlásce tak, z důvodu potřeby orgánu dohledu včas reagovat na změny na kapitálovém trhu, zůstala jen omezení jednotlivých slozek finančního umístění, dané procentem vyjádřenou horní hranicí mozného krytí pro jednotlivé slozky.

Zákon upravuje následující rezervy:

pro zivotní pojistění:

a) rezervu na nezaslouzené pojistné,

b) rezervu na pojistná plnění,

c) rezervu pojistného zivotních pojistění,

d) rezervu na prémie a slevy,

e) rezervu zivotních pojistění, je-li nositelem investičního rizika pojistník,

f) rezervu na splnění závazků z pouzité technické úrokové míry,

g) rezervu pojistného nezivotních pojistění,

h) jiné rezervy,

pro nezivotní pojistění:

a) rezervu na nezaslouzené pojistné,

b) rezervu na pojistná plnění,

c) rezervu na prémie a slevy,

d) vyrovnávací rezervu,

e) rezervu pojistného nezivotních pojistění,

f) rezervu na splnění závazků z ručení za závazky České kanceláře pojistitelů podle zvlástního právního předpisu ,

g) jiné rezervy.

Zajisťovna je povinna udrzovat tyto rezervy v závislosti na sjednaném zajistění podle zajisťovacích smluv.

V §21 byla stanovena závazná skladba finančního umístění aktiv. Současně musela tato skladba odpovídat zásadám stanovených zákonem - tj. zásadám bezpečnosti, rentability, likvidity a diverzifikace. Oproti předeslé úpravě byla skladba rozsířena o některé formy investování v zahraničí, nikoliv vsak jestě vsechny odpovídající evropské legislativě. Stanoveno bylo také omezení skladby finančního umístění percentuální výsí podle jednotlivých slozek (viz. výse). Nová byla také povinnost předkládat výkaz o finančním umístění orgánu dozoru, a to ve čtvrtletních intervalech.

Novela z roku 2004 (předevsím v souladu s právem komunitárním) zpřísnila podmínky provozování pojisťovací činnosti, zejména pokud se týká technických rezerv v zivotním pojistění, technické úrokové míry a finančního umístění.

Ze směrnic ES byly přebrány ustanovení týkající se stanovení výse pojistného a zásad tvorby technických rezerv v zivotním pojistění a včleněny v zcela nové paragrafy 13a (Výse pojistného) a 13b (Základní podmínky tvorby technických rezerv v zivotním pojistění). Cílem je posílit finanční stabilitu pojisťoven, neboť jak si lze přečíst v důvodové zprávě k této novele, "správné stanovení výse technických rezerv je společně s odpovídajícím finančním umístěním základním předpokladem splnění závazků pojisťovnou. "

Vyrovnávací rezerva se nově jiz povinně netvoří ke vsem odvětvím nezivotního pojistění, ale jen v případě pojistění úvěru a u těch odvětvích nezivotních pojistění, u kterých dochází k výkyvům ve skodném poměru způsobeným skutečnostmi nezávislými na vůli pojisťovny. Dalsí změnou, přinesenou v souvislosti s harmonizací naseho práva s právem komunitárním, je i zákaz pojisťovně pouzít vyssí technickou úrokovou míru nez je výnos z aktiv finančního umístění, i kdyby nebyla překročena horní hranice stanovená právními předpisy. Pro případ, ze výnos z aktiv nestačil k úhradě závazků pojisťovny s vazbou na zvolenou výsi technické úrokové míry, musí pojisťovna vytvořit ke splnění takového závazku dodatečnou technickou rezervu.

K významným změnám doslo u finančního umístění. V souladu s evropským právem se doplnilo pravidlo, které zakazuje pozadovat po pojisťovně, aby svá aktiva umisťovala v určitém členském státě. Finanční umístění má mít podle evropské legislativy stejná pravidla bez ohledu na to, ve kterém státě jsou aktiva umístěna. Rozčleňuje se proto do dvou základních bloků - investování v rámci Evropské unie a ostatní investování. Stanoví se také přísnějsí pravidla pro pouzití zajisťovacích derivátů z důvodů snahy o omezit spekulativní obchody s těmito finančními instrumenty. Součástí skladby finančního umístění jsou nově také například cenné papíry vydané jednotkou kolektivního investování. V novém § 21b jsou pak ze směrnic přejatá ustanovení o finančním umístění v zivotním pojistění, které přímou vazbu na hodnotu investice. Smyslem je podle důvodové zprávy provázat co nejvíce krytí závazků pojisťovny se skutečnou hodnotou těchto investic.

Solventnost

Původní zákon z roku 1991 otázku solventnosti, stejně jako tomu bylo i u technických rezerv, neupravoval. To se ale změnilo zákonem č.320/1993 Sb., který mimo jiné včlenil do zákona o pojisťovnictví nový §15a, který dal pojisťovně povinnost vykazovat dozorčímu orgánu svou solventnost vzdy k 31. březnu následujícího roku. Způsob vykazování solventnosti pojisťovny stanovil dozorčí orgán a v případě zjistění nedostatků byl oprávněn ulozit pojisťovně nápravná opatření. Jinými slovy, způsob vykazování a hodnoty, na základě kterých pojisťovny kalkulovaly minimální i pozadovanou míru solventnosti, nebyly tedy určeny závazným právním předpisem. Tento jistý stav nejistoty ve způsobu vykazování odstranil az zákon č.363/1999 Sb., o pojisťovnictví. Ten také přizpůsobil pravidla vykazování směrnicím ES[10]. Pojisťovna je tedy povinna po celou dobu své činnosti mít vlastní zdroje alespoň ve výsi minimální míry solventnosti, přičemz způsob výpočtu určuje prováděcí vyhláska. Nově se zavedl tzv. garanční fond, který je jednou třetinou minimální míry solventnosti. Zároveň byly stanoveny minimální výse tohoto garančního fondu. Pokud bylo provozováno zivotní pojistění nebo nezivotní pojistění v odvětví č. 10 az 15 (podle přílohy k zákonu), nesměl být nizsí nez 40 mil. Kč. Pokud bylo provozováno nezivotní pojistění podle odvětví číslo 9 a/nebo 17, byla minimální velikost garančního fondu 20 mil. Kč, pro ostatní nezivotní pojistění pak 30 mil. Kč. Výkaz solventnosti musí tuzemská pojisťovna zaslat dohledu do 30-ti dnů od vypracování zprávy od auditu, popř. kdykoliv na zádost orgánu dohledu. Tato ustanovení o solventnosti se pro zajisťovnu pouzijí obdobně. Pro větsí rizikovost zajisťovací činnosti je ale umozněno orgánu dohledu pozadovat po zajisťovně jako minimum garančního fondu az pětinásobnou částku.

Novela č. 39/2004 Sb. přinesla hlavní změnu v tom, ze podle pozadavku nových směrnic ES[11] zvýsila částky garančních fondů. Pro zivotní pojisťovny je to nově 90 mil. Kč (odpovídá pozadavku směrnice na min. 3 mil. EUR), pro nezivotní pojistění č. 10 az 15 také 90 mil. Kč (3 mil. EUR) a pro ostatní nezivotní pojistění je to 60 mil. Kč (2 mil. EUR).

Odpovědný pojistný matematik

Institut odpovědného pojistného matematika je novinkou, která byla do právního řádu přinesena az zákonem o pojisťovnictví č. 363/1999 Sb. s cílem posílit finanční stabilitu pojisťoven a zajisťoven. Ty mají nově za povinnost nechat si odpovědným pojistným matematikem potvrdit správnost činností, které jsou taxativně vyjmenované v §23 odst. 1 (pro pojisťovnu), resp. odst. 2 (pro zajisťovnu) - pojistný matematik potvrzuje pojisťovně i zajisťovně správnost výse technických rezerv, výpočtu minimální míry solventnosti a pojistně matematických metod pouzívaných při provozování činnosti. Pojisťovně k tomu potvrzuje správnost rozdělení výnosů z finančního umístění v zivotním pojistění mezi pojistěným a pojisťovnou a výpočet sazeb pojistného. V případě zjistění nedostatků v hospodaření pojisťovny/zajisťovny je odpovědný pojistný matematik povinen navrhovat statutárnímu orgánu opatření ke zlepsení situace. Pokud navrhovaná opatření nejsou realizována a dalsí vývoj hospodaření pojisťovny/zajisťovny ohrozuje splnitelnost jejích závazků, je povinen informovat o této skutečnosti orgán dohledu. Odpovědným pojistným matematikem se můze stát fyzická osoba, která splnila podmínky stanovené zákonem[12]. Svojí činnost můze vykonávat jako zaměstnanec pojisťovny (zajisťovny), nebo na základě smlouvy s pojisťovnou (zajisťovnou). Jeho činnost není zivností. Seznam těchto osob vede orgán dozoru, který je také povinen ověřit splnění podmínek pro výkon této funkce.

Účetnictví

Úprava povinností pojisťoven a zajisťoven týkající se účetnictví byla přítomna uz v zákoně ze začátku devadesátých let a do dnesní doby zaznamenala v rámci zákona o pojisťovnictví pouze dílčí změny.

Pojisťovna je samozřejmě povinna vést účetnictví podle zvlástního předpisu[13] a její účetní závěrku ověřuje podle zvlástního předpisu auditor. Zákonem č. 363/1999 Sb. byla doplněna povinnost pojisťovny/zajisťovny předkládat zprávu o ověření účetní závěrky orgánu dohledu a oprávnění dohledu pozadovat mimořádný audit, provedený auditorem, kterého určí orgán dohledu, jestlize existují důvody zpochybňující správnost původního auditu nebo to vyzadují zhorsené výsledky hospodaření společnosti. Náklady takového auditu hradí pojisťovna/zajisťovna tehdy, pokud se potvrdí důvody, pro které byl mimořádný audit pozadován, jinak je hradí orgán dohledu. Novela z roku 2004 pak přidala jestě lhůtu, ve které má auditor podat písemnou zprávu orgánu dohledu o provedeném auditu. Původní zákon ji neobsahoval. Zprávu je auditor povinen předlozit do 30-ti dnů ode dne vypracování auditorské zprávy.

Mlčenlivost

Tzv. "osoby činné pro pojisťovnu nebo zajisťovnu"^[15], pojisťovací zprostředkovatelé a samostatní likvidátoři pojistných událostí jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech týkajících se pojistění fyzických a právnických osob. Tuto povinnost mají i po skončení pracovního nebo jiného nez pracovního poměru. Osoby činné pro pojisťovnu nebo zajisťovnu jsou také povinny zachovávat mlčenlivost o činnosti pojisťovny nebo zajisťovny a ve věcech s ní souvisejících, s výjimkou informací podaných v souhrnné nebo celkové podobě. Porusením povinnosti mlčenlivosti nicméně není poskytnutí těchto informací se souhlasem osob, jichz se tyto údaje týkají, a dále poskytnutí těchto informací na písemné vyzádání určitých orgánů v taxativně vymezených případech. Porusením mlčenlivosti také není vzájemné informování se mezi pojisťovnami, zavedené novelou č. 126/2002 Sb. (viz. tabulka 1).

Lhůty pro přizpůsobení

Protoze rozsah povinností daný novým zákonem byl oproti minulosti poměrně veliký, byla pojisťovnám, které působily na pojistném trhu do nabytí účinnosti tohoto zákona, dána dvouletá lhůta pro přizpůsobení činnosti novým podmínkám. Pro univerzální pojisťovny byla navíc stanovena desetiletá lhůta, ve které musí být (kvůli vyssí ochraně spotřebitele) rozděleny na specializované zivotní a nezivotní pojisťovny.

Pojisťovací zprostředkovatelé a samostatní likvidátoři pojistných událostí

Dalsími subjekty, podnikající ve sféře pojisťovnictví, jsou pojisťovací zprostředkovatelé a samostatní likvidátoři pojistných událostí. Zprostředkovatelé tvoří velmi podstatnou část pojistného trhu z hlediska počtu uzavřených smluv. Ve vyspělých zemích je počet smluv, které jsou uzavřeny prostřednictvím pojisťovacího zprostředkovatele, blízký 50-ti procentům (viz. následující tabulka).

tabulka 2: Podíly různých způsobů prodeje pro pojisťovny na trhu vybraných zemích EU (v %)

Pramen: Důvodová zpráva k zákonu č. 38/2004 Sb.

Zprostředkovatelskou činností můzeme chápat[16] takovou odbornou činnost, která spočívá v:

předkládání návrhů na uzavření pojistných smluv nebo zajisťovacích smluv,

provádění přípravných prací směřujících k uzavření pojistných nebo zajisťovacích smluv,

uzavírání pojistných nebo zajisťovacích smluv jménem a na účet pojisťovny nebo

zajisťovny, pro kterou je tato činnost vykonávána, nebo

pomoci při správě pojistění a vyřizování nároků z pojistných nebo zajisťovacích smluv.

Zprostředkovatelem pak je osoba, která provozuje tuto činnost za úplatu.

Zákon o pojisťovnictví z roku 1991 otázku zprostředkování upravoval poměrně stručně. Paragraf 7 stanovil, ze součástí pojisťovací činnosti je mj. i zprostředkování pojistění. Podle následujícího paragrafu "zprostředkovatelskou činnost směřující k uzavření pojistné smlouvy mezi třetí osobou a pojisťovnou můze vykonávat fyzická nebo právnická osoba s bydlistěm nebo sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky pouze pro pojisťovnu, která má povolení dozorčího orgánu." Pojisťovna tedy mohla zprostředkovatelské smlouvy uzavírat jen na základě uděleného povolení, pokud byla zprostředkovatelská činnost vykonávána pro zahraniční pojisťovnu, bylo potřeba i povolení pro samotného zprostředkovatele. Dále zprostředkovatelskou činnost zmiňuje §21 (pokuty), §23 (souvisí s likvidací) a hlavně §25, podle kterého se pro zprostředkování a zprostředkovatelskou činnost měly přiměřeně pouzít ustanovení zákona týkající se zádosti o povolení, výkonu státního dozoru, opatření dozorčího orgánu při porusení povinností pojisťovnou a mlčenlivosti.

Zákon o pojisťovnictví z roku 1999 přinesl určitou míru regulace pojisťovacích zprostředkovatelů. Předevsím definoval pojmy "pojisťovací agent" a "pojisťovací nebo zajisťovací makléř" , dále zřídil registr makléřů a samozřejmě stanovil také podmínky, které musí splňovat kazdý zadatel o registraci.

Důvodová zpráva k zákonu o pojisťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí upozorňuje, ze regulace zprostředkovatelské činnosti obsazená v zákoně o pojisťovnictví byla uz v době jeho schválení chápána jako "přechodná a dočasná, kterou je výhledově nutné rozsířit a specifikovat". Předevsím nebyla dostatečně komplexní ve spektru okolností určujících zprostředkovatelskou činnost, dále nezaručovala dostatečně morální a odbornou úroveň osob, provozujících zprostředkovatelskou činnost, a stejně tak nezaručovala dostatečnou garanci pojistné ochrany spotřebitelů, jejíz součástí jsou i pozadavky na zabezpečení úhrady skod způsobených třetím osobám, tj. předevsím zájemcům o pojistění a pojistníkům, neodborným postupem zprostředkovatelů (a likvidátorů). Tyto úvahy vedly k vytvoření zcela nového zákona, kterým je zákon č.38/2004 Sb., o pojisťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Vyjmutí této materie ze zákona o pojisťovnictví je důvodovou zprávou zdůvodněno také tím, ze se předpokládá velmi dynamický rozvoj a výrazné změny v této oblasti zejména z hlediska komunitárního práva.

Osoby, na které se zákon vztahuje, a úprava jejich činnosti

Významnou část zákona tvoří výčet osob, na které se zákon vztahuje a úprava jejich základních práv a povinností v rozčlenění podle druhů.

Jsou to předevsím pojisťovací zprostředkovatelé. Pojisťovacím zprostředkovatelem je podle §3 písm. b právnická nebo fyzická osoba, která splňuje pozadavky zákona a vykonává za úplatu činnost zprostředkovatel pojistění. Zprostředkovatelé se v zákoně člení v závislosti na obsahu činnosti, země původu a dosazené kvalifikace na[19]:

a)      vázané pojisťovací zprostředkovatele,

b)      podřízené pojisťovací zprostředkovatele,

c)      pojisťovací agenty,

d)      výhradní pojisťovací agenty (doplněno novelizací zákonem č. 57/2006 Sb.),

e)      pojisťovací makléře a

f)        pojisťovací zprostředkovatele, jejichz domovským členským státem není Česká republika.

Vázaný pojisťovací zprostředkovatel vykonává svou zprostředkovatelskou činnost v pojisťovnictví jménem a na účet jedné nebo více pojisťoven (přičemz produkty, které nabízí, by neměly být vzájemně konkurenční), neinkasuje pojistné a nevyplácí plnění z pojisťovacích, resp. zajisťovacích smluv. Ve své činnosti je vázán písemnou smlouvou s pojisťovnou, jejíz jménem a na jejíz účet jedná, a jejími pokyny. Pojisťovna odpovídá za skodu, kterou vázaný zprostředkovatel při výkonu zprostředkovatelské činnosti způsobí. Vázaný pojisťovací zprostředkovatel musí být zapsán do registru (viz. dále) a musí splňovat podmínky důvěryhodnosti a odborné způsobilosti na úrovni základního kvalifikačního stupně (bude vysvětleno později).

Úprava podřízených pojisťovacích zprostředkovatelů je podobná úpravě vázaných pojisťovacích zprostředkovatelů. Rozdíl je v tom, ze podřízený pojisťovací zprostředkovatel není vázán smlouvou s pojisťovnou, ale spolupracuje na základě písemné smlouvy s pojisťovacím makléřem, pojisťovacím agentem nebo vázaným pojisťovacím agentem, jehoz jménem a na jehoz účet jedná.

Pojem výhradní pojisťovací agent se v zákoně objevil az novelizací provedenou zákonem č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem. Tento zprostředkovatel vykonává svou činnost jménem a na účet jedné pojisťovny, přičemz je vázán jejími vnitřními předpisy a je jí také odměňován. Pojisťovna odpovídá za skodu, kterou touto činností agent způsobí. Je-li to dohodnuto, je výhradní pojisťovací agent oprávněn vybírat pojistné nebo zprostředkovávat plnění z pojistných smluv. Musí taktéz splňovat podmínku důvěryhodnosti a odborné způsobilosti (základní kvalifikační stupeň). Jinak se pro jeho činnost podpůrně pouzijí ustanovení o vázaném pojisťovacím zprostředkovateli.

Pojisťovací zprostředkovatele, kteří jsou kvalifikování pro střední stupeň odborné způsobilosti, označuje zákon zkráceně jako pojisťovací agenty. Tato osoba provozuje svou činnost na základě písemné smlouvy, jménem a na účet jedné či více pojisťoven. Nabízené produkty mohou být vzájemně konkurenční. Je vázán předpisy pojisťovny, odměňován pojisťovnou, bylo-li to dohodnuto, je oprávněn přijímat pojistné nebo zprostředkovávat plnění z pojistných smluv. Pokud se pojisťovna písemně zaváze, ze přebírá za svého pojisťovacího agenta odpovědnost za skodu, nemusí mít tento agent uzavřeno pojistění odpovědnosti. Pojisťovací agent musí být zapsán do registru a musí splňovat pozadavky důvěryhodnosti a odborné způsobilosti (střední stupeň).

Pojisťovací makléř je zkrácené označení pro zprostředkovatele s vyssím stupněm odbornosti. Na rozdíl od ostatních zprostředkovatelů je pojistný makléř oprávněn jednat jménem a na účet zájemce o pojistění/zajistění, popř. i pojistníka, byla-li smlouva jiz uzavřena. Musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a odborné způsobilost (vyssí stupeň). Odměňován je pojisťovnou, popř. zajisťovnou, nebylo-li pojisťovnou a pojistníkem dohodnuto jinak. Pojisťovací makléř musí být nově po celou dobu výkonu činnosti pojistěn pro případ odpovědnosti za skodu způsobenou výkonem této činnosti účinnou na celém území Evropského hospodářského prostoru s pojistnými limity, které stanoví zákon.

Pokud se jedná o pojisťovací zprostředkovatele s bydlistěm nebo sídlem v jiných členských zemích, ti mají práva vyplývající z komunitárních norem, tj. práv zaručených zejména Smlouvou ES o svobodném zakládání podniků a o volném pohybu sluzeb. Na základě registrace ve své domovské zemi mohou, pokud splní pozadované informační povinnosti, na území ČR provozovat svou činnost v tom rozsahu, v jakém jsou oprávněni jí provozovat ve svém domovském státě.

Samostatný likvidátor pojistných událostí je podnikatelským subjektem. Je to fyzická nebo právnická osoba, která na základě smlouvy s pojisťovnou provádí, jejím jménem a na její účet, setření nutné ke zjistění povinnosti pojisťovny plnit ze sjednaného pojistění a ke zjistění rozsahu této povinnosti. Samostatný likvidátor pojistných událostí musí být zapsán do registru, musí splňovat podmínky důvěryhodnosti a odborné způsobilosti na základním stupni a musí být také pojistěn pro případ odpovědnosti za skodu.

Pokud je pojisťovací zprostředkovatel nebo samostatný likvidátor pojistných událostí právnickou osobou (a není-li vázaným nebo podřízeným pojisťovacím zprostředkovatelem), musí jmenovat svého odpovědného zástupce - fyzickou osobu, která odpovídá za soulad činnosti zastupovaného s právními předpisy. Zákon stanoví podmínky, které musí takový odpovědný zástupce splňovat.

Jestě dodejme, ze zákon výslovně ze své úpravy vylučuje některé činnosti. Jsou jimi zprostředkovatelská činnost vykonávaná přímo pojisťovnou nebo zajisťovnou a činnost zaměstnanců pojisťovny či zajisťovny[20], dále poradenská činnost v pojisťovnictví a činnost některých zprostředkovatelů - v podstatě těch, kteří zprostředkování pojistění vykonávají jako svou vedlejsí činnost, a kde není nutná zvýsená ochrana spotřebitele.

Registrace

Upravuje se registr výse uvedených osob, který vede orgán dozoru. Registrace je prováděna na základě zádosti doplněné doklady, které prokazují splnění pozadavků zákona pro výkon činnosti. Registrovat se musí osoba s bydlistěm nebo sídlem na území České republiky a osoba z třetího státu. Pro osoby z jiných členských států platí princip jednotného evropského pasu a nemusí se tedy registrovat v kazdé členské zemi. Musí ovsem splnit svou informační povinnost podle §14. Nálezitosti zádosti o registraci stanoví zákon[22]. Ten také upravuje procesní nálezitosti zápisu do registru, vedení registru a zrusení zápisu (jen v taxativně uvedených případech).

Důvěryhodnost a odborná způsobilost

V souladu s novelou zákona o pojisťovnictví z roku 2004 se i pro pojisťovací zprostředkovatele, samostatné likvidátory pojistných událostí a odpovědné zástupce upravuje pozadavek důvěryhodnosti pro fyzické i právnické osoby. Odborná způsobilost, kterou musí tyto osoby také splňovat, má podle nutné odbornosti tři stupně - základní^[23], střední a vyssí kvalifikační stupeň. Odborné znalosti se prokazují dokladem o absolvování odborného studia na střední nebo vysoké skole nebo slozením odborné zkousky.

Ochrana spotřebitele

Zákon o pojisťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí nově přinesl ustanovení ze směrnic komunitárního práva, která se týkají zajistění vyssí ochrany spotřebitele. Upravuje se zprostředkování prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Zprostředkovatel, který tímto způsobem provozuje svou činnost, je povinen zabezpečit veřejnou dostupnost údajů o svém zápisu v registru, o rozsahu zprostředkování pojistění podle pojistných odvětví a teritoria, stejně jako den zahájení své činnosti. Upravují se informační povinnosti zprostředkovatele vůči zájemci o pojistění, resp. vůči pojistníkovi, jedná-li se o změnu dříve uzavřené smlouvy ("klient"). Povinně sdělované informace jsou stanoveny tak, ze z nich má klient moznost zjistit, zda se jedná o zprostředkovatele, který mu poskytuje rady na základě sirokého spektra pojisťoven, nebo o produktech určitého počtu pojisťoven. Jestlize poskytuje doporučení o produktech sirokého spektra pojisťoven, je zprostředkovatel také povinen provést nestrannou a dostatečnou analýzu produktů nabízených na trhu. Kazdý zprostředkovatel je povinen vysvětlit důvody, které vedou k jeho doporučením. Účelem těchto informačních povinností je chránit zejména ty klienty, kteří nemají dostatečnou odbornou způsobilost k posouzení doporučení od zprostředkovatele. Nevztahuje se na případy pojistných vztahů relativně odborně rovnocenných subjektů - tj. pojistění velkých pojistných rizik nebo zprostředkování pojistění.

Dalsí povinnosti

Z dalsích povinností, které mají zprostředkovatel pojistění a samostatný likvidátor pojistných událostí, jmenujeme předevsím odpovědnost za skodu způsobenou provozem své činnosti a s tím související povinnost se pro tento případ pojistit. Tyto osoby jsou taktéz povinni zachovávat mlčenlivost podle zákona o pojisťovnictví o vsech skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své činnosti, a nesmí je zneuzít ve svůj prospěch nebo ve prospěch jiného.

Lhůty pro přizpůsobení

Co mozná nejjednodussí přechod ze stávajícího, podstatně liberálnějsího stavu k regulaci předmětných činností podle nového zákona, umozňují zákonem stanovené přechodné lhůty. Pro větsinu otázek^[26] byla dána sestiměsíční lhůta, pro prokázání dokladu odborné způsobilosti (tj. pro doplnění vzdělání) je stanovena lhůta dvouletá.

Zákon č. 38/2004 Sb., o pojisťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí byl dodnes (ke konci září 2006) novelizován celkem dvakrát[27]. Prováděcím předpisem tohoto zákona je vyhláska č. 582/2004 Sb. ze dne 18. listopadu 2004, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojisťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí.