Vývoj úpravy pojistné smlouvy

Pojem pojistná smlouva

Dříve nez se budu přímo zabývat vývojem české úpravy pojistné smlouvy, pokládám za vhodné zmínit, co to vlastně pojistná smlouva je, respektive jak pojistnou smlouvu definuje nás právní řád. Paragraf 2 zákona č. 37/2004, o pojistné smlouvě definuje tuto smlouvu takto:

Pojistná smlouva je smlouvou o finančních sluzbách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

Jedná se tedy o smlouvu zakládající dvoustranný závazkový právní vztah, v němz se jedna strana (pojistník) zavazuje platit té druhé určitou penězní částku (pojistné). Druhá strana (pojistitel) se zavazuje v případě vzniku v dohodě stanovené nahodilé události poskytnout protistraně sjednané plnění. To ovsem jestě automaticky neznamená, ze by vznik závazku pojistitele vyplatit pojistné plnění byl nutně vázán na splnění závazku pojistníka zaplatit mu pojistné (a naopak), i kdyz určitá vzájemná podmíněnost závazků z této smlouvy zde patrná jistě je.

Důlezitou součástí definice je nahodilost. Událost musí být nahodilá, aby z ní bylo mozno poskytnout plnění podle pojistné smlouvy. K vysvětlení, co je nahodilé, pomůze § 3 zmiňovaného zákona, který v písm. a definuje nahodilou skutečnost jako takovou skutečnost, "která je mozná a u které není jisté, zda v době trvání soukromého pojistění vůbec nastane, nebo není známa doba jejího vzniku". Vztah právní události a právní skutečnosti je obecně známý. O tom, proč je pojistná smlouva definována jako smlouva o finančních sluzbách, pojednám později.

Právní úprava platná do schválení zákona o pojistné smlouvě

Za novodobé kořeny právní úpravy pojistných smluv (viz. např. Holub, 2003) je povazován institut tzv. odvázných smluv obsazený v Obecném občanském zákoníku z roku 1811 v § 1267 a násl. Za odváznou smlouvu byla povazována taková smlouva, kterou se slibuje a přijímá naděje nejisté výhody (dále byly za odvázné smlouvy povazovány také např. sázka, hra či los). Na tyto paragrafy navazoval zákon č. 501/1917 ř.z., zrusený ve třicátých letech zákonem č. 145/1934 Sb. z. a n., o pojistné smlouvě. Ten pak byl nahrazen novým zákonem, a sice zák. č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě. Tato speciální úprava pak byla posléze zrusena občanským zákoníkem z roku 1964 (zák. č.40/1964 Sb.). V tomto období az do roku 1992 byla úprava pojisťovnictví značně roztřístěná, rozdělená podle povahy vztahů týkajících se pojistění a podle charakteru toho, kdo smlouvu uzavíral, do tří kodexů: zák. č.101/1963 Sb., zákoníku mezinárodního obchodu, zák. č 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku (úprava účinná od 1.1.1983) a výse zmíněného zák.č.40/1964 Sb., občanského zákoníku. Kromě § 345 az 383 o.z. platili jestě vyhlásky o rozsahu a podmínkách pojistění (obdoba dnesních pojistných podmínek), svou kogentní povahou prakticky vylučující smluvní volnost. Po 1.1.1992 byla úprava pojistění opět soustředěna kompletně v občanském zákoníku, přestoze byla v průběhu prací na novém obchodního kodexu zvazována i moznost "dvojkolejné úpravy"v obchodním i občanském právu. Pojistné smlouvě byla věnována předevsím patnáctá hlava části osmé občanského zákoníku.

Ze zákonů významněji ovlivňujících úpravu pojistné smlouvy jmenujme předevsím zákon č. 370/2000 Sb., novelizující §261 odst. 6 obchodního zákoníku, který vyňal některé pojistné smlouvy z výlučné působnosti občanského zákoníku a 717d37h umoznil na ně vztahovat i zákoník obchodní (a de facto tak umoznil onu dříve zamítnutou "dvojkolejnost"). Dalsí novelou obchodního zákoníku provedenou zákonem č. 501/2001 Sb. byl přidán k §261 nový odstavec 7, který stanovil, ze "pojistná smlouva se řídí občanským zákoníkem a zvlástními zákony", čímz opět výslovně vyjmul pojistnou smlouvu z obchodně právní úpravy. Nález Ústavního soudu vsak s účinností od 1.4.2003 zákon č.501/2001 Sb. zrusil, a proto byl §261 odst. 6 platný az do 1. dubna 2003, kdy nabyl účinnosti novelizace provedená zákonem č.88/2003 Sb.

Podle odstavce 6 se pojistné smlouvy uzavřené s podnikateli v souvislosti s jejich podnikatelskou činností v mezidobí účinností zákonů č.370/2000 Sb. a č.88/2003 Sb., tj. mezi 1.1.2001 a 1.4.2003, řídí příslusnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Kromě tohoto relativně krátkého období je po celou dobu existence nové ČR povazována za tzv. absolutní neobchod - to znamená, ze je absolutním občanskoprávním vztahem.

Jestě je nutné zmínit novelu občanského zákoníku č.367/2000, která byla přijata v souvislosti s nutností harmonizovat český právní řád se směrnicemi Evropské unie. Mimo jiné přidala k zákoníku novou hlavu pátou. Jednalo se o úpravu spotřebitelských smluv, předevsím nekalých podmínek v nich obsazených, ochrany spotřebitele ve smlouvách uzavíraných mimo provozovnu a ochrany spotřebitele při uzavírání smluv na dálku. Zdůrazněna zde byla ochrana předevsím klientské strany ve smlouvách adhezních, kam pojistné smlouvy obecně patří. Charakteristické pro ní je, ze její obsah není ve velké části důsledkem vyjednávání stran, pojistník nemá moznost jej ovlivnit, protoze ustanovení jsou předem koncipována pojistitelem. Takové smlouvy by neměly obsahovat ta ujednání, která v rozporu s pozadavkem dobré víry znamenají k újmě pojistníka značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ustanovení tohoto druhu je relativně neplatné, neplatnosti se přitom můze dovolat jen zneuzitá strana. Začlenění pojistné smlouvy pod smlouvy spotřebitelské platilo az do nabytí účinnosti nového zákona o pojistné smlouvě, který obsahoval úpravu postavení účastníků pojistění natolik komplexně, ze pro pouzití hlavy páté nebyl prostor (viz. Bohdan, Dryjová, Wawerková, 2004). V současné době byly ovsem pojistné smlouvy zákonem č. 56/2006 Sb. opětně výslovně včleněny mezi smlouvy spotřebitelské[1].

Nový zákon o pojistné smlouvě

Cesta k novému zákonu, vynuceného předevsím potřebou regulovat některé dalsí vztahy pozadované evropským právem, byla poměrně dlouhá, neboť dlouho nebylo rozhodnuto, jakou formu bude úprava vlastně mít. První návrh zákona byl zamítnut v únoru 2001 pro nesouhlas tehdejsího zákonodárného sboru s formou samostatného zákona. Následně byla Poslanecké sněmovně předlozena novela obchodního zákoníku, v říjnu 2001 opět zamítnuta pro nesouhlas s zařazením regulace pojistné smlouvy do tohoto kodexu.

Třetí pokus měl být řesen novelizací občanského zákoníku. Byl projednán Sněmovnou v prvním čtení. Protoze politická reprezentace povazovala za nutnou věc poměrně podrobnou úpravu problematiky - z důvodu zajistění vyssí ochrany klientů, a také vzhledem k tomu, ze taková objemná úprava by narusila strukturu plánovaného nového občanského zákoníku, bylo nakonec rozhodnuto, ze bude nejvhodnějsí schválit novou regulaci jako zcela nový samostatný zákon. Po volbách byl návrh znovu předlozen Poslanecké sněmovně v květnu 2003 a 17.prosince téhoz roku také schválen Poslaneckou sněmovnou.

Nový zákon o pojistné smlouvě č.37/2004 (v dalsím textu této práce také označení zkratkou ZPS) navazuje na tradici samostatné úpravy pojistných smluv, reprezentovanou jiz dříve zmíněnými zákony č 145/1934 Sb. a 189/1950 Sb. Zrusuje v části druhé (§ 68) výslovně některé pasáze občanského zákoníku, a to §104, vypustěný "s ohledem na úpravu promlčení v § 8" občanského zákoníku[2], a celou hlavu patnáctou včetně nadpisů. Tím v občanském zákoníku zůstala z hmotněprávní úpravy pojistění jiz jen ustanovení obsazená v §670 (v rámci úpravy nájemní smlouvy), §749 (úprava smlouvy o úschově), §852a a n. (cestovní smlouva) a v přechodných ustanoveních §858.

Zákon nabyl účinnosti ve dvou časových okamzicích. Obecně je účinný od 1. ledna 2005. Nicméně některá ustanovení[3], vzhledem ke své povaze, nabyla účinnosti jiz dnem vstupu České republiky do Evropské unie. Obecně se jedná o ta ustanovení, která se týkají legislativy ES v oblasti volného poskytování sluzeb. Odklad do 1. ledna 2005 je v důvodové zprávě odůvodněn nutností upravit pojistné podmínky pojisťoven. Pojistné smlouvy uzavřené před datem nabytí účinnosti zákona se budou nadále řídit dosavadními právními předpisy (tj. zpravidla občanským zákoníkem), jak výslovně stanoví §72 odst. 1 zákona

Lze říci, ze nový zákon o pojistné smlouvě přejímá a přeskupuje některá ustanovení bývalé úpravy v občanském zákoníku, mnohem častěji pak tato ustanovení zpřesňuje a zpodrobňuje, a také přidává celou řadu institutů nových, přijatých zejména v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie a s pozadavkem na harmonizaci jejího práva s právem unijním.

Oproti původní hlavě patnácté, kde byla problematika rozdělena do osmi oddílů (viz příloha 1), je nový zákon jinak věcně uspořádán. Základem je dělení do sedmi částí. První část upravuje pojistnou smlouvu, část druhá obsahuje nutnou novelu občanského zákoníku. Část třetí se týká drobnějsích změn zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Dalsí části se postupně zabývají změnou zákona o mezinárodním právu, změnu zákona o péči a zdraví lidu, úpravou pracovních vztahů a účinností zákona. Část jedna se dále dělí do pěti hlav a ty pak jestě do několika dílů (viz příloha 2).

Na následujících několika stranách uvádím podrobný komentář rozdílů staré a nové úpravy. Z důvodu větsí přehlednosti vycházím při rozčlenění těchto rozdílů zhruba z uspořádání nového zákona o pojistné smlouvě, s mírnými odbočkami vzdy, pokud je to vhodné pro vysvětlení dané problematiky.

Úprava obecných otázek

V základních ustanoveních ZPS předevsím určuje svůj vztah k jiným zákonům a to zejména k občanskému zákoníku. Předmětem právní úpravy ZPS je úprava vztahů účastníků pojistění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvlástní právní předpis[4] nestanoví jinak. Ve vztahu k občanskému zákoníku je stanoveno subsidiární pouzití OZ jako obecně závazného právního předpisu. Paragraf 1 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě stanoví, ze "nejsou-li některá práva a povinnosti účastníků soukromého pojistění upravena tímto zákonem nebo zvlástním právním předpisem, řídí se občanským zákoníkem."

Jak jiz jsem zmínil výse, změnila se lehce definice pojistné smlouvy. ZPS v podstatě přepsal původní definici z bývalé hlavy patnácté a přidal k ní výslovně, ze pojistná smlouva je smlouvou o finančních sluzbách. Tím se předevsím vyloučila (s výjimkou § 53 odst.1) ustanovení §53 a §53a OZ (spotřebitelské smlouvy), jak to výslovně stanovil § 54 v písmenu a. Dalsím argumentem pro nepouzití § 52 a násl. OZ bylo také to, ze smlouva nebyla uvedena v části osmé občanského zákoníku a 717d37h tudíz nezapadala do taxativního výčtu spotřebitelských smluv v §52 OZ (viz. Bohdan, Dryjová, Wawerková, 2004). Nicméně, jak poznamenává JUDr. Věra Skopová v časopise Pojistný obzor[5], toto změnil zákon č. 56/2006 Sb., který novelizoval zákon o podnikání na kapitálovém trhu a dalsí zákony, a nabyl účinnosti 8. března 2006. Tento předpis obsahoval i významnou novelu občanského zákoníku, kdy úpravou § 52 odst. 1 OZ opětně zavedl přímý dopadu pravidel platných pro spotřebitelské smlouvy i na smlouvy pojistné.

Finanční sluzby jsou vymezeny v příloze č. XIVa Evropské dohody zakládající přidruzení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, která je platná od 1. února 1995 a zveřejněná pod číslem 7/1995 Sb. Zde je finanční sluzba definována jako jakákoliv sluzba finanční povahy nabízená poskytovatelem finančních sluzeb. Mimo jiné jsou v těchto sluzbách zahrnuty i pojisťovací sluzby a sluzby spojené s pojisťovnictvím.

Nově je v ZPS také přidáno vymezení základních pojmů. Podle důvodové zprávy bylo za jeden z významných nedostatků předeslé úpravy povazováno jejich nedostatečné vymezení v soukromém pojistění a z toho vyplývající nejednotnost výrazů uzívaných v pojistných smlouvách a podmínkách. Proto zákon nově definoval předevsím v § 3 některé pojmy související se vznikem a trváním pojistění a pojmy vztahující se k pojistění sjednávanému v souladu s pravidly platnými v rámci právních předpisů EU. Z důvodu lepsí srozumitelnosti jsou pak některé dalsí pojmy vymezeny jestě ve vlastním textu zákona. Také dřívějsí úprava některé definice pojmů obsahovala. Jako příklad můzeme uvést vymezení pojistné události či definici pojistěného v dnes uz zruseném § 797 o.z. Vymezení pojmů v ZPS je přílis rozsáhlé, nez aby bylo mozno vsechny jeho body v této práci podrobně okomentovat. Nicméně k některým jeho definicím se budu postupně vracet v dalsím textu u komentářů k jednotlivým institutům.

V §4 zákon upravuje základní nálezitosti pojistné smlouvy, oprávnění pojistitele zabezpečit identifikaci pojistníka a pojistěného a vést identifikační údaje ve své evidenci i nálezitosti pojistných podmínek. Původní zákoník podobný výčet nálezitostí pojistné smlouvy neměl, povsechnou úpravu pojistných podmínek můzeme ale najít v §788, předevsím v odstavci 4, který byl do občanského zákoníku přidán zákonem o pojisťovnictví č. 363/1999 a který podával výčet základních nálezitostí, které zejména musely podmínky obsahovat.

Smlouva musí obsahovat kromě určení pojistitele, pojistníka a oprávněné osoby, i vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, výsi pojistného, jeho splatnost, údaj o tom, zda se jedná o pojistné bězné nebo jednorázové, vymezení pojistné doby a také doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena. Dále u pojistění osob, bylo-li dohodnuto, ze se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, musí také obsahovat způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. ZPS navíc stanoví, ze (nejedná-li se o pojistnou smlouvu uzavřenou formou obchodu na dálku) pojistník musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně s pojistnými podmínkami seznámen. Paragraf 4 odst.1 písm. c) obsahuje výslovný pozadavek uvést ve smlouvě, zda se jedná o pojistění obnosové či skodové (podrobněji dále).

Nový zákon obecně upravuje i tzv. povinné pojistění, tj. zákonem ulozenou povinnost nějaké osobě pojistit se, zpravidla jelikoz tato osoba vlastní nějaký majetek nebo by její činnost mohla být okolí nebezpečná. Konkrétní typy takového pojistění pak upravují zvlástní právní předpisy[6]. Typická je tu jednostranná (relativní) kogentnost - lze se od úpravy povinného pojistění úpravy pouze tehdy, je-li to výslovně připustěno v ZPS nebo zvlástním předpise a nedojde-li tím ke snízení rozsahu soukromého pojistění stanoveného zvlástním právním předpisem. Pojistnou událostí můze být v povinném pojistění i následek úmyslného jednání účastníků pojistění. Oproti dobrovolnému pojistění je pro tento druh taktéz zakázáno odmítnout poskytnout pojistné plnění v případě porusení povinností, i kdyby k tomu u dobrovolného pojistění byly dány podmínky dané §24 zákona. Na druhé straně má pojistitel právo, aby mu pojistěný nahradil takto poskytnuté plnění.

Co se týče uzavření pojistné smlouvy, je úprava nového zákona ve velké míře podobná původním ustanovením OZ. Smlouvu lze uzavřít přijetím návrhu nebo zaplacením pojistného a to ve lhůtě, kterou určí navrhovatel. Není-li určena, pak do jednoho měsíce ode dne obdrzení návrhu druhou stranou. Mozností, kterou původní §792 neobsahoval, je prodlouzení této lhůty na dva měsíce v případě, kdy je podmínkou uzavření smlouvy lékařská prohlídka. Soukromé pojistění lze podle §6 odst. 6 vztahovat i na dobu před uzavřením smlouvy. Dřívějsí hlava patnáct toto taktéz umozňovala, ovsem jen pro pojistění týkajícím se mezinárodní dopravy zbozí.

Pojistná smlouva, stejně jako ostatní právní úkony týkající se pojistění musí mít podle staré i nové úpravy písemnou formu, není-li dále stanoveno jinak nebo není-li jinak dohodnuto v pojistné smlouvě (resp. v pojistných podmínkách). Nově zákon připoustí v případě tzv. krátkodobého pojistění (pojistění s pojistnou dobou kratsí nez 1 rok), i nepísemnou formu pojistné smlouvy. Příkladem by bylo pojistění cestovních výloh, kdy lze pojistnou smlouvu uzavřít např. i telefonicky. Součástí obou úprav je/byla povinnost pojistitele vydat pojistníkovi tzv. pojistku jako potvrzení o uzavření pojistné smlouvy. A to i v případě, ze smlouvu neuzavřel písemně v rámci krátkodobého pojistění.

Pro promlčení u pojistných smluv uzavřených podle staré úpravy platí obecná lhůta podle §101 OZ v trvání tří let, která začíná bězet v den, kdy právo mohlo být poprvé vykonáno (tj. kdy právo bylo mozno odůvodněně vykonat podáním zaloby u soudu). Pro právo na pojistné plnění stanovil §104, ze tato tříletá lhůta začíná bězet za rok po pojistné události. Paragraf 8 ZPS tuto tříletou lhůtu pro pojistné plnění zachovává, včetně stanovení okamziku jejího počátku, pro plnění z zivotního pojistění vsak stanoví novou promlčecí dobu - desetiletou.

Stejně jako dříve můze pojistník uzavřít pojistnou smlouvu na pojistné riziko pojistěného, který je osobou odlisnou od pojistníka ("pojistění cizího pojistného rizika"). Nově je dále pojistník povinen seznámit pojistěného s obsahem pojistné smlouvy týkající se pojistění jeho pojistného rizika. Stejně jako dříve je mozné i pojistění ve prospěch třetí osoby.

Jedním z hlavních práv pojistitele je právo na pojistné. ZPS stanoví, ze nestanoví-li zákon jinak či nedohodnou-li se účastníci v pojistné smlouvě odlisně, vzniká právo na pojistné dnem uzavření pojistné smlouvy (podle hlavy patnácté to bylo az den po uzavření této smlouvy). Pojistné můze být podle obou úprav jak jednorázové, splatné dnem počátku pojistění, tak za dohodnutá pojistná období (bězné pojistné), splatné prvního dne pojistného období. ZPS nově upravuje, v souladu s principem ochrany spotřebitele, právo pojistníka zádat o sdělení zásad pro stanovení výse pojistného.

Nestanoví-li zákon jinak či nebylo-li ve smlouvě jinak dohodnuto, má pojistitel má právo na pojistné za celou dobu, na kterou bylo pojistění sjednáno (pojistná doba). V případě zániku pojistění v důsledku vzniku pojistné události, má pojistitel právo na pojistné do konce pojistného období v němz událost nastala; jednorázové pojistné má právo pozadovat za celou pojistnou dobu. To neplatí, pokud zákon stanoví něco jiného nebo pokud se účastníci jinak dohodnou.

Podle nové úpravy má pojistitel právo, je-li ta moznost obsazena v pojistných podmínkách, upravit výsi bězného pojistného na dalsí pojistné období, změnily-li se podmínky rozhodné pro jeho stanovení, s výjimkou změny věku a zdravotního stavu u pojistění osob. Tuto změnu musí pojistníkovi sdělit nejpozději ve lhůtě dvou měsíců před splatností pojistného za pojistné období, ve kterém se má výse pojistného změnit. Nesouhlasí-li pojistník s touto novou výsí, musí o svém nesouhlasu informovat protistranu do 1 měsíce ode dne, kdy se o navrhované změně výse pojistného dozvěděl. Soukromé pojistění pak zanikne uplynutím pojistného období, na které bylo pojistné zaplaceno, nebylo-li dohodnuto jinak.

Z dalsích práv a povinností účastníků soukromého pojistění jmenujme povinnost pojistníka a pojistěného pravdivě a úplně odpovědět na vsechny písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného pojistění, a to i v případě změny soukromého pojistění. Tuto povinnost pojistníka obsahují obě regulace. Nový zákon navíc přidává stejnou povinnost vůči pojistníkovi a pojistěnému i pro pojistitele.

Povinnost osoby, která má právo na plnění v případě pojistné události, oznámit pojistiteli, ze nastala pojistná událost, stejně jako povinnost podat pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků této události, předlozit k tomu potřebné doklady a postupovat způsobem dohodnutým v pojistné smlouvě nedosáhla v příslusných ustanoveních kromě poněkud odlisné formulace výraznějsích změn.

Nově je pojistníkovi ulozena povinnost (u pojistění cizího pojistného rizika pojistěnému) oznámit změnu nebo zánik pojistného rizika. Změnou můze být jak snízení, tak zvýsení tohoto rizika. Pokud je snízení podstatné, je pojistitel povinen, s účinností ode dne, kdy se o tomto snízení dozvěděl, snízit odpovídajícím způsobem i pojistné. Dojde-li ke zvýsení, dává to pojistiteli právo navrhnout změnu pojistné smlouvy, pokud toto zvýsení je natolik veliké, ze existovalo-li by v tomto rozsahu jiz při uzavírání pojistné smlouvy, pojistitel by smlouvu uzavřel za jiných podmínek. Je-li zvýsení natolik veliké, ze by pojistitel smlouvu ani neuzavřel, můze ji vypovědět. Pojistitel musí navrhnout změnu smlouvy, (popř. v druhém případě vypovědět smlouvu) ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy se o zvýsení rizika dozvěděl. Neučiní-li tak, nemůze se dovolávat důsledků zvýsení pojistného rizika, ledaze by pojistná smlouva stanovila něco jiného. Jde-li o návrh změny a nebylo-li dohodnuto jinak, pojistník se vyjádří do jednoho měsíce ode dne doručení návrhu. Neučiní-li tak v této lhůtě nebo obdrzí-li pojistitel nesouhlas pojistníka s návrhem, můze pojistitel smlouvu do dvou měsíců vypovědět. Soukromé pojistění poté zanikne uplynutím osmého dne od doručení výpovědi pojistníkovi. Výse popsané se netýká pojistění osob, kde je zvýsení pojistného rizika (např. stárnutí pojistníka) předem součástí kalkulace pojistného.

Zákon o pojistné smlouvě ukládá pojistiteli povinnost zahájit bez zbytečného odkladu setření ke zjistění rozsahu povinnosti plnit, jakmile je mu oznámena skodná událost. Toto setření je povinen ukončit do 3 měsíců po tomto oznámení. Nemůze-li ho v této lhůtě ukončit, má povinnost sdělit osobě, která má právo na pojistné plnění, důvody, pro které nelze setření ukončit, a poskytnout jí na její zádost přiměřenou zálohu. Lhůtu lze dohodou prodlouzit. Jde v podstatě o modifikaci tzv. čtvrté motorové směrnice ES, mající za cíl zabránit pojisťovně nedůvodně prodluzovat výplatu pojistného plnění . Stará úprava byla odlisná - v §797 stanovila pouze, ze setření musí být provedeno "bez zbytečného odkladu" a nemůze-li být ukončeno do jednoho měsíce potom, co se o události dozvěděl, je mu určena povinnost poskytnout pojistěnému na pozádání přiměřenou zálohu. Dle obou úprav je plnění splatné do patnácti dnů od skončení setření. Zákon o pojistné smlouvě navíc definuje, kdy je setření skončeno - poté, co pojistitel sdělí jeho výsledky oprávněné osobě. Pokud účastník soukromého pojistění porusil své povinnosti, je pojistiteli navíc ZPS přidáno právo pozadovat na tom, kdo povinnosti porusil, přiměřenou náhradu za zvýsené náklady na setření, které byly vyvolané nebo zvýsené tímto porusením.

Novým institutem, který původní úprava neobsahovala, je moznost přerusení soukromého pojistění. Důvodem jeho zavedení je umoznit smluvním stranám, aby v případě, ze dočasně ztratí zájem na plnění svých závazků z pojistné smlouvy, mohly vytvořit situaci, kdy pojistění sice trvá (přerusení se započítává do pojistné doby), ale pojistník je na čas zprostěn povinnosti platit pojistné a pojistitel nemá po tuto dobu povinnost poskytovat plnění ze smlouvy. Není-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak, pojistění se přerusí, pokud nebylo zaplaceno dluzné pojistné do 2 měsíců ode dne jeho splatnosti. Pokud tedy pojistník dlouhodobě neplní svou povinnost platit pojistné, pak pojistitel nemusí plnit ze smlouvy - coz umozňovala předchozí úprava. Z povahy věci plyne, ze nelze přerusit povinné pojistění, existují-li stále důvody jeho trvání. Vylučuje se také přerusení zivotní pojistění, není-li v pojistné smlouvě stanoveno jinak.

K zániku pojistění můze dojít stejně jako u jiných smluvních vztahů uplynutím doby, dohodou, výpovědí či odstoupením. Kromě těchto důvodů k němu dochází i neplacením pojistného pojistníkem či odmítnutím poskytnutí plnění pojistitelem v případě, kdy mu byly při uzavírání vědomě dány nepravdivé nebo neúplné odpovědi, které byly podstatné a nemohly být zjistěny při uzavření smlouvy. Dalsími důvody můze být, nestanoví-li pojistná smlouva jinak, i zánik pojistného nebezpečí, pojistěné věci nebo jiné majetkové hodnoty, smrtí fyzické či zánikem právnické osoby či to mohou být dalsí důvody dále stanovené v pojistné smlouvě.

Z nových ustanovení souvisejících s touto problematiky jmenujme novou úpravu zániku pojistění pro neplacení pojistného. Podle starsí právní úpravy zanikalo pojistění uplynutím tříměsíční lhůty pro nezaplacení pojistného za první pojistné období nebo jednorázového pojistného, resp. sestiměsíční lhůty za dalsí pojistné období. To otvíralo moznost pro spekulace a ukládalo pojistiteli dlouhodobou povinnost plnit, aniz by mu bylo zaplaceno pojistné. Nová právní úprava proto období zkracuje. Podmiňuje zánik pojistění uplynutím lhůty ne kratsí nez 1 měsíc po doručením upomínky k zaplacení pojistného nebo jeho části. Lhůtu lze dohodou prodlouzit.

Mění se některé stávající a přidávají se nové výpovědní důvody. Výpověď pojistníka nebo pojistitele ke konci pojistného období, doručená do sesti týdnů před uplynutím pojistného období zůstává. Moznost výpovědi ve dvouměsíční lhůtě po uzavření smlouvy uz není podmíněná předchozí dohodou o této moznosti v pojistné smlouvě, ale platí obecně. Přidána je moznost výpovědi do 3 měsíců od doručení oznámení vzniku pojistné události[8]. Moznost výpovědi do 1 měsíce po dni doručení sdělení o převodu pojistného kmene nebo jeho části, stejně jako po dni zveřejnění oznámení o odnětí povolení k provozování pojisťovací činnosti, byla uz obsazena v OZ od novelizace zákonem 363/1999 Sb., o pojisťovnictví.

Úprava zániku odstoupením doznala také svých změn. V dřívějsí úpravě měl moznost odstoupit od smlouvy pouze pojistitel, nový zákon tuto nerovnost odstraňuje - umozňuje, aby od smlouvy za určitých podmínek jednostranně odstoupila kterákoliv strana s účinky ex tunc. Pokud jedna nebo druhá strana nepravdivě nebo neúplně zodpověděla písemné dotazy protistrany týkající se sjednávaného soukromého pojistění, můze protistrana od smlouvy odstoupit do 2 měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistila, jinak právo zanikne.

Dále je dána pojistiteli moznost odstoupit od pojistné smlouvy, je-li ta uzavřena formou obchodu na dálku, a to bez udání důvodu v preklusivní lhůtě 14-ti dnů (resp. do 30-ti dnů pojistění spadající do odvětví zivotních pojistění podle zvlástního právního předpisu[9] ode dne uzavření smlouvy nebo ode dne, kdy mu byly sděleny pojistné podmínky. Toto ustanovení souvisí se zvlástní ochranou smluv uzavřených na dálku, pozadovanou evropským právem (ochrana spotřebitele).

Skodové a obnosové pojistění

Jinou novinkou, kterou nový zákon přinesl, bylo i nové rozlisování dvou forem pojistění - skodového a obnosového. Skodové pojistění je soukromé pojistění, jehoz účelem je náhrada skody vzniklé v důsledku pojistné události , obnosovým pojistěním se rozumí soukromé pojistění, jehoz účelem je získání obnosu, tj. dohodnuté finanční částky v důsledku pojistné události ve výsi, která je nezávislá na vzniku nebo rozsahu skody . Ve skodovém pojistění tak tedy nemůze pojistitel, na rozdíl od pojistění obnosového, v zásadě az na některé výjimky (např. pojistění na plnou cenu) poskytnout pojistné plnění vyssí nez je vzniklá a prokázaná skoda.

V rámci dílu 1 hlavy II (Obecná ustanovení o skodovém pojistění) ZPS je řesena problematika trvání či netrvání pojistění při změně vlastnictví majetku. Na rozdíl od původní úpravy, která v §812 stanovila, ze "změnou vlastníka pojistění zaniká, nestanoví-li pojistné podmínky jinak", nový zákon řesí navíc i otázku spoluvlastnictví - pojistění zaniká i změnou spoluvlastníka, nebylo-li dohodnuto jinak. Druhou změnou je, ze se umozňuje ujednat jinou úpravu nejen v pojistných podmínkách, ale i v pojistné smlouvě samé.

Nově je řesena problematika hranice pojistného plnění, vycházející ze zásady, ze skodové pojistění by nemělo slouzit k obohacení. Není-li zákonem stanoveno nebo v pojistné smlouvě dohodnuto jinak, je pojistné plnění omezeno horní hranici. Touto hranicí je pojistná částka v tom případě, ze jde o soukromé pojistění majetku, jehoz hodnotu lze určit, nebo je to limit pojistného plnění, pokud nelze určit pojistnou hodnotu, pokud se pojistění vztahuje jen na část hodnoty majetku (zlomkové pojistění) nebo pokud tomu odpovídá pojistný zájem. Lze dohodnout i spodní hranici plnění. Tou můze být částka, do jejíz výse pojistitel neposkytne zádné pojistné plnění. Je-li vsak překročena, platí pojistitel plnění v celém rozsahu bez ohledu na výsi této částky (fransíza). Alternativně lze dohodnout spoluúčast - tj. určitou částku, kterou se oprávněná osoba podílí na kazdé újmě v důsledku skodní události. Hranice pojistného plnění se vztahuje na jednu skodnou událost, nebylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak.

Dalsí změnou je mnohem podrobnějsí regulace situace, kdy se na totéz riziko vztahují dvě nebo více soukromých pojistění. Dřívějsí úprava hovořila pouze o tzv. vícenásobném pojistění, za které povazovalo případ, kdy táz věc je pojistěna pro stejný případ u více pojistitelů a úhrn pojistných částek převysuje pojistnou hodnotu věci nebo úhrn částek, které by z uzavřených pojistných smluv z téze události pojistitelé byli povinni plnit. Nastala-li tato situace, byli pojistitelé povinni poskytnout plnění do výse hodnoty věci nebo dohodnuté pojistné částky pouze v poměru částky, kterou by byl povinen plnit podle své smlouvy, k částkám, které by byli úhrnem povinni plnit vsichni pojistitelé.

Nová regulace je podrobnějsí, hovoří o tzv. mnozném pojistění a v jeho rámci rozlisuje soupojistění, soubězné pojistění a vícenásobné pojistění.

Institut soupojistění je úplnou novinkou. Vzniká uzavřením pojistné smlouvy mezi pojistníkem a více pojistiteli, zastoupenými vedoucím pojistitelem, za jediné pojistné. Pojistné podmínky stanoví vedoucí pojistitel, které je určen smlouvou o soupojistění, a pojistník musí být s podmínkami seznámen. Pojistitelům je v době uzavření smlouvy známa pojistná částka nebo limit pojistného plnění a dalsí parametry pojistění. Pojistné uhrazuje pojistník jediné, a to vedoucímu pojistiteli.

Soubězné pojistění je situace, kdy souhrn pojistných částek nepřesahuje pojistnou hodnotu pojistěného majetku, nebo souhrn limitů pojistného plnění nepřesáhne skutečnou výsi vzniklé skody. Oproti tomu o vícenásobné pojistění se jedná tehdy, jestlize souhrn pojistných částek přesahuje pojistnou hodnotu pojistěného majetku nebo souhrn limitů pojistného plnění přesáhne skutečnou výsi vzniklé skody. V případě vzniku vícenásobného pojistění je pojistník o tom povinen informovat ostatní pojistitele, stejně jako jim sdělit ostatní pojistitele a pojistné částky nebo limity pojistného plnění sjednané v ostatních pojistných smlouvách. Pojistník neplatí jen jedno pojistné, ale platí ho kazdému s pojistitelů. V případě vzniku pojistné události je pojistitel, který první obdrzel oznámení o ní, povinen poskytnout plnění za celou skodu. Pojistitelé jsou povinni se mezi sebou poté bez zbytečného odkladu vypořádat v poměru, v jakém jsou k sobě pojistné částky nebo limity pojistného plnění sjednané v pojistné smlouvě, kterou jsou vázáni. Vůči prvnímu pojistiteli jsou tedy ostatní pojistitelé v postavení společných dluzníků s dílčím závazkem.

Podle staré právní úpravy měl pojistěný právo na náhradu nákladů účelně vynalozených na odvrácení nebo zmírnění následků pojistné události. Nový zákon jednak rozsiřuje okruh těchto (nově pojmenovaných) tzv. zachraňovacích nákladů o náhradu nákladů na odklízení poskozeného pojistěného majetku nebo jeho zbytků, jednak toto právo přiznává i pojistníkovi a jiným osobám. Kromě zachraňovacích nákladů nově dává pojistníkovi (pouze jemu) i právo na náhradu skody, utrpěné při výse uvedených činnostech, a také přidává moznost v pojistné smlouvě omezit výsi náhrady zachraňovacích pojistných nákladů.

Stejně jako v předchozí úpravě přechází na pojistitele právo na náhradu skody nebo jiné obdobné právo proti jinému, které vzniklo pojistěnému v souvislosti s pojistnou událostí, a to az do výse částky, kterou pojistěnému pojistitel vyplatil ze soukromého pojistění. Nová úprava je v tomto obecnějsí, vztahuje tento přechod na pojistitele nejen vzhledem k pojistěnému, ale i k oprávněné osobě a osobě, která vynalozila zachraňovací náklady. Novinkou je také, ze pravidla přechodu těchto práv jsou upravena obecně pro vsechna skodová pojistění, ne pouze pro pojistění majetku a odpovědnosti za skody, jak tomu bylo v minulé úpravě.

Ustanovení podobná obecným ustanovením o obnosovém pojistění můzeme v bývalé hlavě patnácté najít v rámci pojistění osob[12]. Hlavní rozdíl mezi úpravami spatřuji v míře obecnosti - nový zákon tato ustanovení vztahuje na vsechna obnosová pojistění (tj. oproti dříve i na některá majetková).

Soukromé pojistění věcí a jiného majetku

V hlavě třetí nového zákona se podrobněji upravuje soukromé pojistění majetku. Na rozdíl od bývalého oddílu sestého hlavy patnácté občanského zákoníku, zvaného podobně - pojistění majetku - se nevztahuje hlava třetí ZPS pouze k pojistění věci, ale i souboru věcí, stejně jako i jiného majetku. Pojistění věcí a majetku také zahrnuje mj. i pojistění odpovědnosti za skodu, kterému v původní úpravě patřil samostatný oddíl. V souvislosti s novým členěním soukromého pojistění na skodové a obnosové se stanovuje, ze soukromé pojistění věcí a souboru věcí lze sjednat pouze jako pojistění skodové, zatímco pojistění jiného majetku můze být skodové i obnosové. Paragraf 37 v odstavci třetím umozňuje, aby pojistnou hodnotou byla i jiná nez obvyklá cena[13], dohodnou-li si to strany v pojistné smlouvě. Můze být proto sjednáno pojistění i na časovou či na novou cenu.

Oproti dosavadní právní úpravě je v §39 včleněna nová zásada, ze na pojistitele přechází vlastnictví nalezeného pojistěného majetku, který byl ztracen či odcizen, pokud na takovém majetku poskytl pojistné plnění, a také jeho povinnost takový majetek převzít. V případě nalezení takového majetku po pojistné události nebo po výplatě pojistného plnění, je pojistník nebo oprávněná osoba povinna oznámit to pojistiteli bez zbytečného odkladu poté, co to zjistí. Tento přechod vlastnictví na pojistitele a jeho povinnost převzít majetek lze vyloučit pouze smluvně.

Nově se zavádí také instituty přepojistění a podpojistění. Převysuje-li pojistná částka pojistnou hodnotu pojistěného majetku, jde o přepojistění. V takovém případě můze pojistitel či pojistník navrhnout, aby byla pojistná částka snízena při současném poměrném snízení pojistného pro dalsí pojistné období, následující po této změně. Pokud návrh na snízení pojistné částky nebude přijat pojistitelem ve lhůtě 1 měsíce od jeho obdrzení, soukromé pojistění zaniká uplynutím posledního dne této lhůty. Naopak podpojistění vzniká, pokud je pojistná částka nizsí nez pojistná hodnota. V takovém případě se pojistné plnění poskytne v poměru, v jakém je pojistná částka k výsi pojistné hodnoty pojistěného majetku.

Zákon také v hlavě III obsahuje novou výslovnou úpravu pojistění právní ochrany (díl 2), pojistění úvěru a záruky (díl 4) i pojistění finančních ztrát (díl 5).

Pojistění právní ochrany, ač bylo i dříve sjednáváno, se dočkalo speciální úpravy az v rámci harmonizace právní úpravy soukromého pojistění s právem EU, předevsím se směrnicí ES č. 87/344/EEC z 22. června 1987, o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů, týkajících se pojistění právní ochrany. Toto pojistění se vztahuje na případ, kdy pojistěný bude potřebovat pomoc a/nebo zastoupení v trestněprávních, správněprávních, občanskoprávních nebo jiných vztazích. Pojistitel má pak v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou dva druhy závazků - poskytnout sluzby spojené s tímto pojistěním (nepenězité plnění) a uhradit náklady pojistěného spojené s uplatněním jeho práv (penězité plnění). Pojistění lze sjednat pouze jako pojistění skodové. Na rozdíl o větsiny ustanovení ZPS nabyla úprava účinnosti této problematiky jiz dnem vstupu ČR do EU.

Pojistění úvěru a záruky je oproti pojistění právní ochrany i oproti pojistění odpovědnosti za skodu upraveno poměrně obecně a stručně, čímz dává stranám pojistné smlouvy poměrně značnou smluvní volnost. Smyslem pojistění úvěru je ochrana před majetkovými důsledky nesplácení úvěru dluzníkem. V pojistění záruky se pojistitel zavazuje poskytnou plnění v případě, ze pojistěný je povinen plnit ze svého ručitelského závazku, propadnutí kauce, jistoty, plnění z nich nebo z jiného obdobného důvodu uvedeného v pojistné smlouvě. Pojistění lze sjednat také jen jako pojistění skodové. Podrobnějsí klasifikace těchto druhů pojistění je obsazena pod body 14. a 15. části B přílohy 1 k zákonu č. 363/1999 Sb., o pojisťovnictví.

Kromě komerčně poskytovaného pojistění je poskytováno podle zákona č. 58/1995 Sb., o pojisťování finančního vývozu se státní podporou, i pojistění vývozních úvěrových nebezpečí, spojených s nezaplacením kupujícího za zbozí v důsledku polické (z důvodu války, občanských nepokojů, vseobecné stávky) a/nebo makroekonomické situace (devizová omezení, odebrání dovozních nebo výrobních licencí, přírodní katastrofy země, z níz má být úhrada provedena). V tomto případě se ZPS pouzije subsidiárně. Podle §6-8 zákona č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, je zavedeno povinné pojistění cestovní kanceláře pro případ jejího úpadku. I pro tento případ je ZPS subsidiárním předpisem.

I pojistění finančních ztrát umozňuje velkou smluvní volnost stran. Jeho předmětem jsou vynalozené náklady, které vznikly v důsledku skodné události, nebo uslý zisk anebo jiné finanční ztráty dohodnuté v pojistné smlouvě. Jedná se také o pojistění, které lze sjednat výlučně jako pojistění skodové. Podrobnějsí klasifikaci obsahují body 16 a 18 výse zmiňované části B přílohy 1 k zákonu č. 363/1999 Sb., o pojisťovnictví.

Jak jiz bylo dříve zmíněno, obsahuje nový zákon v rámci hlavy třetí o soukromém pojistění věci a jiného majetku i úpravu pojistění odpovědnosti za skodu, dříve upravovanou samostatně (v samostatném oddílu). Úprava je obdobná, některé změny vsak můzeme vysledovat. Je to například ustanovení, ze to zákonem jinak neudělené právo poskozeného na pojistné plnění proti pojistiteli, můze udělit poskozenému nejen zvlástní právní předpis, jak tomu bylo dříve, ale nově i pojistná smlouva. Zakotvuje se také výslovně moznost pojistitele v případě nároku na opakovaného plnění (jako např. na náhradu skody za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, na náhradu nákladů na výzivu pozůstalých apod.) navrhnout oprávněné osobě odskodnění budoucích nároků formou jednorázové výplaty, pokud k jejímu výpočtu pouzije pojistně matematických metod. Zákon obsahuje i výslovné oprávnění pojistitele zjisťovat v souvislosti se setřením skodné události týkající se pojistění odpovědnosti za skodu údaje o zdravotním stavu nebo o příčině smrti poskozeného (se souhlasem poskozeného, nejedná-li se o setření smrti) a zákonné zmocnění pojistitele k projednávání skodné události jménem pojistěného, podmíněné pouze oznámením skodné události pojistiteli (tj. bez výslovného zmocnění) - pojistná smlouva můze ale stanovit jinak. Ukládá se pojistěnému i nová povinnost sdělit pojistiteli, ze bylo proti němu v souvislosti se skodnou událostí zahájeno řízení před státním orgánem nebo rozhodčí řízení, sdělit jméno svého právního zástupce a informovat o průběhu a výsledcích řízení.

Pojistění osob

Pojistěním osob rozumí zákon o pojistné smlouvě, podobně jako bývalá úprava občanského zákoníku, pojistění fyzické osoby, sjednané pro případ předevsím smrti, dozití se určitého věku, úrazu či nemoci nebo jiné skutečnosti související se zdravím nebo změnou osobního postavení osoby (jako je např. svatební pojistění).

V této oblasti obsahuje zákon o pojistné smlouvě mnohem detailnějsí úpravu, nez měl občanský zákoník. V něm byla úprava této materie vetknuta do pouhých sesti paragrafů a měla silně obecný charakter. Nový zákon je podrobnějsí, coz se projevuje předevsím tím, ze kromě obecných ustanovení nově člení pojistění osob na pojistění zivotní, úrazové a pro případ nemoci, a stanovuje pro ně některá specifika. Tím se mnohem více přiblizuje členění provedené v příloze 1 zákona o pojisťovnictví č. 363/1999 Sb. Pouze zivotním pojistění musí být sjednáno jako pojistění obnosové, zatímco u pojistění úrazového a pro případ nemoci je ponecháno na volbě smluvních stran, zda tato pojistění sjednají jako pojistění obnosová či skodová.

V obecných ustanoveních o pojistění osob se nově v úpravě zakotvuje právo pojistitele zjisťovat a přezkoumávat zdravotní stav pojistěného nebo příčiny jeho smrti. Podmínkou je kromě relevance takového setření ve vztahu k pojistění, také souhlas pojistěného podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Zjisťování je prováděno na základě zpráv a zdravotnické dokumentace, které si vyzádá pojistitel nikoliv přímo, ale prostřednictvím pověřeného zdravotnického zařízení od osetřujících lékařů. Můze tak učinit také prohlídkou nebo vysetřením u tohoto zdravotnického zařízení[14]. Usnadnění přístupu k těmto údajům má napomoci také novelizace zákona č.20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, provedená zákonem o pojistné smlouvě v §71. Osoby činné pro pojistitele musí zachovávat o informacích o zdravotním stavu pojistěného mlčenlivost podle §39 zákona o pojisťovnictví.

Stejně jako v minulé úpravě se poměrně podrobně řesí, kdo má právo na pojistné plnění v případě smrti pojistěného. Je to předevsím osoba, kterou pojistitel určí (obmyslený), není-li taková, pak je to manzel, není-li ani ten, pak děti pojistěného. Zákon určuje i dalsí osoby, které mají nárok, není-li ani dětí, a řesí se i pořadí jejich nároku. Vznikne-li právo více osobám a nejsou-li určeny jejich podíly, má kazdá z nich právo na stejný díl. Úprava této otázky v ZPS je v podstatě stejná jako úprava v OZ, vznikla de facto přepsáním původního §817, resp. §818 OZ do nového §51 ZPS, pouze původní úprava neznala pojmy pojistník ani obmyslený, takze tento nedostatek řesila opisem.

Posílením pozice pojistěného, v případě ze je pojistník od něj odlisný, je nový institut tzv. souhlasu pojistěného. Jeho souhlas (popř. souhlas jeho zákonného zástupce) je nově nutný vzdy v případě, ze pojistník uzavírá smlouvu pro případ smrti pojistěného ve prospěch obmysleného, chce určit nebo změnit osobu obmysleného, chce postoupit nebo zastavit pohledávky z pojistění, vyplatit odkupné nebo i v případě změny podílů na pojistném plnění, bylo-li určeno více obmyslených.

Výjimkou z tohoto posílení pozice pojistěného je pak hned ustanovení následující, který se týká tzv. skupinového pojistění osob. Tím je mysleno takové "soukromé pojistění, které se vztahuje na skupinu pojistěných blíze vymezených v pojistné smlouvě, jejichz totoznost v době uzavření této smlouvy není obvykle známa." (§3 písm. k ZPS). Smlouva o skupinovém pojistění nemusí tedy obsahovat jména pojistěných (ta ani nejsou zpravidla známa), nicméně zákon vyzaduje, aby okruh pojistěných byl v takovém případě v době pojistné události určen jiným způsobem vylučujícím pochybnosti (můzou jimi být např. zaměstnanci určitého podniku, návstěvníci sportovního utkání apod.). Pak není souhlas pojistěných vyzadován pro uzavření smlouvy ani pro změnu osoby obmysleného, výplatu odkupního či změnu podílu na pojistném plnění. Naopak je takový souhlas zjevně vyzadován pro případ postoupení či zastavení pohledávky ze soukromého pojistění.

Díl 2 hlavy čtvrté obsahuje speciální ustanovení vztahující se k zivotnímu pojistění. Kromě definice, která je vlastně obdobou definice pojistění osob[15], je dále, jak uz bylo dříve zmíněno, explicitně vyjádřeno, ze se jedná o pojistění pouze obnosové a zároveň je nově stanoven zákaz sjednávání takového pojistění pro případ smrti dítěte, která by nastala do tří let jeho věku, pro případ potratu nebo narození mrtvého dítěte. Důvodová zpráva k zákonu tento zákaz zdůvodňuje předevsím etickými důvody.

Řesí se i případ uvedení nesprávného data narození nebo nesprávného pohlaví pojistěného pojistníkem, z něhoz nově vyplývá pojistitelovi oprávnění snízit plnění ze smlouvy, pokud by bylo na základě nesprávných údajů chybně vypočítáno pojistné. V případě, ze by pojistitel na základě správně uvedeného data narození pojistění ani neuzavřel, můze i odstoupit od smlouvy. Na druhé straně, pokud pojistiteli plynulo na základě těchto mylných údajů vyssí pojistné, má také povinnost jeho výsi snízit. Je také stanovena dispozitivní výluka z povinnosti pojistitele plnit v případě sebevrazdy, pokud pojistění netrvalo nepřetrzitě nejméně 2 roky bezprostředně předcházející této sebevrazdě.

Oproti minulé úpravě, kde byla tato otázka řesena pouze v jednom paragrafu (§804 OZ), se mnohem podrobněji upravují otázky redukce a odkupného. Starý §804 v podstatě pouze odkazoval jednou větou na pojistné podmínky jednotlivých pojistitelů. ZPS se této problematice věnuje jednak v ustanoveních o obecném pojistění, jednak i v ustanoveních o zivotním pojistění.

Pokud bylo za zivotní pojistění zaplaceno bězné pojistné za dobu stanovenou v pojistné smlouvě a pokud nebylo po uplynutí této doby dalsí bězné pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě, dochází automaticky ke změně takového pojistění na pojistění s redukovanou pojistnou částkou nebo se snízeným ročním důchodem. Pojistníkovi zaniká povinnost platit dalsí pojistné. Jestlize redukovaná pojistná částka (snízený roční důchod) je mensí nez limity sjednané v pojistné smlouvě, dochází i k redukci doby pojistění. Uplynutím této doby pojistění zaniká, nedojde-li mezitím k obnově pojistění. Smluvním stranám je umozněno si v pojistné smlouvě dohodnout podmínky obnovy pojistění v případě redukce pojistné částky, pojistné doby či snízení ročního důchodu.

Pojem odstupné byl nahrazen novým pojmem odkupné, a to nejen v zákoně o pojistné smlouvě, ale podle §72 odst. 2 ZPS i v ostatních právních předpisech. Týká se rezervotvorných zivotních pojistění s výjimkou pojistění, ze kterého se vyplácí důchod. Jedná se o část nespotřebovaného pojistného ukládanou pojistitelem jako technická rezerva vypočtenou pojistně technickými metodami k datu zániku soukromého pojistění (§ 3 písm. x). Pojistník má za určitých podmínek (určitá lhůta trvání apod.) právo, aby mu bylo pojistníkem vyplaceno, nestanoví-li ovsem pojistné podmínky jinak. Výplatou odkupného pojistění zaniká. Pojem odbytné zůstává v oblasti penzijního připojistění.

Úprava úrazového pojistění obsahuje nově jednak samotnou definici úrazové pojistění jako takového[16], jednak i definici úrazu jako pojistné události . Výslovné ustanovení, ze se můze toto pojistění sjednat jako skodové i obnosové, eliminuje výlučnou obnosovost tohoto pojistění v úpravě. Pojistiteli se také dává právo za určitých okolností odmítnout pojistné plnění nebo ho alespoň snízit.

Stejně jako úrazové pojistění lze i pojistění pro případ nemoci sjednat nejen jako obnosové i jako skodové. Úprava kromě nezbytné definice stanovuje předevsím minimální dobu trvání smluvního pojistění, které je náhradou veřejného zdravotního pojistění (substituční pojistění) - 1 rok, dále se upravují čekací doby[18] a zakazuje se pojistiteli namítat zvýsení rizika, protoze zvýsení rizika v důsledku stárnutí je pro toto pojistění typické a mělo by být tedy zahrnuto ve výpočtu pojistného.

Dalsí změny přinesené ZPS v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie

Poslední změnou, které bych se chtěl věnovat ve svém pojednání o tom, co přinesl zákon o pojistné smlouvě nového do naseho právního řádu, jsou některá ustanovení, která se týkají nutných změn právního řádu v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie a přizpůsobení práva podmínkám trzního hospodářství. Jedná se o ustanovení hlavy páté zákona (Zvlástní ustanovení). Celá tato hlava nabyla účinnosti jiz vstupem ČR do EU, narozdíl od větsiny ostatních ustanovení zákona, jak bylo jiz zmíněno výse.

Jedná se předevsím o úpravu tzv. volného poskytování sluzeb, tj. takové provozování pojisťovací činnosti, které podle ZPS splňuje tři znaky:

uskutečňuje se na území jiného členského státu[19], nez je členský stát sídla pojisťovny,

je dočasné, nemá charakter trvalé přítomnosti pojisťovny na území tohoto jiného členského státu, a konečně

je uskutečňováno pouze na základě povolení uděleného orgánem dozoru členského státu sídla pojistitele.

Pro toto pojistění platí stejná informační povinnost vzhledem k zájemci o pojistění, resp. průbězná informační povinnost vzhledem k pojistníkovi, jako pro vsechny ostatní zájemce o pojistění, resp. pojistníky (viz. dále). Podobně (a tím do jisté míry duplicitně) jako v zákonu o pojisťovnictví se zaručuje stejné postavení účastníků pojistění sjednaného v rámci volného poskytování sluzeb a jiných závazků z pojistných smluv pojistitele v případě likvidace pojisťovny.

Řesí se i otázka povinného pojistění ulozeného členským státem. Povinnost uzavřít toto pojistění je splněna jen tehdy, pokud je uzavřena v souladu s právními předpisy tohoto členského státu. Dále se v odstavci 2 stanoví, ze je-li v členském státě, který ukládá povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, ulozena pojistiteli povinnost oznámit oprávněným orgánům jakýkoli zánik soukromého pojistění, pak tento zánik můze být vůči poskozeným třetím osobám pojistiteli namítán pouze za podmínek stanovených právními předpisy tohoto státu.

Zákon o pojistné smlouvě obsahuje samostatnou, speciální úpravu ochrany spotřebitele. Pro pojistné smlouvy, jak uz bylo zmíněno, zákon předpokládal, ze se uz nepouzijí ustanovení §52 a n. OZ předevsím vzhledem k tomu, ze nebyly obsazeny v taxativním výčtu §52 odst. 1, který stanovil, ze spotřebitelskými smlouvami jsou "smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v části osmé tohoto zákona" (nyní ovsem opětně změněno a úprava spotřebitelských smluv se na pojistné smlouvy znovu můze pouzít - viz dříve). V souvislosti s tím obsahuje ZPS výčet informací, které je nutné poskytovat klientům nebo potenciálním klientům. Zákon uvádí výčet informací, které je třeba oznámit v dostatečném předstihu zájemci o pojistění, ať uz jsou to informace o pojistiteli (jako např. obchodní firma nebo adresa sídla pojistitele), informace o závazku, jedná-li se o pojistění osob (např. doba platnosti smlouvy, způsoby a doba placení pojistného atd.), nebo informace, které musí být zájemci sděleny, pokud se jedná o pojistění osob uzavírané na dálku (minimální doba trvání smlouvy apod.). Dále jsou uvedeny informace, které musí být oznámeny pojistníkovi během trvání pojistné smlouvy (jako jsou vsechny změny obchodní firmy nebo informace, které je nutné sdělit při změně pojistných podmínek nebo právního předpisu, týkajícího se vztahů z dané pojistné smlouvy). Tyto informace musí být podány jasně, přesně, písemně a také v české jazyce, pokud ovsem zájemce či pojistník nepozaduje poskytnutí informací v jiném jazyce.

Zbývá dodat, ze do dnesní doby doslo k novelizaci zákona o pojistné smlouvě prozatím (do září roku 2006) celkem dvakrát.[20]