ALTE DOCUMENTE
|
||||||||||
Vytypované otázky : "Sociální psychologie" Sekera
Základní zdroj S.P.
Etnopsychologie - studium etnických skupin
Sociologie psychologická - studium společenství malé soc. skupiny a jednotlivce
Psychologie a sociologie davu
Základní zdroje vzniku S.P.
masové jevy, dav a jeho chování, moznosti ovládání
snaha propojit PSY a sociologii
průmyslová revoluce
oblast vojenství
Vnitřní výbava organismu
Dle R. Cattell ( Ketl) jsou rozhodující tyto úrovně vnitřní výbavy organizmu:
GENOTYP - souhrn dědičných faktorů
- dědičná výbava - převzatá od rodičů při početí v podobě genově zakódovaného programu dalsího vývoje
- genová výbava - zahrnuje genové změny v podobě mutací
- FENOTYP - souhrn znaků a vlastností získaných působením prostředí na jedince, projev jednotlivého genu
- vrozená výbava - vývojové účinky negenové povahy vlivem prostředí od početí do porodu (alkoholička,
kuřačka, stresařka)
- konstituční výbava - účinky prostředí na vývoj organismu ale az po narození, v postnatální období
Druhy sociálního učení
- podmiňování Hedonická reakce ( I.P. Pavlov- podmíněný a nepodmíněný reflex, viz 121p159b psí reflex )-to co je odměňováno se v organizmu upevňuje, to co je potlačováno se vytracuje, vztahuje se na zivočichy u lidí je to odlisné
- nápodoba Je vyuzíváno v případě, ze si člověk neví rady , nemá klíč k řesení problému. V této chvíli člověk chce vyřesit problém napodobením : - osoby starsí
- osoby se sociální převahou ( rodiče)
- osoby s intelektovou převahou
- osoby s technickou převahou
Napodobuje se řeč, mimika, sympatie, způsob zivota, gestikulace, společenské názory a postoje, způsob chování k lidem.
- identifikace- ztotoznění: Rozumí se ztotoznění s hodnotovou orientací a strukturou s jedincem, který mne zaujal. Jedná se o volbu určitého vzoru pro chování a jednání. Nejčastěji bývá u pubescentů.
- dynamický stereotyp Podstatou je návykové uspokojování potřeb, řesení problémů prostřednictvím stereotypního kanálu-cesty.
Má tyto oblasti: - zvyk řesit problémové situace určitým způsobem
- zvyk vnímat určitým způsobem
- zvyk cítit a prozívat situace určitým způsobem
- anticipace chování: vnímání a reakce na situaci tak, jak si ji interpretuji, představuji a ne tak, jaká je skutečnost
Nejohrozenějsí děti
Děti, které jsou ohrozeni týráním
- děti nepochopené ve svém sociálním okolí, nesrozumitelné, tězko výchovně vzdělavatelné
- LMD, IQ ano, ale reakce : - hyperaktivní - neposedné, impulsivní
- hypoaktivní - pomalé = mozkově postizeni, ale IQ zachováno
- děti z jiných příčin nadměrně drázdivé, zlostné, trucovité, úzkostné, plačtivé se spatným zdravotním stavem
- s různým stupněm mentální retardace ( MR)
- s lehce snízeným IQ
Formy a projevy CAN
Syndrom CAN, syndrom PAS
Syndrom CAN dle Dunovského:
Společenský jev, " jakoukoliv nenáhodnou vědomou či nevědomou aktivitu, či neaktivitu, jiz se vůči dítěti dopoustí rodič, vychovatel, nebo jiná osoba, jez je v dané společnosti nepřijatelná nebo odmítaná a poskozuje tělesný, dusevní či společenský stav a vývoj dítěte, popř. způsobuje jeho smrt. Za týrání dítěte se povazuje i jeho pohlavní zneuzívání ".
Známe tyto druhy zneuzívání: 1. fyzické týrání
2. psychické týrání
3. zanedbávání
4. pohlavní zneuzívání
pojetí rodiny a její znak Pojetí: - rodina malá
- rodina úzká
- rodina velká
- sirsí ( skládá se ze dvou či více generací)
Základní pojmy monogamní rodiny:
a) základní rodina = otec, matka a děti
b) rozsířená ( siroká) rodina = otec, matka, děti, prarodiče, strýcové, bratranci , sestřenice ( příbuzenstvo)
c) orientační rodina = jedná se o pojem rodiny, ve které se určitý jedinec narodil
Rodinu můze definovat jako skupinu osob, spojených svazky manzelství, krve nebo adopce, které obvykle spolu bydlí a vztahy uvnitř skupiny postupují podle společensky určené a uznané dělby rolí a podle společensky významného souhrnu úkolů. Zahrnuje vztahy mezi muzem a zenou a rovněz mezi rodiči a dětmi.
patologická role matky
a) puritánská matka:
- je přílis přísná, řídí se systémem jednotných, platných a přehnaných norem, bere zivot jako nutnou a
neradostnou zálezitost
b) bezmocná matka:
- úzkostná, bezradná, věčně nespokojená s okolím i sama sebou, role chudinky, neschopná zorganizovat svůj
zivot i zivot svých dětí
c) nepřátelská matka
- prosazuje jen své vlastní touhy a přání, je vedena touhou vládnout a ovládat lidi. Svých blizních pak pouzívá
k dosazení svých cílů, postrádá vlastnosti jako je něznost, laskavost, a svou lásku k dětem nedává nikdy
přílis najevo.
Rozvedené matky ( nepatrná část jich reaguje trojím patologickým způsobem)
- osamělá matka dcery, tak aby se mstili na muzích a syny tak, aby zenám připravili podobný osud
- matka se mstí dítěti, ze ji zůstalo tzv. na krku
- vidí v dítěti jen to, co ji zbylo a pak dítě rozmazluje
Základní formy nestability rodiny
- nekompletní rodinná jednotka
a) nestabilní rodinná jednotka ( jeden z partnerů zemře, odejde z rodiny apod.), statisticky relativně
jednoduse zjistitelné
b) rodina typu " prázdná skořápka " (odcizená rodina), mezi členy je určitý vztah ( větsinou ekonomický), není citová vazba: - partneři zijí vedle sebe, ale jsou si odcizeni
- negativní vliv na výchovu dětí
- dysfunkční rodina ( neplní jednu nebo více funkcí, neplní je částečně)
c) rodina nevznikne ( svobodné matky)
10. Tři základní typy rodičů
1. agresivní rodiče
2. pasivní rodiče
3. asertivní rodiče
11. Manzelské krize
1. Krize 1. roku
- střet vlivů odlisných prostředí, z nichz partneři přicházejí
- důsledek nejasností při stanovování společného cíle( ve smyslu zivotní cesty)
- přímé i nepřímé interakce z obou stran
- ekonomická tíseň: období tzv. budování hnízda - spolupráce při budování, chybí vzájemnost a stejná
hodnotová orientace
2. Krize 7. roku
- rodina má jiz určitý standard a postrádá dalsí cíle
- iluze návratu do ztraceného ráje: největsí upevnění vztahů
3. Krize opustěného hnízda
- jedno z dětí se dostává do období pubescence + odchod dětí z domu
- chybí jedna z funkcí - výchova: vzniká komunikační vakuum, není společné téma, nevděk, nedocenění,
zpochybňování vztahu
4. Krize fyziologická
- člověk se dostává za svůj psychologický a fyzický zenit zije podle hesla " jestě si musím uzít nez umřu", je
nutné smířit se se stárnutím, přinásí to sebou tyto úniky: sebezničující práce, do velkorysého způsobu zivota,
navazování nových, zcela nepřiměřených vztahů, únik do nemoci
12 . Funkce rodiny ( ekonomická, výchovná,.....)
A. Biologicko-reprodukční
- uspokojování sexuální potřeb manzelů
- reprodukční funkce rodiny = plození dětí s mozností svobodného rozhodnutí kolik a kdy
B. Ekonomická a výrobní
- ve smyslu bezprostřední výrobní činnosti ( ve vyspělé společnosti ustupuje do pozadí)
- ve smyslu materiálního zabezpečení rodiny
- prvotní odpovědnost za hmotnou odpovědnost o děti mají rodiče, úroveň této péče se posunuje úměrně s
růstem zivotní úrovně
- jednotlivé rodiny věnují na výzivu, výchovu a osacení svých dětí různé náklady
- sociálně slabým a sociálně potřebným rodinám pomáhá tuto funkci plnit stát ( rodinné přídavky, daňové úlevy,
placená MD, příspěvky v mateřství, sociální podpory, stipendia apod. )
C. Výchovně emocionální
- jádro veskeré výchovy utváří a formuje citovou vybavenost, či vychovanost, normu socializace za účasti rodičů
a dalsích dospělých v rodině ( postupně vychovatelé, učitelé apod.,později také vrstevníci)
- sociálnímu chování se dítě učí postupně
- intenzita vlivu ( socializačních činitelů - dospělí, vychovatelé apod.) se v průběhu různých věkových období mění ( ranné dětství- dospělí, adolescence - vrstevníci )
- úkolem rodiny je vytváření vhodných charakterových a emocionálních vlastností nutných pro rozvoj dítěte
- pro zivot dítěte má velký význam prozitek rodinných vztahů, láskyplná atmosféra, ovzdusí důvěry, spolupráce,
vzájemná odpovědnost ( jedny z předpokladů k navázání přístích konstruktivních vztahů k lidem, k sobě i k
zivotu)
- rodinné vztahy odrázejí i konflikty mezi potřebami jednotlivých členů a jejich naplněním, mezi názory a
představami, přáními a ideály, zájmy a jejich uspokojování, mezi představami o způsobech trávení volného času
- přirozené situace přinásejí přirozené způsoby řesení
13. Otec jako vychovatel, výchovné styly otců
Otcovská role - otec je symbolem síly, muznosti a autority
- vzor muzské role
- v dnesní době je snízena role otce jako zivitele a zabezpečovatele rodiny
Podle Jablonského:
a) citlivý a milující otec
- zdravý vyzrálý člověk, dítě je středem zájmu, mají přednost před ním, empatie k dětem a počítá s nimi v zivotě,
hluboké citové vazby
- problém tzv. skleníku = otec brání dětem prozívat frustrace a děti pak nejsou schopny překonávat frustrace a
nezdary
b) otcové rovnostářského typu
- tzv. kamarádi
- jsou v podrůči svých zen ( tzv. pod pantoflem) a pokud vystupují autoritativně, tak pouze pod vlivem
partnerky
- bývají dobrými partnery při hrách
c) otcové machři
- přehnaná představa o významu moznosti ( nadčlověk), láska k dítěti jak k sobě samému, tyto typy nemají vztah
k dcerám
- snaha ovládnou své syny ( neschopnost vlastní autonomie)
- stězí jim uvolní autonomní vývoj
- ze synů vychovává závislé osobnosti, těchto typologií:
1. syn = kopie otce ( ve výchově se podřídí - výchova podřízená)
2. syn = otevřeně rebeluje ( ve věku kolem 20.-ti let reaguje na výchovu negativně, neuznává otcova přání)
3. syn = pasivně agresivní ( navenek klidný, ale uvnitř zuří )
- u takto vychovávaných synů se mohou objevit sklony k homosexualitě
d) otcové psychopati
- dominantní rys (neschopni bězných emočních vztahů, nejsou schopni vychovávat děti takovým způsobem, kdy
se cítí jako lidé -necítí se jako člověk. Trvalá nevsímavost k právům a pocitům ostatních lidí.
Rysy psychopata :- omezené sociální svědomí
-egocentrismu jsou podřízeny veskeré výchovné styky s lidmi, účelně s nimi manipuluje
- patologické lhaní, i kdyz nemusí, za účelem dosazení výhod
- neschopnost zříci se okamzitého potěsení ve prospěch vzdálenějsích cílů
- jsou schopni rozpoznat dobro a zlo
- nespolehlivost, vznětlivost, lehkomyslnost, empatie, jako otcové ( rodičovská role) nemají zájem o vývoj dítěte, ale můzou tento zájem předstírat, tuhá kázeň, nevypočitatelné pozadavky
- nízká úroveň citů, nejsou schopni pochopit, proč lidé nechápou jejich chování
- omezené vědomí odpovědnosti ke vsem lidem a tedy i ke svým dětem
- nejsou schopni litovat toho, ze někomu ublízili
Reakce dětí: - snaha najít náhradního otce ( učitel, trenér, v práci nadřízený)
- někdy tendence dostat se do vlivu jiných psychopatů, zdání pozitivních hodnot=sekty, vůdce
- hledají únik a jinou autoritu - k různým formám nábozenství ( ideová berlička)
e) egocentrický otec
- normální osobnost, která je sociálně deformovaná ( reakce na zivotní podmínky, ty musí řesit, která uznává
výkon)
- vedoucí pracovníci ( plně vyzaduje jeho čas, jde o rozporuplnost jeho osobnosti)
- manipulace s manzelkou a dětmi v zájmu dosazení svého úspěchu, manipulace probíhá i s lidmi, díky tomu se
zdokonaluje
- dochází ke konfliktu rolí
- " co dřív" děti nebo kariéra ( profesní způsob zivota)
- mohli by být dobrými otci ( tato role přinásí ztrátu v profesi, ale nemají čas, je to sobeckost a tu si vzdy
zdůvodní ( přinásí peníze)
- chování : - vítězí tím, ze zastrasí soupeře
- být ve vsem absolutní jednička
- účel světí prostředky ( vede to ke konfliktu rolí, výsledkem je snízené sebevědomí dětí a zabrzděný
vývoj jejich osobnosti
- často je to skrytý typ
V psychologickém pojetí smyslu slova zena nemůze nahradit otce a naopak.
14. třídění malých soc. skupin
a) podle délky doby trvání: - krátkodobé ( obvykle vznikají k dosazení určitého cíle, po jeho dosazení, zanikají )
- střednědobé
- dlouhodobé ( generační, dlouho generační )
b) podle typu členství ve skupině: - jedinec je členem skupiny
- vztazné, referenční ( jedinec chce být členem skupiny pro její hodnotový zebříček )
c) podle formálnosti:
- formální ( jsou utvářeny podle určitých kritérií, např. skolní třída, pracovní četa apod.), má pevně
stanovené cíle, které určují vztahy ve skupině , vztahy se stávají funkčními, práva a povinnosti členů
jsou stanovené
- neformální ( vytváření se interakcí jejich členů, podnětem můze být fyzická blízkost ), funkční vztahy jsou
nahrazeny vztahy osobně výběrovými ( sympatie aj.), nejsou definovány cíle, tyto cíle jsou skryté -
- relaxace
Co do formálnosti, obě skupiny se navzájem nevylučují, mohou být propojeny ( v pracovním kolektivu se
vytvoří skupina přátel)
d) podle intimity: - primární ( rodina)
- sekundární ( skolní třída, krouzek, sportovní klub)
15. Základní pravidla pro jednání s lidmi
kladné naladění vůči lidem
naslouchání
mluvení
upřímnost, otevřenost, odlození masky
nepředstíraný zájem o druhé lidi
přiměření citlivost k potřebám druhých
16. Základní pravidla při vzteku
mlčet, nohama pevně spočívat na zemi, ruce zalozit
zhluboka dýchat, počítat
změnit směr pohledu
je li to nutné, pak klidně reagujeme
17. Kodifikace stupňů inteligence
1. nizsí nez 20 IQ idiocie (hluboká mentální retardace
2. 20 - 34 IQ tězká mentální retardace
3. 35 - 49 IQ imbecilita (středně tězká mentální retardace)
4. 50 - 69 IQ debilita (lehká MR)
5. 70 - 79 IQ hraniční čára mezi rozumovou zaostalostí a normou
6. 80 - 89 IQ podprůměrná inteligence
7. 90 - 109 IQ průměrná
8. 110 - 119 IQ nadprůměrná
9. 120 - 139 IQ vysoká
10. 140 a více velmi vysoká
18. definice sociální psychologie
(podle: Nakonečný) - Sociální psychologie je věda o tom jak se člověk v sociálních a kulturních situací
utváří a jak v nich působí.
19. Status ( definice, co to je
Pozice člena skupiny promítnutá do vědomí ostatních členů. Zahrnuje autoritu, moc, výsady a prestiz .
Druhy statusu: - vrozený Sociometrický status: - stupeň obliby jedince ve skupině
- získaný
- připsaný
20 . Charakteristika pachatelů sex. obtězujících děti
( s dlouhou sex. abstinencí, neschopni navázat vztahy, devianti...)
Sexuálního zneuzívání dětí se převázně dopoustí muzi.
Příčiny : - sexuální absence jde o normální jedince, kteří mají zablokovaný sex a hledají jak se dostat za
neschopnost najít protějsek
- sexuální deviace dospělého: pedofílie, sadismus, masochismus, exibicionismus
- psychopati
Formy sexuálního zneuzívání :
1. Bezdotykové formy 2. Dotykové formy
- exhibicionismus - osahávání erotogenních zón ( prsa, hýzdě, genitálie )
- slovní obtězování ( např. telefon) - vnikání prstů do vagíny či konečníku
- ukazování porna - pokusy o souloz mezi stehna
- mastrubace před dítětem - znásilnění ( konečník, vagína, ústa)
- sexuální útok s následkem vrazdy
21. Levá a pravá mozková hemisféra ( popsat, rozdíly... )
Mozek člověka je tvořen dvěma hemisférami. Zeny mají obě hemisféry stejně velké a tyto hemisféry spolu navzájem spolupracují. Z tohoto důvodu mají zeny lepsí schopnost vseobecné inteligence nez muzi. Muzi mají zpravidla levou hemisféru mensí a tyto hemisféry spolupracují málo. Z tohoto důvodu mají vsak muzi lepsí schopnost mít konkrétní inteligenci, zaměřenou na určitý problém.
Levá Pravá
- ti kdo pouzívají více levou hem. bývají - ti, kdo pouzívají více pravou hem. bývají více
střízlivějsí: vědecky zalození, a nekomplikovaní orientovaní humanisticky
- více se orientuje na analýzu - orientace na emoce, na komunikaci s lidmi
- formálně logická a verbální, spíse muzské - spíse zenské pojímání skutečnosti
pojímání skutečnosti - mozná blíze k pesimismu, útočným reakcím, nepřátelství
- má mozná blíze k euforickým pocitům
stěstí a optimismu
22. Kdo se nejvíce dopoustí týrání
Lidé ohrozeni tím, ze budou týrat děti:
- lidé s anomálním vývojem osobnosti, agresivními povahovými rysy, impulsivní lidé, neurotičtí, nezdrzenlivý
- lidé závislí na alkoholu, drogách
- mladiství rodiče ( nezralí, nedospělí s nedostatkem nadhledu )
- lidé se zvlástním zivotním stylem ( nábozenské sekty)
- chronicky zijící ve stresových situacích ( neuznaní, ponízení, zklamaní, neúspěsní)
- osoby psychicky přeangazované mimo rodinu
- sexuální devianti
23. Co je očekáváno od zeny
POPO - posedět a popovídat si - komunikace
DUPO - dusevní porozumění
VYPO - vycítit co zena potřebuje a ona si nemusela o vse říkat
VYCE - vyjadřovat lásku celým svým zivotem
24. Co je očekáváno u muze
UU - uvařeno a uklizeno, neplést se do
SEZA - sex, kdy se muzi zachce
OSTA - obdiv stále
NESTA - nezatězovat domácími pracemi
25. Gardnerova definice inteligence
Inteligence je schopnost řesit problémy nebo vytvářet produkty, které mají v jednom nebo více kulturních prostředí určitou hodnotu.
26. Koncepce psychického vztahu podle manzelů Scherifových
Kůze individua - hranice mezi vnitřními a vnějsími faktory
Je definována jako systém dispozic a tendencí (motivy), postoje, různé stavy
Organismu (aktuální nálady, potřeby, zkusenosti
Funkcí psychiky jedince je udrzování a obnovování vnitřní psychické
rovnováhy
- jsou dány přítomností jiného individua nebo individuí téhoz druhu
- situace je osobností subjektivně zpracovávána
- toto "zpracovávání" a "reakce" na situaci jsou do jisté míry pozorovatelné
(jednání , řeč, výraz.)
27. Distanční zóny
Identifikace zón osobního prostoru dle antropologa E.T. Halla
a) intimní (15-45cm): uzsí ( do 15cm)
sirsí ( 15-45cm)
b) osobní ( 45-120cm): uzsí (45-90cm)
sirsí (90-120cm)
c) společenská ( 1,2-3,7m): uzsí (1,2-2,1m)
sirsí ( 2,1-3,7m)
d) veřejná ( 3,7m a více): uzsí (3,7-7,6m)
sirsí (7,6m a více)
28. Psychologické procesy porazené skupiny
zklamání
2. hledá se viník porázky
3. hledá se příčina porázky
4. frustrace
29. členové skupiny (pozice ve skupině)
a) podle přitazlivosti pro jiné členy: b) podle míry osobní moci, prestize:
- populární osoby ( přitazlivé pro větsinu) - vůdcové a vedoucí ( dominující )
- oblíbené osoby ( přitazlivé pro mnohé) - pomocníci ( aktivní ) - spolu s vůdcem tvoří jádro
- akceptované osoby ( dává jim přednost část členů) - podřízení členové ( závislí ) souputníci: jdou s jádrem sk.
- trpěné osoby ( dává jim přednost malá část členů) - pasivní členové - jsou členové bez iniciativy
- osoby stojící mimo ( nedá jim nikdo přednost ) - periferní, okrajoví členové- lháři, slibující,
c) podle toho, jak je skupinou přijímáno prosazování člena
- přehlízené osoby ( členové, kteří by se rádi uplatnili, ale neumí se prosadit, skupina je "nebere")
- odmítané osoby ( členové, kteří by se chtěli prosadit, ale nemohou, skupina je odmítá )
- osamělé osoby ( členové se nechtějí prosadit )
- izolované osoby ( členové nechtějí, ani nemůzou spolupracovat )
30. Fáze vzniku neformálních skupin
a) diferenciace (schopnost jedince rozlisit 2 a více podnětů, určit je a reagovat na ně odlisným způsobem) :
- vznik elementární skupiny , které mají zpravidla 7+-2osob
- v čele elementární skupiny se objeví vůdce
- vůdcovství je nejvyssí hodnost v soc. hierarchii skupiny
- vůdce plní soc. roli, která uvádí v zivot určité soc. vztahy mezi členy skupiny, měl by mít o ostatní zájem
- komunikace ve skupině je zaměřena na jeho funkci
- plánuje činnost skupiny, je jejím hlavním iniciátorem, ovlivňuje činnost skupiny a její průběh a výsledky
- skupina na něj klade větsí pozadavky nez na ostatní členy
- musí převysovat v jistých pohledech ostatní členy skupiny, větsí inteligencí a vseobecným přehledem
- zastupuje skupinu navenek a rozhoduje o postojích a vztazích dané skupiny k ostatním skupinám
- jeho názor je směrodatný při řesení skupinových neshod a sporů
- vůdcové chodí lépe upraveni ( souvisí to s jejich statutem )
- jestlize vůdce neplní své funkce, dochází k jeho výměně ( zejména v neformálních skupinách), vůdce
můze mít vysokou pozici, ale nízký status
b) integrace členů ( sjednocení) spojení psychologických vztahů členy, kdyz se rozdělí v diferenciaci
c) valorizace ( zhodnocení) :
- probíhá soubězně s oběma procesy
- vytvoření hodnotové orientace v průběhu vzniku neformální skupiny, hierarchie hodnot, které se ve
skupině tvoří
d) hierarchizace ( boj o postavení )
31. Znaky vůdce
Vlastnosti determinující úspěsné plnění role vůdce:
- dobrá inteligence a soc. adaptace
- vyssí míra dominance a extroverze ( vyzařování psychické energie z osobnosti )
- organizační schopnosti
Druhy vůdců: Za vůdce jsou pokládání členové, kteří:
- výkonný organizátor a koordinátor činností - mají vysoké formální postavení
- stratég plánování činnosti skupiny - mají na ostatní členy největsí vliv
- expert, který radí a informuje - při sociom. výzkumu mají vysoký počet voleb
- arbitr ( smiřuje a urovnává )
Vůdce musí:
- být pokládán za jednoho z nás
- pokládán za jednoho z nás
- plnit očekávání členů skupiny
32. Komunikace (psychologická funkce komunikace)
a) verbální komunikace
- zobrazovací ( předávání informací o věcech a dějích )
- apelační - vybízející ( směřuje k ovlivnění komunikanta )
- výrazová ( informace o vnitřním stavu a záměrech komunikanta)
b) nonverbální komunikace ( sdělování významu mezi lidmi beze slov pomocí statických a dynamických klíčů)
- statické klíče (informují o trvalejsích vlastnostech a během setkání se nemění )
1) rysy obličeje
2) tělesná stavba ( můze informovat o profesi, charakteru zájmů)
3) zabarvení hlasu (původ, věk, sebedůvěra)
4) vnějsí úprava (věk, názory, postoj)
- dynamické klíče ( rysy a projevy, které se během jednoho setkání mění , informují o stavech, pocitech)
1) haptika ( bezprostřední tělesný kontakt - podání ruky, pohlazení, objetí)
2) mimika ( řeč obličejových svalů, výraz obličeje )
3) pantomimika ( vyjadřování vnitřních stavů pohyby těla-gestikulace, výsledkem jsou pózy)
4) proxemika - řeč prostoru (vzdálenost mezi komunikujícími, určuje jejich vzájemný vztah)
33. Subkultura násilí
subkultura nejnizsí společenské vrstvy
zabývá se předevsím ......
vychytralost
chce být tvrdý (i v rodině → nepohladí syna)
orientace na vzrusení
víra v osud
silná potřeba osobní samostatnosti
Aspekty vlivu násilí v médiích
psychologický - ztráta sebekontroly nad agresí
biologický - noční můry ,
sociologický - ztráta kontaktu s vrstevníky
34. Zařízení určená dětem a mládezi
ústavní organizace pedagogického charakteru
- výchovné ústavy ( speciální výchovná zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, cílem je reedukace a
resocializace svěřenců, není přerusena povinná skolní docházka)
- ústavy sociální péče pro mentálně postizené
- pobytová zařízení ( vsechny druhy ubytovacích zařízení s výjimkou soukromých)
ústav = profesionální zaměstnanci pečují o handicapované lidi, dočasná či trvalá náhrada domova
34. Modely řízení institucí ústavní péče
Modely určující roli - vycházejí z profesí které tvoří pracovní tým instituce s formální strukturou
a) lékařský model -/psychiatrická léčebna/
klienti jsou nemocní
činnost profesionálů orientována ve smyslu zákroků vůči syndromům
při léčbě se uzívají léky
hierarchie pracovníků je lékařská
jazyk zdravotnický
situace terapeutického zivota obtízná vzhledem k rytmu zdrav.zařízení
pohlízení na funkci vychovatelů jako na pouze pečovatelskou spíse primárně léčebnou
b) model sociální práce - pracovní tým = lékař+sociální pracovník+psycholog, sluzby poskytovány formou konzultací. Nevýhoda strukturální rozpor mezi léčbou a poloprofesionálními pracovníky /vychovatelé/, kdy tito mají pocit ze dítě znají nejlíp
Interpersonální modely - pozornost zaměřena nejpříměji na vyuzívání mezilidských vztahů k dosazení terapeutických cílů, modely inklinují ke kolegialitě a stírají princip dominantního vedoucího
a) psychodynamické modely
model primárních pečovatelů - vychovatelé ústřední postavou ústavního zivota
model kompenzační/nápravné rodičovské péče - funkce vyrovnání nedostatku rodičovské péče, případně náprava spatné péče
model vztahů dětské zahrady - opírá se o bězné zivotní siz´tuacekteré se snazí řesit poruchy vazeb mezi jedinci
Zásadní rozpor s dřívějskem, kdy vychovatelé byly k dětem neutrální az odtazití !
b) model sobě rovných jedinců - k léčebným účelům se vyuzívá skupin ve kterých postavení členů chápáno jako vyrovnané /řízená skupinová interakce/, kdy se skupina vyuzívá k dosazení pozitivních změn u svých členů. Smyslem vybudování pozitivní kultury, která podporuje společenské, zodpovědné a nápomocné chování a zvýsení sebeúcty klienty
Přístupy zabývající se prostředím - ohniskem modifikace vnějsího prostředí pro léčebnou filozofii.
model modifikace chování - v popředí principy subordinace, model zalozen na premise ze odměna a trest jsou potřebné pro výchovu ke konstruktivnějsím a prosociálním formám chování spís nez hypotetické vnitřní stavy. Systém bodování, kdy body přiděleny podle toho jak chování odpovídá specifickým kritériím hodnocení. U nás rozsířený systém.
Klad v tom, ze je nezbytné přesné určení specifického vćhování, které má být rozvíjeno nebo upravováno
Nevýhody :
větsí pozornost věnována negativnímu chování,
důraz na chování které je pro modifikaci nevhodné
změna chování tak ústřední, ze ze instituce můze stát svým způsobem absurdní, pracovníci jen počítají body a nebudují vztahy a výchovnou péči
není brán zřetel na vývojovou připravenost dětí porozumět jaké chování se od nich očekává, není brán zřetel ani na jejich dovednosti které jsou potřebné k rozvoji určitého chování
systém vede k tomu, ze poskytování nápravy jde stranou, rozhodující plánování činností které jsou jako odměny. Děti pak jsou z trestu o činnosti omezeny o skutečnou zkusenost kterou potřebují pro vývoj a růst
Modely zivotního prostředí - protipól kancelářského terapeutického rozhovoru, tento je uskutečňován přímo na
místě v bězném zivotním prostředí ve kterém se klient aktuelně nachází.
- Model směřuje k vytváření komunit.
- Základem modelu jsou programované činnosti, př. program zivota ve volné přírodě (dětí řesí v přírodě úkoly
jejichz náročnost se stupňuje, při řesení je nevyhnutelná spolupráce, důlezité je děti vzdálit od
delikventních radovánek
Slabina - extrémní situace pominou a děti se znovu adaptují na bězný zivot
Výchovné metody - zaměřeny na terapeutické hodnoty výchovných postupů
- psychovýchova = zaměřena na rozvoj sociálních a poznávacích dovedností přiměřených věku dítěte
Vývojové modely - vývoj je základem pro stanovení cílů reedukace a vytváření vhodného prostředí. Zaměřují se
na zdraví a rozvoj schopností nez na patologické jevy.
- psychoedukačnímodel - eklektický přístup k reedukaci, syntéza jiných specifických přístupů které ústí do
holistického praktického modelu, kvalita dětské zkusenosti jsou střediskem reedukace
- psychoedukace - spojení mezi výchovou, metodami humánního vyučování a psychologii
36. Modely řízení
Ŕízení - a) předmětné: organizace výchovně vzdělávacího procesu, organizace činností svěřenců, rozvoj
materiálně-technické základny, administrativa a hospodaření
b) pedagogicko - sociálně - psychologické : cílené prosazování a uskutečňování zvolené pedagogické
koncepce
1. Byrokratický model řízení - existence neosobních pravidel
- rozhodnutí jsou zpravidla z centra
2. Autokratický model řízení - vysoká kontrola člena instituce vnějsí a vnitřní samotným pracovníkem
- není optimální, není přílis funkční z hlediska cílů instituce
3. Politický model - organizace jako aréna, boj protikladných zájmů
- rozhodovací proces je jakési obchodování či mocenský boj jednotlivců a zájmových skupin
- existují konflikty a vsichni sledují pouze své osobní cíle
- vedení pouzívá takovou taktiku, aby zajistilo alespoň minimální koordinaci činností
Tři taktiky: donucení, materiální odměny a ztotoznění se cíly organizace
4. Model rozporuplnosti - nejistota, nepředvídatelnost, nestabilita
- nejasnost cílů, nevyjasněnost moci, nevyuzitelnost zkuseností
- nepřehledné a problematické postupy, zlomkovitost
- vnitřní propojení je zalozeno na neprofesních hodnotách
- organizační struktura je problematická
- studenti a záci si zádají vstup do rozhodovacího procesu
- vzdalování a přiblizování k procesu rozhodování
- rozporuplnost způsobena vnějsím prostředím
- zranitelnost ze strany rodičů, záků a jiných organizací
- převaha neplánovitých rozhodnutí, výhodnost decentralizace
Hlavní rozpory : nejasnost cílů, nevyjasněnost moci, nevyuzitelnost zkuseností, problémem je úspěch
5. Subjektivní model - kazdý člen uz posuzuje podle svého stanoviska
- vyzvedávají se individuální cíle před cíli celku
- koncepce vedoucího je rozporuplná
- vedoucí musí znát mnoho individuálních názorů
- model je ideologický, není kritický k realitě
- charakter organizace je pomíjen
- malá opora pro řídící činnost
6. Totální model - silná vnějsí kontrola a nízká vnitřní kontrola
- zaměstnancům nezálezí na výsledcích pedagogické práce
7. Liberální model - vnějsí i vnitřní kontrola pracovníka je nízká nebo zádná
- problematičtějsí přístupy, lze konstatovat, ze jsou nevhodné
8. Demokratické modely
Společným znakem je přesun tězistě motivace zaměstnanců od finanční k sociální odměně, důraz je kladen na anti-autoritativní postup při řízení a na neformální skupiny a osobně výběrové vztahy. Hlavní rysy:
- řízení je zpravidla zalozeno na souhlasu a demokratických principech
- model je vhodný pro organizace s profesionálním personálem, kde je autorita podmíněna vědomostmi a
dovednostmi
- jsou sdíleny společné hodnoty
- převládá harmonizující vliv, silný duch spolupráce
- hluboký závazek k cílům a prioritám instituce
- velikost pracovních skupin ( musí být dostatečně malé, aby se kazdý mohl podílet na rozhodování)
- rozhodnutí jsou častěji dosahována na základě konsensu nez hlasováním či konfliktem
- prioritou jsou cíle organizace
- je kladen důraz na kvality vedoucích pracovníků
a) Model kolegiality
- základ v demokratických principech, pracovní skupiny musí být dostatečně malé
- organizace, zde personál je tvořen profesionály, společné hodnoty
- společné hledání řesení problémů => konsensus
- předpokládáme, ze vztah vedení k podřízeným se promítá do vztahu personálu ke klientele
- pokus, ze by tento vztah byl autokratický az s prvky teroru, tento vztah se odrazí směrem ke klientele
b) Komunitní systém ( lze povazovat za vrchol modelu kolegiality)
- souhrn osob, které zijí v určitém prostoru, vykonávají určité aktivity a obvykle tvoří autonomní jednotku
- jsou odstraněny vztahy nadřízenosti a podřízenosti, tím se dosahuje lepsí komunikace a spolupráce
- místo, kde člověk můze získat emocionální podporu, ocenění a praktickou pomoc v kazdodenním zivotě
- komunitu můze vytvořit jakákoliv skupina spojená společným problémem
Komunita: občanská, léčebná, výcviková
c) Kulturní model - jádrem jsou hodnoty a přesvědčení členů organizace jako celku
37. Řízení z hlediska osobnosti ředitelů ústavů
1. Teorie rysů osobnosti
- neformální vůdce ovlivňuje skupinu, převysuje inteligencí, vědomostmi, aktivitou, vytrvalostí, je lépe
upravený, dominantnějsí, extrovertnějsí, muznějsí, citlivějsí k interpersonálním problémům
- motivuje, vede k cíli, morálně ovlivňuje
- klíčové vlastnosti touha po úspěchu, motivace, energie, ctizádost, iniciativnost a houzevnatost
2. Situační teorie vůdcovství
- soc. a odborné dovednosti, odpovědnost, akceptování postupů (tyto vlastnosti-jak na vůdce, tak u vedené skupiny)
- časové termíny, tradice, kvalifikační předpoklady atd.
- neodmítá význam rysů osobnosti, ale za hlavní povazuje charakter situace, který rozhoduje o diferencovaném
chování vedoucího podle situace. Situace rozhoduje, které vlastnosti osobnosti jsou nezbytné pro řesení
situace.
3. syntetické teorie - vysvětlují vůdcovství v kontextu společenské skupinové činnosti
38. Pět skupin totálních institucí
Totální instituce
Je to místo, které slouzí současně jako bydlistě i pracovistě, v němz vede větsí počet podobně situovaných jedinců odříznutých na delsí dobu od vnějsí společnosti navenek uzavřený a normálně spravovaný způsob zivota.
Známe pět skupin totálních funkcí:
a) instituce ustavené za účelem pro ty, o nichz se soudí, ze nedokází pečovat o sebe - přestárlí, sirotci, osoby,
silně psychicky i fyzicky postizené
b) instituce pro osoby, které nedokází o sebe pečovat a navíc jsou pro společnost nebezpečné - nakazlivé
choroby, psychicky nemocní - v důsledku nemoci nebezpeční
c) instituce pro ochranu společnosti před nebezpečnými osobami ( nepovazují se za nemocné)- např. věznice,
zařízení na převýchovu nezletilých
d) zařízení pro realizaci určitých technických zálezitostí, které souvisí s provozem společnosti - kasárna, námořní
lodě, internátní skoly
e) zařízení pro ty, jenz se chtějí stáhnout ze světa ( klástery, hospice, azylová zařízení )
|
