Web

World Wide Web (Web nebo WWW nebo W3) je systém internetových serverů, které uchovávají hypertextové dokumenty a umozňují k nim přístup. Hypertext je způsob organizace informační jednotky. Obsahuje odkazy na dalsí související informační jednotky, čímz se tato informační jednotka stává nelineárním informačním zdrojem. Systém WWW je podporován aplikačním protokolem HTTP (Hypertext Transfer Protocol), příslusejícím do protokolové sady TCP/IP a zalozeném, stejně jako ostatní aplikační protokoly této sady, na principu relace klient/server. WWW klient zajisuje rozhraní i pro dalsí aplikační protokoly internetových sluzeb (TELNET, FTP, SMTP.), čímz vytváří velmi pohodlné uzivatelské prostředí pro přístup k různým sluzbám Internetu.

Činnost systému WWW je zalozena na hypertextovém přístupu k informačním zdrojům, tzn. přes odkazy obsazené v hypertextových dokumentech. Odkazy mohou odkazovat na různé zdroje, jako např. dalsí hypertextové dokumenty, prosté textové dokumenty, obrazové statické nebo animované zdroje nebo zdroje zvukové a video. Proto bývá WWW systém označován jako systém multimediální.

Pro vytváření hypertextových dokumentů je určen jazyk HTML (Hypertext Markup Language), který kromě vytvoření odkazů umozňuje také specifikovat typ písma pouzitého v dokumentu, grafickou strukturu dokumentu včetně umístění obrazových objektů apod. HTML dokument je tedy předpisem pro WWW klienta, jak má příslusný informační zdroj graficky (nebo zvukově) interpretovat.

Web systém je systém zahrnující soubory, zvané Web stránky (Web pages nebo Web home pages), které mohou obsahovat odkazy do libovolných dalsích dokumentů nebo objektů přístupných prostřednictvím Internetu. Tím se stává Web systém konzistentním distribuovaným systémem sítě Internet. Prostředky, které podporují moznosti a sluzby Web systému (multimediální prezentace, video konferenční vysílání v reálném čase, rozhlasové a televizní vysílání, přístup do databází, interaktivní obchodní transakce apod.) jsou produkty jak softwarové, tak i hardwarové a nazývají se WWW technologie. Základní WWW technologie je programovací jazyk HTML, dále mezi ně patří např. programovací jazyky Java a JavaScript.

Vznik Web systému, Web vs. Internet

Přestoze se výrazy Web (WWW) a Internet pouzívají jako synonyma, jsou to zcela odlisné věci. Internet je celosvětová síová struktura počítačů uzpůsobených k vzájemnému přenosu dat a tudíz k výměně informací. O systému WWW (World Wide Webster) lze říci, ze je podsystémem Internetu, soustavou dokumentů navzájem propojených odkazy a spolupracujících pomocí protokolu HTTP. Jinak řečeno, Internet existuje nezávisle na Web systému, kdezto Web systém by bez Internetu existovat nemohl.

Historie systému Web sahá k počátku roku 1989, kdy Tim Berners - Lee z výzkumného institutu pro jadernou fyziku CERN navrhl tento systém jako prostředek komunikace pro výzkumné pracovníky a pracovní týmy z vzájemně odlehlých pracovis. Jednotlivé objekty Web systému, tzv. Web stránky - Web pages (dokumenty v jazyce HTML) jsou zpravidla soustředěny v tzv. Web site. Odkazy, které obsahují Web stránky propojují Web sites libovolně od sebe geograficky vzdálené. Při práci s distribuovanými dokumenty je mozné změnit jednoduchým kliknutím mysi aktuální Web site, a získat přístup k  informačnímu zdroji na jiném Web site. To předtím bylo mozné (z uzivatelského hlediska) pouze mnohem komplikovanějsími postupy. Web systém se stal velmi populární také díky tomu, ze jazyk HTML pro vytváření Web stránek nebyl přílis komplikovaný ani pro uzivatele, kteří nebyly profesionálními programátory.

Web site, Web klient a Web server

Web systém je postaven na následujících principech:

• komunikační model Web systému je klient/server
• HTTP (Hypertext Transfer Protocol) je primárním protokolem Web systému
• HTML (Hypertext Markup Language) je jazykem pro sestavování Web dokumentů
• Web systém je distribuovaným informačním systémem. Umístění jednotlivých informačních zdrojů na Web sitech jednoznačně určuje URL (Uniform Resource Locator)

Modul klienta Web systému implementuje program typu Web prohlízeč (Web/WWW browser). Tento aplikační program vytváří uzivatelské prosředí, ve kterém zobrazuje Web dokumenty a zajisuje uzivateli interaktivní přístup k těmto dokumentům. Pro kazdý druh operačního systému existuje několik mozných typů Web prohlízečů komerčních i volně siřitelných. První program tohoto typu dostal nazev Mosaic a vznikl v roce 1992. Ze současných Web prohlízečů je zřejmě nejpopulárnějsí Internet Explorer firmy Microsoft pro operační platformu MS Windows a multiplatformový program Nescape Navigator firmy Netscape Communications. Z novějsích produktů je k disposici pro platformu MS Windows program Opera firmy Opera Software. Za zmínku stojí také program pro operační systémy třídy Unix, prohlízeč Lynx. Jako jediný z této skupiny aplikačních programů nevyzaduje grafické rozhraní, je mozné jej pouzívat v řádkovém rezimu (např. při připojení k serveru programem telnet nebo ssh). Program Lynx ovsem interpretuje pouze textové části Web dokumentu. Pracuje v celoobrazovkovém rezimu, kde pohyb kurzoru po jednotlivých odkazech dokumentu zobrazeného na obrazovce je umozněn pomocí kláves označenými sipkami "nahoru" a "dolů". Uzivatel má k disposici také kontextové menu na posledních řádcích obrazovky.

Modul serveru Web systému je program, který v souladu s protokolem HTTP posílá kopie souborů obsahujících Web dokumenty nebo jiné objekty Web systému programu Web klient na základě jeho pozadavků. Na kazdém počítači "Web site" je zpravidla spustěn program typu Web server, komunikující s programy klientskými. Nejznámějsími programy typu Web server je program Apache pro operační systémy třídy Unix a program Internet Information Server (IIS) pro operační systémy MS Windows. Z dalsích produktů lze uvést komerční programy Lotus Domino pro systémové platformy firmy IBM, Netscape Enterprise a Fast Track firmy Netscape Communications nebo Web Server firmy Novell pro její síový operační systém NetWare.

Web site je tvořen soustavou souborů Web dokumentů a dalsích informačních zdrojů. Struktura dokumentů začíná tzv. domovskou stránkou Web site (home page). Soubor, obsahující úvodní HTML dokument Web site, má zpravidla jméno index.html/index.htm a je přístupný přes URL daného Web site. Např. URL https://www.ibm.com odkazuje de facto na soubor https://www.ibm.com/index.html.

Jazyk HTML

Jazyk HTML je tvořen sadou "značkovacích" symbolů nebo kódů, podle nichz zobrazuje program Web klient obsah Web dokumentu. Jazyk HTML je standardem doporučeným konsorciem W3C (World Wide Web Consorcium) a je dodrzován v podstatě vsemi programy typu Web prohlízeč, i kdyz některé nestandardní značkovací kódy mohou být různými prohlízeči poněkud rozdílně interpretované. Současná verze jazyka HTML je verze HTML 4.0. Kazdá nová verze jazyka HTML přinásí vývojovým pracovníků dalsí nové moznosti pro tvorbu WWW stránek pokud jde o jejich grafický návrh, ale také nové funkční moznosti. Významným přínosem HTML verze 4.0 bylo rozsíření návrhu stránek o rámy, kaskádové styly a rozsířené formuláře a zvlástě o moznost vytvářet dynamické Web stránky na základě "pokynů" klienta. Proto je někdy HTML 4.0 označován jako dynamický HTML - DHTML (Dynamic HTML).

Pod názvem DHTML jsou zahrnuty dvě úrovně jazyka HTML:

úroveň nizsí - statická, specifikující základní značky, tabulky a formuláře

úroveň vyssí - dynamická, zahrnující rámy, skriptování, kaskádové styly a dynamický model dokumentů.

Zvládnutí vsech mozností jazyka DHML jiz vyzaduje mnohem sirsích profesionálních znalostí a dovedností nez je třeba pro tvorbu základních statických Web stránek. Základům tvorby jednodussích Web dokumentů je věnována kapitola 8.

Rozhraní CGI a dalsí Web technologie

• CGI (Common Gateway Interface) je standardizovaný nástroj Web serveru, pomocí něhoz je předáván příkaz programu Web klient ke zpracování dalsímu aplikačnímu programu (obvykle skriptu, coz je program napsaný speciálním programovacím prostředkem). Výsledek zpracování je potom odeslán Web klientovi jako odpověď na jeho příkaz. Např. uzivatel můze vyplnit nějaký formulář, který mu zobrazuje jeho Web prohlízeč, a odesle jej. Web server údaje zapsané do formuláře předá ke zpracování určitému CGI programu, který vygeneruje dokument obsahující potvrzení příjmu vyplněného formuláře a předá toto Web serveru. Web server zajistí odeslání potvrzení klientovi (Web prohlízeči, s kterým pracuje uzivatel). CGI je součástí specifikace protokolu HTTP. Vytváří rozhraní mezi Web serverem a příslusným programem, který zpracovává data převzatá od Web klienta.
• Java je pravděpodobně nejznámějsí programovací jazyk spojovaný s Web systémem. Je to objektově orientovaný jazyk podobající se programovacímu jazyku C++. Byl vyvinut ve firmě Sun Microsystems. Cílem programovacího jazyka Java je vytvořit programy nezávislé na systémové platformě. To znamená, ze korektní Java programy fungují stejně na počítačích PC, jako na počítačích Macintosh nebo na počítačích s operačním systémem třídy Unix. Nezávislost na systémové platformě (přenositelnost) je dána tím, ze Java není jazyk kompilovaný, ale interpretovaný. Java programy jsou tedy prováděny systémovými prostředky na straně klienta. Java programy lze dělit do dvou skupin:

o       Java aplikace, coz jsou programy v bězném smyslu slova, které jsou prováděny interpretem jazyka Java

o       Java aplety, coz jsou programové moduly vlozené do Web stránek. Jejich provádění zajisuje Web klient. Aplety mají stanovena mnohá bezpečnostní omezení, aby nebylo mozné tuto technologii zneuzít např. k neoprávněným přístupům do souborového systému počítače, na kterém je spustěný Web klient.

• JavaScript je programovací jazyk vyvinutý firmou Netscape Communications a zatím je podporován pouze Web klienty Netscape. Programy v jazyku JavaScript jsou zpravidla mensích rozsa 19219j95t hů a nevyzadují na straně klienta kompilaci. Jsou vkládány do Web stránky prostřednictvím speciální HTML značky <SCRIPT> a rozsiřují její funkčnost. Obdobný jazyk JScript vyvinula také firma Microsoft pro svůj Web prohlízeč Internet Explorer.

VRLM (Virtual Reality Modeling Language) je značkovací jazyk umozňující zobrazení v třírozměrném prostoru. Programovací jazyk VRML je teprve na začátku své vývojové cesty. Jejím cílem by měla být moznost vytvářet v rámci Web systému interaktivní prostorové simulace s více účastníky. Jediným interaktivním prvkem verze 1.0 je "virtuálně" třírozměrný objekt, který je odkazem do dalsí virtuální scény. Virtuální Web stránky jsou zobrazitelné klientem zvaným VRML prohlízeč (VRML viewer). Avsak nová verze VRML 2.0 přinásí řadu nových mozností jako jsou např.:

o        Animované objekty

o        Přepínače

o        Skriptování (Java nebo JavaScript)

o        Barvy a texty v pozadí

o        Zvukové objekty (formáty .wav a MIDI)

o        Animované texty

Vývoj technologie VRML je středem zájmů firem zabývajících se tradičně grafickými technologie, z nichz pravděpodobně nejznámějsí je firma SGI. VRML lze uplatnit nejen v aplikacích pro volný čas (síové hry), ale předevsím pro vytvoření klientského rozhraní pro vzdálený přístup k náročným vědecko technickým aplikacím zalozeným na třírozměrné simulaci a modelování.

• XML (eXtensible Markup Language) je jazyk pro vytváření Web stránek, který umozňuje definovat vlastní značky, zajisující pozadovanou funkčnost Web dokumentu nad rámec mozností jazyka HTML. XML je jazyk pro strukturalizaci a výměnu dat, poskytující vývojářům oddělit formát dat od jejich obsahu. Vyuzívání jazyka XML má velké perspektivy v softwarových projektech řesících elektronické obchodování, v řesení mezipodnikových transakcí na bázi elektronických technologií a mnohých dalsích oblastech.

Protokol HTTP

Protokol HTTP (Hypertext Transfer Protocol) je pouzíván pro zajistění přenosu dat v rámci systému WWW. Zadáním určitého URL do Web prohlízeče se vygeneruje HTTP zpráva, která je zaslána tímto protokolem na určený Web server. Web server vygeneruje odpověď a spolu s pozadovanými daty, tj. příslusným Web dokumentem ji odesle (opět pomocí HTTP protokolu) zadateli. HTTP je jazykem, kterým spolu komunikují Web klient a Web server a tudíz páteří celého Web systému. Protokol HTTP podrobně popisuje formát zpráv, tj. pozadavků klienta a odpovědí servera. Server odesílá odpověď i v případě, ze nemůze pozadavek klienta vyplnit. V tom případě je v odpovědi uvedena příčina neúspěchu transakce. Protokol HTTP musí být implementován jak v aplikacích typu Web server, tak i ve Web prohlízečích. Protokol HTTP patří k základním technologiím Internetu a jako vsechny tyto technologie, je neustále vyvíjen.

Současná verze je HTTP 1.1. Vývojem protokolu HTTP se zabývá pracovní skupina IEFT, jejímz členem je i "otec" Web systému Tim Berners -Lee.

Pro zabezpečení přístupu do určitých oblastí Web site se pouzívá protokol HTTPS (Secure HTTP). Toto rozsíření základního protokolu HTTP o kryptografické moduly významně přispívá k rozsíření technologií WWW do oblastí vyzadujících přístupy k vysoce citlivým nebo tajným datům. K těmto datům lze potom přistupovat ze vzdáleného pracovistě přes bězný Web prohlízeč. Přístupové URL začíná https://...a po jeho odeslaní Web server ve své odpovědi vyzve uzivatele, aby se prokázal svým uzivatelským jménem a heslem, jejichz platnost si Web server ověří a teprve potom umozní uzivateli přístup k Web stránkám.

URL

URL (Uniform Resource Locator) je adresa souboru (informační jednotky) nebo sluzby přístupné prostřednictvím Internetu. Typ tohoto informačního zdroje určuje aplikační protokol, pomocí něhoz je zdroj dostupný. Jinak řečeno, přístupová metoda, která je součástí URL, informuje Web prohlízeč, jaký aplikační protokol má pouzít pro přístup k pozadovanému informačnímu zdroji. URL zahrnuje jak specifikaci přístupové metody ke zdroji, tak umístění vlastního zdroje, tj. určení Web site a cestu ke zdroji v souborovém systému Web site.

Nejčastějsí přístupová metoda je protokol HTTP, který umozňuje přístup nejen k HTML stránkám, ale také k ke zdrojům v grafických formátech statických i animovaných a ke zdrojům zvukovým. Prostřednictvím protokolu HTTP lze vyuzívat také CGI aplikace nebo Java aplety.

Formáty URL pro přístupovou metodu HTTP mohou vypadat jako následující:

Dalsí přístupové metody jsou např.:

Vyhledávací sluzby Internetu

Jedním z největsích problémů při práci s Web systémem je dokázat efektivním způsobem vyhledávat pozadované informační zdroje mezi statisíci nejrozmanitějsích Web site. K řesení tohoto problému, který stále narůstá se vzrůstajícím počtem Web site, účinně přispívají vyhledávací sluzby, které jsou uzivatelům Web systému k disposici.

Problém orientace v nepřeberném mnozství informačních zdrojů dostupných prostřednictvím Internetu se netýká pouze Web systému, ale i jiných internetových sluzeb. Jak bylo dříve uvedeno, velké mnozství anonymních FTP serverů poskytuje moznost získat bezplatně a legálně (nebo se jedná o volně siřitelný software) např. kopie mnoha aplikací různého zaměření pro různé systémové platformy, doplňky operačních systémů apod. Dříve slouzily k prohledávání obsahu anonymních FTP serverů tzv. "Archie servery", nyní jsou nahrazovány vyhledávacími sluzbami dostupnými pomocí Web prohlízečů. Jedna z takových sluzeb, která poskytuje přehled o dostupných anonymních FTP serverech a jejich obsahu, je k disposici na URL https://tile.net/ftp.

V nepřehledném prostoru distribuovaných Web site pracují vyhledávací sluzby (search services), výsledkem jejichz činnosti je seznam odkazů, který vygenerují na základě zadání klienta po provedení jim vlastního způsobu vyhledávání. Z hlediska programátora vyhledávací sluzby provozují určité programy CGI rozhraní na Web serverech provozujících vyhledávací sluzby. Výstupem těchto programů je dynamická Web stránka zahrnující odkazy na vyhledané zdroje, která je odeslána klientovi vyhledávací sluzby. Oblast vyhledávání nikdy nemůze pokrýt celý Web systém, proto se výsledky vyhledávání u několika různých vyhledávacích strojů mohou lisit, přestoze pracují na stejném principu prohledávání. Mnohé rozsáhlé Web sites, zvlástě firemní, nabízejí na svých domovských stránkách lokální vyhledávací servis, který návstěvníkům Web site usnadní orientaci v jeho obsahu. Způsob lokálního vyhledávání je obdobný jako u vyhledávání globálního.

Vyhledávací stroje pracují v podstatě na dvou různých principech:

• vyhledávání ve Web dokumentech na základě srovnání obsahu dokumentu s logickou kombinací klíčových slov, kterou zadává klient do vstupního formuláře vyhledávací sluzby. Tento způsob vyhledávání provádějí programy zvané vyhledávací stroje (search engines) a úspěsnost vyhledávání do značné míry závisí na vhodnosti klientova zadání. Problémem se můze např. stát, ze některá zadaná klíčová slova mají synonyma.
• vyhledávání ve Web dokumentech, které jsou zařazeny do významově strukturovaných databází. Tyto databáze jsou spravovány ve Web sites, které nabízejí vyhledávací sluzby a jejich rozsah a aktuálnost odpovídá kvalitě výsledku vyhledávání. Databáze se nazývá katalog subjektů (subject catalog).

Při porovnání mozností obou typů vyhledávání lze říci, ze výsledkem vyhledávání z katalogu subjektů je méně výsledků, nicméně téměř vsechny jsou relevantní, zatímco u vyhledávání vyhledávacími stroji je klientovi nabízeno velké mnozství dokumentů, z nichz mnohé nemusejí být relevantní. Ideální způsob vyhledávání je kombinace obou výse popsaných metod, coz větsina Web sites zaměřených na poskytování vyhledávacích sluzeb praktikuje. Vhodným doplněním jejich nabídek je i volba jazyka zádaného dokumentu.

V následujícím přehledu jsou uvedeny některé z mnohých vyhledávacích sluzeb Internetu s jejich přístupovými URL a označením uplatňované metody vyhledávání. Při pouzívání vyhledávacích sluzeb je nutné mít na paměti, ze ani vyhledávání vyhledávacími stroji, ani vyhledávání v  nejrozsáhlejsích databázích katalogů subjektů nemůze zahrnout vsechny dokumenty, které Web systém zahrnuje.

Konference a on-line komunikace na Internetu

Jednou ze základních funkcí Internetu je zprostředkovat jeho uzivatelům vzájemnou komunikaci a to jak komunikaci dvoustrannou, tak i komunikaci skupinovou. Komunikace můze probíhat buď prostřednictvím elektronické posty, čili nikoliv v reálném čase, nebo interaktivním způsobem, čili v reálném čase.

3.3.6.1 Postovní diskusní konference

Internetové postovní diskusní konference jsou zalozeny na sluzbách systému elektronické posty. Prostředí pro postovní konference vytváří konferenční server, který můze poskytovat sluzbu řadě konferencí různého zaměření. Kazdá postovní konference má určitý název, který naznačuje problém, na který se konference zaměřuje. Postovní konference jsou někdy označovány jako mailing lists. Uzivatel se můze dohodnutým způsobem prostřednictvím elektronické sluzby do vybrané konference přihlásit. Konferenční server potom zajistí, ze přihlásenému uzivateli budou doručovány na jeho e-mail adresu vsechny příspěvky, které mohou do konferenčního serveru zasílat účastnící konference.

Postovní konference jsou vítaným prostředkem pro výměnu zkuseností, poznatků a názorů mezi lidmi s určitým společným zájmem. Navázané kontakty lze dále rozvíjet například ve dvoustranné komunikaci. Avsak problémem zůstává skutečnost, ze automatická distribuce veskerých příspěvků můze způsobit v případě velmi frekventované diskuse přeplnění postovních schránek účastníků.

3.3.6.2 Diskusní systém USENET

Internetový diskusní systém USENET, někdy také nazývaný NetNews systém umozňuje uzivatelům Internetu se zapojovat do diskusí ve veřejných fórech (diskusních skupinách) zvaných newsgroups. Diskusní skupina je identifikována svým jménem. Jméno diskusní skupiny se vytváří podle určité konvence a skládá se z několika krátkých textových řetězců oddělených tečkami. Vyjadřuje, podobně jako název postovní diskusní konference, téma, kterým se diskusní skupina zabývá. Kazdou diskusní skupinu je mozno zařadit do jedné z kategorií, jejíz označení tvoří začátek jména skupiny. Např.:

• biz se zabývá otázkami obchodního charakteru
• comp jsou diskuse o vsem, co se týká výpočetních systémů
• sci jsou diskuse na vědecká témata
• soc se soustřeďuje na sociální a kulturní oblasti
• talk jsou obecné diskuse o čemkoliv
• a mnoho dalsích.

Kategorií a do nich zařazených diskusních skupin je v systému USENET obrovské mnozství a je poměrně obtízné se v nich orientovat. Pomůckou můze být Web site https://tile.net, kde je uveden seznam současných existujících diskusních skupin systému USENET s jejich krátkou charakteristikou.

USENET systém je podporován aplikačním protokolem NNTP (Net News Transfer Protocol) a pouzívá komunikační model klient/server. Klient (uzivatelův program) se připojí k serveru, na kterém je ulozena databáze obsahující diskusní příspěvky jednotlivých skupin. Klient zádá o zaslání příspěvku, který uzivatel vybere ze seznamu vsech příspěvků zvolené diskusní skupiny. Sám také můze serveru zaslat svůj příspěvek. NetNews systém je tvořen News servery, mezi nimiz (pod protokolem NNTP) probíhá vzájemná distribuce diskusních příspěvků.

Formát diskusního příspěvku má obdobný formát jako postovní zpráva, tj. je slozen ze záhlaví, obsahující informace o původu příspěvku a z vlastního obsahu příspěvku. Protoze protokol NNTP podporuje specifikaci MIME, můze být obsah diskusního příspěvku i netextový, např. videoklip.

Jako USENET klient můze poslouzit program typu Web prohlízeč. Je třeba znát doménové jméno News serveru, ke kterému se Web prohlízeč připojí přes URL: news://news_server_domain_name.

3.3.6.3 Diskusní systémy IRC a ICQ

Na rozdíl od předchozích dvou mozností pro skupinovou komunikaci, umozňují metody IRC (Internet Relay Chat) a ICQ ("I Seek You") skupině uzivatelů komunikovat interaktivně, tj. v reálném čase.

Sluzba IRC pracuje na principu klient/server a je podporována stejnojmenným aplikačním protokolem. Server IRC řídí určitý počet komunikačních kanálů, v nichz probíhá konverzace na dané téma. Témata jsou různorodá a bývá jich samozřejmě velký počet. IRC systém vytváří velmi dynamické prostředí soustavy IRC serverů, ve kterých se s časem mění stavy jejich konverzačních kanálů. Sítí IRC serverů existuje v rámci Internetu několik. Pokud se uzivatel prostřednictvím svého IRC klientského programu připojí k některému IRC serveru, získá tím přístup nejen ke vsem kanálům svého hostitelského serveru, ale také přístup k ostatním serverům a jejich kanálům celé příslusné IRC sítě. IRC protokol specifikuje příkazy, pomocí nichz spolu komunikují IRC klient a IRC server. Příkazy jsou určeny pro zajistění připojení klienta k určitému serveru, poskytnutí informací o klientu a serveru, pro manipulaci s konverzačními kanály, pro odesílání a přijímání zpráv atd. V rámci IRC lze pouzít tři typy komunikačních přístupů:

• klient s klientem
• klient s určenou skupinou partnerů (tj. buď s více klienty stejného kanálu, nebo se vsemi účastníky kanálu, nebo s více zvolenými servery)
• nesměrovanou komunikaci (tj. klient se vsemi servery sítě).

Novějsí nez IRC je sluzba ICQ, která rovněz poskytuje moznost interaktivní komunikace mezi uzivateli Internetu. Komunikace mezi účastníky ICQ můze probíhat buď prostřednictvím textových zpráv nebo také multimediálně (v závislosti na technických moznostech počítačů, kde jsou spustěny klientské moduly ICQ). Kromě on-line komunikace lze v rámci ICQ také přenáset soubory, hrát hry apod. Po vstupní registraci je přiděleno kazdému účastníkovi ICQ identifikační číslo UIN (User Identification Number)

Obr.3.5 - Ukázka uzivatelského prostředí klienta ICQ

Klientské implementace ICQ poskytují velmi příjemné uzivatelské prostředí (viz obr. 3.5). Jsou to volně siřitelné programy, které lze bezplatně získat pomocí download z URL https://www.icq.com. Na tomto Web site má zájemce o ICQ sluzbu k disposici mnozství informací nejen o instalaci tohoto programu, ale i o ICQ sluzbě samotné.

3.3.6.4 Videokonference

Nejpokročilejsí formy dvoustranné nebo skupinové komunikace na Internetu jsou zalozeny na audio a video (multimediálních) přenosech. Realizace multimediálních přenosů je zálezitost značně náročná jak z hlediska technického vybavení zařízení, která umozňují uzivatelům účast v takovýchto relacích, tak i z hlediska zajistění potřebné kvality přenosových tras, přes které procházejí proudy dat nesoucích obrazové a zvukové informace. Video konference, umozňují, kromě real-time přenosů obrazových a zvukových záznamů také přenosy datových souborů a tzv. sdílenou "tabuli" (whiteboard). Na obrazovkách účastníků konference se objeví pracovní plocha, do které mohou účastníci konference editovat texty nebo vytvářet nákresy. Whiteboard je tudíz sdíleným prostředkem pro textovou a grafickou informaci. Video konference tedy vytvářejí komplexní prostředí pro distribuovanou týmovou spolupráci.

Méně náročná technologicky i organizačně je dvoustranná video konferenční relace (peer-to-peer) nebo jednosměrná relace, kdy vysílací uzel je pouze jeden a ostatní účastníci multimediální data pouze přijímají. Tento způsob lze pouzít k video/audio přenosům z konferencí a seminářů nebo také na např. pro distanční výuku v rámci programů e-learning.

Provozovatelé sluzeb Internetu

Provozováním sluzby připojení klientů do Internetu a zprostředkováním přístupu k internetovým sluzbám se zabývají specializované firmy. Označují se jako ISP firmy (Internet Service Provider). Kromě garance fyzického připojení do infrastruktury Internetu přes pevné pronajaté nebo "vytáčené" (dial-up) spoje nabízejí svým klientům (jednotlivcům nebo organizacím) také základní internetové sluzby, jako je:

• poskytnutí mail serveru (včetně paměového prostoru pro postovní schránku) pro moznost odesílání a přijímání elektronických zpráv
• poskytnutí Web situ (tj. paměového prostoru), kam si klienti ulozí své domovské stránky
• poskytnutí Web serveru, který zajistí přístup vsem ostatním uzivatelům Internetu k  domovským stránkám klientů.

ISP

ISP

ISP

ISP

ISP

LAN

LAN

LAN

LAN

LAN

LAN

PÁTEŘ INTERNETU

LAN

Směrování po uzavřením dohody o "peeringu" Směrování před uzavřením dohody o "peeringu"

Obr. 3.6. - Topologie Internetu z pohledu ISP

Některé větsí ISP firmy disponují svými vlastními vysokorychlostními spoji, jiné ISP firmy mají spoje pronajaty od organizací provozujících telekomunikace. Na kvalitě těchto spojů tj. na spolehlivosti, rychlosti a propustnosti přenosových kanálů závisí spokojenost klientů ISP firem, kteří hodnotí jejich sluzby podle rychlosti odezvy na své uzivatelské pozadavky a podle rychlosti doručování pozadovaných dat.

Jak bylo uvedeno v předeslé kapitole, sdruzují se lokální sítě do autonomních systémů (AS). Přenos dat, jejichz cílem je uzel nálezející jinému AS nez uzel zdrojový, se odehrává v hraničních směrovačích, vytvářejících páteř Internetu. Obvykle AS zahrnuje více mensích lokálních sítí podnikových nebo univerzitních nebo je AS tvořen jedinou sítí firmy ISP (Intenet Service Provider). Autonomní systémy mohou geograficky sdílet určitou oblast, nicméně jejich hraniční směrovače mohou být od této lokality, kde se oblasti pokrytí AS překrývají, značně vzdálené. Datagramy směřující z jednoho AS do druhého AS (tj. při přenosu mezi lokálními sítěmi nálezejícími do rozdílných AS) musí procházet dlouhou trasu az k hraničním směrovačům a nazpět bez ohledu na to, ze cílový a zdrojový počítač se nacházejí např. v sousedících budovách. Proto je rozumné vytvořit mezi provozovateli internetových sluzeb dohodu o vytvoření dalsího uzlu pro přenos dat mezi jejich AS v místě, kde se AS geograficky překrývají. Taková dohoda se nazývá "peering". Je výhodná nejen pro firmy ISP, které hospodárněji vyuzívají přenosové kapacity vysokorychlostních spojů, ale také pro jejich klienty, kteří samozřejmě poznají, ze datové přenosy probíhají svizněji a plynuleji. Pokud se na provozování "peeringu" dohodne více účastníků, jedná se o multilaterální "peering". Uspořádání multilaterálního "peering" je znázorněno na obr. 3.6.

Správa a řízení sítí

Velký počet různorodých zařízení s rozdílnými systémovými platformami vytváří stále větsí sítě, které se mohou stát značně nepřehledné a porucha nebo nekorektní nastavení některého ze síových komponentů můze způsobit kolaps celé sítě nebo přinejmensím jednoho ze segmentů sítě . Tyto problémy mohou eliminovat nástroje pro řízení a správu sítí, vyvinuté pro sítě TCP/IP. Základním protokolem sady TCP/IP, který podporuje síový management, je protokol SNMP (Simple Network Management Protocol). Princip správy sítě podle protokolu SNMP je znázorněn na obr. 3.7.

Specifikace managementu sítí podle protokolu SNMP zahrnuje tři slozky:

vlastní protokol SNMP, který je jednoduchý protokol typu klient/server, kde klient generuje pozadavky a server na ně odpovídá. SNMP klient je implementován určitým programem v tzv. řídících stanicích (SNMP manager stations). Komunikují se svými SNMP agenty (SNMP agents), coz jsou programy, které jsou implementacemi SNMP klienta. Jsou instalované na sledovaných síových zařízení. Sledovaná zařízení mohou být buď síové servery (user-end systémy) nebo přepínače a směrovače (mezilehlá síová zařízení). SNMP agenti shromazďují informace o svých síových událostech a na zádost SNMP managera mu je předávají. SNMP manager průbězně tyto informace vyhodnocuje a udrzuje si přehled o celkovém stavu provozu na síti. Takto můze být zavčas odhalen blízící se kritický stav sítě. Výsledkem činnosti SNMP managera jsou systémové záznamy, které zaznamenávají stav sítě v určených časových periodách a varovná hlásení, která informující správce sítě o anomálních událostech na sledovaných zařízeních.

Databáze MIB-II (Management Information Base - II) specifikuje, které objekty, z hlediska funkčních vrstev síové architektury TCP/IP, mají být spravovány. Např. se jedná o počet UDP paketů doručených určitému uzivatelskému programu, o počet IP datagramů odeslaných určitým síovým procesem apod. MIB-II zahrnuje informace charakterizující sledované objekty a vazby mezi nimi. Databáze MIB-II má obecný formát, takze implementace správy sítě zalozené na protokolu SNMP různých výrobců mohou vzájemně spolupracovat a na SNMP řídících stanicích se mohou tedy shromazďovat MIB informace od různých SNMP agentů.

Struktura řídících informací SMI (Structure Management Information) popisuje umístění spravovaných objektů v databázi MIB. Struktura SMI určuje přístup k těmto objektům z hlediska protokolu SNMP

Řízená sí

Aplikace pro správu sítě - řídící stanice

Management agent MIB II

Management agent MIB II

Management agent MIB II

Management agent MIB II

Směrovač

Server

Přepínač

Přepínač

Řídící stanice

Obr. 3.7. - Princip správy sítě podle protokolu SNMP

Administrativa Internetu doporučuje, aby vsechny implementace architektury TCP/IP (směrovače, přepínače, pracovní stanice, servery atd.) podporovaly protokol SNMP a databázi MIB-II a byly tak schopné se stát monitorovanými síovými uzly.

Správu sítě zalozenou na protokolu SNMP a databázi MIB-II rozsiřuje novějsí standard RMON (Remote Monitoring) zalozený na sofistikovaných RMON agentech, někdy nazývaných "sondy". RMON sondy jsou buď implementovány v inteligentních mezilehlých zařízeních (např. přepínačích) nebo to mohou být speciální zařízení, která se podle potřeby zapojují do určitého segmentu monitorované a spravované sítě. Databáze RMON MIB je rozsířena o dalsí objekty, takze sonda je schopna dodávat nejen aktuální informace jako SNMP agenti, ale téz informace historické a statistické. Pro tyto informace lze nastavit prahové hodnoty, jejichz překročení vyvolá varovná a poplachová hláseni na správcovské konzole.

U velkých lokálních sítí nebo i rámci sítí rozlehlých je implementace SNMP a RMON monitoringu a správy sítě naprostou nutností.

Závěr - budoucnost Internetu.

Internet je globální sí bez hranic propojující celý civilizovaný svět. Stírá geografické vzdálenosti a hranice států. Internet je systém skládající se z obrovského počtu subsystémů různých typů, z nichz kazdý má svou funkci. Větsina těchto subsystémů jsou koncová uzivatelská zařízení např. osobní počítače a servery, které mohou navzájem komunikovat a sdílet různé technologické prostředky. Pro uzivatele těchto zařízení to znamená časově neomezený přístup k distribuovaných informačním zdrojům a sluzbám. Podporu pro masivní přenosy dat, které probíhají mezi uzly Internetu, zajisuje síová infrastruktura. Ta je tvořena vysokorychlostními a vysokokapacitními spoji propojujícími lokální sítě, do nichz jsou připojena koncová uzivatelská zařízení.

Internet coby komunikační prostředek má nesmírný potenciál. Jeho vliv se promítá do mnohých oblastí lidských aktivit a zdá se, ze má jestě řadu mozností zatím nevyuzitých.