ZAZAKARPATSKÁ UKRAJINA 23.srpna az
1.září 2006
Slození:
Jareček, Jakub (Humus), Fanus, Tomás (synovec), Mirďa, Petr (Alík) a
já zvaný Johny Barvínek horský vůdce Grizzly Prasličák Cassanova
23.srpna 2006: CESTA
trasa: Zilina - Michlovce - U 15215i88p zhorod - Mukačevo - Volovec
První zázitek se jmenoval Slovenské zeleznice. Vsechno s kolejemi příbuzné
vypuklo něco před 4:35 na nádrazí v Zilině. Při dotazu,
jestli je mozno zaplatit u pokladny kartou ochotná paní za přepázkou
řekla stroze "ne" po naleznutí bankomatu a následné otázce, zda-li si teda
můzeme lístky koupit se odpověď k nasemu údivu opět
opakovala - Ne nemůzete, nejdou pokladny, lístek si můzete koupit az
ve vlaku! A taky ze jo. Nás budoucí velký kamarád výpravčí nás dobrou
hodinu přehlízel a to i na cestách kolem naseho kupé. Kdyz uz se chystal
vytáhnout kompjuter na jízdenky, zeptali jsme se ho odvázně, jestli by to
neslo udělat nějak bez lístku? No a kupodivu slo stačila jenom
jedna tisícikoruna do kapsy a následně lístek za 600 Sk, coz vedlo k úspoře
cca 1000 Sk. Ta se náramně hodila na čekací pauzu v Michalovcích :)
Po překonání úmorných kontrol na hranicích nás přivítal nápisy v
azbuce Uzhorod. Tam nám doslova padala ústa, kdyz jsme viděli kontrast
mezi nejluxusnějsím vlakovým nádrazím, které jsme kdy viděli a mezi
nejhorsím stavem kruhového objezdu před jiz zmíněným nádrazím.
Nádrazí bylo sice pěkné, ale informovat se kdy jede vlak bylo vskutku
úkolem nelehkým. Paní u pokladny nás odkázala do vstupní haly, z tama nás
odkázali k pokladně a tak aspoň třikrát dokola. Nakonec jsem
sehnali informace u paní v bufetě. Při koupi jízdenek
zjisťujeme, ze doslo k posunu času a tak si stelujeme hodinky a
veskerou časomíru.
Po bloudění na nástupistě nastupujeme do vlaku, ve kterém má kazdý
vagón svou průvodčí. Az během cesty zjisťujeme, ze vlak
jede az do Volovce, coz se nám náramně hodí a za mensí úplatek (10
hřiven/člověk) jedem az pod poloninu Borzava. Ve vlaku
jestě potkáváme bandu co s námi jela uz i busem přes hranice a tak se
seznamujeme i s flasou slivovice v ruce.
Po příjezdu se někteří s nás vehementně seznamují s
místními domorodci a pak se vydáváme do lokálu na zdejsí speciality. Kde
nejmenovaná část výpravy posilněná cestou zaujímá polohu
čtenář a studuje ruská slovíčka.
Při hledání nocování se tým rozděluje na dvě části, kdy
první tým zaujímá polohu na terase doprovázení hlukem od "diskatěky" a
druhá část neopovrhne loukou nad Volovcem.
24.srpna 2006: POLONINA BORZAVA
trasa: Volovec - Velký Vrch (1581
m n. m.) - Polonina Borzava
Ráno nás v horním táboře probouzí paní sečící trávu. Dává se s námi
do řeči, prý jestli jsme Maďaři Rumuni Slováci? Kdyz se
dozví, ze jsme Česi, tak hned spustí známou ukrajinskou písničku, ze
tam byla, zná Prahu a dokonce tam má dceru.
Slunce uz je vysoko a úspěsně se shledáváme s druhým táborem,
nakupujeme zásoby na dvoudenní pochod napříč poloninou Borzava. Pro
orientaci chleba 9 Kč, vodka 45 az 70 Kč :) Před obchodem
potkáváme ukecanou právničku Ivu z Prahy, která se jestě v povídání
ukáze a napovím, ze se skamarádí s Jarečkem.
Zdoláváme koleje na nádrazí a míjíme poslední obydlí na cestě k vrcholu.
Zde nás zaujal zástup krav, které sly za sebou a aniz by jim někdo
řekl a samy odbočovaly do svých domovů. Následně jsme
zjistili, ze se lidi z vesničky střídají v pasení, ráno lepnou Babusu
po řiti, ta znalecky dojde na křizovatku, kde uz na ni čekají
ostatní kolegyně a pasák(čka) je odvede na pastvu. No a az je
čas, tak je pasák(čka) dovede ke křizovatce a pak uz stačí
jenom vybočit na příslusné odbočce do svého domova.
"Krásnou" cestu střídá "cesta" rozjezděná lesní technikou a nakonec
je vystřídaná chodníčkem, který směřuje prudce vzhůru.
Tam během výstupu funíme a zdoláváme vyvrácené stromy. K nasemu
překvapení vidíme v blátě stopy od cyklistů. Vyházíme z lesa a
vidíme i zdroje kolostop a čumíme z pusou do kořán. Čtyři
cyklisti i s brasny.
Na samotném hřebenu se setkáváme s se známými z vlaku.
Jsem uneseni krásou poloniny a nekončícími plantází borůvek a
brusinek. Na Velkém Vrchu se dáváme do řeči s meteorologem a v zimě
mimo to i členem horské sluzby. Mluví obstojně česky a neustále
chválí českou Skodovku. Překonáváme jeden, druhý, třetí a nevím
kolikátý kopec a pomalu hledáme místo kde to zabačujem. Vybíráme
závětrnou stranu hřebenu. Jareček nenechává nic náhodě a chce
do stanu. Na dobrou noc si dáváme pohádku o stamprle vodky a jdeme na
kutě.
25.srpna 2006: JEZERO SINĚVIR
trasa: Polonina Borzava - Tjuska - Mizgirja - Jezero Siněvir
Přes noc se vyjasnilo a probouzíme se celí od rosy, ale jen co se podíváme
jak vychází slunce a pod námi je rozlité mléko nálada je hned super. A to
jestě ani nevíme, co nás vsecko dneska čeká - na zázitky úplně
naslapaný den!
Kolem 11 hodiny se rozhodujeme sejít z poloniny ať se pokusíme dopravit se
k jezeru Siněvir. Namísto do dědiny Lozjanskij se nám daří sejít
do Tjůsky. Tam jsme udivení počtem satelitů a i tím, kde se
vsude dá přidělat, čím horsí barák, tím víc satelitů.
Procházíme kolem náklaďáku Kamaz a nezahálíme a snazíme domluvit odvoz do
Siněviru. Tetka nás odkáze k magazinu, ze tam poblíz je někdo s
mikrobusem.
V obchodě nějak chybí prodavačka a nikdo kolem neví o zádném
odvozu. Obcházíme baráky a vyzvídáme, jak se dostat aspoň na hlavní cestu
směřující k okresnímu městu Mizgirja. Zklamaní jdeme k obchodu a
k nasemu překvapení přijízdí zmíněný mikrobus. Nemeskáme a
domlouváme odvoz.
Jízda mikrobusem nám ukazuje názorně jak se jezdí na Ukrajině! Jestli
se jezdí vpravo nebo vlevo není důlezité, hlavní je se vyhnout dírám,
popř. vybrat tu nejmensí a nezapomenout v ní kolo. Kdyz je dír míň
tak se to vytáhne az na 90
km/h. Díry nejsou hlavní problém, důlezitý um
řidiče je, aby se úspěsně vyhýbal vsudypřítomným
krávám (zvířata) a někdy i celému stádu. Dalsí velmi důlezitou
auta je mít výrazný klakson - řidiči nezpomalujou, ale vydatně a
vytrvale troubí. Přestoze je jízda podobná tomu, jak kdyz hrbatý padá ze
schodů a brzdí rohlíkem, Alíkovi se úspěsně daří usnout :)
Během jízdy zjisťujeme od řidiče, ze je starostou
Tjůsky a jakmile skončí na úřadě, stává se miniautobusákem.
Nakonec nás veze jestě 15
km k jezeru a jako třesničku na dortu nám a
sobě taky kupuje pivo. Kopne ho do sebe, rozloučí se a jede
domů.
My nemeskáme, procházíme turbázou (branou), kde se platí za vstup jednu
Hřivnu. U jezera vidíme cedule s zákazem stanování, rozdělávání
ohně a sekání dřeva. O koupání ani Ň. Hnedka nás zaujala
zátočina v trochu odlehlejsí části jezera a hned potom ostrůvek
uprostřed, na kterém byla i ukrajinská vlajka a jezdilo se tam na voru.
Před vstupem do vody nám přislo skoda si močit trenky a slipy,
tak to řesíme Adamem. Voda byla studenějsí, ale třech dnech
příjemná. Jak jsme byli vsichni ve vodě, tak jsme se vydali navstívit
ostrov uprostřed jezera. Na ostrově jsme si připadali opravdu
jak banda Adamů, kdyz tráva zaujala funkci trenek. Jareček se vydal
plavat zpátky ke břehu nás vyfotit, kdyz kde se vzali tu se vzali na
břehu u nasich věcí se vynořili dva vojáci a začali na
Jarečka cosik řvát. Jak zmerčili sest dalsích plavců na
ostrově začali soptit jestě víc. V tom okamziku nás napadlo, ze
koupání asi nebyl zrovna nejlepsí nápad a neochotně jsme se vydali na
plaveckou cestu zpátky. Jak pořád vyřvávali, Francek se neudrzel a
pronesl pro něho typickou hlásku "To jsou ale ČURÁCI." Načez
Ukrajinec, znalý z pracovního pobytu v ČR, se rozčertil jestě
víc, začal počítat hlavy a vypisovat bločky. Vsecko toto se
stalo centem zájmu vsech lidí okolo jezera, kteří se nahrnuli vsude okolo
jezera a celí zvědaví čekali co se bude dít. A taky, ze se dělo.
Jakmile "bílé velryby" v podobě nasich bílých prdelí uvízly na
mělčině a vynořili jsme se, jak nás mamky na svět
přivedly spustil se potlesk, pískot a vseobecné nadsení vsech
čumilů okolo. Vojáci byli vyjevení a prý jestli jsme Slováci, hned
jak se dozvěděl, ze jsme Česi spustil: "Vy jebli Česi! To
já udělat u vás deportacija být tu séf, já letím jestě nahatí, vy
fakt jeblí. Jít tu kolem nějaká stará babička ji trefí infarkt. To
bude pokuta" vysvětlování, ze jsme o zákazu koupání nevěděli,
nebo ze to nebylo nikde napsané se míjelo účinkem. Představa vypláznou
100 a
víc hřiven se nám vůbec nelíbila. K nasemu překvapení ukrajinský
voják pokračoval "Máte stěstí, ze tu není séf! Normálně to je za
50 hřiven, ale stačí, kdyz nám dáte 20 hřiven!!!" Nasi reakcí
byl výbuch smíchu a hnedka se tahala flaska a nabízí se vojákům na kost.
Ti ze nemůzou pít ve sluzbě a odebírají se za strom :) Jak se lidé
okolo začínají rozcházet, tak za námi přisli dva Poláci a ptali se,
kolik jsme platili pokutu. My ze 50/osobu. Ochotně vytahují z penězenky
100 hřiven a jdou se koupat.
Po cestě zpátky k turbáze na nás vsichni kývají a zdraví nás. U turbázy
navstěvujeme celí vyhládlí Kolibu a dáváme si Bosč a Sasliky (6 az 8
týdnu staré telecí udělané na ohni) a zapíjíme to Ľvivským pivem. Po
cestě zpátky si Mira zasurfuje po cestě na svých slunečních
brýlích. Na noc se ukládáme pod sirákem (aj Jareček) poblíz jiné Koliby a
magazinu kombinovaného z hospodou.
26.srpna 2006: DRUZBA U JEZERA SINĚVIR
trasa: kotvení u Koliby poblíz Jezera Siněvir
V noci se jasné nebe zatáhlo a začíná prset. Staví se jeden stan do
něhoz se bere Jareček a Mirďa :) Ostatní se vydávají do pro
někoho známého altánku, někteří se jen nechají vést, aniz by
věděli kde.
Ráno se probouzíme v altánku poblíz něčeho mezi obchodem a hospodou a
vedle Koliby. Paní, které patří altánek, se na nás ráno usmívá a ptá se,
jak jsme se vyspali - do růzova, pak nás prosí, jestli bychom mohli v 10h
odejít, ze ji tam mají dojet nějací Česi autobusem.
Ráno pořád prsí a tak se vydáváme ohřát k ohni a uvařit
čaj. U ohně potkáváme Ukrajince (Michalyče), který se s námi
dává do řeči a ptá se odkud jsme atd. Jak zjistil, ze jsme Česi
a je nás sedm ogarů, hned zbystřil. Říkal, ze jsou tu takovým
větsím minibusem a mají tu tak 10 holčin, ať se jdeme seznámit.
Říkáme si co by ne, aspoň bude sranda. Při seznamování se i
probírá kdo co dělá, nejvíc je zaujal Jareček co by "jurista" a jak
jsme Franckovi vymysleli profesi "brače - chirurg", hned se některým
dívčinám očička rozzářila a obdivně sledují Fanusa,
který neví co, proč a jak. Nasi noví přátele nás zvou na Pravý ukrajinská borsč, který se
bude slavnostně podávat v 16h jen co dojdou z výletu od námi az
moc známého jezera. Neváháme stáním na desti a tak se vydáváme zabít čas
do sousední Koliby, kde degustujeme veskeré pochutiny ať uz v pevném nebo
tekutém stavu. Abychom neudělali česku ostudu, kupujeme nejednu
láhvinku vodky a jdeme na druzbový borsč.
Jako stůl poslouzila dlouhá deska kolem
které jsme si vsichni posedali. Do papírových kelímku od Coca-Coly se nalila
jako aperitiv vodka a připilo se na druzbu. Pak si kazdý vytáhl esus se
lzičkou, nebo dostal vypůjčený. Borsč nám fakt moc chutnal
a bylo v něm dokonce i kus
zvance :) Po jídle začala nekontrolovatelná a neorganizovaná debata
s nespočetným mnozstvím digestivů.
Konečným efektem, krom vyměnění kontaktů, bylo postupné
odumírání a odpadávání celého naseho týmu. Dva v ten večer
nejsilnějsí jedinci bloudili po vsech podnicích co byly v okolí 530 metrů (2) a
postupně shromazďovali vsechny do nasí noclehárny - altánku.
27.srpna 2006:
trasa: Jezero Siněvir - Koločava - Bustino - Solotvino
Při ranním čaji jsou uz nasi ukrajinstí přátelé sbalení a
vydávají se na cestu a tak jim vehementně máváme vsím čím to jde. To
jestě ale nevíme, ze máváme i nasim vsem lzičkám, na které jsme ve
večerním shonu zapomněli a na zbytek pobytu byla zachráněna pro
7 hladových krků jen jedna od Miry.
Po snídani se vydáváme opět k jezeru
s nadějí, ze sezeneme nějaký odvoz do města Siněvir
nebo jestě lépe az do cíle naseho dne - Koločavy. Minibusů,
marsrůtek a podobných strojů, které by nás mohly dopravit projízdí
spousta, ale ochota se blízí k bodu mrazu. Vsichni jsou z nějaké
cestovky a odvést nás odmítají, nebo to mají od vedení přímo zakázané.
Obracíme se proto na vojáky, kteří vybírají vstup u turbázy. Prý v dědině
pod náma je nějaký klasik co marsrůtku má a ze ten by nás snad mohl
odvést.
28.srpna 2006:
trasa: Solotvnino - Rachiv - Kasinka - Lazesčina
29.srpna 2006:
trasa: Lazesčina - hora Hoverla (2061 m n. m.) - u hory Petros
30.srpna 2006:
trasa: u hory Petros - Hoverla - Lugy - Rachiv - Solotvino
31.srpna 2006:
trasa: Solotvino - Chrust - Mukačevo - Uzgorod
1.září 2006:
trasa: Uzhorod - Michlovce - Kosice - Čadca - Makov - BEČVY
