Zaměstnání pro mladého barbara

Zaměstnání pro mladého barbara

"Tak drz to pořádně! Jo, tak to drz! A teď bodni! U třikrát zplesivělých koulí Plesatýho Roa, copak se takhle bodá?! Já tě asi naučím, spratku!" Mohutný bas rozdrnčel okna srubu a rozvlnil větve nejblizsí borovice. Z otvoru vyhlédla veverka a asi po sté zapřemýslela, jestli by se neměla odstěhovat. Nebo investovat do spuntů do usí.

"Hej?!" Okna se s třísknutím rozletěla a objevila se v nich hlava krásné zeny s ohnivou hřívou. Její krásu kazil výraz obličeje, momentálně zkroucený do výrazu, který byl něco mezi vztekem a úzasem. "Nechej toho chudáka kluka, Rozčtvrti! Zbláznil ses? Co to zase dělás, ty pitomče?!"

"Coby," zabručel hlubokým basem ohromný muz, stojící před srubem a poskrábal se na zátylku, hned pod okrajem ocelové helmy ozdobené několikrát mohutnými rohy, zkroucenými do spirály. Barbar zaryl spičatou hlavici válečné sekery do země a oběma rukama se opřel o topůrko. "Učím mladýho bojovat, ne? Připadá ti snad, ze ho učím tancovat, či co? Sem mu dal svoji dýku, ta je na něj akorát. Jenomze je blbej jako svisť, copa 11211p1522l k tak se u psí nohy bodá? He? Co mi k tomu řeknes, Valehýro? Myslel sem, zes mi porodila syna, a vono je to takový tintítko." Barbar Rozčtvrť Jámufláknu, syn Hlavohryza Jámufláknu, syna Vytrhsrdce Jámufláknu, blýsknul po svém synovi vzteklým pohledem.

Valehýra se rozzuřila jestě více. "Vzdyť je mu sotva rok, ty pitomče! Zase jsi někde dokazoval to svý oblíbený přísloví hlavou zeď prorazís, stačí mít pořádný rozběh? Úplně ti přeskočilo? Vzdyť tomu chudákovi je teprve rok! Sotva se udrzí na nohách a ty uz na něj se zbraněma, ty barbarské nemehlo! Ta tvoje zatracená sekera má víc rozumu nez ty! No podívej se na něj!"

Synek, honosící se dětským jménem Vsechnypobij (pro otce) a Michal (pro matku), pustil dýku, na palec stejně dlouhou, jako byl kluk vysoký, a padnul na zadek. Začal popotahovat.

"Mě taky učili uz od mala a podívej se, kam sem to dotáh."pokousel se vzdorovat barbarský válečník, známý svým trikem, kdy jediným seknutím sekery rozčtvrtí tři nepřátele a za mimořádně příznivých okolností (nebo nepříznivých, zálezí na tom,jak se to vezme) i jednoho přítele stojícího vedle něj. Za dva roky manzelství uz sice zjistil, ze hádku větsinou prohraje, ale vzdát se bez boje nemohl. Stovky barbarských předků by se obraceli v masových hrobech, případně zaludcích hrozivých příser (a v případě praprapradědka Prospikujho ve skleněné vitríně jednoho často podceňovaného čaroděje, který se specializoval na petrifikační magii), kdyby se jejich potomek nepustil do boje.

"Jo, je z tebe starej pitomec, který si pod pojmem pracovat hlavou představuje, ze nepřítele umlátí vlastní hlavou!" vykřikla Valehýra a zmizela v okně, aby o chvíli později vyletěla ven a vzala brečícího synka do náručí. "Přístě budes zkouset, mladej dokáze uhnout sípu, ze jo, ty pitomče!"

Veverka se rozhodla. Začala si balit kufry. Nastěstí si rychle uvědomila, ze nemá ani kufry, ani co do nich zabalit, takze její vystěhování proběhlo rychle a bez problémů. Na novém místě, v jabloni hned za kovárnou, snad najde klid. A kovářova syna, který včera konečně odhalil tajemství střelby z praku.

"Nóó." Nácvik boje proti lučistníkům měl Rozčtvrť naplánované na odpoledne, jakmile kluk zvládne základní pohyby, ale připadalo mu netaktické zmiňovat se o tom své rozběsněné manzelce. Obzvlástě za situace, kdy se sotva metr od ní nacházela hromada polen, kterými se dalo krásně máchat.

"Natluč si sakra do hlavy, ze kluk se musí nejdřív naučit pořádně chodit a mluvit, nez ho můzes učit ty svoje kousky! Je ti to jasné? Nebo kluka seberu a odjedu k mamince!"

Při zmínce o tchýni se barbarovi málem roztřásla kolena. Nez se s ní seznámil, povazoval za nejhorsí dračici samici draka krvezíznivého. Po seznámení přiřadil dračici krvezíznivou mezi potenciální domácí mazlíčky, které by mohl případně chovat doma.

"Sem to myslel dobře." pokusil se to alespoň trochu uhladit. "Sem si říkal, ze bych se měl o kluka taky starat, ať to není vsechno na tobě." pracně hledal slova. Valehýru nastěstí její výbuchy přecházely stejně rychle, jako jí popadaly. Větsinou po té, co o něj něco přelomila nebo rozbila. Jestě ze jsem si na to cvičení navlíknul zbroj, pomyslel si.

"Jestli ho chces vychovávat, tak ho uč mluvit. Na rvačky má jestě času dost!" Valehýra se stále tvářila vztekle, ale větsina páry z jejího kotle uz vyprchala.

"Vzdyť sem ho učil," namítnul Rozčtvrť.

"Jo, to jo," Valehýra se chtěla chytnout za hlavu, ale na poslední chvíli si vzpomněla, ze v rukách drzí syna. "Větsinou je první slovo, které děcko řekne, máma. V některých případech táta, to je jestě přijatelné. Ale co jsi naučil naseho malého ty? Co bylo jeho první slovo?"

"Zabij!" pravil pysně Rozčtvrť. Svůj první pedagogický úspěch oslavil láhví domácí kořalky. V kocovině, kterou druhý den trpěl, se bolest, způsobená přelomením dubové násady smetáku o hlavu, docela ztratila.

"Místo abys ho učil mluvit, tak do něj pořád hučís ty svoje bojová hesla! Uz mi s tím fakt lezes na nervy. Jen se na něj podívej!" Chlapec přestal natahovat, teď jenom tise koukal na hádku mezi dospělými. "Řekni něco, Míso!" nakázala mu matka. "Za.." Chlapec zaváhal. Doslo mu, ze matka, která ho drzí, je přece jenom blíz nez otec, takze asi bude lepsí, kdyz potěsí ji. "Máma?" zeptal se váhavě. "Máma!" zavřískl znovu, kdyz bylo jasné, ze je to správná odpověď.

"Pojď, máma ti dá papu. A ty se mi nepleť na oči, Rozčtvrti!"

"Vsak počkej, az kluk trochu vyroste," zabručel si pro sebe Rozčtvrť. Velice potichu, jen tak pro jistotu. "A pak z něho bude pořádnej barbar. Che, jestě uvidís. Jsem zvědavej, jaký jméno si vybere, az bude dospělej." zasnil se.

Roky (a přelomené násady ke smetáku) plynuly a chlapec se zdárně vyvíjel. Rozčtvrť sice reptal, ze je neduzivý, slabý a neschopný, ale v skrytu duse měl z chlapce docela radost. Jenom snahy manzelky o chlapcovu dusevní výchovu nesl docela nelibě. Čtení a psaní se sice můze někdy hodit i barbarovi, ale.

Chlapec navíc dával "civilizovaným" věcem přednost. Jistě, některé výdobytky civilizace byly docela fajn, třeba dobývací vozy, katapulty a zdravotní pojistění, ale přece jenom, barbar by měl mít sekeru nebo meč a hromadu mrtvých nepřátel kolem sebe. A taky spoustu zlata, vína a krásných ochotných. tady Rozčtvrťovy myslenky zakoply a jejich majitel se ustraseně rozhlédl, jestli někde poblíz není Valehýra, který mu na téma nevěra řekla nijak zvlásť uklidňující věci. A někdy měl Rozčtvrť pocit, ze mu dokáze číst i myslenky. Jako třeba tenkrát na trzisti, kdyz potkali tu krásnou otrokyni ze Saabu. Nakopnuté koleno od té doby fungovalo spolehlivěji nez barometry, předvídalo desťové srázky s přesností na dvě desetinná místa.

Uf, nikde kolem. Rozčtvrť si na chviličku dovolil nebezpečný luxus divoké představy plné černovlasých, zrzavých, blonďatých a předevsím kozatých mladých otrokyň. Představy přerusil pohled na věc, kterou drzel malý Vsechnypobij v ruce a zjevně ji se zájmem studoval. Kniha!

"Copak to más, mladej?" zeptal se otec syna tónem, který sděloval potomkovi, ze ať bude odpověď jakákoli, rodiči se zjevně líbit nebude.

"Eeee. Eeee.." Mladík vyděseně zvednul pohled. "No, é, vís tati." V hlavě se mu objevila spásná myslenka. "Vís jak jsi mi říkal o tom, jak můzu pouzít obyčejné věci, které se vsude mozně válí, jako improvizovanou zbraň v případě překvapení?" Otec přikývl, i kdyz měl pocit ze on říkal spíse něco jako: "Dyz tě někdo překvapí, koukni kolem a chmátni první věc, která je dost velká, tězká nebo tvrdá. Divil byses, čím vsím můzes někomu roztřískat kebuli."

"No tak jsem uvazoval a přemýslel, jak by se dala pouzít taková knízka. Podívej je velká a tězká, navíc díky tomu kování dost nebezpečná. A kdybych si nechal udělat zvlástní naostřené kování, mohl bych s ní někomu snadno useknout hlavu, nemyslís?" Rozčtvrť automaticky, nez si uvědomil co dělá, přikývnul. Kluk se zjevně dostával do ráze. "Představ si, jaká by to byla nádherná skrytá zbraň! Kdo by se na tebe podíval, řekl by si jenom á, dalsí knihomol a pak by stačil jenom jeden přískok a bum."

"Dobře, dobře, vyhráls. Ale teď pudes se mnou a ukázes mi, jak sis zapamatoval moje lekce o skrcení. Kovář povídal, ze u Lysčího kopce viděl medvědí stopy."

"Tak synu, blízí se tvoje osmnáctky, uz budes definitivně dospělej! Vís, co to znamená? Budes si moct vybrat vlastní jméno, podle prvního hrdinského činu, který se rozhodnes spáchat! Uz más nějakou představu, co to bude?"

"Mám tati," usmál se mladík.

"A co to bude? Povídej!"

"Ne, tati. Bude to překvapení."

"Hmm. No, věřím, ze tradici naseho rodu nezklames! A jó, to by mě zajímalo."

"Co, tati?"

"Proč pořád chodís do města? Co je tam tak zajímavýho?"

"Mají tam zvěřinec nebezpečných příser, tati. Chodím se tam na ně dívat."

"Dívat?" zahučel podezřívavě otec. "Na co, proboha?"

"No oni tam mají dost mizerně udělané klece," rozváděl syn dávno připravenou krycí historku. "A já počítám, ze jednou se jim některá z těch mrch dostane ven. No a kdyz tam budu, tak si budu moct vyzkouset to trhání hlav, jak jsi mi ho posledně popisoval, tati."

Rozčtvrtěm projel záchvat otcovské pýchy. Mozná má ten kluk pár chybiček, je takový mensí, nevyvinutý, ale co mu řekne, to si zapamatuje. A ta vychytralost! Mazané, na to bych já nepřisel. Na druhou stranu, kdy by tam vlezl v noci, roztáhnul mříze a zakroutil vsem obyvatelům zvěřince včetně hlídače krkem, byl bych na něj jestě pysnějsí, ale nemůzu po něm chtít vsechno.

"Výborně, chlapče! No, konec zábavy, teď ti ukázu jednu věc." Zaváhal a rozhlédl se. "Maminku jsi nikde neviděl, ze?"

"Ne tati, prý jede navstívit babičku."

"Fajn, takze vís jak má máma ty svoje přísloví, kterýma nás občas otravuje, ne? No, tak dneska ti ukázu, ze větsina z nich jsou jenom kecy. Vidís tamhleto prkno? Takze jedno z těch přísloví tvrdí, ze hlavou zeď neprorazís, ale já po pár pokusech zjistil, ze vsechno zálezí na tom, jak velký rozběh si připravís."

"A je to tady! Synu, od dnesního dne ses dospělej! Pobijvsechny."

"Michale!" vlozila se do řeči Valehýra.

".Dneska tě tak oslovuju naposledy. Podle nasí tradice se dneska rozhodnes pro svý nový jméno a spáchás skutek, kterým se uvedes mezi dospělý! Hurá!" zařval Rozčtvrť. "Tak, napínás mě s tím uz skoro rok. Co sis vybral?" Valehýra se vítězoslavně usmála. Ha, tak jí to řekl?

"Tak." Mladý barbar se postavil. "Asi to pro tebe bude překvapení, tati."

"No povídej! Povídej, zatraceně!"

"Vís, co je to balet, tati?"

"Coze?" Rozčtvrť vytřestil oči. "Jakej balet? To je to pitomý tancování, ne? Co to s tím má co společnýho?" Podezřívavě zamhouřil oči. "Chces povrazdit ty pitomce? Sice by to byl pro svět dobrej skutek, ale na ty by stačila jedna rána rezavým mečem. Na vsechny najednou."

"Ne tati. Chci se k nim přidat."

"COZE?!?!?! !" zařval Rozčvrť z plných plic, tak jako snad nikdy.

Kdyz se rozptýlil prach, který rozvířil pád střechy, Rozčtvrť otázku zopakoval, jenom trochu mírněji. Vesnický meteorolog o půl míle dál vztekle rozslápl nebohou rosničku, která místo bouřky předpověděla mírně zatazeno.

"Přidám se k baletu, tati. Vzdycky jsi mi říkal, ze muz má znát své místo a mít svůj cíl. A já se chci stát baletním tanečníkem, tati, takze si volím jméno Balet. Vím ze je to pro tebe trochu zklamání." Čerstvě pojmenovaný barbarský baletní tanečník Balet Jámufláknu raději zmlkl. Tusil, ze to táta spatně vezme, ale tohle.

"VYPADNI! Táhni z mého domu. teda z trosek mého domu, ty lumpe! Jak jenom můzes! Ty! Ty." Stárnoucí barbar se chytil za hruď a sklonil se. Valehýra se přestala vítězoslavně usmívat a rychle přistoupila k manzelovi, objala ho kolem ramen. Rozčvrť něco sípal, tvář, před chvíli rudou, měl teď úplně bledou.

"Asi bys měl raději jít, synu. Hodně stěstí, Míso.teda Balete."

"Mějte se, mami. Ahoj tati. Poslu vám pohled."

"Potřebuju dovolenou, mámo. Jak mi to jenom ten kluk mohl udělat." bědoval Rozčtvrť na lavičce před pobořeným srubem. Zhluboka se napil kořalky. "Jak jenom mohl."

"Přece bys mu nechtěl stát v cestě ke stěstí, táto. Je nová doba, barbaři uz trochu vycházejí z módy," utěsovala ho Valehýra. Sama byla na syna pysná. Balet! Dobře jsem ho učila, kluka!

"Pojedeme na dovolenou, musím se trochu odreagovat. Slysel jsem, ze u Černé Věze se zase začali rojit goblini, tak jsem uvazoval, ze bych si jich pár rozčtvrtil."

"To zní zajímavě, tati. Mohl bych jet s tebou?" ozvalo se ním. Rozčtvrť se bleskově otočil. Za ním stál jeho syn, oblečený ve zbroji, vyzbrojený mečem a velice zkrouseným výrazem na tváři.

"Vís tati, já si to rozmyslel. Jméno uz sice změnit nemůzu, ale přece jenom asi ze mě bude lepsí barbar, nez baleťák." povzdychl si. "Takze. odpustís mi, tati? Sám jsi mi říkal, ze jsi jako mladej udělal spoustu pitomostí."

Rozčtvrť naprázdno zaklapal pusou, nevěděl, co říct. Vstal.

"Zádný srandičky, kluku? Myslís to vázně?" zeptal se nevěřícně.

"Ano, tati. Půjdeme na ty gobliny? A az se vrátíme, tak jsem uvazoval, ze se půjdu poptat do místní pobočky Zabijeme je pro vás, jestli nepotřebují lovce odměn." nadhodil Balet.

"Tak se mi to líbí! Na gobliny!" zařval Rozčvrť, který sice synovu změnu názoru nechápal, ale o to větsí z ní měl radost.

"Jakto?" konečně nasla Valehýra správné slovo.

"Nóó." zaváhal Balet.

"Tak jakto ze sakra nebudes zatracený baleťák, můzes mi to vysvětlit?"

"Vís mami. byl jsem tam a oni."

"Co oni?"

"Ze to prý nepůjde. Mám pocit, ze by se mi ředitel baletu nejraději vysmál, ale z nějakého důvodu ze mě měl strach."

"Jakto ze to nepůjde?"

"Nó, on mi řekl."

"Co? Tak vymáčknes se konečně?"

"Vís, řekl mi, ze to je ode mě hezké, ze chci k baletu, ze to sice umím hezky, to co jsem mu ukázal, ale ze on mě prostě vzít nemůze a ani zádný jiná baletní skupina."

"Proč?"

"No, nejdřív povídal něco o nosnosti parket a pak mi přímo řekl."

"Tak pokračuj."

"No, ze se mám nad sebou zamyslet. Na balet mi chybí fyzické předpoklady. Nebo spíse. nadbývají."

"Nadbývají?"

"Prý barbar, který měří na výsku dva metry deset a vází skoro dvěstě kilo, o botách patnáctkách nemluvě, prostě nemůze balet dělat. Nechápu proč."