ALTE DOCUMENTE |
Od okamziku vzniku této stránky dostávám pravidelně dotazy týkající se čistění mincí, které vyvolala částečně i moje poznámka v článku "Kolik za?", kde nabádám numismatické laiky k tomu, aby mince nečistili. Rozhodl jsem se tedy tomuto tématu věnovat podrobněji.
Na úvod bych chtěl zdůraznit, ze celkovému vzhledu mince můzete čistěním nejen pomoci, ale často neodborným čistěním můzete minci i doslova zničit! Drzte se proto následujících rad:
Následující rady by měly být pro ty, kdo mince sbírají či hodlají sbírat a rád by si zlepsili vzhled své sbírky vyčistěním některých mincí. Teze, ze by do sbírky měly být zařazovány vzdy pouze vyčistěné, dnes jiz bez výhrady neplatí. Často je lépe minci nečistit, nez ji neodborným čistěním poskodit. Některé moderní mince není třeba navíc čistit vůbec.
V zásadě rozlisujeme čistění mechanické (např. odstraňování nečistot vodou stětečkem, čistění hadrem, gumování nečistot apod.) a čistění chemické (mýdlo, kyseliny, saponáty, zubní pasta, pouzití speciálních přípravků na čistění kovů). V některých případech jsou obě metody kombinovány (čistíme-li Sidolem, odstraňujeme nečistoty hadrem, na nějz jsme přípravek nanesli apod.). Dalsím typem čistění je čistění pomocí ultrazvuku. To mohu doporučit obecně pro vsechny kovy, ale pro malou zkusenost s touto metodou raději opět na běznějsí mince. Nicméně drobná římská stříbrná mince, kterou jsem za tímto účelem poskytl známému očnímu optikovi, vypadala po vysistění ultrazvukem excelentně!
Rozhodnete-li se minci čistit, měli byste v prvé řadě pouzít obyčejnou teplou vodu. Minci ve vodě často stačí často vykoupat, případně několik minut odmočit. Nepustí-li spína, pouzijte saponát či mýdlo. Často stačí namydlit ruce a v namydlených rukou minci promnout. Vzdy je třeba nakonec minci velmi dobře ve vodě opláchnout a nakonec dokonale vysusit (hadrem, případně lépe fenem). Pro dnesní moderní dobu mám jeden zlepsovák. Určitě vsichni znáte houbičky na mytí nádobí. Taková houbička (např. uz pouzitá a na mytí nádobí jiz nevhodná) je téměř ideální pomůckou pro čistění mincí. Na stranu s houbičkou naneseme mýdlo, které se spolu s vodou vsákne do houbičky a tvoří pěknou pěnu, kterou dostává mince po dávkách. Druhou stranu (s umělohmotnými drátky) můzeme pouzít místo doporučovaného dětského kartáčku na zuby na opatrné odstranění nánosu měděnky, který nepovolil při pouhém mytí mýdlem či saponátem.
ZLATO
Zlato je dosti odolné proti korozi a zlaté mince se navíc vyskytují převázně v dobré zachovalosti. Obvykle stačí zlatou minci omýt v teplé vodě. U zlaté mince se vsak můze vyskytnout problém, jak odstranit nepříjemné červené skvrny vzniklé na minci působením záru. Pro tento případ se doporučují speciální postupy zalozené na speciálním louhování mince v kyselinách a roztocích (např. "vykoupání mince ve čpavku"). Závěrem upozornění - zlato se rozpoustí ve rtuti! Pozor tedy třeba na rozbitý teploměr...
STŘÍBRO
Nejprve zkuste teplou vodu, případně saponát či mýdlo. Pokud to nepomůze, pouzijte některý z následujících postupů:
- u hůře zachovalé mince, která je zaslá, doporučuji mechanické odstranění nečistoty překvapivě jednoduchým (a účinným) způsobem - potřebujete obyčejnou měkkou gumu na mazání a minci prostě mechanicky "vygumujte" - přinásí to překvapivě pěkné výsledky a mince se rovněz moc neponičí, na gumu moc netlačte, raději totéz místo gumujte déle, aby nevznikly nezádoucí mikroskopické rýhy na minci - nehodí se pochopitelně na lépe zachovalé mince, kde vsak větsinou pomohou voda a mýdlo;
- případně lze pouzít dětskou zubní pastu (nanést na hadřík a minci vyčistit v ruce), ale to uz je chemie, takze doporučuji opatrně;
- toto je osvědčený starý a vcelku bezpečný
postup čistění stříbrných mincí - mince vlozíme do nějaké
skleněné nebo umělohmotné misky (vyhovují např. misky
fotografické či víčko od polárkového dortu) - poté mince zalijeme
roztokem kyseliny citrónové přiblizně v přírodní koncetraci
(mozno i trochu silnějsí roztok, velký vliv na rychlost čistění
to ale nemá) - takto necháme lezet několik dní, obvykle stačí dva az
tři dny, doporučuje se roztok 1x az 2x denně měnit,
kyslině můzeme v závěrečné případně pomoci měkkým
(!) hadříkem;
- místo kyseliny citrónové se dá s úspěchem doporučit i obyčejný
ocet (8% kyselina octová);
- alternativou je rovněz opakovaná koupel mince v alkoholu;
POZOR! Nikdy nečistěte v kyselině či alkoholu společně stříbrné mince s různým poměrem stříbra a obecného kovu! Při chemickém čistění se z mince někdy uvolňují zbytky mědi, které mohou lesí stříbrné mince naopak znečistit. Důrazně doporučuji čistit mince buď jednotlivě, nebo společně vzdy jen mince stejného zrna.
- následující urychlovací postup lze pouzít u vsech stříbrných mincí, dokonce i u mincí, které byly razeny jako proof (jak se můzete dočíst v části "zachovalosti", proof mince vyjmutá z originálního obalu by nadále neměla být jako proof označována); minci tedy zabalte do měkkého hadříku a povařte cca 5 minut v roztoku kyseliny citrónové (stačí tak jedna kávová lzička do 3 dcl vody) - temné skvrny ze stříbrné mince zmizí, spína v ideálním případě zůstane na hadru, jednou se mi vsak ale stalo, ze se z mince razené jako proof "sloupl" spolu se spínou i jakýsi film a na minci zůstaly světlé skvrnky (jednalo se o československou stříbrnou pamětní minci z 80. let - snad to byl Zápotocký).
MĚĎ a její slitiny (MOSAZ BRONZ
U mědi platí více nez u ostatních kovů, ze jediným bezpečným způsobem čistění by měla být teplá voda. Platí zásada, ze by se při čistění mincí neměla zničit originální, tzv. uslechtilá, patina. Stará měděná mince by měla mít právě vzhled staré mince. Od uslechtilé patiny (hnědá či krásná modrozelená okysličená vrstva kovu) musíme odlisovat patinu neuslechtilou, např. houbovitou měděnku, kterou bychom zase měli na druhou stranu z mince pokud mozno vzdy odstranit. Kromě teplé vody je mozné ve speciálních případech pouzít následující postupy čistění:
- u hodně zaslých a jinak téměř bezcenných mincí lze na korozi či na měděnku pouzít měkký dětský zubní kartáček, případně s málo agresivní pastou na zuby (vyzkousejte vsak vzdy nejprve např. na bezcenném krejcaru 1851A, nez se pustíte do tereziánských krejcarů);
- zajímavým způsobem odstraňování měděnkových skvrnek je pouzití epoxydové pryskyřice - stačí na "napadené" místo kápnout jednu kapku tohoto lepidla a po určité době (zpravidla druhý den) se pak takový "ostrůvek" z povrchu mince odloupne a ve větsině případů na epoxydu zůstane i měděnka;
- obsahuje-li mine pouze rusivé tmavějsí skvrny (tj. mince je napadená a "zadělává" se nám na korozi), literatura doporučuje "zesvětlit" tato místa opatrným nanásením 10% roztoku kyseliny citronové, je-li na minci takových skvrn víc, je mozné minci do roztoku kyseliny citronové ponořit, ale pozor, příjdeme často i o uslechtilou patinu; minci necháme v roztoku ponořenou několik hodin, raději vsak ne déle nez jeden den;
- literatura se někdy zmiňuje i o celkem účinném mechanickém čistění měděných mincí pomocí mosazného kartáčku - já sám to nezkousel, ale vzhledem k tomu, ze měď je tvrdsí nez mosaz, nemělo by dojít k poskození základního kovu;
- u zaručeně zcela bezcenných minci pouzijte klidně chemii (sidol, neoxid apod.), ale je to na vlastní riziko! měděná mince by se nikdy neměla lesknout jako zlato;
- toto není ani tak metoda čistění, ale spíse jakési nejjednoduzsí metoda restaurace mince - staré měděné mince bývají často tak otřelé, ze jsou jejich opisy často zcela nečitelné - někdy pomůze jednoduchý trik - stačí minci polozit na rozzhavený kov, či nahřát nad sporákem - detaily mince vystoupí z povrchu a mince je tak snáze určitelná, opět pouzívejte vsak pouze u takových mincí, která nejdou určit jinak, někdy je vsak mince tak otřelá, ze uz nepomůze ani ten oheň. Nad plamenem či na sporáku vsak můze dojít k nezádoucímu zabarvení mince. Takze volte dobře a opět opatrně!
Z řady mincí vyrobených ze slitiny mědi a dalsích kovů trochu vybočují mince bronzové. Bronz je slitina mědi a cínu. V kvalitním bronzu převazuje vyssí podíl mědi a takové mince se pak čistí stejně jako mince měděné. U mincí vyrobených z ekvalitního bronzu s větsím obsahem cínu vsak můze nastat dost nepříjemná oxidace (tzv. "zelená rakovina" bronzu), která je obdobou "cínového moru" (viz níze pod heslem "cín"). Proti rakovině bronzu se bojuje velmi tězko - u lacinějsích kusů zkuste podobný postup jako v případě "onemocnění" mince cínovým morem. Mě se osvědčilo opakované zahřátí nakazených římských bronzových mincí ve vodě na bod varu a jejich následné ususení za pomocí měkkého hadříku a fenu.
Jako zajímavost pro chemiky: odborná literatura (např. Nohejlová - Prátová) doporučuje nakazenou bronzovou minci několik dní ohřívat na teplotu 30°C, poté potřít asfaltem rozpustěným v terpentinu a po čtvrt hodině otřít. Nevím, nezkousel jsem. Takové vědecké metody vsak nejsou nic pro mě ...
Na staré bronzové mince patří specializované
archeologické vybavení a nikoliv chemická čistidla!
V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEPOUŽÍVEJTE CHEMII NA ANTICKÉ MINCE!
ZINEK
U zinku máme často jeden nepříjemný problém - bílé skvrnky na mincích, tzv. mor nebo "bílá nemoc" - tyto skvrny se stejně jako klasický rez vlivem vnějsího prostředí a postupem času rozsiřují.
Osvědčené metody čistění jsou tři:
- mince hůře zachovalé s bílými skvrnami lze
"vylouhovat" a v roztoku jedlé sody a vody a poté vyčistit
hadříkem;
POZOR! Tento způsob je VELMI NEBEZPEČNÝ! Minci takto koupejte max. 10
minut a po vyčistění hadříkem ji vzdy velmi dobře
opláchněte mýdlovou vodou. V zádném případě se nehodí na vzácné
mince, kde je riziko poskození! Nicméně tímto čistěním zmizí ony
otravné bílé skvrnky a pote se jiz větsinou ani znovu nevytvoří -
ieální pro bězné Německo či protektorát.
- následující "tajný" recept na
vyčistění mincí mi prozradil jeden starý numismatik coby mladému
elévovi jestě za totality:
-zinková mince se mírně potře olejem na sicí stroje (jestě lépe
vsak olejen na zbraně) a poté se tře mezi prsty, případně
hadříkem - mince pak zůstane ve slusném stavu po dlouhou dobu,
doporučuji opět vyzkouset nejprve na nějaké bezcenné minci,
někomu se trochu zčernalá mince nemusí moc zamlouvat;
- literatura doporučuje ponořit minci na 5-10 minut do 2% roztoku kyseliny fosforečné (na 1 litr vody 20 ml kysliny fosforečné), následné důkladné opláchnutí a vyčistění mince mosazným kartáčkem, poté je včak třeba minci na 10 minut ponořit do tzv. pasivační lázně (30g dvojchromanu draselného rozpustěného v litru vody) - jednou jsem vyzkusel za asistence mojí sestry, která je středoskolská učitelka chemia, a s uspokojivými výsledky, ale tato metoda mi k srdci nepřirostla.
HLINÍK
Jedná se větsinou o bězné, často bezcenné mince, je-li tomu tak, zkuste cokoliv, v krajním případě i chemii (sidol apod.), stejně to větsinou moc nepomůze u minci, které jsou opravdu zaslé. V kazdém případě vsak poté minci důkladně omyjte teplou vodou a vysuste fenem. Někdy pomáhá mechanické odstranění spíny a omytí mince v saponátu (mýdlo se v případě hliníku přílis nedoporučuje) a teplé vodě, někdy opět i obyčejná měkká guma, ale tady pozor, "gumování" můze zanechat na měkkém hliníku stopy!
ŽELEZO a NIKL
U běznějsích zelezných mincí z horsího kovu opět případně pouzijte i chemii, nejlépe vsak začněte opět teplou vodou se saponátem či mýdlem. Nikl (a ponikované či jinak "nerezově upravené" zelezo) ale vydrzí opravdu dost, nekvalitní zelezo bývá zase obvykle dost zaslé, často se rzí. Nastěstí v případě zeleza se opět větsinou jedná o málo cenné mince. (Ale i tady existují výjimky!)
V případě moderních "zelezných" mincí s nerezovou úpravou větsinou stačí mince omýt vodou v saponátu. Obdobné platí i pro nikl. Na mince z čistého niklu můzeme s úspěchem pouzít i postup s jedlou sodou popsaný u zinku, případně "vygumování" nečistoty měkkou gumou.
Na zelezné mince z nekvalitního kovu se pouzije obdobná fosfátová lázeň jako na mince zinkové, ale v poloviční koncentraci (na 1 litr vody tedy 10 ml kysliny fosforečné). Postup je rovněz obdobný jako u zinku,1 do pasivační lázně se vsak mince ponoří na delsí dobu - cca na 30 az 40 minut.
CÍN
Cín není nastěstí jako mincovní kov přílis rozsířen. V devatenáctém století se z něj vsak vyráběly v hojné míře drobné lidové medailky, existují vsak i dost vzácné cínové mince. Čistění cínových mincí a medailí má rovněz svá specifika.
U zaspiněných cínových mincí se rovněz doporučuje pouzít osvědčený recept - obyčejnou teplou vodu s mýdlem. Velký problém ale nastává, kdyz je mince napadena tzv. cínovým morem. Cínový mor je chemického původu, dostane-li se cínový předmět do prostředí s okolní teplotou mince pod -18°C nebo nad +160°C, mění strukturu a kov se mění na bílý prásek.
Pozor! Cínový mor je nakazlivý! Nepřechovávejte proto nikdy společně nenakazenou cínovou minci s jiným cínovým předmětem, který je morem nakazen!
To platí v trochu omezené míře bohuzel i pro nazelenalou neuslechtilá patina bronzových mincí, která je mezi numismatiky známa jako "zelená rakovina" bronzu (viz výse).
Doporučuje se nakazené kusy zcela oddělit, případně zavařit do igelitového sáčku. V dnesní době se jiz bězně prodávají malé sáčky "na léky" uzavíratelné speciálním umělohmotným "zipem". Vřele doporučuji.
A jak bojovat proti cínovému moru? Literatura uvádí různé metody zalozené na zahřátí či vyvařování mince v roztoku obsahujícím dekalcifikační látky. Některé prameny uvádějí např. dvouprocentní roztok kyseliny solné. Z vlastní zkusenosti ale vím, ze to moc nepomůze.
OLOVO
Nastěstí ani olověných mincí není mnoho. Existují vsak dobové padělky z olova nebo jeho slitin (např. padělky rakouskouherských zlatníků). Nezkorodované olovo se čistí opět pouze teplou vodou. Neznám zádný způsob jak čistit zkorodované olověné mince. Žádnou dostupnou metodu jsem nenasel ani v numismatické literatuře. Zkorodované olověné mince proto doporučuji po vsech zjistění nechat tak, jak jsou. Chemická reakce olova se vzduchem vytváří zvlástní na povrchu dost tvrdý povlak, pod tímto povlakem bývá vsak kov přeměněný na prásek. Čistěním se zkorodovaná olověná mince můze nenávratně poskodit či dokonce zcela zničit!
Zdroje:
Předevsím vlastní zkusenosti autora a dále:
* Em. Nohejlová - Prátová: Základy numismatiky
* Jindřich Marco: Jak sbírat mince
* Jan Bukvic: Čistění a konzervace mincí
/Více
nez rok po napsání tohoto článku se mi v září 2002 dostala do ruky
tato dosti odborně psaná, avsak velmi zajímavá, publikace - tak jsem tento
článek ex-post doplnil i o pár zajímavých a praktických rad z ní./
|