Úvod do ekonomie

Úvod do ekonomie

Základní ekonomické pojmy a vztahy

Ekonomie

Ekonomie jako kazdá věda má svůj pojmový aparát, pomocí něhoz budeme schopni postihnout souvislosti hospodářství a proniknout k základním poznatkům ekonomické teorie. Přesné uzívání pojmů nám umozní definovat ekonomii a její předmět zkoumání. Ekonomie má mnoho potřeb a řadu disciplín.

O definování ekonomie jako vědní disciplíny se pokousela celá řada autorů. Ekonomie v sobě obsahuje řadu "skol" a směrů, které jsou ve svých východiscích a tedy i ve vymezení předmětu zkoumání, často protichůdné. Některé definice jsou zjednodusující, jiné přílis siroké. Ekonomie je společenskou vědou, její zkoumání musí vycházet z reality ekonomického zivota společnosti. Zkoumá jednání a rozhodování lidí a také vztahy mezi lidmi v procesu výroby, rozdělování, směny a spotřeby. V současnosti se téměř na kazdém kroku přesvědčujeme o tom, ze stále více politických, ekologických, zdravotních a podobných problémů kazdodenního zivota velmi úzce souvisí s ekonomií. Základním předpokladem, na kterém ekonomie staví, je předpoklad racionálního chování člověka. Subjekt stojí před rozhodnutím, jak z omezených zdrojů maximalizovat efekt.

Ekonomie je věda, která studuje způsob, jakým lidé a společnost pouzívají vzácné, omezené zdroje k výrobě uzitečných statků a sluzeb a jak si tyto statky a sluzby rozdělují pro současnou i budoucí spotřebu a vzájemně směňují.

Vzácnost

Základní otázkou obecné ekonomické teorie je, jak zajistit proporce mezi zdroji a lidskými potřebami. Zdroje jsou pro člověka omezené. Stejně omezený je i čas. Omezenost zdrojů vede ke vzácnosti statků, tj. zbozí a sluzeb. Vzácnost nás nutí dělat ekonomická rozhodnutí výběru.

Protoze disponibilní mnozství zdrojů je omezené vzhledem k potřebám, volba o pouzití určitého zdroje pak znamená, ze určitý výrobní zdroj nemůze být pouzit pro jiný účel. Vzácnost znamená, ze společnost nemůze uspokojit se společenskými zdroji vsechna nase přání, po kterých touzíme. Tak jako v domácnosti nedostává kazdý její člen vse, co by chtěl, tak ani společnost nemůze dopřát kazdé rodině takovou zivotní úroveň, jakou by chtěla. Větsina statků je vzácných (ekonomických), jejich mnozství je mensí nez je mnozství potřebné k uspokojení lidských potřeb. Vzácné statky, mají-li být k dispozici, musí být produkovány. Kromě vzácných statků existují volné statky, které jsou volně dostupné, nacházejí se v přírodě a jejich mnozství převysuje lidskou potřebu. Takových statků je vsak velmi málo, patří mezi ně například vzduch a voda. Statek můze měnit své zařazení mezi volné nebo vzácné, podle situace, ve které ho zkoumáme.

Základní ekonomická otázka a její řesení

Ze snahy co nejefektivněji vyuzít vzácné zdroje, byly formulovány tři aspekty základní ekonomické otázky a různé způsoby jejího řesení.

Základní ekonomická otázka

co vyrábět, tj. jaké výrobky a sluzby vyrábět a spotřebovávat a v jakém mnozství, kvalitě a sortimentu ze vzácných zdrojů

jak vyrábět, tj. kolik kterých zdrojů vyuzít, jakých kombinací výrobních faktorů (práce, půdy, kapitál), jakou zvolit techniku a organizaci práce, aby byla výroba efektivní

pro koho vyrábět, tj. jak účelně rozdělovat vyrobené produkty a sluzby mezi členy společnosti. Jde o problém rozdělování výsledků ekonomické činnosti.

Subjekty trzní ekonomiky

Trh je oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zbozí.

Trzní sytém je slozen v podstatě ze tří skupin ekonomických subjektů, a to domácností, firem a státu, které se potkávají na trhu zbozí a sluzeb a trhu výrobních faktorů.

Domácnosti

Domácnosti jsou povazovány za rozhodující ekonomický subjekt na trhu. Z hlediska rozhodování je domácnost brána jako jedna jednotka, bez ohledu na počet jejích členů. Rozhodnutí domácností o nákupech jsou určující pro to, co firmy budou vyrábět. Domácnosti jsou vlastníky výrobních faktorů, které prodávají firmám a zároveň jsou nakupujícími statků a sluzeb, za které platí firmám svými spotřebitelskými výdaji. Na trhu statků a sluzeb vystupují na straně poptávky a na trhu výrobních faktorů na straně nabídky. Domácnosti stejně jako firmy usilují při rozhodování o minimalizaci nákladů a maximalizaci uzitku. Jejich cílem je výnos, který plyne z převahy uzitku nad nákladem.

Firmy

Firmy jsou trzní subjekty, které vyrábějí zbozí a sluzby z výrobních faktorů zakoupených od domácností. Na trhu zbozí a sluzeb vystupují jako prodávající a na trhu výrobních faktorů jako nakupující. Cílem jejich účasti na trhu je maximalizace zisku. Příjmy firem jsou pak peníze, které dostanou od domácností za statky a sluzby a za které si od domácností kupují výrobní faktory. Ekonomická teorie předpokládá racionální chování firem, které spočívá právě v takovém je 313g62d dnání, které povede k maximalizaci zisku.

Stát (vláda)

Specifickým a důlezitým subjektem trhu je stát, který jsme do naseho schématu 1.1. zatím nezahrnuli. Víme jiz, ze čistě trzní ekonomika je nereálná a ze dnesní ekonomiky jsou smísené. Jsou to ekonomiky, ve kterých má stát určitou ekonomickou roli a je důlezitým subjektem vsech důlezitých ekonomik. Stát vstupuje na trh s cílem ovlivnit jej, odstranit některé jeho negativní dopady na ekonomiku, dále aktivně působí na trhu, významné jsou i státní nákupy statků a sluzeb a zadávání státních zakázek.

Vzájemný vztah mezi domácnostmi a firmami, které jsou základními ekonomickými subjekty, si vysvětlíme na obr. 1.1.

Obr 1.1 Ekonomické subjekty a vztahy ve smísené ekonomice

Trzní mechanismus je slozitý systém a jak tento systém funguje vidíme na obr. 1.1. Uvedené schéma je zjednodusené, ekonomika se skládá jen ze dvou sektorů a to domácností a firem. Východiskem pro výrobu jsou výrobní faktory - půda, práce, kapitál neboli trh výrobních faktorů. Výrobní faktory jsou ve vlastnictví domácností a ty je pronajímají firmám. Peníze, které domácnosti od firem dostanou, jsou důchody domácností, za které si nakupují statky a sluzby od firem. Firmy získávají na trzích produktů peníze za prodané výrobky a sluzby a za ně si nakupují nebo pronajímají výrobní faktory, aby mohly pokračovat ve výrobě. Tok výrobních faktorů, výrobků a sluzeb má podobu uzavřeného kruhu. V dalsích kapitolách si ukázeme, jak a proč stát a zahraniční subjekty mohou velikost toků v trzní ekonomice měnit.

Volba

Vzácnost zdrojů plynoucí z jejich omezenosti a zádanosti vyvolává volbu. Ekonomika objasňuje, jak lidé volí mezi přílezitostmi, mezi alternativami. Chceme-li získat věc, na které nám zálezí, obyčejně se musíme vzdát jiné věci, na které nám rovněz zálezí. Proces rozhodování vyzaduje záměnu jednoho cíle za druhý. Např. domácnosti stejně jako firmy, mají-li jednat racionálně, měly by porovnávat přínos, který získají zvolením dané varianty a zároveň ztrátu, kterou utrpí tím, ze přicházejí volbou jedné varianty o ostatní varianty.

Volba na vynalození zdrojů na realizaci určitého záměru znamená vzdy obětování záměrů jiných. Obětování jiných rozhodnutí je nákladem realizovaného záměru, který představuje ztrátu a má podobu alternativního nákladu (náklady ztracené, obětované přílezitosti).

Náklady přílezitosti

Náklady přílezitosti jsou to, čeho se vzdáme za účelem získání něčeho jiného. Alternativní náklad je tvořen hodnotou ztracené výhody z relativně zamítnuté nejlepsí alternativy. Nákladem obětované přílezitosti rozumíme hodnotu nejlepsí nerealizované alternativy vyuzití příslusného ekonomického statku. Např. kdykoli se student rozhoduje o tom, zda studovat na vysoké skole, měl by brát v úvahu náklady přílezitosti, které doprovázejí kazdé mozné rozhodnutí. Jaká je cena studia na vysoké skole? Student vysoké skoly spočítá uslou mzdu za období studia a porovná s budoucím výnosem. Výnosem v budoucnosti není vsak jen vyssí ekonomický důchod, ale i lepsí pracovní uplatnění. Ne vzdy jsou vsechny veličiny kvantifikovatelné. Pro větsinu studentů je mzda, které se vzdali, aby mohli studovat, největsí nákladovou polozkou z jejich studia.

Náklady obětované přílezitosti se promítají do kazdé ekonomické události, která je výsledkem ekonomické volby kazdého subjektu. Proto je nezbytné s nimi vzdy počítat.

Výrobní faktory

Výroba statků a sluzeb probíhá za předpokladu existence vkladu výrobních faktorů, tzv. vstupů, neboli inputů. Výsledkem výroby je určité mnozství výrobků a sluzeb, tzn. výstupů, neboli outputů.

Rozlisujeme tři druhy výrobních faktorů:

Výrobní faktory rozdělujeme na prvotní (primární) a druhotné (kapitálové) a to z hlediska původu a ne významu.

Půda a práce jsou primárním zdrojem přírody, člověk si je přivlastňuje přímo z přírody. Kapitál je výsledkem předchozí výroby a proto je druhotným výrobním faktorem.

Práce

Práce (Labor - L) je vědomou a účelovou lidskou činností, jejímiz nositeli jsou lidé se svými různými fyzickými a dusevními předpoklady a talenty. Kvalitu práce určuje kvalifikace lidí a struktura této kvalifikace. Silný vliv na kvantitu a kvalitu práce má motivace a tradice pracovní činnosti a motivace lidí k práci. Mnozství práce, které má daná ekonomika k dispozici, je v zásadě dáno počtem osob schopných a ochotných pracovat. Mnozství práce je dáno také délkou pracovní doby a intenzitou práce a počtem práceschopných osob ochotných pracovat. Velký význam má intenzita a produktivita práce z hlediska ekonomického přínosu práce. Intenzita práce je mnozství práce, vynalozená za časovou jednotku. S růstem intenzity práce se zvysuje pracovní výkon a tím i mnozství vyrobené produkce. Produktivita práce je vyjadřována mnozstvím statků nebo sluzeb vyprodukovaných jedním pracovníkem za určitou časovou jednotku. Je ovlivňována předevsím organizací práce, kvalifikací pracovních sil, technickou vybaveností práce a přírodními podmínkami.

Půda

Půda (Land - A) a přírodní zdroje jsou primárním zdrojem přírody. Pojmem půda označujeme v ekonomii, zemědělskou půdu, ale i stavební pozemky a také vsechny přírodní zdroje. Půda je vzácným statkem, není výsledkem výroby. Patří sem i suroviny, které se z půdy tězí. Například uhlí, ropa atd. Půda a přírodní zdroje jsou darem přírody. Kvalita je dána úrodností půdy. Přírodní zdroje mají různou výtěznost. Rozdílnost ve výnosech a kapacitě zdrojů jsou základem diferenciální renty. Ti výrobci, kteří hospodaří v lepsích podmínkách, mají výhodu ve srovnání s výrobci hospodařícími v podmínkách relativně spatných. Pozemková renta je důchod plynoucí z půdy.

Kapitál

Kapitálem (Capital - K) nazýváme statky, které slouzí dalsímu vyuzití ve výrobě a představují výstupy výroby, které se stávají dalsími vstupy. Jsou to statky, které byly vyrobeny a pomocí nichz se vyrábějí statky jiné. Příkladem kapitálových statků jsou stroje, nástroje a různá výrobní zařízení, počítače, ale také zásoby surovin a hotových výrobků. Kapitálové statky, které se účastní výrobního procesu opakovaně, nazýváme fixním kapitálem. Sem patří budovy, stavby, stroje, dopravní zařízení atd.. Obězným kapitálem jsou zásoby surovin, materiálů, polotovarů a hotových výrobků. Fixní a obězný kapitál nazýváme kapitálem reálným (fyzickým). Kapitál vsak nemusí vystupovat v této reálné podobě, ale nacházíme ho v podobě peněz, cenných papírů, akcií a obligací a jde o finanční kapitál. Výsledkem pouzití kapitálu je zisk nebo úrok.

Technologie je zvlástní formou kapitálu, který nemá podobu hmotných statků. Nová, progresivní technologie, je-li dobrá, můze výrazně znásobit účinky kapitálu, práce i půdy.

Jednotlivé typy a druhy výrobních faktorů jsou do značné míry vzájemně zastupitelné. Proces nahrazování jedněch výrobních faktorů druhými nazýváme substitucí výrobních faktorů. Hledání a nalézání kombinací je důlezitou slozkou výrobní činností.

Čas

Čas je velmi důlezitý ekonomický fenomén, s jehoz nedostatkem se potýká i ten nejbohatsí člověk. Musíme proto volit, jak budeme čas vyuzívat. Je pro nás v podstatě dalsím výrobním faktorem, neboť s ním musíme počítat při produkci jakéhokoliv statku.

Shrneme-li poslání ekonomie, je jejím posláním hledat a nalézt takové způsoby umístění a vyuzití vzácných zdrojů, které vedou k co nejefektivnějsímu dosazení lidských cílů.

Ekonomie je jiz tradičně rozdělována na dvě oblasti zkoumání, jde o mikroekonomii a makroekonomii.

Mikroekonomie

Mikroekonomie studuje chování subjektů ekonomických činností, tj. domácností a firem, jak se rozhodují a jaké jsou na různých trzích jejich interakce. Mikroekonomie studuje také fungování dílčích trhů: trhu práce, kapitálu, výrobků a sluzeb, přírodních zdrojů. Je to věda, zabývající se volbou v podmínkách vzácnosti. V mikroekonomii se setkáváme s problémy, například jak určit rovnováhu na dílčím trhu a jaké má být optimální chování dílčích subjektů, tj. jakou mají zvolit strategii při výběru z různých mozností ekonomických činností tak, aby byla pro daný subjekt co nejefektivnějsí.

Makroekonomie

Makroekonomie studuje národohospodářské souvislosti jako celek. V popředí zájmu makroekonomie jsou témata týkající se výkonnosti ekonomiky, inflace, nezaměstnanosti, státního rozpočtu, mnozství peněz v oběhu, státní zadluzenosti apod.. Zkoumá trzní subjekt a studuje procesy, které jej uvádějí do rovnováhy a naopak, které mohou v trzním systému vyvolávat nerovnováznosti. Hledá praktické nástroje a mechanismy, které umozňují poruchy odstraňovat. Makroekonomie je základem hospodářské politiky kazdého státu. Snazí se o nalezení nerovnováhy a nástrojů k jejímu odstranění. Mikroekonomie a makroekonomie jsou spolu vzájemně provázány. Výsledky makroekonomie na mikroekonomickém chování a mikroekonomické chování je ovlivněno makroekonomickými výsledky.

V ekonomické teorii lze rozlisit dva základní přístupy: a to pozitivní a normativní. Jaký je mezi nimi rozdíl? Začneme-li zkoumat jazyk, který ekonomové pouzívají, zjistíme, ze jde v podstatě o dva typy výroků.

Trh a trzní mechanismus

Trh a trzní mechanismus

Trh poskytuje nezbytné informace, od kterých se odvíjí očekávání trzních subjektů a jejich rozhodování. Trzní mechanismus je procesem vzájemného ovlivňování tvorby nabídky a poptávky a tvorby ceny. Na vztazích mezi nimi je ve skutečnosti zalozen trh i trzní mechanismus.

Základním nástrojem analýzy situace na trhu je analýza poptávky a nabídky, dále utváření a obnovování trzní rovnováhy, tj. utváření trzní rovnovázné ceny a rovnovázného mnozství. Trh vytvářejí kupující a prodávající nějakého statku nebo sluzby. Analýza poptávky a nabídky je uzitečným nástrojem pro pochopení toho, jak kategorie trhu poptávka a nabídka ovlivňují rovnováhu mezi cenou a mnozstvím produkce. Určují, jaké mnozství kazdého výrobku se vyrobí a cenu, za kterou se bude prodávat.

Utváření trzní poptávky po statku

Poptávka charakterizuje chování kupujících. Je to vztah mezi mnozstvím poptávky domácností a trzní cenou, za předpokladu, ze ostatní vlivy, které na poptávku působí, jsou konstantní. Závislost mnozství daného zbozí, které je spotřebitel ochoten a schopen kupovat při dané ceně zbozí, nazýváme individuální poptávkou (značíme písmenem d - demand). Individuální poptávkou rozumíme poptávku jednoho kupujícího nebo poptávku po produktu jednoho výrobce.

Dále rozlisujeme trzní poptávku, budeme ji značit D - Demand. Jedná se o dílčí poptávku, tj. poptávku vsech kupujících po určitém statku nebo sluzbě.

Souhrn vsech zamýslených koupí na trhu nazýváme agregátní poptávkou (Aggregate Demand - AD). Je to poptávka vsech lidí v určitém státě po vsech mozných statcích a sluzbách.

Individuální poptávky se velmi lisí a pro sledování zákonitostí trhu jsou důlezitějsí dílčí neboli trzní poptávky pro mikroekonomické úvahy a agregátní poptávky pro makroekonomické úvahy. K pochopení fungování trhu budeme pracovat s trzní poptávkou, coz je součet vsech individuálních poptávek po daném zbozí nebo sluzbě.

Zaměřme se nyní na chování kupujících. Co ovlivňuje poptávané mnozství daného statku?

Funkce poptávky

Poptávané mnozství závisí na mnoha faktorech, rozhodujícím faktorem je cena. Kazdé úrovni ceny odpovídá určité mnozství poptávky a se změnou ceny se mění i poptávané mnozství, při nezměněném důchodu kupujících a při nezměněných cenách ostatních statků. Ekonomové pouzívají termín "ceteris paribus" - za jinak stejných podmínek, aby zdůraznili, ze veskeré ostatní proměnné, kromě té, kterou se právě zabýváme, (v nasem případě cenou), jsou povazovány za konstantní.

Předpokládejme, ze sledujeme trzní poptávku po mléku. Tabulka 2.1. ukazuje mnozství mléka kupované spotřebiteli měsíčně při různých cenách za 1 litr. Mnozství, která budou spotřebitelé kupovat při kazdé ceně je označeno písmenem Q_D (quantity) a obdobně cena písmenem P (price). Stejná data jsou znázorněna na obr. 2.1 tak, ze nezávisle proměnná cena P je na ose y, funkční proměnná Q_D na ose x, jak je zvykem v ekonomické praxi.

Tab. 2.1. Poptávka po mléku

Obr. 2.1 Křivka poptávky

Základní vlastností kazdé poptávkové křivky je její klesající tendence vzhledem ke stoupající ceně. Křivka poptávky je tedy klesající, můze mít lineární či nelineární tvar. Kazdý bod na křivce znázorňuje určité poptávané mnozství za danou cenu. Obr. 2.1 lze chápat tak, ze mnozství poptávky ovlivňuje uzitečnost statku a tím určuje cenu, kterou jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za jednotku statku. Zde platí, ze cena je funkcí mnozství: P = f (Q_D). Na druhé straně platí, ze cena zpětně působí na mnozství poptávky: Q_D = f (P). Změna ceny je impulsem ke změnám v nabídce a poptávce a změně jejich vzájemné proporce. Pro větsinu statků bude poptávková křivka klesající, neboť při nízkých cenách mají lidé tendenci kupovat větsí mnozství a opačně poptávané mnozství klesá s tím, jak stoupá cena. Poptávané mnozství je nepřímo úměrné vzhledem k ceně. Tento vztah mezi cenou a poptávaným mnozstvím je odrazem zákona klesající poptávky. Spotřebitelé budou zvysovat své nákupy, za jinak stejných podmínek, pokud bude cena klesat a kupující snizovat své nákupy, bude-li se cena statku zvysovat.

Obr. 2.2 Nelineární tvar poptávky

Změna ceny sledovaného zbozí vyvolává pouze posun po křivce poptávky. Pokles ceny je provázen růstem poptávaného mnozství a naopak, ovsem za předpokladu, ze ostatní činitelé ovlivňující poptávku jsou konstantní.

Důchodový efekt

Obr. 2.2 znázorňuje poptávku po statku v nelineárním tvaru. Nelineární tvar je dán tzv. důchodovým efektem. Při konstantním nominálním důchodu s růstem nebo poklesem cen se mění reálný důchod spotřebitele. Reálný důchod Y_r vyjadřujeme jako poměr nominálního důchodu Y_n a indexu trzní ceny statku k_p. . Jestlize cena poklesne (k_p < 1), reálný důchod spotřebitele se zvýsí a naopak, zvýsení cen (k_P > 1) snizuje reálný důchod. Růst reálného důchodu vyvolaný poklesem ceny statku vede k růstu poptávaného mnozství při konstantním nominálním důchodu spotřebitele. Tento jev je nazýván důchodovým efektem.

Př.: Máme-li kapesné 100 Kč a je-li cena určitého statku P = 20 Kč, je spotřebitel schopen koupit 5 jednotek statku. Klesne-li cena na polovinu P = 10 Kč, je reálný důchod u spotřebitele 2krát vyssí a při nezměněném nominálním důchodu můze koupit 10 jednotek. Právě vlivem důchodového efektu je funkce poptávky ve tvaru nelineárním, a má tvar hyperboly:

Derivace této funkce je a druhá derivace této funkce je .

Vzhledem k hodnotám reálného důchodu a jeho změnám bude mít funkce poptávky konvexní tvar.

Q je závisle proměnná, P nezávisle proměnná a Y konstanta respektující úroveň důchodu.

Substituční efekt

Při daném, omezeném nominálním důchodu kupuje spotřebitel více druhů statku, např. vepřové maso - drůbezí maso. Jestlize cena 1 statku klesne, zatímco ostatní ceny jsou konstantní, pak při určité relativní zastupitelnosti těchto druhů bude spotřebitel kupovat více statků s klesající cenou a méně ostatních druhů, které jsou nyní relativně drazsí. Spotřebitel mění strukturu své spotřeby, zvýsí podíl zlevněného výrobku a snízí podíl jiných. Tento jev nazýváme substitučním efektem. Vzhledem k substitučnímu efektu vyvolá růst ceny statku, při konstantních cenách ostatních statků, pokles mnozství poptávky po statku a naopak.

Výsledný efekt cenové změny na mnozství poptávky je součtem obou vlivů, a to jak důchodového tak i substitučního.

Proč je tvar poptávky klesající?

V podstatě lze uvést dvojí vysvětlení příčin nepřímo úměrné závislosti mnozství poptávky na změnu cen - při nezměněných ostatních vlivech:

a)      teorii důchodového a substitučního efektu

b)      teorii uzitečnosti statku pro spotřebitele (bude vysvětleno v kapitole 4)

Determinanty poptávky

Determinanty poptávky

Doposud jsme předpokládali, ze poptávané mnozství je závislé na ceně. Mění-li se cena statku a ostatní determinanty, které na poptávku působí jsou konstantní, dochází k posunu po křivce poptávky, mění se pouze poptávané mnozství, nikoliv poptávka. Mnozství statku, která jsou ochotni spotřebitelé nakoupit, jsou ovlivňována i jinými faktory, které vedou k posunu celé křivky poptávky.Uzívají-li ekonomové výraz "změna poptávky", mají na mysli posun celé křivky poptávky.

Proč se křivka poptávky posouvá? Protoze se mění jiné determinanty nez cena daného statku.

Zaměřme se na to, jak změna těchto determinant bude ovlivňovat poptávku.

1. Změna nominálního důchodu, ostatní vlivy konstantní (beze změny)

Změna nominálního důchodu

Co by se stalo s poptávkou spotřebitele po mléce, kdyby měl vyssí příjem? Pravděpodobně se zvýsí.

Zvýsí-li se nominální důchod spotřebitele, při nezměněné ceně a konstantním vlivu ostatních faktorů, znamená to, ze spotřebitel si můze při ceně P₁, jak ukazuje obr. 2.3, dovolit místo původního mnozství Q₁ větsí mnozství Q´₁ daného statku. Rovněz i při ceně P₂ přejde spotřebitel z poptávaného mnozství Q₂ na Q´₂.

Obr. 2.3 Posun křivky poptávky při zvýsení nominálního důchodu

Zvýsení nominálního důchodu se graficky projeví jako přechod z původní křivky poptávky D na novou křivku D´, tj posun celé poptávkové křivky vpravo.

Mensí příjem, znamená méně peněz na celkové výdaje, coz znamená, ze klesne i trzní poptávka po daném statku. Snízení nominálního důchodu znamená posun celé křivky poptávky vlevo dolů. V těchto případech se jedná o změnu poptávky, na rozdíl od dosud uvazované změny poptávaného mnozství. Pro normální statky platí, ze s růstem důchodu poptávka roste a s jeho poklesem poptávka klesá.

Výjimku tvoří inferiorní zbozí (méně hodnotné), ke kterému je mozno zařadit např. bůček, margarin, černobílé televizory, ojeté automobily a pod. S růstem nominálního důchodu nemusí jeho spotřeba růst, spíse naopak, spotřebitel přechází na kvalitnějsí druhy zbozí (máslo, kýta, barevné televizory, nová auta a pod). Nezapomínejme, ze zařazení produktu mezi normální nebo inferiorní zbozí závisí na úrovni nominálního důchodu, neboť zbozí, které je pro určitou důchodovou skupinu normálním zbozím, můze být pro jinou důchodovou skupinu inferiorním zbozím a obráceně. Zálezí také na individuálních preferencích.

2. Vliv změn cen ostatních statků na poptávku po určitém statku při dané ceně, ostatní vlivy konstantní

Podle vztahu statku k jiným statkům budeme rozlisovat tři druhy statků: substituční, komplementární a indiferentní. Jestlize daný statek můze být ve spotřebě nahrazen jinými statky s podobnými vlastnostmi, pak tyto statky nazýváme substituční zbozí. Jako příklad můzeme uvést autobusovou a vlakovou dopravu, hovězí a vepřové maso a dalsí. Jestlize se některé statky ve spotřebě doplňují, tzn., ze jsou spotřebovávány společně, jako např. zárovka a lampa, káva a smetana a dalsí, pak hovoříme o komplementárním zbozí. Jestlize změna ceny jednoho statku nemá zádný vliv na poptávku po jiném statku, jedná se o indiferentní zbozí

Změna trzních cen substitučních statků

Mějme dva substituční statky např. autobusovou a zelezniční dopravu. Dojde-li např. ke zvýsení ceny jednoho substitučního statku, např. zelezniční dopravy, budou spotřebitelé místo vlaku pouzívat raději autobusovou dopravu, která se jim ve srovnání s vlakovou jeví relativně levnějsí. Poptávka po autobusové dopravě při nezměněné ceně se zvýsí, celá křivka poptávky se posune doprava. Zvýsení ceny jednoho statku - zelezniční dopravy, zvýsí poptávku po druhém statku - autobusové dopravy. P_B Q_B Q_A

Při snízení ceny substitučního produktu, v nasem případě zelezniční dopravy, můzeme očekávat snízení poptávky po autobusové dopravě a křivka poptávky po autobusové dopravě se posune doleva. P_B Q_B Q_A

Změny trzních cen komplementárních statků

Jiz víme, ze statky, které se ve spotřebě doplňují, jsou statky komplementární. Zvýsení ceny jednoho statku znamená pokles poptávky po daném statku a rovněz pokles po jeho komplementárním statku. To se projeví posunem křivky poptávky vlevo, změna v mnozství poptávky po jednom statku, vyvolá shodnou změnu v mnozství poptávky po komplementárním statku. Jestlize se např. výrazně zvýsí cena lamp, budou spotřebitelé kupovat nejen méně lamp, ale také méně zárovek. P_B Q_B Q_A . Naopak při snízení ceny komplementárního zbozí, v nasem případě lamp, se poptávka zvýsí nejen po lampách, ale i po zárovkách. P_B Q_B Q_A

Ostatní vlivy

Vlivem některých faktorů jako je móda, úspěsná reklama, je kupující ochoten věnovat na pořízení daného statku více, nez byl jeho původní záměr. Dochází k posunu křivky vpravo. Důlezitý je i faktor očekávání cenových změn. Očekává-li se zdrazení statku, zvýsí se úroveň dnesní poptávky, křivka poptávky se posune doprava. Při očekávání zlevnění je tomu naopak.

Mezi dalsí determinanty, které ovlivňují poptávku po statku, patří počet kupujících, vkus, demografické změny, preference spotřebitelů, nové poznatky v oblasti zdraví a výzivy a dalsí.

Pokud se změní jakákoliv determinanta poptávky kromě ceny, křivka poptávky se posune. Platí, ze změna, která zvýsí poptávané mnozství při kazdé ceně, posune poptávku doprava.

Shrnutí: Bude-li se poptávka po statku zvysovat, půjde o posun celé křivky poptávky doprava jestlize:

nominální důchod spotřebitelů se bude zvysovat ( za předpokladu, ze jde o normální zbozí)

cena substitutů se bude zvysovat

cena komplementů se bude snizovat

preference spotřebitelů se budou přesouvat z jiných statků na nás poptávaný statek

počet kupujících se bude zvysovat

výrobek se stane módním

spotřebitelé budou v budoucnu očekávat vyssí cenu statku nebo jeho nedostupnost

Platí, ze jakákoliv změna, která snízí poptávané mnozství, posune poptávkovou křivku doleva.

Bude-li se poptávka po statku snizovat, půjde o posun celé křivky poptávky doleva, jestlize:

nominální důchod se bude snizovat ( v příp., ze nejde o inferiorní zbozí)

cena substitutů se bude snizovat

cena komplementárního zbozí se bude zvysovat

preference spotřebitelů se budou přesouvat na jiná zbozí

počet kupujících se bude snizovat

spotřebitelé v budoucnu budou očekávat nizsí cenu statku

Obr. 2.4 Změny poptávky

Závěr:

Jestlize dochází ke změně ceny a ostatní faktory jsou konstantní, změní se poptávané mnozství a dochází k posunu po křivce poptávky.

Dochází-li ke změně jednoho nebo více ostatních faktorů, dochází ke změně poptávky a poptávková křivka se celá posunuje.

Jednotlivý bod na křivce poptávky představuje poptávané mnozství při určité ceně.

Křivka poptávky představuje spojnici kombinací mozných cen a mnozství, které uspokojují kupující.

Nabídka

Nabídka určuje vztah mezi cenou statku P_S a nabízeným mnozstvím Q_S v určitém časovém období. Nabízené mnozství daného statku zbozí nebo sluzby je mnozství, které prodávající chtějí a jsou schopni a ochotni při určité ceně prodat. Ochota a schopnost firem nabízejících určité mnozství za určitou cenu, se řídí nákladovými a ziskovými poměry firem. Nabídka můze být obdobně jako poptávka představována tabulkou nabídky nebo nabídkovou křivkou.

Opět zaměříme svou pozornost pouze na trh mléka a budeme zkoumat faktory, které ovlivňují nabízené mnozství.

Tabulka 2.2. a křivka nabídky v obr. 2.6 ukazují, jaká mnozství jsou prodávající ochotni prodat při určitých cenách na trhu.

Tab.2.2. Nabídka mléka

Obr. 2.6 Křivka nabídky

Křivku nabídky označujeme písmenem S (S - supply), křivka má pozitivní sklon, vyjadřující, ze prodávající budou nabízet větsí mnozství při vyssích cenách, za jinak stejných podmínek. Tento vztah mezi nabízeným mnozstvím a cenou se nazývá zákonem rostoucí nabídky.

Zákon říká: za jinak neměnných okolností (ceteris paribus), s růstem ceny roste nabízené mnozství. Mezi cenou statku a nabízeným mnozstvím je přímá úměrnost, neboť nabízené mnozství stoupá a klesá spolu s cenou.

Co je příčinou toho, ze vyssí cena znamená také vyssí nabízené mnozství? Růst ceny zvysuje zájem výrobců o danou produkci. Noví výrobci vstoupí do odvětví, a to i ti, kteří mají vyssí náklady a při nizsí ceně nemohli daný výrobek vyrábět. Za těchto okolností budou výrobci ochotni nabízet větsí mnozství daného produktu pouze za vyssí cenu. Výrobci pozadují od ceny, aby uhradila náklady na výrobu, proto jsou ochotni nabízet větsí mnozství jen za vyssí cenu. Při nízké ceně se můze stát, ze výrobci prodej ukončí a nabízené mnozství klesá na nulu.

Funkce nabídky můze mít lineární a nelineární tvar. Vyjadřuje vztah mezi dvěma proměnnými: mnozstvím nabídky Q_s a cenou nabídky P_s.

Lineární funkce nabídky

Nabídkou rozumíme mnozství jednotlivých druhů zbozí, které jsou výrobci při dané ceně ochotni a schopni vyrobit a prodávat. Funkce nabídky vyjadřují vztah mezi proměnnými: mnozství nabídky Q_S, cenou nabídky P_S.

Její algebraická podoba je: P_S = m + nQ_S a .

Lineární funkce nabídky je znázorněna na obr. 2.7.

Obr. 2.7 Lineární funkce nabídky

Parametr m je cena P při nulovém mnozství Q, neboť i při nulové úrovni produkce existují náklady, které výrobci musí krýt a které určují minimální cenu, od níz můze probíhat funkce nabídky. Parametr n charakterizuje sklon křivky k ose mnozství Q

resp.

vyjadřuje průměrný přírůstek ceny P na jednotku přírůstku mnozství Q.

Malý test: Znázorněte graficky lineární funkce nabídky ve tvaru:

a)      P_S = 15 + 2Q

b)      P_S = 10 + 2Q

c)      P_S = 15 + 3Q

d)      P_S = 10 + 3Q

Jak se lisí jednotlivé funkce nabídky? Určete parametry m a n.

Determinanty nabídky

Determinanty nabídky

Determinanty nabídky jsou faktory ovlivňující nabízené mnozství daného produktu. Nabízené mnozství závisí na celé řadě faktorů. Mezi nejdůlezitějsí patří trzní cena statku, ceny výrobních faktorů pouzitých k výrobě, úroveň technologie, klimatické podmínky a počasí, očekávání výrobců, počet nabízejících výrobců a dalsí.

Pokud vsechny determinanty, které na nabízené mnozství působí, zůstanou konstantní, s výjimkou trzní ceny statku, pak se nabízené mnozství zvysuje s rostoucí cenou. Zvýsení cen např. mléka z 20,90 Kč na 23,10 Kč za 1 litr povede ke zvýsení nabízeného mnozství ze 14 000 litrů na 16 000 litrů za měsíc. Změna ceny znamená posun po křivce z jednoho bodu do druhého a odpovídající změnu nabízeného mnozství.

Zaměřme se nyní na důsledky změn ostatních faktorů. Předpokládejme, ze ke změně daného faktoru dojde za předpokladu, ze ostatní faktory jsou konstantní.

Ceny výrobních faktorů

Ceny výrobních faktorů neboli vsechny slozky nákladů na výrobu jsou jednou z nejvýznamnějsích veličin ovlivňujících nabídku daného statku. Výrobci jsou ochotni nabízet svou produkci za cenu, která jim uhradí náklady a ty jsou, kromě jiného, závislé na cenách výrobních faktorů. Dojde-li ke zvýsení cen surovin a nezmění se technologie, vyrábějí výrobci stejné mnozství produkce s vyssími náklady a proto se nabídka bude snizovat. Dojde k posunu celé funkce nabídky doleva. Při růstu cen např. práce a kapitálu, se bude nabídka snizovat a při poklesu cen výrobních faktorů se bude nabídka daného produktu zvysovat. Na grafu křivky nabídky se tato situace projeví posunem nabídkové křivky doleva při zvýsení cen výrobních faktorů a posunem doprava při snízení cen výrobních faktorů. Nabízené mnozství je nepřímo úměrné ceně vstupů uzívaných k výrobě statku.

Úroveň technologie a technický pokrok

Úroveň technologie a technický pokrok vede zpravidla k růstu nabídky, protoze předpokládáme, ze výrobci zavádí dokonalejsí technologii, vedoucí ke snízení nákladů na výrobu. Dochází k posunu celé křivky nabídky doprava.

Očekávání

Očekávání jsou důlezitá pro nabídkovou stranu trhu. Dnesní nabízené mnozství můze zálezet na tom, co výrobci očekávají v budoucím období. Pokud očekávají, ze cena produkce, kterou vyrábějí, v budoucím období vzroste, omezí v současnosti svou nabídku. Nabídková funkce se posune doleva. Na rozdíl od poptávky, očekávaná inflace snizuje nabídku v daném období.

Ostatní determinanty

Ostatní determinanty: Celková trzní nabídka daného statku je závislá také na počtu subjektů vyrábějících daný statek. Vstoupí-li na trh daného statku dalsí výrobci, bude se nabídka při určité ceně zvysovat. Dojde k posunu nabídky doprava. Nabídku řady produktů mohou téz ovlivnit dalsí specifické faktory. Např. přírodní vlivy, jako je sucho, můze vést ke snízení produkce zemědělských plodin.

Pokud se změní jakákoliv determinanta nabídky, kromě ceny, nabídková křivka se posouvá doleva nebo doprava.

Shrnutí: nabídka po statku se bude zvysovat, půjde o posun křivky nabídky doprava dolů,

jestlize:

ceny výrobních faktorů se budou snizovat

dojde k výrazné změně technologie a technického pokroku

počet výrobců se bude zvysovat

budou dobré klimatické podmínky pro pěstování zemědělských plodin

nabídka po statku se bude snizovat, půjde o posun nabídky doleva nahoru, jestlize:

ceny výrobních faktorů se budou zvysovat

počet výrobců se bude snizovat

sucho, chladné počasí, nepředvídatelné vlivy

očekávání zvýsení ceny v budoucnu

zvýsení rizika podnikání

Trzní rovnováha na trhu jednoho statku

Trzní rovnováha na trhu jednoho statku

Rovnováha na trhu jednoho statku je taková situace na trhu, kdy nabízené mnozství Q_S se rovná poptávanému mnozství Q_D a zároveň cena nabídky P_S se rovná ceně poptávky P_D. Známe-li průběh nabídkové a poptávkové funkce, můzeme určit rovnováhu na trhu jednoho statku.

Následující tabulka a graf znázorňuje rovnováhu na trhu mléka, kdy jsou výrobci ochotni při rovnovázné ceně P_E nabízet takové mnozství mléka, které jsou spotřebitelé při této ceně ochotni koupit.

Tab.3.1. Poptávka a nabídka mléka

Obr 3.1 Trzní rovnováha

V nasem případě na trhu mléka se poptávané a nabízené mnozství tj. 11 700 litrů za měsíc, prodává a kupuje za cenu 18,30 Kč za l litr. Rovnovázná cena P_E je 18,30 Kč za l litr a rovnovázné mnozství Q_E je 11 700 litrů mléka realizované za l měsíc. Bod E určuje rovnovázný stav, kdy se vyrovnává nabízené a poptávané mnozství.

Rovnovázná cena je cena, kdy nabízená cena se rovná poptávané ceně, platí P_S = P_D. Je to taková cena, za kterou jsou výrobci ochotni prodat právě tolik, kolik kupující chtějí koupit, nebo naopak cena, za kterou kupující chtějí koupit právě tolik zbozí, kolik jsou výrobci při této ceně ochotni prodat.

Rovnovázné mnozství je takové mnozství, kdy nabízené mnozství se rovná poptávanému mnozství, platí Q_S = Q_D.

Stav dlouhodobé rovnováhy na trhu je vzácný. V reálném zivotě dochází k neustálým změnám nabídky a poptávky. Cena, za kterou se obchoduje je trzní cena

Rovnovázné mnozství Q_E a rovnováznou cenu P_E můzeme zjistit i matematicky, známe-li funkci poptávky P = a - bQ a funkci nabídky P = m + nQ. Jelikoz v bodě rovnováhy jsou si ceny a mnozství rovny, dostáváme pro rovnováhu soustavu dvou rovnic o dvou neznámých P_E a Q_E. Pro P_D = P_S platí: a - bQ = m + nQ. Řesení pro rovnovázné mnozství je

Má-li být Q_E> 0 a jsou-li b>0 a n> 0, musí být a - m > 0 a tudíz a > m.

Tato podmínka je bězně splněna tím, ze potřeby spotřebitelů jsou větsí nez moznosti výroby. Řesení pro rovnováznou cenu je

Mechanismus utváření trzní rovnováhy

Přebytek zbozí Q_S > Q_D

Předpokládejme, ze trzní cena je P₁ > P_E. Tato cena je nad úrovní rovnovázné ceny a dochází k tomu, ze nabízené mnozství převysuje poptávané mnozství. Při dané funkci nabídky a ceně P₁ odpovídá nabízené mnozství Q_S1. Z funkce poptávky lze vyčíst, ze ceně P₁ odpovídá poptávané mnozství Q_D1. Na trhu vznikne přebytek zbozí. Jiz víme, ze vysoká cena stimuluje výrobce nabízet více a zároveň snizuje poptávané mnozství. Výrobcům se zvysují neprodejné zásoby, začnou si konkurovat v odbytu zbozí, dochází ke konkurenci na straně nabízejících. Výrobci, aby prodali jiz vyrobené zbozí, musí snízit jeho cenu, coz vede ke snízení nabízeného mnozství. Na straně poptávky tento proces vyvolá zvýsení poptávaného mnozství v důsledku snizování ceny. Rostoucí mnozství trzní poptávky a klesající mnozství trzní nabídky bude zpětně působit na trzní cenu. Zastaví její pokles a trh bude směřovat k bodu rovnováhy E. Fungování trzního mechanismu při přebytku zbozí je zobrazeno na obr. 3.2.

Obr 3.2 Utváření trzní rovnováhy

Nedostatek zbozí Q_S < Q_D

Jestlize cena P₂ dočasně bude nizsí nez rovnovázná cena P_E, pak na trhu bude nedostatek zbozí, protoze poptávané mnozství Q_D2 bude větsí nez nabízené mnozství Q_S2. Nízká cena vyvolá růst poptávaného mnozství a nabídku nestimuluje. Na trhu bude toto zbozí chybět. Mnoho spotřebitelů chce kupovat zbozí, které má jen málokdo z výrobců zájem při tak nízké ceně vyrábět. Vznikne konkurence na straně kupujících, ti, vědomi si nedostatku daného produktu na trhu, budou ochotni zaplatit vyssí cenu. Vyssí cena povede ke snízení poptávaného mnozství. Nedostatek zbozí umozňuje na straně nabídky zvýsit cenu. Výsledkem bude růst ceny az na rovnováznou úroveň P_E. Fungování trzního mechanismu tohoto typu je rovněz zobrazeno na obr. 3.2. Kdykoliv je trzní cena nad nebo pod trzní cenou, vznikne buď trzní přebytek nebo nedostatek.

Shrnutí: Kdykoliv je trzní cena nad nebo pod rovnováznou cenou, vznikne buď přebytek nebo nedostatek. Je patrné, ze při vysoké ceně vzniká na trhu situace, ve které přebytek nabízeného zbozí sám zajisťuje pokles ceny a naopak při nízké ceně nedostatek zbozí vyvolává růst ceny. Trh tímto způsobem, za určitých podmínek, neustále inklinuje směrem k rovnovázné ceně a k vyrovnání objemu nabídky a poptávky. Zároveň vidíme, jak těsně je v trzním mechanismu provázána cena, nabídka a poptávka.

Změny v trzní rovnováze vlivem změn determinant poptávky a nabídky

Při odvozování trzní rovnováhy jsme předpokládali, ze determinanty nabídky a poptávky jsou konstantní. Změna determinant působících na poptávku a nabídku vyvolává posun příslusné křivky, změní se parametr a nebo m či oba současně a tím se změní rovnovázné hodnoty ceny a mnozství. Výsledek takových změn se nazývá "komparativní stabilita", protoze se původní rovnovázný bod posouvá na nový rovnovázný bod. Rovnovázná cena se změní při kazdém posunu nabídkové i poptávkové křivky. Zádná rovnováha není trvalá. Rovnovázná cena se změní při kazdém posunu nabídkové či poptávkové křivky.

Změny determinant působících na poptávku

Jak ovlivní růst poptávky rovnováznou cenu a rovnovázné mnozství? Víme, ze mezi faktory, které ovlivňují funkci poptávky patří změny nominálního důchodu, změny cen substitučních a komplementárních statků, změny preferencí spotřebitele, počtu kupujících, očekávání spotřebitelů, reklama na daný statek. Růst poptávky v důsledku růstu některého z uvedených faktorů je spojen s posunem funkce poptávky směrem doprava nahoru, za jinak nezměněných okolností. To vede k růstu rovnovázné ceny a rovnovázného mnozství

Obr. 3.3 Utváření trzní rovnováhy při zvýsení poptávky

Vlivem např. zvýsení nominálního důchodu doslo k posunu poptávkové křivky z D₀ na D₁. Spotřebitelé při ceně P_E0 jsou ochotni kupovat jiz větsí mnozství nez Q_E0, a to mnozství Q₂. Výrobci vsak při této ceně nabízejí stále mnozství zbozí Q_E0. Na trhu vzniká nerovnováha z nedostatku zbozí (Q_S < Q_D), bude vyvíjen tlak na růst ceny. Tato nerovnováha nastartuje jiz známé přizpůsobovací procesy. Růst ceny snízí poptávané mnozství az na úroveň Q_E1 a výrobci, kdyz se zvýsí cena, zvýsí rovněz nabízené mnozství přiblizující se úrovni Q_E1. Růst ceny vyrovná poptávané a nabízené mnozství.

Obdobně si můzeme představit změny ceny a mnozství, jestlize by doslo ke snízení poptávky, tedy k posunu vlevo, vlivem výse uvedených změn některého z faktorů ovlivňujícího změnu poptávky. Za jinak nezměněných okolností vede snízení poptávky k poklesu rovnovázné ceny a rovnovázného mnozství

Obr. 3.4 Utváření trzní rovnováhy při snízení poptávky

Z grafu vidíme, ze dojde-li k poklesu funkce poptávky, spotřebitelé nebudou ochotni při ceně P_E0 nakupovat mnozství Q_E0, ale pouze mnozství Q₂. Na trhu vznikne nerovnováha z přebytku zbozí. Jak jiz víme, vznikne konkurence na straně výrobců, nastanou problémy s odbytem, výrobci musí snízit cenu, tím se snizuje nabízené mnozství az na úroveň Q_E1. Pokles ceny zvýsí poptávané mnozství, které se přiblizuje rovněz k úrovni Q_E1. Pokles ceny vyrovná poptávané a nabízené mnozství.

Shrnutí

růst poptávky povede k růstu rovnovázné ceny a rovnovázného mnozství

pokles poptávky povede k poklesu rovnovázné ceny a rovnovázného mnozství

Změny v determinantách poptávky a rozdílně pruzné nabídkové funkce

Míra změny rovnovázného mnozství a rovnovázné ceny nezávisí jen na rozsahu změn v determinantách poptávky, ale i na sklonu poptávkových i nabídkových funkcí. Bude-li nabídková funkce absolutně pruzná, parametr n se blízí k nule. Zvýsí-li se při absolutně pruzné nabídce nominální důchody spotřebitelů, a tím jejich koupěschopná poptávka, je tato plně uspokojena růstem mnozství nabídky, aniz by rostla cena. Takovýto trh je znázorněn na obr. 3.5.

Nákladová funkce

V předchozí kapitole jsme zavedli v rámci optimalizace výroby funkci celkových nákladů jako funkci zapojených výrobních faktorů a jejich cen. V této kapitole se budeme věnovat nákladům jako funkci vyrobeného mnozství a cen.

Dříve, nez zahájíme vlastní analýzu nákladů v tomto pojetí, je třeba odlisit z ekonomického (nikoli účetního) hlediska tzv. explicitní a implicitní náklady.

Implicitní náklady firma reálně neplatí. Jsou to tzv. náklady obětované přílezitosti neboli výnosy, o které firma přichází z té příčiny, ze vyuzívá zdroje určitým a nikoli jiným způsobem.

Explicitní náklady jsou skutečně vynalozené náklady (např. mzdy pracovníkům). V tomto případě se ekonomické pojetí nelisí od účetního.

Pokud budeme standardně sledovat dva výrobní faktory, pak náklady na práci jsou explicitními náklady, které se odvozují od mzdy (w), kdy tato mzda je nejlepsí alternativou vlastníka výrobního faktoru. Náklady na kapitál jsou pak z ekonomického hlediska implicitním nákladem, kdy jeho cena je odvozena z alternativního výnosu kapitálu - tedy prostředků, které by firma dostala, pokud by kapitál pronajímala někomu jinému (platí jak pro finanční tak pro fyzický kapitál). Cenu kapitálu tak můzeme odvozovat např. z úroku, který by firma získala vlozením prostředků do banky místo nákupu stroje.

Kromě implicitních a explicitních nákladů můzeme odlisit jestě tzv. zapustěné náklady. Jedná se o výdaje, které firma musí učinit a neexistuje zádné alternativní vyuzití (např. nákup vybavení, které je nutné pro chod firmy a nelze jej vyuzít jiným způsobem). Náklady uslých přílezitostí jsou v tomto případě nulové.

Nákladová funkce

Jak jiz bylo uvedeno výse, náklady nás budou v této kapitole zajímat z hlediska produkce a cen výrobních faktorů. Výrobními faktory budou opět pouze práce a kapitál, předpokládáme pouze jeden výstup (firma vyrábí jeden statek) Q. Obecně tedy můzeme popsat funkci nákladů takto:

,

kde TC jsou celkové náklady (Total Costs), Q objem produkce, w a r cena práce a kapitálu.

Vzhledem k tomu, ze je produkce funkcí výrobních faktorů , je evidentní silná provázanost nákladové a produkční funkce (jak zjistíme dále, tyto funkce jsou vzájemně inverzní).

Stejně jako u produkční funkce tak musíme i u nákladů rozlisovat krátké a dlouhé období.

Náklady v krátkém období

Pro náklady v krátkém období platí, ze alespoň jeden z faktorů (kapitál) je fixní. Je tedy jasné, ze část nákladů bude s růstem výstupu stále stejná. Tyto neměnné náklady nazýváme fixními náklady a značíme FC (Fixed Costs). Pro analýzu firmy v dalsích kapitolách je významné, ze fixní náklady musí firma platit i při nulovém objemu výroby tedy i kdyz je nepouzívá (pronájem budovy, pojistění).

Kromě fixních nákladů existují náklady, které se s objemem výroby mění (s růstem výroby rostou). Tyto náklady nazýváme variabilní náklady, značíme VC (Variable Costs). V případě, ze jako druhý - variabilní- výrobní faktor bereme pouze práci, jsou to právě náklady na práci. Celkové náklady v krátkém období pak jsou součtem fixních a variabilních nákladů:

,

kde jsou krátkodobé celkové náklady (u krátkodobých veličin přidáváme do zkratky písmeno S - Short, u dlouhého období pak L-Long. Nicméně ne kazdá literatura toto označení pouzívá).

Pro průběh celkových nákladů je v krátkém období signifikantní průběh variabilních nákladů.

Dalsími veličinami, které budeme při analýze nákladů firmy vyuzívat, jsou mezní náklady a průměrné náklady.

Průměrné náklady (Average Costs) AC, jsou náklady, které připadají na jednotku výstupu. Pro průměrné náklady v krátkém a dlouhém období platí:

Vzhledem k tomu, ze v krátkém období platí , pak můzeme krátkodobé průměrné náklady rozdělit na průměrné fixní náklady (AFC) a průměrné variabilní náklady (AVC). Tedy:

Geometricky se jedná o směrnici úsečky směřující z počátku do daného bodu na nákladové funkci. AFC s růstem produkce vzdy klesají.

Mezní náklady (Marginal costs) MC ukazují, jak se změní celkové náklady, jestlize se produkce změní o jednotku. Pro velmi malé (přímo nekonečně malé) změny vyuzijeme diferenciálu resp. první derivace.

Mezní náklady v krátkém a dlouhém období tedy jsou:

Geometricky jsou mezní náklady směrnicí tečny funkce nákladů v bodě.

Průběh nákladové funkce primárně závisí, jak jiz bylo řečeno, na charakteru produkční funkce. Podle toho, jaké výnosy z variabilního vstupu produkce vykazuje, lze v SR opět rozlisit tři základní situace. U konkrétních aplikací budeme vycházet z konkrétních produkčních funkcí uvedených v předcházející kapitole. Jedná se zjednoduseně o následující situace:

a)      Produkční funkce vykazuje rostoucí výnosy z variabilního vstupu, produkce tedy roste rychleji nez vstup. Za konstantní ceny práce pak nutně náklady rostou pomaleji nez výstup resp. mezní náklady a průměrné náklady klesají. Nákladová funkce odvozená z produkční funkce (viz. předchozí kapitola) má tvar: (získáme dosazením za L z produkční funkce do obecné funkce nákladů ). Výraz reprezentuje fixní náklady (kapitál je krátkodobě fixován ve výsi ), výraz pak variabilní náklady. Funkce celkových nákladů a mezních a průměrných nákladů mají potom následující průběh:

b)      Produkční funkce vykazuje klesající výnosy z variabilního vstupu, produkce tedy roste pomaleji nez vstup. Za konstantní ceny práce pak náklady rostou rychleji nez výstup resp. mezní náklady, průměrné variabilní náklady a průměrné náklady (od určitého bodu) rostou. Nákladová funkce odvozená z produkční funkce má tvar: . Funkce celkových nákladů a mezních a průměrných nákladů mají potom následující průběh:

c)      Produkční funkce vykazuje konstantní výnosy z variabilního vstupu, produkce roste stejně rychle jako vstup. Za konstantní ceny práce pak náklady rostou stejně rychle jako výstup resp. mezní náklady a průměrné variabilní náklady jsou konstantní. Nákladová funkce odvozená z produkční funkce má tvar: . Funkce celkových nákladů a mezních a průměrných nákladů mají potom následující průběh:

Ze vsech tří případů je poměrně zřejmé, ze mezi nákladovou a produkční funkcí existuje inverzní vztah.

V případě produkční funkce typické pro firmu v krátkém období, jak jsme uvedli v předchozí kapitole, je proto charakteristická degresivně-progresivní funkce nákladů. V prvním stadiu, kdy firma vykazuje rostoucí výnosy z variabilního vstupu, rostou náklady pomaleji nez výstup, v druhém stadiu, kdy firma vykazuje klesající výnosy z variabilního vstupu rostou náklady rychleji nez výstup. Situaci ilustruje obr. 5.9.

Obr. 5.9 Průběh nákladové funkce v případě progresivně-degresivní produkční funkce

Povsimněme si, ze mezní veličina jako vzdy i zde protíná průměrné veličiny v extrému, v případě nákladů je to v minimu.

Náklady v dlouhém období

V dlouhém období jsou jiz vsechny vstupy variabilní. Nákladovou funkci odvozujeme z minimalizace nákladů na produkci (viz. minulá kapitola) a proto vyjadřuje nákladová funkce v dlouhém období vsechny úrovně výstupu získané takovou kombinací vstupů, která se vyznačuje nejnizsími náklady. Průběh nákladové funkce v dlouhém období je zásadně determinován výnosy z rozsahu, tedy charakterem produkční funkce v dlouhém období. Analogicky s vývojem nákladů v krátkém období platí:

pokud se v produkci prosazují rostoucí výnosy z rozsahu, pak náklady rostou pomaleji nez výstup,

pokud se v produkci prosazují klesající výnosy z rozsahu, pak náklady rostou rychleji nez výstup

pokud se v produkci prosazují konstantní výnosy z rozsahu, pak náklady rostou stejným tempem jako výstup

V dlouhém období jiz neexistují fixní náklady (vsechny vstupy jsou variabilní), neexistují tedy ani průměrné fixní a průměrné variabilní náklady, pouze průměrné náklady (LAC). Budeme-li kvůli návaznosti na předchozí výklad předpokládat, ze má produkční funkce v dlouhém období progresivně-degresivní charakter (nejdříve se prosazují rostoucí a poté klesající výnosy z rozsahu), pak bude mít funkce celkových nákladů (LTC) a funkce mezních a průměrných nákladů (LAC, LMC) následující průběh:

Příjmy firmy

V této části analýzy chování firmy se budeme věnovat jejím příjmům (důchodům). Celkový příjem firmy TR závisí na ceně, za niz vyrobený statek prodává, a na mnozství prodávaného statku. Budeme předpokládat, ze firma vyrábí a nabízí na trhu pouze jediný statek. Neuvazují se také jiné aktivity firmy přinásející příjem, nez je tvorba tohoto statku (nebo sluzby). Příjem firmy je tedy určen výdaji kupujících na nákup určitého mnozství statku nabízeného danou firmou.

Celkový příjem firmy je dán součinem ceny jednoho statku a prodávaného mnozství tohoto statku.

výse celkových příjmů firmy

příjmová funkce firmy

Výraz TR(q) vyjadřuje příjmovou funkci firmy, tedy funkci jejích celkových příjmů TR ve vztahu k mnozství statku q. Křivka celkového příjmu muze mít rozlisný průběh, protoze obě veličiny, na nichz je závislá, se různě vyvíjejí. Celkový příjem roste s růstem ceny, pokud se objem produkce statků nemění a roste s růstem objemu produkce, pokud se cena statku nemění. Pokud jedna z obou veličin roste a druhá zároveň klesá, celkový příjem se mění v závislosti na tom, která z obou veličin se mění větsím tempem. Vztah mezi oběma veličinami (cenou a mnozstvím statku) a také konkrétní průběh křivky celkových příjmů jsou odlisné v různých formách konkurence. Podrobněji se mu budeme věnovat později při jejich rozboru.

Průměrný příjem a mezní příjem

Celkové příjmy firmy nejsou jedinou veličinou, kterou se zde budeme zabývat. S příjmovou funkcí firmy souvisí průměrný příjem a mezní příjem.

Průměrný příjem (AR) je příjem, který firma dosahuje prodejem jedné jednotky produktu. Platí, ze průměrný příjem je roven podílu celkového příjmu a počtu prodaných jednotek statku.

Protoze platí výse uvedený vztah, musí také platit:

Průměrný příjem se rovná ceně za jednotku statku.

Trzní struktury

Cílem následujících kapitol bude vysvětlit pojem dokonale a nedokonale konkurenční trh a rozebrat chování firmy v podmínkách dokonalé a nedokonalé konkurence. Samotnému pojmu konkurence rozumí téměř kazdý. Jde o pojem, který je bězně uzíván. Jestlize absolvent střední skoly skládá přijímací zkousku na vysokou skolu, pak je často vystaven velice tvrdé konkurenci. Cílem kazdého uchazeče je prokázat, ze je lépe připraven na studium na dané skole nez ostatní a přesvědčit zkusební komisi, aby mezi vsemi dala přednost právě jemu. Vítězi, neboli těmi, kteří se na skolu nakonec dostanou, jsou pouze ti, kterým se "přesvědčování" podařilo. Stejně tak si můzeme představit konkurenci mezi jednotlivými vysokými skolami. Cílem větsiny vysokých skol patrně bude získání optimálního počtu co nejkvalitnějsích studentů. Vzhledem k tomu, ze takových skol je větsina, jsou vystaveny vzájemnému boji o studenty, v rámci kterého se snazí studenty přesvědčit, aby zvolili právě ji. Například poukazují na moznost dobrého uplatnění po ukončení studia. Nicméně vysoké skoly se snazí přesvědčit i mnoha jinými faktory. Například dobrým jménem, vstřícným postojem ke studentům, atd. Dobré jméno u nás vyuzívá zejména Karlova Univerzita. Tato skola je ze vsech českých vysokých skol v zahraničí jednoznačně nejznámějsí a nejuznávanějsí. Takto by bylo mozné jestě dlouho pokračovat. Pro vysoké skoly je zkrátka velice důlezité získání kvalitních studentů, protoze tito daleko snáze zvládnou studovanou problematiku a jsou pak daleko úspěsnějsí v praxi. To se zpětně odrází v hodnocení skoly společností a v zájmu studentů o tuto skolu. Vraťme se ale na začátek. Zjednoduseně lze říci, ze konkurence znamená vzájemné soupeření mezi jednotlivými subjekty s cílem něčeho dosáhnout (dostat se na vysokou skolu, získat nejlepsí studenty, získat určité zaměstnání, získat určitý produkt na trhu, prodat určitý produkt na trhu). Jistě není nutné připomínat na tomto místě případy, kdy jednotlivé firmy, ve snaze získat zákazníka, nabízejí různé druhy slev atd.

Ekonomický zisk

V následujícím textu budeme uvazovat, ze cílem kazdé firmy je maximalizace ekonomického zisku. Pokud by se situace změnila, bude to výslovně uvedeno. Nulový ekonomický zisk neznamená, ze firma nerealizuje zádný zisk účetní. Z kapitoly o nákladových funkcích víme, ze celkové ekonomické náklady, které jsou relevantní pro nase rozhodování, jsou slozeny z nákladů explicitních (účetních) a nákladů implicitních. Nulový ekonomický zisk nás pouze informuje o tom, ze při nasem podnikání realizujeme tentýz účetní zisk, jako v případě přechodu na jiný trh, který je pro nás druhou nejlepsí alternativou.

Představme si následující situaci: Pan Vořísek se rozhoduje, jestli má podnikat v oboru výroba a distribuce stavebnin, nebo přijmout nabídku zaměstnání jako vysokoskolský učitel. Dalsí moznosti neuvazuje, protoze za takovéto situace pan Vořísek vůbec nezjisťuje, zda a za jakou mzdu, by mohl pracovat jako prodavač v obchodním domě, skladník, atd. Jestlize podniká, realizuje celkové příjmy ve výsi 100 000 měsíčně a má účetní náklady ve výsi 60 000 měsíčně (jde o částku na výplatu mezd zaměstnancům, nákup materiálu a pronájem budov a vybavení[1]). Námi uváděný zisk je tedy celý k dispozici panu Vořískovi. Pan Vořísek nyní realizuje účetní zisk 40 000 měsíčně. Pokud se rozhodne pracovat jako vysokoskolský učitel, bude jeho čistá měsíční mzda činit 10 000. V nasem příkladě je ekonomický zisk z uvazovaného podnikání pana Voříska 30 000. Při výpočtu ekonomického zisku totiz bereme v úvahu veskeré ekonomické náklady, tj. i implicitní náklady ve výsi 10 000. V tomto případě pochopitelně nemá pan Vořísek zájem přestat podnikat.

Podívejme se, co se stane, jestlize se situace trochu změní. Uvazujeme následující změny. Celkové příjmy z podnikání pana Voříska poklesnou na úroveň 80 000, to znamená, ze účetní zisk z podnikání je 20 000 a současně vysokoskolstí učitelé dostanou přidáno. Jejich čistá mzda je nyní 20 000. V takovémto případě je ekonomický zisk pana Voříska nulový. Otázkou zůstává, zda pan Vořísek má v takovém případě zájem přestat podnikat. Ani v tomto případě pan Vořísek nebude mít zájem ukončit podnikání, protoze ho k tomu nic nemotivuje.

Nyní situaci jestě jednou změníme. Budeme předpokládat, ze příjmy z podnikání pana Voříska (výroba a distribuce stavebnin) jsou opět 100 000, účetní náklady 60 000 (účetní zisk je tedy 40 000) a čistá měsíční mzda vysokoskolského učitele 10 000. Krom toho se ovsem pro pana Voříska a dalsí podnikatele otevřel nový trh (výroba a montáz plastových oken a plastových součástí domů). Pan Vořísek situaci na trhu analyzoval a zjistil, ze by na tomto novém trhu mohl realizovat příjmy ve výsi 500 000 měsíčně a jeho účetní náklady by činily 400 000 měsíčně. V takovém případě je čistý zisk z podnikání v oboru plastových oken 100 000 měsíčně. Momentálně pan Vořísek tedy realizuje ekonomickou ztrátu ve výsi 60 000. Jistě nebude mít v dlouhém období zájem realizovat ekonomickou ztrátu a tak ukončí stávající podnikání a začne podnikat v oboru plastových oken.

Nyní je zcela zřejmé, ze ekonomický zisk je pro nás zajímavý, protoze v závislosti na něm dochází k ekonomickému rozhodování. Nic nám ale neříká o tom, jaký účetní zisk budeme realizovat z té, či oné aktivity (V dalsím textu budeme mít pod pojmem zisk vzdy na mysli ekonomický zisk.)

Maximalizace ekonomického zisku

Ekonomický zisk kazdé firmy určíme jako rozdíl mezi jejími celkovými příjmy a celkovými ekonomickými náklady.

π(Q) = TR(Q) - TC(Q)

Otázka zní, kdy funkce zisku nabývá svého maxima. (Předpokládáme, ze daná funkce je derivaceschopná v celém definičním oboru.) Nutnou podmínkou pro extrém je pak nulovost první derivace. K tomu dochází, jestlize MR(Q) - MC(Q) = . Podle hodnoty derivace vyssího řádu lze určit, zda se skutečně jedná o maximum. (Problematika postačující podmínky je studentům dostatečně známá z matematiky, proto se jí dále v textu nebudeme zabývat.)

K tomu, abychom získali nutnou podmínku maximalizace zisku, lze vyuzít i čistě ekonomické odvození. Vycházíme ze znalosti definice MR(Q) a MC(Q). Mezní příjem nás informuje, jak se změní celkové příjmy firmy, jestlize firma vyprodukuje a prodá dalsí jednotku produktu. Mezní náklady vyjadřují, jak se změní celkové náklady firmy, jestlize firma vyprodukuje a prodá dalsí jednotku produktu. Nyní si opět zopakujeme otázku: Jaké mnozství produktu má firma vyprodukovat, jestlize jejím cílem je maximalizace zisku? Firma bude mít zájem tak dlouho zvysovat produkci a prodej zbozí, dokud bude příjem z příslusné prodané jednotky vyssí nez její náklad. Jestlize naopak náklad na produkci příslusné jednotky bude vyssí nez příjem z ní, pak bude firma produkci snizovat. V situaci, kdy mezní příjem bude roven mezním nákladům, nebude mít firma zájem produkci výrobků a jejich prodej ani zvysovat, ani snizovat.

Krátké a dlouhé období

Dalsí důlezitou skutečností, kterou je na začátku třeba zmínit, je problematika definice dlouhého a krátkého období. Uz při výkladu produkčních a nákladových funkcí jsme striktně rozlisovali mezi obdobími. Na tomto místě můzeme zopakovat definici krátkého a dlouhého období týkající se produkčních funkcí. Krátké období je období, ve kterém je alespoň jeden vstup fixní. Dlouhé období je období, ve kterém jsou vsechny vstupy variabilní Nyní definici krátkého a dlouhého období jestě rozsíříme: Krátké období je takové období, ve kterém je počet firem na trhu fixní. Naopak v dlouhém období se počet firem na trhu můze měnit. (Předpokládáme, ze neexistují vázné bariéry vstupu a výstupu z odvětví.) V dlouhém období má firma dost času, aby ukončila činnost, nebo aby do odvětví naopak vstoupila. S problematikou krátkého a dlouhého období těsně souvisí otázka zastavení činnosti firmy a odchodu z trhu.

Krátké období

Nyní budeme vycházet ze skutečnosti, ze se nacházíme v krátkém období. Jak víme, v krátkém období existují fixní náklady, počet firem na trhu je konstantní, atd. Z kapitoly o nákladových funkcích víme, ze fixní náklady jsou takové, které firma musí hradit i kdyz nevyrábí. Podíváme se, co se stane, jestlize najednou klesne trzní cena a firma začne realizovat ztrátu. Firma má dvě moznosti:

zastavení činnosti

pokračování ve výrobě

Otázkou je, kterou z výse uvedených mozností si vybere. Jak jiz bylo naznačeno, cílem firmy je vzdy realizovat zisk, případně minimalizovat ztrátu. Jestlize firma realizuje vyssí celkové příjmy, nez kolik činí variabilní náklady, pak jí část těchto příjmů zůstává na úhradu fixních nákladů. Kdyby tedy firma zastavila činnost, tak její ztráta bude vyssí nez kdyz pokračuje ve výrobě. V případě zastavení činnosti jsou celkové příjmy a variabilní náklady nulové (závisejí na produktu). Ztráta je v tomto případě přesně ve výsi fixních nákladů. Proto v případě, ze jsou celkové příjmy vyssí nez variabilní náklady, bude firma pokračovat ve výrobě. Naopak, kdyby celkové příjmy byly nizsí nez variabilní náklady, tak firma zastaví činnost. Pokud by se totiz rozhodla pokračovat ve výrobě, realizovala by vyssí ztrátu, nez pokud zastaví činnost. Proto v takové situaci zádná z firem pokračovat ve výrobě nebude. Na závěr můzeme konstatovat, ze firma v krátkém období zastaví činnost, jestlize její celkové příjmy budou nizsí, nez variabilní náklady. V opačném případě bude vyrábět. Maximální ztráta, kterou je firma v krátkém období ochotna připustit, je rovna fixním nákladům

Celou situaci lze vyjádřit matematicky.

V krátkém období platí: . (2)

Z rovnice (1) a (2) plyne: . (3)

Jestlize firma zastaví činnost, pak .

Odtud plyne: .

Jestlize firma pokračuje ve výrobě, pak .

Cílem firmy je maximalizace zisku, proto firma pokračuje ve výrobě pokud platí:

. (4)

Z rovnice (4) plyne, ze firma pokračuje ve výrobě jestlize:

, tj.

Dlouhé období

Dále se budeme zabývat dlouhým obdobím. Víme, ze dlouhé období je období, ve kterém neexistují fixní náklady - vsechny náklady jsou variabilní, počet firem na trhu se můze měnit, atd. Vzhledem k tomu, ze v dlouhém období neexistují fixní náklady, firma bude na trhu působit pouze v případě, kdyz její celkové příjmy pokryjí alespoň celkové náklady. Zádná firma nebude ochotna na trhu dlouhodobě setrvávat, jestlize by měla realizovat ekonomickou ztrátu. Firma můze krátkodobě realizovat kladný ekonomický zisk. Jak bylo výse uvedeno, v dlouhém období se mění počet firem na trhu. Firmy přicházejí a odcházejí. Jestlize firmy v některém z odvětví začnou realizovat kladný ekonomický zisk, pak tento zisk přiláká do odvětví dalsí firmy. Díky jejich přílivu dojde postupně ke stlačení trzní ceny a ke snízení ekonomického zisku na nulu. Jestlize by zisk krátkodobě klesl pod nulu, pak by v dlouhém období doslo naopak k odlivu firem, tím ke zvýsení trzní ceny a ekonomický zisk by byl opět nulový. Závěrem můzeme říci, ze v dlouhém období je ekonomický zisk firmy nulový.

Pokud existují významné bariéry vstupu a výstupu z odvětví, pak firma můze realizovat kladný ekonomický zisk i v dlouhém období

Model dokonale konkurenčního trhu

Cílem této kapitoly bude vysvětlení pojmu dokonalá konkurence, resp. dokonale konkurenční trh. Lze říci následující definici: Trh je dokonale konkurenční právě tehdy, kdyz zádná firma není schopna ovlivnit trzní cenu produktu. Firma se tedy rozhoduje pouze o tom, jaké mnozství vyprodukuje a prodá při ceně která je dána trhem. Za jakých podmínek výse uvedená definice platí? Jinými slovy, jaké předpoklady musí model dokonalé konkurence splňovat? (Předpoklady modelu dokonalé konkurence se mohou mezi autory lisit.)

Předpoklady modelu

1. Produkt, který je firmami na trhu nabízen je zcela stejný - říkáme homogenní. To znamená, ze se nelisí naprosto ničím (ani obalem) a výrobky jednotlivých firem jsou stejně dostupné.
2. Subjektů na trhu (nakupujících a prodávajících) je tolik, ze zádný nemůze ovlivnit trzní cenu. Z toho plyne, ze poptávka po produkci jedné firmy je na dokonale konkurenčním trhu dokonale elastická (jejím grafem je přímka, rovnobězná s horizontální osou, na kterou vynásíme mnozství produktu.)
3. Na trhu existuje dokonalá informovanost. Jestlize by jeden výrobce zdrazil, hned to vsichni budou vědět. Vzhledem k tomu, ze nikdo netrpí iluzí o kvalitě výrobků - nedomnívá se, ze nabízející nabízejí různě kvalitní výrobky - nebude ochoten platit vyssí cenu.
4. Firmy mohou na trh volně vstupovat a odcházet z něho.
5. Na trhu neexistuje riziko.

Výse uvedené předpoklady jsou velice tvrdé. Nicméně existují trhy, které se dokonale konkurenčnímu trhu blízí. Jde například o trhy, na kterých jsou obchodovány zemědělské plodiny: psenice, rýze, kukuřice, káva, atd. Tyto plodiny jsou rozděleny a obchodovány podle jakosti. V rámci dané jakosti pak splňují kritérium homogenity. Rovněz subjektů na trhu je tolik, ze zádný nemůze ovlivnit trzní cenu. Kazdý jednotlivý subjekt (např. zemědělec nebo spotřebitel) je ve srovnání s trhem přílis malý. Jestlize by některý nabízející chtěl zvýsit cenu, pak to automaticky povede k odivu zákazníků. Nabízející nemá potřebu cenu ani snizovat, protoze můze libovolné mnozství prodat za trzní cenu. Tyto skutečnosti nakonec způsobí, ze kazdý subjekt na trhu přijme trzní cenu jako danou. V podmínkách dokonalé konkurence jsou nabízející cenovými příjemci ("price taker"). Dalsí významnou podmínkou je dokonalá informovanost. Jestlize probíhá obchodování na plodinové burze, pak je kazdému jasné, ze je příslusná podmínka bez problémů splněna. Stejně tak je splněna i poslední podmínka. Jednotlivé subjekty mohou bez jakýchkoli problémů přicházet a odcházet z trhu.

Rozhodování jedné firmy o výstupu

Jak bylo výse uvedeno, firma působící v podmínkách dokonalé konkurence není schopna ovlivnit trzní cenu. Protoze v podmínkách dokonalé konkurence je schopna prodat libovolné mnozství za trzní cenu, tak platí: MR(Q) = P. Pokud se firma rozhodne prodat dalsí jednotky, tak z prodeje libovolné z nich vzdy realizuje dodatečný příjem o velikosti trzní ceny. Platnost uvedeného vztahu lze snadno ověřit i matematicky.

(5) ,

protoze cena P je konstantní a není závislá na proměnné Q.

Je zřejmé, ze funkce MR(Q) je konstanta. S funkcí MR(Q) splývá i funkce AR(Q) []. Funkce AR(Q) vyjadřuje vztah mezi mnozstvím statku a jeho cenou. Proto je vzdy totozná s funkcí poptávky. Situaci lze zachytit graficky: