Soubor jedinců daného druhu vyskytující se na společném území, kteří se spolu rozmnozují...
biologický systém jedinců téhoz druhu, zijících v určitém prostředí a časovém intervalu.
Slození populací - struktura Struktura = skladba populace (pohlavně s rozmnozujících zivočichů) vyjádřená zejména :
- poměr pohlaví
- věkové slození
- struktura hmotnosti
- sociální struktura (smečka, hejno, aj.)
Druh - základní jednotka populace - soubor podobných jedinců, kteří svoji podobu předávají z generace na generaci a dávají neomezeně plodné potomstvo - dědičnost znaků a vlastností.
Druhy, které se vyskytují společně v prostoru a čase
společenstvo : = cenóza = biocenóza = soubor jedinců různých druhů na určitém prostoru (místě) v určitém čase.
"funkční biotický systém, v němz se spojuje soubor populací zijících v určité době, v určitém prostředí a jeho určitými podmínkami." Rozlisují se na :
asociace - soubor populací stejné říse na téze trofické úrovni s určitým taxanomickým slozením.
Dělíme na :
fytocenózy - soubor rostlinných populací s určitým floristickým slozením (zito v obilném poli, kopretiny na louce)
zoocenózy - soubor zivočisných populací určitého slození (savana - stáda pakoňů, gazel, zeber a dravců je lovící)
mikrocnózy - soubor populací mikroorganismů:
u mykocenóza - populace hub
u bakteriocenźa - populace bakterií.
biocenózy - soubor vsech populací zijících v daném prostředím (soubor vsech zivých organismů)
rostlinné formace - soubor rostlinných populací určité fyziognomie (listnatý les, tundra, prérie, vřesovistě); vliv reakce příslusné rostlinné formace na přetváření klimaxu (step, poustě, savany, les, destný prales...)
biomy - rostlinné formace doplněná zivočichy a mikroorganismy,
pro něz jsou rostliny zivotním rámcem, např. na pevninách jsou pásma velkých biomů rovnobězných s rovníkem (zonobiomy)
zonobiomy - velké krajinné typy rostlinstva planety odpovídající velkým bioklimatickým pásmům) (pásmo arktické, severské, mírné, subtropické, rovníkové- tropické).
Společenstvo organismů v kombinaci se souborem působících abiotických faktorů (ekotop, biotop).
Společenstvo + ekotop (edafon půda + klimatop) = ekosystém
Pak tedy - Ekosystém je funkční a dynamická soustava zivých a nezivých slozek zivotního prostředí, jez jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Či stručně...
společenstvo + biotop = soubor organismů a jejich prostředí ( např.les );
obecné se ekosystém dělí na :
umělý ( pole, rybník )
přirozený ( les )
biotop : (stanovistě) - podmínky prostředí vytvořené abiotickými a biotickými faktory na určitém místě.
- tedy místo, které organismům ( společenstvu ) poskytuje podmínky pro zivot; charakterizováno geografickou polohou, klimatem, biotickými a abiotickými podmínkami (světlo, teplo, voda, vzduch, půda).
Ekosystém je základní funkční přírodní jednotkou.
věda zabývající se vztahy mezi organismy a prostředím a mezi organismy navzájem !
podle vyuzití - na
teoretickou
praktickou (aplikovanou)
podle úrovně vztahů na :
autekologie ( jeden organismus + prostředí),
demekologie ( populace + prostředí),
synekologie (společenstvo + prostředí),
demografie (člověk +prostředí),
enviromentalistika zkoumá prostředí, které svou činností přetváří člověk).
Ekologie se, ale také můze rozdělovat podle zaměření oborů-např. ekologie rostlin, ekologie zivočichů, ekologie lesa, louky pole, ekologie člověka, ekologie krajiny atd..
Tato věda vlastní 8 základních jednotek zkoumání :
biotické materiály (nukleové kyseliny,proteiny),
buňka (základní jednotka organismů),
jeden organismus - jedinec (idvidium),
druh, populace, společenstvo = BIOCENÓZA (zooceóza,fytocenóza),
ekosystém, biosféra.
Organismy podle vztahů k prostředí, ale i podle uvolňování energie mají 2 nejzákladnějsí rozdělení:
podle vztahů organismů k prostředí : [ viz otz. č. 42]
u organismy autotrofní (přeměňují jednoduché anorganické látky na látky organické),
u organismy heterotrofní (přeměňují látky organické na anorganické a přispívají koloběhů látek v přírodě).
podle uvolňování energie
u organismy aerobní - přeměna látek za přítomnosti kyslíku),
u organismy anaerobní - přeměna látek bez přitomnosti .
Poznm. :
Podrobnějsí poznámky k tématu na https://www.sweb.cz/I.S-ecologist/ekologie.htm
Obecně jsou pro existenci organismů významnějsí extrémní hodnoty nez hodnoty průměrné.
tj. rostliny jsou zivotně závislé na tom prvku, který je v jejich zivotním prostředí obsazen nejméně.; můzeme aplikovat i na zivočichy.
Ani v podmínkách ekologického optima není organismům zaručeno jejich úspěsné prospívání, jelikoz mohou být vytlačeny konkurenčně silnějsími druhy. V méně vhodných podmínkách se poté mnohdy rozmnozují jen ti nejsilnějsí jedinci. O výskytu druhu na stanovisti následně rozhoduje Liebigův zákon minima , který říká, ze: "růst rostlin je závislý předevsím na faktoru, jehoz mají v zivotním prostředí nejméně, i kdyz ostatní faktory potřebné k růstu jsou v optimu". Tento zákon funguje i pro druhy zivočisné.
valence - rozmezí podmínek,za nichz je organismus schopen zít; je vymezena krajními hodnotami podmínek, za nichz je organismus schopen zít ( určující je minimum a maximum !!).
Ekologická valence říká ze : "organismy nejlépe prospívají v pásmu optima;či je-li některá zivotně důlezitá podmínka za hranicí minima, nebo maxima organismus se nedokáze přizpůsobit a zaniká."
stenoekní = úzká ekologická valence nebo
euryekní = siroká ekologická valence
(případně):
stenotermní = nesnásející dobře výkyvy teplot; s úzkou teplotní ekologickou valencí nebo
eurytermní = dobře snásející výkyvy teplot; se sirokou teplotní ekologickou valencí);
určena Gaussovou křivkou.
....větsinou se jedná o teplotu, přísun vody, chemických látek a zivin, tj. např. rostlina je schopna "přezívat" v teplot. rozmezí ( min.) - 6 oC< => + 42 oC (max.) a teplota nacházející se cca ve středu, tj. střední hodnoty je tzv. optimum - ideální podmínky pro růst i rozmnozování daného rostlinného druhu.
Obr.. Ekologické valence (teplota); oligotermní
("chudé na teplo"), polytermní (za vyssích teplo. citlivé na chlad, např
tropické rostl.destného pralesa).
obr.
dalsí varianta ekolog. valence - Gausova křivka :
(y) úspěsnost jedinců druhů, oproti
(x) intenzita působení faktorů (jako konkurence, nosná kapacita prostředí, natalita, mortalita aj.);
křivkou můzeme téz vyjádřit, ze R, G, S se mění v závislosti na :
(y ) počtů jedinců
(x) v čase
čím méně jedinců [ výkyvy, vyspělých] v delsím časovém horizontu, tím mensí sance na přezití - "přestárlá populace" => S - S .
A kombinací obojí lze vyjádřit např.
ze, : R - R = čím méně stresujících faktorů (y) v kratsím
časovém horizontu; a (x) větsího mnozství vyspělých zdravých
jedinců, tím lepsí vyhlídky daného druhu tzv. "zdravá populace".
Shalfordův zákon tolerance říká, ze : "organismy nejlépe prospívají v pásmu optima, ovsem výkyvy do steno.. nebo eury.. povazují za příznivé, pouze se při nich nerozmnozují."
=> soubor vsech nároků určitého druhu, nezbytných k jeho existenci na stanovisti.
začlenění druhu organismu ve struktuře a funkci ekosystému - jako výsledek jeho fyziologických, morfologických a etologických adaptací (přizpůsobení se podmínkám).
Př. : Lední medvěd - původně medvěd "grizzly" - se přizpůsobil arktickému prostředí, jeho nika je jiná něz grizzlyho . tělo robustnějsí, srst světlejsí, hustsí (výborná tepelná izolace) vodě odolná.
Ekologická nika (resp. nika) je termín z obecné ekologie s několika alternativními významy. Popisující :
nároky populace určitého druhu (případně termín vymezující postavení jedince - ve vztazích a potravním řetězci.) v ekosystému. [otz.č.3].
například "zaměstnání" nebo "povolání" organismu, či druhu. rozsah podmínek prostředí, úroveň zdrojů a hustota jiných druhů umozňující přezití, růst a reprodukci organismů nebo druhů.
. => *nároky organismu na prostor - prostorová nika + nadprostorová nika
*nároky organismu na potravu - potravní nika
Obr. Vztah (niky) Ekologické valence daného druhu v závislosti na teplotě a vlhkosti kdy optimum (vrchol kopečku), vyjadřuje nejideálnějsí stav pro jeho vývoj.
Matematicky definováno jde o myslenkový
mnohorozměrný podprostor, který v prostoru tvořeném jednotlivými
ekologickými
faktory příslusná populace zaujímá. Kazdý
ekologický faktor představuje jeden z rozměrů prostoru. Mezi
tyto faktory se řadí předevsím abiotické podmínky (např. teplota vlhkost sluneční
záření), biotické podmínky (přítomnost potravy a
predátorů) a zdroje
(např. ziviny
Ekologická nika bývá díky chybné interpretaci této matematické definice často nesprávně vnímána jako výsek bězného trojrozměrného prostoru obývaný příslusnou populací.
Vztah populace k jednotlivým ekologickým faktorům je popisován pojmem ekologická valence [viz otz.č.6] Alternativní definice niky je tedy soubor ekologických valencí.
Na základě počtu sledovaných faktorů rozlisujeme ekologické niky na :
a) jednorozměrná - 1. faktor, např. teplota (pouze)
b) dvourozměrná - sledujeme jiz dva faktory, např. teplo - vlhko
c) trojrozměrná - viz obrázek ekol. valence
d) mnohorozměrná - více faktorů u kterých sledujeme jejich vzájemné vlivy, které se prolínají.
Základní "fundamentální" nika = je největsí ekologická nika jakou můze organismus nebo druh
okupovat při absenci mezidruhové konkurence a predátorství.
Kazdý druh má určité nároky na své prostředí. Tyto nároky popisuje tzv. fundamentální nika. Jedná se o niku, kterou by daný organismus zaujal, pokud by nebyl nijak omezován jinými organismy. Jsou-li ekologické faktory v daném prostředí mimo rozsah daný fundamentální nikou (např. přílis nízká teplota nebo absence vhodné potravy), takový druh zde nemůze dlouhodobě přezít.
Nika, kterou populace reálně v příslusném ekosystému zaujme, se nazývá realizovaná nika. Tato nika se pro jednotlivé populace daného druhu lisí, protoze závisí na přítomnosti dalsích organismů. Pokud se v daném prostředí nachází dalsí organismy s podobnými nároky na prostředí (např. dva příbuzné druhy ptáků), můze dojít k tzv. překryvu nik. Protoze zádné dva druhy nemohou obsazovat stejnou niku, vede to k uplatnění principu kompetičního (konkurenční) vyloučení. Jeden nebo i oba druhy upraví svoje pozadavky na prostředí tak, aby omezily negativní efekt konkurence.
Pokud nějaký druh organismus vymře (i lokálně), zůstane po něm tzv. prázdná nika. Tato nika můze, ale nemusí být obsazena jiným druhem organismu. Příkladem ve střední Evropě můze být nika odpovídající vlkovi. Tam, kde byl vlk vyhuben, doslo k přemnození jelení a srnčí zvěře. V oblastech, kde byl znovu vysazen rys, mohl převzít část niky vlka. Jelena vsak rys prakticky nemůze ohrozit.
|
