Jak jsme si jiz uvedli, bězný komutovaný telefonní okruh je řesen tak, aby byl schopen přenáset frekvence v rozsahu od 300 do 3400 Hz, coz je pro bězné hovory telefonních účastníků vcelku dostatečné. Jak jsme jiz také dříve naznačili, sířka pásma 3100 Hz tohoto telefonního okruhu by měla umozňovat dosáhnout přenosových rychlostí t 131b15b eoreticky az kolem 30 000 bitů za sekundu. Prakticky dosahované rychlosti jsou ovsem mnohem nizsí. Pozn.: To ovsem platilo v době psaní seriálu, v roce 1991. V roce 1996 (kdy vzniká tato HTML verze), jiz jsou zcela bězné modemy dosahující rychlosti 28,8 kbps (dle standardů V.34, ev. V.FAST), a objevují se i modemy dosahující rychlosti přes 30 kbps (konkrétně cca 34 kbps).
Abychom mohli přenáset data po telefonních okruzích, ať jiz pevných nebo komutovaných, tedy abychom z telefonního okruhu vytvořili okruh datový, potřebujeme modem.
Existuje celá řada telefonních modemů nejrůznějsích typů a nejrůznějsích vlastností. Kazdý z nich je vsak vzdy konstruován pro určitou maximální přenosovou rychlost - modemy pro přenosové rychlosti 300 bitů/sekundu (bps, bits per second) jsou dnes jiz prakticky minulostí, rychle zastarávají i modemy pro 1200 bps. Na komutovaných okruzích se dnes pouzívají nejčastěji modemy pro přenosovou rychlost 2400 bps. Stále více se vsak začínají prosazovat i modemy pro 9600 či 14400 bitů/sekundu, určené taktéz pro komutované okruhy, které dnes představují technologickou spičku. Pro pevné okruhy se pouzívají speciální modemy pro takové přenosové rychlosti, které lze na příslusném pevném okruhu dosáhnout.
Samozřejmým pozadavkem na kazdý modem je to, aby se dokázal "domluvit" s druhým modemem, který je zapojen na opačném konci telefonního okruhu. To znamená, ze oba modemy musí pouzívat stejný způsob modulace, stejnou přenosovou a modulační rychlost atd. - přičemz nemusí nutně jít o modemy stejného typu či modemy od stejných výrobců. Musí tedy existovat společný standard, který potřebnou kompatibilitu modemů umozní. Takovýmito standardy jsou v oblasti modemů doporučení mezinárodní organizace CCITT (o které si jestě povíme podrobněji). Tak například vlastnosti modemů pro komutované okruhy, umozňující plně duplexní provoz přenosovou rychlostí 2400 bps, určuje doporučení V.22 bis, obdobné doporučení pro modemy 9600 bps má označení V.32. Pro nizsí přenosové rychlosti vsak existují i konkurenční standardy - např. pro rychlosti 1200 bps doporučení CCITT V.22 a americká norma Bell 212A, které nejsou vzájemně slučitelné.
Dnes vyráběné telefonní modemy mají obvykle mnoho uzitečných vlastností a schopností. Větsina z nich je např. schopna po dohodě s modemem na opačném konci okruhu přejít na nizsí přenosovou rychlost v případě, ze telefonní okruh je nekvalitní (má např. přílis mnoho poruch) a přenos původní rychlostí není únosný.
Starsí modemy obvykle nebyly schopné si samy vytočit pozadované telefonní (účastnické) číslo. K tomuto účelu musel buďto být pouzit bězný telefonní přístroj (který pak předal telefonní okruh modemu), nebo speciální "vytáčecí" zařízení, obvykle společné více modemům. Dnesní modemy si jiz umí vytočit potřebné telefonní číslo samy, tj. mají schopnost automatické volby - auto dialing.
Jsou tedy schopné samy iniciovat a navázat spojení po komutované telefonní síti - pracují-li v tzv. rezimu volání - originate mode, ale umí také samy "zvednout telefon", tj. odpovědět na přicházející volání, jsou-li v tzv. rezimu odpovědi - answer mode.
Díky tomu je mozné, aby modemy navazovaly spojení a přenásely data po veřejné komutované síti i bez přímé lidské obsluhy resp. účasti. Kazdý modem vsak musí být mozné vhodným způsobem ovládat, např. přinutit jej vytočit pozadované telefonní číslo.
Dříve se modemy ovládaly pomocí různých řídících signálů, přepínačů a propojek. To vsak bylo přílis komplikované a nepruzné. Různí výrobci modemů proto přicházeli s vlastními mechanismy ovládání - např. firma Hayes u svého příznačně pojmenovaného modemu Smartmodem (doslava "chytrý" modem) zavedla koncepci "plně programovatelného" modemu. Veskeré jeho ovládání se zajisťuje prostřednictvím řídících příkazů, které se modemu zasílají naprosto stejným způsobem, jako vlastní data, určená k přenosu. Tyto příkazy jsou navíc ve znakovém tvaru, takze jsou v případě potřeby srozumitelné i pro člověka (má-li k ruce jejich tabulku). Například příkaz pro vytočení telefonního čísla 123456 s pouzitím pulsní volby se zadá příkazem
ATDP123456
kde AT je návěstí (uvozující kazdý příkaz modemu), D (od Dial) pozaduje vytočení (volbu) čísla a P (od Pulse) specifikuje pulsní volbu. Modem na přijímané příkazy odpovídá opět znakově - např. úspěsné provedení příkazu potvrdí lakonickým "OK".
Způsob ovládání, zavedený firmou Hayes, se ukázal být natolik pruzný a efektivní, ze jej převzali i ostatní výrobci modemů a stal se (zatím nepsaným, ale dodrzovaným) standardem, označovaným jako Hayes standard.
Modemy, jejichz ovládání odpovídá tomuto standardu, se označují za Hayes-kompatibilní. Jsou to prakticky vsechny dnes vyráběné modemy.
Příkazový jazyk, pomocí kterého se ovládají Hayes-kompatibilní modemy, se označuje také jako (řídící) jazyk AT - AT (command) language kvůli charakteristickému prefixu, který kazdý příkaz uvozuje.
Pomocí řídícího jazyka AT je mozné nejen přímo řídit bezprostřední činnost modemu, ale je také mozné nastavovat nejrůznějsí jeho parametry (kterých bývá nemálo) - např. kolikrát má v rezimu odpovědi nechat "zazvonit telefon", nez jej "zvedne". Větsina dnesních modemů je vybavena nevolatilní pamětí pro čtení i zápis (tj. takovou, do které lze zapisovat, a která si svůj obsah podrzí i po dobu, kdy není napájena). Díky tomu si modemy dokází "pamatovat" své nastavení i po svém vypnutí.
|
