Rubrika Co je cím ... v pocítacových sítích
díl c. 1
| následující díl
Když se rekne "pocítacová sít"
Pod pojmem pocítacová sít si snad každý dokáže predstavit soustavu vzájemne propojených pocítacu. Presto se v odborných cláncích objevují dva pojmy oznacující totéž - LAN a WAN. Nebo to není totéž? Jaký je vlastne rozdíl mezi "lokální" a "rozlehlou" pocítacovou sítí?
Lokální pocítacová sít LAN (Local Are 16516y2414q a Network), rozlehlá pocítacová sít WAN (Wide Area Network)
O presné formální vymezení techto dvou pojmu se radeji nebudeme pokouset. Jde totiž o dve kategorie, do kterých se dnes pocítacové síte rozdelují spíse intuitivním zpusobem, nebot mezi nimi neexistují presne definované hranice. Soustredíme se proto spíse na typické odlisnosti obou kategorií.
Hlavním rozlisujícím kritériem, jak ostatne napovídají slovícka "lokální" a "rozlehlá", je predevsím geografická oblast, na které jsou jednotlivé uzlové pocítace rozmísteny.
Lokální pocítacová sít se nejcasteji rozkládá v jediné místnosti, v nekolika místnostech, v jedné budove, prípadne v rámci nekolika sousedních budov nebo napr. v rámci areálu univerzity. Vzdálenost mezi jednotlivými uzlovými pocítaci lokální síte je tedy nejcasteji v rádu jednotek až stovek metru, vhodnými technickými prostredky ji vsak lze zvýsit i napr. na nekolik kilometru.
Naproti tomu uzlové pocítace rozlehlé síte bývají rozmísteny ve vetsím regionu, napr. mezi ruznými mesty, nebo dokonce kontinenty.
Dalsí odlisností mezi lokální a rozlehlou pocítacovou sítí bývá také druh uzlových pocítacu
U lokálních sítí jde obvykle o osobní pocítace a o tzv. pracovní stanice, tedy o pocítace, které jsou urceny vesmes pro jediného uživatele a jsou v provozu jen tehdy, když je uživatel skutecne potrebuje.
Naopak uzlovými pocítaci rozlehlých sítí bývají nejcasteji zarízení z kategorie strediskových pocítacu, prípadne minipocítace, tedy stroje, vybavené sítí terminálu, schopné sloužit vetsímu poctu uživatelu soucasne a pracující nepretržite.
S tím také souvisí odlisný osud zpráv, které nelze v síti ihned predat jejím adresátum. V rozlehlé síti je zpráva dorucena až do príslusného uzlového pocítace (který je trvale v provozu) a zde se uchovává až do doby, než si její adresát sedne k terminálu, prihlásí se do systému a zprávu si prevezme. Naopak v lokální síti se zpráva obvykle ztrácí (o cemž je její odesílatel zpravidla zpetne informován), nebot pocítac, na který by mela být dorucena, není práve v provozu.
Rozdíl bývá také ve zpusobu, jakým jsou uzlové pocítace lokální a rozlehlé pocítace propojeny.
U lokálních sítí si veskerý hardware, potrebný k propojení pocítacu (tj. kabeláž, rozbocovace apod.), kupuje majitel, resp. provozovatel síte sám. Velmi casto jsou vsechny uzlové pocítace pripojeny na jediné spolecné komunikacní médium (které pak funguje jako tzv. sbernice). Každý uzlový pocítac muže tak mít prímé spojení s kterýmkoli jiným pocítacem v lokální síti. Oba pocítace mohou spolu komunikovat prímo, bez jakýchkoli prostredníku.
Naopak u rozlehlých sítí jsou jednotlivé uzlové pocítace rozmísteny ve vetsích vzdálenostech od sebe a propojeny pomocí prenosových kanálu. Tyto kanály si majitel, resp. provozovatel síte nejcasteji pouze pronajímá od spojových organizací; nejsou tedy jeho majetkem. Pronájem bývá znacne nákladný; není proto u rozlehlých sítí únosné propojovat jednotlivé pocítace tak, aby každý z nich mohl mít prímé spojení s kterýmkoli jiným. Dva uzlové pocítace rozlehlé síte tedy mohou být pro vzájemnou komunikaci odkázány na nekolik prostredníku, tj. na nekolik mezilehlých uzlových pocítacu.
Dalsí odlisností mezi lokální a rozlehlou sítí bývá také úcel, k nemuž je sít zrizována.
V prípade lokálních sítích jde obvykle o možnost sdílení nákladných periférií (napr. kvalitních tiskáren, velkokapacitních záložních pametí), o možnost sdílení souboru a o prístup do spolecných databází.
U rozlehlých sítí bývá hlavním cílem umožnit prenos zpráv a datových souboru na vetsí vzdálenosti, možnost získat prímý prístup na vzdálený pocítac, využití výpocetní kapacity jiného pocítace v síti (napr. superpocítace), možnost prístupu do rozsáhlých centrálních databází apod.
Z pohledu uživatele rozlisování mezi lokální a rozlehlou sítí postupne ztrácí význam. Stále casteji totiž dochází k vzájemnému propojování rozlehlých a lokálních sítí. Jedním z mechanismu, kterým se tak deje, je vzájemné propojování jednotlivých lokálních sítí prostrednictvím sítí rozlehlých - lokální síte zde vlastne zacínají vystupovat v roli uzlových (koncových) pocítacu rozlehlých sítí.
Navzájem se vsak propojují i jednotlivé rozlehlé síte. Vzniká celý konglomerát vzájemne propojených sítí, ve kterém se pro uživatele zcela ztrácí rozdíl mezi lokální a rozlehlou sítí - vsechny propojené pocítace se pro uživatele stávají z hlediska prístupu k síti rovnocenné a nabízejí mu stejné možnosti využití vsech zdroju, služeb a prostredku, které sít, resp. celé "sousítí" nabízí.
|
